Luxury bar

To by špatný nebylo ne? Aspoň by to svedli na nás rebely, že jsme tě třeba zkazili. *Pokrčí rameny a poté přikývne.* Něco málo jsem o tom slyšel. *Poté se uchechtne a nakloní hlavu na bok, jako by o tom uvažoval. * Na tom něco bude. Třeba se tvůj táta vrátil v čase, protože v minulosti třeba mou mamku zabili a vše by bylo jinak, proto tomu zabránil. *Přihmouří nad tím oči a vážně mu to přijde jako skvělý nápad.* Samozřejmě, že ji nežeru. Hulím ji u té zmrzliny. *Protočí pobaveně očima, ale zamyšleně stáhne obočí.* To bych ale mohl zkusit. Si u trávu do té zmrzliny hodit a pak i tu zmrzlinu zapálit a nikdo by nepojal podezření. *Zazubí se nad tím nápadem, jelikož nechápe, proč to nikdo nevymyslel už dřív.* Ale budu ti muset zavázat oči, abys neviděl, kde bydlíme. Protože je to přísně tajný a pak bych té musel zabít. *Poříčí rameny, přičemž to řekne jakoby mluvil o počasí.* Lepší než drogy. *Zamumlá a zase do sebe vyklopí další skleničku.* Vyjde to. Nechápu, proč by tě nechtěla. Bude tě chtít. *Zamumlá a rychle si objedná další skleničku whiskey. Když zmíní velitelství a sourozence, polkne, jelikož takhle nad tím vážně nikdy nepřemýšlel.* Mám starší sestru. Ta se na nás ale vykašlala a pláchla pryč. Založila si vlastní skupinu rebelů a šla s tím proti mé mamce. *Vysvětlí nu to, přičemž má co dělat, aby nezatínal zuby při vzpomínce na Heddu.* Ani nevím, jestli bych chtěl být velitelem. Je to velká zodpovědnost. Někdo umře při útoku a je to tvoje vina. Někoho zajmou, je to tvoje vina. Chápeš? A máš tam hodně důležitých rozhodnutí, rozhodneš se nějak, umřou lidí od tebe rozhodneš se jinak, umřou ti, kteří chceš. Já nevím... Je to moc složitý. *Sám se do toho kvůli množství alkoholu co má v sobě už zamotal. *

Spíš by mě kompletně zavrhli a prohlásili za ještě větší zklamání jejich životů. To je jedno. Nechme to být. *Potřese hlavou, protože mají určitě lepší témata k probírání. Třeba minulost jejich rodičů, která je dost propletená.* No jasně. Zjistil, že bez tebe bych byl hrozně opuštěnej, tak se prakticky přidal na stranu k rebelům, aby měl jeho syn kámoše. *Zasměje se.* Stejně je to celý posraný. Ty bys měl nenávidět mě a já tebe, kdyby to bylo správný. *Potřese nad tím nechápavě hlavou.* Tak v tom případě to nemůže být nejlepší jídlo, cos kdy jedl. *Poznamená.* Ale to bys jí nemohl sežrat. *Poznamená a zvedne u toho do vzduchu ruku se vztyčeným ukazováčkem, jako učitel, který právě zmínil nejdůležitější část svého výkladu.* To je teda důvěry. Rovnou mi narvi oči do prdele. *Uchechtne se.* To asi jo. *Přizná s pokývnutím hlavou.* Proč? Protože..jsem to já, vole. Nejsem Cole. Jsem její hodnej kámoš Éďa. *Zatrilkuje falešně nadšeným hlasem.* Koukam, že u vás v rodině se člověk taky nenudí. *Poznamená, když slyší o jeho sestře.* Všechno je složitý, Romeo. Nejen umět někoho vést, ale i někoho následovat. Kdyby to bylo jednoduchý, každý by mohl být velitelem a neexistovali by žádní vyvrhelové.

Jsi na sebe moc přísnej. *Povzdechne si a poté se zasměje a přikývne. * Jo, protože jsem strašně dobrej kámoše, kterej se zapletl s tvou sestrou a pak jsme si asi navzájem zlámali srdíčka. *Pronese potichu a radši nad tím zavrtí hlavou. * Ty máš více důvodů mě nenávidět než já tebe. Naopak bych ty důvody hledal těžce. *Pokrčí rameny, přičemž si prohrabne vlasy.* No a co. To je jedno. Detaily. Není jedno, jestli něco vykouřiš nebo to sníš? Stejně to vyjde na stejno. Zmizí to tak jako tak. *Stojí si pořád za svým, protože to všechno dává strašně smysl. Aspoň mu jo díky alkoholu v krvi.* Ty si mi tam chtěl narvat ty. To si je tam narveme navzájem? *Povytáhne obočí, přičemž potom protočí očima.* Jsi lepší než on. To je snad jasný ne? Zasloužíš si ji víc než on. Což je stejně divný, že to říkám já, co? Já bych ti měl říct, ať se na ni vysereš, protože je to princezna. *Rozhodí rukama a poznámce se kyselé ušklíbne.* Jo. Navíc jsme zjistili, že celý ty roky byla tady ve městě. A neozvala se. Vykašlala se na nás jako nejhorší rodinu a nejhůř to nese mamka. Pořád doufám, že by se vrátila, ale dalšími dny se mi ty naděje čím další víc rozpadají. *Poví trochu zoufalým hlasem a po jeho slovech na něj upře pohled. * Chci aby bylo vše jednoduchý a aby byli vyvrhelové byli všichni nebo nikdo. *Postěžuje si a vyklopí do sebe další obsah skleničky.* /Ta by mohla být poslední, jinak se do ghetta budu plazit po čtyřech./

Nejsem. To je jedno. *Potřese hlavou a pak se zasměje.* Neboj. Moje srdíčko je taky zlomený, takže aspoň jsme v tom spolu. *Pokrčí rameny a pak nadzvedne obočí.* To, že žiju v paláci a moje teta je princezna, švagrová krále, kterýho jste zabili, neni dostatečný důvod? *Uchechtne se.* No jo no jo. *Převrátí očima, i když absolutně nechápe, o čem se tu vlastně baví.* Klidně můžem. *Pokrčí rameny s uchechtnutím.* Jo, to bys měl, ale díky. Ale i tak...ona mě nikdy milovat nebude. Prostě.. asi nejsem její typ. Což je na hovno. Protože ať už mi rozdrtí srdce jakkoliv, stejně jí budu každým tím kousíčkem milovat. *Poznamená s pohledem zabodnutým na dno skleničky.* To mě mrzí. *Řekne mu upřímně.* Ale no.. Občas přemýšlím o tom, že bych taky zmizel. Změnil si identitu a odjel kamkoliv. Prostě jenom abych nebyl tady a aby mě nikdo nenašel. *Pokrčí rameny. Zdá se mu to jako skvělý nápad, ale zároveň ví, že by celou tu dobu strávil myšlením na Aless a na to, jak se asi právě má.* To ale není zrovna moc možný. Je to něco jako proti zákonům vesmíru, nemyslíš? *Nadzvedne obočí a vyklopí do sebe dalšího panáka.* Božeee.. Asi budu spát tady. Do paláce se nedostanu. *Položí si hlavu na desku baru a vydechne. Pak se ale rychle narovná, protože dostane skvělý nápad.* Hraje tu hrozná hudba. Bubny a kytara na podiu jsou. Mikrofony taky. Co si dát pár písniček jenom my dva spolu? *Navrhne mu s nadšeným úsměvem. Nevzpomíná si, kdy hrál naposledy.*

Klub zlomených srdíček a ztracených existencí. *Zvedne schválně do vzduchu skleničku jako na přípitek a vyklopí to do sebe.* No... Čistě teoreticky jo. Což mi připomíná, že i moje sestra se zamilovala do prince. Takže nevím, jestli vůbec plníme naše jméno a naše čistokrevný rebelství tady toto všecko kazí. *Uchechtne a zavrtí nad tím hlavou.* Hele, nemůžeš vědět jestli její typ jsi nebo ne. Třeba to neví ani ona sama. *Poví to jistým hlasem, jelikož si tím je jistý, i když to ani není jeho věc.* Nemusí. *Pokrčí rameny a dál se kysele zašklebí.* Když si změníš identitu, změn si i vzhled. Šátek přes ksicht nestačí. *Povzdechne si potichu při vzpomínce na jeho starší sestru, která mu ani nepřijde jako jeho sestra. Jen jako někdo cizí, kdo udělal v životech jeho rodiny bordel a odešel.* Vesmír má nějaký zákony? Mně přijde, že spíš ne. Že zákony jsme my. Chápeš ne? Že tu možná nějaký zákony sice jsou, ale my je nevidíme, protože ty zákony vytvoříme my. *Zase se do toho docela zamotá a ani neví o čem vlastně mluví.* Já si ustelu v příkopě s motorkou. Zakryju se motorkou aby mi bylo teplo a nahradilo to lidskej kontakt. *Zazubí se na prázdnou skalničky před ním, přičemž po jeho nápadu po něm hodí zděšený pohled, který přesměruje na pódium a zase na na něj. Zvedne ukázovaček a zabodne mu ho do hrudi.* Jestli si uděláme ostudu a někdo to řekne rodičům a hlavě mýmu tátovi, který tu hraje úplně normálně a zjistí, že jsem tady hrál ožralej... Vykuchám ti krk. *Poví úplně, ale úplně vážným hlasem a hned vstane, přičemž se trochu zamotá a čeká na něj, jestli teda jde nebo ne.*

Amen. *Přikývne a hodí do sebe panáka.* Vy jste rebelové asi jako já motýl. *Zamává rukama ve vzduchu napodobujíc křídla a potlačí touhu se zvednout a začít běhat po baru s mávajícíma rukama.* Vim, že se jí líbí moje vlasy. Prakticky mi zakázala je ostříhat na krátko. Ale třeba jí děsí, jak mam každý oko jiný. *Zauvažuje.* Třeba bych se jí víc líbil s křídlama. *Zauvažuje rozvíjec tak dál svou předešlou poznámku o motýlovi.* Neboj. Já si nasadim tykadla, křídla, pojmenuju se Emanulína a budu dělat v zoo. *Zazubí se nad tím, jak skvěle to vymyslel.* V tom případě chci vytvořit zákon o lítání. Neni nefér, že my musíme věčně chodit nebo jezdit a ty malý potvory si lítaj? *Postěžuje si a pak potřese hlavou.* To nemůžeš! Na motorce si musíš ustlat, abys měl pohodlí a já si ustelu vedle tebe, aby nám nebyla zima. Přece mě tu nenecháš, ne? *Zatváří se dotčeně jako nakopnuté štěně, které nemá daleko k pláči. Pak dostane super nápad, že by si zahráli na podiu pár písniček. Po jeho výhružce polkne.* Tam toho moc ke kuchání naštěstí není. *Zazubí se nakonec a pak se zvedne a musí se přidržet stoličky, aby nespadl, protože udržet rovnováhu v tomto stavu je dost těžké.* My jsme vožralý. *Zasměje se, protože mu to připadá opravdu tak vtipné, že z toho chytne záchvat smíchu.* Jdeme! *Zavelí a ukáže přitom k podiu. Vykročí, ale hned po jednom kroku spadne přímo na nos a natáhne se na podlaze.* Asi jsem dolítal. *Zabrblá do podlahy a překulí se na záda.* Dones mi sem bubny. *Poručí Romeovi a v leže začne imitovat hraní na bubny.* To je nuda. *Zhodnotí a vyškrábe se na nohy.* Jdeme! *Zavelí znovu a znovu vykročí k podiu. Tentokrát se nějak dostane až k němu a zhroutí se na židličku k bubnům.*

Ááámen. *Zopakuje po něm a pokýve hlavou.* Náhodou. Kohokoliv bych zabil. Třeba. Teda... Tebe asi ne. No, asi. Pak bych přišel o nejlepšího kámoše, takže bych se musel zabití taky. *Nakrčí obočí, jelikož se mu nelíbí představa, že by měl už umřít.* Motýl má krátký život. Někdo to chytne na křídla a jsi kaput. *Pokrčí rameny, jako by to bylo přece jasné.* Dlouhý vlasy jsou fajn. *Přitaká, přičemž když uslyší o tom, jak se přestěhuje do zoo, zamračí se a zavrtí hlavou. * Beze mě ne. Na to zapomeň. *Začneme mu mávat rukama před obličejem, aby to mělo víc efekt.* Zapomeň. Bum. Zapomněls? *Zazubí se na něj a pak pokračuje dál.* Změníme se v orla. Nebo... V krokodýla. *Usměje se od ucha k uchu nad tím skvělým nápadem a když začne mluvit o tom jak je to nefér, obrně spodní ret a přikývne.* Jsou to nevděčný zvířata. *Zamumlá smutně a po jeho slovech si založí ruce na hrudi.* Tak si usteleme spolu v příkopě a přikryjeme se motorkou, aby nám nebyla zima. *Zazubí se na něj nadšeně a po jeho poznámce protočí očima.* Tak ti vykuchám břicho. Žádnýý probléém. *Roztáhne u toho ruce a nadšeně na něj zamrká. Následně se postaví, ale moc mu to nevyjde a zamotá se. Po jeho slovech se také zasměje.* Huups. Někdo nás ožral! *Samozřejmě to svede na někoho jiného, jelikož oni dva za nic nemůžou. Když ho uvidí na zemi, vypláznee na něj jazykem a žuchne sebou na zem vedle něj.* Kapelo! Hrajte! *Poví nadšeným hlasem, ale zamračí se, když uvidí, jak vstal a vydal se k bubnům. On se se vstáváním neobtěžuje a ke kytaře se doplazí po čtyřech. Pak opatrně vstane a vezme kytaru přičemž se otočí s nadšeným výrazem na Edwarda. Jenže jak se prudce otočí, to je příčinou toho, že se mu zamotá hlava a zase spadne na zadek. Jen pokrčí rameny a začne na kytaru hrát v sedě.*

Byli bysme spolu jako duchové. A strašili bysme spolu všeeeechny ostatní. *Roztáhne ruce, aby popsal, jak široký okruh těch "všech" ostatních je.* Tak se nenecham chytit. Nebo si pořídit náhradní. *Zajiskří mu v očích a zvedne do vzduchu vztyčený ukazováček na znamení toho, že je to úžasný nápad.* Jo, to jsou. Ale i tak to asi trochu přistřihnu. *Vezme mezi prsty konečky svých vlasů a zamává s nima ve vzduchu.* Zapomněl. *Přikývne.* Na co že jsem měl zapomenout? *Zamrká zmateně, protože už neví, o čem se to bavili a když slyší o krokodýlovi, natáhne před sebe ruce a zatleská jima, aby napodobil krododýlovu tlamu. Jenže pak zase ruce spustí.* Problém. *Oznámí.* Nemam rád vodu. Leda bych měl svoje prkno. Jenže krokodýli neudrží kvůli svý držce rovnováhu na surfu. *Postěžuje si.* Nepůjdeme si zasurfovat? Naučim tě to. *Dostane při svém stavu úplně úžasný nápad.* Tak jo. *Souhlasí, i když předtím namítal, že si na těch motorkách musí ustlat, protože na to už zapomněl.* Jenže já mam krásný břicho. *Namítne a schválně si nadzvedne triko, aby byly vidět jeho břišáky, na které je samozřejmě pyšný. Pak už se vydají k podiu, i když jim to trvá dost dlouho a on sám mezitím skončí na zemi.* Tys mě ožral. *Opraví ho a vyplázne na něj jazyk, když to udělá i Romeo.* Ta-da-da-da-da. *Zanotuje jednu z rockových písniček a u toho zaimituje hraní na kytaru, i když leží na zemi, na kytaru hrát neumí a ještě před chvíli bubnoval na imaginární bubny. Pak se mu ale podaří doklopýtat k podiu, kde se svalí za bubny, vezme paličku a snaží se najít konec, za který se má držet, přičemž se dloubne do čela a může být rád, že se netrefil do oka nebo do nosu. Po chvilce přemýšlení si je vrazí do pusy, takže mu trčí jako imitace mrožích klů.* Uh mam svuj phevlek. *Zahuhlá směrem k Romeovi a nadšeně se usměje. Díky tomu úsměvu mu paličky z pusy vypadnou a on tak vezme za tu neoslintanou stranu, i když je to ta opačná.* My jsme... Mrož a króďa a zahrajem vám super písničku. *Oznámí všem v baru nahlas, i když je mu sotva rozumět a je spokojený s názvem, který pro ně dva vymyslel. Pak začne bubnovat na náhodné bubny, takže i když zkoušel bubnovat malý Cameron, znělo to líp a do toho zpívat naprostou kravinu, která by vůbec nedávala smysl, kdyby mu bylo rozumět. Takhle si nerozumí ani on sám, ale je spokojený.*

*ležela na své posteli a zírala do stropu. Hlavou se jí začali honit myšlenky na Wyatta a Polaris, a tak se rozhodla ji napsat. Chvíli na to jí napsal i Edward. Hned ji bylo jasné, že pil. Jeho zprávu sotva přečetla. Dělá si o něj starosti, takže když z něho konečně dostala kde je, tak se zvedla a zamířila do baru. Na sobě má tedy jen černé plátěné šortky a červené tílko. Vlasy má jen tak v culíku a žádný make-up. Vzala si s sebou jen telefon a doufá, že Edward opravdu zůstane na místě. Přemýšlela, jestli nemá zařídit auto, které by je odvezlo zpět do paláce, ale usoudila, že procházka by mu mohla prospět. Do paláce je to z baru jen kousek.* /Pokud ovšem bude schopný chodit bez toho, aby sebou mlátil o zem na každým rohu../* v takovém případě asi prostě zavolá někomu ze sourozenců, aby pro ně přijel. Jakmile dojde do baru rozhlédne se, co nejrychleji se proplete mezi davem lidí a vyjde na pódium. Momentálně ignoruje všechny pohledy jiných lidí.* /Dobrý, aspoň dokáže celkem rovně sedět../To by stačilo. Hrajete lépe, když nejste opilí, takže si to nechte na jindy, jo? *Ani ji nepřekvapí, že tady vidí Romea. Spíše ji překvapí, že ho vidí celého a ne roztrhaného na kusy, protože si začal s Kath.* Teď půjdeme zpátky do paláce. Tam vám bude líp. *Zavelí a zamíří k Edwradovi. Chytne ho za paži a pokusí se mu pomoct, aby se zvedl ze stoličky. Koukne i na Romea a doufá, že ten se ze země zvedne sám.*

Báli by se nás vůbec? A byl bych jako duch hezkej? Protože když umřeš, nezhnusí tě to? Já chci být pořád takový hezký andílek. *Namítne a pokrčí rameny. * Náhradní? Jako třeba co já vím... Z nějakýho nekvalitního obchodu? A nebo! Ne, ne, ne! Mám lepší nápad! Vyrobíš si jé! Z papíru. *Zazubí se na něj a hrdě se poplácá po rameni.* Ne, žádný stříhání. Bude z tebe ta co žila ve věži. Bože, jak se ta blondýna jmenovala? *Nakrčí zamýšleně obočí a nafoukne tváře. Pak ale nadšeně otevře pusu, když si na to jméno vzpomene.* Jo, to byla ta lochneska! *Šťastně se zaculí, ale to hned zmizí, když si uvědomí, že zapomněl to, na co měl Edward zapomenout.* No vidíš, já už to taky zapomněl. *Rty stáhne do úzké linky a u toho rozhodí rukama.* Póčkát! Ty surfuješ, ale nemáš rád vodu? To nedává logiku. *Namítne, přičemž nadšeně přikývne.* Půjdeme hned, jak jim vypijeme zásoby. *Zazubí se na něj, ale zase se zamračí a zavrtí hlavou.* Tak to nene! Ožral nás on! *Prstem ukáže na barmana a nevinně téměř až psíka očima na něj zamrká. Potom se už dohrabe na pódium, ale hned sebou plácne na zem. Chvíli si kytaru přehazuje v rukou, než zjistí, jak vlastně patří. Pak začne hrát, i když to moc jako hraní nezní, ale to mu je v tomhle stavu úplně jedno. Jakmile se zase otočí na Edwarda, polekaně vyjekne.* Kdy těm stihl posednou lachtan? *Zeptá se ho zmateně, ale to už je představí, tak nadšeně zamává všem těm lidem a jakmile začnou hrát, i on se přidá zpěvem nezpěvem. Jak u toho začne házet hlavou, začne se mu motat, proto si radši lehne na záda. Moc příjemné to ale není, proto se zase posadí, ale hned jak pohled upře před sebe, pohled mu padne na Alessiu.* Nikam nejdeme! Naše rodná planeta je tady. *Nafoukne tváře jako naštvané dítě, ale až když si uvědomí, kdo to vlastně je a odkud je, začne nesouhlasně vrtět hlavou.* Ne. Ne. Ne. A néé! Do paláce né! Já jsem v tom nevinně, tak prosím do paláce nééé, tam prosím do paláce néé. *Začne vesele "zpívat", přičemž u toho zase položí kytaru na zem, položí se na záda a začne mávat rukama, jakoby ve sněhu dělal andílka.*

Ty nejsi andílek. Ale byly bysme náádherní duchové. Nádherní, ale děsiví. Všichni by od nás utekli, kdyby nás viděli. ALE! Mě se nechce umírat. Takže duchové budeme potom. *Opravdu se mu nechce nijak moc umírat, takže plán na strašení ostatních odloží o pár let později.* Jooo. Papír je super. Budu modrej. *Vzpomene si na modrou popelnici na třídění papíru, díky které pomine ten fakt, že papír je normálně bílý.* Ne, lochneska ne. To byla taaaa Bezzubkaaa. *Opraví ho a potřese nad ním zklamaně hlavou, protože nechápe, jak si to mohl splést.* Nemam rád padání do vody. *Oklepe se, jako kdyby ho jenom zmínka vody namočila.* Přesně tak. *Přikývne vážně, jako kdyby právě učinili důležité rozhodnutí, které ovlivní plno životů.* No jasně. Ty seš záporák. Teeen Darthšmoula. *Ukáže na barmana a zamračí se na něj.* Už jenom čepička ti chybí. *Zazubí se na něj.* A ten inhalátor, abys zněl hustě. *Zaimituje hlas Dartha Vadera a pak už se nějakým způsobem, ani sám nechápe jak, dostane na pódium. Ještě než začne hrát, stihne napsat něco málo Aless a poslat jí i selfie.* Odepisuje mi Aless. *Oznámí nadšeně Romeovi a nijak nepočítá s tím, že by se tady objevila. Jeho mozek to nijak nestíhá pobírat, takže bez nějaké starosti začne hrát nehrát na bubny a do toho i zpívat. Jenže do toho se tu objeví skutečně Alessia.* Ty jsi skutečná? *Nakloní hlavu na stranu.* Vypadáš jako anděl. Už ti jenom chybí křídla. Ale jí ti je vyrobim! Jsme to s Romeem vymysleli! Z papíruu! *Oznámí jí nadšeně a když ho Aless chce zvednout, nesouhlasně zamručí.* Mě se nechce. *Mlaskne nespokojeně a když stojí na nohou, zase se začne kácet zpátky do bubnů. Nakonec to stihne vybalancovat díky tomu, že se chytne Alessiy.* Pooojď. Budeme spolu stanovat třebaa. *Plácne první blbost, co ho napadne a pak se začne smát, když vidí Romea na zemi, jak dělá andělíčka a zase se začne kácet k zemi. Tentokrát mu to ale moc nevyjde a když se snaží zachytit Aless, stáhne k zemi i jí. Naštěstí ona aspoň skončí na něm, takže sebou nesekne o zem tak, jako on.* Ty máš okolo hlavy hvězdičkyy. *Usměje se na ní jako měsíček na hnoji.*

*když ji napsal Edwrad a ona se dozvěděla, kde je, neváhala a zamířila za ním. Má strach, že si něco udělá, protože už jen podle zpráv vidí, jak je na mol. Ani se nijak nepřevlékala a nebrala si s sebou nic jiného, než telefon, aby mohla být s edwradem v kontaktu. Co nejrychleji dojde do baru a proplete se mezi lidmi. Ta příšerná hudba a zpěv ji trhají uši, takže si jednoduše stoupne na pódium a oddychne si, když oba přestanou hrát.* Ano, jsem skutečná, Edwrade. Vážně jsem ráda, že sis všimnul. *Odfrkne si.* Nevypadám jako anděl a křídla mi dělat nebudeš. Hezky se zvedneš a oba půjdete po svých do paláce. *Oba dva zpraží pohledem.* Sakra..tohle není žádná vaše rodná planeta! Jste úplně mimo, do háje. Proč jste tolik pili? To se hroutí svět a jediná záchrana je opít se na mol? *Zeptá se jich a založí si ruce na hrudi. Ignoruje ten fakt, že donedávna dělala něco podobného, akorát s drogami. Potom chce pomoct se zvednout alespoň Edwradovi. Doufala, že to bude jednodušší, než zvedat ležícího Romea.* To je mi jedno. *Řekne a když se jí Edward zachytí, aby nespadl do bubnů, malém se skácí k zemi, ale naštěstí to ustojí.* Stanovat budeme, až nebudeš opilý. Teď nejsi schopný ani chodit, jak bys asi postavil stan, hm? A já to rozhodně dělat nebudu. Spíše mám chuť tě teď uškrtit. *Řekne už celkem naštvaným tónem.* Romeo prosím tě nezpívej. Já mám svoje uši ráda a nechci o ně přijít. Do paláce půjdeš tak či tak. Tímto "zpěvem" mě nepřesvědčíš. *Naznačí uvozovky. Zaječí, když se s edwradem skácí k zemi a je ráda, že dopadla na něj a ne na zem. I hned se jí z té blízkosti rozbuší srdce nehledně na to, jak opilý Edwrad je. Ignoruje to.* Nemám to jen ty jsi opilý. Vy oba.*Koukne na Romea a pak jednoduše propleská Edwarda. Musí se nějak vzpamatovat.* Koukej se probrat. Proč jsi tolik pil? *Zeptá se jej a pak se pokusí vstát.* A teď vstávejte a jdeme do paláce. A nepokoušejte moje nervy nebo vás tu nechám a až vás vyhodí, tak budete spát někde venku. V posteli to bude pohodlnější, ne? *Povytáhne obočí.*

Jsem andílek, jen ty to nevidíš, protože jsi oslepený andělskou zááří! *Zamrká na něj vesele a když řekne, že budou duchové potom, zasalutuje.* To beru, taky se mi nechce umírat. A vísky hak je to riskantní? Půjdu na útok, nějaký strážce mě picne... A já budu picnutý. A budu tam na tebe aspoň čekat. *Nakloní hlavu že strany na stranu, aby dal najevo, jak moc nad tím uvažuje.* Já chci být zelenej, abych mohl splynout s trávou a hulit sám sebe. *Pokrčí rameny, ale potom nasadí štěněcí výraz.* Dal bych si trávu. *Poví smutně a ohrne u toho spodní ret.* Bezzubka? Jakože ta ženská co tam byla v té věži neměla zuby? Tu bych teda nezachráňoval. Bez zubů je docela všecko na nic. *Povzdechne si, přičemž se potom otočí na barmana, na kterého se zašklebí.* A já chci býýt taťka šmooula! *Zazubí se nadšeně a poté se nějak doplazí na pódium, kde se ujme kytary. Hraní mu ale překazí Alessw a při slovenské "palác" stáhne zamračeně obočí.* Já nikam nejdu. Budu sedět tady. Třeba mě někdo odtáhne domů. Rodiče tu mají známí. *Ohrne spodní ret a začne se rozhlížet kolem sebe.* Haló? Jsou tady znamí mých rodičů? Neschovávejte se! *Vykřikne tak nahlas, aby ho šlo slyšet a zase pohled přesune na Aless.* Jo. Přesné tak. Můj svět se zhroutil. Ale tohle je moje druhá rodná planeta, že které maximálně odsvištím domů na motorce. *Pokrčí rameny jakoby to bylo úplně jasné, jen ona to nechápala.* Népůjdu! Já do paláce nepojédu, já do paláce nepůjdu! Kdyby na mě táta příšeel, ten byl na mě vzal máámu. *Ignoruje to, že jeho zpěv není zrovna skvělý, ale i přesto ho to baví. Když uvidí, jak oba dva skončili na zemi, vyprskne smíchy a z kapsy si vytáhne mobil, přičemž si udělá selfie, aby to hned mohl poslat do světa. Poté konečně vstane a dokonce se udrží na nohou.* Já jedu domů! Na motorce. *Dupne si nohou, jelikož se mu do paláce vážně nechce.*

To jo. Ale tou od Aless. *Poznamená.* Neboooj. Já se pak taky nechám toooo pic...něco. *Pokrčí rameny a nakrčí obočí, jak si chvíli snaží na to slovo vzpomenout. Pak už ale i zapomene na to, na co si vzpomenout chtěl, takže to prostě nechá plavat.* Hulit sám sebe? Bleee. Si sežeň nějakou holku, ať ti ho vyhulí. *Poradí mu.* Ne mojí sestru. *Koukne na něj přísně.* Jo, bezzubka myslim. Ale no.. Bez zubů by ti ho blbě hulila no.. *Rozvine svá předešlá slova.* Ne moje sestra. *Koukne na něj přísně, protože už zapomněl, že mu to říkal.* Tak si pořiď děti. *Pokrčí rameny po jeho slovech s taťkou šmoulou.* Ne s mojí sestrou. *Dodá rychle a pak už se nějak dostane na podium, kde začne hrát, dokud se u něj neobjeví Aless.* Proč nechce křídla? *Našpulí smutně rty, jako dítě, kterému někdo odmítl koupit zmrzlinu, na kterou se těšil celý den.* A to to musí mít důvod? *Pokrčí rameny.* Potkal jsem se s kamarádem a trošičku jsme pili. *Naznačí mezi prsty, jak trošičku to vlastně v jeho očích bylo. Pak už skončí na zemi i s Aless a usměje se na ní jako měsíček na hnoji. Zamrká, když ho propleskne a protře si tvář.* Au. *Koukne na ní trochu dotčeně a to, jak je na mol to nijak moc nezmění.* Protože. Svět je krásneeeej. *Zazubí se na ní a podaří se mu nějak vstát, přičemž se opře zase o Aless.* Nejsme krásnej páreček. *Zazubí se na ní, protože je pořád mimo a nevnímá, co říká.* To neee. Někdo tě .. to ... picne. A já nechci umřít, takže budeš sám. *Snaží se nějak zastavit Romea.* Jdeme do paláce! *Zavelí a ukáže ke dveřím. Rádoby sebevědomě vykročí, ale ignoruje ten fakt, že je na podiu, takže šlápne do prázdna. Díky tomu spadne znovu na zem přímo na nos, ze kterého mu začne téct i krev a u toho s sebou strhne i bubny.* Au. *Postěžuje si znovu, protože to věčné padání na obličej ho fakt už nebaví.*

*Projíždí Illeagram, zatímco poslala Roryho pro zmrzlinu a zrovna ve chvíli, kdy narazí na příspěvek svého syna jí napíše jeden z rebelů, co dělá v baru, že Romeo tam je úplně na mol a snaží se něco hrát na podiu na kytaru. Okamžitě jí začnou z očí lítat blesky a ona se vyřítí z komnaty z ghetta. Momentálně je jí jedno, že do baru neměla ani vkročit a že její manžel by šílel, kdyby to věděl, takže je dobře, že to neví. Dojede na motorce do baru a dovnitř vpadne jako velká voda skřížená s Godzilou. Okamžitě se prorve mezi lidmi k podiu a probodne Romea pohledem.* Já přísahám bohu, že máš jediný štěstí, že u sebe nemám zbraň. *Zavrčí na něj.* Okamžitě domů. Teď hned. *Podívá se na něj přísně a její pohled a tón hlasu prozrazují, že každá námitka bude dalším hřebíkem do jeho rakve. Pak se podívá vedle sebe, když uslyší zřícení bubnů a uvidí princezničku a dalšího palácového. Falešně sladce se na oba dva usměje a dál je neřeší. Teď je její největší starostí, aby přemohl chuť svého syna na místě uškrtit za to, jak se zřídil.*

*dojde do baru a rovnou si to namíří k pódiu, na které vystoupí po pár schůdkách. Řekne, že není anděl a ani nechce křídla.* Protože nejsem anděl a nepotřebuju je. *Odpoví mu na otázku.* Pokaždý to má důvod, kort když jsi v tomhle stavu. *Sjede ho kriticky pohledem.* Jasně.. vidím tu trošičku. *Protočí očima.* Chceš aby tě rodiče našli takhle, jo? Ty jsi jiný magor. *Otočí se na Romea a neodolá uchechtnutí nehledně na to, ze je na oba naštvaná.* Na motorce rozhodně nepojedeš. Nejsi schopný ani chodit. jak bys ses asi k ní dostal a řídil ji?*Povytahne obočí. Vážně by jí zajímalo, jak to chce provést. Jeho další zpěv raději ignoruje a doufá, že její uší to přežijí. Poté skončí s edwradem na zemi a z té náhlé blízkosti se jí rozbuší srdce, ale ignoruje to. Propleská ho ve snaze ho trochu vzpamatovat, ale jak vidí, moc to nefunguje.* Promiň, ale musíš se trochu vzpamatovat. *Jako omluvu ho nevědomky po tváři pohladí.* To není důvod k pití. *Povzdychne si. Poté vstane a podepře Edwarda, aby se znovu neskácel k zemi.* Edwrade.. přestaň prosím tě. *Potřese hlavou a raději se otočí na Romea.* Zapomeň. Myslíš, že tě nechám jet na motorce v tomhle stavu? Tvoji rodiče by mě zabili. *Ignoruje ten fakt, že nemá tucha, kdo jsou jeho rodiče. Ví jenom, že v tomhle stavu na motorce jet nemůže. Poté se za ni ozve hlas pořádně naštvané ženské a tak se otočí tim směrem. I hned pozná Arowen. Viděla ji na tolika útocích. Nachvilku se zarazí a zůstane na ní hledět, přičemž se jí zmocní strach. Pak si všimne podobnosti mezi ním a Romeem a taky pochopí význam jejích slov o "domovu".* Ty jsi rebel? Ona je tvá matka? *Podívá se šokovaně na Romea a kývne hlavou směrem k Arowen.* Zabili jste mého otce. *hlesne tiše.*/teď už na té motorce jet může...jeho rodiče mě a celou moji rodinu chtějí zabít i tak./* Nevěří tomu, že je Romeo opravdu rebel. Neměla o tom tušení. Nestihne ani nic dalšího říct, protože se ozve rána. Podívá se tím směrem a když uvidí Edwarda, jak leží skoro polomrtvý na zemi, vykašle se na Romea a Arowen a co nejrychleji dojde k němu.* Já tě fakt zabiju, Edwarde. Proč mi tohle děláš? *Myslí to jako řečnickou otázku. Poté mu pomůže vstát a ohlédne se za sebe na rebely. Už je jí tak nějak jedno, jak se Romeo dostane domů. Chytne Edwarda za ruku a dovede ho k jedné pohovce, kde ho posadí.* Nehni se odsud na krok. Zachvilku jsem zpátky. *Řekne zamíří k baru, kde poprosí o balíček papírových kapesní kapesníku. Pak se vrátí zpět k němu a posadí se vedle něj. Otře mu krev z tváře a kapesníček prostě někam odhodí. Poté mu jeden podá.* Jsi schopný si ho tam udržet sám? *Zeptá se ho a povytahne obočí.* Teď půjdeme spolu zpátky do paláce, jo? Tam na tebe čeká postel, ve který se z toho vyspíš.

Picnoout. Pic, pic! *Prstami udělá píšťalky a schválně je na něj namíří.* Takhle ne, fuj! Edwarde! Že tě napadají takovýhle věci. Asi to taky potřebuješ jako... No... Moře sůl. *Rozhledne se kolem sebe a nadšeně ukáže na nějakou ženskou nedaleko nich.* Tahle by ti s tím hulením mohla pomoct. *Pokrčí rameny, ale když zmíní jeho sestru, i přes alkohol v krvi ho zabolí srdíčko.* Hele, můžeš přestat opakovat tvou sestru. Tady. Má. Někdóó. Zlomenýý. Srdíčkóó! *Začne mávat rukama před obličejem aby to pochopil a už jeho sestru nezmiňoval. Poté se už posadí na pódium a pohledem skáče z Edwarda na Aless a zase zpátky.* Nó... Vlastně... Asi ne. Ale to řekni mýmu mozku, už spí. *Ohrne spodní ret a jako naprostý andílek na ní zamrká.* Tak bych si na ni ustlal. A nebo by mě na ni někdo přivázal a pak zaháčil třeba za autor a udělal frrrrrnk a odvezl domů. *Zazubí se na ni a poté už dostane lepší nápad udělat si selfie a dát to na Illeagram. Když mu začne psát Kath, rychle mobil strčí do kapsy. Zase se otočí na Aless, na kterou se zašklebí.* Řídit umím. Je to jednoduší než chodit. *Vysvětlí ji naprosto jednoduše, ale když uslyší dost známý hlasy, ztuhne a polkne. Pomalu se otočí tím směrem, kde ten hlas slyšel a nevinně se usměje na svou mámu.* To bys neudělala! Nepicla bys svého milovaného syna! *Využít oči a doufá, že by to vážně neudělala.* Mamíí, já se tady bavím. *Povzdechne si a pak se teda vydá z pódia dolů, i když se mu motá hlava, proto to vyřeší tak, že zase sejde po čtyřech. Po slovech Aless polkne a otočí se na ni. Kdyby v sobě neměl alkohol, asi by mu to bylo dost blbý, ale teď to nemá čas řešit.* Jo, no... To je Arowen, moje mamka. Mami, Aless. *Rukama k nim začne mávat, ale když uslyší další slova Aless, radši zamává Edwardovi.* Čááu kosatko! *Zamává a když ještě vidí jak spadne, šokovaně zamrká a otočí se na Arowen.* V tomhle stavu by si neměla řídit, mami. *Prstem ukáže na její břicho, ale poté se začne potácet k východu. Zvedne ruce nad hlavu a z ničeho nic se začne smát.* Svět se točííí. Svět se motáá. A já lítáám. A já... Au. *Zamračí se, když narazí do židle, protože si ji vůbec nevšiml. Taky nevšímá, že vůbec nešel k východu, ale spíše právě mezi lidi. Zmateně se rozhlédne kolem sebe a když uvidí východ, zazubí se a zase se pokusí nabrat správný směr.* Mami, mám tě rád. Říkal jsem ti to někdy? *Nakloní hlavu na bok a jakmile se domotá až k východu, je to pro něj konec cesty a sveze se hned venku přede dveřmi na zem a před se zády o bar.*

Nic nepotřebuju. *Ušklíbne se a pak na holku, na kterou Romeo ukázal, vyplázne jazyk.* Fuj. Vždyť je ošklivá. Já mám rád modrookou blondýnku. Alessiu. *Postěžuje si a pak mu vyjmenuje, co všechno nemůže dělat s jeho sestrou a postupně na všechno zapomene, takže si ani neuvědomí, kolikrát to řekl.* Chceš lepidlo? *Zeptá se ho a obrátí se na barmana.* Máš lepidlo, šmoulo? *Zeptá se ho, ale pak to odmávne rukou a dostane se k podiu, kde začne hrát, dokud sem nepřijde Aless.* Pokaždý neee. Dneska ne. *Zavrtí rychle a urputně hlavou, až mu u toho zamlaskají tváře a ještě více se mu začne motat hlava. Pak už skončí na zemi společně s Aless a postěžuje si potom, co ho propleskla.* Ale tohle se mi líbí. *Usměje se na ní, protože si plně uvědomuje, že ho pohladila po tváři. Pak se postaví a chvíli se mu daří balancovat a snaží se přesvědčit Romea, aby se s nimi vrátil do paláce, protože jaksi zapomněl na ten fakt, že je rebel. Když se sem přižene růžovovlasá ženská nadzvedne obočí.* Mizíme. *Šeptne Aless a vydá se k východu, během čehož se mu podaří spadnout na zem a shodit bubny. Slyší, jak Romeo představuje Aless své mámě a sám se ozve.* Těší mě. *Zabublá do podlahy.* Protože... tě miluju. *Mluví z něj alkoholová upřímnost a nechá si od ní pomoct k jedné pohovce. Přidrží si kapesník u nosu a po její otázce přikývne.* Fajn. Jdeme. *Podaří se mu zvednout z pohovky, protože alkoholové opojení o něco málo pominulo a on se spolu s Aless už trochu jistějším krokem vypotácí z baru.*

*Přižene se do baru, kde hned probodne pohledem Romea.* Jsi schopný si na to vsadit? *Zavrčí na něj, i když v hloubi duše pod vším tím vztekem ví, že má pravdu a opravdu by mu nic nedokázala udělat. Jako každá matka by se pro své děti obětovala bez váhání. Pak zvedne pohled k Aless a potřese hlavou nad Romeovým představováním.* Zdravíčko. *Usměje se na ní sladce.* Jak se má mamča? Brzo jí přijdem navštívit. *Mrkne na ní a pak se vrátí k probodávání svého syna pohledem.* Romeo Acyne Beaver, ty mi budeš říkat, že nejsem ve stavu na řízení!? *Zvýší hlas a pak ho sleduje, jak se prodírá lidma a povzdychne si.* Za co? *Zeptá se sama sebe potichu a pak se jí uleví, když se Romeo dostane ven, takže dojde za ním, ale její naštvaný pohled se nijak nemírní.* Už nějakou dobu ne. *Poznamená a pak nad ním potřese hlavou a natáhne k němu ruku.* Okamžitě se zvedni. Jedeme domů. Čím dýl jsme pryč, tím větší je šance, že mě kvůli tobě táta přizabije a to si mě pak teprve nepřej. *Koukne na něj přísným pohledem.*

*když vidí Edwarda, jak urputně zavrtí hlavou, neodolá a pobaveně se uchechtne a potřese nad ním hlavou.* Já to říkám tobě, tvýmu mozku už to musíš doručit sám. Takhle to funguje, víš? Je to jako pošta. Firma to dodá doručovateli a ten to dodá zákazníkovi. *obrátí se na Romea a nad jeho dalšími slovy si jen povzdychne a protočí očima. Poté už skončí s Edwradem na zemi a pokusí se ho trochu vzpamatovat. Moc se jí to ale nedaří, a tak ho nevědomky pohladí po tváři. Po jeho slovech si hned uvědomí, co dělá a lehce, až téměř neznatelně, zčervená.* /Stejně si to zítra nebude pamatovat./*uvědomí si a tak se na něj taky usměje a stáhne svou ruku. Poté vstane a podepře Edwarda, aby se zase neskácel k zemi.* Ale ve střízlivým stavu. *Otočí se na Romea. Poté za sebou zaslechne něčí hlas a otočí se tím směrem. Hned pozná, že před ní stojí velitelka rebelů. Zůstane na ní jen tiše hledět a zmocní se jí strach. Z rozhovoru Arowen a Roryho ji dojde, jaká je mezi nimi spojitost. Když je Romeo představí, koukne na ní vyděšenýma očima.* Mohlo by jí být líp, kdybyste neudělili to, co jste udělali a taky vynechali vaše návštěvy úplně, protože o ně nikdo nestojí. * Odpoví ji na otázku. Viděla, jak na ní mrkla a všechen strach vystřídal hněv, takže je jí momentálně jedno, že ví, čeho je Arowen schopná. Poté Edwrad netrefí schody dolů z pódia, takže šlápne do prázdna a spadne na zem. Hned jde k němu a zeptá se ho, proč ji to dělá. Po jeho odpovědi sklopí pohled.* To byla řečnická otázka..*zamumlá a pomůže mu vstát. Poté ho odvede k pohovce, na kterou ho posadí a zajde pro balíček papírových kapesníčků. Následně také vstane a raději ho chytne za paži, aby sebou zase někde nemlátil o zem.* Procházka ti prospěje. *Řekne, když vyjdou ven z baru. Poté si všimne Romea a Arowen, kteří tam jsou také, ale rychle od nich odvrátí pohled a vydá se s Edwradem směrem do paláce.*

Tak si najdu jinou modrookou blondýnku, aby ti splnila veškerý potřeby, když modrooká blondýnka nemůže. *Zašklebí se na něj a následně nahlas zaskuhrá.* Já chci vnitřní lepidlo! Lepidlo lásky. *Zazubí se na něj a zase se otočil na barmana.* Helé, padouchu. NNemá radši lepidlo lásky? Nebo náhradní srdíčko? *Nakloní tázavě hlavu na bok.* Pošta nefunguje. Pošta je zavřená. Žádný doručení balíčku nebude, přijďte zas. *Zazubí se na Aless a dál by možná něčí řekl, jenže uslyší hlas jeho mámy, což mu docela nahání strach i přes alkohol v krvi.* Eh... Jo. Protožé mě máš ráda. I jako krokodýla. *Uculí se na ni a rozhovor mezi jeho mámou a Aless ignoruje a radši se snaží zkusit normálně chodit. Pak se zase na Arowen otočí a přes hlavu si radši přetáhne kapuci.* Nejsem doma, zkuste to příště. *Zamumlal přes kapuci, ale jak má na hlavě kapuci, tak dostane skvělý nápad.* Mami, jsi můj hrdina. Proto potřebuješ plášť, ten na tobě nevidím. *Nakrčí obočí, když se ujišťuje, jestli tam vážně není a když si to potvrdí, sundá si mikinu, takže má odhalenou celou hruď. Dobelhá se až k ní, přičemž ji mikinu dá rukávami kolem krku a udělá jí z toho plášť.* Jsi superhrdináá. Můj superhrdináá. *Potom už dojde ven, kde se ale posadí na zem a pohled zvedne k Arowen. Už by chtěl vstát, ale pro jistotu si jen zaboří hlavu do klína a zaskuhrá.* Mně je špatněě. *Postěžuje si a konečně se vyhraje na nohy a dojde k motorce jeho mámy a zamává té své.* Já si pro tebe přijdu, nebój. *Pak si sedne na motorku a zazubí se.* Jsem připraven k odjezdu. *Zamumlá a ještě také nezapomene zamávat Edwardovi s Aless.*

*Dnes sa rozhodol zájsť do Luxury baru. Od rána sa nudil. Len pobehoval po miestnosti zo strany na stranu a nerobil nič zaujímavé. Obliekol si na seba len bielu košeľu a nejaké rifle keďže vonku bola celkom zima, na toto počasie nebol zvyknutý. Prišiel do baru a prišiel k pultu kde si objednal jednu whisky a počkal kým mu ju čašník donesie. Hneď si ju prevzal a s pohárom v ruke sledoval okolie. Niektorý tancovali na parkete iný na seba hadzali usmievave pohľady iný len sami sedeli a túžili po zábave, rovnako ako Liang..*

*Dnes ma konecne po smene a ma volny vecer. Hned sla do sve komnaty, kde ze sebe sundala uniformu sluzebne a rospustila si sve dlouhe modre vlasy. Nasledne si dala rychlou sprchu a potom uz s rucnkem kolem veho tela si ze skrine vytahuje sve obleceni a rozhoduje se, co si na sebe oblekne dnesni vecer. Nakonec se rozhodne pro cerne upnute triko, ktere ma lehky vystrih a odhaluje i kousek jejiho bricha. Sikni si nakonec vzala cervenou z latexoveho materialu, takze obepina jeji boky a zadek a je dlouho nad kolena. Na noou potom ma leskle kozacky na nekolika entimetrovem podpatku. S Makeupem to nejak neprehani a sve modre vlasy si zaplete do copu a prohodi si jej prez lee rameno. Bezme si kabelku a opusti svuj pokoj a nasledne i palac a rozejde se smerem k jejimu pblibenemu baru. Jakmile se dostane dovnitr Hned ji chytne melodie hudby, ktera hraje a tak misto toho, aby sla treba k baru, jde hned na parket, kde necha sve telo tancovat do rytmu hudby a uzivat si to.*

*Dnes sa rozhodol pre bar. Sedel pri bare a popíjal svoj už tretí pohár whisky. V tom sa na parkete objavila nová osôbka. Modré vlasy a pomerne odhalené oblečenie. Liang si ju začal obzerať. Celu dobu popijania pozeral jej smerom.* /Keby tak prišla k baru./ *Prosikal v duchu no keď videl, že neprichádza postavil sa a išiel za ňou na parket. Chvíľu sa zvrtal do rytmu hudby a potom podišiel k nej. Bez akéhokoľvek opýtania ju chytil a začal s ňou tancovať.* Komu vďačím za tak úžasný tanec? *Spýtal sa s úsmevom a dúfal, že táto duša ho nepošle k vode. Naozaj by to znamenalo ďalšie problémy s hľadaním nových obetí.*