Komnaty královské rodiny

*Jakmile ho Brikssi vyzve, aby šel dovnitř, pomalu vejde a tiše za sebou zavře. Všiml si toho, jak zněla trochu jinak, proto si to přiložil k tomu, že možná spala a on ji vzbudil. Proto našlapuje potichu a když se k ní posadí, zlehka ji pohladí po tváři. Poté se však zarazí, když si všimne jejích modřin jak na rukou, tak i na obličeji. Obličej se mu stáhne starostlivostí a šokem, když se jí ptá, kdo ji to udělal a jak se to stalo. Jakmile mu to řekne, zamračí se.* Lio, oni na tebe zaútočili? Zbili tě? *Sevře ruku v pěst, ale stále zůstává u ní, potřebuje z ní dostat, co se stalo a pak to kdyžtak vyřešit. Samozřejmě, že to nenechá jen tak.* Nejdu, nejsem unavený. A budu tu s tebou, teď od tebe určitě neodejdu. *Šeptne a lehce ji chytí za ruku.* Co všechno tě bolí? Jak se to stalo, Li? *Optá se ještě jednou, tiše a starostlivě si ji prohlíží.*

*Ani nedoufala, že by si Dorian jejích modřin nevšiml, takže není zklamaná a překvapená jeho reakcí a otázkama. Dokonce i čekala, že její krátká odpověď mu stačit nebude.* Nezaútočili. *Potřese lehce hlavou a pak si všimne, že je unavený, takže mu řekne, aby se šel radši vyspat. S ní bude jenom ztrácet čas, který by mohl využít daleko líp.* Jsi unavený. *Opáčí po jeho odpovědi a když se jí pak znovu zeptá na to, co se jí stalo, podepře se rukama a posadí se. Ruce se jí u toho slabostí roztřesou, protože jednak nejsou na pohyb už zvyklé a jednak nemají žádnou sílu, jelikož skoro nejedla a nespala a celé tělo jí zabolí, takže lehce stáhne obočí, ale dokáže se posadit. Přetáhne přes sebe deku, aby neviděl, jak je vyhublá a aby se zahřála a pak se na něj podívá a vydechne.* Šla jsem tam, abych donutila Keenana přestat tam chodit. Zároveň jsem to chtěla i zkusit, tak jsem se tam zapsala na jeden zápas. Byl to chlap jako hora a já pak už nedokázala uhýbat, tak mě prostě shodil na zem... Zápasy tam končí ve chvíli, kdy jeden v ringu upadne do bezvědomí, takže do mě začal mlátit, aby mě vypnul. V tom se tam objevil Keenan a odtáhl mě od něj. Podle něj mě málem zabil. Hrozně zuřil a řval. Pak mi řekl, že slibuje, že tam chodit přestane, ale lhal. Poznala jsem to na něm. Odnesl mě zpátky do paláce a odjel. Nevim, kde je. Nechce se vrátit. *V očích jí zaštípou slzy, protože nechápe, jak se to všechno mohlo tak moc pokazit.* Já jsem v pohodě, ale mam šílenej strach o něj. Včera jsme si psali a on mi napsal, že bere i nějaký drogy. Je někde s nějakýma super holkama a nechce se sem vrátit, protože si myslí, že mi akorát ubližuje a nechápe, že mě je bez něj ještě hůř. *Vysype ze sebe a na tváře jí steče pár slz.*

Stav, ve kterém Brikssi uvidí, v něm probudí hodně pocitů, že ani neví, jaký je silnější. Je naštvaný, protože mu je jasné, že si to nemohla udělat ona sama, vyděšený z toho, jak křehce teď vypadá. Je naštvaný i trochu na sebe, kvůli tomu, jak se k ní nedostal dříve a nepomohl ji s tím vším.* /Však kvůli těm ránám musí strašně trpět a nemůže mít žádnou energii./ *Když však řekne, že na ni nezaútočili, napřímí se a poté ji trochu slovně šťouchne, aby mu řekla více. Sleduje ji, jak se opírá o ruce a jak se jí hned roztřesou.* Počkej. *Šeptne, opatrně ji chytí a opře ji co nejopetrněji o sebe, což by se dalo popsat jako to, že ji právě objímá zezadu. Následně ji začne poslouchat a postupně s ním začne cloumat vztek.* Však ses nechala dobrovolně zmlátit, Lio! Je jasné, že tam nebudou chodit žádné tyčky, ale právě takovéhle hory. Však jsi mi sama řekla, že se k žádné bitce nepřidáš. *Řekne zvýšeným hlasem a vjede si rukou do vlasů, když si ještě vzpomene na to, jak jí to věřil, že by tam šla jen pro bratra. Je strašně naštvaný, ale uvědomí si, že tohle teď Brikssi neuleví.* Promiň. *Omluví se šeptem, když se nad tím v duchu zamyslí.* Ale mohla jsi umřít, Lio. Ještě, když jsi takhle oslabená. *Kousne se zevnitř do tváře. Je rozhodnutý o tom, že se o ní postará.* Napíšu Keenanovi, jo? Neboj se, brzy bude zpátky a já od tebe neodejdu, dokud se nevrátí, ano? A neplač, prosím. Vyřeší se to, slibuji. *Šeptne, setře ji opatrně slzy a ještě ji přikryje, než si vyndá mobil a napíše Keenanovi. Poté mobil odloží a přivine si ji o něco více k sobě, ale stále opatrně.* Mrzi mě to, Lio. Strašně moc. *Šeptne omluvně, má chuť se jí začít za to všechno omlouvat, ani neví proč. Asi kvůli tomu, jak vidí, že trpí.*

*Opře se o ruce, aby se mohla posadit, ale ty se jí hned roztřesou, protože nemají žádnou energii a nejsou zvyklé na pohyb. Nechá si od něj pomoct, přičemž si připadá jako malé dítě neschopné se o sebe postarat ani pět minut. Pak mu teprve řekne, co všechno se stalo. Když ale Dorian zvýší hlas, cukne sebou a vzpomene si, jak na ní podobně řval Keenan, když se s ním naposledy viděla.* Nic takovýho jsem ti neslíbila. Řekla jsem, že budu v pořádku a nemusíš se bát. Dávala jsem si pozor na to, co říkám. *Namítne potichu, protože přesně tak to bylo. Ona počítala s tím, že si tam jeden zápas vyzkouší. Chtěla, aby Keenan pochopil, jak moc se o něj bojí, když ví, že tam chodí. A věděla, že kdyby to před Dorianem přiznala, nepustil by jí tam, takže zvolila tuhle menší slovní okliku.* V pohodě. *Zamumlá po jeho omluvě, ale i tak pořád sklápí pohled dolů. Má pocit, že to spíš ona by měla být teď co nejdál to jde, protože akorát ubližuje ostatním.* Jsem v pořádku. Nemusíš se tim trápit. Nic se nestalo. *Nechce poslouchat o tom, jak mohla umřít, protože v posledních třech měsících k tomu měla blízko už tolikrát, že nechápe, že ještě neni mrtvá.* Cože? Ne. Nepiš mu. Nechci ho nutit, aby se vrátil. Má svůj život a měl by ho žít. Neni jeho povinnost být pořád se mnou. *Jenže Dorian, jakoby vypnul sluch vytáhne mobil a stejně mu napíše. Nepočítá s tím, že to někam povede. Spíš z toho bude další nekonečná hádka mezi těma dvěma. Nechá si od něj setřít slzy a pak se zachumlá do deky, protože je jí hrozná zima, když se tělo nemá jak zahřát a přitulí se k němu.* Nic z toho není tvoje vina, neomlouvej se mi, Dori. *Opáčí a podívá se na něj.* Promiň, že ti přidělávam tolik starostí. Teď bys měl spíš dohánět spánek, když nespíš v noci. Což jsi mimochodem slíbil, že omezíš. *Poznamená.*

*Když vidí, jak se jí začnou třást ruce a jak nemá skoro žádnou sílu, tak ji opatrně opře o své tělo, čímž ji i opatrně obejme. Snaží se potlačit ten starostlivý výraz. Poté na Brikssi trochu zvýší hlas, čehož začne zase hnedka litovat a také se jí za to omluví.* A copak teď jsi v pořádku? Nejsi v pořádku. Bál jsem se naprosto odůvodněně. *Když si vjede rukou do vlasů, rozcuchá si je tím ještě více, ale to ho teď vůbec netrápí. Jediné, kdo ho teď zajímá, je Brikssi.* Není to v pohodě, vážně se omlouvám.. Slib mi, že už se tam nikdy nevrátíš. *Šeptne prosebně a zastrčí ji pramínek vlasů za ucho.* Musím se trápit, protože rozhodně nejsi v pořádku. Měl jsem si uvědomit, že tam nepůjdeš jen kvůli tomu, abys ho odtamtud odvedla. *Šeptne a pohladí ji po zádech. Poté, když uslyší to s Keenanem, ho hned napadne to, jak mu napíše. A také tak udělá, i když slyší Brikssi nesouhlas.* Nenechám to jen tak, nechci, aby ses trápila. *Zavrtí hlavou a mobil odloží stranou, aby se jí mohl zase věnovat. Přikryje ji, jelikož mu je jasné, jaká ji musí být zima.* Je to i má vina, poslední dobou jsem byl jen zavřený v komnatě a nesnažil se tě ani vyhledat, protože jsem měl za to, jak jsi v pořádku. *Zamumlá.* A ty se mi neomlouvej, není za co. *Zavrtí hlavou a nad její poznámkou jen mávne rukou.* Teď neřeš mě, hlavní jsi teď ty a to, abys byla v pořádku.

*Trhne sebou, když na ní Dorian zvýší hlas a kdyby nebyla momentálně tak otupělá, asi by na něj vyjeveně koukala, protože od něj rozhodně nikdy nečekala, že by hlas zvýšil a zrovna na ní. Sklopí pohled k dece, kterou lehce žmoulá v ruce a řekne mu, že mu nic neslibovala. Dávala si na té jachtě dost dobrý pozor na svá slova.* Já nikdy nebyla v pořádku, Dori. Pamatuješ? Jsem prostě rozbitá. *Připomene mu, co mu už několikrát naznačovala. Zvedne k němu pohled, když jí zastrčí pramínek vlasů za ucho a mírně stáhne obočí.* Dobře, slibuju. *Přikývne nakonec. Neslíbila by mu to, kdyby tady Keenan byl a v chození do těch barů pokračoval. Jenže on je pryč a naděje, že se někdy vrátí je dosti mizivá, takže vlastně nemá důvod tam chodit.* Nemůžeš vědět vždycky všechno a nemůžeš mi číst myšlenky, takže sis to uvědomit nemusel. A nemusíš si dělat starosti, neumírám. Je to jenom pár modřin. *Pokusí se mírně pousmát. Vlastně ani neví, jestli o tom ujišťuje jeho nebo sebe.* A já nechci, aby Keenan dělal něco, co nechce a abyste se hádali. *Namítne potichu, když vidí, jak i přes její námitku jejímu bratrovi píše.* Dori... Kolikrát ti to mám říkat? Nemůžeš vědět všechno. Měl jsi práci a staral ses o sebe, což chápu a je to naprosto v pořádku. Neměl by sis dělat starosti se mnou. *Pokrčí lehce jedním ramenem a opře si o něj hlavu.* Ale je. Kvůli mě se akorát trápíš a máš starosti. Nic jinýho pro tebe nedělam. *Namítne potichu, protože si to vyčítá.* Rozhodně nejsem to hlavní. I tvůj spánek je důležitej. Jsi pro mě důležitější, než já sama.

*Naštvalo ho, že se Brikssi vůbec do nějakého zápasu přidala, protože i když posilovala, pořád to byla křehká dívka, která neměla proti těm mužům, kteří tam chodí pravidelně, šanci. Ovšem když na ní zvýší hlas, hned toho zalituje, protože ona a jeho sestra jsou poslední, na koho by chtěl zvýšit hlas.* Ale vše se může ještě spravit, ty se můžeš spravit. *Povzdychne si, když mu řekne, že je rozbitá a lehce ji políbí do vlasů. Chvilkově se pozastaví nad jeho chováním, protože se opravdu začíná chovat, jao dlyby Brikssi byla jeho holka. Poté nad tím ale jen v duchu mávne rukou, protože možná ho teď takového Brikssi potřebuje.* Děkuju. *Zamumlá vděčně, když mu slíbí, jak to místo už nikdy nenavštíví. Kdyby ji tam ještě někdo ublížil, klidně by se popral se všemi, kdo by právě v tom klubu byl. Případně s výjimkou jejího bratra, protože mu je jasné, že ten by ji neublížil.* Pár modřin? Jsou to ošklivé modřiny, Lio. A nehojí se ti kvůli tomu, jak jsi nevyspalá a bez energie. *Řekne starostlivě.* Musíš si odpočinout a najíst se, dobře? Poté se ti začnou ty podlitiny a modřiny lépe hojit. *Pohladí ji lehce po ruce.* Jenže on tu chce být, víš? Jen má blbé mínění o tom, jak ti ubližuje a kvůli tomu se k tobě nechce přiblížit. Ale snažil jsem se mu to vysvětlit, uvidíš, že tu brzy bude. *Lehce se na ni pousměje.* A je mi jedno, když se s ním budu muset hádat. Hlavní bude, že bude s tebou a ty budeš tak šťastnější. *Vydechne a prohrábne si vlasy, přičemž se pousměje nad tím, jak se k němu přitulí, jakmile ji přikryje.* Mluvíš, jako kdyby jsi nebyla důležitá. Měl jsem se radši zajímat o tebe, než o nějakou práci. *Zamumlá nespokojeně, je na sebe celkem naštvaný.* Děláš toho pro mě hodně a ani si to neuvědomuješ, navíc, za tohle nemůžeš. A já se o tebe rád starám, nedělá mi to problém. Jen mě mrzí, když trpíš. *Vysvětlí ji, načež se snaží vycouvat z jeho nespavosti. Protože tohle je nic oproti tomu, co se teď děje s ní.* A u mě je to naopak, pro mě jsi důležitější ty a má nespavost je nic oproti tomu, jak jsi na tom teď ty, tak se o tom nemusíme ani bavit. Nestojí to ani za řeč, jo?

Co když ne? Když se něco rozbije, jen tak to nespravíš. Proč nepřiznáš, že se mnou jenom zbytečně ztrácíš čas? Mohl bys ho trávit daleko líp, Dori. *Vyčítá si, že ho takhle okrádá o čas, když si je jistá, že je to zbytečné. Uvnitř její hrudi se rozlije teplo, když cítí jeho rty ve svých vlasech. Ještě před několika týdny ho nesnášela a neřekla mu jediný milý slovo a teď jsou tady a ona je ráda za jeho přítomnost, blízkost a i za tyhle projevy náklonosti. Jako kdyby si opravdu vybudovali vztah a něco k němu začínala cítit, aniž by si to sama přiznala a řekla mu to. Radši se v mysli ani nepozastavuje nad tím, co mezi nimi je. Vzhledem k tomu, že jsou stejně zasnoubení a budou se muset vzít je to asi stejnak jedno, i když pokud by k sobě byla doopravdy upřímná, slyšet od něj, že jí má opravdu rád a tohle nedělá jen z pocitu povinnosti, protože bude za několik týdnů jeho ženou, by jí potěšilo. Slíbí mu, že to toho baru už nepůjde a po jeho poděkování lehce přikývne. Snaží se ho ujistit, že je v pořádku a je to jenom pár modřin, kvůli kterým si nemusí dělat starosti, ale sama moc dobře ví, že úplně v pořádku není už nějakou dobu.* Nedokážu spát. Pořád myslím jenom na to, co se děje s Keenanem. A podobně je to s jídlem.. Nevim, kdy jsem jedla naposledy. *Posledních několik dnů jí splynulo do velké šmouhy, kdy akorát koukala do zdi, takže si opravdu nevzpomíná, kdy naposledy něco snědla. Můžou to být tři dny, nebo klidně taky skoro týden.* Myslíš, že se vrátí potom, cos mu napsal ty, když se nevrátil potom, co jsem mu napsala já? *Zeptá se a kdyby byla v pohodě, v jejím hlase by zazněla jasná pochybovačnost. Pochybuje totiž, že pro Keenana něco Dorianovo slovo znamená.* Stejně za chvíli budu zase bez něj. *Připomene mu potichu, protože bude muset odjet do Dánska a kdo ví, jestli se tam Keenanovi bude chtít s ní, nebo zůstane tady.* Nejsem důležitá. *Potvrdí jeho slova, že to takhle opravdu myslela.* Nemusí tě to mrzet. Je to moje chyba. *Pokrčí jedním ramenem a pak mírně nadzvedne obočí.* Co všechno pro tebe dělám? *Zeptá se ho, protože ona sama by nedokázala říct ani jednu věc, kterou mu nějak pomohla nebo tak.* Stojí to za řeč, takže si teď lehneš a pokusíš se spát. *Opáčí a pokusí se nasadit i přes všechnu svou únavu neústupný pohled.*

Takhle nemluv, Lio. Já mám trpělivost a nebudeš navždy rozbitá. Navíc, s tebou nikdy neztrácím čas, trávím s tebou čas rád a jsi pro mě důležitá, protože tě mám prostě rád. *Opáčí tvrdohlavě a zlehka ji políbí do vlasů. Někdy si potrpí nad takovými gesty, kdy někomu projevuje to, jak ho má rád. Takovéhle gesta zlehka používal na sestře, kdy ji třeba jen tak obejmul, nebo ji lemto políbil na tvář či do vlasů, ale na nikom to nedělal z takového důvodu, jako u Brikssi. Vděčně ji poděkuje, když mu slíbí, že se do toho klubu, nebo co to bylo, nevrátí. Hned mu ze srdce spadne obrovský kámen, když ví, že bude v pořádku a už si nenechá ubližovat.* Neboj, je v pořádku. S těma drogama se to vyřeší a bude to v pohodě, jo? *Chvilkově si schová svůj obličej do jejího krku. Chce, aby z té blízkosti věděla, že je tu pro ní a vždycky bude.* Myslíš, že když jsem tu alespoň já, zkusila bys něco sníst? *Prosebně se na ni podívá, protože opravdu neví, kdy naposledy jedla, ale došlo mu, že to v blízkých dnech nebylo.* Já nevím, napsal mi, že do večera tu bude.. Protože jsem mu prostě napsal, jak na tom jsi, což se ho mohlo konečně nějak dotknout na to, aby přijel. Budu doufat, že to zabralo. *Zamumlá. Naprosto chápal její pochybování, přeci jen on byl někdo, koho nenáviděl a pak tu byla Brikssi, kterou miloval. Takže bude divné, pokud poslechne zrovna jeho.* Víš, že jsem ti slíbil, jak tam bude moct jezdit kdykoliv bude chtít. Může tam s námi odjet hned, když tam pojedeme spolu poprvé, aby sis s ním lépe na to prostředí zvykla, než kdybys byla jen se mnou. *Lehce se na ni usměje* Jsi důležitá, a to hodně. *Zavrtí hlavou.* Už jen to, že jsi mi dala šanci se s tebou normálně bavit, pro mě udělalo hodně. A stejně jako to, že s tebou můžu trávit čas. *Lehce pokrčí ramenem.* Ne, teď se budu starat o tebe, spánek počká. *Pousměje se, když vidí, jak se snaží nasadit vážný a neústupný výraz.* Nenamáhej se, odpočívej.

*Stále si myslí svoje a je přesvědčená, že s ní Dorian čas tak akorát ztrácí a je zbytečné, aby se nějak snažil, ale zarazí jí, když od něj slyší, že jí má rád. Trochu překvapeně k němu zvedne pohled.* Rád? *Zopakuje po něm. Doteď přemýšlela, co vlastně mezi sebou mají a byla toho názoru, že se k ní Dorian takhle hezky chová jenom protože to má prostě v povaze. Nikdy jí neměl rád vlastně nikdo, kromě Keenana.* Vážně myslíš, že to bude až tak jednoduchý, jak říkáš? Chtěla bych, aby to tak bylo, ale musíš na to koukat realisticky. *Stáhne mírně obočí, protože ona na to spíš kouká pesimisticky a myslí si, že se její dvojče nevrátí. Natož aby přestal s drogama, když do nich spadnul. Když se jí pak Dorian zeptá na jídlo, na chvilku se zarazí a už se chystá zavrtět hlavou, ale vidí jeho prosebný pohled, který jí přinutí nakonec přikývnout.* Nic ti ale neslibuju. *Řekne potichu, protože neví, jestli dokáže něco sníst. Ale jestli musí sníst pár soust, aby jeho čas tady nebyl naprostá ztráta času, udělá co je v jejích silách.* Nechci ho nijak omezovat a nutit ho k tomu, aby tady byl, když nechce. Nechci vypadat jako nějaká malá chudinka, co bez bráchy neudělá ani krok. *Zamumlá se sklopeným pohledem, protože si tak poslední dobou vážně připadá, ale vzhledem k tomu, že měla celý život jenom Keenana, se jí jeho odjezd dost dotkl.* To není na mě. Je to na něm a já nechci, aby odsud musel odjíždět, když nebude chtít. A jak mi i napsal, našel si tam, ať už je to kdekoliv, skvělou společnost. *Pokrčí jedním ramenem.* Nepřijdu si důležitá. Přijdu si tak akorát jako kotva, co táhne ostatní ke dnu. Tebe, Keenana.. Vždyť i pro mámu a nevlastního otce jsem tak akorát starost navíc a teď dokonce i něco naprosto nechutnýho, co vzešlo k nějakýho šílenýho pokusu. *Zachvěje se jí trochu hlas, protože si postupně přestává připadat jako nějaký normální člověk.* Spíš ztrácet čas. *Opraví potichu jeho tvrzení, protože si prostě bude stát neústupně za svým.* Nemusíš se o mě starat. Já to nějak zvládnu. Jdi a vyspi se. Myslím to vážně. *Zamračí se trochu, když vidí, jak se i přes její vážný výraz pousmál a pak protočí očima.* Nenamáhala jsem se poslední týden, když jsem tu jenom ležela. Nechodila jsem ani do tý podělaný tělocvičny. *Zvykla si na to tolik, že teď její hlava dokáže vymyslet docela dost výčitek za nedostatek pohybu, i když si její malá část uvědomuje, že by žádného pohybu nebyla schopná, když se ani nedokázala sama na posteli posadit.*

*Snaží se Brikssi přesvědčit o tom, že s ní čas určitě neztrácí, protože přeci jen, on je s ní rád a je rád za každou chvilku, co s ní může být. Proto ji i řekne, že ji na rád, což myslí vážně, jen ji to očividně překvapí.* Ano, rád. *Usměje se a podívá se na ní.* Nediv se tak, rozhodně jsem ti to neřekl naposledy. *Jemně se zazubí, vlastně tohle chování měl i v povaze, ale tohle vše právě dělal i z důvodu, že mu na ní záleží. Následně, když se začnou bavit o jejím bratrovi, si povzdychne, když Brikssi přesně zmíní jeho problém. Jak nemyslí realisticky, což je u něj celkem časté, jelikož vše vidí většinou sluníčkově a růžově. To je i jedna z věcí, v které ho Brikssi bude mírnit, protože ona je ta, která myslí reálněji.* Určitě to nebude jednoduché, ale Keenan není na drogách dlouho, ne? Proto by mohl zvládnout ty drogy zase vysadit. *Jemně nakloní hlavu do strany, avšak poté se začne starat o to, jak jí. Jenže ona teď vlastně nejí vůbec.* Děkuju. Za chvíli zavolám komornou, jo? Abych nemusel odcházet. *Vydechnde úlevou, když ví, že alespoň zkusí něco sníst, což pro něj dost znamená. Je mu jasné, že teď nesní skoro nic, ale to by se postupně a pomalu zvyšovalo.* Určitě tu chce být, s tebou. Jenom si stále nalhává, jak ti ubližuje, to je vše. Ale když si promluvíte a vše si vyjasníte, mohlo by to být lepší. A naprosto chápu na to, jak reaguješ, když tu není. Celý život jsi měla jen jeho, takže máš důvod. Ale jsem si jistý, že se do večera vrátí, podle toho, kde je. *Pokýve hlavou, alespoň v něčem si je jistý a může ji to slíbit s klidem.* Pokud bude souhlasit. Ale i kdyby nejel hned, určitě za tebou bude jezdit. *Zastrčí ji pramínek vlasů i za druhé ucho.* Ale jsi důležitá, Lio. Jak pro mě, tak pro Keenana, nejsi žádná kotva. Možná jsou tu nějaké překážky, ale nic se neobejde bez překážek a vše se jednou zase zlepší, jen je teď celkově špatné období, ale to není napořád. *Dívá se na ní a když ucítí to, jak se za chvěje přitom, když řekne že byla součástí nějakého pokusu, ještě více si ji k sobě přivine - ale samozřejmě opatrně.* Zkus na to nemyslet. *Šeptne tiše.* Já s ničím neztrácím čas. S tebou ho trávím, a rád. *Stojí si zase za svým, jako vždycky.* Chci se o tebe starat a opravdu, má nespavost je teď nic oproti tomu, co je teď tobě, takže teď spát rozhodně nepůjdu. Možná půjdu, až půjdeš ty, ale stále tu budu s tebou. *Řekne vzdorovitě.* A návštěvy posilovny teď na nějaký čas vynecháš. *Zamumlá.*

*Překvapí jí, když jí řekne, že jí má rád, protože to neslyšela ani od vlastních rodičů. Teda matky, protože její otec je nějakých sto let po smrti.* Budu se divit. Jsi druhej člověk na zemi, kterej mi něco takovýho řekl. *Přizná s pokrčením rameny a pak mu opět připomene, jak nerealisticky uvažuje, protože pochybuje, že bude tak jednoduché Keenana zbavit drog. Obzvlášť, když se vezme v potaz jeho tvrdohlavost, která je někdy až abnormální.* Pokud vím, tak ne. Maximálně týden. Nevím, jak to funguje, já nikdy nic nebrala, kromě prášků proti bolesti. *Stáhne starostlivě obočí, protože absolutně neví, jak svému bratrovi pomoct. Ona teď momentálně vlastně ani neví, v jakém stavu je a jestli se doopravdy vrátí, nebo to napsal pouze proto, aby mu Dorian dal pokoj.* Dobře. *Letmo přikývne a opravdu je rozhodnutá se aspoň pokusit najíst a sníst to, co dokáže, aby mu udělala radost a aby si o ní nemusel dělat až takové starosti. Třeba potom bude pro něj snazší jít spát.* Děkuju. Za to, že tu pro mě jsi a že to chápeš. Jsem ráda, že tě mam. *Řekne mu upřímně a přitom si opře hlavu o jeho hruď, jako kdyby se v jeho objetí chtěla před vším tím negativním okolo ní schovat. Jenže to by se musela nějak dokázat ukrýt i sama před sebou.* Nebo prostě všechno tohle znamená, že bysme se měli rozdělit. Všechno jednou končí. *Poznamená se svým klasickým pesimismem a podívá se mu do očí, když jí zastrčí pramínek vlasů i za druhé ucho. Bojí se cítit nějakou naději, protože zatím jí to přineslo tak akorát trápení a bolest, když se něco nepovedlo a akorát se vše zhoršilo. Nevěří, že by se okolnosti měly nějakým zázrakem od teď začít zlepšovat.* Já jsem jedna velká překážka, Dori. To já musim zmizet, aby se všechno zlepšilo. *V očích jí opět zaštípou slzy a ona si je hřbetem ruky setře co nejrychleji to jde, aby jí nezačaly stékat po tvářích. Nechá ho, aby si jí k sobě přivinul, protože si u něj připadá v bezpečí a pak potichu popotáhne.* Nedokážu to pustit z hlavy. Buď přemýšlím o tom, z čeho jsem vlastně vznikla, o Keenanovi, rebelech a nebo o tom, co je vlastně mezi náma dvěma. *Přizná potichu a pohledem skenuje svoje ruce, protože teď se mu nedokáže podívat do očí potom, co řekla.* Pampeliško. *Zamumlá trochu otráveně, když slyší jeho námitky na to, že spát nepůjde a že čas strávený s ní není ztracený.* Zítra tam chci jít. Necvičila jsem až moc dlouho. Vyšla jsem ze cviku. Kdykoliv to můžu všechno potřebovat. Kdyby....kdyby se sem dostali rebelové, tak bych měla aspoň šanci. *Začne trochu vyšilovat a všechno tohle ze sebe rychle vysype, protože nějak si v hlavě ustálila názor, že každodenní cvičení, během kterého vybije prakticky všechnu svou energii, jí pomůže neskončit znovu u rebelů.*

Tak si musíš zvyknout, neřekl jsem ti to určitě naposledy. *Pousměje se a pokrčí rameny. Klidně ji to bude říkat každý den, do té doby, dokud si to neuvědomí, že ji má opravdu rád. Poté mu řekne, jak nerealisticky přemýšlí, nad čímž se pozastaví, protože to bohužel o sobě ví a říkal mu to i otec, který ho na to upozorňoval, že takový král určitě nemůže být.* Tak to by si na tom prakticky ještě nemusel vytvořit závislost.. *Kdyby to bral dlouhodobě, bylo by to něco jiného, ale když drogy bere takovou chvilku, bude to lehčí se toho zase zbavit.* Jsi úžasná už jen kvůli tomu, že to zkusíš. *Pousměje se a poté opravdu napíše jedné z jeho komorných. Upřímně je dost přátelský člověk a dokáže se spřátelit téměř vážně s kýmkoliv, ale zatím se zde bavil doopravdy jen s Brikssi, protože ostatní by za své přátelé úplně nenazval, spíš jako známé, s kterými si občas povídá.* Je to maličko a jsem tu pro tebe rád. Také jsem rád, že tě mám. *Poví upřímně a usměje se. Opře se s menším úsměvem o zeď, když si ona opře svou hlavu o jeho hruď. Je mu příjemné, když ji na tolik blízko sebe.* Víš, že e od sebe nerouzloučíte, ani kdybyste chtěli. Ještě se všichni domluvíme na tom, jak to bude, nemysli na to. *Přeci jen se určitě budou domlouvat na tom, jak bude celý ten odjezd probíhat. Všichni tři.* Nejsi překážka Lio, nemluv o sobě jako o věci. Možná je teď horší období, ale až se Keenan vrátí, vyřešíte si to mezi sebou a bude ti lépe, uvidíš. Pak se to vše obrátí k lepšímu. *Jemně ji setře bříšky prstů slzy z tváře a poté ji zlehka a krátce políbí na rty, aby ji trochu snad povzbudil a dokázal tím, že dva slova myslí vážně. Jakmile však uslyší její následující slova, začne svého činu litovat.* /Však ji musím v hlavě přidělávat jen větší zmatky./ *Povzdychne si.* Já.. Promiň. Chceš si tedy nějak promluvit o tom, co je mezi námi dvěma? Promiň, neuvědomil jsem si, že tě takhle akorát matu, sakra. *Promne si své unavené oči. Sám ví, že se s nikým necítil tak, jako s ní, ale boji se to říct nahlas, protože celé tohle může i znamenat to, že se zamiloval. Což se asi opravdu stalo, ale jelikož neví, jak by na to Brikssi reagovala, rozhodl se o tom do teď mlčet. Ale nemůže popřít to, jak na ni myslí, každý den. Ještě intenzivněji od té jejich společné noci. Poté se však pobaveně pousměje, když mu řekne 'pampeliško'.* Pořád ti připadám jako plevel? *Optá se pobaveně, přičemž mu i zacukají koutky.* Ne, zítra je ještě moc brzy. Musíš nabrat sílu, pořádně se vyspat a počkat, až ti zmizí ty modřiny. Však se ani skoro sama neposadíš, Li. *Starostlivě zavrtí hlavou.* Ale slibuji, že až budeš v pořádku, hned tě začnu trénovat šermu, co ty na to? A můžu ti pomoct i v sebeobraně.

*Mírně se na něj pousměje, když jí řekne, že to neslyšela naposledy. Rozhodně by si na to dokázala zvyknout a zvykne si na to ráda, ale bojí se, že mu přeci jen za chvíli dojde, jak je zkažená a opustí jí. A kdyby si dovolila zvyknout na jeho projevy náklonosti a přiznala si, že se do něj zamilovala, tak by jí to zničilo už totálně.* Třeba. Doufám, že to tak bude. Ale opravdu nevím, jak to funguje. Kdysi jsem slyšela, že na něčem si můžeš vytvořit závislost už po první dávce. Co když si vzal přesně to? Co když bude prostě v háji a já mu nedokážu pomoct? *Zatřese se jí trochu hlas, protože se o Keenana opravdu neuvěřitelně bojí.* Nepřeháněj. *Zamumlá, když jí řekne, že je úžasná už jen díky tomu, že se zkusí najíst. Neví, kde jsou její komorné a zrovna teď nemá energii na to, aby Dorianovi ušetřila starosti a čas a poslala pro nějaké jídlo svou komornou, takže to nechá na něm. Připadá si sice jako malé dítě, o které se musí věčně někdo starat, protože samo to nezvládne, ale je rozhodnutá mu to někdy vynahradit.* Pro mě to maličkost není, tak to neshazuj. *Pousměje se na něj a opře si hlavu o jeho hruď.* Dobře. Děkuju. *Nechce Keenana do ničeho nutit, protože si přijde, jako kdyby mu řídila život a to nechce, ale byla by ráda, kdyby ho měla u sebe. Přijde si jako hrozná kotva, co všechny táhne dolů a akorát jim stojí v cestě za jejich štěstím a to také řekne nahlas.* Jenže já se tak vidím. Akorát tu překážim a všem ubližuju. Nejen Keenanovi, ale i tobě. Od toho, co se stalo na jachtě, tak prakticky nespíš. *Poznamená, protože první, co jí napadne je to, že nespí, protože to nedokáže kvůli ní. Nechá ho, aby jí setřel slzy z tváří a u toho pohledem vyhledá jeho oči. Pak se jí rozlije teplo v hrudi, když jí políbí, ale stejně řekne nahlas to, co se jí honí hlavou. A to je jednoduše obrovský zmatek týkající se toho, co je mezi nimi.* Ne, počkej. Neomlouvej se. Není to tvoje vina. *Zavrtí rychle hlavou.* Já jenom.... Prostě nedokážu uvěřit tomu, že tohle je něco skutečnýho, co by mohlo vydržet. Pořád čekam na to, kdy ti dojde, jak je zbytečný se mnou trávit čas a jak jsem úplně k ničemu a odejdeš. A..... a kdybych si přiznala, že k tobě něco cítím a pak se stalo tohle, tak by mě to zničilo. *Dopoví trochu váhavě, protože právě vlastně řekla, že k němu něco cítí a bojí se toho, jak na to on zareaguje.* Hezkej plevel. Pampeliška je pěkná náhodou. *Opraví jeho tvrzení s pobaveným úsměvem.* Já vím, ale nějak to musim zvládnout, prostě zatnu svaly a přemůžu se. *Pokrčí rameny, jako by to snad bylo opravdu reálné, i když sama moc dobře ví, že jenom dojít si na záchod, je pro ní něco příšerně náročnýho.* Mam hroznej strach, že se sem dostanou. Nechci u nich zase skončit. *Přizná potichu a přitáhne si deku blíže k tělu.*

*Řekne ji, že ji má rád a myslí to smrtelně vážně, tudíž je rád, že mi to nijak nevymlouvá. Trochu čekal, že ji to překvapí, až jí to řekne, ale jelikož ji to bude říkat častěji, je si jistý, že už na údiv ani nepomyslí.* To nevím, ale drogy, na kterých si dokážeš vybudovat závislost už po první dávce, jsou většinou dost silný. Myslíš, že by Keenan takhle riskoval a hned do sebe nacpal něco silného? Většinou se začíná s něčím lehčím, aby člověk věděl, jak na to jeho tělo reaguje.. *Řekne zadumaně, ale dává naději v to, že se nad tím Keenan zamyslel a nedal si napoprvé nic tak silného.* Vím, že máš strach, ale neboj, zvládne se z toho zase vymotat, když bude s tebou. *Pousměje se na ní povzbudivě.* Nepřeháním. *Jemně zavrtí hlavou, napíše komorným a poté zase odloží mobil stranou.* Dobře, nebudu to shazovat, i když pro mě to maličkost je. *Zasměje se a poté se pousměje, když vidí, jak si znovu o něj opře hlavu.* Neděkuj. *Zavrtí lehce hlavou a začne si hrát s jejími vlasy. Poté opět dojdou k méně příjemné části, kdy se Brikssi podceňuje. Nemá rád, když to dělá, protože si neuvědomuje, jak je pro něj cenná a důležitá. A stejně tak Keenana a rozhodně není žádnou kotvou.* Mně určitě neubližuješ, za mou nespavost nemůžeš. Není to nic nového, Li, trpím na ní víceméně skoro rok a vem si, jakou chvilku tu jsem. Tohle si nemůžeš dávat za vinu. *Zavrtí rychle hlavou.* A Keenanovi také neubližuješ.. Však on jen ubližuje sám sobě kvůli tomu, že si myslí, jak ubližuje tobě. *Povzdychne si. Následně ji setře slzy z tváří a krátce, avšak něžně ji políbí, přičemž se mu v hlavě začnou plést výčitky kvůli tomu, jak jí musí mást.* Jenže mně nikdy nedojde, že trávit čas s tebou je zbytečné, protože vím, že to není pravda. Mám tě rád a je dost možné, že jsem se do tebe jednoduše zamiloval, ale.. *Zmlkne, když si uvědomí, že to řekl nahlas.* /Sakra, sakra../ Musíš ještě minimálně týden odpočívat, Brikssi.. *Zamumlá tiše.*

Já nevím, co by do sebe všechno dokázal nacpat. Je paličatej a dělá si věci po svym. Jestli je v háji, může hledat cokoliv, co mu pomůže aspoň na chvíli. *Pokrčí rameny a třesoucí se rukou si prohrábne zoufale vlasy. Má o něj šílený strach. Bojí se toho, v jakém stavu přijede, pokud vůbec přijede.* Doufám v to. *Tuší ale, že jestli se Keenan vrátí, tak jenom proto, aby nemusel pročítat ten spam od ní a Doriana a měl klid a jí se bude dál vyhýbat. Je paličatý a jestli si myslí, že jí svou blízkostí ubližuje, bude si za tím stát i dál. Sleduje ho, jak píše svým komorným a tentokrát nic nenamítá a nijak se nesnaží mu to ulehčovat, protože na to jednoduše nemá energii.* Pro tebe je maličkost skoro všechno. *Poznamená a mírně u toho protočí očima. Pak si o něj opře hlavu a dostanou se v konverzaci až k tomu, jak si přijde zbytečná a že akorát všem ubližuje a táhne je ke dnu.* Ale když jsi sem přijel, vypadal jsi odpočatě. Dokázal jsi normálně spát. A pak ses víc sblížil se mnou a spát jsi prakticky přestal. *Namítne, protože takhle to ona jednoduše vidí.* Jo a to myslí jenom protože mě unesli kvůli mý vlastní blbosti rebelové a pak se stalo všechno to ostatní, co nás dostalo až sem. Myslí si, že mi ubližuje, ale ve skutečnosti ubližuju já jemu, protože momentálně připomínam spíš malý dítě, co se o sebe nedokáže samo postarat ani pět minut a pořád ho musí někdo hlídat. *Chrlí dál všechno, co se jí honí hlavou a co jí dohnalo až k tomu, že sama sebe prakticky nesnáší. Nechá si od něj setřít slzy a pak přizná i to, že je zmatená z toho, co je vlastně mezi něma dvěma. Poslouchá jeho slova a když slyší to slůvko "zamiloval", překvapeně se mu podívá do očí. V jejím překvapení není ale nic špatného. Jenom čirý údiv. Pak ale uslyší jeho "ale" a všechny její naděje na to, že tohle by třeba mohlo mít dobrý konec, se rozplynou.* Ale...? Ale nejsem někdo, kdo si tvojí lásku zaslouží? Ale nechceš to ke mě cítit? *Vybídne ho k dokončení tý věty a pak sklopí pohled a rychle zamrká. Než ale stihne Dorian jakkoli odpovědět, začne mluvit znovu ona.* To je v pohodě. Já to chápu. Nemusíš se cítit provinile. Nebo se tady snažit mi dokázat, že nám to bude fungovat a budeme dobrý pár. Prostě když se to nepodaří zrušit, tak to uděláme tak, jak jsem říkala na začátku. Každý si budeme žít svým životem. Někde se zahrabu a ty mě uvidíš jenom na nějakých akcích. Klidně pak rozhlaš, že jsem umřela, to je jedno. Budu dělat, že vůbec neexistuju a nebudu ti muset kazit život. Promiň, že jsi se mnou musel teď ztrácet čas. Klidně jdi, musíš se vyspat. Postarám se o sebe a klidně si i sama zařídim jídlo a tak, aby ses nemusel starat. *Vychrlí ze sebe rychle a na posteli se popošoupne trochu dál, aby se o něj neopírala a on mohl v klidu vstát a odejít, což čeká, že udělá.*

Je paličatej, ale není hloupej. Určitě by do sebe nenacpal něco, co by ho mohlo opravdu ohrozit. *Jemně uchopí její ruce do těch svých, když uvidí, jak se jí klepou. Ví, že většinou jeho dotek pomohl atak to zkouší i teď, přičemž doufá, že to bude fungovat znovu.* Určitě ano, pomáhali jste si celý život, tak se z toho dostanete se svou pomocí i teď. A já tu budu klidně stále pro vás, i když spíše jen pro tebe, vzhledem k tomu, že mě Keenan nemá rád. *Trochu pobaveně se usměje, když si vzpomene, jaké připomínky proti němu Keenan stále má.* Většina větší jsou maličkosti. *Potvrdí její slova a pousměje se. Navíc tohle je pro něj vážně maličkost. Poté se však dostanou k té méně příjemné části konverzace. Snaží se jí dát najevo, že opravdu žádnou kotvou není, protože to je vážně nesmysl. Je mu jasný, že ano Keenan si to nemyslí, jak by také mohl, že?* Někdy mám období, kdy pár nocí spím bez problémů, poté se to ale obrátí. Nemáš v mém spaní žádnou roli, Li. Nemůžeš za to, když spím špatně, ano? A neboj, brzy budu úplně v pohodě, teď jsem možná jen trochu unavený, nic neobvyklého a hrozného. *Zavrtí hlavou, nechce se o sobě bavit, jelikož si stojí za tím, že jeho problém nestojí vůbec za řeč.* Je to tvůj bratr a má nutkání tě pořád ochraňovat a nejspíše ho stále užírá, že to jednou nedokázal stoprocentně. Ale zachránil tě a on si to brzy uvědomí, jen to na něj asi všechno dopadlo, bylo toho moc i na něj. *Podívá se na ní.* Nejsi jako dítě, jen potřebuješ nějakou péči. Když se sama sotva kvůli bolestem hýbeš, potřebuješ pomoct. *Řekne trvdohlavě, ale poté z něj nedopatřením vypadne to, že se do Brikssi zamiloval. Vidí její údiv, přičemž nasucho polkne, jelikož se její reakce celkem bojí. Poté řekne to "ale", kterého se Brikssi nejspíše lekne, proto rychle začne mluvit.* Ale bál jsem se ti to říct, protože jsem se nikdy doopravdy nezamiloval, bál jsem se tvé reakce. A já nikdy nebyl zamilovaný, bylo pár holek, které jsem měl rád, ale nebylo to nic takového. Necítil jsem se s nimi, jako s tebou každou chvilku, co s tebou jsem. A nikdy jsem s ostatními necítil to, co po a při naší noci. *Vychrlí ze sebe rychle, aby to pochopila.* Naše zasnoubení se nebude rušit, nechci ho zrušit.. *Řekne tiše a zoufale se na ní podívá.*

Snad máš pravdu. *Přikývne nakonec a mírně se pousměje, když jí chytí ruce, které se díky jeho doteku opravdu přestanou tolik třást. I když díky vyčerpání v nich nějaký třas pořád zůstává, není to tak hrozné jako předtím.* Třeba na tebe jednou změní názor. Doufám, že jo. *Má Doriana opravdu ráda a kdyby se vztahy mezi Keenanem a ním urovnali a ona nemusela pořád přemýšlet, jestli tím, že je milá na Doriana nezrazuje Keenana a naopak.* Spíš jsi hrozně skromný a odmítáš si přiznat, když uděláš něco velkého. *Poznamená, protože on opravdu někdy na problémy kouká jako na snadno vyřešitelné věci a na to, co dělá pro druhé zase jako na naprosté prkotiny.* Tak mi slib, že se dneska vyspíš a nebudeš přes noc úmyslně vzhůru. Prosím. *Stáhne starostlivě obočí, protože si o něj dělá starosti. Svůj stav přestala řešit už dávno, ale o něj si starosti bude dělat nejspíš už napořád pokaždé, když uvidí, že je nevyspalý.* Měla bych se ale o sebe zvládnout postarat sama. Jsem dospělá. Neměla bych potřebovat, aby mi někdo připomínal, že jsem několik dní nejedla, nespala a staral se o mě. *Připadá si pak opravdu jako malé dítě a vyžírka, protože je spousta lepších způsobů, jak trávit čas, než péčí o ní. Pak už se dostanou k tomu, že on jí řekne, že se do ní zamiloval, ale naprosto to zazdí následujícím "ale", které si ona vysvětlí po svém a začne ze sebe hned chrlit milion vět. Načež on ze sebe začne podobnou rychlostí chrlit to, co má na srdci on.* A myslíš, že já jo? Tohle je pro mě něco naprosto novýho. Nikdy jsem k žádnýmu klukovi nic necítila. Nikdy jsem o žádnym tolik nepřemýšlela a nedělala si o něj starosti. Nikdy jsem s nikým nechtěla tolik trávit čas. Taky jsem to nikdy necítila a líbí se mi to cítit, ale zároveň se bojím toho, že se to rozplyne jako pára a mě to zničí ještě víc, než všechno to, co se stalo za poslední měsíce. *Vychrlí nazpátek trochu rozřeseně.* Já taky ne. *Odpoví mu šeptem a potřese u toho hlavou. Absolutně netuší, kam se to teď vlastně dostali.*

V tomhle mám ze sebe trochu dobrý pocit a věřím si, že mám. *Pousměje se, snaží se co nejvíce Brikssi povzbudit, aby neměla takovou náladu, jakou má. Ví, že vzhledem k jejímu stavu je to logické, ale i tak se pokouší jí ji zlepšit. Poté chytí její ruce do těch svých, když vidí, jak se jí třesou.* Třeba jednou, kdo ví. *Jemně pokrčí rameny, jakoby mu to bylo jedno, i když není. Rád by, aby s ním Keenan vycházel, ale je to paličák, bohužel.* Věř, že jsem ještě nic velkého neudělal. Ale skromný asi jsem, už mi to řeklo dost lidí. *Zacukají mu koutky, když si vzpomene, jak mu to řekla jak jeho sestra, tak i jeho mamka a otec.* Zkusím to, dobře? Dnes na noc nic nemám. *Slíbí ji, přestože neví, jestli k tomu vážně dojde. Vůbec si nepřipadá unavený, ale jakmile se položí, vždy si začne svou unavenost dost uvědomovat. Ale i tak si stojí za tím, že on je teď jedno a potřebuje se starat spíše o ní, která je na tom několikrát hůře.* Mně to nevadí ti to připomínat, starám se o tebe rád, mám jen o tebe jednoduše strach, to je celé. Následně však ale přijdou k dalšímu vážnému tématu, kdy mu z úst vyjde to, že se do Brikssi zamiloval. Samozřejmě, že to na ní nechtěl tak vychrlit, jenže občas nevěděl, kdy se v mluvení zastavit a také někdy mluví dříve, než přemýšlí.* Nemyslím, jen neznám tolik tvou minulost a nevěděl jsem vůbec, zdali se ti nebude příčit to, kdybych k tobě choval větší city. *Prohrábne si vlasy, vůbec se mu nelíbí ten pocit, když něco nemá pod kontrolou.* Nikdy bych ti Li neublížil, vážně. *Šeptne, když řekne, že by se to vše mohlo rozplynout.* /Kam jsme se to sakra dostali?/ Tak se to zasnoubení nezruší. Chci být s tebou a pokud to chceš i ty, není důvod to rušit. Ale kdyby sis to rozmyslela.. *Odmlčí se.$

*Jenom krátce přikývne, protože už k tomu oba řekli asi dostatek a nechá ho, aby chytil svýma rukama ty její, které se potom přestanou o trochu třást.* Jsme si dost podobní. Až tě více pozná, oblíbí si tě. Stejně jako já. *Pokrčí jedním ramenem.* /Jestli se teda vrátí a na nějaké poznávání bude ještě čas./ *Pořád se nemůže zbavit předtuchy, že Keenan zůstane pryč, nebo se jí bude snažit co nejvíce vyhýbat a žádný šťastný konec jí nečeká.* Jsi hodně skromný. Ani si neuvědomuješ, jak věci, který pro druhý děláš, jsou v jejich očích velký. Nikdo kromě Keenana tu pro mě nebyl tak, jako ty. *Přizná s letmým úsměvem na rtech a lehce mu stiskne ruce.* Tady žádnou práci nemáš, tak by tě to nemuselo pokoušet. Zůstaneš tu se mnou? *Vzhlédne k němu, ale stejně jako vždycky, když se na něco podobného ptá, i teď očekává, že přijde negativní odpověď. Nezlobila by se, kdyby tu nechtěl zůstat. Prostě by to vzala a věřila, že se pokusí vyspat, když jí to slíbil.* Na jednu stranu si připadam jako příšerná vyžírka a na druhou je hrozně krásnej pocit, když se o mě někdo takhle zajímá a stará. *Přizná a pousměje se na něj. Pak jí ale úsměv z tváře zmizí, když se dostanou k tomu, co k sobě navzájem cítí.* A já se bojím, že jsi pořádně nezjistil, co všechno vztah se mnou přináší a jakmile to zjistíš, tak zažiješ akorát zklamání. *Sklopí krátce pohled a promne si nervózně ruce. Pohled k němu zvedne, když slyší jeho další slova.* A já bych nikdy neublížila tobě. *Odpoví mu nazpátek.* Nerozmyslela. Jsem rozhodnutá. *Řekne mu bez jakýchkoli pochybností a chvilku sleduje rysy jeho tváře a u toho si lehce skousne spodní ret. Pak se ale nakonec odhodlá, natáhne se a lehce ho políbí na rty.* Zaplevelil jsi mi srdce, pampeliško. A já tě z něj už nedokážu dostat pryč. *Přizná šeptem, když se o kousek odtáhne.*

*Je rád, že se jí může v klidu dotknout a tím ji alespoň trochu pomoct, jelikož ho opravdu zneklidňuje, jak se vlastně cítí a jak se její ruce třásly. Teď však měl její ruce v těch svých, tudíž už to je o něco lepší, i když nejlepší to také není.* Uvidíme, radši nebudeme předhánět, aby mě to potom nemrzelo. A i tebe, kdyžtak. *Usměje se a lehce pokrčí rameny.* Sama už určitě víš, že jsem tu pro tebe rád. Už od začátku, kdy jsi mě neměla ráda, jsem tě rád měl a kdyby se ti něco takového stalo třeba i před naším prvním setkáním a měl bych tě takhle poprvé vidět, i tak bych se o tebe staral, ačkoliv by tě neznal. I když bys mi asi nedovolila. *Zasměje se.* Takže je to pro mě opravdu maličkost, kdybych mohl, udělal bych více. *Usměje se, když mu jemně stiskne ruce.* Rád tu s tebou zůstanu. *Rychle s úsměvem přikývne, když se ho na to zeptá. Je pravda, že tak by usnout mohl a Brikssi stejně tak.* Nejsi žádná vyžírka, nemusíš si tak připadat, ano? *Pohladí ji po tváři. Nechce, aby si tak připadala, protože on se o ní stará dobrovolně a rád.* Myslíš, že už jsem toho zjistil hodně, však se neznáme týden. A i tak mě stále od tebe nic neodradilo a jsem si jistý, že ani neohradí. Nic mi nedá důvod k tomu, abych tě opustil. Žádná zklamání nepřijdou. *Lehce se pousměje, když řekne, že by mu také neublížila. Ohledně toho, komu věří a komu ne je dost opatrný, ale u Brikssi má jistotu, že jí může věřit. Lehce se zaculí, když mu řekne, že je o jejich zasnoubení rozhodnutá a když jej políbí, po celém těle se mu rozlije příjemné teplo, atak ji polibek něžně oplatí.* Tak to doufám, že se ti do života nezaplete nějaký zahradník. *Lehce mu zacuká koutek.* Jsem rád, že jsem si k tobě mohl najít cestu. *Zaculí se a následně vzhlédne ke dveřím, kdy někdo zaťuká. Dovnitř přijde komorná, která na stolek vedle postele položí košík s jídlem i pitím, načež zase odejde. Doufá, že se Brikssi podaří něco sníst a poté se i vyspat.*

Jo, to máš asi pravdu. Ale stejně můžou doufat dál. *Pokrčí letmo rameny s menším úsměvem a když ho pak poslouchá, po celém těle se jí rozlévá příjemné teplo. Oči se jí zalijí slzami dojetí a musí rychle zamrkat, aby je zahnala, ale stejně se jí to moc nepodaří, takže si musí hřbetem ruky oči otřít. Nechápe, čím si zasloužila, že zrovna on vešel do jejího života, ale je si jistá, že už ho nikdy dobrovolně nepustí. Nikdy nebyla moc zvyklá na to, že by se o ní takhle někdo staral a když teď slyší, že on by to udělal, i kdyby na něj byla hnusná a neznal jí, je to něco pro ní prakticky neuvěřitelného.* Ne, asi bych tě urážela, jak bych to jenom dokázala. *Přizná s pobaveným úsměvem a přitulí se k němu.* Děkuju. Za to že existuješ a že jsi v mém životě. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. *Řekne mu upřímně, když už teď mají vlastně takovou upřímnou hodinku.* Já moc dobře vím. Ale zkus dělat taky nějaký věci i pro sebe. *Zvedne k němu starostlivý pohled.* Děkuju. *Je ráda, že tu s ní zůstane. Jednak se s ním cítí dobře a jednak doufá, že s ní by se mohl vyspat, protože ho nebude práce pokoušet.* Pokusím se. *Nechce mu slibovat něco, co by nemusela splnit, protože si tak bude připadat nejspíš pořád.* Jsi si tím opravdu jistý? *Podívá se na něj, protože nedokáže uvěřit tomu, že by to myslel vážně. Přijde jí to až moc krásné, aby to byla pravda. Pak ho políbí a pousměje se do polibku, když jí ho začne oplácet.* Všechny zahradníky vyženu. *Prohlásí přesvědčeně s pobaveným úsměvem a pak se podívá na komornou, které poděkuje a sjede pohledem všechno to jídlo. Nechce Doriana zklamat a moc dobře ví, že jídlo potřebuje, takže se zhluboka nadechne a natáhne se po jahodě, kterou si trochu váhavě strčí do pusy.*

*Jen se pousměje nad tim, jak bude doufat pousměje, nic k tomu neříká, jelikož to není potřeba, protože následně už ji podívá, jak by se o ní postaral, i kdyby ji pořádně ani neznal, protože je spolu spojovalo zasnoubení, které již od začátku nebral na lehkou váhu. Když ale uvidí, jak jí slzí oči, zmateně zamrká a tvář mu zjihne.* Řekl jsem něco špatně? *Optá se tichým hlasem, nevybavuje si to, ale v její přítomnosti dokáže pochybovat i o tomhle, protože nechtěl, aby ji rozplakal.* Je mi to jasný, ale to by mě stejně neodradilo. *Pobaveně se usměje a když se k němu přítulí, zaculí se a pohladí ji po hřbetu ruky.* Nápodobně, také to děkuji. *Pousměje se, takhle dojemný rozhovor snad ještě s nikým nevedl. Ale tohle vše, co říká, mu dodává příjemný a hřejivý pocit.* Neboj, řekl bych, že pro sebe toho také dělám dost. *Pousměje se nad její starostlivostí a mávne rukou. Opravdu on není ten, o koho by měla mít starost. Vážně nevidí v jeho nespavosti nějaký velký problém.* Nemusíš mi děkovat když zůstanu, může to prospět oboum. *Podotkne, což je i pravda, jelikož tak se můžou oba vyspat. Poté přejdou k další dojemné věci a když uslyší její otázku, ani se nerozmýšlí a přikývne.* Naprosto, nikdy jsem si nebyl ničím jistější. *Ujistí ji, aby nad tím nemusela tolik pochybovat. Jakmile se políbí, celým tělem se mu prožene další dávka pozitivní nálady. Kdyby nebyl s Brikssi, možná by byl trochu z toho, jak nespí mimo, ale v její přítomnosti má i tak chuť se usmívat.* To jsem rád. *Spokojeně se usměje, když řekne to o zahradnících. Za chvíli přijde už komorná s jídlem, které jim tam odloží. Starostlivě se podívá na Brikssi, když si vezme jahodu.* Víš, že tě nechci do ničeho nutit, že ano? Když vážně nebudeš moct, nenuť se, ale když něco málo sníš, i tak se ti alespoň trochu uleví, uvidíš. Když se poté ještě vyspíš, budeš mít o něco více energie. *Pousměje se na ní a sám si vezme hroznové víno.*

*Když slyší jeho slova, oči se jí zalijí slzami, protože je to snad to nejdojemnější, co kdy slyšela. S Keenanem je zvyklá na to, že se o ní stará, ale vždy je v tom ta sourozenecká láska a spolu se uměli spíše přesvědčovat o tom, že to bude dobrý a uměli spolu mlčet, kdežto Dorian se jí snaží co nejvíce povzbudit svými slovy a umí to skvěle.* Ne, nic jsi neřekl špatně. Vlastně jsi mě dojal. To proto slzim. *Vysvětlí s menším úsměvem na rtech a zahambeně sklopí pohled ke svým rukám.* Tím jsem si jistá. Když tě to neodradilo ani předtím. Byla jsem na tebe fakt hnusná.. Promiň mi to. *Teď zpětně si to vyčítá, protože si mohla spoustu starostí ušetřit a být spolu s ním šťastnější dřív. Možná by zabránila spoustě věcem, které se staly, ale to už teď nezmění, takže nad tím nechce zas tolik přemýšlet.* Já bych zase řekla, že bys toho pro sebe měl dělat víc. *Namítne s menším úsměvem. Když pak slyší, že si je opravdu jistý tím, že ho od ní nic neodradí, na tváři se jí objeví zamilovaný úsměv.* Miluju tě. *Vypadne z ní nakonec ta naprostá pravda, kterou si uvědomila už před několika dny a teprve dneska si to úplně přiznala a měla pocit, že to nedokáže déle držet v sobě. Jenom doufá, že ho tím teď nevyděsí, nebo neodežene, každopádně mu to musel říct. Ujistí ho, že žádné zahradníky si do života nevpustí a pak sleduje komornou, jak vejde dovnitř a donese jim nějaké jídlo.* Neboj se, vím to. Vím, že musím sníst aspoň něco a taky vím, že ti tím udělám radost. *Pokrčí s úsměvem rameny. Vezme si jednu jahodu, kterou si váhavě strčí do pusy a jakmile jí spolkne, její žaludek na ten nečekaný příděl jídla zareaguje hlasitým zakručením, protože se dožaduje dalšího jídla. Zhluboka se nadechne a malinko se zamračí, protože zakručení s sebou přineslo i menší křeč z hladu. Nakonec se natáhne po misce s ovocem, aby jí měla blíž a strčí si do pusy pár bobulek borůvek.*

*Když ji uvidí, jak jí začnou najednou slzet oči, vyděsí se, jestli neřekl něco špatně, což se občas bohužel vzhledem k jeho výřečnosti stává. Ovšem když se dozví, že je to pouze díky dojetí, usměje se. Nikdy nikoho nedojal natolik, aby se rozplakal.* To se mi ještě nepovedlo. *Zasměje se tiše, načež ji lehce políbí na čelo. Když si ale poté všimne, jak zahanbeně vypadá, pohladí i po tváři.* Pokud se stydíš, není vážně proč. Je hezké, když tě něco dojme a ty to takhle projevíš. *Usměje se na ni.* Není se za co omlouvat, co se stalo, stalo se. Navíc, já tvé chování chápal. Nechtěla sis vzít cizího člověka, odjet od svého dvojčete až do Dánska a vládnout. Tvé chování bylo pochopitelné, vážně. *Už je to pryč, proto není až takový důvod se nad tím nějak moc zastavovat. Hlavní je, že teď je vše jinak a mají se dobře.* Pff, prosimtě. Dělám toho pro sebe dost a i kdyby ne, ostatní mi jsou mockrát přednější. A víš sama, že i já dokážu být natvrdlý, nebo tvrdohlavý, takže si za tím budu stát. *Trošku pobaveně se usměje, v případě, že by mu to chtěla začít vyvracet. Ovšem poté to, co řekne a jak krásný úsměv se jí na tváři objeví, mu vyrazí dech. Chvíli se na ni jen překvapeně dívá, avšak poté se mu na tváři objeví stejný zamilovaný úsměv.* Miluji tě. *Jakmile to vypustí z úst, uleví se mu. Dusil to v sobě už nějaký ten den s tím, že se to Brikssi nedozví. Ale teď to mohl konečně přiznat, aniž by se bál reakce. Následně ji krátce, avšak láskyplně a vášnivě políbí. Když se odtáhne, už tam je komorná, která hned jak jídlo položí, opět zmizí. Vděčně se na Brikssi usměje.* Děkuju. *Poděkuje jí a sám jí po malých kouskách, protože jí normálně a chce hlavně, aby se najedla ona, když uslyší to zakručení. Avšak až mu řekne, že nemůže, pochopí to.*