Angelské jezero

*Domů se ji vůbec nechce, jelikož je radši venku a kdo ví, kde je její bratr, takže se rozhodla kvůli tomu ještě zůstat chvíli ve městě. Po chvilce chutě dojde k jezeru, kde se posadí a jelikož je tady pro ni tak akorát klid, vytáhne ai blok a da se do navrhování nového tetování. Ani si nevšimne, že je někdo u ní, takže když na ni dívka promluví, škubne sebou.* Dobrý den? Až tak stará si nepřijdu. *Řekne místo pozdravu, ale hned potom se uchechtne.* Jo, je tady většinou klid a skvěle na kreslení. *Kývne hlavou k papíru co má na klíně a pak se na dívku pousměje.* Jsem Chiara. A navrhuji tykání, vykání mi přijde pro staré. *Ušklíbme se a dívku si opatrně prohlédne, přičemž blok a tužku uklidí zpět do batohu.*

*Svojí procházku městem plánuje zakončit u jezera, od kterého se plánuje vydat zpátky do paláce a jakmile tam uvidí někoho sedět, rozhodne se, že by přeci jen měla sebrat odvahu a na dotyčnou promluvit. Jinak se tady asi těžko s někým seznámit. Pozdraví jí a radši se rozhodne pro vykání, aby jí nějak nepohoršila, ale jak jí po jejích slovech dojde, přesně to se tak nějak stalo.* Pardon. *Pípne s červenými tvářemi a pak zaletí pohledem k jejímu bloku.* Kreslíš dlouho? *Zeptá se jí a radši si tentokrát vybere tykání. Pak se posadí vedle ní.* Dobře. *Přikývne ohledně tykání.* Já jsem Cleo. *Představí se jí.* Ty jsi odsud? *Zajímá se.*

*Myslela si, že tady bude mít aspoň trochu klid a čas na kreslení, protože tady plánovala zůstat dlouho, ale když ji vyruší hlas nějaké dívky, neví jestli zůstat nebo se pokusit o konverzaci. Pobaveně se ušklíbne, když ji dívka začne vykat a hned potom se uchechtne.* V pohodě. *Pokrčí rameny, přičemž si dívku prohlédne.* Trochu dýl. *Přikývne a pohledem snede své tetování a pak zase to, co je teprve na papíře.* Těší mě. *Zamumlá a po její otázce lehce přikývne.* Jo, jsem odsud, ale rodiče jsou z Itálie, jenže já se narodila tady. *Pokrčí rameny a opět si dívku sjede pohledem.* Ty jsi odsud nebo jsi odněkud jinud? *Zeptá se jí na stejnou otázku, přičemž pohledem zaletí k jezeru a pak zase na dívku.*

*Rychle se omluví za to, jak jí vykala a pak se zeptá na to, jak dlouho kreslí a posadí se vedle ní na zem. I tak si ale dává pozor, aby mezi nimi udržela trochu mezeru a neomezovala její osobní prostor. Následuje její pohled na svá tetování a uznale pokýve hlavou.* Jsou krásný. Navrhuješ si je sama? *Zeptá se jí zvědavě, protože to by ona nikdy nezvládla.* Mě taky. *Pousměje se na ní a zeptá se jí, jestli je odsud.* Byla jsi někdy v Itálii? *Ona tam párkrát zavítala na diplomatickou návštěvu, takže toho neviděla zas tolik z té země, ale to, co viděla, se jí líbilo.* Já jsem z Řecka. *Odpoví jí na otázku.* Máš tady nějaký oblíbený místa, který stojí za návštěvu? Chtěla bych toho vidět co nejvíc.

*Pohledem přeskakuje z bloku na své ruce a nohy a snaží se tak nějak najít nějaké místo, kam by to tetování mohla ještě nacpat.* Díky. *Přikývne a pak přikývne znovu.* Jo, navrhuju i tetuju. *Pousměje se na ni a pak se její úsměv ještě trošku zvětší, i když to není ten upřímný úsměv. Spíše ten, který se naučila jen předstírat.* Nebyla. Ani jednou. Ale rozhodně se tam někdy plánuju dostat. *Pokrčí rameny a pak se hase pousměje.* Tam musí být hezky. Tady jsi na nějaké.... Návštěvě? *Nakrčí zamyšleně obočí a nakloní hlavu na bok, stejně zamyšleně.* Ehm... Určitě bar. *Uchechtne se, ale pak pokračuje dál.* Rozhodně pláž stojí za to. A taky tetovací salón, jednou tam vejdeš a už se tam budeš vracet pořád. *Zasměje se potichu a pak jen pokrčí rameny a uchechtne se.* Určitě se ti tady zalíbí vše. Je tady vše hezké.

*Uznale pokýve hlavou, když slyší, že si tetování navrhuje a i sama tetuje.* Je to těžký? Tetovat? *Zajímá se a pak se jí zeptá, jestli byla někdy v Itálii.* Určitě to stojí za to. Je to krásná země. *Pousměje se a řekne jí, odkud pochází ona.* Ano, na návštěvě. Kvůli Selekci. *Přizná a kývne hlavou směrem k paláci, který je odsud trochu vidět.* Je tam nádherně. Miluju svůj domov. *Sice ráda cestuje, ale domov má nejraději a asi by ho nikdy za nic nevyměnila. Zeptá se jí na nějaké doporučení nějakého místa a zasměje se, když slyší její první tip.* Nejsem moc zvyklá pít, takže to by asi nedopadlo dobře. *Poškrábe se na zátylku a pak pokýve hlavou.* Takže je pravda, že u jednoho tetování se moc nezůstává? *Jednou o nějakém přemýšlela, ale vzhledem k tomu, že je princezna, tak by se asi úplně nehodilo, kdyby skončila celá potetovaná. A neví, jestli by si i na to jedno troufla.* Je to tu kouzelné. *Přitaká.*

*Potichi se zasměje a pokrčí rameny.* To nevím, už jsem na to zvyklá, takže přece jen jak pro koho. Ale nejhorší je, když to tetování zkazíš. *Ušklíbne se, jelikož i jí se to ze začátku párkrát stalo.* Jednou se ram snad kouknu, abych viděla, odkud vlastně moje rodina pochází. *Uchechtne se, ale vážně by se tam ráda jednou koukla, protože by chtěla vidět, kde mohla vyrůstat, ldyby se jeji rodina nerozhodla to, co dělají šířit i jinde.* Jo tak. Takže jsi princezna nebo něco takového? *Nakloní hlavu na bok a zvědavě povytáhne obočí. Poté se taky zasměje a přikývne.* To asi ne. *Přikývne a pousměje se. Žádné jiné nápady na hezké místa ji nenapadají, přece jen ji přijde všechno tady hezké a zároveň obyčejné, že nedokáže říct pár určitých míst.* Já i jednoho rozhodně nezůstala. A plno lidí také ne. Já už bych to mohla brát za závislost. *Hlavou kývne ke svým dlaním, na kterých má také tetování.* Ty jsi nekdyz chtěla tetování? *Zeptá se docela zvědavě.*

Umím si představit, to nadšení po zkaženém tetování. *Uchechtne se a pobaveným úsměvem.* Přeju ti, aby ses tam někdy dostala. *Usměje se na ní upřímně, protože to tak skutečně je.* Jo, princezna. *Přikývne a krátce sklopí pohled. Ten titul jí nevadí, protože ví, že díky němu může spoustě lidem v Řecku pomoci, ale ví, že lidé se často dívají na někoho s titulem přes prsty a s výhradami. Doufá, že to teď nenaruší jejich konverzaci. Nakonec se jí zeptá na nějaká krásná místa, která tady stojí za návštěvu a skončí opět u tetování, kterými jejich konverzace i začala.* Máš jich v plánu ještě hodně? *Zeptá se jí s pobavením v hlase a pak přikývne.* Přemýšlela jsem o tom, ale nějak se k tomu nemůžu odhodlat. *Přizná.* Ale kdo ví? Třeba se někdy u tebe v salonu objevím. *Pokrčí s úsměvem rameny a pak střelí pohledem po zapadajícím slunci.* Už bych asi měla jít, abych dorazila do paláce ještě za světla. *Pousměje se na ní a pak se zvedne ze země.* Ráda jsem tě poznala, snad se ještě někdy uvidíme. *Rozloučí se s ní a pak zamíří zpátky k paláci.*

Jo, to nadšení je velký. *Uchechtne se a na dívku se pousměje a přikývne.* Díky, jednou snad. *Zamumlá a pohled zase přesune na jezero.* /Jednou se tam podívám, sand. A třeba tam budu žít. Lepší než rozšiřovat tady něco, co mi nepřijde správné./ Tak to mě těší. *Pobaveně udělá pukrle a zasměje se. Nevadí ji, že naproti ni sedí princezna, protože vždycky tyhle lidi brala jako normální lidi a nikdy moc neřešila.* Určitě jo. Na nohách mám ještě místa dost. *Uchechtne se a poté se zase potichu zasměje.* Tak to tě tam schválně budu čekat. *Pokrčí rameny s menším úsměvem na rtech, přičemž poté přikývne a pousměje se zase o něco více.* Taky jsem tě ráda poznala. Měj se. *Rozloučí se s ní a nakonec i ona vstane a vydá pryč od jezera, ale ne rozhodně domů, spíše někam do baru.*

*Dnes si obliekla čierne džínsy a voľné čiernobiele tričko so zvislými pásikmi a s odhalenými ramenami. Poranenú ruku mala ešte stále obviazanú a uviazanú okolo krku, aby si ju nenamáhala a aby sa jej rýchlekšie rana zacelila. Už nemohla viac času tráviť v paláci, pretože v každom tieni videla číhajúceho rebela. Vedela, že to je nezmyselné, ale tu, v meste, sa cítila bezpečnejšie, pretože sa mohla stratiť v dave a nebola všetkým na očiach. Nechala, nech ju nohy zavedú, kam chcú a čoskoro sa ocitla pri Angelsom jazere. Aspoň predpokladala, že to je ono, pretože ešte pri ňom nikdy nebola, ale už o ňom počula. Svieži vánok ju pohladil po tvári a postrapatil rozpustené vlasy. Zatvorila oči a chvíľu si vychutnávala pocit samoty a relatívneho bezpečia. Jej rozbúrená duša akoby sa na chvíľu upokojila.*

*Dneska odpoledne má být v pekárně svých rodičů, kde jim má pomoct s nějakou další velkou zakázkou. Teď má ale čas jít vyvenčit svého huskyho, Emryna. Vydá se s ním na procházku po městě a když vejde do parku, odepne ho z vodíka, takže jí poskakuje okolo nohou a občas o kousek odběhne stranou, když zmerčí něco zajímavého. Z parku se pak dostane k jezeru, kde to má ráda a stejně tak i Emryn. Hned začne nadšeně vrtět ocáskem a rozhlížet se všude okolo. Pak si vyhlídne nějakou dívku a k té se vydá.* No tak, Emryne, počkej. *Zavolá na něj, když vidí, jak se zastavil před dívkou a začal jí oňuchávat nohu.* Promiň, tohle většinou nedělá, ale občas je jak praštěnej. *Omluví svého psa, když k dívce dojde.* Nechtěla jsem tě nějak rušit, nebo tak. *Pronese poté trochu nervózně.*

*So zatvorenými očami sa stratila v svojich myšlienkach a trošku ju prekvapilo, keď sa vedľa nej zjavilo štvornohé stvorenie. S úsmevom vzhiadla k rozhošnému huňatému psíkovi.* Ahojky. *Usmiala sa na neho a poškrabkala ho zdravou rukou za ušami.* Odkiaľ si sa tu zjavil? *Spýtala sa ho a rozhliadla sa okolo seba, či neuvidí jeho majiteľku.* /Už mi naozaj šibe, rozprávam sa so psom./ *Pomyslela si, ale tu k nej pribehlo dievča, ktoré sa jej začalo ospravedlňovať za psa. Usmiala sa na ňu a pokrútila hlavou.* Nič sa nedeja, ja mám rada zvieratá a obzvlášť také rozkošné ako je tento chlpáčik. *Opäť ho pohladila po hlávke a usmiala sa na neho.* A vôbec ma nerušíš, aj tak nemám nič na práci, len tu stáť a obdivovať prírodu naokolo. *Rukou ukázala naokolo, aby dodala svojím slovám na vážnosti.* Volám sa Lotte. *Predstavila sa s úsmevom, pretože jej prišlo neslušné nepredstaviť sa.*

*Dojde k jezeru, kde to má ráda jak ona, tak i její psí společník. Než ale stihne Emryna zastavit, ten se vydá k dívce a začne jí hned oňuchávat. Vydá se k ní a omluví se jí.* Jo, je to zlato. *Usměje se na svého psa a pak se podívá na tu dívku a pořád se na ní usmívá.* Je to nádherné, že? Miluju to tady. *Rozhlédne se rychle okolo nich.* Já jsem Elsie. Těší mě. *Představí se jí.* Ty jsi zdejší, nebo jsi odněkud jinud? *Zajímá se, protože jí přijde povědomá, ale nedokáže jí nějak zařadit.* /Taky je možný, že jsem jí zahlédla na nějaké akci v paláci./ *Proběhne jí hlavou, ale než si udělá nějaký závěr, chce počkat, co jí řekne ona sama.*

*Keď odchádzala z paláca, mala trošku strach, že na ňu cestou zaútočí rebel, ale v skutočnosti na ňu zaútočil len veľmi milý a prítulný psík. Pikývne.* Áno, to skutočne je. *Povedala hladkajúc ho. Potom očami prebehne po okolí.* Ja som tu prvýkrát, ale je to jedno z najkrajších a najmalebnejších miest, ktoré som kedy navštívila. *Prizná sa dievčine a usmeje sa.* Aj mňa teší. *Usmeje sa ešte širšie a pokrúti hlavou.* Ja som tu úplne cudzia, som z Belgicka. *Dodá.* A musím povedať, že Belgicko je úplne iná krajina ako toto tu. Tu je to také... pokojnejšie. *Hladala sorávne slovo. Áno, panoval tu ruch, ale zároveň tu pôsobil v harmónii s očarujúcou prírodou*

*Usměje se jak na svého psa, tak na dívku, kterou zde potkala a když slyší, že je tu poprvé, přikývne.* Kromě jezera ještě doporučuji jeskyni s vodopádem, pokud jsi tam nebyla. Ta je také nádherná. *Doporučí jí další krásné místo.* Belgie? Páni. Tam jsem nikdy nebyla. Musí to tam být krásné. *Ona nikdy nevycestovala z Illey, takže o cestování do cizích zemí vždycky jenom snila.* Pokojnější? Tak jsem o Illey nikdy nepřemýšlela. *Přizná, protože jí Illea přijde spíš šíleně bláznivá, než aby byla pokojná.* V čem dalším se Belgie liší? *Zajímá se.* A ty jsi sem přijela kvůli Selekci? Jako zahraniční host? *Ptá se dál.*

*Počúvala, ako jej odporúčala ďalšie pekné miesta, ktoré ešte bude chcieť určite navštíviť. Oči sa jej rozžiaria.* To znie fantasticky! *Rozplývala sa.* Znie to ako z rozprávky! *Vyhŕkla prvé, čo jej napadlo. Potom prikývne.* Aj v Belgicku je prekrásne, len iným spôsobom ako tu. Každé miesto je výnimočné, jedinečné a avojím spôsob prekrásne. *Povedala to, čo si aj myslela. Potom pritaká.* V Belgicku je veľký ruch a človek musí vedieť ktoré miesta navštíviť, aby našiel ticho a pokoj. *Povedala mysliac na svoju obľúbenú malú pláž, kde mala súkromie a kde ju nikto nemohol nájsť.* Vo všetkom. *Vyhŕkla. Je tam stále teplo. Máme iné zvyky a žijú tam iný ľudia... *Pokrútila hlavou, pretože inak by všetky rozdiely vymenuvávala až do rána.* Neprišla som úplne tak kvôli Selekcii. To môj starší brat a mňa vzal so sebou. *Odpovedala.*

Jo, je to fantastické. *Přikývne a pousměje se, když to označí jako z pohádky.* To skutečně ano. Je to tam i hodně romantický. Přítel mě tam párkrát vzal. *Usměje se, když zmíní Stefana a pak se zajímá o to, jak hodně je to v Belgii jiné.* To máš pravdu. Určitě tam taky budete mít místa jako z pohádky. *Pousměje se na ní a po jejích dalších slovech pokýve hlavou.* Tady je někdy taky šílenství. I když spíš než díky turistům a místním, tak kvůli rebelům. Nějaký tichý místo musí člověk hledat v každé zemi. *Vyjádří svůj názor, protože pochybuje, že je v nějaké zemi doopravdy klid.* Jiné zvyky? Jaké například? *Zajímá se a oči jí u toho svítí zvědavostí.* Máš staršího bratra? To musí být fajn. Já jsem jedináček, ale nějakýho sourozence jsem vždycky chtěla. *Pousměje se a pohledem zaletí k Emrynovi, který si během jejich konverzace našel jiný objekt zájmu. Konkrétně klacek trčící ze země.* Nakonec mám aspoň jeho. *Zkonstatuje a u toho pokrčí letmo rameny.*

*Nadšene prikyvuje pri jej slovách.* V tom prípade je tu ešte veľa miest, ktoré musím navštíviť. *Povie zamyslene a už teraz rozmýšľa, kam pôjde najbližšie, keď sa bude chcieť niekam zašiť alebo sa len vypariť niekam na čerství vzduch a do prírody. Potom počúva, ako aj tu niekedy panuje rozruch a kývne smerom k svojej zranenej ruke.* Tých rebelov som už stihla zažiť. /A dúfam, že sa už nikdy nič podobné nezopakuje./ Áno, veľa zvykov... napríklad všade jazdíme na bicykloch. A máme neskutočne veľa nárečí. Ak sa stretnú dvaja rozličný ľudia z dvoch vzdialenejších dedín, je pravdepodobné, že keby rozprávali vo svojom nárečí, neporozumejú si. *Pokrútila hlavou a zasmiala sa.* Mám staršieho brata a poviem ti, niekedy je hrozne otravný. Obzvlášť po útoku rebelov ma takmer ani nespustil z očí. Ale viem, že to myslí dobre, len niekedy je toho asi aj priveľa... *Priznala sa a neprítomne sa usmiala stratená v myšlienkach na brata. Potom pozrie na psíka.* Je dôležité mať vždy niekoho pri sebe, či je to štvornohý alebo dvojnohý kpriateľ. *Povedala mysliac na jednu osobu.*

Určitě si je zamiluješ. *Usměje se na ní povzbudivě a pak zmíní rozruch způsobený rebely. Pohledem sjede k její ruce a soucitně přikývne.* Pár útoků už jsem zažila, ale naštěstí nejsem v paláci na každé akci. Snad se ti to co nejdřív uzdraví a budeš v pohodě. *Usměje se na ní a pak se zajímá o rozdílné zvyky v Illey a Belgii.* Páni. To musí být zajímavý. Třeba se mi někdy povede tam podívat a uvidím to na vlastní oči. *Pokrčí jedním ramenem.* To si dovedu představit. Já mám zase hrozně starostlivou mamku. Je to někdy otravné, ale zase to člověku pomáhá si uvědomovat, že je milován. *Pousměje se a pak se podívá na svého huskyho, který je zaujatý klackem trčícím ze země.* Máš nějaké zvíře? *Zeptá se jí po jejích slovech a pak se koukne letmo na hodinky a uvědomí si, že za chvíli by měla být v pekárně, takže by se tu neměla dál vybavovat.* Promiň, ale už budu muset jít. Moji rodiče vlastní pekárnu a já jim chci pomoct s jednou velkou zakázkou. Ale moc ráda jsem tě poznala. *Usměje se na ní upřímně.* Třeba na sebe někdy narazíme v paláci. *Rozloučí se s ní a pak už se vydá i pro Emryna a společně s ním se vydá k pekárně.*

*Usmeje sa, ale keď príde reč na rebelov a ich útoky, úsmev jej zmizne z tváre.* Dalo by sa povedať, že som bola v zlom čase na zlom mieste. *Smutne kývne.* Ale ďakujem. *Povie a zdvihne kútiky úst v náznaku úprimného úsmevu.* Verím, že raz sa tam určite dostaneš a keď k nám raz prídeš, určite sa ozvi a ja ti rada ukážem niektoré prekrásne miesta, ktoré stoja za pozretie. A taká menšia rada, dones si aj oblečenie do dažďa, lebo keď príde obdobie dažďov, tak u nás leje ako z krhy. *Dodala a priateľsky na ňu žmurkla.* To je pravda. Je to taký môj anjel strážny, ale keď sme pridlho spolu, začneme si skákať do vlasov. *Zasmeje sa.* /Súrodenecká láska./ *Potom pokrúti hlavou.* Nemám, čo je podľa mňa obrovská škoda, pretože sa hovorí, že zvieratá sú najlepšími priateľmi človeka. *Skonštatuje a smutne si uvedomí, že vždy chcela mať zvieratko, ale rodičia jej to nikdy nedovolili. Potom prikývne, že rozumie.* Isteže, rada som ťa spoznala a dúfam, že sa ešte niekedy stretneme. *Rozlúči sa. Po tom, ako jej dievčina zmizne z dohľadu, užíva si ešte chvíľku v prírode a až po niekoľkých minútach sa vydá naspäť do paláca.*

*Pořád pokračuje v hledání Wellsovi mámy. Skutečně se snaží jí najít, stejně jak její kolegové. Bere si denně schválně dvě směny, aby pomohla více. A stejně je tomu tak i dneska. Jede dnes už druhou směnu. A skutečně se těší, až skončí a ona bude moci do komnaty si lehnout a spát. Ale i přes to se snaží mít oči na stokách, jak se říká, aby jí nic neuniklo. I když tohle je i pro ni výhodné. Méně se tak může soustředit na Wellse a zaměstnává jí to dostatečně, aby zapomínala na to, co se mezi nimi stalo. A co se asi nenapraví.*/Minule řekl, že ten vztah jsem zahodila já, když jsem odešla. Takže je asi pozdě./* Na sobě má klasickou uniformu. Vlasy v přísném drdolu, díky kterému jí nepadají vlasy do obličeje. Což by pro strážce nebylo moc vhodné. Prochází spolu s pár kolegy okolo jezera. Jejich skupinka je rozmístněná po parku, který pročesávají. Už asi po třetí to dělá jen ona. Neví se, kde hledat a proto se ta místa i opakují.*

*Neví, jak mohl bez Kat žít předtím, než jí poznal. Nějak to asi šlo, ale nenazývá to moc životem. Většinu toho času strávil ve své komnatě s nosem zabořeným v nějaké knize. Jenže pak poznal jí a změnil se. Najednou měl jeho život smysl a on byl skutečně šťastný. Všechno to ale sám pokazil a svojí vinou ztratil. A najednou je to jako kdyby z jeho života zmizely všechny barvy, radost, slunce. Jednoduše vše, co aspoň náznak života připomíná. Stala se z něj prázdná schránka, která je tak akorát schopná se přesouvat z místa na místo a odpovídat druhým pár slovy. Příběh svých rodičů zná opravdu dobře. A také ví, co dělal jeho táta, když si myslel, že mámu ztratil. Jizvy má na rukou do dnes.* /Třeba to fakt pomáhá./ *Přesně to se mu honí hlavou od doby, co se vrátil po tom plese do své komnaty. Snažil se tu myšlenku zahnat, ale vůbec se mu to nedaří. Obzvlášť potom, co se stalo, když viděl Kat naposledy. Když mu řekla, že po pauzách následuje rozchod a tím pádem prakticky řekla, že žádný vztah už není. Nedokázal to v paláci vydržet, takže se vydal na své oblíbené místo ve městě. K jezeru. Dřív si sem chodil rád zaplavat, ale dnes jen dojde k vodní ploše a posadí se na břeh. Kolena si přitáhne k bradě a z kapsy vytáhne žiletku. Nedaří se mu ty myšlenky potlačovat už dál. A třeba mu to skutečně pomůže. Vidí své mrtvé oči v odrazu žiletky. Udělal by cokoliv, aby nějak tu díru v sobě zaplnil.* /Třeba to fakt pomůže../ *Proběhne mu znovu hlavou a žiletku v ruce převrátí a snaží se odhodlat k tomu, to udělat.*

*Společně s několika ostatními strážci prochází parkem a snaží se najít Wellsovu mámu. Jde pomalu po břehu jezera.*/Prý se jedná o únos, kdybychom ji našli tady a nechali ji tu únosci, pravděpodobně by už nežila../*Pořád se jí to honí hlavou. Doufá, že to není pravda. Nechce, aby Wells přišel o mámu. Už tak mu ublížila dostatečně ona.*/Neměli jsme si společně něco vůbec začínat, byla to chyba. Akorát jsme si navzájem ublížili. Tohle není pohádka. Tady se princ nezamiluje do chudé, obyčejné holky a neskončí to šťastně./*Najednou před sebou uvidí sedící osobu. Lehce se nad tím zamračí. Už z dálky pozná, že se jedná o muže a když přijde blíže, pozná i, o koho jde přesně. Prudce se nadechne. Jenom se na něj chvilku dívá a nedokáže nic říct. Pak se zaměří na něco, se zalesklo v jeho ruce. Když přejde blíže pozná, o co jde.*Až k tomu jsem tě dohnala?*Zeptá se dost zničeně a jen tiše, spíše šeptem. Poté raději obrátí pohled na vodu v jezeru.*Omlouvám se ti. Za všechno. Zavolám někoho, kdo se o tebe postará..*Řekne a vydá se k prvnímu kolegovi, kterého vidí. Nechce, aby si Wells něco udělal a to,ž e by byla v jeho společnosti zrovna ona by nepomohlo, podle ní.*

*Dojde k jezeru, kde si sedne na břeh a z kapsy vytáhne žiletku. Párkrát jí otočí mezi prsty a snaží se odhodlat k tomu, aby zkusil, jestli mu to opravdu přinese nějakou úlevu. Než to ale stihne ozve se vedle něj tichý hlas. Neslyšel žádné přicházející kroky, takže ho to překvapí. Vzhlédne ke Kat a potřese hlavou.* To nic neni. Tys mě k ničemu nedohnala. Zapomeň, že jsi to viděla. *Schová rychle žiletku do kapsy a po jejích dalších slovech i rychle stoupne.* Ne, počkej. *Zavolá na ní. Nechce, aby odcházela a už vůbec nechce, aby se o něj staral nějaký cizí strážce.* Ty se přeci nemáš za co omlouvat. Za všechno můžu já. To já bych se měl omlouvat, Kat. Takže se omlouvám. A ... slibuju, že tě nechám na pokoji. Nebudu na tebe tlačit tak, jako u fontány. Promiň. *Dostane ze sebe rychle.*

*Prochází se po břehu jezera a rozhlíží se kolem, pozorně, aby jí nic neuniklo. I přes to, že je unavená, se soustředí jen na jedno. Když před sebou někoho uvidí, zastaví se a jakmile se na toho člověka více zaměří pozná v něm Wellse. Několik dní se neviděli a nemluvili spolu. Prakticky ani neměli kdy. Ona i bere dvě směny a když je v paláci prakticky jen spí a nebo ve svém pokoji zírá do bílého stropu. Schválně nikam nechodí. *Ne tohle nezapomenu.*Řekne tiše. Je to další věc, kterou si bude vyčítat. Neví, jestli si něco udělal a nebo ne, ale už o tom očividně minimálně přemýšlí*/A jen kvůli mě. Tohle je moje chyba, celý./*Dívá se na vodu a o chvilce ticha se rozejde k jednomu strážci s tím, že ho požádá, aby se o Wellse postaral, protože je jasné, že sám být nemůže. Po jeho slovech se zastaví, stejně by ji dohnal, i kdyby pokračovala. Nedívá se na něj. Minule mu řekla, že to nedokáže a na tom se nic nezměnilo. Vždycky, když se mu podívá do obličeje, vybaví se jí jeho zničený pohled a objeví se ještě větší výčitky svědomí.*/Zasloužím si to../*Pohledem visí na jezeře a přikývne.*Dobře. *Hlesne.*Ale stejně sám být nemůžeš. Měl by tě někdo odvést do paláce. My tu ještě chvilku budeme. Ale pokud nechceš, aby tě odvezl někdo sólo, můžeš počkat u aut, jsou na začátku parku.. Pak odjedeme všichni.*Nelíbí se jí ta představa, že by byl Wells teď sám.*/Tu žiletku mu asi nedokážu jen tak vzít. A i kdyby, tak si opatří jinou./*Aspoň se rozhodne to někomu říct.*/Třeba Wellsově sestře. Ta by se o něj snad dokázala nějak postarat./*Ví, že jeho bratr je na ošetřovně, protože taky chytil ten vir. Bojí se, že by i Wells mohl být dalším nakaženým, ale skutečně moc doufá, že to nechytil a že bude v pořádku. Stejně jak celá jeho rodina.*