Komnaty královské rodiny

Rozkaz má paní. *Zareaguje pobaveně na její slova, že je třeba méně mluvení a více líbání. Skloní se k ní a znovu si její rty přivlastní, kdy si to tak přeje. Brzy polibky přejde přes čelist až na krk, kde jí udělá další značku. Sice ji asi moc lidí neuvidí, ale je rád, že tam je. Pokaždé, co si na ni vzpomene si přes ni určitě Chris lehce přejede prsty a připomene si tak snáze, co dělali. Po chvilce drážděním jejích prsou, která jsou naprosto dokonalá nutno podotknout. Ani malá, ale ani příliš velká. Vejdou se mu tak akorát do dlaně. Její ztuhlé bradavky jsou jen dalším důkazem jejího vzrušení a samozřejmě se jim náležitě pověnuje. Až když z jejích úst slyší vycházet její jméno, rozhodne se jí dopřát aspoň menší úlevy. Navíc jeho touha slyšet ji nahlas jeho jméno sténat je taky čím dal větší a větší. Usměje se pro sebe, když vidí jak zalapala po dechu. */A to ještě nic není./*Brzy do ní pronikne prstem, v pomalém tempo, které moc nezrychluje. Opětuje jí intenzivně její pohled. Začne na ni mluvit a když zjistí, že se pořád necítí přesvědčená, přidá druhý prst a pomalu začne zrychlovat tempo. * A teď? *Zeptá se jí s úlisným úsměvem.* Řekl bych, že jsi i předtím lhala. Soudě dle toho jak zatínáš prsty do prostěradla. *Kdyby ji chtěl mučit, asi by teď schválně přestal, aby musela uznat, že s ním to je lepší, ale chce jí to dopřát. * Jistě, že si to užívám. /Měl v posteli několik holek, desítky, ale s žádnou si to neužíval tak moc jako s Christophine a to se prakticky staral jen o ni. Její sténání pro něj bylo al dostatečnou odměnou. Nechá ji, aby mu jela dlaní po hrudi a přitom sleduje její obličej. Zasténá, když přejede i po jeho erekci a následně to zopakuje. Její slova jsou pro něj dost. Chce to stejně jako on. Lehce ji políbí na rty, než si stoupne, aby si mol sundat tepláky i s boxerkama a vzít si kondom. Nepotřebuje dítě, teď ještě ne. Když se vrátí k ní na postel, políbí jí a prsty jí se jí zase chvilku rozhodně dráždit poštěváček. Musí ji přece provokovat.* Poprvé to nebude asi příjemné, teda ze začátku ne. *Upozorní ji.* Budu opatrný, slibuju. *Ale bohužel bolesti úplně nedokáže zabránit. Naposledy se podívá do jejího obličeje, jako by v něm hledal jakékoliv pochybnosti, než spojí jejich těla. Sám spokojeně vzdychne, ale starostlivě se podívá na Chris.* Bude to dobrý, dej tomu chvilku.*Aby ji rozptýlil, líbá jí něžně na krku. Zatím se v ní nepohybuje. To až mu dá znamení, začne do jejího těla pomalu přirážet. A i když má co dělat sám se sebou, aby se udržel, jde na to pomalu.*

*Ačkoliv mu to nepřizná, miluje ty drobné modřinky, které jí na krku rád zanechává. Tu minulou schovávala, ale když byla sama, často shrnula vlasy stranou a zkoumala ji v zrcadle s pocitem spokojenosti a vzrušení při vzpomínce na to, jak k ní přišla. Nedokáže přemýšlet, jen si užívá jeho doteky a rozhodně neprotestuje, když rukou doputuje až do jejího klína a začne ji dráždit. Snaží se udržet si tvář, ale nemá to cenu. Když přidá druhý prst a jen lehce zrychlí tempo, cítí, že vrchol není daleko.* Ach! *Nedokáže mu odpovědět, protože v tu chvíli se střádané napětí uvolní a rozkoš převezme kontrolu nad jejím tělem. Připadá si podivně vláčná, když napnuté svaly povolí a ona klesne do pokrývek.* To je dobře... *Vydechne. Nechce, aby to bylo o ní. Navíc sama umírá touhou se ho dotýkat. Putuje mu dlaní po hrudi, vrývá si do paměti každý záhyb, každou linii, jako by ji je snad poté přála přenést na plátno. Teď je však řada s provokací na ní, když dlaní přejede po jeho délce, nejdříve přes látku, ale poté i pod ní. V očích jí zajiskří, když zasténá, ale následně se nespokojeně zamračí, když se od ní vzdálí. Jen na chvíli jí kůži ovane chlad. Už si ani neuvědomuje, jak je rozpálená. Nyní už bez ostychu ho sleduje se svléknout, vpíjí se pohledem do odhalené kůže. Byl perfektní. Nemohla mu zazlívat ten jeho věčný arogantní úšklebek. Po mužích jako byl on ženy šílely. A ona ho teď měla jen pro sebe. Když si vezme kondom, zarazí se. Bere prášky. Rozhodne se mu to teď ale nesdělit, bude lepší, když budou v tomhle ohledu opatrní. Nehledě na to, že on je sice její první, ale ona jeho nikoliv. Polibek mu lačně oplatí a zasténá mu přímo do rtů, když se jeho prsty vrátí do jejího vlhkého klína.* Nejsem z porcelánu, Xaviere. *Ujistí ho zadýchaně. Trochu bolesti určitě snese. Dá mu ruce kolem krku a přitáhne si ho blíže, znovu mu hravě skousne ret a po bolavém místečku přejede špičkou jazyka. Ne všechna bolest byla přeci špatná. Snaží se uvolnit, když do ní poprvé proniká. Díky předchozímu dráždění je dostatečně vlhká i uvolněná, ale stejně se cítí nepříjemně plná. Nechápe všechny ty hlouposti o tom, že do sebe lidé zapadnou jako dva díly skládačky. Na chvíli se dostaví i bolest, ostrá, ale trvá jen krátce. Trhaně vydechne a zvyká si na ten zvláštní pocit. Nyní už jí nepřijde vyloženě špatný, jen nezvyklý. Jeho polibky na krku ji účinně rozptylují a za chvíli už se cítí připravená.* Pokračuj. *Poprosí ho. Dech se jí zadrhne v hrdle, když poprvé přirazí. S každým dalším pohybem však nepohodlí mizí a dostavuje se slast. Když nepatrně zrychlí, zjistí, že spokojeně zavzdychá a zaboří mu prsty do zad. Možná tam ráno bude mít pár škrábanců, ale nedokázala nad tím uvažovat. PO předchozím orgasmu byla stále citlivá a ono úžasné slastné tření jí zastíralo mysl. Nad jejím tělem převzal vládu instinkt, nejdříve nejistě, ale postupně mnohem rozhodněji mu vychází vstříc. Téměř podvědomě mu zahákne nohy kolem pasu a přitáhne si ho blíž. Hlouběji. Hlasitě zasténá jeho jméno, když narazí na bod, kdy se celé její tělo zachvěje rozkoší. A pak znovu.* Ah.. Ach, prosím... já... *Šílí z toho pocitu, jak se o sebe jejich zpocená kůže tře. Je tak blízko. A jeho vzdechy jsou pro ni tou nejkrásnější symfonií, jak se dokonale prolínají s těmi jejími. Políbí ho na krku, nejraději by mu taky zanechala značku, jenže v tu chvíli dosáhne vrcholu a jemně ho kousne do ohbí ramene, ztlumí slastný výkřik, když se kolem něj těsně stáhne. Jeho další přírazy už jen prodlužují její rozkoš, než vyčerpaně klesne do peřin a lapá po dechu. Tentokrát je těžší se z toho omámení probrat a zaostřit na jeho tvář. Téměř zasněně mu shrne zpocené pramínky z čela.* Ahoj... *Vydechne naprosto nevhodně a rty se jí roztáhnou do širokého šťastného úsměvu.*

*Když se ho sama rozhodne provokovat, zasténá. Zatraceně se mu líbí jak se ho dotýká. Nemusí říkat nic víc. Pochopí, že si je tím jistá a chce ho stejně jak on ji. Ano, i přesto, co s ní dělal teď v něm zbyly jisté pochybnosti. Jen to s ní ale nechce pokazit. Kdyby to byla jakákoliv jiná dívka, tak by se o to tolik nezajímal, ale Chris ro něj byla výjimečná. Sundá si zbytek oblečení a jelikož na sob cítí její pohled, musí se usmívat. Je rád, že pro jednou se přestala stydět a hodila to za hlavu. Až si vezme kondom, vrátí se k ní do postele.* Já vím.. *Ale nic to nemění na faktu, že se bojí, aby jí to nebylo až moc nepříjemné, i když na to půjde pomalu a opatrně.* /Ta se fakt nezdá./*V některých ohledech mu přijde Christophine dost nezkušená, ale pak mu zase skousne ret a po tom místečku mu přejede jazykem..* /No, s jinými kluky se přece líbala./*To už zmínila předtím a pokaždé, co si na to vzpomene dost žárlí. I proto jí asi dělá ty značky. Aby všichni věděli, že d ní si mají držet odstup.*/Už se s nikým jiným líbat ani nebude./ *Chce si ji získat. Ví, že ohledně toho, že by tu měla zůstat i po Selekci byla prvně zdráhavá, ale snad si ji teď už dostatečně získal a ukázal jí že chce jen ji. Když do ní pronikne, nechá jí chvilku na to, aby si na ten pocit plnosti zvykla. Zatím jí rozptyluje polibky na krk, kde cítí její zrychlený tep, stejně jako ten jeho. Až když ho vybídne, začne do jejího těla pomalu přirážet. Pořád ji kontroluje a je na to opatrně. Rukama je zapřený vedle ní a občas se sehne, aby si ukradl kratší polibek. Nikdy není ale příliš dlouhý. Dýchají oba dva zrychleně a jemu se navíc líbí její sténání, o které se nechce připravit. Když mu zaryje nehty do zad, sám zasténá. Snaží se být jemnější, teda do doby, než mu sama začne vycházet vstříc. Pochopí, že je to asi vážně v pořádku a začne postupně voje tempo zrychlovat. Poznal, že znovu dosáhla svého vrcholu a lhal by, kdyby řekl, že ho nemrzí, že ten svůj výkřik utlumila. Nejraději by slyšel křičet naplno.*/Sakra, jestli se stane mou královnou, budu nám muset zařídit zvukotěsnou komnatu.. Proč takové nejsou všechny?/ *Nad tím ale teď nepřemýšlí. Sám ještě párkrát do jejího těla přirazí, než nahlas zasténá její jméno. Pomalu klidní svůj dech, načež skloní hlavu, any se podíval na ni. Musí se usmát.* Ahoj. *Tohle mu asi žádná dívka po sexu neřekla. Skloní se k ní, aby jí lehce políbil na rty.* V klidu lež, za chvilku jsem zpět. *Musí si sundat kondom. Odejde do koupelny, kde se ho zbaví a o chvilku později zase vleze k Christophine do postele, kde si ji přitáhne do náruče. Shrne jí pár pramínků vlasů, které jí zbyly v obličeji a ještě je oba dva zakryje teplou dekou. Nechce, aby jí byla zima.* Dobrý?*Ujišťuje se starostlivě.* Už jsem ti řekl, že jsi naprosto úžasná? *Zeptá se jí s úsměvem.* Jestli chceš, klidně spi. Byl to dlouhý den. A zítra bude ještě delší. *Políbí jí do vlasů. Oba dva se musí na zítřek dost vyspat a on sám cítí, že mu těžknou víčka.*

*V její tváři nebyla stopa po váhání. Věděla už ve chvíli, kdy ho políbila, že nebude cesty zpět. Poprvé v životě se jí tohle rozhodnutí zdálo naprosto přirozené a správné. S nikým jiným tomu tak nebylo. Ví, že i kdyby ze Selekce vypadla, taky to dlouho s nikým správné nebude. Ať už chtěla nebo ne, Xavier pro ni byl speciální. Když konečně spojí jejich těla, musí si chvíli zvyknout na ten zvláštní pocit plnosti. Bolest trvá jen krátce, ale nepohodlí chvíli přetrvává. Přesto se ho rozhodne pobídnout, aby pokračoval. Prsty mu putuje po zádech, ale když začne přirážet, občas je zatne do svalů a jen doufá, že mu díky tomu nezůstanou na zádech škrábance. I když by to možná bylo fér, on si ji taky označil. Dýchá přerývavě, nemůže zabránit vzdechům a občasnému zasténání, které opouští její rty, přestože jeho polibky alespoň občas nějaké zachytí. Je ještě příliš citlivá po jeho předchozím dráždění, a tak se v ní napětí a horkost znovu střádá až příliš rychle. Přitiskne se k němu ještě blíže, přitahuje si ho k sobě, hlouběji, dokud nedosáhne onoho pomyslného vrcholu a znovu se neztratí v rozkoši. Část jí ví, že v okolních komnatách možná někdo je a alespoň částečně ztlumí svůj slastný výkřik v ohbí jeho ramene. Všimne si, že mu na kůži na chvíli zůstal drobný půlměsíček od toho, jak v oparu vzrušení lehce skousla a začervená se nad tím zjištěním. Opravdu tohle udělala ona? Přesto v ní bublá iracionální štěstí, což dokazuje i její úsměv a hloupá slova. Spokojeně si povzdechne, když ji krátce políbí a pustí ho, aby se mohl vzdálit, přestože téměř okamžitě postrádá jeho teplo. Tělo jí přijde příjemně těžké a bolavé. Vážně to udělala. Skoro by se hystericky rozesmála. Naštěstí přijde Xavier a přitáhne si ji do náruče. Ohromí ji, jak přirozeně k němu teď zapadne.* Ah, jen dobrý? Hodnotíš sebe tak nízko, anebo mě? *Pozvedne pobaveně obočí. Endorfiny dělají své.* Hmm. *Zabrouká spokojeně, když ji políbí do vlasů. Cítí se tak... v bezpečí. V tu chvíli naskočí její obranný mechanismus. Nikdy se necítila v bezpečí. Bylo to pro ni typické. Věčně nedůvěřivá, věčně ve střehu či skeptická. Pocit bezpečí hledala hrozně dlouho. Nebyla připravená ho najít v jeho náručí. To nebylo vůbec správné! Nepatřil jí. Byly tu ostatní holky a taky jeho povinnosti. SPolu s ním by musela přijmout i titul. A k tomu rebelové... jak by, sakra, Xavier mohl být její bezpečný přístav. Předstírá spánek, a jakmile cítí, že se jeho dech prohloubí, vyčkává ještě chvíli a následně se opatrně vymotá z jeho paží. Šaty si znovu obléct nezvládne, musí se tudíž spokojit s jeho mikinou a doufat, že ji cestou do komnaty nikdo neuvidí. Potmě upřímně nenajde ani svoje spodní prádlo a nejraději by si zanadávala. Neexistuje, aby tu přespala a probudila se vedle něj. Bála se, co by to znamenalo pro její srdce. Proplíží se z jeho komnaty do své a první, co udělá je, že si provinile vypne upozornění na zprávy, kdyby jí ráno snad psal. Potřebuje si tohle srovnat v hlavě. Momentálně se mu prostě postavit nedokáže. Raději se zachumlá do peřin. Obklopí ji jeho vůně, kvůli čemu si taky mikinu nepřevlékala. Jen díky tomu se jí nakonec po nějaké době podaří usnout.*

/Měla? Jo, měla?/ *Vždycky na alkohol reagovala zle, ale po tak dlouhé pauze a ještě k tomu po všech těch antibiotikách, co poslední týdny brala, tak její tělo nesnáší alkohol vůbec dobře.* /Měla jsem to tušit./ *Nu, pozdě plakat.* Líbilo. *Ujistí ho předsvědčeně.* Zazpíváš mi ji později znova? *Udělá na něj psí oči. Vzápětí pro ni však nachystá další překvapení a ona má co dělat, aby se nerozplakala. Nečekala od něj žádné romantické gesto a on ji takhle vyvede z omylu? Kéž by se jen nemotala celá země. Alespoň ho pevně obejme, vděčná za alespoň nějakou stabilitu.* Nejsem. *Zahuhňá. I když lepší vtipná než trapná.* Tak jo. Ale co Max? Musíš být potichu. *Jako by ona momentálně nebyla ta hlasitá. Spokojeně za jeho zády sleduje prstýnek, který se v měsíčním světle tak hezky blyští. Ne, že by byla marnivá. Ale je moc hezký.* Určitě jo. Měla jsem ti říct něco hrozně romantického. A jsem opilá, to není vůbec sofoklisto... počkej. So-fis-ti-ko-va-né. *Opraví se. Slabiky se ve slovech trochu motají, přijde jí, že má trochu těžký jazyk. Zalapá po dechu, když si ji zvedne do náruče a obejme ho kolem krku.* Jsem těžká! Jako nějaký fakt velký pytel brambor. Nebo hodně malý kůň. *Zamračí se.* Má taková falabella víc jako šedesát kilo? Asi jo, že, tak kočka, nebo pes, můžeš si vybrat. *Poučí ho.* Já tebe taky. Moc hezky voníš. *Povzdechne si a zaboří mu tvář do ohbí krku, kde se zhluboka nadechne. Ani moc nevnímá, kam jdou, až když ji položí na zem před komnatou, aby otevřel, uvědomí si čas a prostor.* /Psst./ *Semkne rty. Jakmile jsou uvnitř, tak se ale zapotácí.* Většinou se mi tohle nestává. *Oznámí mu defenzivně, protože je jí jasné, že z ní má asi legraci. Svlékne si bundu a hodí ji na zem. Se šaty je trochu problém, ale momentálně sotva snese na kůži látku, je jí hrozné horko. Má pod šaty jen velmi skrovné spodní prádlo, krajková podprsenka bez ramínek se dá sotva počítat za oblečení, ale nechtěla, aby šla pod šaty moc vidět.* Je tu hrozně teplo. *Postěžuje si a sedne si u zdi na podlahu.* Lepší. Mnohem lepší. *Zamžourá na něj. Později bude tohohle večera litovat, ale momentálně potřebovala zchladit rozpálenou pokožku, a tak se na chladnou podlahu spokojeně položila, užívala si, jak studí na rozpálené kůži. Byl to nejbližší zdroj chladu, pokud teda Xavier nechtěl, aby ve spodním prádle šla na balkon.* Proč nemůže zůstat všechno stát, mám pocit, že mi celé okolí ubíhá trochu doprava. Mělo by se to přilepit. Nebo připoutat. Jako lanem nebo želízky. Máš nějaká pouta? Určitě jo, vypadáš jako ten typ na sexy semišová pouta. *Drmolí dál, i když celkem tiše. Upřímně ani neví, zda jsou u ní nebo u něj, takže co kdyby Max.*

Jistěže. *Zazpívá jí ji kdykoliv, pokud ji to potěší.* Ale jsi. *Je vtipná dost.* Musíme být oba dva potichu no.. *S ní to teď nebude zrovna lehké, ale nějak to snad zvládnou.*/Příště ji nenechám tolik pít./*I když se mu líbí jak je uvolněnější a vtipná, přece jen je tu Maxwell. Potřese pobaveně and tím, jak musí slovo sofistikované rozhláskovat a vezme ji do náruče. Když ji ponese dostanou se do komnaty rychleji.* Nejsi těžká, naopak jsi lehká jako pírko. Žádnej pytel brambor a ani žádnej kůň. *Když mu zaboží tvář do ohbí krku, vydá se na cestu do komnaty, kterou vezme trochu oklikou, ale zase je ostatní neotravují. Když jsou přede dveřmi od komnaty, postaví ji na zem, aby otevřel a ona mohla vejít jako první. Nenechával tu Maxwella samotného, hlídala ho jedna chůva, na kterou vděčně pokývne hlavou na znamení, že může jít. Christophine si jí nejspíše nevšimne a ta paní chytře rychle odejde, když se začne Christophine svlékat. Musí pevně semknout rty k sobě, aby se nerozesmál. Nechá ji svléknout se, že dělá tohle mu vůbec nevadí a sleduje jak se posadí na zem a opře se zády o zed.* Žádná pouta tu nemám, ale nějaká pro tebe klidně seženu, pokud mě chceš připoutat k posteli a nebo být ty ta, která bude připoutána.. *Na tohle nikdy nebyl, takže si z ní spíše utahuje.* Nechceš si dát raději nějakou studenější koupel? Napustím ti vanu s vlažnou vodou.. /Ve sprše by asi nezvládla stát../*Měla problém udržet rovnováhu teď, to že by mohla uklouznout ve sprše a něco si udělat riskovat nehodlá. */Při troše štěstí bude souhlasit s koupelí a pak unaveně padne do postele.*

/Potichu, potichu, potichu./ *Připomíná si, když ji nese do komnaty.* Ale jsem. Doktor mě teď ani nenechá cvičit kvůli tomu břichu. Za chvilku budu spíš jak mamut. *Postěžuje si. Zvládne jakž takž stát a jít, ale chůvy si sotva všimne. Soustředí se jen na to dostat ruce z rukávů kožené bundy, což jde dost těžko a chvíli jí to trvá, takže chůva alespoň stihne odejít. Následují šaty a už sedí na zemi a užívá si chlad, který od ní vychází. Káravě na něj ukáže prstem.* Nene. Nechci. I když s tebou by to mohlo být hezký, všechno je to ták hezkýý. *Povzdechne si. Hned by se vrátila na ten domek na stromě.* A ty to prý rád tvrdě. *Zaremcá, ale hlas stále nezvyšuje. Má pocit, že zahlédla obrysy postýlky a nechtěla by probudit Maxe.* Jak byl maškarní ples, došel si bez košile, a nějaké služebné si tam povídaly, jak jsi sexy a ta jedna se prostě musela chlubit, jak moc jste si to tenkrát užili. *Tohle mu zatím neřekla, nechtěla být za žárlivku, která mu vyčítá předchozí románky, no, a chvilku na to donesli Maxe, takže nějaká jeho stará jednorázovka byl nejmenší důvod žárlit. Podle jejího alkoholem zamlženého mozku je ale teď pravý čas to vytáhnout.* Proč vůbec všude chodíš bez košile? To není vůbec fér. Kdybych si svlékla triko já, štve tě to. A co teprve kdyby tam byl někdo, kdo se mnou něco měl! *Osvítí jí nápad a natáhne se po odhozené bundě a z kapsy vyloví telefon. Zvedne se ze země a zamíří do koupelny.* Co kdybych se třeba teď vyfotila a poslala to Felixovi, byli jsme spolu na rande, než jsem musela odjet z Itálie, víš? A políbili jsme se. Není to to stejný jako “dělal mi to zezadu a tvrdě”, ale i tak. *Mele si svoje, naštěstí stále sníženou hlasitostí, jako by na ni byla naladěná, ani o oktávu víš, používá jen důraz na některá slova. Nejspíš by svá slova nerealizovala, není taková, ale schválně se u zrcadla v koupelně vyfotí, protože ho vidí, jak jde za ní a chce dodat svým slovům na pravděpodobnosti.* Ke mně se ale chováš jemně. Pořád. Kdy ti to asi tak přestane být dost. *Lehce vystrčí spodní ret, protože se potácí mezi absurdní žárlivostí a vlastní nejistotou.* Ta holka byla zrzka. A Pers je taky, a ta se ti líbila. Že ty nejsi na blondýnky. *Otočí se k němu čelem, stále lehce zamračená.* Přírodních zrzek je jen jedno až dvě procenta populace, víš? Já nemůžu za to, že jsem se nenarodila zrzavá. *Založí si ruce na hrudi.* Tobě by zrzavá taky neslušela. Jsi moc pěkný tak, jak jsi.

Nejsi těžká a ani nebudeš jako mamut. Jsi ta nejvíce sexy holka, kterou jsem kdy viděl. *No a neviděl jich zrovna málo. Chůva, která hlídala Maxe, když byl pryč raději rychle odejde, takže pohled na ni, skoro nahou, jak se opírá o studenou zeď zůstane jen jemu. Protočí očima, když slyší o nějaké služebné, která si to s ním měla rozdat.* To bylo před Selekcí. Od té doby, co soutěž začala jsem měl jen jednu holku a to tebe. A m můžu ti odpřisáhnout, že ani žádnou jinou mít už nebudu. *Nechce být s žádnou jinou, než s Christophine. Nebude jí přece takhle ubližovat.*Já nechodím všude bez košile. Vždyť jsem bez košile byl jen na tom maškarním plese. Jinak mívám na akcích normálně košile, obleky nebo mikiny. Vždyť i teď ji na sobě mám. *Poukáže na bílou košili, která je zapnutá na knoflíčky.* Cože? Ne! *Vydá se za ní do koupelny.* Ji opilá.. Dej mi ten mobil a nikomu nic neposílej, ano? *Samozřejmě se mu nelíbí představa, že by se měla polonahá fotit a ještě to posílat nějakému týpkovi z Itálie. Nechá ji mluvit a jen na ni zírá, až když začne o zrzkách, protočí očima a přejde k ní. Mobil jí vezme a položí na jednu z poliček, nikomu ten obrázek totiž posílat nebude. Jednu ruku jí položí na pas a přitáhne si ji k sobě a druhou rukou jí vjede do vlasů, aby si mohl přidržovat její obličej u sebe a políbí ji. Když se po chvilce odtahuje, kvůli potřebě kyslíku, lehce jí skousne spodní ret.* A teď budu chvilku mluvit já, ano? To, jestli jsem si to s tou holkou rozdal je dost diskutabilní, možná to taky řekla, aby se pochlubila kamarádkám, věř mi, vážně jsem se nevyspal se všemi komornými v paláci a jsme si jistej, že ty by zase tvrdily opak. A i kdyby.. Od začátku Selekce jsem se nevyspal s žádnou jinou, ne s tebou. Ty jsi pro mě dokonalá a jsi dokonalá taková jaká jsi. Blondýna, bruneta, zrzka, je mi jedno jakou mají barvu tvoje vlasy. Klidně si je obarvi na duhovo, pro mě stejně budeš nádherná a navíc mi hlavně nejde ani o vzhled, ale o to jaká jsi a ty jsi úžasná a já tě miluju. Tak si proboha nějak nevyčítej, že nejsi zrzka nebo tak..

Pro někoho může být sexy i mamut. A tebe ovlivňují hormony. *Stěžuje si. Zamilovaní nejsou objektivní. Ani neví, proč tu událost s komornou vytahuje teď, ale jejímu mozku to dává perfektní smysl.* To říkáš teď. *Pronese žalostně. Začíná jí být nějak smutno.* Na tom pyžamovém večírku jsi taky neměl. A na Illegramu máš hodně fotek bez trička! *Stojí si za svým a napadne ji geniální způsob, jak mu to oplatit. Doopravdy se vyfotí, i když fotku nemá v úmyslu odeslat. Přimět ho žárlit jí však přináší aspoň malou satisfakci.* Nedám. *Zavrtí hlavou trucovitě, ale o opilosti se nehádá. On jí ho však nakonec stejně sebere.* Hej! To se dá brát jako odcizení. A taky omezování osobní svobody podle trestního zákoníku, čtyřicátý svazek § 171 sbírky. Tam ti hrozí odnětí svobody až na dva roky, víš? *Studovala mezinárodní vztahy a právo, má tyhle věci našprtané. Než však stihne vznést další námitku, přitáhne si ji k sobě a políbí ji. Z hlavy se jí rázem vykouří všechny myšlenky a jen mu tiše zasténá do úst, ruce mu obmotá kolem krku a ochotně se k němu natiskne. Když se odtáhne, trhaně se nadechne, jak jí zkousne ret a jen na něj oněměle zírá. Význam jeho slov jí však dochází, a tak přikývne. Sama musí znovu přijít na to, jak se vlastně mluví. Do očí se jí nahrnou slzy.* /Ty nemáš být romantik./ Co když si to rozmyslíš? *Zeptá se tiše, hlas se jí chvěje.* Taky tě miluju. Moc. A budu tě milovat pořád. Naučím se být dobrou královnou a pomůžu ti s prací. A taky ti vždycky namasíruju ramena, až tě budou bolet ze sezení nad papíry. Nastuduju si, jak se řekne miluju tě v každém jednom jazyce na světě, abych ti to mohla říkat. A budu s tebou koukat na filmy, co nemám ráda. A zkusím se naučit řídit motorku. Každý narozeniny ti popřeju jako první. A budeme mít spoustu úžasnýho sexu. Budu tě milovat tak moc, až ti to začne být otravné. *Dušuje se.* Pak ti nebude vadit, že nejsem zrzka. *Spokojeně se pousměje a nadšeně ho políbí, jelikož má pocit, že to teď skvěle vymyslela.* Chutnáš líp, než ten drink. *Povzdechne si. Jazykem mu přejde po spodním rtu.* Můžeš se opít, když líbáš opilého? *Napadne ji, zatímco její ruce žijí vlastním životem, když jimi přejede po jeho ramenou na hruď a rozepíná mu knoflíky košile. Na vteřinu úplně vypouští z hlavy, že na něj byla předtím naštvaná. Proč by vůbec volila tak hloupý způsob, jak ho navíc za hloupost potrestat? Vždyť se ho tak ráda dotýkala. Ne, teď nebyla naštvaná ani trošičku. Přitiskla mu rty ke krku, líbala a lehce zuby oždibovala citlivou kůži, jako by se snad nemohla rozhodnout, zda ho chce celého ochutnat, anebo ho vydráždit k nepříčetnosti. Možná by to mohla zkombinovat.*

Žádný hormony mě neovlivňují./Ještě mě začne přirovnávat k těhotné Aideen../*To by mu tak chybělo.* Jo.. na pyžamový večírek sejm upřímně úplně zapomněl. *Pokrčí rameny.* Nedělej ze sebe neviňátko, vždyť i ty na svém Illeagramu máš hodně vyzývavých fotek a poslední dobou spíše tak provokuješ mě, než já tebe.*On vždycky zasdílí nějakou fotku až po ní, protože to prostě nemůže nechat tak. Žárlí na další chlapi, kteří ji tak mohou vidět, takže podle něj musí i ona na ostatní holky. Nelibí se mu představa, že by tu fotku, kterou vyfotila měla poslat nějakému Italovi, se kterým byla na rande, žárlí už jen kvůli tomu, i když ví, že na to ani nemá moc právo, on sám měl několik holek před ní.. Důkaz toho spí kousek od nich v postýlce.* Vážně budeš vytahovat zákony? Nepodepsala jsi náhodou při vstoupení do Selekce smlouvu, že nebudeš posílat žádné romantické dopisy a ani nic tomu podobného nikomu jinému, než mě? A já bych řek, že polonahá fotka je ještě horší, než zamilovaný dopis. *Nadzvedne obočí, čekajíc její reakci. Navíc.. kdo by zavřel do vězení korunního prince jen za tohle? Chce, aby přestala s těmi nesmysli o zrzkách, takže ji políbí. Je to snad ještě lepší způsob, jak můžou využít svoje ústa, spíše než na mluvení. Řekne jí, že ji miluje a pak se zamračí, protože uvidí v jejích očích slzy. Nechtěl ji rozbrečet. Poslouchá, co říká a pousměje se.*Na to, abys byla dobrou královnou se nebudeš muset učit. Vím, že jí budeš. Nicméně ty masáže a tak si nechám líbit. Samozřejmě ti je oplatím a mnohem více.*Mrkne na ni.* A ten úžasnej sex si taky nechám líbit. *Zazubí se na ni.* Nevadí mi, že nejsi zrzka ani teď. *Potlačí chuť protočit očima. Zarazí ho od toho polibek od ní, který jí samozřejmě oplatí.* Nemyslím si. Ale můžeme to zkusit.. Na to se ale budeme muset líbat ještě více tohle nestačí. *Řekne a skloní se k ní, aby si zase přivlastnil její rty. Vzdychne, když mu začne rozepínat knoflíčky košilek a zuby mu dráždí kůži na krku. Nechtěla mu do svatby dát se sexem utrum? Jen doufá, že není tak zákeřná, že ho takhle vydráždí a pak z toho nebude nic. Vyzvedne ji do vzduchu a posadí na desku u umyvadla. Skloní se k jejímu krku, kde ji začne líbat a samozřejmě jí nezapomene udělat i pár malých značek. Christophine se nad tím tak většinou rozčiluje a stěžuje si, že si je bude muset maskovat, ale aspoň si na něj vždycky vzpomene, když je uvidí v zrcadle, kdykoliv se do něj podívá, zrak jí zabloudí k jejímu krku.*

Ale jo, když je člověk zamilovaný, tělo produkuje určité hormony, proto se říká, že ta zamilovanost často za pár měsíců vyprchá, protože si na to mozek zvykne a přestane s tím. *Mudruje.* /Já ne!/ Ale já musím! Já nikoho nezajímám, o tebe by se naopak holky popraly. *Zaremcá podrážděně. Když jí sebere mobil, zamračí se.* Já bych to neodeslala. Ten kluk ani nelíbal dobře. *Povzdechne si. Za to polibek, co jí věnuje on, je mnohem lepší. Jeho následující slova ji téměř rozbrečí. Nikdy se necítila více milovaná než s ním. Děsil ji fakt, že by o ten pocit snad mohla přijít.* Každý večer, když budeš chtít. *Přikývne hekticky, dvojsmysl za tím jí vůbec nedochází.* Ještě aby ne. *Odfrkne si, vrací se jí dobrá nálada. Xavier je s ní. Miluje ji a chce ji. Svět je v rovnováze.* Jo, nešlo by mi to k pleti. *Na to se až moc často červená. Raději ho znovu políbí. Je fakt ráda, že nebude muset barvit vlasy.* Jo, jako experiment. *Poví nadšeně, ale již trochu zadýchaně. Líbá ho dychtivě a rty se následně přesouvá až na jeho krk, kde po sobě zuby nejspíše zanechá nějaké stopy.* Taky se ti motá hlava? Jako po alkoholu? *Vyzvídá. Ona se teď naopak tedy cítí čilejší a soustředěnější, možná svou opilost přenáší na něj! Jen zalapá po dechu, když ji vyzvedne na desku a ochotně odtáhne stehna od sebe, aby se mezi nimi mohl usídlit. Potlačí zasténání, když se začne věnovat pro změnu jejímu krku a poslední knoflík v nedočkavosti utrhne, ale té košile jí není ani trochu líto. Něco jí hlodá v mysli.* Neměli bychom tohle... dělat, ne? *V rozporu se svými slovy mu shodí košili z ramen a zaryje mu nehty do zad. Stehny ho sevře v bocích a vypne se proti němu, jako by mu dávala svolení pokračovat.* Zapomeň na to... *Jemně zavrtí hlavou a zavzdychá, když zacítí, jak je vzrušený. Není nejlepší způsob, jak zažehnat opilost, zrychlení metabolismu? Třeba tancem. Anebo sexem. Jo, tohle je určitě ozdravný proces. S tím se rozhodně dokáže smířit, a tak mu ochotně rozepne opasek.*

To by ses divila. Zajímáš dost lidí. Viděl jsem jen dneska večer, jak se na tebe další chlapi dívali. Kdybych k tobě nepřišel já, určitě by se s tebou dal do řeči jinej. *Stačil mu ten barman, co na ni mrknul, aby trochu žárlil.. Vždyť mrkat na jeho brzo manželku nemá právo! V popisu práce určitě nic takového nemá.* To je dobře. *Okomentuje ten fakt, že ten chlap podle ní nelíbal dobře a má potřebu jí naopak sám ukázat, jak dobře líbá on, což nakonec udělá a její rty si přivlastní.* Beru tě za slovo. *Zajiskří mu v očích. Pochopil, že ona si asi nevšimla toho dvojsmyslu, který se v jeho slovech ukrýval. Jen u masáže to totiž neskončí.. Asi by vážně nebylo od věci, kdyby nechal každou místnost v paláci udělat zvukotěsnou. Jinak se tu niko nevyspí. Ujistí ji, že barvit vlasy si nemusí, líbí se mu tak, jak je. I kdyby si je ale obarvila třeba na zeleno, stejně by ji měl za tu nejkrásnější ženskou, kterou kdy viděl. Podle něj je prostě Christophine dokonalá. Nádherná úsměv, při kterém má po každý roztomilé ďolíčky, když se zamyslí, tak roztomile krčí noc.. Jiskřičky v jejích čokoládových očích, to vše a mnohem více na ní miluje. Posadí jí na desku vedle umyvadla a usídlí se mezi jejíma nohama. Usměje se do jejího krku, kterému se věnuje a rukou ji začne ještě před látku kalhotek dráždit.* Neříkej mi, že to nechceš. Byla by to lež a lhát se přece nemá.. *Pobaveně ji pokárá. Její reakce totiž mluví za vše. Když mu rozepne opasek, jednou rukou jí rychle rozepne podprsenku, kterou hodí někam na zem v koupelně. Stejně tak jí rychle zbaví kalhotek a pronikne do ní jedním prstem. Schválně se ji rozhodne takhle dráždit. Ale moc dlouho to nevydrží, chce ji. Sundá si džíny i s boxerkama vnikne do ní. Připravená je pro něj dostatečně, jak sám cítil. Začne do jejího těla přirážet, prvně pomalu, ale jeho rychlost se postupně zrychluje. Musí se krotit, aby nahlas nevzdychal, přece jen, vedle v pokoji spí Maxwell a to, aby se teď probudil je jeho poslední přání.*

*Tomu se zachichotá, nemůže si pomoc.* Hloupost. *Zavrtí hlavou.* Něco sis namlouval, ňoumo, každý ví, že jsem tvoje. *Pousměje se. I ten barman se tvářil vyděšeně, když se na něj Xavier zadíval.* Mhm... *Mluvení začíná být vyčerpávající. Vyžaduje moc mozkové aktivity. Za to líbání je mnohem víc instinktivní, a tak mu ochotně vyjde ve všem vstříc. V jeho náručí se cítí žádoucí a dokonalá, dokonce i ta zrzavá barva ji přestane štvát. Jak jen milovala jeho doteky, proč si je vůbec odpírala? Najednou se to zdálo směšné. Znovu vzdychne, když ji začne dráždit skrze látku.* Chci. *Ujistí ho vroucně.* Ale dovnitř... *Poroučí si, a pro potvrzení mu rozepíná opasek. Díky bohu není hloupý a zbaví ji podprsenky i kalhotek, aby tenhle proces urychlil.* /Beru to zpět!/ *Je to pitomec.* Ne tohle... *Tiše zasténá, když do ní pronikne prstem.* T-to, co chci, je o dost větší a momentálně ti to dost na-napíná kalhoty... *Poučí ho, ale slova se jí zadrhávají, jak ji dál dráždí, ačkoliv je vlhká a připravená na to posunout se dál.* /Konečně./ *Spokojeně se k němu natiskne, když konečně spojí jejich těla a tvrdě do ní pronikne. Vychutnává si ten známý pocit, lehce zakloní hlavu a zavře oči, ta povědomá slast se jí nikdy neomrzí. Cítí se střízlivější i opilejší zároveň. Rty ji bolí, jak do nich kouše ve snaze utlumit vlastní vzdechy a sténání, ví, že musí být tiše, i když si momentálně nedokáže vybavit proč. Teď pro ni existuje jen on a soustředí se na zrychlující se tempo, díky kterému prudce narůstá i rozkoš v jejím těle.* Xaviere... *Bezradně mu zarývá nehty do zad a obmotá mu nohy kolem boků ve snaze dostat ho ještě blíž. Má pocit, že si téměř pohmoždila rty, když ho prudce políbila, nechala jeho ústa, aby pohltily další hlasitý sten, když se nastřádané napětí uvolnilo a strhlo ji k vytouženému vyvrcholení. Dech měla zrychlený a Xavier pro ni byl jediná skutečná věc, okolí bylo celé rozostřené a nereálné. Trochu se odtáhla a tiše se rozesmála.* Já... já už si... vzpomínám, proč jsme... neměli. *Celá rozesmátá ho políbí.* Takhle využít situace... *Zlobit se ale doopravdy nedokázala.*

Když myslíš.. *Stejně se těší, až to potvrdí zasnoubením a následně na to svatbou. To už si na ni nedovolí snad nikdo nic. Začnou se věnovat lepším aktivitám, které zahrnují mluvení méně a svoje ústa při tom využijí lépe. Sám na to, že mu do svatby chce upírat sex nějak zapomene. Taky pil, ale i kdyby.. Není pitomej, neozval by se. Chce Christophine a už těch pár dnů bez tohohle bylo strašných. Navíc ona si to více než užívá a vypadá spokojeně, proč přestávat? Trápila ho už dost. Pronikne do ní provokativně jen jedním prstem. Pobaveně se usměje nad tím, jak ho nespokojeně opraví. Svlékne si zbytek oblečení a pronikne do ní. Ani se ji neobtěžuje odnést do postele. Kdyby byli v komnatě, Maxe by vzbudili určitě, už teď se bojí, že za chvilku začne poplakávat. Lituje jen jedné věci a to právě té, že musí být tak potichu. Zbožňuje její hlasité sténání, hlavně jeho jména.*/Už aby byl Max větší a měl vlastní pokoj../ *Oplatí jí polibek a sám do jejich rtů zasténá, když dosáhne vrcholu. Snaží se zklidnit svůj dech a mezitím opře své čelo o to její. Pobaveně se usměje nad tím, jak si vše uvědomí.* Sám jsem si to neuvědomil a i kdyby.. Nejsme tak pitomej, abych se ozýval. *Zazubí se na ni. Z tváře jí odhrne pramínek vlasů, který jí dá za ucho.* Navíc nevypadáš, že bys toho nějak litovala a nějak mě za to kárala. Myslím si, že těch pár dnů odříkání si tohohle stačilo, ne? Nenuť nás čekat další tři týdny.. *Aby ji snáze přesvědčil k tomu, aby mu slíbila, že do svatby se sexem utrum už mít nebude, políbí jí jemně na rty, bradu a na krk. Následně rozpojí jejich těla a pomůže jí si stoupnout na vlastní nohy.* Tak deska u umyvadla otestovaná.. Můj stůl v pracovně teď musí být smutný a strašně žárlit..

/Myslím? Už moc ne../ *Na to jí hlavu až moc zaměstnává to, čemu se začínají věnovat. Nejdříve ji vzadu v mysli nahlodává nějaká myšlenka, ale když ji začne líbat na krku, dost rychle se tím přestane zabývat. Začínala mít pocit, že je inteligentní, ale pak se ji zbytečně rozhodne napínat, když vše, po čem touží, je cítit ho uvnitř sebe.* /Parchante.../ *Nemůže přehlídnout jeho spokojené pousmání. Je mu ale vydaná napospas. Konečně si ji vezme tak, jak po tom oba touží. Jeho tlumené vzdechy ji přivádí k šílenství, nakonec nemůže být dost blízko. Možná za to můžou poslední dny, anebo vědomí, že by mohli být vyrušeni, ale jejich pohyby jsou brzy hektické a nedočkavé, dokud oba nedosáhnout vrcholu. Myšlenky se jí trochu projasní a ona si vzpomene, proč vlastně nemělo k sexu vůbec dojít.* Ale byls dost pitomej, abys mě napínal, příště tě znásilním. *Pohrozí mu neefektivně.* /Ty pouta nakonec nezní tak zle./ Ne, to nebudu. Byl to fakt hodně špatný nápad. Navíc jsem nikdy neměla šanci to vydržet, jsi až moc přesvědčivý. *Pořád jí cukají koutky. Téměř zavrní, když ji něžně políbí a pokračuje s tím dál.* Teď bych ti prodala i duši. *Vydechne spokojeně.* /Což už jsem tak trochu udělala. Tělo, srdce, duši, každou myšlenku./ *Patřila mu. Bylo jedno, že ještě nejsou svoji, v jejích očích to byla formalita. Povzdechne si, když se odtáhne a vrací je do reality. Na vlastních nohou se cítí trochu nejistá, ale konečně už se jí nemotá hlava a připadá jí, že nejhorší část alkoholového opojení pominula. Naopak na ni začínala padat únava.* A co teprve slečna vířivka. Zanedbáváme své povinnosti ohledně ověřování stavu vybavení paláce, měli bychom být zodpovědnější. *Uzná.* Asi bychom si měli udělat seznam vybavení, které potřebuje otestovat a zkontrolovat, co myslíš? *Obejme ho kolem pasu. Všimne si v zrcadle odrazu a trochu natočí hlavu. Lehce zčervená, když si všimne pád mělkých škrábanců na jeho zádech.* /Do dubového háje, tak za tohle si nebudu moct na cucfleky stěžovat už vůbec./ Vana, postel, je mi to jedno, chci jen místo, kde se k tobě přitulím a usnu, je to možné? *Potlačí zívnutí a vzhlédne k němu prosebně.*

*Musí jí trochu potrápit, to by jinak nebyl on.. A navíc, to ona jim tohle odepírala několik posledních dnů! Nemá se za co omlouvat. Když mu pohrozí, že ho znásilní, pevně semkne rty k sobě a jen stěží potlačí výbuch smíchu. Znásilní ho asi těžko, protože by s ní ochotně spolupracoval kdykoliv, kdy by si jen usmyslela, že ho chce. Vítězně se na ni zazubí, když ho ujistí, že je nebude až do svatby trápit celibátem. Políbí jí něžně, na rty, bradu a krk, kde má několik značek.* Neudělala jsi to už? Podepsání pravidel Selekce bylo jako upsání se ďáblu.. *Je rád, že to udělala. Že je tady, v Selekci. Nedovede si představit, že by měl být s někým jiným. * Odtáhne se od ní a zkonstatuje, že teď teprve musí jeho stůl v pracovně žárlit. No.. Pokud bude Christophine pro, klidně zítra se mohou postarat pro to, aby k tomu už neměl důvod.* Podle mě je to velice rozumná věc.. Jako budoucí král a králova se přece musíme ujistit, že všechen nábytek v paláci je v pořádku a tak.. *Tohle to "ujišťování se, že nábytek je v pořádku" se stává jeho nejvíce oblíbenou činností. Obejme ji okolo pasu a všimne si, jak zčervenala.* Líbí se mi, když se nedržíš zpět. Řekne, aby si byla jistá, že ty škrábance mu nevadí.* Jistěže. *Usměje se na ni a znovu ji zvedne do náručí, jako když ji nesl sem. Tentokrát s ní přejde do postele, kam ji položí, lehne si vedle k ní, přitáhne si ji do náruče a zakryje je lehkou přikrývkou.* Příště nebudu tak spěchat a v koupelně využiju tu desku pořádně.. Nemůžu tě přece nechat litovat toho, že jsem ti to taky neudělal zezadu a tvrdě.. *Popíchne ji ohledně toho, co zmiňovala předtím, když se bavili o komorných.* A jsem skutečně rád, že je tam zároveň i to zrcadlo, takže perfektně uvidím na tvou tvář, když dosáhneš vrcholu a zasténáš mé jméno. *V očích se mu objeví jiskřičky a naposledy ji dneska políbí.*Dobrou noc. *Zabrouká jako by nic a před pár vteřinami jí tu nepopisoval, jak jí to udělá příště. Když zavře oči, ještě se na ni chvilku dívá a hladí jí jemně po paži. Až když ji slyší pravidelně oddechovat, položí hlavu na polštář a zavře oči taky.*

*Její výhružka je míněna spíše z legrace, i když pokud by se ji rozhodl takhle trápit i příště, možná si to ještě rozmyslí. Milovala jeho škádlení, ale občas by ho za to nejraději uškrtila, neměl právo ji nutit, aby ho chtěla tak zoufale.* Pravda. A že je to sexy proradný ďábel... *Usměje se.* /A já si ho vezmu./ *Rozhodně toho však nelitovala. Zatváří se rádoby vážně a rozhodně přikývne.* Přesně tak. Je to naše povinnost. Sice je to velká oběť našemu volnému času, ale jsem připravená ji přinést. *Nakonec to nevydrží a znovu jí zaškubou koutky. Všimne si škrábanců na jeho zádech a lehce zčervená.* Nebolí to? *Zeptá se starostlivě a kousne se nerozhodně do rtu. Nechtěla mu ublížit, ale popravdě se jí dost zamlouvalo, že si nese stopy.* Skvěle. *Oddechne si a zazubí se, když ji znovu vezme do náručí.* Umím chodit, víš? *Podotkne tiše, ale ani tohle nezní jako stížnost.* /Ale klidně pokračuj, ráda zapomenu, jak se chodí./ *V posteli se k němu přitulí a únavou jí rychle začnou klesat víčka. Dost ji ale proberou jeho slova. Tentokrát zčervená o poznání výrazněji a důrazně ho nakopne do lýtka.* Cokoliv řeknu opilá se nepočítá. *Zamumlá zahanbeně. Z jeho slov je jí horko, neví, zda se více cítit trapně anebo roztouženě nad jeho slovy. Představa toho, že by se při sexu koukala do zrcadla je příšerně zhýralá a sakra, hned by ji nejraději šla naplnit, kdyby se necítila tak ospale.* Nesnáším tě. /Miluju tě./ *Při polibku spokojeně zavře oči a otevřít znovu už je nedokáže, víčka má příliš těžká.* Dobrou noc... *Vydechne sotva srozumitelně. Proplete si nohy s jeho a nechá jeho teplo jeho těla, aby ji obklopilo a ukolíbalo do spánku. Spí během vteřiny. A znovu mnohem lépe, než kdy spala sama.*

*Včera se na party docela uvolnila.. S Aideen si připravily vystoupení, o kterém si předtím myslela, že bude více nevinné, než bylo. Ale co už. Aideen si starosti ohledně žárlivého snoubence nedělá a ona nemá přítele, kterému by se to nemuselo líbit. Teď už ho nemá.. Celé dopoledne prospala, kvůli kocovině. Včera se snad poprvé opila. Posledních pár dní si třeba jednou za dva nebo tři dny dopřeje skleničku, či dvě.. dobře někdy i tři vínka, ale nějak si to rozdělí na celý den. Jenže včera jí tolik chutnala Mojita a později to míchala ještě s whisky a bůh ví s čím dalším, takže to přehnala. Pobyt v paláci pro ni teď prostě není dobrý. Vše jí tu připomíná Luciena, na kterého se snaží myslet co nejméně a proto se rozhodla, že bude zřejmě nejlepší se přestěhovat do města. O tom, že nad tím přemýšlí ví Austin, který si tam nejspíše pořídí dům taky. Ona se dívala po různých bytech a vlastně zítra má jít podepsat smlouvu o pronájmu. Byt ej sám o sobě dost vybavený, ale i tak bude muset pár věcí ještě zařídit, než se tam přestěhuje. Ale snad do týdne by tam mohla už být.. Výhoda toho být Schreave, nájemce jí klidně vyjde vstříc a vše urychlí. Protože nemá moc co na práci, začala třídit svoje oblečení. Některé si s sebou nevezme, jde o to starší a poničené, které má ještě z doby, kdy byla šestá. Není až ta hrozné, ale už má i lepší kousky, takže to daruje na charitu. V její komnatě je tedy několik různých hromádek oblečení a sama má pomalu problém se v tom vyznat. Sama se na tohle třídění nestrojila, na sobě má obyčejné černé džíny, bílé tričko a vlasy v ledabylým drdolu, ze kterého se jí uvolnilo pár pramínků vkasů.*

*Ten vozíček vážně nesnášel. Už mu objednali automatizovaný, ale zatím měl tenhle starý, který tu měli pro všechny případy. Nemusel se tudíž bát, že by snad neměl vůbec žádné posilování, protože ruce dostávaly zabrat. Stejně tak kvůli berlím. Měl je jen na pohyb po komnatě. Noha mu držela díky šroubům a sádra byla dost mohutná a imobilní. Nebyl tudíž při snaze o chůzi o berlích dost vyvážený, navíc by si mohla snadno s nohou nějak špatně pohnout nebo tak, tudíž mnohem více využíval právě onen prokletý vozík a do doby, než o sádru přijde, tomu tak i zůstane. Díky bohu byli s Nyneve na stejném patře, i když v jiném křídle. Trvalo mu se odhodlat k tomu, aby za ní konečně zajel. Říct, že mu bylo poslední dny mizerně bylo slabé. Stále na něj doléhala deprese a všechno nějak postrádalo smysl. Jen Liv mu pomohla trochu vnímat realitu. Ještě na ošetřovnu mu nosila knihy a teď i do komnaty. Koukala s ním na dokumenty, které nesnášela a nenutila ho do konverzace. Občas se s ní sám začil bavit, ale byly okamžiky, kdy ho najednou opustila veškerá energie a umlkl. Liv to pochopila a zůstala s ním prostě jen tak v tichosti. Anebo mu vyprávěla o holkách. Kvůli ní se začal zabývat rekonvalescencí, nastudoval si vlastní případ a možnosti a byl odhodlaný se dát do kupy, aby mohl sestře co nejdříve pomoci, až se holky narodí. Byla to jediná věc, co ho vytrhla z ulity. Na stole mu však ležely knihy, které mu Nyv poslala a on si je nehodlal nechat. Až dnes však sesbíral sílu. Viděl na internetu video ze včerejší párty, kde byla a slyšel nějaké drby o tom, že ji zahlédli ve městě v baru. Asi se přes to všechno přenášela lépe než on. Skoro se nechal Livií přesvědčit, že by si měli promluvit, ale ona sama... se nijak neozvala. Ví, že jí ublížil, ale copak lidé nebojují o lidi, které milují? Jenže ona jim stejně nevěřila, sama to řekla, nikdy neměli budoucnost a už teď zvládala smát se a chodit na zábavy. Přenese se přes to. Nemohl jí přeci stát v cestě. Potřese hlavou a zastaví před jejími dveřmi. Na dece v klíně mu leží sbírka Pýchy a předsudku. Na sobě má tmavou mikinu, vlasy rozcuchané a tvář mu zdobí neupravené strniště. Nejspíše si nechá narůst vousy, nemá dost energie na to si každé ráno holit tvář. Pod očima má tmavé kruhy, ale nemůže spát. Zaklepe na dveře a čeká, než mu Nyv přijde otevřít. Zadívá se na ni, je zvláštní, když se nad ním tyčí, ale zvyká si na to i od jiných lidí.* Dar je něco cenného nebo žádoucího, co se prostřednictvím darování dobrovolně převádí z majetku dárce do vlastnictví obdarovaného, a to bez protihodnoty. Definice. Když jsem ti to dal, nechtěl jsem to zpět, patří ti to. *Podává jí knížky.* Pokud je nechceš, můžeš je prodat a peníze dát na charitu. Prostě něco. Stejně... voní jako tvůj krém na ruce. *Jako aloe a jasmín. Kdy o ní zapomene tyhle drobná fakta? Vždyť už je nepotřeboval a stejně měl pocit, že se mu vypálila do paměti.* Prostě je nechci. Měla bys s nimi naložit dle svého. *Všimne si za jejími zády zpřeházeného pokoje a bodne ho u srdce. Bolest. Páni. Změna. * Odcházíš. *Není to otázka, ale prosté konstatování prosté emocí jako vše, co dosud řekl.* /Fajn./ *Útěk byl vždy její obrana. Nemohl jí to vyčítat. Možná bude i lepší, když od něj bude dál. Ještě by mohl sám udělat nebo říct něco neuváženého.*

*Začala si pomalu třídit svoje věci. Vše si s sebou nehodlá vzít. Oblečení má více než dost a protože to které měla předtím je ještě dobré, daruje ho dále. Zná tu několik lidí, kteří to dost ocení. Z tohohle třídění jí vyruší zaklepání. Nikoho nečeká, ale nějak tipuje, že to bude Aideen, která jí navrhne zmrzlinu a nebo Austin, který se bude chtít podívat na film. Ale když otevře dveře zjistí že ani jeden její tip nebyl správný. Odolá pokušení hned zbaběle zabouchnout dveře a jen se na Luciena beze slova dívá. Píchne ji u srdce, když vidí jeho kruhy pod očima, neupravené strniště a nejraději by ho teď objala, políbila, ale jen se na něj zvládne dívat. Když začne mluvit, pohledem sklouzne do jeho klína, kde leží knihy, které jí pořídil. Potřese nad tím hlavou.* Projde je ty. Nechci je. Jsou tvoje. *Nechce další věc, která mu ji bude připomínat. Podívá se zpět do své komnaty a lehce přikývne.* Jo.. odcházím. Nemůžu tu být, vše mi tu připomíná tebe. *Tu poslední větu zamumlá spíše pro sebe. Neví, co mu říct, takže je mlčí a zírá na podlahu, která je teď dost zajímavá.* Je tu ještě něco, co potřebuješ? *Zeptá se ho, aby přerušila chvíli toho ticha.*

*I když na sobě měla jen džíny a obyčejné tričko, přišla mu nádherná. Nevěděla, zda je to tím, že ji teď osobně dlouho neviděl, ale jeho srdce do sebe ten pohled vstřebávalo jako půda déšť po dlouhém období sucha. Jen kdyby to tak nebolelo.* Nebuď tvrdohlavá, prosím. *Zavře na vteřinu oči, aby si ulevil. Nemohl se hádat, na to prostě neměl sílu.* Jsou tvoje. Protože jsem ti je dal. *Vysvětlí znovu trpělivě a unaveně.* Nikdy nikomu jinému ani patřit neměli, nechci je někomu prodávat. Prostě... si je vezmi. *Vydechne vyčerpaně. Bože, jak on nesnášel konverzace. Nejraději by se šel zase schovat ke knihám, které na něj promlouvaly, ale nežádaly odpovědi.* /To nebylo fér./ *Ale zasloužil si to. Věděl, co jí dluží.* Omlouvám se. *Ne, že by to něco měnilo. Ublížil jí. Sice v tu chvíli nebyl sám sebou, ale to ani teď. Nejdříve slepý vztek na celý svět, teď se potácel na pokraji deprese. Nechtěl jí ublížit znovu. Věděl, že pro ni není dost dobrý a okolí mu to jen ochotně připomínalo. Přesto...* Mrzí mě to. *Ji pořád miloval. A nenáviděl se za to, co jí provedl.* Neměl jsem ti říkat tak ošklivé věci. Nemyslel jsem je vážně. *Jen v tu chvíli nedokázal snést její blízkost a i nyní to bolelo, bodalo, znemožňovalo mu to řádně dýchat. Něco ztratil. A pak se kvůli slepé hlouposti připravil o další část své budoucnosti. Bylo ale na něm, aby se s tím popral, nikdo další kvůli tomu trpět nemusel.* Ne, ne, to je vše, jen... *Potřese hlavou.* Ať se ti daří. *Dodá nakonec pouze.*

*Promne si oči.* Ani já je nechci prodat.. Prosím nechej si je. Už tak mi tě připomíná dost věcí a nepotřebuju další. Nebudu mít srdce na to, se jich zbavit, pokud je od tebe přijmu zpět. *Snaží se, aby její pohled nevypadal moc zoufale. Ty knížky se jí líbí, nemohla by je prodat, ale kdykoliv by se na ně podívala, vzpomněla by si na večer, kdy jí je dal. Na něj a cítila by se ještě hůř, než se už cítí.* Jo.. omluva se přijímá. *Vydechne. Moc dlouho se na něj za to stejně nezlobila. Naopak ho bránila, když se bavila se svou rodinou o něm a Austin za ním nejednou chtěl přijít. Jenže nechtěla, aby mu ještě více ublížil. Jen přikývne, když řekne, že nic toho, co řekl nemyslel vážně a po chvilce mlčení se ho zeptá, jestli potřebuje ještě něco dalšího.* Jo.. Ať se daří i tobě. Věřím, že časem se tvoje nohy zahojí a bude ti zase lépe. *Pousměje se na něj povzbudivě a smutně zároveň.* Ráda.. ráda jsem tě poznala. *Řekne to potichu a dívá se přitom do země. Kdyby zvedla zrak k němu, asi by to nedala a rozbrečela se a to nechce. Chce působit silně, aspoň se o to pokusit. Nepočítá s tím, že by se měli ještě někdy vidět. Ona si bude ve městě žít vlastní život, nebude jezdit na zahraniční návštěvy a pokud bude vědět, že sem má přijet někdo z Belgie, někam se uklidí, aby nehrozilo, že se potkají. Určitě si najde jinou holku a ji bolí jenom představa toho, že by se na ně měla dívat, tudíž nehrozí, že by tu v období nějaké jeho návštěvy byla i ona.*

Tak... se jich nezbavuj. Jsou tvoje. Mimo jiné věci. *Povzdechne si. Natáhne se přes opěradlo křesla, aby knihy položil na zem vedle dveří. Taky umí být neústupný. Podobně jí dával vlastní srdce a stále si stál za tím, že jí patřilo stejně jako ty knihy. Potom, co přijme jeho omluvu mu není upřímně o nic lépe.* To bys neměla. Dlužil jsem ti ji, ale moje chování není odpustitelné. *Pokrčí rameny. Někdo by mohl říct, že za to nemohl skrz psychiku, že to byla obranná reakce, že ty emoce byly prostě moc čerstvé a nemohl to zvládnout. A možná to byla pravda. Ale on byl zvyklý mít věci pod kontrolou, tudíž byl nucen přijmout tohle selhání a své chování jako něco, co měl předvídat a vyvarovat se toho. Neměl jí nikdy ublížil. Předtím by si nad jejími slovy odfrkl, ale teď už v něm zahořklost moc nezůstala, jen nekonečný smutek.* No jo, domluvil jsem si rehabilitace. Chtěl bych pomoc Liv s holkama, až se narodí. Teda, asi to budou děvčata, prý jí tak vyšly výsledky, když se snažili zjistit pohlaví. Žádný Lucien, ale prý bude Lucille, i když se mi Liv asi jen snažila udělat radost. *Neusmívá se, ale jeho hlas obsahuje alespoň nějaké emoce a není tak plochý. Sakra, jak moc mu chybělo si s Nyv povídat. Byl zvyklý s ní vždycky večer probrat uplynulý den.* /Do konce života budu patetický, skvělý./ Nyv... *Neměl sem chodit, bylo mu jen ještě víc mizerně.* Kdybych... mohl změnit to, že jsem si šel tenkrát zaběhat do lesa... šel bych i tak. Nelituju toho. Snad jen toho konce. *Mohl toho litovat zbytek života, no ne, to mu nikdo upírat nemohl. Nějak se neměl k odchodu, i když si zároveň přál být pryč. Ale ona taky nezašla zpátky do komnaty.* Tak trochu tu stojíme jako dva pitomci, nemyslíš? *Jeho humor rozhodně nebyl, co býval. Navíc se musel hořce ušklíbnout tomu, co za neblahá slova použil, protože on určitě nestojí.* /Co to vlastně dělám. Už půjdu./ *Couvne s vozíkem, aby se mohl v chodbě normálně otočit.*

Zatraceně Luciene, já ty knížky nechci. Z paláce se stěhuju kvůli tomu, aby mi tu tě všechno nepřipomínalo. Těch knížek se nezvládnu zbavit a kdykoliv se na ně podívám bude to pro mě ještě horší. *Když je položí na zem vedle dveří, vydechne.* Fajn.. nechám si je. Proč se necítit ještě mizernějc. *Zvedne je ze země. Upřímně by mu je nejraději hodila na hlavu.* Já ti to odpustila už dávno.. Nedokážu se na tebe hněvat. *Pokrčí rameny. Štve ji teď akorát tím, že musí být ohledně těch knih tak neústupný. *Takže tři malé princezny. Určitě budou rozkošné. *Pro sebe si v duchu dodá, že rozkošné to bude hlavně, když budou u Luciena, ale nahlas to neříká. Kdyby mohla vrátit čas a rozhodnout se, zda jít vyvenčit Asciena do lesa nebo ne, šla by i přes tohle všechno? Ano šla. I když to neskutečně bolí, to ž ho měla šanci potkat a aspoň a na chvilku být s ním je ta nejlepší věc, so se jí stala.* Toho konce lituju i já. Ale nemusel být takovýhle. Miluju tě a vím, že i nadále budu. Myslíš si že si zasloužím někoho lepšího, ale já nikoho jiného než tebe nikdy nechtěla. I když jsi na vozíčku, nevadí mi to. Nevadí mi, že si spolu nikdy už nezatančíme, že bude trvat, než se postavíš na nohy, že budeš více náladový. Naopak, chtěla jsem tu pro tebe přes to všechno být. Nevím, co ještě říct nebo udělat, aby sis to uvědomil. Že ať mě budeš odstrkovat sebevíc, i když odjedeš.. Vždycky budu milovat tebe, prostě nechci nikoho jiného. Vážně se takhle budeš cítit lépe? Když se rozejdeme a oba dva budeme nešťastní? Místo toho, abychom zůstali spolu a přešli těch pár těžších měsíců? *Ani si neuvědomila, že jí po tvářích steklo pár slz.* Já bych tu pro tebe ráda byla a ve všem ti pomohla, ale.. Je to tvé rozhodnutí. Pokud to nechceš, pokud mě nechceš, řekni to, já odejdu a už se nikdy neuvidíme. Ale neomlouvej to pitomou výmluvou, že to děláš kvůli mě, abych byla šťastnější a měla se lépe, protože to je hovadina. *Většinou sprostá není, ale nenajde ve svém slovníku pojem, který se sem hodí více.*

*Odloží knihy a zamračí se.* To nechci. *Zavře na chvíli pevně oči, protože má dojem, že se rozbrečí a to znovu prostě nechce. Stačilo mu to u Liv.* Nechci, aby ses cítila mizerně. *Dodá slabě. Nikdy to nechtěl, nechtěl tohle všechno způsobit. Copak si myslela, že ano? Že jí ubližoval rád? Že chtěl, aby byla smutná? Vážně o něm měla tak špatné mínění?* To nějak nedokážeš skoro na nikoho. *Potlačí povzdech. Vždycky byla až moc hodná. Ale bylo by o tolik lepší, kdyby se na něj zlobila. Zasloužil by si to.* No jo, snad budou vzhledově po Liv a povahově po Eastovi. /Ale jemu bych to nepřiznal. Ale s třema malejma Liviema by byly zatracené problémy./ *Už se chystal k odchodu... nebo spíš odjezdu. Trhne sebou však při jejích slovech. Má pocit, že jí musí naslouchat, i když ani nechce.* Ne, nebudu se cítit lépe. *Přizná ochraptěle. Rozhodně se necítil lépe. Vlastně se cítil absolutně mizerně každou jednu minutu každého dne a bylo to neskutečně únavné.* Neplakej, Hlupáčku... *Zlomí se mu hlas.* Chci tě, chci tě víc než cokoliv jiného. Je to... jedna z mála věcí, kterou ještě dokážu chtít. Všechno je tak mdlé. *Namáhavě polkne.* Nemohl jsem... nesnesl jsem... přišla jsi tak plná naděje. Všechny ty řeči o tom, jak to bude všechno dobré. Jak to zvládneme. Nechtěl jsem nic z toho slyšet. Od nikoho. Protože nikdo z vás nechápal, o kolik jsem přišel, kolik toho prostě v tu jednu chvíli zaniklo, bylo toho tolik... Nedokázal jsem... cítit něco jiného než vztek, než tu ztrátu. Nechtěl jsem tě u sebe, nechtěl jsem tě v té budoucnosti, kterou jsem měl v tu chvíli pocit, že mám před tebou, protože jsem věděl, že ti budu ubližovat...  I teď to přece dělám... Nesnáším to, Nyv. A nevím, jak to dát do pořádku, prostě... to nedokážu... *Zatne čelist a sám rozmrká slzy.* Nenávidím, když ti ubližuju... Nenávidím tohle všechno, nenávidím sebe... Nechci... ti ublížit zase... nenuť mě, Nyv... /Copak není jiná cesta?/