Velký Taneční sál

*Připomene Zaydenovi, jak nalil tátovi depilační krém do šamponu, když se mu chtěl pomstít a vzal vážně její ironický návrh.* Jo, protože jsi hroznej bonzák. Jako kdybych neměla dost domácího vězení kvůli kuchařkám a rádcům. *Postěžuje si, protože dost často chystala zaměstnancům paláce plno překvápek. Ať už šlo o šlehačku, pastičku na myši, uhlí nebo vteřinové lepidlo.* To si pleteš. Občas sis vzpomněl na narozeniny nebo Vánoce. Ostatní svátky v kalendáři jsi úspěšně ignoroval vždycky. *Uchechtne se a pak zatěká pohledem mezi ním a Chrysane.* Dobře, budu ti věřit a potopím tě až příště, až ty data řekneš špatně. *Zazubí se na něj a připomene mu, jak dal všem na jedné poradě kdysi najevo, že je pyšný na svůj zadek.* Ale i v jedenácti má většina lidí rozum, bráško. *Zasměje se. Díky tomuhle vtipkování byla schopná zapomenout i na to, co se jí stalo a nekontroluje každých pět vteřin prostor okolo sebe. Usměje se, když vidí, jak si Zayden přitáhl Chrys k sobě.* Hrozně vám to spolu sluší. Vaše dítě bude kouzelné. *Řekne jim upřímně.* Můžu hlídat? *Zeptá se jich s menším nadšením v očích.*

*Když jí nabídne, že za ním kdykoliv může přijít a nebo ho kdykoliv zavolat a on přijde přikývne a pak taky řekne, že on se může kdykoliv ozvat jí a ona tu bude pro něj. Poté co skončí písnička vydá se s ním k občerstvení, protože má docela sucho v krku, proto si vezme nějáký džus a napije se. Všimne si, že si Wells vzal panáka. Ví, že začal pít poté, co odmítla jeho žádost o ruku a je to jedna z věcí, kterou si vyčítá. Raději se podívá někam do sálu a ne na něj.*/Začal kvůli mě pít, moc jsem mu ublížila.. Jak mě může ještě chtít? Jak to, že mi to dokázal odpustit on, když ani já sobě jsme odpustit ještě nedokázala?/*Nechápe ho.*Asi tak jako předtím.. Ještě je to docela dobrý, viděla jsme je nedávno..*Připomene mu, že opustila na několik dní palác a kde jinde by byla než u své rodiny?*To by bylo skvělý. Svoje rodiny by mohli vidět i ostatní, kteří je třeba neviděli déle.*Tahle zpráva ji skutečně potěší.*

*Řekne, že podruhé mu bude muset říct osobně, že čekají dítě. Je ráda, že i další skutečně chce. Ona che děti minimálně dvě, ale nebránila by se ani třem, to se ještě uvidí.*Já ti tentokrát ale nebudu dávat žádné náznaky, aby to bylo nečekané a vybalím to na tebe v tu nejméně vhodnou chvíli. Třeba někde na poradě nebo tak.*Popřemýšlí nad tím a pak pokrčí rameny. Když k nim přijde i Cheynne, je za to ráda, chce se s ní o trochu více seznámit. To, že ji polije jí nijak nevyčítá. Nediví se, že se o ní Zayden bojí a nechce, aby se jí něco stalo, ale přece nemůže být pořád zavřená v pokoji. Ještě ho pohladí po paži a pousměje se na něj, aby ho trochu uklidnila. Poslouchá historku tom, jak jejich táta skončil bez vlasů, kvůli Zaydenovi a zasměje se tomu.*Doufám, že máš ještě více historek a někdy mi je řekneš. Abych měla Zaydena taky čím provokovat, když on pořád naráží na mou výšku a nebo na to, jak moc mluvím.*Usměje se na Cheynne.*Byli jste úplně dokonalé děti.*Přikývne naoko vážně, ale myslí si v duchu svoje. Pobaveně ty dva pozoruje, jak se občas probodnou pohledem. Tohle ji vážně baví. Řekne jí že nebude tedy od Zaydena očekávat to, že si vzpomene na výročí a nebo tak.*Vážně? A kdy jsme se potkali?*Zeptá se ho schválně a nakloní hlavu na stranu. Je zvědavá, jestli si to skutečně pamatuje. Ona to totiž sama v najisto.*Neboj, jestli si to splete, taky ho trochu potrápím.*Slíbí Cheynne. Když slyší i další historku o tom, jak si Zayden stoupl na stůl a všem ukázal svůj zadek, rozesměje jí to a ona se vzdá všech nadějí, že by jejich dítě mohlo být aspoň trochu normální.*Nejsem zase tak maličká. Měřím 165 centimetrů to je ještě ucházející.*Uchechtne se. Více se k němu přitiskne a věnuje mu zamilovaná úsměv.*Jo. A my ho budeme milovat.*Chvilku se mu jen dívá do očí a pak se obrátí i na jeho sestru a přikývne.*Jasně, že ano. Říkala jsme Zaydenovi, že by se mohl svolit k přebalování, když já toho prcka budu ještě skoro osm měsíců v sobě nosit a pak rodit, ale to on nechce, takže aspoň tu bude hodná tetička, která to občas udělá, ne?*Zamrká na ni jako neviňátko. Jen si z ní střílí. Nebude jií to dítě dávat jen, když bude potřeba ho přebalit, ale ráda si dělá z lidí legraci.*

Aspoň je vidět, kdo je oblíbenější rozdíl. *Zazubí se na něj a pak přikývne.* Dopadne to dobře. Nebude s ní někdo, kdo si jí nezaslouží. *Pohladí ho povzbudivě po paži, protože jestli si je něčím jistá, tak je to tím, že se o to princátko postarají, pokud se jim nebude zdát vhodný.* Ehm no.... Dávala jsem ti... Rok. Maximálně dva. *Odpoví mu s nevinným úsměv, který doplní zamrkáním řasami.* O tři roky. To moc neni. Ale pořád ještě mam ve věku trojku. *Popíchne ho, i když ví, že jenom pár dnů jí dělí od toho, než jí bude čtyřicet.* Nojo, nojo. Já vím. A jsem ráda, když na tvůj koncert přijde spousta lidí. Ale nemuseli by tě ty holky svlíkat očima z kalhot. *Postěžuje si s menším úšklebkem.* Můžu klidně začít. *Uchechtne se.*

Naštěstí tuhle svojí schopnost často neprojevuješ a žádný věci okolo sebe neničíš. *Pousměje se na ní a v jeho slovech je toho daleko víc, než obyčejné popichování. Je jeho sestra a ze všech z jeho sourozenců je nejvíce jako on, takže dokázal odhadnout, co se jí honí hlavou a jak o sobě přemýšlí. On často má v hlavě to samé.* No jasně. Začátek manželství jak má být. Bez nějaký akce by to nebylo ono. *Zazubí se na svého tátu, který okomentuje návrh na rozpoutání války s Řeckem. Pak se zeptá Aless, jestli je v pohodě a po její odpovědi musí protočit očima a ani to neskrývá. Nahne se k ní přes menší uličku mezi trůny, aby je neslyšel někdo další.* Máš zrcátko? Měla by sis zkontrolovat makeup. Ta maska, kterou sis namalovala a snažíš se nás jí přesvědčit o tom, že jsi v pohodě, se ti začíná odchlupovat. *Poinformuje jí potichu.* Aless, nemusíš mi lhát. Jsem tady pro tebe. Po plese se za tebou stavim, dobře? *Nadzvedne koutky v povzbudivém úsměvu a pak začne přemlouvat tátu, aby to dneska zahájil on.* No tak. Dělal jsi to prakticky dvacet let. Máš v tom větší praxi jak já. Jasně, že ti to jde dobře. *Namítne znovu, protože se mu to opravdu nechce zahajovat a když uslyší návrh Alessii, odfrkne si. Znamená to, že tam stejně bude muset.* Faajn... *Protočí nakonec očima, protože si všiml, že lidi v sále už začínají být dost netrpělivý.* Jdeme? *Zeptá se táty.*

*U občerstvení si vezme panáka a když vidí její reakci, povzdychne si.* Promiň, já... Poslední dobou bylo plno věcí, na který jsem chtěl zapomenout. Ale už nepiju tolik, vážně. *Ujistí jí, aby to nebyla další věc, kterou by si vyčítala.* Jsou hrozně milí. Někdy bych je rád zase viděl. Hlavně tvoje sourozence. *Pousměje se, protože si doteď vzpomíná, jak byli nadšení, když viděli jeho tygra.* Jo, právě proto to dělám. Aby měli všichni možnost vidět své blízké. *Vidí na ní, jak jí to potěší a je za to rád.* Snažím se zlepšit víc věcí co se strážců a vlastně celkově zaměstnanců týče. Ale nejde to moc rychle. *Pokrčí jedním ramenem.*

*samozřejmě, že chce s Chrysane další dítě. Jak by taky nemohl chtít?* Jsi ďábel. *Okomentuje to pobaveně. Poté se k nim přidá i jeho sestra. Uznává, že je asi hodně ochranářský, ale to byl vždycky a není se čemu divit, když Cheynne víc než tři roky neviděl. Když ho Chrysane pohladí po paži, usměje se na ní. Poté už začnou vyprávět historky z dětství a všimne si, že Cheynne se teď nijak neohlíží, ani nevypadá moc nervózně. Dokonce ji na rtech hraje úsměv. Je rád, že jí takhle vidí.* Žádný další historky. *Řekne vážným hlasem. Už tohle je moc.* Přeci nenechám mou malou sestřičku, aby se toulala někde ve městě, zatím co já budu trčet v paláci. *Zazubí se na ní.* Něco dalšího, co bys mi mohla vytknout? *Povytahne obočí a čeká na její odpověď.* Narozeniny se pamatují líp. Třeba ty tvoje. *Zazubí se na ní. Mají narozeniny ve stejný den, takže tenhle datum ví.* A kdy jsou vánoce ví každý dítě. *Uchechtne se.* Žádný topení moji osoby nebude! *Propálí Cheynne pohledem.* Pátého dubna u vodopádu. *Odpoví Chrysane na otázku. Samozřejmě, že to ví.* Hodláte se proti mě spiknout? *Zeptá se jich s povytaženým obočím. Poté Cheynne zmíní další historku, což znamená, že jí opět probodne pohledem.* Děláš, jak kdyby ti jsi ho v 11 měla, sestřičko. *Nakloní hlavu na stranu. Ona na tom skutečně nebyla o nic líp, než on.* Jsi maličká. Trpasličí Brepta.*zazubí se na ní a přitáhne si ji blíže k sobě. Oplatí ji zamilovaný úsměv.* Přesně tak. *Souhlasí s ní a chvíli se jí také dívá zamilovaně do očí.* Díky. *řekne Cheynne.* Počkej, než si s ní něco domluvíš, měla bys zjistit, jaký je to ďábel. *Prohodí pobaveně k Chrysane. Neodolá nějakému popíchnutí, i když to nemyslí vážně.* Hlídat ale neznamená topit, škrtit, zastarašovat a pálit, rozumíme si? *Povytahne jedno obočí*

*Všimne si, že si Wells vzal panáka a raději se zadívá někam doprostřed sálu. Nechce, aby viděl výčitky v jejích očí. Vyčítá si, že ho očividně dohnala až k tomuhle. Ví, že předtím skoro nepil, jen málo. *Jo.. stejně je to moje chyba, promiň..*Řekne tiše. I kdyby jí řekl, že její chyba to není, bude si myslet svoje.*/Všechno podělám, vždycky./*Řekne, že to, že nevidí rodinu je pro i ještě docela dobré, viděla je před pár dny, ne jako ostatní strážci, kteří bez nich jsou třeba půl roku.*Mají tě taky moc rádi. Vlastně jsem ti asi neřekla, že tě pozdravují.. *Pousměje se.*Sestra se na tebe dost ptala. A kluci by tě rádi taky viděli a hlavně Boswella. Po domě je teď několik obrázků tygra, každý mi z nich jeden dál s sebou, když jsem se vracela.*Když mluví o rodině, trochu se rozpovídá.*Je skvělé, že se o to tak zajímáš. Občas je to vážně těžké. Bez nich. /Bylo na čase, aby s tím někdo něco udělal./Není určitě nejjednodušší to zařídit..

Nojo, samozřejmě že jsi oblíběnější. Vždyť si ji odnosila, porodila, tobě pěstí dávat nemůže. *Zamumlá, ale koutky úst mu začnou pobaveně cukat, takže uraženého mu moc dlouho nejde hrát.* Žádný Schreave si ji nezaslouží. *Zavrčí potichu. nejradši by byl, kdyby si našla někoho mezi rebely, ale pokud ho vážně to Schreave děcko přesvědčí, že je pro ni dost dobrý, nějak to přežije.* Však pčokej, až budeš mít přes čtyřicet a za pár let ti bude padesát. *Uchechtne se a jen nad tím se zavrtí, protože se mu nelíbí představa mít vě věku číslovku nad padesát.* Nežárli, lásko. Já mám tebe a nějaký jejich pohledy úspěšně ignoruju. Klidně přestanu i odhazovat tričko. *Zazubí se na ni a následně zavrtí hlavou.* Ne, to je dobrý. *PObaveně se zasměje.*

To by ses divil...*zamumlá potichu a obrátí oči v sloup. Wyatt by se opravdu divil, kolik toho zničila. Poté řekne, že pokud po tom táta tolik touží, klidně nějakou válku způsobí. Je si jistá, že by to nebyl až takový problém.* Slyšíš ho? To zní jako slova úžasného budoucího krále. *Řekne pobaveně směrem k tátovi. Je si jistá, že Wyatt bude úžasný král. Když ji poté Wyatt sjede starostlivým pohledem, řekne, že není o čem mluvit, protože je v pohodě a nic se neděje. Tuhle frázi řekla za celý život tolikrát a snad nikdy i nemyslela vážně. Je to maska, kterou nosí pořád.* Nic. Se. Neděje.*řekne důrazně. Nechce se o tom bavit. Ani není o čem. Je to pořád to samý. S někým naváže kontakt, stáhne ho k zemi a skončí zalezlá v drogách. Když se k ní Wyatt nakloní, s kamenným výrazem poslouchá jeho slova a pohledem mezitím hypnotizuje zem. Štve ji, jak moc jí zná a jak moc jsou si v tomhle podobní.* Ne. Musíš taky někdy spát. A stejně není ani o čem mluvit. Je to pořád to samý dokola. Není to důležitý. *Odsekne. Poté jim navrhne, aby tedy ples zahájili společně, když se nemůžou dohodnout, který z nich se stane obětním beránkem.* Tak běžte už. Ti lidi vás brzo přizabijou, pokud to nezahájíte. *popožene je trochu. Vidí, kolik lidí už čeká na oficiální zahájení.*

*neformálně se jí omluví a následně okomentuje kostým Wyatta. Přijde ji to už trochu přehnané, ale chápe, že některým dívkám se to líbí.* Pokud bych věděla, že je to Wyatt, tak bych to neřekla. *Uzná a kývne hlavou. Možná se jí to maličko líbí, ale v životě by to nahlas neuznala. Poté se jí zeptá, jestli se to líbí ji.* Takže líbí. V klidu, jen to řekni. Já to nikomu neřeknu, ani ti nevyškrábu oči. *Uchechtne se. Poté se jí zeptá, jestli se jí líbil více Wyatt v posteli. Všimne si, jak se zhluboka nadechla a v duchu se sama pro sebe vítězně zazubí. Věděla, že tímhle ji začne do konců.* Nežárlím. Vážně ne. Jen mě to tak napadlo. Drby se šíří rychle. *Vážně na ní nežárlí. Ani v nejmenším. K Wyattovi nic necítí a on to ví. Od začátku se jen hádají.*

Mě jich dali všichni tři dost vnitřně. Hlavně Romeo se furt vrtěl a kopal. *Uchechtne se. V celkovém počtu nakonec schytala víc kopanců a pěstí, než Rory.* Taky pravda. Třeba dokáže, že je to idiotskej Schreave, my budeme mít důvod ho vykuchat a ona si pak najde někoho lepšího. Až nás přestane nenávidět. *Pokrčí pobaveně rameny.* /Měla bych být už asi zvyklá na to, že mě moje děti nesnáší. Jsem příšerná máma../ *Povzdychne si v duchu.* Pořád jsi k tomu blíž ty, zlato. *Zamrká nevinně.* Tričko klidně dál házej. Já se pokusím klidnit a dál být úspěšná v tom, nepodříznout žádnou tvojí fanynku. *Uchechtne se a pohledem poněkolikáté zaletí k trůnům. Pousměje se, když vidí, že se konečně Sawyer a Wyatt odhodlali zahájit ples. A je ráda, že jsou dva.* /Třešnička na dortu./ *Pohledem dá Rorymu a dalším rebelům v sále vědět, až se připraví. Nebrala sem všechny rebely. Ani všichni neví o tom, co se dnes chystá. Ví o tom pár vyvolených, kteří na akce chodili i předtím a dnes tím pádem nejsou podezřelí a pak důvěryhodných rebelů po paláci, kteří jakmile se tady spustí útok, začnou evakuovat ostatní, aby se všichni dostali z paláce a mohli se vrátit do ghetta. Tím pádem se plánovaný útok podařilo utajit. Jakmile začne král s princem mluvit a zahajovat ples, kývne hlavou a zmáčkne tajné tlačítko na holi, která je součástí jejího kostýmu Zloby. Z hole vyjede pistole, kterou zamíří a několikrát vystřelí směrem k pódiu, kde ti dva šašci stojí. Tím pádem začíná útok a všichni rebelové v sále nyní vytáhnou své zbraně, ať už pistole, nebo nože s jasným účelem, zabít, nebo aspoň zranit co nejvíce lidí.* /Prý spojenectví. Prý, že vyléčí i moje lidi./ *Moc dobře ví, že skoro všichni vysoce postavení jsou nyní již vyléčení a jejím rebelům nikdo lék nepodal a došla jí trpělivost, takže je připravena se pomstít. Křídla na jejím kostýmu jsou neprůstřelná, takže je chráněná zezadu a tím uklidňovala Roryho, aby jí pustil na útok těhotnou.*

*Když Aless zmíní Řecko, argumentuje tím, že se tam nedávno přivdala Esme. A po komentáři Wyatta se uchechtne.*Chudáci by taky mohli mít klid./Už si toho zažili dost docela./*Ví, že pro ty dva to muselo být těžké tajit.*Wyatt bude jednou dobrý král, až mu předám korunu. *Podívá se na svého nejstaršího syna. Věří, že bude dobrým králem. Taky sjede Aless starostlivým pohledem a nabídne jí, že mu může všechno říct.*Alessio.. vidíme všichni moc dobře, že lžeš.*Podívá se na ni.*Chceme ti pomoci, tak nám to prosím dovol. Aspoň se o to pokusit.*Nerad vidí ji takhle se trápit a chce jí alespoň vyslechnout. Chvilku se s Wyattem dohaduje, kdo zahájí ples, ale pak nakonec svolí k tomu, aby to udělali společně. Vidí na lidech, že na to čekají a je vážně na čase. Stoupne si a přikývne.*Můžeme.*Přikývne a stejně jak Wyatt si i on vezme skleničku šampaňského a spolu se postaví na místo. Tázavě se podívá na Wyatta v očích s otázkou, kdo z nich začne. Nakonec začne mluvit on, ale po chvilce se ozvou první výstřely. */Arowen../Musíme do úkrytu! Křikne na svou rodinu na trůnech. Otočí se, aby mohl pomoci vstát Camille, Thylane a ještě se snaží trochu krýt Alessiu. Ale ucítí najednou bolest. Když se podívá dolů, vidí, jak se mu z břicha řine krev.*/Musím dostat do bezpečí je../*Teď si rozhodne toho nevšímat a raději zavolat na stráže, kteří jim pomohou dostat se do úkrytu, kde si ho vezmou do péče doktoři.*

*Po celou dobu sedí na svém místě. To, že by přišel Chris vzdala a tak útrpně čeká, než se Wyatt a její táta dohodnou, kdo to zahájí. Už se chce skoro nabídnout, že to udělá ona, jen aby poté mohla odejít do své komnaty. Když se konečně uráčí zvednout z trůnů a začnou mluvit, od číšníka si vezme vodu, místo šampaňského, to přece teď nemlže. Uslyší výstřely a trhne sebou. První myšlenka ihned patří Chrisovi.*/Musím ho najít./*S pomocí táty si stoupne a snaží se utéct, jít za ním, ale strážci ji doslova odtáhnou do úkrytu.*

Mám spoustu historek. Někdy ti všechny řeknu, neboj. *Slíbí Chrysane se spikleneckým úsměvem a úspěšně ignoruje Zaydenův zákaz. Líbí se jí mít konečně takového menšího spojence v popichování Zaye.* Přesně tak, to by od tebe bylo až moc velkorysý. *Uchechtne se a potřese hlavou.* Na něco určitě brzo přijdu. *Ujistí svého bratříčka, že určitě přijde ještě s něčím, co by mu mohla vytknout.* Ale většina dětí také ví, kdy se Vánoce už blíží a kdy mají nakupovat dárky. Ty narychlo ručně vyrobený polorozpadlý věci po pár letech člověka už omrzí. *Rýpne si do něj se zazubením.* /Ale co bych za ně dala ty tři roky, co jsem byla pryč../ *Připomene si, o co všechno během těch tří let přišla. Když pak slyší datum od Zaydena, přesune tázavý pohled na Chrysane a je zvědavá, jestli se její bratr trefil, nebo ne.* Jenom malinko. *Ujistí ho, že jisté spiknutí z jejich strany může čekat.* Já byla vždycky to rozumnější dítě. *Namítne se sebevědomým úsměvem a pak sleduje ty zamilované hrdličky a musí se usmát. Ráda vidí Zaye takhle spokojeného. Zeptá se jich, jestli může hlídat jejich potomka a když slyší o přebalování, její nadšení povadne.* Ehm... Nešlo by to, když zrovna nebude kadit, nebo brečet? *Zeptá se, protože si vzpomíná, jak párkrát dostala kdysi do rukou malé dítě a nikdy nevěděla co s ním, když začalo brečet a řvát jako šílené. Pochybuje, že její nemotornost ohledně chování dětí se za ty tři roky, kdy pořádně neviděla žádnou živou duši, vytratila.* Neboooj. Jenom je naučim plavat. Až budou přestávat kopat, vytáhnu je. *Zazubí se na Zaydena.* Sirky a zapalovač si necham, až budou umět běhat. Udělam z nich skvělý plavce a běžce. Teda.. Plánujete víc dětí, ne? *Zeptá se jich a na rtech jí pořád hraje pobavený úsměv. Ten ale zamrzne, když uslyší výstřely. Vidí okolo sebe několik rebelů s noži a pistolemi a naprosto ztuhne. Neví, co má dělat. Před očima má to, co se jí dělo poslední tři roky a ona nemůže přinutit své nohy k pohybu.* Ne. *Hlesne sotva slyšitelně a oči se jí zalijí slzami.*

*na ples přišla převlečená za anděla. Její křídla jsou až na zem a při chůzi šustí po podlaze. Když vejde do sálu jen si prohlíží kostýmy ostatních. Pohledem spočine i na Wyattovi. */ Nepřehnal to trochu.... má hezké tělo ale musí ho ukazovat všem? /* Pokračuje v prohlídce kostýmů ale často ji někdo přišloupne křídla a tak přemýšlí jestli se nevrátit do komnaty pro ty kratší. Zrovna se snaží dostat své křídlo z pod podrážky jednoho aristokrata když uslyší výstřely. Stojí blízko pódia s trůny a když zvedne hlavu všimne si že král je zraněn a všichni mizí pryč. Je otočená zády k davu za ní a v šoku nevnímá že se za ní střílí*/ vždyť slíbili že nikomu neublíží/* do reality jí vrátí ostrá bolest v paži. Hlasitě a pronikavě vykřikne. Její bělostné šaty se barví krví. */ To ne/* svět se s ní zatočí při pohledu na její krev*

*Nad její poznámkou trochu pobaveně protočí očima.* Proč? Nechceš nahlas přiznat, že se ti třeba jen trošku líbí? *Uchechtne se a následně očima protočí znovu, ale už to není pobaveně.* Nejsem tady jdiná komu se to líbí.  *Uchehctne se, ale když si myslí, že bude mít s poznámkami ohledně Wyatta konečně klid, uslyší tu další, díky které by se nejradši otočila a šla pryč. Nejraději by teď vykuchala každého, kdo ten drb nedrb šířil, ale hádá, že by to byla tak polovina paláce a hlavně komorné. Nic na to neříká, protože snad ani jednou pod dlouhé době na něco nemá co říct, ale taky proto, že se v sále ozvou výstřely. Zmateně se rozhlédne kolem sebe, aby s uvědomila, co se vlastně děje.* Pojď, msuíme rychle do úkrytu nebo prostě do bezpečí. *Řekne směrem k ní přičemž se vydá ven ze sálu. Ayleen ještě sjede pohledem, aby se ujsitila, že jde za nic se jí nestalo. Sice ji moc nezná a docela ji otravují její poznámky, i tak nechce aby se jí něco stalo. Potom ještě pohledem vyhledá Wyatta, aby se ujsitila, že i on je v pořádku. Když se zase rozejde, aby se dostala co nejdál odsud, ucítí ostrou bolest ve stehnu, kam ji zasáhla kulka. Nahlas sykne, přitiskne si na to ruku a i přes bolest se snaží odkulhat pryč.*

*Nevinně zamrká a dále to nekomentuje. Chvilku se baví s jeho sestrou a ona ho pohladí po paži, aby ho trochu uklidňuje. Ví a chápe, že má o jeho sestru a i o ni strach, ale zdá se jí, že to občas přehání. Poslouchá se zaujetím historky z jejich dětstvích, u kterých se dost zasměje.*Ale ano.. historky anoo*Protáhne to a zazubí se na něj.*Budu se těšit, až mi to všechno řekneš.*Usměje se na Cheynne.*Jak nečekané..*Řekne ironicky, když od Zaydena slyší, že narozeniny své sestry si pamatuje.*/Ještě aby ne, když je mají ve stejný den./*Poslouchá jejcih dohady a přeskakuje pohledem z jednoho na druhého.*/S nimi to bude ještě zábava../*Schválně se h zeptá, kdy se potkali a pak přikývne.*Tak dobře.. Tohle víš. A máš štěstí.*Přimhouří oči. Nic by mu neudělala i kdyby si to nepamatoval, ale chce ho trochu poškádlit.*No jistěže.*Řekne bez váhání. Je ráda, že se Cheynne našla. Aspoň je s ní někdo proti Zaydenovi.*Nejsem maličká trpasličí Brepta.*Namítne. Zamilovaně se na něj usměje a přitiskne se k němu více. Pak se otočí na svou budoucí švagrovou a slíbí jí, že jejich dítě bude moci hlídat, bude ráda, když jí občas pomůže.*Neboj, dělám si jen legraci.*Řekne jí.*Já jí věřím, že to zvládne.*Uchechtne se.*To je moc milé, že ho vytáhneš, než se utopí.*Pokýve hlavou. Najednou uslyší výstřeli a začne se rozhlížet kolem sebe., Vidí, jak se ostatní dali do útěku, ale ona zvládne chvilku jen zírat okolo sebe. Pak ale chytne Zaydena za ruku a i Cheynne.*Musíme do úkrytu, neboj, zvládneme to.*Řekne jí, protože na ní vidí, jak je vyděšená. *

Není to tvoje chyba. Zmizela mi máma. Onemocněl brácha. Táta vypadal na umření. Bylo toho daleko víc než jenom to, že jsem posral náš vztah. Nevyčítej si to a neomlouvej se. *Potřese hlavou a pak si vzpomene na její rodinu, hlavně na její sourozence, a musí se nad tím usmát.* Ne, to asi ne. Jestli s nima budeš někdy mluvit, tak je ode mě taky pozdravuj. *Když slyší o obrázcích tygra pobaveně se uchechtne.* Až přijedou příště, zase je za ním vezmu, slibuju. *Sám trápí s Boswellem teď plno času, protože kromě toho, že má rád jeho společnost, tak je to přeci jen už dost starý tygr a začíná se to podepisovat na jeho zdraví.* Chápu to. Nevím, jak bych to zvládal tak dlouho bez své rodiny. /I když je někdy dost šílená./ To není, ale stojí to za to. *Pousměje se na ní, ale úsměv mu ze rtů zmizí, když uslyší výstřely.* Musíme pryč. Prosím, pojď se mnou. Prosím nezůstavej tady. *Řekne jí rychle a v očích má strach z toho, že by jí mohl zase ztratit. Ani si neuvědomuje, že jí chytil za ruku.*

Protože je to Wyatt. Hezkej sice možná maličko je, ale v hlavě má pusto prázdno. *Odpoví ji na otázky.* To je pravda. Nejsi.
Jsou zástupy holek, kterým se to líbí a nejraději by na něj rovnou skočili. *Uzná a uchechtne se. Pak narazí na drb, který koluje palácem. Prvně se vítězně zazubí jen v duchu sama pro sebe, ale když už to pak Polaris nezapírá, neodolá a nechá pocit vítězství vyplout na povrch. Už chce něco říct, ale ozvou se výstřely. Rychle se rozhlédne kolem sebe, aby zjistila, odkud vychází.* /A prý "jsme v míru"../ *ušklíbne se. Na slova Polaris jen kývne hlavou a vydá se za ni směrem do bezpečí. Vidí, že jí zasáhla kulka. Sice se chová, jako mrcha, ale má k tomu své důvody a záleží ji na ostatních více než na sobě. Proto k ní rychle doběhne a podepře ji.* Pojď, to zvládneš. Už jen kousek. *Povzbudí ji. Poté k nim priběhne i Wyatt, což ji překvapí.* V pohodě. *Řekne a nechá ho, aby vzal polaris do náručí a odnesl ji. Poté se rychle vydá na nimi, ale klopýtne o šaty, takže na chvilku ztratí rovnováhu. Využije toho jeden rebel a vystřelí po ni. Cítí, jak ji celým tělem projela bolest a nejvíce ji bolí paže, do které ji postřelili. Na místo si přitiskne ruku a co nejrychleji se snaží dostat do ukrytu. Když už je konečně tam, oddychne si a posadí se na jedno lůžko. Tělem ji pulzuje bolest a není schopná nějak jasně uvažovat.*

Je to kluk a naše dítě. Nevydrží na místě. *Uchechtne se a následně s povzdechem přikývne.* Až by si uvědomila, že by s ním nikdy nebyla šťastná, neměla by ani šanci nás nenávidtě. Pochopila by, že to bylo dobrý. A hlavně by nenáviděla jeho. *Povzdechne si a pokrčí rameny. Chce aby jeho dcera měla to nejepší, co si zaslouží a někoho, kdo ji bude co nejvíc milovat, ale vážně ěvěří, že to bude právě někdo s příjmením Schreave.* Jenom o kousek, to vážně neni až takový rozdíl. *Uchechtne se pobaveně a pak se na ni zazubí.* Budu ho házet jen když tam budeš a jen pro tebe. *Řekne ji zamilovaně, ale potom už vidí její pohled, který dost jasně chápe ještě s tím, kam se kouká. Když začnou výstřely, sám si z pod kabátu vytáhne nože, kterými začne kolem sebe vrhat, přičemž pohledem stále kotroluje Arowen.*

*Stejně si bude i nadále myslet, že je to její chyba. To ona to zkazila. Krátce se na něj podívá a zase upře zrak na podlahu. Nechce se s ním dohadovat, stejně to nemá smysl, protože ona si bude myslet to svoje. Když zmíní její rodinu taky mu řekne, že jeho rodiče ho mají rádi, sestra o něm pořád mluví a dvojčata malují obrázky Boswella.*Volám si s nimi, takže jim tvoje pozdravy vzkážu.*Volají spolu asi dvakrát někdy i třikrát týdně.* Dvojčata by byli určitě nadšené.*Její bratři z něj byli skutečně unešeni. Je ráda, že snad by návštěvy rodin strážců a i dalších zaměstnanců případně, měly projít.*Občas je to těžký, ale já jsme aspoň s tou svojí v kontaktu několikrát týdně.*Vydechne. Najednou uslyší výstřely. Pochopí, o co jde a podívá se směrem k východu.*/Musím ho odtud dostat pryč, do bezpečí../*Otočí se na Wellse, který jí i chytil za ruku a přikývne.*Hlavně pojď ty.*Začne ho táhnout ke dveřím, aby mohli společně utéct do úkrytu.*

*Poví mu svou teorii o těch smyšlených příšerách, přesněji o tom, jak se rozmnožují. Nic lepšího ji nenapadlo a proto pověděla toto, přičemž se usmála, když viděla, že Cameron na to opravdu přešel.* A za chvilku, díky tobě nebudou žádné. *Mrkne na něj s úsměvem a následně mu řekne, že by nejraději někdy mrzutým lidem podstrčila pod nohy kousky lega. Pobaví ji, když uvidí, jak je z toho Cam nadšený.* Uděláme to někdy spolu, až je budu mít, co říkáš? *Nabídne mu, ale to už ji táhne k občerstvení, načež si do pusy strčí několik sušenek. Také si jednu vezme.* Takže tvůj dřevěný meč je na všechny potvory? *Zeptá se jej ještě, než se pustí do sušenky.* Myslím, že ti je nikdo nesmí, protože zde leží úplně netknutě. *Zasměje se, když uvidí jeho plné tváře a uslyší jeho huhlání, avšak smích ji brzy přejde, když uslyší následnou paniku. Automaticky si stoupne před Cama, s úmyslem toho prcka chránit.* Zkus se držet za mnou, ano? Musíme pryč. *Řekne mu, opatrně ale zároveň ho chytí za ruku a snaží se dostat co nejrychleji ze sálu, načež ucítí palčivou, tupou bolest v rameni. Kousne se do druhé ruky, aby nesykla nahlas bolestí, nechtěla vyděsit Cama. Naopak, chtěla ho dostat do bezpečí, proto se snažila své střelné rány nevšímat.*

*Pobaveně se zubí na Roryho, když spolu mluví a pak pohledem sklouzne ke královské rodině a pousměje se, když vidí, že ti šašci konečně přestali zdržovat a šli to zahájit. To, že jsou tam oba je milé překvapení. Čekala jen jednoho z nich, konkrétně Wyatta, ale když už tam takhle stojí, vystřelí na Sawyera. Královská rodina je její. Vítězně se usměje, když vidí, že ho zasáhla a pokračuje ve střílení na ně a občas vystřelí na někoho, kdo se k ní nějak víc přiblížil a není součástí rebelů. Naštěstí má na zádech neprůstřelná křídla, která jí prakticky celou obklopují, takže když někdo vystřelí za ní, aniž by ho zaregistrovala, kulka jen zacinká o křídla a ona je v pohodě. Moc dobře ví, že Sawyera zasáhla minimálně dvakrát a ví také kam. Při útoku, kde obsadili úkryt z něj odnesli některé důležité vymoženosti, které by ho technicky dnes mohly zachránit, ale to je to poslední, co ona chce. Ještě chvíli střílí do davu a když k ní přiběhne jeden rebel s tím, že král v úkrytu zemřel, má chuť bouchnout šampaňský. Zavelí ústup a zkontroluje, že je Rory v pořádku, jakmile jsou v bezpečí před palácem, odhodí ty stupidní křídla a rohy. Na tváři jí přitom hraje široký vítězný úsměv.*

*Potom, co se odehrálo v jejich rodinném chatu a poté v soukromém chatu s Camille se cítí naprosto příšerně. Už u toho stromu, kde políbil Ember na něj něco řvalo, že to asi není úplně správný, ale nechápal proč. Díky Camille pochopil, že to mělo co spojitost s Polaris. Nikdy nikoho nemiloval. Neví, jak to vypadá a co se v něm musí odehrávat, aby cítil lásku. Neumí to. A díky tomu si to posral u Camille a pokud na něj kouká táta, tak ho musel dost zklamat. Mrzí ho, že za ním nemůže zajít a zeptat se ho na radu. Mrzí ho, že teď vlastně nemá nikoho. Camille s ním nemluví, Alessia je na ošetřovně a nechtějí ho za ní pustit, Stefan má Elsie a už ho dost dlouho neviděl a Rhiannon je kapitola sama pro sebe. S mámou se mu o tom nechce moc mluvit, protože se bojí, že by jí to připomnělo tátu. Potřeboval utišit všechny myšlenky a vybral si k tomu flašku whiskey. Na dně šuplíku našel i malinký zbyteček kokainu a jednoduše neodolal. Prostě potřeboval vypnout. Pak mu ale došlo, že za chvíli začíná elitní ples.* /A sakra./ *Hodil na sebe rychle kalhoty a další první věc, co mu přišla pod ruku. Tou je sako, takže košili nijak neřeší. Vydá se do plesového sálu, i když s nohama ztěžklýma alkoholem to moc rychle nejde a jakmile tam je, rozhlédne se po všech, co už tu jsou. Jednoduše jim s připitomnělým úsměvem zamává, pak si ukradne panáka whiskey a s ním se posadí na svůj trůn.*