Úkryt v podzemí

*Pořád nechápe, jak je možný, že někdo jako Navya je mezi rebely. I když je v druhé skupině, pro něj jsou to pořád rebelové, lidi, kteří zabíjí lidi, protože chtějí, ne že by museli. Hned jak dojdou do úkrytu, sedne si na jednu z postelí a nechá si ošetřit bodnou ránu, u toho pořád pohledem sleduje Navyu a snaží se, aby neměl v očích slzy, které se mu tam derou už jen při pohledu, jak tam sedí. Jakmile mu to ošetří, zase vstane a přejde k Nav, vedle které si sedne a vezme ji za ruku.* Nav, vyvsvětli mi to prosím. Proč ses k nim přidala? Proč zabíjíš? Vždyť ses k nim nemusela přidávat, ne? *Mumlá a u toho se pohledem vyhýbá její tváře.* Určitě si měla na výběr. *Zamumlá, přičemž ji palcem hladí po dlani. Nedokázal by se na nii nějak zlobit, spíše ho to mrzí a bolí, než aby byl na ni naštvaný.* /Je to moje vina. Jestli teda vážně nebyla u rebelů u nás, což asi ne, už roky útoky nebyly... Tak můžu za to já, že se k nim přidala tady./

*Čeká, až doktoři Clavia ošetří a doufá, že bude v pořádku. Vyčítá si, že nestihla zareagovat dřív a vyčítá si i to, co se z ní, za ty měsíce tady, stalo. Sedí na zemi a kolena si přitáhne k bradě, přičemž rychle mrká, aby zahnala slzy. Když si vedle ní Clavio sedne. Nechápe jak to, že vedle ní takhle sedí a takhle se na ní dívá. Ona sama by se na sebe dívala leda tak s opovržením a nenávistí. Po jeho otázkách sklopí pohled k zemi a pak trhaně vydechne.* Když jsem sem přijela, automaticky se ze mě stala osmá. Chvíli jsem byla na ubytovně, ale po pár dnech už jsem neměla, jak jí zaplatit. Jednou jsem se nechala ukecat i k nafocení prakticky polonahých fotek, abych nemusela spát venku. Pak jsem potkala Saskii. To je ta holka, která s tebou mluvila i na festivale. To ona je vůdce severských rebelů. Snaží se zjistit, kdy bude jaký útok a v ten den se vydá s rebely do paláce a pomáhá strážcům ochránit královskou rodinu. Její matka je vůdkyní těch druhých, jižanů. Docela jsme se skamarádili a když jsem jí řekla, že už nemám kde spát, vzala mě s sebou do ghetta. Ale nemohla jsem tam zůstat jen tak, aniž bych se jedním z nich nestala. *Odvypráví mu, proč se k rebelům přidala a během toho jí po tvářích začnou stékat slzy.* Já chápu, že potom, cos viděl, mi nejspíš neuvěříš a asi mě i nenávidíš, ale tobě bych nikdy ublížit nedokázala. Ani tvé rodině. Ve Španělsku jsem se s žádným rebelem ani nesetkala, natož, abych byla jedním z nich.

*Doktoři mu dali prášky na bolest, takže tu ránu tolik nevnímá a může si si sednou vedle ní na zem. Nechce jí vidět se trápit, ale zároveň chce vědět proč. Proč rebelové a proč se dala k zabíjení lidí. Poslouchá ji a u toho se na ni koukne sem tam jen očke, jinak svůj pohled upírá na jejich ruce. Pohled ale zvedne hned, jak uslyší to o těch focení těch fotek.* Nav, to vážně? To nemyslíš vážně. *Zavrtí hlavou, ale nezní to něja naštvaně, ani nechce aby to tak znělo. Vyčítá si to, že tohle všechno musela protrpět kvůli němu.* Nedokázal bych tě nikdy v životě nenávidět, na to tě moc miluji. A spíš to byl pro mě šok vidět, jak ty lidi zabíjíš. *Zamumlá a sám ji z tváře setře slzy a musí zamrkat, aby udržel ty své tam, kde mají být.* Jen... Jen mi slib, že už se tam nevrátíš. Že už nebudeš dobrovolně zabíjet a budeš tady se mnou. Prosím. *Pohladí ji po tváři a u toho polkne, jelikož se její odpovědi bojí.* Tohle všechno se ti dělo kvůli mně. A já bych to chtěl nějak odčinit, jen pořád nevím jak. Pochybuju, že dokážu udělat něco, čím bych to... splatil, protože jsem ti toho způsobil až moc. *Zašeptá a pohled přesune na její obličej.*

*Sklopí pohled a hlavu co nejvíce to jde, když se jí ptá na ty fotky.* Myslím. *Špitne potichu a pak mu odvypráví, jak se potkala se Saskií.* Pro mě samotnou je to taky šok. Každou noc je vidím. Všechny. *Prohrábne si vlasy a pak si setře i slzy z tváří, i když je hned nahradí další. Překvapeně se na něj podívá, když slyší, že po ní chce, aby mu slíbila, že zůstane tady.* Clavio.. *Vydechne a opře se trochu do jeho ruky.* Tohle je palác. Sem patří vysoce postavení. Ne někdo jako já. *Zavrtí letmo hlavou a pak se na něj podívá a stáhne obočí.* Nezpůsobil. Ty za to nemůžeš. Můžu si za to sama. Kdybych neodjela, nic z tohohle by se nestalo. Měla jsem zůstat ve Španělsku a všechno by bylo v pohodě. Nemuseli bysme tady teď takhle sedět a ty bys nemusel být zraněný. *Sjede pohledem k jeho boku a pak polkne a setře si z tváří další nával slz.* Promiň mi to. *Šeptne.*

*To co řekne o těch fotkách ho zarazí snad nejvíce, jelikož mu tohle nahé focení nikdy nepřišlo správné.* /Můžu to zatrhnout. Aspoň u nás./ Nemusíš je zabíjet, když nechceš, ne? Zranit je by bylo něco jiného, než je zabít. *Zašeptá a po jejích slovech rázně zavrtí hlavou.* Budeš tady se mnou. Miluji tě a nechci tě ztratit z očí. Už nikdy. A budeš tady moct být, když jsi se mnou. *Poví tišším hlasem a rozhlédne se kolem sebe, jestli je třeba náhodou někdo neposlouchá.* A nebo... Když budeš chtít, nebudeš se cítít na to být tady... Můžeme jít do nějakého bytu ve městě. *Pokrčí rameny a věnuje ji mneší úsměv, aby ji dokázal, že to myslí vážně.* Prostě slib mi, že zůstaneš se mnou. Že s k těm rebelům nevrátíš. *Poté se už zase zabodne pohled do země a u toho, co říká vrtí hlavou.* Ne, neodjela bys, kdybych neudělal blbost. Je to moje vina, né tvá. a zranili by mě tak či tak, na to by to nemělo dopad. *Zase se pousměje a přisune se k ní blíže, přičemž jí položí dlaně na tváře a lehce její hlavu otočí ks obě a krátce ji políbí.* Nemáš za co se omlouvat. *Zašeptá, přičemž ji věnuje starostlivý pohled.*

*Tehdy dostala ohledně fotek na výběr několik možností. Samozřejmě, že nejvíc peněz by dostala za úplně nahé fotky, ale přeci jen má ještě nějakou cudnost, takže si vybrala tu nejvíce zahalenou variantu a doufala, že se to nedostane k nikomu, koho zná.* Když zraníš rebela, dá si pár dní oddych a pak jde zabíjet ještě s větší nenávistí. *Zkonstatuje potichu a pak namítne, že do paláce ona nepatří. Když slyší, že jí nabídne i byt ve městě, překvapeně se na něj podívá a pak zavrtí hlavou.* Ty patříš sem. Máš tady sestry a musíš tu být, abys reprezentoval Španělsko. *Namítne a pak vydechne a opře si hlavu lehce o jeho rameno.* Dobře, slibuju. Ale jestli tady někomu budu vadit, tak odejdu. A pak taky jestli tu budou mít pro mě volný místo. *Upozorní ho hned, protože nechce být někde, kde by měl někdo s její přítomností problém. Pak mu vysvětlí, že tohle je její vina.* Měla jsem si to nechat vysvětlit. Ne si o tobě hned myslet to nejhorší. Neměla jsem hned odjíždět ze země. *Stojí si tvrdohlavě na svém. Pak ho nechá, aby vzal její obličej do dlaní a podívá se mu do očí, než mu oplatí polibek.* Ale mám. Za hodně. *Opáčí.* Jak je na tom tvůj bok? Sezením na zemi určitě nepomůžeš tomu, že se ti to zahojí co nejdřív.

*Nelíbí se mu, co vše musela protrpět jen kvůli jeho chybě a nejradši by to vše vrátil a tu chybu napravil, aby k nečemu takovému nemuselo dojít.* Ale pořád je to život jako život. *Zamumlá a poté ji už navrhne, aby zůstala s ním, tady v paláci nebo to, že si nadjou byt někde ve městě.* Nebudu reprezentovat Špaanělsko, když po svém boku nebudu mít tebe. I když by to korunní princ asi říkat neměl je mi to jedno. Jsi pro mě důležitější než Španělsko.*Pohledem se jí snaží stále vyhýbat, ale stejně se zastaví u jejích očí. Když nakonec svolí, usměje se a přikývne.* Volný místo nepotřebuješ. Můžeš být se mnou v pokoji. *Poškrábe se u toho na zátylku a s úsměvem pokrčí rameny.* A nikomu tady vadit nebudeš. A hádám, že tím neuděláš radost jenom mě, ale i mé sestře. *Uchechtne se, ale potom se už baví o tom, koho je to tak nějak vina.* Nebavme se o tom už, jo? Dejme tomu, že to není ničí vina. Hoďme to za sebe a nebavme se ot om. *Usměje se a následně ji už políbí. S povzdechem zavrtí hlavou, když se mu omluví a pak pohled přesune na svůj bok.* Je v pohodě. Nebylo to až moc hluboko, takže to není nic vážného. Tak taky se můžeme přesunot na postel. *Usměje se na ní a hlavou kývne k postelím.*

Já vím. *Hlesne potichu spíš sama pro sebe, protože si nikdy nepřestane vyčítat, že to udělala a někoho připravila o život.* Nejsem tak důležitá. Ani si nezasloužím být pro tebe tak důležitá. *Potřese hlavou, ale nakonec souhlasí s tím, že tady zůstane pod podmínkou, že jestli to někomu bude vadit, odejde.* Vážně? *Zeptá se ho trochu překvapeně, protože i když jí ujišťoval, že jí miluje, nečekala, že jí bude chtít mít u sebe tak blízko. Ale představa toho, že vedle něj usíná a probouzí se, se jí hodně líbila.* Jo... Takže až mě najdeš někde zabarikádovanou, tak je to právě díky nadšení tvé sestry. *Zasměje se a pak přikývne.* Dobře. *Souhlasí s ním a oplatí mu polibek.* To pro tebe bude asi lepší. *Uzná, když navrhne přesunutí na postel a zvedne se. Natáhne k němu ruku, aby mu pomohla vstát a u toho sleduje jeho bok, protože se bojí, aby si to nějak nezhoršil. Dojde s ním k postelím a donutí ho, aby si lehl a sedne si na okraj postele.* Měl bys odpočívat, zlato. Dneska toho bylo docela dost. *Pousměje se na něj a chytne ho za ruku, kterou stiskne.*

Takhle vůbec nemluv. Jsi úžasná a zasloužíš si být důležitá. A já mám to štěstí, že tě mám. *Usměje se na ni a pak ji navrhne aby zůstala v paláci a pak aby zůstala u něho v komnatě.* Vážně. Budu jenom rád, když tě budu moct mít takhle u sebe. Potom zmíní jeho sestru a po jejích slovech se uchechtne a přikývne.* Nikdo nikoho nebude barikádovat. Maximálně já Chrys, když nás bude otravovat až moc. *Usměje se na ni a pak navrhne přesun na postel. Chytne ji za ruku, díky níž se mu vstane lépe. I on se na bok koukne, přičemž si nadzvedne zakrvácenou košili.* Drží. Nejspíš. *Uchechtne se a spolu s ní přejde k posteli. Zamručí, když ho donutí si lehnout a ohrne spodní ret.* Pod jednou podmínkou. Lehneš si vedle mě. Aby se mi odpočívalo lépe. *Poplácá rukou na místo vedle sebe a přesune se víc na jendu stranu, aby měla více místa.*

A já mám štěstí, že mám tebe. *Usměje se na něj a pak se ujistí, jestli to opravdu myslí vážně a chce, aby zůstala v komnatě s ním.* Už se těším, až se budu vedle tebe probouzet. *Usměje se na něj a políbí ho na tvář.* Snad bude v pohodě a nezašlape nás omylem při oslavách. *Zasměje se a pak mu pomůže se postavit a podívá se na jeho ránu.* Je mi tak líto, že jsem si ho nevšimla dřív. Nemuselo se ti nic stát. *Zamračí se starostlivě a pak se uchechtne, když slyší jeho zamručení, když ho donutí si lehnout.* Dobře, ale nejdřív ti přinesu aspoň čistou košili, protože tahle je šíleně zadělaná. *Ušklíbne se a pak se zvedne a rozhlédne se po úkrytu. Zaslechla doktory, jak mluví o nějakém oblečení tady a po chvilce ho doopravdy najde. Nakonec vezme obyčejný černý triko, o kterém usoudí, že by Claviovi mohlo být a to mu donese.* V triku se ti bude asi líp spát. *Zhodnotí pobaveně a posadí se zase vedle něj.*

Mame štěstí na sebe navzájem. *Usměje se na ni a teď už od ní pohled neodtrháva, teď už si s úsměvem prohlíží její oči a nemůže se pohledem odtrhnout i kdyby chtěl.* Snad nebudu chrápat. *Uchechtne se a poté se už začnou bavit o jeho sestře a docela se bojí, že je bude lekat na každém rohua pořád se jich na něco bude vyptávat.* Snad ne. *Opět se uchechtne. Následně zavrtí hlavou a zase ji po tváři pohladí palcem.* Nemůžeš za to. A není to nic vážného, pár dnů a bude to v pohodě. Havně je, že se nestalo nic tobě. *Pokrčí rameny a pohledem sjede svoji zakrvácenou košili a priz tom pohledu se musí kysele zašklebit. Jakmile mu donese tričko, vděčně se na ni usměje a sundá si košili.* Nebo bych mohl spát takhle? *Zamrká na ni, ale nakonec si tričko obleče a Navyu si k sobě přitáhne. Poté si sundá brýle a položí je na nějaké bezpečné místo vedle postele.* Za chvíli neuvidím už ani na centimetr. *Zamumlá, jak se snaží aspoň něco na dálku zaostřit.* Miluki tě, Nav. *Zašeptá s úsměvem a ještě ji políbí, než si lépe lehne a usne, jelikož s těmi prášky, které do něho doktoři nacpali to neni zrovna těžké.*

To máme. *Přikývne a pak se zasměje.* Kdyžtak ti zacpu nos. *Zazubí se na něj a pak se koukne na jeho ránu a starostlivě stáhne obočí.* No.. Radši bych byla, kdyby se něco stalo mně a tys byl v pohodě. *Namítne a pak se vydá hledat nějaký čistý oblečení a po chvíli ho doopravdy najde a donese mu tričko. Jakmile si sundá košili, sjede ho pohledem a jemně si skousne spodní ret. Po jeho návrhu donutí své oči, aby vyjeli k jeho očím a trochu zčervená.* To si nech do komnaty. *Ušklíbne se pobaveně a ještě než si natáhne tričko ho stihne sjet rychlým pohledem. Nechá ho, aby si jí k sobě přitáhl a u toho se zamilovaně usměje.* To nevadí, protože budeš spát. *Zasměje se potichu.* Já tebe taky, Clo. *Oplatí mu polibek a pak už sleduje, jak usíná a jí samotné se v hlavě přehrává vše, co se odehrálo po jejím odjezdu ze Španělska. Připadá si příšerně kvůli tomu, že se přidala k rebelům a zabíjela. Radši se začne soustředit na klidně oddychujícího Clavia a během chvíle usne v jeho náručí.*

*Snaží se s Chrisem rychle dostat pryč ze sálu Podepírá jej, aby mohl jít lépe a o něco rychleji. Neplánuje ho opustit. Ví, že kromě hlavního úkrytu je tu několik menších, které jsou i blíže a právě do takového ho dovede. Pomůže mu se posadit a rychle za nimi zavře dveře. Jde o úkryt, který se skládá z několika menších buněk - postelí a jedné velké pohovky. Samozřejmě nechybí několik lékárniček a je zde i nějáké jídlo, kdyby tu bylo nutno zůstat déle. Rychle dojde k němu a nohu mu zvedne nahoru. Snaží se zjistit, o jak moc hlubokou ránu se jedná.*Je tu dost krve a přes kalhoty to nejde vidět.. Asi by bylo nejlepší, kdyby sis je sundal.*Řekne a trochu jí zčervenají tváře. Ihned se za to v duchu okřikne.*/Co se to s tebou děje Camille?/*Je tu i nějáké oblečení, kalhoty se tu najdou.*Podívá se je skříni, kde ví, že něco je. Počítají tu se vším.*Zvládneš si je sundat sám? Klidně ti i pomůžu a pak tě snad nějak ošetřím, pokusím se co nejlépe.*Vezme lékárničku a vrátí se spolu s ní k němu.*Upřímně se o něj bojí.*/Musím nějak zastavit krvácení./

*Nejradši by Cam vysvětlil, že tohle jí strašně zpomaluje a riskuje tím svůj život i život toho špunta v ní, ale ví, že by to odstartovalo hádku, která by je zdržela ještě víc, takže radši mlčí a spokojí se s protočením očima. Kvůli ní se snaží jít přes všechnu tu bolest co nejrychleji. Nevnímá moc kam jdou, protože se soustředí hlavně na to, aby se mu bolestí nepodlomily kolena a on dál dával jednu nohu přes druhou, takže si ani nevšimne, že nemíří k hlavnímu úkrytu, ale k nějakému jinému, o kterém ani nevěděl.* Jsme tu sami? *Zeptá se zmateně, když už tam jsou a on sedí na pohovce. Pak se podívá na svojí nohu a zasyčí bolestí už jenom z toho pohledu. Možná je to u chlapů netypické, ale pohled na krev mu fakt nedělá nijak dobře.* V pohodě. *Přikývne, když zmíní, že by bylo lepší si sundat kalhoty. Rozepne si pásek a poklopec a pak se nadzvedne, aby si kalhoty mohl sundat. Zatne přitom zuby, aby nesyčel bolestí a nakonec se mu podaří kalhoty sundat.* Jestli se na to necítíš nebo se bojíš, v pohodě. Nemusíš to dělat. *Ujistí jí. Pro něj je hlavně důležitý, aby se ona cítila co nejlépe.* Jsi v pořádku ty? *Zeptá se jí starostlivě a sjede jí rychlým pohledem, aby se ujistil, že jí nijak rebelové nezasáhli.*

*Když se s ní Chris nedohaduje je za to ráda. Stejně by neodešla bez něho a hádka by je ještě více zdržela. Vzpomene si na jeden úkryt, který je blíže. Tyhle jsou o něco méně bezpečné, jak hlavní, proto se všem říká, aby šli tam, ale na to teď oni nemají čas a tuhle informaci se mu rozhodne raději zamlčet, prozatím. Pomůže mu sednout ihned zavře dveře.*Jo, jsme. Kromě hlavního úkrytu je tu pár takovýchto.. Moc se ale nevyužívají. Většinou se všichni stihnout dostat do velkého úkrytu nebo se schovají třeba v kuchyni a tak prostě někde dole, tam rebelové ani nejdou.*Pokrčí rameny.*Je jich tu takových asi. pět? Co vím tak tak nějak.*Rozsvítí menší světlo a podívá se mu na nohu. Nevidí na ránu dobře a tak jej požádá, aby si sundal kalhoty a nabídne se mu i pomoct.*V pohodě?*Ujišťuje se, že nepotřebuje pomoct a mezitím se k němu rychle vrátí i s lékárničkou, kterou rychle otevře.*To je v pohodě. Chci ti pomoct. Bude to dobrý, jo?*Snaží se na něj pousmát. Já jsem v pohodě nic se mi nestalo, díky tobě.*Pohladí ho po ruce. Pak se ale vrátí ke své práci a vezme kapesníčky.*Musím ti otřít krev, ránu vydezinfikovat a pak zavázat.. Asi by to chtělo zašít, jenže to asi nezvládnu.. Zavážu to pevně, to by mělo stačit.*Rychle se podívá do lékárničky, kde uvidí prášky proti bolesti, jeden mu ihned podá, aby jej spolknul.*Je to proti bolesti, neumrtví ti to teď, bude tě to asi bolet, když ti budu ránu ošetřovat, i když s budu snažit být opatrná. Ale po chvilce by to mělo aspoň trochu zabrat../Snad./*Vezme kapesníček a pomalu otře krev z jeho stehna a na ránu si dává pozor. I když sama má ruce trochu roztřesené, což jde vidět podle toho, jak se v její ruce klepe lahvička s dezinfekcí, kterou mu polije ránu.*Tohle bude štípat.. V pohodě?*Ujistí se znovu a podívá se na něj. Pak ránu zase otře. Pořád to krvácí, takže se snaží ji co nejrychleji obvázat. a i trochu utáhnout, aby krvácení přestalo.*Snad to zabere.*Vydechne. Sklidí zpět věci do lékárničky a pak si i trochu opláchne ruce, které měla od krve. Najde i vodu v láhvi, vezme dvě, jednu podá Chrisovi a z jedné se sama napije.*Chceš si lehnout do postele? Pomůžu ti.

*Přikývne, když mluví o úkrytech, které jsou všude po paláci.* Taky nám o tom mohli při příjezdu říct. *Poznamená a pak mu dojde, že mu to možná někdo říkal, ale on byl v tu dobu kompletně mimo. Posadí se na gauč, který tu je a pak se se zatnutýma zubama dá do sundavání kalhot.* Jo, v pohodě. *Procedí přes zatnutý zuby a pak jí ujistí, že jestli se na to necítí, nemusí to dělat. Nechce, aby se kvůli němu nějak stresovala.* Dobře. *Pousměje se na ní, když ho ujistí, že to bude dobré a pak se zajímá o to, jestli se nestalo něco jí.* To je hlavní. *Pro něj to tak skutečně je. Klidně by za ní zemřel a byl by schopný udělat cokoliv, aby jí ochránil.* Fajn. *Vydechne, když mu řekne, jak mu ránu ošetří a radši si hlavu opře o opěradlo gauče, protože pohled na krev mu vážně nedělá moc dobře.* Děkuju. *Poděkuje jí za prášek, který hned spolkne bez potřeby vody, protože v polykání prášků má za celý život už dost velkou praxi a pak radši sleduje strop úkrytu, než aby se díval na krev na jeho noze.* V pohodě. Jenom ... nesnášim pohled na krev. *Přizná a zatne zuby, když mu na ránu vylije dezinfekci.* Jsi skvělá. Děkuju. *Pousměje se na ní, když už je po všem a on má nohu obvázanou, takže nikde není vidět krev. Vezme si od ní láhev s vodou, ze které se hned pořádně napije a pak zavrtí hlavou.* Teď bych asi stejně neusnul. Ale jestli se tam chceš přesunout ty, klidně můžeš. Já si tě zatím pohlídám, aby se ti nic nestalo. *Pousměje se na ní.*

Myslela jsem, že vám to řekli.*Pokrčí rameny.*Ale stejně.. nejlepší je jít od hlavního úkrytu. Tady už může někdo být, my měli štěstí, že to tu bylo volný./A taky je to o něco méně bezpečnější./*Pak ho přiměje, aby si sednul na gauč a sundal si kalhoty, aby se mohla dostat k ráně. Nevadí jí to. Ani pohled na krev. Nijak ji nevnímá. Jde jí jen o to, aby mu pomohla, nechce, aby se mu něco stalo, něco ještě horšího. Ví, že krvácení musí zastavit.*Nestalo se mi nic jen díky tobě.*Pohladí ho po ruce a pak mu řekne, že jej to asi bude bolet, když mu bude stehno ošetřovat a jak to udělá. Ještě mu podá prášek.*Za tohle děkovat nemusíš.*Řekne pak se s hlubokým nádechem dá do ošetřování rány, přičemž se snaž pracovat co nejrychleji, aby přestala téct krev, ale zároveň i nejopatrněji a pečlivě, aby se mu nedostala infekce do rány, pořádně ji vydezinfikuje.*Bude to v pohodě, nedívej se, dobře? Zavři oči a představuj si něco hezkýho. Žádnou krev.*Chápe, že to někomu může být nepříjemné, taky se v tomhle nevyžívá, ale Chris potřebuje pomoct.*To nic není. Jen jsem to vydezinfikovala a ovázala. Neumím to zašít.. Zítra spolu zajdeme na ošetřovnu, oni ti to ošetří, jak bude potřeba. Ale tohle by mělo zastavit krvácení.*Podá mu vodu a sama se napije.*Já si nepotřebuju lehnout, taky bych asi neusnula.*To je jí jasné.*Já vím, že bys mě pohlídal.*Usměje se na něj. Sedne si vedle něj na pohovku a přitom si z nohou skopne lodičky a přitáhne si jak sobě do sedu. Přitom se šoupne blíže ke Chrisovi, ke kterému se tak trochu přitulí.*Zabral prášek?*Zeptá se jej a z nohy, na kterou se dívala do teď přemístí pohled do jeho očí.*

No...možná. *Uzná, protože on si to fakt nepamatuje a pak už si sundá kalhoty a nechá jí, aby mu ránu ošetřila. Přitom jí vysvětlí, že nesnáší pohled na krev. Zařídí se podle jejích pokynů a zavře dveře. Jakmile zmíní, aby si představoval něco hezkého, v mysli mu hned naskočí obrázek Camille. Tehdy ještě Cary, protože takhle vzpomínka je z doby, kdy spolu byli ve Francii.* Pořídil jsem ty papoušky. To bylo to překvapení, který jsem pro tebe měl připravený. Vypadala jsi s nima na tý fotce tak spokojeně a vím, že by ses o ně bála kvůli Lokimu. Takže odteď můžeš přijít kdykoliv ke mě a pomazlit se s nima. *Začne z ničeho nic mluvit ve snaze se odreagovat něčím dalším, než vzpomínáním na jejich minulost.* Vzpomněl jsem si u toho, jak jsme byli v zoo ve Francii. Zvířata, který jsi obdivovala nejvíc a nejdýl byli právě papoušci a zabijácký kočky. *Pousměje se nad tím a pak zase otevře oči a hlavu vrátí do vzpřímené polohy, aby se mohl zase podívat na ní.* No.. Já bych to nezvládl, takže to něco je. *Pokrčí ramenem a vezme si od ní láhev vody, ze které se napije.* Jsem si jistý, že všichni z tvý rodiny budou v pohodě. Určitě se jim podařilo utéct. *Má pocit, že o ně se bojí asi nejvíce momentálně, protože nemůže vědět, jak na tom jsou. Když se k němu trochu přitulí, dá jí ruku okolo ramen a sám si jí k sobě přitulí blíž.* Jo, zabral. *Přikývne.* Když jsem přišel na ples, bavila ses s Wyattem. Je to mezi váma lepší? *Zajímá se, protože ví, jak to mezi nimi nebylo nikdy úplně v pohodě.*

*Pobídne Chrise, aby si představoval něco příjemného, a tak nemyslel na tu krev, která mu nedělá dobře. Mezitím mu ošetřuje nohu a když zjistí, že skutečně pořídil ty papoušky, jak se bavili na Illeagramu nadzvedne překvapeně obočí.*Vážně?*Zeptá se s úsměvem.*To jsi vážně nemusel. *Potřese hlavou.*Stejně jak chodím pravidelně každý den s kafem, kterým ti nesu budu chodit se teď i mazlit s papouškama.*Od doby, co se potkali v kuchyni mu pravidelně každé ráno skutečně nosí kafe.*Jak si je pojmenoval?*Zeptá se zvědavě. Taky mu chce odvést myšlenky proč od nohy a sama se snaží nějak odreagovat a nemyslet na to moc.*Takže Versailles po chvilce naší vlády proměním v soukromou ZOO?*Zeptá se ho pobaveně. Pak řekne že to nic nebylo, protože mu nohu jen vydezinfikovala a obvázala.*Zvládl by jsi to. Vážně to nic těžkého nebylo. Kdyby bylo potřeba, dal by jsi to taky.*Stojí s za svým. Přikývne.*Jo.. Snad budou v pohodě.*Sedne si a přitulí se blíže k němu, je ráda, že jí dá ruku okolo ramen, cítí se tahle více v bezpečí.*Asi víš, že táta má problémy s aortou? No... uveřejnili to krátce před plesem.*Řekne tiše.*Prý má jen rok života.*Dodá.*Mám pocit, že za to z části mohu já.. Možná kdybych nezmizela, bylo by mu dneska lépe. Neměl by tolik stresu kvůli mě.*Neví, jestli se mu někdy s něčím tahle přímo svěřila, ale nad tím se ani teď nepozastavuje.*To jsem ráda.*Řekne upřímně. Doufá, že mu prášek skutečně aspoň trochu pomohl od bolesti.*Snažíme se. Teď to bylo spíše kvůli veřejnosti.*Pořád nevěří, že to její bratr myslel nějak vážně.*Už ze Selekce blbne. Když přišel ke trůnům, řekl a teď cituji "Dobrý večer lady, jak se máte?".*Uchechtne se.*Jsem zvědavá, co vymyslí příště.*Zvedne se a přejde ke skříni, odkud vezme velkou deku, která by zakryla snad pět lidí. Pak přejde k němu a zakryje ho i sebe a zase se k němu přitulí. Přece jen on je tu polonahý.*Dobrý?

*Pobídne Chrise, aby si představoval něco příjemného, a tak nemyslel na tu krev, která mu nedělá dobře. Mezitím mu ošetřuje nohu a když zjistí, že skutečně pořídil ty papoušky, jak se bavili na Illeagramu nadzvedne překvapeně obočí.*Vážně?*Zeptá se s úsměvem.*To jsi vážně nemusel. *Potřese hlavou.*Stejně jak chodím pravidelně každý den s kafem, kterým ti nesu budu chodit se teď i mazlit s papouškama.*Od doby, co se potkali v kuchyni mu pravidelně každé ráno skutečně nosí kafe.*Jak si je pojmenoval?*Zeptá se zvědavě. Taky mu chce odvést myšlenky proč od nohy a sama se snaží nějak odreagovat a nemyslet na to moc.*Takže Versailles po chvilce naší vlády proměním v soukromou ZOO?*Zeptá se ho pobaveně. Pak řekne že to nic nebylo, protože mu nohu jen vydezinfikovala a obvázala.*Zvládl by jsi to. Vážně to nic těžkého nebylo. Kdyby bylo potřeba, dal by jsi to taky.*Stojí s za svým. Přikývne.*Jo.. Snad budou v pohodě.*Sedne si a přitulí se blíže k němu, je ráda, že jí dá ruku okolo ramen, cítí se tahle více v bezpečí.*Asi víš, že táta má problémy s aortou? No... uveřejnili to krátce před plesem.*Řekne tiše.*Prý má jen rok života.*Dodá.*Mám pocit, že za to z části mohu já.. Možná kdybych nezmizela, bylo by mu dneska lépe. Neměl by tolik stresu kvůli mě.*Neví, jestli se mu někdy s něčím tahle přímo svěřila, ale nad tím se ani teď nepozastavuje.*To jsem ráda.*Řekne upřímně. Doufá, že mu prášek skutečně aspoň trochu pomohl od bolesti.*Snažíme se. Teď to bylo spíše kvůli veřejnosti.*Pořád nevěří, že to její bratr myslel nějak vážně.*Už ze Selekce blbne. Když přišel ke trůnům, řekl a teď cituji "Dobrý večer lady, jak se máte?".*Uchechtne se.*Jsem zvědavá, co vymyslí příště.*Zvedne se a přejde ke skříni, odkud vezme velkou deku, která by zakryla snad pět lidí. Pak přejde k němu a zakryje ho i sebe a zase se k němu přitulí. Přece jen on je tu polonahý.*Dobrý?

*Řekne jí, jaké překvapení pro ní měl připravené a pousměje se, když slyší, že jí to vážně překvapilo.* Jo, vážně. *Přikývne.* Já vím, že nemusel. Ale chtěl jsem. *Ujistí jí a pousměje se, když zmíní kafe.* To kafe je jedna z nejlepších částí dne. *Přizná, protože se skutečně vždycky každý ráno těší na to, až mu kafe přinese.* Zatím nijak. Chtěl jsem to nechat na tobě. *Pokrčí jedním ramenem, protože jemu vymýšlení jmen nikdy nešlo a ti papoušci jsou spíše dárek pro Camille, takže by jména měla vybrat ona.* Spíš jsem přemýšlel, že bych soukromou zoo nechal postavit v jedný části pozemků. Ale jestli chceš zoo přímo z paláce, klidně ti jí zařídim. *Uchechtne se.* Třeba to tentokrát zvládneš bez toho, aniž by ses celá zlila ledovym čajem. *Popíchne jí a vzpomene si, jak se celá polila, když spolu byli v zoo.* Na to nezáleží. Teď jsi to zvládla ty. *Usměje se na ní a pak si jí k sobě přitulí a snaží se jí ujistit, že její rodina bude v pořádku.* Slyšel jsem o tom. *Přikývne, když zmíní jejího tátu.* Je mi to líto. *Pohladí jí jemně po rameni.* Ty za to nemůžeš, Camille. Není to tvoje vina. Stres tuhle nemoc skoro vůbec neovliňuje. Minimálně její začátek. *Zavrtí hlavou.* Bude v pořádku. Určitě najdou lék. *Snaží se jí utěšit, protože sám si nedovede plně představit, co právě musí zažívat.* Během týdne se seznámil se skoro čtyřiceti holkama. Chtěl bych vidět tebe na jeho místě. *Zasměje se, protože on by se zbláznil už po prvním dnu. Usměje se na ní, když je přikryje dekou a zase si jí k sobě zpátky přitulí.* Výborný. *Ujistí jí s úsměvem.*

*Skutečně ji překvapí, když řekne, že pořídil ty papoušky. Přijde jí to ale skutečně milé.*Jseš skvělej, víš to?*Pousměje se na něj. Vždycky se ji snaží rozveselit, vždycky ji vyslechne a ještě to s ní nevzdal, to pro ni hodně lidí neudělalo.*Jsem ráda, že ti to aspoň trochu zpříjemní den.*Kafe mu bude pravidelně nosit i nadále. Zeptá se, jak papoušky pojmenoval a pak přikývne.*Tak jim můžeme jména vybrat společně. Trénink na to, až budeme vybírat jméno pro toho prcka.*Uchechtne se a položí si jednu ruku na břicho. Zeptá se, jestli plánuje z paláce ve Francii udělat Zoo. Uchechtne se.*Nepotřebuju žádnou Zoo. Bůh ví, co si ještě vymyslí za mazlíčka ten prcek.*Potřese nad tím hlavou. Šťouchne ho, když zmíní, jak se polila ledovým čajem, ale na tváři má přitom menší pobavený úsměv.*Jak dlouho se o tom budeš ještě zmiňovat?*Tohle jí připomíná často a očividně i rád. Pak řekne, že tohle nic nebylo a ovázat ránu by zvládl každý.*Už se s tebou nebudu dále dohadovat. Asi to nemá smysl, co?*Uchechtne se. Přitulí se k němu blíže a pak začne mluvit o svém tátovi. Dává si to za vinu, to že utekla mu určitě taky nepomohlo.*I tak.. Třeba by na tom byl lépe, kdyby se kvůli mě tolik nestresoval.*Pohled má upřený do země.*Nenašli do teď. Na tuhle nemoc zemřela už moje babička. Na léku dělají někde dvacet let a do teď se jim nepodařilo cokoliv najít.*Bojí se o něj. Pak zmíní, jak jí Wyatt pozdravil. To ji skutečně pobavilo.*Asi bych z toho byla asi taky zblblá.*S tím musí souhlasit*Jsem ráda za naše zasnoubení.*Řekne popravdě spíše pro sebe, ale i tak dost nahlas, aby to mohl zaslechnout i Chris a dojde pro deku, kterou je pak zakryje a zeptá se, jestli je to dobrý. Po jeho ujištění se pousměje.*

Nejsem skvělej. *Potřese hlavou, protože jsou to přeci jen pořád jenom papoušci a ne nic světobornýho.* Hodně mi to zlepší den. /Zvlášť možnost mluvit s tebou./ *Víc než na kafe se vždycky těší na její přítomnost, protože se vždycky aspoň na chvilku zdrží a popovídá si s ním.* To zní dobře. *Usměje se na ní a pohledem sjede k jejímu břichu. Krátce jí tam pohladí po její ruce.* Než si bude vymýšlet mazlíčka, to několik let snad potrvá. *Uchechtne se, protože odmítá pořizovat nemluvněti tygra, jaguára, nebo jakoukoli jinou šelmu.* Dlouho. Byla jsi až moc roztomilá, když z tebe kapalo. *Zasměje se nad tou vzpomínkou.* Uvědomuješ si, že tohle je poprvý, co jsi ustoupila a nebyla tvrdohlavá? Těhotenství s tebou dělá divy. *Mrkne na ní a pak se jí snaží ujistit, že ona nemůže za to, jak je jejímu tátovi.* Teď už jsi tady a to je hlavní. Bude to v pořádku. *Pohladí jí po rameni.* Teď budou určitě pracovat intenzivněji. Od smrti tvojí babičky neměli moc motivaci a nikoho nemocného. Teď mají. Kvůli němu se budou určitě snažit a najdou lék. *Snaží se tomu věřit a snaží se o tom přesvědčit i jí. Nechce vidět, jak se trápí.* Vážně? *Nadzvedne mírně obočí, když slyší, že je ráda za jejich zasnoubení. Doteď měl za to, že jí to spíš štve a otravuje. Když je oba zabalí do deky, přitulí si jí co nejblíž k sobě, aby jí sám mohl hřát.* Měla by ses snažit usnout. Potřebuješ odpočívat. *Pousměje se na ní a lehce jí pohladí po tváři.* Nemusíš se bát, budu tady s tebou.

Ale jsi.*Řekne a pak se baví o papoušcích a kávě, kterou mu každý den nosí. Upřímně nedělá to jen tak, ale vždycky se i ráda zdrží a po povídá si s ním. Navrhne, aby pak jména pro papoušky vymysleli společně. Když ji pohladí po ruce, kterou má položenou na břiše, pousměje se a proplete si s ním prsty.*Snad ano a teď bude mít Lokiho a papoušky, to mu snad bude stačit.*Uchechtne se.*Už úplně vidím, jak ten prcek poleze na Lokiho, aby se svezl.. Můj bratr dělal něco podobného. Strejda má tygra a Wyatta mu vždycky lezl na záda a chtěl se vozit.. Chudák zvíře.*Potřese hlavou. Když zmíní to, co se jí stalo v Zoo, že se polila ledovým čajem, zeptá se jej, jak dlouho jí to bude připomínat.*Taky tě asi něčím poliju, abys vypadal taky tak roztomile.*Pohrozí mu s pobaveným úsměvem.*Hele.. Mám teďka dva moky, takže je jako jasný, kdo má pravdu, ale nemám moc náladu se o tom dohadovat už.*Použije skvělý argument, který myslí spíše z legrace, ale to, že má dva mozky je už pravda. Řekne mu o tátovi, o kterého se bojí a myslí si, že je to i její vina, v jakém je stavu.*Snad máš pravdu.*Vydechne a opře se hlavou o jeho rameno. Následně řekne, že je ráda za jejich zasnoubení a pak přikývne.*Jo, jsem. Prvně jsem nebyla, nebudeme si lhát. A byla jsem naštvaná, že jsme zasnoubení, plánovala jsem útěk, abych se toho zbavila, ale teď.. Už ne. A není to kvůli tomu, že jsem těhotná. Záleží mi na tobě.*Řekne tiše. Ještě se necítí na to, aby mu řekla, že ho miluje, ale ví, žer k němu už něco cítí.*Ty bys měl taky spát. Kdyby tě to moc bolelo a nebo to pořád krvácelo, řekni, dobře? Nechci, aby se ti něco stalo.*Vypadá to, že rána přestala krvácet, což je rozhodně dobře.*S tebou se nebojím.*Řekne a pak se k němu zase přitulí a zavře oči. Trvá jí, než usne a chvilku jen poslouchá dech Chrise a tlukot jeho srdce, než se jí to skutečně podaří.*