Úkryt v podzemí

*Když slyší od táty i od Aless o tom, že bude dobrým králem, jenom lehce nadzvedne koutky rtů a sklopí pohled.* Nepředbíhejme. Koruna doufám zůstane ještě dlouho tobě. *Řekne tátovi, protože on si rozhodně nevěří a spíše je zastáncem názoru veřejnosti, že se mu Illea rozpadne pod rukama, jakmile se koruna dotkne jeho hlavy. Pak se zeptá Aless, jestli je v pořádku a všimne si, že lže. Proto se k ní nakloní a řekne jí, že jí prokoukl.* Spím dost. A vidím, že tebe to trápí. Takže to důležitý je. Prostě se stavím. Buď mi můžeš všechno říct a dostat to ze sebe, nebo budeme spolu mlčet. Je to na tobě. *Pokrčí rameny a prakticky jí nedá na výběr a je rozhodnutý se za ní po plese zastavit.* /Jestli se zamkne, nějak tam vlezu oknem./ *Rozhodne se v duchu, že jí nenechá se z toho jen tak vyvléknout a pak protočí pobaveně očima po Alessině popohnání k zahájení plesu a zvedne se z trůnu. Spolu se svým tátou dojde na podium, kde plánují zahájit ples. Začne mluvit, ale nedokončí pořádně ani pozdrav a ozvou se výstřely.* Kurva. *Asi jednu vteřinu zůstane přikovaně stát a probere ho až jemné pálení na straně hrudi. Rychle zjistí, že ho kulka jen jemně škrábla a rozeběhne se za svým otcem. Vidí, jak začal krvácet a najednou má pocit, že mu někdo vysál vzduch z plic.* Tati, pojď rychle. *Podepře ho. Pak si ho od něj převezmou strážní, kterým kývne na znamení díků a rozhlédne se po všech ostatních. Hlavně hledá v davu Polaris. Musí se ujistit, že je v pořádku. Nechápe, proč se mu vynořila jako první na mysli, ale to teď odsune, protože jí konečně uvidí, jak kulhá.* Pol. *Zakřičí na ní a rozeběhne se k ní, aby jí mohl co nejrychleji dostat z toho pekla v sále. Vezme jí do náručí, aby se do úkrytu dostali co nejrychleji a ještě se rychle koukne směrem k trůnům a uklidní ho, že strážní odvádí obě jeho sestry pryč. Vydá se s Polaris v náručí rychle pryč a zaregistruje, že vedle ní byla i Ayleen.* Ty jsi v pořádku? *Zeptá se jí a ignoruje jejich klasickou vzájemnou nevraživost. Jakmile doběhnou do úkrytu, odnese Polaris na jedno lůžko.* Neboj, budeš v pořádku. Vím, že to bolí, ale doktoři se o tebe postarají. *Zamumlá rychle a než si to uvědomí, dá jí rychlou pusu na čelo.* Musím najít svého tátu. Střelili ho. Pak si najdu i tebe. *Nechá doktory, aby se o ní postarali a mezitím se vydá hledat lůžko, na kterém je jeho otec a doufá, že bude v pořádku.*

*Řekne Wyattovi, že bude dobrý král, skutečně tomu věří.*To doufám taky.*Řekne a uchechtne se. Vidí na Alessi, že na tom není dobře a něco tají a doufá, že se mu a nebo někomu jinému svěří, aby se jí třeba trochu ulevilo. Následně se rozhodnou ten ples zahájit, je ais vážně nejvyšší čas. Ale jejich proslov přeruší zvuk střelby. Chce dostat do bezpečí hlavně svou rodinu. Na nich mu záleží nejvíce.*

*Ani neví, jak se dostal do úkrytu. Co si pamatuje naposledy je, že požádal jednoho strážce, aby dostal do bezpečí Thylane a jejich děti. On běžel až za nimi. Rebelové ho stihl zasáhnout jednou do nohy, takže se mu běželo hůře a poté asi dvakrát do hrudi. Hned co otevře oči cítí tu bolest. Jako první upoutá jeho pozornost doktor. Cítí v krku sucho a bolest z ran. Cítí, jak mu z ran teče krev i přes snahu doktorů ji zastavit, i když i oni musí vědět, že je to zbytečné. Potvrdí mu jeho domněnku i doktor, který řekne, že ho zde nedokázají zachránit.*To..je v pořádku. Prosím dejte mi n-napít a přiveďte sem mé děti.*Řekne potichu. Chce si s nimi naposledy promluvit, rozloučit se. Poté se napije vody, kterou mu dají a na chvilku zavře či, otevře je až co sem uslyší jít rychlé kroky. Polkne a podívá se na všechny sv děti a manželku.*Nedokáží mi pomoct. Prý vnitřně krvácím a schytal jsem toho dost.. Nemá to cenu. A než v posledních chvílích naivně doufat, že mi pomohou, k čemuž tu ani nemají prostředky.. Chci je strávit s vámi.. rozloučit se.*Vydechne a pousměje se na ně. Sjede je všechny pohledem a zakotví jím až u Stefana. Chce si s nimi promluvit se všemi zvlášť a nakonec říct něco jim všem.*Stefane.. O tebe se až tolik nebojím. Vím, že máš Elsie, jako podporu. A že ta tě udrží od dělání nějákých blbostí, aspoň v to doufám. Hlavně si to u ní nepodělej. Neber to zle, ale jsi Schreave a na tohle máme my talent.. *Pousměje se. Pak se podívá na Camille, které řekne prakticky to stejné akorát s Chrisem a poprosí jí, aby dala rodině ještě jednu šanci. Chce, aby se jeho děti udobřili. Následně se jeho oči setkají v těmi nejkrásnějšími, které kdy viděl. S očima jeho manželky.*Lásko.. Ani nevím, kde začít. Když mi rodiče oznámili, že budu mít vlastní Selekci ani trochu jsem z té představy nebyl nadšený.*Pobaveně se posměje.* To asi není žádný Schreave. Ale teď jsem za to neuvěřitelně rád. když to období nebylo nejlehčí, stalo se toho vážně dost, klidně bych si tím prošel znovu, kolikrát by bylo jen potřeba, abych mohl být s tebou. A mrzí mě, že tě teď opustím a my se nebudeme emoci dívat na naše budoucí vnoučata.. Hlavně na ty Wyattova.*Krátce se podívá na svého nejstaršího syna.*Přál jsem si vidět, jak ho jeho syn nebo dcera jednou pozvrací, jako on mě několikrát. Musíš se mu zasmát i za mě.*Chce ji alespoň trochu rozveselit.*Miluji tě Hvězdičko. *Řekne a natáhne k ní ruku, aby jí pohladil po té její, i když jen slabě, snaží se.*Alessio...*Jeho zrak zabloudí k jeho nejmladší dceři.* Vím, že jsem tě zklamal.. Pořád si říkám, že kdybych udělal více.. Více s tebou trávil čas, nestalo by se ti to, co se stalo. Nezačala by jsi brát drogy a nezačala sis s tím blbcem, který ti zlomil srdce. Měl jsem udělat více a ne jen pro tebe, ale pro všechny své děti.. Pro celou rodinu. Omlouvám se. Vím, že jako táta stojím prakticky za nic..*To, že mohl udělat více si opakuje pořád dokola a dokola. Vyčítá si, že toho neudělal víc.*Ale věřím, že se z toho dostaneš. Že jsi dost silná na to, aby jsi to přemohla. Věřím v tebe.*Doufá, že jí tahle jeho slova pomohou a aspoň se o to pokusí, proto to i říká. Chce ji alespoň v posledních chvílích nějak nakopnout. Navíc, stejně to všechno je i pravda. Ví, že je Alessia silná, ale jen potřebuje menší nakopnutí. Nakonec se otočí ke svému nejstaršímu synovi.*Jak se říká, to nejlepší nakonec? Upřímně tobě toho mám na srdci říct asi nejvíce věcí a všechno bych tu vyjmenovat nestihl, takže vyberu to nejdůležitější.. *Nadechne se trhavě.*Často jsme se hádali.. Neměli nejlepší vztah mezi otcem a synem.. Mám pocit, že je to v naší rodině prokletí. Korunní princ a jeho otec snad nikdy neměli nejlepší vztahy. Ale vždycky se to napravilo a v posledních týdnech.. Se to podařilo i mezi námi, aspoň trochu a za to jsem rád. *Řekne zcela upřímně.*Dost o sobě pochybuje. Nevěříš, že budeš dobrý král, že jsi dobrý bratr, snad si ani nemyslíš, že jsi dobrý syn.. ale jsi. Král budeš lepší, než jakým jsem kdy já mohl být. Vidím to na tobě. Záleží ti na lidech, vedeš skvěle porady, snažíš se zlepšit životy lidí.. Jako bratr se o své sourozence staráš.. A já si upřímně nemohl přát lepšího nejstaršího syna. Dost mi pomáháš. Je mi.. líto, že jsme spolu ne vždycky vycházeli. A že teď, když se nám to daří..*Nechá tu větu volně viset. *Pamatuj si, že jsem na tebe hrdý Wyatte. Moc hrdý. Jsem rád, že ty jsi můj syn a za nic a nikoho bych tě nikdy nevyměnil. Nikoho z vás.*Sjede všechny pohledem.*Vždycky vztahy mezi Schreave nebyly nejlepší, ale později to vypadalo, že se to zlepší.. Tady zatím ne, ale já doufám, že se to stane. Že k sobě zase najdete cestu a budete držet při sobě. I když se občas hádáte.. to k tomu patří. Je to úplně normální. Občas řekneme věci, kterých později litujeme. Ale kvůli tomu se přece nebudeme ignorovat.. distancovat se od sebe a jeden druhého od sebe odhánět. Někdy to vypadá, že to nemá smysl.. Ale za rodinu musíte bojovat a nevzdat to, ať je to sebetěžší.*Poslední větu řekne jen stěží.*Všechny vás nadevše miluji. Na to nezapomeňte.. *Všechny si je ještě naposledy prohlédne, s úsměvem na tváři. Poslední, koho vidí je Wyatta. Pak.. už necítí nic. Ponoří se do temnoty, ze které není úniku. Ale je s tím smířený a je.. šťastný. Ví, že prožil krásný život. Má skvělou rodinu. Jediné co ho mrzí je, že je opouští.*/Třeba tam uvidím mámu../*S touhle myšlenkou skutečně naposledy vydechne*

*Pomůže Polaris dostat se na ošetřovnu a jakmile se ujistí, že je živá a vezmou si jí do péče doktoři, vydá se hledat svého tátu, o kterého má ohromný strach. Prochází mezi lůžkama, dokud za ním nepřijde jeden doktor s tím, že je to dost vážné a neodvede ho k lůžku, kde jeho táta leží. Rychle se za ním rozběhne a cestou si z pusy vyndá umělé zuby, které jednoduše zahodí někam na zem a dál se o ně nestará. Slzy mu do očí vstoupí jenom když vidí všechnu tu krev.* Tati... Určitě se dá něco dělat. Něco. Cokoliv. Takhle nemluv. Zachrání tě. Ty budeš žít. *Začne zmatkovat, ale jeho táta ho přeruší a on se donutí zmlknout a jenom ho se slzami v očích poslouchat a sledovat. Sleduje postupně všechny členy své rodiny, ke kterým mluví. Když pak zmíní jeho jako to "nejlepší na konec", překvapeně nadzvedne obočí. Nečekal, že by pro něj měl vůbec nějaká slova. Poslouchá ho a nepřerušuje, protože vidí, jak mu mluvení dělá potíže. Slzy mu během toho stékají po tvářích a on je ignoruje. Místo toho, aby je stíral chytne tátu za ruku a jemně jí stiskne.* /Nemůže umřít. Nemůže. Přece mi nemůže umřít táta. Kvůli mě... Stál tam kvůli mě.. Kvůli mě teď umírá. To přece nejde. Já ho nemůžu ztratit. Vždyť bez něj nic nezvládnu./ *Honí se mu u toho hlavou a má pocit, jako kdyby byl zase malý kluk, který se bez rodičů nehne ani na krok. Ne, že by takovým dítětem někdy skutečně byl, ale teď se tak cítí.* Tati.. To ne. Prosím. *Unikne mu ze rtů tichý vzlyk.* Mám tě rád, tati. Hrozně moc rád. *Řekne mu se slzami s očích a ty vytrysknou ještě ve větším proudu, když slyší, jak vydechl a znovu se už nenadechl.* Ne! Přece se musí dát něco dělat! Nemůže umřít! Pomožte mu. Zachraňte ho! Probuďte ho! *Nemůže uvěřit tomu, že je jeho táta pryč. Nejde to. Přece to nemůže být skutečnost. Když ho jeden doktor odtáhne o kousek dál a druhý přikryje tělo jeho táty bílým prostěradlem, konečně mu dojde, že to, co se děje, je skutečnost. Že doopravdy ztratil tátu. Že je vlastně teď král a celá země spočívá na něm. Podlomí se mu nohy a on spadne na kolena.* Prosím. Ne. *Hlesne potichu a zvedne uslzený oči zpátky k lůžku svého táty.* /Měl jsem to být já. To mě měli střelit. To já měl umřít. Ne on. Ne můj táta./

*Po slovech Ayleen protočí očima. * V hlavě pusto? Na to jsi přišla jak? *Uchechtne se a poté přikývne. Její další poznámku ale už nestihnou více rozebrat, protože se ozvou výstřely a začne útoku. Když se snaží dostat pryč, pohledem se pořád obrací na Ayleen a stále se snaží i v davu vyhledat Wyatt. Když ji kulka zasáhne do stehna, sykne, ale nezastavuje se a kulhá dál. Usměje se na Ayleen, když ji podepře a děkovně kývne hlavou. * Díky. *Poté ji ale mile překvapí, když uvidí Wyatt, jak se k ní blíží a pousměje se, když ji vezme do náruče.* Já bych došla, není to až tak hrozný, aby si mě musel nést. *Zamumlal, ale i přesto se do úkrytu nechá odnést.* Nic to není, neboj. Běž za ním. *Usměje se když ji dá pusu na čelo a následně si už nechá ránu ošetřit. U toho jí ale neunikne co se děje a taky ck si doktoři mezi sebou povídají. Když jí dojde, co se stalo, hned se vymrští na nohy a je jí jedno, że tu ránu ještě nemá doošetřenou. Jakmile uvidí Wyatta na zemi, vydá se k němu, přičemž když si uvědomí, že to co si povídali doktoři je pravda, musí mrkat by zahnala slzy. Dřepne si vedle Wyatta a položí mu ruku na záda, načež ho poté opatrně obejme. * Je mi to moc líto. *Pronese potichu, jelikož ví, že teď jsou slova skoro k ničemu. *

*vi, te Wyatt bude dobrým králem. Je si tím jistá. Štve ji, že na ní Wyatt pokaždé pozná, že lže. Pohledem hypnotizuje zem a následně protočí očima, protože ji nedal ani na výběr.* No jo..*hlesne tiše. Pak už je popožene, aby zahájili ples. Vidí, že lidé jsou nedočkaví. Chvíli po tom toho ale začne litovat. Když se ozvou první výstřely, rychle vstane. Všimne si, že tátu postřelili, vykřikne a přitiskne si ruku na ústa. Co nejrychleji se snaží dostat do úkrytu. Pořád před očima vidí, jak tátu postřelili a taky ty hororové scénáře. Když doběhne do bezpečí, zastaví se a vydechne. Hned na to k ní přijde doktor a všimne si, že kolem lůžka, kde leží táta, se shromáždili snad všichni její sourozenci a rodina. Rychle zamíří za nimi. Při pohledu na tátu ji opět vstoupí slzy do očí.* Musí ti dokázat pomoct. Jsi král. Nějak..nějak to musí jít. Nemůžeš zemřít. *Řekne vystrašeným hlasem. Její táta nemůže zemřít. Ví, že se ne vždy chovala dobře, ale nemůže ztratit i tátu. Pak poslouchá, jak se postupně loučí s Stefem, Camille a mámou. Když se poté obrátí i na ní, slzy ji začnou nekontrolovaně stékat po tváři.* Nezklamal. Jsi ten nejlepší táta. Nikdo nemůže být lepší, než ty. Mám tě ráda. Hrozně hrozně moc tě mám ráda, tati. A jsem pyšná na to, že jsi můj otec. *Dostane ze sebe slabým hlasem mezi vzlyky. Poté poslouchá jeho "nejlepší na konec" - slova, která jsou věnována Wyattovi. Celou dobu ji přitom stékají slzy po tváři a už se je ani nesnaží utírat. Nemá to smysl. Hlavou se jí honí jediné - a to, že táta nesmí zemřít. Ví, že byla hrozná dcera, která mu akorát přidělávala starosti. Zasloužil by si lepší nejmladší dceru.* /Jak řekla Rhia..kdybych se nikdy nenarodila, bylo by to lepší. Nikomu bych nepřekážela a neubližovala. Táta si zasloužil lepší dítě, než jsem já./ * Ne. Tati to nemůžeš. Nesmíš. Prosím ne. *Řekne tiše po jeho slovech a opakuje to samé pořád dokola. Když vidí, jak se naposledy nadechl a vydechl, vykřikne a přes slzy už ani nevidí. Má pocit, že i ty jediné maličké kousíčky jejího srdce, které držely při sobě, se rozpadly a už nikdy se znovu nezacelí. Nemůže tomu uvěřit. Její táta nesmí zemřít. Nedokáže už nic říct, a tak jen tiše stojí vedle jeho lůžka a slzy ji stále stékají po tvářích. Asi ani nikdy nepřestanou. Stojí tam do té doby, dokud ji neodvede jeden doktor bokem. Posadí se na zem a opře si hlavu o studenou zeď. Sleduje, jak tělo táty přikryjí bílým pláštěm a jen pevně zavře oči.* Ne, ne, ne. *Opakuje to pořád dokola. Nedokáže tomu uvěřit. Ztratila tátu. Prvního muže, který ji kdy miloval. A ona se k němu chovala takhle. Bylo hrozná dcera.*

*když Cheynne ignoruje jeho zákaz, protočí rezignovaně očima. Asi by si měl zvykat. Usměje se na Chrysane, když se ho pokusí uklidnit. Je jí za to vděčný.* Měla by sis toho vážit. Ne každý bratr by to udělal. *Zazubí se na ní a potřese pobaveně hlavou, když řekne, že na něco brzy přijde. Poté řekne, že si pamatuje narozeniny Cheynne, protože je mají ve stejný den.* Můžeš být ráda aspoň za to. Taky jsem se na to mohl vykašlat úplně. A říká se, že ty vlastnoručně udělané dárky jsou cennější, než ty koupené, ne? *Povytáhne jedno obočí. Poté řekne Chrysane datum, kdy se potkali poprvé. Samozřejmě, že to ví. Vítězně se na ní zazubí.* Říkal jsem, že to vím. Jak bych nemohl? *Řekne a myslí to jako řečnickou otázku. Když ho Cheynne ujistí, že se proti němu spikli, povzdychne si.* Ale jsi. *Chrys už snad muselo dojít, že se té přezdívky nezbaví. Poté si ji přitáhne blíže k sobě a oplatí ji zamilovaný úsměv. Moc se mu nelíbi, že by jejich dítě měli svěřit zrovna Cheynne. Přeci jen ji zná.* Plánujeme, ale hlídat je s takovou nebudeš. *Uchechtne se. Poté už se ozvou první výstřely. Vidí, jak Cheynne ztuhla a rychlé přejde blíže k ní.* Musíme odsud pryč, slyšíš? Když tady budeš stát, je větší šance, že se ti něco stane. V úkrytu budeš v bezpečí. Jen tě tam musíme dostat a to nepůjde, pokud tady budeš stát na místě. *Řekne vážným hlasem. Poté chytne Chrysane pevně za ruku a obě je popožene před sebou, aby se rychle dostali do úkrytu. Když už jsou tam, dovede Cheynne i Chrys k jednomu lůžku s poprosí jednu ze služebných, aby jim donesla vodu, kterou hned podá Chey.* Tady jsi v bezpečí, jo? Do úkrytu nemůžou. Nic se ti tady nestane. *Řekne své sestře, aby ji aspoň trochu uklidnil a stiskne ji ruku.* Jsi v pořádku? *Otočí se starostlivě na svou snoubenku.*

*Přikývne a pousměje se, když mu slíbí, že jim jeho pozdravy vyřídí a pak jí slíbí, že až přijedou příště, zase je vezme za svým tygrem.* To je dobře. I když vím, že ti to plně nenahradí jejich fyzickou blízkost. *Pokrčí jedním ramenem a pak už se začnou ozývat výstřely a on hned pochopí, co se děje. Chytne Kat za ruku a poprosí jí, aby šla s ním a nezůstávala tady. Je rád, že nijak neprotestuje. Rozběhne se s ní do úkrytu a pořád jí drží za ruku. Při tom šílenství tady to ani pořádně nevnímá. Nekompromisně jí strčí před sebe, aby jí mohl chránit svým tělem a ignoruje pálení v lýtku, když ho tam bodnou rebelové. Díky adrenalinu si toho sotva všimne. Doběhne s Kat do úkrytu a hned si jí starostlivě prohlédne.* Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?

Vlastnoručně vyrobené dárky jsou hezčí. Ale ne ty, cos dělal hodinu před rozdáváním a rozpadaly se nebo roztýkaly. *Uchechtne se, ale zároveň si uvědomuje, že během posledních tří let mohl její bratr velmi pokročit v tomhle hlídání si blížících Vánoc a ostatních svátků a třeba to takhle teď už vůbec není. Když pak řekne nějaký datum, podívá se na Chrysane, aby viděla z její reakce, jestli to řekl dobře a trochu doufala, že se splete a ona si z něj bude moct utahovat. Pak je nechá se dohadovat o tom, jestli Chrysane je malá trpasličí brepta nebo ne a neví, jestli se má chuť s úsměvem rozplynout štěstím z toho, že je její bratr zamilovaný, nebo se pozvracet z toho, jak moc přeslazený to je. Radši se zaměří na možnost hlídání jejich budoucích potomků a uklidní je, že až budou ve vodě přestávat kopat, tak je vytáhne a honit se sirkami v ruce je bude až budou umět běhat.* /Nakonec budou mít nejlepší plavce a běžce v Austrálii./ *Když ale uslyší výstřely, její dobrá nálada je pryč a ona ztuhne. Před očima má to, co se jí dělo během posledních tří let a i když ví, že by měla utíkat, nedokáže své nohy přinutit k pohybu. Ví, že na ní Zayden mluví, ale sotva ho vnímá očima. To, co jí říká neslyší. Dokáže odhadnout, co to je. Nakonec se jí ale díky Zaydenově popoženutí podaří dát nohy do pohybu a vydat se k úkrytu. Během toho se jednomu rebelu ale podaří hodit jí do ramene nůž. Potlačí vyjeknutí bolestí a jenom nechá slzy strachu stékat po tvářích. Přerývavě vydechne, když se konečně posadí v úkrytu a vezme si od Zaye vodu. Není ale schopná žádného pohybu. Jako kdyby byla znovu paralyzována strachem a připomínkami na to, co se jí stalo. Zvládne jenom sedět a tupě zírat před sebe. Nereaguje nijak na to, co jí její bratr říká.*

*Nedokáže uvěřit tomu, že to, co se děje, je skutečnost. Přece není možné, aby jeho táta umřel. Teď, když s ním jako s jediným měl dobré vztahy. Klesne na kolena a není schopný čehokoliv jiného. Prostě nechá téct slzy po tvářích a naplno odhodí svojí, do té doby, dobře udržovanou masku. Musí zamrkat, aby viděl, kdo k němu přišel a objal ho. Pak ucítí i tu vůni, kterou si s jedním, pro jeho srdce, speciálním člověkem spojil. Oplatí jí objetí a hlavu si položí na její rameno. Je mu jedno, že bude mít mokré šaty od jeho slzy.* Že to není pravda. Prosím. *Vzlykne potichu.* On nemůže... *Nedokáže tu větu dokončit. To by totiž znamenalo, že se to doopravdy stalo.*

* po prvních výstřelech si všimne že král je raněný. Pak jí ale střelili do paže a nejspíš na chvilku omdlela. Probrala se v náručí jednoho ze strážců který jí pověděl že jí odnáší do úkrytu. První co jí napadlo bylo že jí pálí rána na ruce a měla nutkání si jí podrbat. Druhá myšlenka patřila Wyattovi. Strážce jí ujistil že je v pořádku v úkrytu. Poté opět vypnula. Teď leží na nějakém lůžku zřejmě v úkrytu. Její ruka je ovázaná a necítí bolest jen tupé brnění. Její dříve bílé šaty jsou pocákaná krví. Trochu se jí zhoupne žaludek. Pokusí se vstát. Ze začátku se jí motá hlava ale má žízeň a tak to překoná a jde si sehnat něco k pití.*/ Jak je na tom král, Wyatt a ostatní?/* Pak k ní dolehne hovor doktorů*/ to ne král je mrtví!/* Rozhlíží se po Wyattovi. Je u něj Polaris.*

*Hned jak jí doktorů aspoň zčásti ošetří ránu, zvedne se a začne se rozhlížet po Wyattovi, ke kterému i nakonec dojde. Dřepne si vedle něj, přičemž ho obejme a začne ho hladit po vlasech a po zádech.* Je mi to tak moc líto. *Zopakuje, jelikož neví, co jiného říct, když tuší, že mu nemůže říct, že to byl nějaký vtip a jeho táta žije.* Měl by si jít za rodinou, teď by jste ani jeden neměli být sami. *Řekne potichu a malinko se odtáhne, aby mu viděla do obličejem, přičemž mu setře palcem slzy z tváře.* Bude to nějakou chvíli bolet, ale zvládneš to, všichni to zvládnete. *Následně se rozhledne kolem sebe jestli nezahlédne nějaké jeho sourozence.*

*Usměje se na Cheynne.*Máš některý z nich schovaný? Ráda bych se na to podívala.*Chtěla by vidět dárky, které Zayden vyrobil, když byl ještě docela malý. Schválně se zeptá Zaydena na datum, kdy se poprvé potkali. Její malá část doufá, že to řekne špatně, aby si z něj pak mohla utahovat, ale ta větší je ráda, že si to pamatuje a zahřeje ji to na srdci. Vzpomene si ale, z čeho si ho tehdy utahovala.*Doufám, že jsi už oželel ten svůj divný koníček, pozorování lidí, jak plavou u vodopádu./O tomhle jsme se tam taky bavili, že?/Zvlášť tedy pozorování dívek, na to máš tady mě.*Mrkne na něj. Dohaduje se s ním, jestli je Brepta nebo ne a nakonec jen protočí rezignovaně očima. Ona věří sestře Zaydena, že bude skvělou tetou, takže nemá problém s tím jí slíbit, že bude moci hlídat. To ohledně přebalování myslela jako vtip, o čemž ji i ujistí, protože vypadalo, že to ona vzala vážně.*Klid drahý, ona to zvládne.*Podívá se na Zaydena. Poté se ozvou výstřely. Chytne je oba dva za ruku a snaží se je táhnout pryč. Ví a cháppe, že se Cheynne bojí, aby se jí něco nestalo a proto se musí dostat do úkrytu, kde bude v bezpečí. Prvně to jde docela těžko, protože se ona skoro nehne, ale Zayden ji popožene a za chvilkou jsou v bezpečném úkrytu. Společně s nimi si sedne na jedno lůžko a snaží se uklidnit svůj dech. Rychle si zkontroluje břicho, ze kterého naštěstí neteče krev, má hlavně strach o dítě. Pak se ujistí, že i jinde není zraněná, když nepočítáme menší škrábance na jedné ruce, ale to nic není, ani z toho prakticky neteče krev.*/To jsem se spíše odřela někde cestou sem./Jo jsem v pořádku. Co ty?*Zeptá se starostlivě svého snoubence a pak se otočí na Cheynne, která mlčí. Stoupne si a přejde k ní z druhé strany, chce ji uklidnit, ale místo toho všimne rány, ze které se řine krev.*Budeš v pořádku Cheynne.. Jdu pro doktora.*Řekne rychle a vydá se hledat někoho, kdo Cheyne pomůže, což se jí podaří a vrátí se zpět s jednoou sestřičkou.*

*Oplatí Polaris objetí a je to pro něj jako záchranné lano, kterého se drží a zachraňuje ho předtím, aby se úplně zhroutil, i když k tomu daleko nemá. Kdyby mu někdo před Selekcí řekl, že mu zemře táta a on pak bude brečet na rameni jedné z účastnic, nevěřil by mu a vysmál se mu. Ale i tak se to stalo a on je rád, že tady Polaris je a on jí může objímat a cítit její vůni. Když pak slyší, že by měl jít za svou rodinou, probere se a uvědomí si, že teď je vlastně nejstarší muž v rodině a jeho povinností je se o všechny postarat. Své vlastní pochyby o tom, jak to bez táty zvládne a že má teď vlastně na starosti celou zemi, odsune do pozadí, stejně jako svůj žal a nasadí aspoň částečně zpátky svou masku, která i tak není moc uvěřitelná kvůli jeho ubrečeným očím a červeným tvářím od pláče.* Díky, opičko. *Poděkuje jí za tu podporu.* Ošetřili ti to pořádně? *Podívá se na její nohu a všimne si, že toho nejspíš moc udělat nestihli zatím.* Běž za doktorama a nech si to ošetřit. Já tu budu se svojí rodinou. *Pokusí se aspoň trochu pousmát a pak se zvedne ze země a dojde k místu, kde na zemi sedí Alessia. Sám neví moc, co říct. Proto si vedle ní potichu sedne a zabalí jí do svého objetí.*

*Slíbí Wellsovi, že jeho pozdravy její rodině taky vyřídí, stejně jak to udělala  v opačném případě, i když s menším zpožděním, přece jen zpět je už pár dní. Ale mnohokrát s ním nemluvila a jednoduše si na to přitom nevzpomněla, protože když je teď s ním, myslí na něco úplně jiného. Prakticky si ještě více, než jindy vyčítá, co mu udělala a jak je pitomá.*To ne.. Ale zvolila jsme si jako povolání tohle a tak to nějak musím snášet.*Pokrčí rameny. Když se ozvou výstřely, prvně má v plánu Wellse donutit odejít, klidně i zavolat nějákého strážce, aby ho dostal pryč, do bezpečí a ona tu zůstane, ale když ji chytí za ruku a ona se mu po dlouhé době podívá do očí, nedokáže to. Přikývne a rozhodne se odejít s ním. Ale pořád se ho trochu snaží krýt, což jí moc nejde, protože ji strčí před sebe.*/Tvrdohlavec../*Doběhnou společně do úkrytu, kde se hned otočí na něj a přikývne.*Já jo, co ty?*Prohlédne si ho a všimne si rány na látku.*Musím tě ošetřit.. Pojď.*Za druhou ruku, kde není zraněný ho táhne k jednomu z lůžek v zadnější části úkrytu. Ví, že je tu málo sestřiček, takže se rozhodne mu aspoň prvně pomoci sama. Vezme lékárničku a trochu mu vyhrne ještě více nohavici, aby na ránu více viděla. Prvně se dá do její vyčištění a taky setře krev.*Je tu docela málo doktorů.. zkusím ti to aspoň trochu ošetřit já, než se ti na to někdo podívá pořádně, aby to nekrvácelo..Teď to bude možná trochu štípat, ale musím to vyčistit.*Upozorní ho, než mu na ránu nalije kysličník a chvilku čeká, Až následně jej setře a ránu alespoň trochu obváže obvazem.*Docela provizorní.. Ale alespoň to není jen tak volně a nekrvácí to.

*Jak ho objímá, u toho ho lehce hladí, jelikož jí to přijde lepší než nějaké slova, která teď nejspíš uslyší pořád. Trochu se odtáhne, aby se mu mohla kouknout do očí a u toho mu z tváří setřít slzy.* Je to v pohode, hned za nimi půjdu. *Přikývne, přičemž se na něj ještě chvíli dívá.* Jsem tady pro tebe, méďo. Kdykoliv za mnou přijď nebo mi napiš, jo? Zvládneš to. Ty a tvá rodina. Jsi silnější, než si myslíš. *Pousměje se na něj a ještě mu věnuje kratší pusu na tvář, kterou si pořádně ani neuvědomí a ani jí nevadí, že má tváře od slz. Potom vstane a zase přejde na lůžko, na kterém ležela před tím a nechá si ránu na noze od doktorů ošetřit úplně. Semtam se rozhlédne kolem sebe, přičemž se zase pohledem vrátí k doktorům. *

Taky na mě musíš prásknout každou blbost, co? *řekne naoko uraženě směrem k Cheynne. Náhodou jeho vánoční dárky byly hezké. Alespoň prvním 5 minut... pak už stály za nic. Ale snaha se přeci cení, ne? Poté řekne datum, kdy se s Chrysane potkali. Nechápe, jak si mohla myslet, že to neví.* Není to můj koníček! *řekne pobaveně. Moc dobře si pamatuje, jak se tenkrát hádali a popichovali.* Teď už pozoruju jen jednu dívku. A ani vodopád k tomu nepotřebuju. *Poté se s ní dohaduje o tom, jestli je Brepta nebo ne. Doufá, že Chrysane ví. že tenhle boj má předem prohraný. Když se nakonec Chysane vzdá, vítězně se na ni zazubí. Moc se mu nelíbí, že by měli jejich dítě svěřit právě Cheynne, protože ji zná a to co poté řekne, mu jen potvrdí, že s dětmi to stále umí stejně. I když on na tom není o moc líp.* Když myslíš...*řekne pobaveně. Jen si z Cheynne utahuje a také nemyslí vše vážně. Poté už se ozvou první výstřely a on si všimne, jak Cheynne ztuhla na místě. Rychle přejde blíže k ní a snaží se jí přinutit k pohybu. Když vidí, že ani nevnímá jeho slova, jednoduše ji popožene a co nejrychleji se dostanou do úkrytu. Tam zamíří k jednomu lůžku a podá Cheynne sklenici vody a pokusí se jí trochu uklidnit. Zeptá se Chrysane jestli je v pořádku a pohledem sjede k jejímu břichu. Když si jen představí, že by se jí nebo tomu dítěti něco stalo, zmocní se ho neuvěřitelný strach.* V pohodě. *ujistí Chrysane. Poté se podívá na svou sestru.* Hej, podívej se na mě. Jsi v bezpečí. Zhluboka se nadechni a vydechni, jo? Tady ti nebezpečí nehrozí. Už jsi v bezpečí. Doktor ti ošetří to rameno. Nic se ti nestane.*pokusí se jí ještě jednou uklidnit a znovu ji stiskne ruku. Poté přijde Chrysane se sestřičkou, která hned začne Cheynne ošetřovat ránu. Zamíří ke Chrysane a pohled mu sklouzne k její odřené ruce. Zamračí se a po její ruce se natáhne. Vezme z lékárničky, kterou donesla sestřička pár náplastí a ty největší škrábance ji zalepí.* Vážně ti nic není? Ani jemu? *opět se podívá na její břicho.*

*když táta naposledy vydechne, i ty poslední kousíčky jejího srdce, které držely při sobě jakžtakž držely se rozbijou. Nedokáže uvěřit tomu, že ztratila tátu. Nějaký doktor ji odvede bokem, takže se jen posadí na zem a opře si hlavu o zeď. Po tvářích se jí stále stékají slzy a jen němě sleduje, jak přikrývají tátovo tělo. Ani si nevšimne, že k ní míří Wyatt. Jeho přítomnost začne vnímat teprve, až když se posadí na zem vedle ní. Oplatí mu objetí a zaboří obličej do jeho ramene. To obětí mluví asi za vše. Slova teď nejsou potřeba a oni to oba asi ví. Po dlouhé chvíli se odtáhne a rychle si sestře slzy.* Zvládneš to. Nepochybuj o sobě. Illea si nemůže přát lepšího krále, než jakým budeš ty. A táta si nemohl přát lepšího syna než jsi ty. Byl na tebe hrdý. Vím to. *řekne a lehce pozvedne koutky úst v náznaku povzbudivého úsměvu. Ví, jak se Wyatt podceňuje a nemyslí si to o sobě, ale ona si je jistá, že bude skvělý král. Stejně tak jako budoucí manžel a otec.*

*Úplně zapomněl na akci, která dnes byla, jelikož seděl nad prací, přestože tam chtěl jít kvůli Brikssi, jelikož věděl, že tam nejspíše bude. Právě sedí v komnatě nad papíry, avšak když se letmo podívá na hodiny, zasekne se nad tím, kolik už je hodin.* Sakra. *Zamumlá, vstane a sundá si tričko, místo kterého si vezme košili a už si chce stáhnout tepláky, aby si vzal kalhoty, ale to mu do komnaty vběhnou strážci s tím, že palác napadli rebelové a že musí rychle odejít do úkrytu.* /Brikssi, Brikssi./ *Vjede si rukou do vlasů a bez ochrany strážců se rozběhne směrem do úkrytu a doufá, že tam je. Když do úkrytu opravdu vběhne, začne si prohlížet všechny přítomné.* Lia, Lio! *Zvýší hlas, přestože ji tady nevidí a ruka, kterou si opět vjel do vlasů se mu začne jemně třást, protože má o ní šílený strach.*

*Na akci se dost nudí a jenom se skleničkou v ruce kouká znuděně okolo sebe, protože se tam nemá s kým bavit. Že nedorazí Keenan tak nějak tušila, ale myslela si, že Dorian přijde. Je možná trochu zklamaná z toho, že se na akci vykašlal, ale zároveň si uvědomuje, že si od ní možná prostě potřeboval odpočinout. Už se chystá odejít do komnaty, ale najednou se ozvou výstřely a začne útok. Chvíli jenom stojí přikovaná na místě a před očima má to všechno, co si u rebelů prožila. Až dotyk strážce jí probudí z transu a ona se rozejde co nejrychleji směrem k úkrytu. Díky sádře jí to ale moc rychle nejde a navíc jí noha začíná čím dál tím víc bolet. Nakonec jí jeden strážce vezme do náruče a vyběhne s ní k úkrytu, kde jí položí a odběhne zpátky. Brikssi se začne rychle rozhlížet okolo sebe a když uslyší Dorianův hlas, jak volá její jméno, rychlou pajdavou chůzí se vydá k němu a bez váhání ho obejme.* Jsi v pořádku. *Vydechne úlevně a pak se od něj odtáhne, aby mu viděla do obličeje.* Není ti nic, že ne?

*Hned, jakmile ho strážci upozorní na to, že je palác pod útokem, se rozběhne do úkrytu s nadějí, že tam bude Brikssi. Běží co nejrychleji dokáže a hned, když je v úkrytu začne volat její jméno, mezitímco ji stále nevidí, se jeho tělo začíná čím dál více třást a má pocit, jako kdyby měl sevřené plíce a čím dál méně vzduchu, začíná dost panikařit kvůli tomu, že není u ní a nemůže ji chránit, ještě kvůli tomu že ví, jak kvůli své noze v sádře nemůže běžet. Opakovaně si rukama vjíždí do vlasů a jakmile kolem sebe ucítí pevný stisk a její vůni, zhluboka se nadechne a objetí ji pevně oplatí nazpátek.* Pane bože, jsi v pořádku. Jsi v pořádku, že jo? *Vychrlí na ní a opakovaně si ji prohlíží, když se na krátkou chvíli odtáhne z objetí.* Mně nic není, v pohodě. *Rychle přikývne, protože ho zajímá jen ona.*

*To, aby byl Dorian a Keenan v bezpečí je to jediné, co jí zajímá. Naštěstí jakmile dorazí do úkrytu, slyší hlas jednoho z nich. Bez váhání ho obejme a zaboří hlavu do jeho hrudi, jako kdyby ani to nejpevnější objetí nebylo dost blízko.* Jsem v pořádku, nic mi není. *Ujistí ho, když se od sebe o kousrk odtáhnou a jednu ruku mu položí na tvář, jako kdyby se potřebovala opravdu ujistit o tom, že je skutečně tady, živý a nezraněný.* Měla jsem o tebe hroznej strach. Nebyl jsi na akci, nevěděla jsem, kde jsi. *Vydechne ještě trochu roztřeseně a pak se rozhlédne okolo sebe a nakonec odchytí nejbližšího strážce, který mezi lidmi v úkrytu prochází.* Dorazil sem Keenan? Nevíte, jestli je v pořádku? *Zeptá se ho a po jeho ujištění, že se to pokusí co nejrychleji zjistit, přikývne.* /Prosím, ať je v pořádku. Ať se mu nic nestane./

*Šíleně se mu uleví, když uvidí Brikssi, protože když ji zde zprvu neviděl, myslel si, že z toho hloupého úkrytu vyběhne, nebo propadne panickému záchvatu. Takovým způsobem se snad nikdy ještě o nikoho nebál, nikdo asi z jeho rodiny ani nebyl vystaven nebezpečí tak, jako právě Brikssi. Jakmile jej uklidní a ucítí její dotek na své tváři, už mnohem klidněji vydechne.* To jsem moc rád. *Pousměje se a přikývne, načež se na ní podívá trochu provinile.* Omlouvám se, trošku jsem na akci zapomněl a když už jsem si vzpomněl a oblékl si košili, vtrhli ke mně strážci s tím, že je palác pod úrokem a já musel do úkrytu. *Sice musel v košili a v teplákách vypadat vtipně, ale to ho teď netrápilo.* Neboj se, určitě bude v pořádku. Třeba ho strážci dovedli do jiného úkrytu. *Položí ji opatrně ruku na rameno, načež si ji opatrně zase přitáhne do objetí.*

*Ujistí ho, že je v pořádku a pak zmíní to, že nedorazil na akci. Když vidí jeho provinilý pohled, zavrtí hlavou. To, jak se předtím v tanečním sále nudila jí teď přijde naprosto nicotné, protože kdyby byl na akci, klidně by se mu mohlo něco stát.* Neomlouvej se, to je v pořádku. Nemusíš být na každý akci. *Pokrčí rameny a pousměje se na něj. Pak ale starostlivě stáhne obočí.* Zabral ses do papírů, co? Domluvili jsme se přece, že práci budeme dělat společně. Kdyby se nestalo tohle, určitě bys u toho seděl až do rána a nespal. *Připomene mu jejich dohodu. Mrzí jí, že se takhle na svůj slib vykašlal.* /Proč se vlastně divim? Taky bych svojí pomoc asi nechtěla. Určitě ho už musim otravovat.../ *Proběhne jí hlavou a ona krátce radši sklopí pohled od jeho obličeje. Radši odchytí strážce, kterého se zeptá se svého bratra a nakonec se přitulí opět k Dorianovi a přikývne.* Doufám v to. *Zamumlá do jeho hrudi.*

*Cítí se provinile za to, že akci vynechal a že tam na něj Brikssi víceméně čekala. Nevěděl, že se do toho zase tak zabere, ale tak tomu asi bude vždycky. Asi se tomu nedá předejít ani v případě, kdy je sám. Buď by šel do posilovny, nebo právě pracovat, ovšem chtěl, aby se mu ruka pořádně zahojila, tudíž šerm poodsunul stranou. Vděčně se pousměje, když mu Brikssi řekne, že je to v pohodě. Avšak potom, co řekne poté, mu úsměv zamrzne.* Omlouvám se, vážně. Vím, že se více omlouvám jak činím.. Ale když jsem sám, tak většinou chodím do posilovny a šermuju, nebo pracuji. Jenže šerm jsem poodsunul stranou a vrhl se na pár papírů, neuvědomil jsem si, jak dlouho nad tím sedím. Prosím, neber to tak, že si nevážím pomoci, kterou jsi mi nabídla. Vážím si ji, hrozně moc, jen mi přijde, že práci obejdu jen v něčí přítomnosti, sám mám potřebu pořád něco dělat. *Omluvně se na ní podívá a doufá, že mu to promine. Cítí se vážně hrozně, když od něj sklopí pohled. Už se chystá něco říct, ale to už se odejde za strážci, kam za nimi i přijde a s rukou na jejím rameni se jí pokusí uklidnit, načež si ji přitáhne do objetí.* Hned ráno mu napíšeš a ujistíš se, teď se nestresuj. Ale jsem si jistý že je Keenan v pořádku. *Políbí ji do vlasů, načež ji po nich i pohladí.*