Starý strom

Škoda však že tu tvoj brat nie je, aby som mi prejavil úprimnú sústrasť. /Bože, čo som to povedal?! To bolo totálne neprofesionálne!/ *Tak rýchlo, ako sa myšlienka objavila, sa aj stratila.* Byť prvorodeným je riadna otrava. *Priznal na jej slová.Keď ho vyzve, aby jej povedal niečo o sebe, obočie mu vyskočí až pod vlasy, ktoré mu padali do tváre.* A čo by si chcela vedieť? *Spýta sa, pričom sebou trhne.* O niekoľko rokov mám prevziať trón po otcovi, mám mladšiu sestru, mama je na vozíčku. *Vymenovával bezmyšlienkovite.* A čo mi o sebe povieš ty? Vieš príde mi to nespravodlivé, keď ty budeš mať o mne toľko informácií, zatiaľ čo ja ani neviem, odkiaľ máš joint. *Zamračil sa. Princezná bola skutočne oriešok, ktorý by rád rozlúskol. Žiadna rovnica nebola pre neho dostatočne ťažká, aby ju nevyriešil. Aj keď si nebol istý, či sa táto situácia dá prirovnávať k metematickej rovnici.*

Kdybys mu projevil upřímnou soustrast, tak by ti na místě asi jednu vrazil. Pokud by teda byl při sobě.*ušklíbne se a tu situaci si představí. Má co dělat, aby se nerozesmála.* /Ty dva by bylo dost zajímavý seznámit./*pomyslí si a hned se rozhodne, že to musí nějak zařídit* No... mít 4 starší sourozence taky není žádná výhra. *uchechtne se. Pak mu řekne, aby jí o sobě něco řekl, především proto, že z něj chce vytáhnout něco trapného, aby se pak mohla pobavit. Po jeho strohé formální odpovědi si znuděně povzdychne.* To s mamkou je mi líto.*když se jí on pak zeptá na to samé, uchechtne se.* Joint mám od kamaráda. /Pravděpodobně./*chvilku nad tím přemýšlí, přičemž se lehce zamračí, ale pak to hodí za hlavu.*/Tráva jako tráva./ Co bys o mně řekl ty? *pobídne ho a s úsměvem se opře o opěradlo lavičky.*

Asi aj ja by som na jeho mieste niekomu vrazil. *Rozmýšľal nahlas.* /Táto rodina je prinajmenšom dosť zaujímavá./ *Bol zvedavý aj na ostatných súrodencov, či sú všetci takí, ehm... svojskí. Áno, svojskí. Keď vyjadrí ľútosť nad tým, čo sa stalo jeho matke, pokrúti hlavou a zdvihne ruku.* Nemá ti byť čo ľúto. Už sa to stalo dávno a už sa to ani neodstane. *Takýchto kecov mal už plné zuby. Každý sa ospravedlňoval za niečo, za čo nemohol. Načo je to dobré? Stačí, keď človek povie, že súciti s niekým, ale nie, aby sa ešte ospravedlňoval.* /Tak teda od kamaráta./ *Pomyslí si uštipačne, ale je ešte natoľko pri zmysloch, aby si to nechal pre seba. Keď ho vyzve, aby ju opísal, premeria si ju. Snaží sa nájsť niečo, čo iní na prvý pohľad nevidia.* Nechcem byť drzý, ale podľa mňa ti je úplne jedno či si alebo nie si princezná a riadiš sa vlastnými pravidlami. *Potom dodal akoby nič.* Za maskou poslušnej princezničky sa skrýva dievča prahnúce po skutočnom živote. *Nevedel, prečo to povedal. Možno pre to, že on sám sa tak cíti.*

*řekne, že pokud by Wyattovi řekl něco o upřímné soustrasti, asi by mu vrazil. Pak se uchechtne. I ona by se tak asi zachovala. Pak řekne, že je jí líto to, co se stalo jeho matce.* To je pravda, ale i tak. Asi to není zrovna příjemný a jednoduchý, takže je mi to líto.*řekne tvrdohlavě a pokročí rameny. Neví, jestli Noah vi o tvrdohlavosti Schreave rodiny, ale já tohle ji nevymluví. Pak mu řekne, že joint má od kamaráda a poté chvíli přemýšlí, jestli je to vůbec pravda. Nakonec to přestane řešit. Vždyť je to jedno. Pak ho vyzve, aby ji řekl, co si o ní myslí. Po jeho odpovědi ho projede pohledem a povytáhne obočí.* Nejsi drzý, máš až děsivě spravnej odhad.*řekne a zarazí se.* Vystihl jsi to naprosto přesně.

*Rozmýšľal nad jej slovami aj nad blížiacou sa Selekciu. Doteraz vždy keď nad tým rozmýšľal, pozeral sa na to zo strany dievčat, ktoré sa tam hlásia. Ešte sa nestihol veľmi zamyslieť nad tým, ako sa musí cítiť sám princ. Fakt mu vôbec nezávidel.* /Ani sa nečudujem, že utiekol./ *Ale tiež rozmýšľal nad tým, aký výprask ho čaká keď sa vráti. Vedel to z vlastnej kože. Keď niečo pokašľal, snažil sa vyhýbať rodičom a potom to bolo ešte horšie. Zazubí sa, keď mu povie, že má dobrý odhad. On vedel čítať medzi riadkami. Pokrčil ramenami a pokúsil sa o chabý žart* Telepatia. *Odpovedal a neveselo sa zasmial. To dievča mu pripomínalo jeho samotného spred niekoľkých rokov. Lenže on z toho vyrástol a vyspel. Musel. Kvôli rodičom a kreajine, nad ktorou mal vládnuť.*

*podiví se nad tím, jaky má Noah odhad. Přijde ji to až trochu děsivé, protože to vystihl naprosto přesně.* Jasně, jasně...*uchechtne se, když zmíní telepatii a pak se rozhlédne kolem. Uvědomí si, že už bude čas oběda a potom má Royal Collaps zkoušku, kde by ráda byla. Musí si promluvit jak s Colem tak Edwardem.* /Když nad tím tak přemýšlím...to raději půjdu domů, než být s těma dvěma v jedný místnosti./*uvědomí si a zvedne se.* No nic, Všeználku. Poslušná princezna má něco na práci, takže se měj.*pousměje se* Hned co se brácha uráčí přijít domů, seznámím vás, abys mu mohl popřát upřímnou soustrast. *Uchechtne se, mávne mu a vydá se směrem k paláci. Pak se ale zarazí a otočí se zpět na něj.* Jo a na přihlášku do Selekce taky ještě není pozdě! Ulehčíš tím rodičům práci, ohledně hledání snoubenky a budeš mít více schůzek s Wyattem, kde si můžete navzájem rozbít huby.*zatváří se jako andílek se svatozáří na hlavě. Pak už se otočí a opravdu odejde do paláce. Je to po dlouhé době, co se vrací do paláce před půlnocí. Nicméně stejně se tam teď kupodivu cítí lépe, než kdekoliv, kde by narazila na Colea. Ohledně Edwarda...u toho doufá, že se mu v paláci vyhne.*

*Všimol si, že ju svojím odhadom dostal do rozpakov a ospravedlňujúco sa usmial. Veď ona ho vyzvala, aby jej povedal, čo si o nej myslí. Pozerá sa ako sa zdvíha z lavičky a chystá sa na cestu.* Len tak pre informáciu aj neposlušné princezné majú niečo na práci, len sa to rozhodnú ignorovať. *Zasmeje sa spolu s ňou.* Rád sa s tvojím bratom zoznámim. *Žmurkne na ňu.* /A keď sa zoznámime, aby bol na blízku doktor./ *Pozerá sa ako na neho nevine žmurkala dlhými mihalnicami po poslednej poznámke, ktorú utrúsila ešte pred tým ako zmizla. Keď si bol istý, že ho už nemôže počuť, vybuchol do hurónskeho smiechu. Odkedy sem prišiel ešte nikto mu nedal dôvod smiať sa, skôr naopak. Väčšinou sa len rozčuľoval. Ešte chvíľu aj on pobudol pri starom strome a potom sa tiež zdvihol. Ponaťahoval si stuhnuté svaly a pobral sa nasp§ť do paláca skôr, kým ho nezačne niekto zháňať.*

*Dneska ho čeká první schůzka z druhého kola, které dělá, než vyhlásí pět dívek, které půjdou k Tribunálu. Na sebe si vzal obyčejné džíny a mikinu, protože přeci jen jedou na procházku do města a tam nemusí mít oblek. Na Ember se docela těší, protože je to jedna z těch mála dívek, se kterými si skvěle rozumí a dokáže mu vykouzlit úsměv na tváři. Ten se pokusí vykouzlit už cestou k její komnatě. Jakmile je u jejích dveří, zaklepe na ně a povytáhne o kousek koutky rtů, když uvidí její obličej.* Ahoj. Připravená? *Zeptá se jí a nabídne jí rámě, aby jí mohl odvést na nádvoří ke svému autu, kterým dojedou do města.*

*Včera večer ji pustili z ošetřovny, jelikož byla podruhé postřelená. Půlku noci si ještě zkoušela procházet po pokoji, protože byla střelena do kotníku, ale naštěstí to byl čistý průstřel, tudíž to nezasáhlo díky bohu žádný sval, šlachu, či něco podobně důležitého. Ráno, když vstala tak i přes pár hodin, které naspala, se cítila vyspale a nemohla se dočkat na dnešní schůzku s Wyattem. Pro jistotu si vzala i prášek proti bolesti, kdyby ji kotník chytl, ale poté už se začala normálně připravovat. Na sebe si vzala světle modré společenské šaty, líčení zvolila jemnější a vlasy si nechala rozpuštěné. Ani si je nežehlila, tudíž je měla jemně kudrnaté. Na oči si nasadila brýle, načež si ještě na ruku připnula stříbrný náramek s hvězdičkami, který ji Wyatt dal. Nosila ho téměř pořád, protože se jí moc líbil. Když už jen nedočkavě čekala v komnatě, za chvilku uslyšela klepání na dveře.* Ahoj, já jsem. A ty? *Vesele se na něj usměje a přijme jeho rámě, přičemž se na něj podívá.* Jak se máš? *Zeptá se jej, přičemž se s ním rozejde ven, k jeho autu. Sršela z ní nedočkavost.*

*Je rád, že Ember nemusí dál zůstávat na ošetřovně. Vyčítá si, že se rebelům podařilo tolik lidí zranit a jemu se nijak nepodařilo tomu zabránit. Teď ale výčitky vypustí z hlavy a soustředí se jen na nastávající schůzku s Ember, kde se snaží co nejvíc uvěřitelněji usmívat. Když jí uvidí v brýlích, opět mu připadá děsně roztomilá.* Já jsem připraven vždy. *Zazubí se na ní a pak jí nabídne rámě a když ho přijme, všimne si, že má na ruce náramek od něj.* Mluvila jsi někdy s Caroline? Jak se má? *Zajímá se a po její otázce pokrčí letmo ramenem.* Pořád žiju. *Zkonstatuje a krátce sklopí pohled. Jeho život teď obsahuje práci, hledání nejmladší sestry a snaha dotáhnout Selekci do konce co nejrychleji.* Jak se máš ty? *Snaží se rychle odvézt konverzaci jinam a během toho dojdou na nádvoří, kde jí otevře dveře spolujezdce. Sám nastoupí na místo řidiče a vyjede do města.* Kdyby tě bolela noha, tak řekni, dobře? *Koukne na ní krátce starostlivým pohledem a zaparkuje co nejblíže starému stromu, který jí chce dneska ukázat. Pomůže jí z auta a ještě sjede její nohu rychlým pohledem. Pak jí opět nabídne rámě a během chvilky jsou u starého stromu, pod kterým je rozprostřená deka a na ní připravený piknik.* Doufám, že máš hlad. *Usměje se na ní a doufá, že tohle menší překvápko se jí bude líbit.*

*Střelná rána na rameni už se jí zahojila, teď však měla ránu na kotníku. Už to bylo mnohem lepší a ona byla moc vděčná těm strážcům, co jí pomohli se dostat do bezpečí. Bude jim muset poté nějak poděkovat, protože taková ona byla. Ovšem na svůj kotník se vůbec nesoustředila, ale teď se bavila pouze s Wyattem, na kterého se těšila. Rozuměla si s ním a vždy ji bylo s ním příjemně, proto se nemohla dočkat, až s ním dnes zase bude.* To je dobře, protože já taky. *Uculí se, načež přijme jeho rámě.* Ano, mluvila. Stále o tobě básnila. *Zasměje se, ale na tváři má šťastný výraz.* Caroline maminka nejspíše opravdu bude pracovat v paláci. Stále nevím, jak ti poděkovat, i za to, že jsi mě tu ještě nechal. *Usměje se na něj, přičemž uvidí, jak sklopí pohled. Pohladí ho po paži.* Víš, že tu pro tebe jsem, že? Kdybych mohla nějak pomoci.. Můžeš mi říct, pokusím se pomoci s čímkoliv. Nechci, abys na to byl sám. *Mile se na něj usmála, nechtěla, aby si třeba myslel, že je na to sám.* Já se mám dobře, snažím se i přes to vše stále myslet pozitivně. *Zazubí se.* Akorát se přistihuji, jak se občas dívám za sebe. Jako kdyby za mnou něco mělo být, ale to je jen paranoia. *Pokrčí s úsměvem rameny, načež jen mávne druhou rukou.* Nic to není. *Ujistí ho s úsměvem, načež nastoupí k němu do auta. Když ji pomůže z auta, poděkuje mu, protože stále nemohla na tu nohu šlápnout celou váhou, tudíž pomoc se hodila.* Páni. *Vydechne okouzleně, když uvidí ten strom. Jakmile uvidí i piknik, zajiskří ji v očích a jemně si olízne spodní ret.* To tedy mám, je to krásný, opravdu. *Zazubí se na něj. Měla z toho radost.* Doufám ale, že si dáš se mnou. *Podívá se na něj, samozřejmě s úsměvem.*

*Zeptá se jí, jestli mluvila v poslední době o Caroline a usměje se po její odpovědi. Je rád, že té holčičce udělal takovou radost a že na to pořád vzpomíná.* Tak to jsem rád. Doufám, že jen v dobrém a že jsem jí nijak nezklamal. *Uchechtne se.* Nemusíš mi za to nijak děkovat. Udělal jsem to rád. *Pokrčí nad tím ramenem.* Carolinina maminka už mi volala. Od srpna budeš mít v paláci svojí malou kamarádku. Zařídil jsem to tak, že bude tvá komorná. Můžete tak spolu trávit čas a já vím, že ty nejsi nikdo, kdo by jí úkoloval od rána do večera, takže i ona bude moct být s Caroline. *Pousměje se na Ember a doufá, že jí to nebude nijak vadit, ale že z toho bude mít radost. Kdyby se jí to nezamlouvalo, samozřejmě by to šlo ještě zařídit jinak.* Tady moc není, jak mi pomoct. Tátu nikdo zpátky nepřivede, rádcům nikdo nevysvětlí, kolik práce je pro jednoho člověka tak akorát a pomoct s hledáním mojí sestry taky nemůžeš vzhledem k tomu, že jsi v Selekci, takže... *Pokrčí rameny a větu nechá vyznít do prázdna.* Ale děkuju, že ses takhle nabídla. *Dá jí najevo, že si její nabídky váží a rozhodně jen tak nezapomene na to, že mu chtěla pomoct.* Snad to brzo pomine. Kdyby ne, možná by ti pomohlo si o tom s někým pořádně promluvit. Jsem ti k dispozici klidně já nebo i odborníci na ošetřovně, kdyby to přesáhlo takový rozměry, že bys nebyla schopná spát a tak. Ale to se snad nestane. *Potřese hlavou, jak se snaží nemyslet hned na ty nejvíce kritické konce. Pak jí pomůže do auta i z auta a odvede jí ke starému stromu, pod kterým je připravený piknik.* Tak to je dobře. *Zazubí se na ní a dojde s ní k dece, na kterou jí pomůže se posadit a potom si sedne vedle ní.* Jasně, že dám. Máš chuť spíš na sladký, nebo na slaný? Je tu toho plno. *Rozhlédne se po tom všem jídle a je zvědavý, co si vybere.*

*S úsměvem mu vyprávěla o Caroline, o tom, jak básnila. Když s ní Ember mluvila, měla z toho slzy v očích. Bylo úžasné slyšet ji tak šťastnou. Za její štěstí by udělala cokoliv.* Samozřejmě, že v dobrém. Ve zlém by to ani nešlo. A ne, opravdu jsi ji nezklamal. Udělal jsi ji ještě šťastnější. *Řekne mu pravdu, jelikož Caroline splnil její dětský sen. Chtěla vidět prince a to se jí i podařilo, právě kvůli Wyattovi. Samozřejmě měla i jiný sen, akorát nedosažitelný, a to postavit se na své nožičky. Moc by ji to přála, avšak byly věci, které splnit nešly. Jakmile ji řekne, že už v srpnu bude mít svou kamarádku v paláci, zastaví se a podívá se na něj, jestli to myslí vážně. Když vidí, že opravdu ano, tak na nic nemyslí a obejme ho. Možná to bylo špatné gesto, avšak na to teď nemyslela.* Děkuju. *Vydechne, až když se odtáhne, tak si pořádně uvědomí, co udělala.* Omlouvám se, nechala jsem se unést. *Stydlivě se usměje, ale následně začne zase poslouchat jeho o tom, jak se má. Mrzelo ji, že se tolik trápí.* Nabídnout se ti, je pro mě maličkost. Děláš toho pro mě hodně, tudíž bych ti to chtěla nějak oplatit. *Usměje se na něj, načež se podívá před sebe.* To snad ne, myslím, že se spánkem takový problém nebude. Se spánkem jsem tu měla problém jen párkrát. Ale děkuji za nabídnutí, nechci tě nijak zatěžovat svými hloupostmi, když vím, jak na tom jsi. *Poví mu, chtěla mu spíše ulehčit, než ještě přitížit. Po chvilce už byli na dece a ona se jen rozhlížela po tom, co by si nandala. Všimla si, že zde bylo i třeba šampaňské a podobné nápoje.* Mm, miluji sladké, ale.. *Zamumlá zamyšleně, ale poté si vezme sendvič, který vypadal vážně dobře. Zatím nechtěla sahat po čokoládě, kterou tolik milovala.* Chodíš sem nějak často? Protože je to tu vážně krásné. *Zazubí se, přičemž prsty přejede po kmenů stromu.* Jako malá jsem na stromy pořád lezla, nemohla jsem nosit nějaké hezké oblečení, protože se mi vše hned roztrhalo. *Zasměje se.*

Jsem rád, že to vyšlo. *Usměje se na ní a pak jí řekne, že od srpna bude mít svou kamarádku a její mamku tady. A rovnou zařídil, aby Carolinina mamka dělala její komornou. Když se Ember zastaví, lekne se, že se něco stalo, nebo špatně šlápla na zraněnou nohu, ale než se stihne zeptat, skončí v jejím objetí. Musí se uchechtnout nad svým pesimismem a přivine si jí k sobě.* Za to nemusíš děkovat. *Pohladí jí krátce po zádech a pak se zasměje.* To je v pořádku. Mě to nevadí. Na pravidla si nepotrpím. *Mrkne na ní. Určitě si toho musela už všimnout, protože vzhledem k tomu, co se o něm často psalo v Illea News si toho všimla celá země.* Dělám to, protože chci. Ne protože bych za to něco očekával. *Pokrčí rameny a odmávne to rukou. Pro člověka tam ve městě by bylo skoro nemožné tohle všechno zařídit, ale pro něj to zase tak těžké není.* Mě nezatěžuješ, jinak bych se ti nenabídl. *Usměje se na ní a pak už jsou u starého stromu, kde se posadí k pikniku.* Tak v tom případě já zůstanu u sladkého. *Zazubí se na ní a natáhne se po talířku s jahodovým cheesecakem.* Nijak často ne. Poslední dobou, když jsem se konečně dostal z paláce, zamířil jsem do baru. Ale když jsem byl malej, táta s mámou nás sem občas brávali. Když jsme slíbili, že budeme hodní a neuděláme jim ostudu. *Uchechtne se nad tou vzpomínkou.* Já to zkoušel párkrát, ale vždycky mě víc bavilo trýznění sester. *Zasměje se.*

To já také. *Přikývne s úsměvem, načež když ji řekne, že už v srpnu tu bude Caroline a její mamka bude její komornou, zastaví se. Musela Wyatta obejmout, jinak to nešlo. Jinak Ember opravdu nebyla ten typ dívky, která by svou komornou honila od rána do večera. Spíše stále říkala svým komorným, jak si můžou odpočinout, že určité věci zvládne. Snažila se i jim často ulehčit práci, i když ne vždy to šlo. Třeba šaty si sama oblékne, ale je naprostý antitalent na nějaké zázraky s vlasy. Dokáže si udělat maximálně culík či cop, tím to bohužel končí. Jakmile si ji k sobě ještě přivine, šťastně se usměje, ale po chvilce se odtáhne, protože vlastně nevěděla, zdali mu to nevadí.* Já vím, že nejspíše ne, ale nechci, aby ses cítil nějak nepříjemně. *Zazubí se a pokrčí rameny.* Jsi moc hodný, vážně. Pomáháš lidem, přestože sám máš problémy, to nedělá jen tak někdo. *Poví mu upřímně, je to opravdu dobrý král. Takového přesně země potřebuje.* Dobrá. *Zazubí se, načež se zakousne do sendviče. Nechápala, jak i jen obyčejný sendvič mohl být tak dobrý. Poté začne chápavě přikyvovat.* Takže Wyatt malý uličník? *Zvedne s pobaveným úsměvem obočí.* Já nemám žádné sourozence, ale jako malá jsem si každého kamaráda a kamarádku přivlastňovala a říkala jsem, že to jsou mí sourozenci. Tudíž jsme měli opravdu velikou rodinu. *Zasměje se.*

*Oplatí jí objetí a přivine si jí k sobě. Pak jí ujistí, že mu to nijak nevadí a že na pravidla si rozhodně nepotrpí. Spíše je odpůrce toho, když je někdo dodržuje. Přijde mu to až nepřirozený řídit se celý život pravidly a nedokáže si představit, jak si takový člověk užívá života.* S tebou se cítím vždycky příjemně. *Řekne jí upřímně, protože si nevzpomíná, kdy by se v její přítomnosti cítil jinak, než příjemně. Nikdy mezi nimi nebylo trapné ticho a nikdy ho konverzace s ní nenudila. A pochybuje, že dneska ho nudit bude.* Občas nám s našimi problémy pomůže nejvíce to, že se nesoustředíme jenom na ně, ale pomáháme i ostatním. *Pokrčí rameny s jemným úsměvem. Je to jedna z věcí, co ho naučil jeho táta. Ten měl také plno starostí, hodně kvůli jemu samotnému, ale nikdy na něho, ani na nikoho jiného nezanevřel.* Tak nějak. Moje ségry by tě zahrnuly miliony historek. Camille miluje tu, jak jsem si hrál na kadeřníka a vystřihl jí pramen vlasů uprostřed ofiny. Pomstila se mi tim, že mi dala růžovou barvu do šamponu. Vymývalo se to asi měsíc. *Zasměje se.* Tak to je dobře. Já mám zase plno sourozenců, ale moc kamarádů jsem nikdy neměl. V dětství jsem si asi nejvíc rozuměl s Claviem, španělským korunním princem, ale časem bylo povinností víc a víc a času míň a míň. Ale nestěžuju si. Sourozence bych za nic neměnil. *Má svou rodinu hodně rád, i když jim to donedávna nedával až tak najevo.*

*Byla ráda, že to mezi nimi bylo takové. Wyatt ji bral takovou, jaká je, což byla určitě výhoda, jelikož občas bývala Ember až moc ukecaná, až to lidem přišlo otravné, ale u Wyatta si nikdy nevšimla, že by jej to nějak odpuzovalo. Kdyby ano, pokusila by se s tím něco udělat, ale nejspíše by to tolik nešlo, jelikož by to zkrátka nebylo ono. Zatím se kvůli nikomu Ember neměnila, byla taková, jaká prostě je.* Nápodobně. *Zazubí se na něj, byla ráda, že je to oboustranné. Celkem se jí z toho ulevilo.* To máš pravdu. Proto většinou, když mě něco trápí, tak se snažím nějak něčím zaměstnat, abych se odreagovala, ať už je to cokoliv.Na jeho následující slova zareaguje smíchem.* Ta růžová ti musela určitě moc slušet. Já v dětství měla vlasy až do pasu. Dlouhé, blonďaté vlasy, mamka mi občas říkala Zlatovlásko. *Zasměje se, teď už neměla tak zářivě blond, ale stále ji měla. Byla dost podobná mamce.* Já měla kamarády jen mimo školu, protože to už jsem ti říkala, že se mi ve škole smáli za brýle. Ve škole jsem byla takový tichý andílek, ale poté jsem přišla ven a rozjela se. Byla jsem snad ještě více ukecanější, než jsem teď a nedělalo mi problém si najít nové kamarády. Zkrátka jsem každého prcka pozdravila a už to bylo. *Řekne s úsměvem a po chvilce dojí sendvič.* Tvá rodina má štěstí, že tě mají. *Poví mu s úsměvem.*

*Oplatí jí zazubení a je rád, že jí nepřijde nějak nepříjemný a nemá na něj negativní názor, jako pár ostatních účastnic.* Taky se o to občas snažím, ale pravdou je, že ne vždy se mi to daří. *Přizná, protože často, když má problémů plnou hlavu dokáže jenom sedět ve svý komnatě a čumět do zdi spolu s flaškou whiskey v ruce. Dříve by u toho měl i kokain, ale s tím se snaží i přes absťáky, nadobro skončit.* Vážně? Co tě donutilo je ostříhat? *Nadzvedne obočí, protože tak dlouhé vlasy mu přijdou jako docela zvláštnost a rarita.* Jako kdybych to viděl živě přímo před sebou. *Zasměje se.* Máš někde fotky? Určitě jsi byla rozkošná. I teď jsi. *Zazubí se na ní a poté dojí svůj cheesecake.* To spíš já mám štěstí, že mám je. *Pokrčí rameny a pousměje se.*

*Negativní názor měla opravdu jen na pár lidí, protože Ember mrzelo, když ji samotnou neměl někdo rád, proto se snažila vyjít se všemi a i na lidi, které ji slovně ubližovali, tak byla hodná. Tím sebou nechávala párkrát zametat, ale což.* To chápu. *Vydechne. Nevěděla přesně, jak se Wyatt cítí, ale chápala to. Jako král musel mít hodně starostí, na které je teď sám, i když za chvilku už nebude, protože po boku bude mít brzy svou lásku.* Vlastně proto, že se mi stále někam pletly. Proto jsem neustále nosila drdol, či něco podobného, abych je neměla v obličeji. Jako malou mě to strašně štvalo, tudíž jsem si je poté sama ostříhala. Bylo to strašně křivé a zubaté. *Zasměje se.* Někde jsem to měla delší, někde kratší. Mamka mi to kdysi ostříhala na delší mikádo, které mám do teď. *Usměje se, taková délka ji vyhovuje asi nejvíce.* Ano, určitě mám. Rodiče si na schovávání fotek potrpí. *Zasměje se, načež se zaculí nad jeho komplimentem.* Věř, nebo ne, ale ty jsi taky. *Mrkne na něj s úsměvem, ale následně sklopí pohled, protože neví, jak na to bude reagovat.* Myslím, že mate štěstí navzájem, že se máte. *Poví s úsměvem.*

*Zeptá se jí, proč si tak dlouhé vlasy ostříhala, protože zná opravdu málo dívek, které mají tak dlouhé vlasy. A zná znamená spíše, že si výjimečně nějaké pamatuje ze svých nočních návštěv baru.* Jsem rád, že nadání pro kadeřnictví sdílíme. *Zasměje se, když mu řekne, že se sama ostříhala a měla ho zubatý.* Ségra měla tu ofinu taky hroznou. Ale ostříhat to celý, aby to ladilo, mi nedovolila. *Uchechtne se a potřese nad tím zklamaně hlavou, jako kdyby vůbec nechápal, jak mu to mohla zatrhnout. Vlastně to chápe docela dost dobře.* Tak to chci aspoň nějaký vidět. *Zazubí se na ní a pak se zasměje, když mu řekne, že je taky rozkošný. Nezadrží menší ušklíbnutí.* Nejsem. *Namítne pobaveně a chytne jí za bradu, aby jí donutil zvednout pohled.* Nemusíš sklápět pohled a stydět se. Mně můžeš říct cokoliv. *Pokrčí ramenem a povzbudivě se na ní usměje.* Asi máš pravdu. *Uzná.* A tvoje rodina a kamarádi mají zase štěstí, že mají tebe. A já mám štěstí, že jsem tě mohl potkat.

*Řekla mu, proč své vlasy vlastně má teď tak "krátké". Vlastně tahle délka ji vyhovovala, nebyly nejdelší, ale byly dlouhé natolik, aby z nich šly dělat různé účesy a tak podobně. Což bylo ideální.* To já také, alespoň se necítím špatně. *Zasměje se, ještě, že si příliš nepamatuje, jaká hrůza to ve skutečnosti byla. To si nejspíše bude pořádně pamatovat jen její mamka.* Mm, myslím, že se tvé sestře ani nedivím. *Zazubí se nevinně.* Telefon jsem si nechala v paláci, takže ti nějaké fotky budu moci někdy poslat, aby ses pobavil. *Zasměje se, načež se usměje.* Bylo mi jasné, že to budeš vyvracet. Ale to, že jsi velmi hezký a hodný, nevyvrátíš. *Řekne, když ji zvedne bradu.* Občas se bojím, že když někomu řeknu něco takového.. Že na to bude mít negativní reakce. *Pokrčí jedním ramenem, načež se usměje, protože u Wyatta nic takového nebylo.* Já mám hlavně štěstí, že jsem se dostala do Selekce. *Usměje se.* Také mám štěstí, že jsem tě mohla potkat.

I kdybys byla jediná, komu by to nešlo, není to nic, kvůli čemu by ses musela cítit hrozně. Nikomu nejde všechno a to, čím se odlišujeme od ostatních z nás dělá unikátní a je to na nás to hezký. *Usměje se na ní povzbudivě a pak se zasměje při vzpomínce na Camillinu ofinu.* Já taky ne. *Uzná pobaveně a pak se jí snaží představit jako malou ukecanou holčičku. Už teď ví, že musela být rozkošná.* Tak jo. *Souhlasí a je zvědavý, co mu přijde a jestli se u toho skutečně pobaví. Možná jí pak také nějaké sám pošle.* Pojem hezký je dost objektivní. Krásu vnímá každý jinak. A hodný... záleží na okolnostech a momentální náladě. Jsou chvíle, kdy bys vedle mě chtít rozhodně nechtěla a já připomínám spíš tornádo. *Přizná s menším úsměvem a poškrábe se na zátylku. Pak jí zvedne bradu, aby se mu podívala do očí a pousměje se.* Tohle není nic, kvůli čemu bych měl reagovat negativně. Neboj. *Uklidní jí.* Tak si na to připijem? *Nadzvedne obočí a natáhne se pro flašku šampaňského a dvě skleničky.*

To jsi řekl hezky. *Usměje se a jemně nakloní hlavu.* Já se nesoustředím moc na to, co mi nejde, i když toho je hodně. Protože jak jsi řekl ty, vím, že každý má své nedostatky. Jinak bychom nebyli lidi, ale roboti. *Usměje se na něj, aby si to kdyžtak zapamatoval i on, i když na to možná už ohled bral.* A ty také určitě máš nějaké fotky, když jsi byl menší, že? *Zazubí se, načež zvedne trochu vyzývavě obočí. Přeci v tom kdyžtak nebude sama.* To ano, ale pro mě hezký jsi. *Pokrčí s úsměvem rameny.* Jak vnitřně, tak zevnějškem. *Zazubí se, načež sklopila ale pohled. Netrvalo ale dlouho a už ji měla zpět nahoře, díky Wyattovi.* Souhlasím. *Usměje se na připití a následně si už vezme skleničku s tím alkoholem. Ťukne si s ním a následně, než se napije, tak pozvedne skleničku. Take se mu přípitku dívá do očí, jak se to správně dělám.* Mm, to je dobrý. *Šampaňské pije vlastně poprvé.*

Já říkám jenom hezký věci. *Zazubí se na ní.* Tobě to sluší jako nedokonalýmu člověku. *Usměje se na ní. Neumí si představit, že by byli dokonalí roboti, i když chyby, které sám udělá ho hrozně vytáčí a často si je vyčítá.* Zrovna než jsme vyjeli, tak jsem je všechny spálil. *Odpoví naoko vážně a pak mu zacukají koutky rtů.* Bohužel mám plno fotek, takže ti naoplátku nějaké taky pošlu. *Uchechtne se a pak se na ní usměje.* Ty jsi také krásná. *Zalichotí jí a nakonec otevře šampaňské a oběma nalije trochu do skleničky. Přiťukne si s ní a opětuje jí pohled do očí. Po jejím zhodnocení šampaňského mu jeden koutek rtů vystřelí nahoru. Nahne se k ní a opatrně jí políbí.* Je to výborný. *Dá jí potichu za pravdu, když se o pár milimetrů odtáhne a opře si své čelo o své, i když on o chuti šampaňského vůbec nemluví.*

To asi ano. *Dá nu se smíchem za pravdu, když se pochválí.* Nápodobně. *Usměje se. Ona si sama sebe vážně bez chyb nedokázala představit. Ona byla přesně ten typ člověka, kterému když něco nešlo, snažila se to akorát tak zdokonalit.* Ale notak. *Zasměje se, ale následně se spokojeně usměje, když řekne, že má plno fotek.* Tak to jsem ráda! *Poví vesele a když ji řekne, že je také ráda, zaculí se.* Děkuji. *Poví a následně si převezme skleničku šampaňského. Když ji po přípitku políbí, s lehkým úsměvem mu polibek opatrně opětuje. Následně si stejně jako on opře své čelo o to jeho a jemně se jí zrychlí dech, přestože to byl "jen polibek".* A o čem jsi teď mluvil? *Zeptá se s jemným zaculením a pohlédne mu do očí.*