Dámský salón

*Včerejšek ji hodně vyděsil, naštěstí se aspoň Jasperovi nic nestalo. Ví o královně a je jí to moc líto. Doufá, že se vrátí brzy a v pořádku.*/Unesli ji.. V pořádku asi nebude../*Pomyslí si a povzdychne si. Ona sama by byla v pořádku, kdyby ji včera nepolila jedna holka svařákem. Díky tomu má popálenou tvář, takže je hodně červená a bolí to. Pomalu kvůli tomu ani nemůže jíst, protože to bolí. Ikdyž to ji zase tak moc netrápí, skoro vůbec nejí, takže tak. Nemyslí si, že to udělala nechtěně.*/Řekla, že si myslela, že jsem začala hořet.. To by snad vypadalo jinak../*Neví, co si o tom myslet. Nicméně ani tohle její zranění jí neomlouvá, aby ležela celý den v posteli. Na sebe si vzala červené šaty, vlasy má rozpuštěné a jde do dámského salonku s knihou v ruce.*

*včera jí nebylo dobře a tak vynechala návštěvu trhů. Nijak extra jí to nevadí. Dneska se rozhodla jen odpočívat. Oblékla si temě zelené šaty, vlasy si nechala navlnit, takže teď v perfektních vlnách rámují její obličej a padají jí na ramena a záda. Nejlepší pro odpočinek se jí zdál dámský salonek. Vydala se ze svého pokoje chodbami k dámskému salonku. Vešla*

*Po včerejšku má na tváři nehezkou popáleninu. Snažila se ji trochu zamaskovat makeupem, ale moc jí to bolelo. Jejího otce ani tohle samozřejmě nezajímalo a hned ji její vzhled vyčetl a zase jí připomněl, jakj e hnusná a zbytečná. Je na to zvyklá, ale stejně ji po každý taková slova bolí. V dámském salonku se dá do čtení knihy, kterou má už třetí dne rozečtenou. Sedí na jedné z pohovek. Když někdo vejde do místnost, odtrhne zrak od slov napsaných v knize a podívá se na nějakou dívku. Předtím ji neviděl, takže neví, kdo to je.*Ahoj.*Pozdraví ji.*Ehm.. Já jsem Charity.*Představí se.*A ty?/Neměla bych jí raději vykat? Třeba je to nějáká princezna../

*vejde do salonku. Uvnitř sedí nějaká dívka na pohovce a čte si knihu. Když si všimne že vešla pozdraví jí a představí se* Ahoj těší mě ... já jsem Amélie. Máš moc hezké jméno* sedne si naproti ní*

*Když do salonu vejde dívka, kteoru nezná, uzná za vhodné se představit.*Taky mě těší a děkuju.*Usměje se na ni.*Odkud jsi? Ještě jsem tě tu neviděla.*Poznamená.*/Možná je tu nová.. Třeba taky dcera rádce a nebo nějáká služebná či dvorní dáma, která právě nastoupila.*/Pomyslí si a pozorně si dívku prohlédne.*

Není zač* usměje se na ní* jsem z Francie....přijela jsem s otcem a matkou. Otec je diplomat.* Ta lež jí sklouzla že ze rtů tak snadno že ji to skoro překvapilo* A ty jsi tady v paláci jako dvorní dáma?  Nebo jsi také že zahraničí? 
/ Princezna to není jejich tváře si pamatuji z médií. A sedí si tu s knížkou v šatech takže služebná to taky nebude/

*Poděkuje jí za pochválení jména. Ona sama na něm nevidí nic exta, ale dneska nemá chuť se s někým dohadovat. Vidí ji tu dneska poprvé, takže jsou dvě možnosti. Buď je v paláci nová, jako třeba služebná a nebo dvorní dáma a nebo jak ona, je dcerou rádce nebo tak. A ta druhá možnost je, že přijela ze zahraničí. Zeptá se teda jí na to.*Francie...*Usměje se.*Tam jsem se vždycky chtěla podívat. Jaké je to tam? *Snad každý ví o tom, jak mají ve Francii dobré sýry a nebo víno, ale ona chce vědět něco víc.*Můj táta je rádce krále.*Vysvětlí jí, co tu dělá ona.*

No Francie je krásná. Ale přiznám se že sem ji vždy viděla jen zběžně, když jsme jeli z paláce na venkov a zpět. Ale co mohu s jistotou říct že žít tam je náročné.*zasměje se* dcera rádce? Páni to musíš mít tisíce nabídek ke sňatku, jsi v podstatě dcera nejvýše postaveného druhého ...pokud správně chápu vás kastovní systém.

*Zeptá se jí, jaká je Francie. Něco o té zemi ví, ale chce vědět víc. Vždycky se tam toužila podívat a doufá že se jí to jednou splní.*Aha.*Přikývne na znamení, že chápe a pak jí řekne, jaké postavení zde má ona. Přikýávne na její otázku a pak se trochu zarazí a nervózně se usměje.*No.. Těch nabídek tisíc určitě není.. A druhých je hodně../Ikdyž dcer rádců tak moc není./Co já vím, tak jo, pár nabídek táta už měl..*Dodá potichu. Popravdě čekala, že jí každý den oznámí, že ji zasnoubil, ale teď, když ví, že o ni Jasper začal jevit zájem ji podporuje v tomhle. No podporuje.. Spíše ji prakticky každý den vyslýchá co a jak.*

*usměje se* to já pořád žádnou nedostala, ale nijak mě to netíží. Vlastně jsem tak trochu ráda.*zahledí se na knihu v jejích rukou* co to čteš?

*Řeken jí, jak je to u ní se zasnoubením a je ráda, že ji otec ještě nezasnoubil.*/Jestli to s Jasperem nevyjde.. Pravděpodobně mě hnedka zasnoubí s nějákým synem jeho spolupracovníka./*Pomyslí si.*/Kterej bude naprosto stejnej jako je on../Upřímně se divím.. Jsi moc milá a hezká.*Řekne jí.*Ikdyž ti závidím.. *Řekne pak.*Nechci si vzít někoho koho nemiluju, ale pravděpodobně se to stejně stane..*Dodá tichým hlasem. Pak se podívá na svou knihu.*Pýcha a předsudek.*Usměje se.*Četla jsi to?

Děkuji. Nedivím se ti taky si nechci brát někoho koho ani neznám/ další lež...i když ne tak docela/ Ne nečetla jsem to. Klasika mě moc nebaví. * Usměje se* Když tu žiješ... znáš se s někým z královské rodiny osobně?

*Kývne.*/Jo, někoho, koho nemiluje si nechce brát asi nikdo../*Proběhne jí hlavou.*Aha.. A jinak čteš nějáký jiný žánr?*Zeptá se jí.*Jo, znám se s nimi.. Párkrát jsem potkala i prince Sawyera.. S princeznou Merliah se bavíme celkem často. A prince Jaspera znám taky..*Tady se trochu odmlčí.*/Pravděpodobně nás za chvilku uvidíš v Illea News./*Dozvěděl se to její otec a co ví, tak na trzích byli i reportéři a měli je vidět.*

To musí být skvělé. Také bych se s nimi ráda seznámila. *Povzdechne si* ve Francii jsem sice žila v paláci a navštěvovala plesy, ale nikdy jsem se s královskou rodinou neublížila/řekni že mě s nimi seznámíš prosím. /

*Řekne, že královskou rodinu zná. Baví se často i s Merliah a nebo s Jasperem, nově. Pořád nemůže uvěřit, že on cítí totéž co ona k němu. Zdá se jí to až moc krásné.*Určitě se s nimi seznámíš, teď tu nějáký čas budeš ne? Aspoň do konce Selekce?*Zvedne to na konci trochu do otázky.*

Ano chci zůstat co nejdéle to bude možné. Mohli by z nás být přítelkyně. Bylo by skvělé znát tu někoho tak milého jako ty.* Kouzelně se usměje* Necítila bych se tak sama./vypadá to že jsem našla co jsem hledala. /
Mohly bychom se spolu chodit procházet ...nebo chodit na plesy. Miluju plesy. Máš ráda plesy?

*Zeptá se jí, jestli tu bude až do konce Selekce a pak přikývne.*Jo, to by bylo fajn.*Uzná s úsměvem.*Díky, ty jsi taky moc milá.*Řekne s úsměvem.*Jo, pocit samoty taky znám dost dobře..*Přijde jí, že si je s dívkou skutečně hodně podobná.*To by bylo skvělé.*Usměje se zářivě.*Ehm.. No plesy nijak moc nemusím.*Řekne.*Nemám je ráda.. Ale jsem tam vždycky. Nelogické no.. Je to kvůli rodině.*Objasní.*Ale většinou se tam vždycky někde schovám, tam se mnou zábava nebude.*Upozorní jí předem.*

Ty jsi taky strašně milá. A s těmi plesy si nedělej starosti, jestliže tam musíš být kvůli rodině stejně si to můžeš užít. A muslim že všechno závisí na tom s kým na akcích jsi. Takže od teď se pokusím aby to pro tebe nebylo přítěží.* Usměje se * Hrozně moc se těším na to až uvidím jak probíhá selekce naživo. Vždycky jsem o ní četla a koukala jsem na vysílání se soutěžícími. Doufám že budou sympatické.

*Usměje se na ni a pak se baví o plesech. Svěří se jí s tím, že na plesy chodí, ale jen kvůli své rodině.*No to je pravda, ale mně to tam ani moc nebaví víš.. Je tam na mě moc lidí.*Přikývne a zase se usměje.*Děkuju.*Poděkuje jí.*Já se taky těším.. Najednou tady bude strašně živo. Už teď s vámi, hosty ze zahraničí, je to tu jiné, ale co až tu bude třicet-pět holek?*Položí spíše řecnickou otázku.*Ale zajímavé to bude určitě.*Přikývne.*Někdy se pak můžeme sejít a samy si vyplnit nějáké ty tipy na vítězku.

*usměje se*/už teď mi zone z ruky/ to by bylo skvělé už teď se moc těším*další oslnivý úsměv* bohužel už budu muset jít mám naplánovanou schůzku se svou matkou. Doufám že se brzy potkáme.* Vstane upraví si šaty nakloní se k ní a lehce jí obejme. Pak vyjde ze salonku a samolibě se usměje*

*Navrhne, že by se někdy mohly sejít a říct si navzájem své tipy na vítězku. Usměje se radostně, když její nabídku přijme.*To já taky.*Řekne. Když ji obejme, trochu ji to překvapí, ale objetí jí samozřejmě oplatí.*Tak zatím.*Rozloučí se s ní. Sama vezme svou knihu a vydá se k sobě do komnaty.*

*dnešek se rozhodla strávit v dámském salonu kde mají muži zákaz vstupu, takže je to pro ní výhoda. Většinou tam nikdo nebývá a když už ano, zaleze si do svého rohu kde ji nikdo neotravuje. Dneska ale měla to štěstí, že tam nikdo téměř od rána nebyl. Nechala si sem donést i obed a uvažuje i nad večeři. Dopoledne dělala nějakou práci a teď už převážně sleduje televizi nebo čte. Má celkem neutrální náladu a předevčírem se na plese po dlouhé době bavila. Teď stojí u okna a dívá se ven. Je tu krásný výhled na les a ona si dovolí zavzpomínat. Doufá že ho brzo zase uvidí. Má tolik otázek. Je do svého vzpomínání a přemýšlení tak zabrana, že si ani nevšimne že někdo vstoupil. Až když za sebou uslyší kroky, prudce se otočí. Když uvidí dívku i hned ji pozná. Na plese se bavila s jejím bratrem. Koutky nadzdvihne v lehkém úsměvu*Ahoj..Thylane, je to tak?*zeptá se jí mile*

*Od plese zůstala ve svém pokoji,  má hodně o čem přemýšlet. Princ, jeho sourozenci. Dokonce požádala i jídlo do pokoje, jenže i komorným se nelíbilo, že by měla být pořád zavřená. Proto jí k večeru vyhnaly ven, že se má jít aspoň projít a prozkoumat hrad. Nedali jí vůbec na výběr. Oblečení si nechá pohodlné, sice jsou to šaty, ale kdekdo by to nazval noční košilí, přes kterou si přehodí župánek. Zamručí nespokojeně a vydá se na průzkum. Jistě, že se jí nechce jít daleko, a proto zapluje to místnosti, která byla nejblíž. Ukáže se, že místnost, do které vstoupí je salon, konkrétně podle barev ten dámský. Ani by si nevšimla, že je někdo uvnitř, kdyby na ní dotyčná nepromluvila. Nejistě zamrká a podívá se na princeznu.* Vaše Výsosti.*Pronese s nejistým úsměvem a pokloní se, poslední ze Sawyerových sourozenců, kterého nepoznala. Přikývne na její otázku.* Správně. *Je milé zjištění, že si princezna pamatuje její jméno.*

*téměř celý den tráví v dámském salónku. Má na sobě jednoduché šaty a vlasy má rozpuštěné. Stojí u okna s vzpomíná na časy, kdy bylo ještě všechno v pohodě. Kdy cítila něco jiného než jen vztek a smutek. Na dobu, kdy byla šťastná. Doufá že se s cassem zase uvidí. Minule čekala jako blbá v lese asi 2 hodiny, klepala se zimou a on i tak nepřišel. Na jednu stranu to chápe. Dostat se přes hradby je asi náročné, i když jsou v zadní části trochu rozbité. Ani si nevšimne že někdo vstoupil. Teprve když uslyší kroky, otočí se. Čekala svou matku nebo Charity. Rozhodně ne někoho ze Selekce. Tohle je další důvod proč se tu schovává. Holky běhají jako poblázněne po paláci, všemu se smějí a snaží se najít Sawyera. Ještě že nesmí do patra, kde má královská rodina pokoje. Nicméně nasadí úsměv a dívku pozdraví. Když vidí že se jí ukloní mírně se zamraci a pak se jí zeptá jestli si pamatuje její jméno dobře. Když ji to Thylane potvrdí nakloní hlavu na stranu* Mimochodem.. rozhodně se nemusíš klanět.*odmlčí se* Jsem Merliah a prosím, tykej mi.*, řekne mile. Většina dívek zády je stejně stará jako ona, ne-li mladší. Je pro ni příjemnější si s nema tykat.*