Úkryt v podzemí

Jo, jste taková ta nitrozpitka. *Zazubí se na ni a pak ohrne spodní ret a nafoukne tvářičky.* Jenže vy ho musíte zachránit! To by nebylo vono! nemělo by to tu jiskru! A pak byste se do sebe nezamilovali! *Napomene ji a vůbec nechápe, jaktože to neví. Pak už se spustí útok, ale ona je tím strašně otřesená, že jen přikývne, ale moc její slova nevnímá. VYkřikne nahlas, když uvidí muže na zemi a to začne potichu brečet.* On tam umře. *Zašeptá vyděšeně. PAk když se zusí utíkat, blbne došlápne a to ji způsobí bolest v kotníku a začne brečet nahlas.* Já chci brášky... *Zafňuká potichu a když ji chytne do náruče, obličej dívce zaboří do ramena, takže jsou její vzlyky tlumené.* To bolí. Co to bylo za lidi? Proč tam ten pán ležel na zemi a sotva se hýbal? J8 chci brášky. *Zamumlá porichu, když je konečně na lůžku a upíná své uplakané oči na Chris. I když se to seběhlo strašně rychle, strašně ji to všechno utahalo, proto se s výrazem, ve kterým ji načně značí bolest scoulí do klubíčka a usne.*

*Ta taky patří ke Schreave. Všimne si Sim, která, očividně, začíná rodit.* /Jako by to dnes nemohlo být ještě horší./ *Sama zůstává u May, chlácholí plačící dívenku, dokud neusne, nejspíše vlivem prášků a vyčerpání. Sleduje ten chaos, jenže jediný doktor tady má práce nad hlavu. A tak se zhluboka nadechne a vezme z lékárničky pinzetu. Zadrží dech, když si zvedne zraněnou nohu na koleno a zahledí se na pořezané chodidlo. Začne pomalu vytahovat těch pár střípků, co tam zůstalo. V očích má slzy, ale naštěstí nepřetečou. Když má pocit, že je rána čistá, použije desinfekci. Tiše zaúpí, ale naštěstí tím nevzbudí May. Poté si nohu provizorně obváže. Teď to sice bolí, ale je to tupá tepavá bolest, nikoliv ta nesnesitelná ostrá, co jí vystřelovala do celé nohy. Všimne si Niny, která začala tiše shánět věci. S povzdechem se zvedla a vzala z lékárničky nůžky, které položila na hromadu ručníků, jež dívka nesla a usmála se na ni. Slabě ale přece. Potřebovala něco dělat, jinak by nejspíše nastoupila panika.* Ty nejsi zraněná? *Zeptá se jí poté, co se dívka vzdálí od lůžka. Doktor ošetřuje ty nejvíce zraněné, mohla by se Nině alespoň kouknout na něco drobného, pokud byla poraněná. Základy první pomoci zvládala.* /Tohle je šílená noc./ *Měla pocit, že jí na mysli leží hutná mlha, která ji chránila před následky. Ráda by při porodu nějak pomohla, ale taky na to není kvalifikovaná a hlavně by Simone mohlo dostat jen do většího stresu, kdyby se kolem ní motalo příliš moc lidí.* Tohle jsem od Selekce nečekala. *Prohodí směrem k Nině. Alespoň chabý smysl pro humor, ale nemohla si nevšimnout, že dívka se zdrží asi tak stejně jako ona.* /A chudák princ./ *Možná bylo dobře, že teď neměl čas myslet na to, že se pohřešují jeho rodiče a ubíjet se starostmi. Ne, že by byl porod o moc víc uklidňující.*

*na ples dojde pozdě, ale asi by bylo lepší, kdyby nepřišel vůbec, protože trefí zrovna ten čas, kdy začne útok. Něco málo o tom slyšel, takže hned začne utíkat do úkrytu. Nic moc se mu nestane, jen má lehce pořezanou ruku, takže mu ji jen obvážou. Zůstane stát u jedné zdi, protože ví, že tu budou horší případy, které budou potřebovat lůžka. Po chvilce is všimne páru, který se tu objeví a uvědomí si, že ta dívka je jeho snoubenka. Jí to ale očividně dojde taky, protože políbí toho chlapa, se ktrým tam je. Odvrátí znechuceně pohled, ale na tváři se mu objeví úšklebek.* Jo, pravděpodobně to "on" bude. *prohodí lhostejně k těm dvěma.*Mimochodem, hezký divadýlko, snoubenko. *znovu se ušklíbne a když uvidí pohled toho jejího přítele, oplatí mu ho.* Ještě jsme se nepoznali a ty už mě podvádíš?

*Pohled má u královské rodiny. Adrenalin jí pomalu začíná opouštět a začne se jí třást ruka. Druhou ji rychle chytí, aby nebyl třas vidět.* /Uklidni se, bude v pořádku, žiješ, bude to v pořádku,/ *nutí se ke klidu. Ne že by to nějak moc pomáhalo, ale stále se nesype, zatím. Očima neuhne od Xaviera a Sim, ale spíš zírá do prázdna než že by je opravdu pozorovala. Z tohoto podivného stavu jí vytrhne hlas další z účastnic. Její hlava je stále zaplněná starosty o ostatní, že si nedokáže vybavit její jméno. Lehce zamrká a stáhne si vlasy na levou stranu. Ne snad, že by to jejímu vzhledu nějak pomohlo. Šaty potrhané, boty bůh ví kde, vlastně začínala na studené podlaze mrznout a byla sama modřina či tržné ranky. Naštěstí ji ale nic nezasáhlo napřímo, všechna její bolístka mohou počkat než se tohle všechno uklidní. Věděla, že ostatní jsou na tom mnohem hůř.* "Jo, jsem v pohodě," *odpoví stále trošku nepřítomně. Pak se na dívku teprve otočí, několika kroky dojde k ní a posadí se vedle ní na zem.* "Tohle v příručce vážně nepsali," *povzdechne si se smutným úsměvem. Nemůže říct, že by netušila o hrozbě rebelů, všichni věděli, že to tu hrozí každý rok, ale stejně se na to nikdy nedalo pořádně připravit. Začala si trošku nervózně hrát s látkou šatů.* "Jak jsi na tom, můžu ti nějak pomoct?" *zeptá se, když vidí její dost provizorně obvázanou nohu. Ona sama dokázala ošetřit jen to, co se mohlo stát v kuchyni. Porod nebo střelná zranění opravdu nezvládala.*

Jenže ne pokaždé to můžeš rozchodit, Sim. *Zakleje, když se postaví, ale to už si to míří ke korunnímu princi, proto ji nechá, když ví, že patří do její rodiny. Obrátí se tedy chvilkově na své rameno, ale i od něj poté odvrátí pohled, když se Simone ocitne zase na lůžku. Rychle se k ní přesune a podívá se na ní.* Fakt rodíš, Sim. *Potvrdí její slova, načež rozhodně zavrtí hlavou.* Já to zvládnu. Nechám si to ošetřit, až bude po všem. *Křivě se na ní usměje, když se je pokusí pobavit, načež se zase podívá na Xaviera.* Musíte se kouknout tam.. Jak je otevřená tam. *Znovu si vjede rukou do vlasů, když uslyší poznámku dalšího člověka, který se zeptá Xaviera, jak moc je otevřená.* Počkejte, pomůžu vám. *Na chvilku Sim pustí, aby Xavierovi pomohl Sim dostat z šatů, ale samozřejmě ji nějak neokouní, jen zkrátka pomáhá princi. Poté přejde znovu k lůžku a zvedne jej tak, aby byla Sim alespoň v polosedě, načež jí zase rychle chytí za ruku.* Hlavně dýchej.. Zvládneš to. *Žádné ji po ruce hladit, než se podívá na Xaviera.* A vy to taky zvládnete.. *Podotkne k němu, když se chystá kouknout na to, jak to se Simone je.*

Vidíš, akorát mi prostě ty vlasy nestihly uschnout. *Pokrčí s menším úsměvem a po jejích dalších slovech se zasměje.* Nehraj si na chytrou. *Ušklíbne se pobaveně, ale hned mu to z tváře zmizí, protože začne útok a on se snaží krát Aideen, i když mu to nevyjde, jelikož uvidí jeíj ránu. veze ji do náruče a na její namítání zavrtí hlavou.* Krvácíš, nejsi v pohodě. *Utne ji a jednou rukou ji trochu ránu sevře, i když tím, že ji nese i krvácení nemůže úplně pokusit zastavit. Pak nedůvěřivě sleduje dokotry, jak ji tu ránu vážou a vyděšeně se na ni podívá když vid jak vstává. Hned jak vidí, že ji to nejde, zase si ji zvedne do náruče a odnese i na postel.* Zjistím, to ale ty lež. Ztratila jsi dost krve, AIdeen. Nemusím být doktor, abych věděl, že to je v pohodě. *Pak poodejde a pokusí se zjistit co s děje. Když se vrací k Aideen, ve tváři je pobledlý.* Sim nejspíš rodí... A tvoji rodiče nevím... Nikde jsem je tady neviděl. -Zamračí se a sedne si na okraj postele vedle ní a sundá si sako, které ji přehodí přes ramena a koukne se na její ránu, přičemž ji to ještě jednou obváže obvazem. Chodil občas na nějaký hodiny první pomoci, ale přijde mu, že o krvácí strašně hodně.* Hlavě budď v klidu a nikam nechoď. Tví rodiče jsou určiě v pohodě, i Sim půjde vůj brácha... No... Jaksi to dítě rodí. *Uchechtne se a pohladí ji po zdravé paži.*

*Vybavila si onu účastnici jako Ninu. Hezké a snadno zapamatovatelné jméno, i proto jí zatím nevyklouzlo z paměti na rozdíl od jiných. Upřímně potřebuje rozptýlení, sedět jen v rohu a nechat se pohltit myšlenkami byl rychlý spád k záchvatu paniky a tomu se potřebovala vyhnout alespoň do doby, než bude sama ve vlastní komnatě. Dívka vypadala pocuchaně, ale ne zraněně, přesto se pro jistotu optala. Ona sama na tom nejspíše nebyla o moc líp. Rozcuchané, lem šatů od krve, je procházela kolem toho postřeleného muže a byla bosa. Noha ji při stání pobolívala, a tak si raději sedla na zem, bohatá vrstva tylu sukně to učinila poměrně pohodlným. Zavrtěla hlavou.* Vážně? Já myslela, že jsem někde dole viděla: stres a utrpení na denním pořádku, prokládané občasnými útoky a příležitostnými amatérskými porody. Prosím, přivezte si s sebou prášky na uklidnění. Ale bylo to takovými malými písmenky, asi si toho každý nevšiml. *Sarkasmus jí pomohl trochu se uklidnit. Jednalo se o její obranný mechanismus.* To nic není, zažila jsem horší. *Téměř podvědomě si sáhne na jizvu na ruce, ale vzpomínky odežene. Dnešek je sám o sobě dost hrozný.* Je to jen povrchové. *Dodá na uklidnění. Ten obvaz dávat dolů nebude, ještě trocha pohledu na čerstvou krev a asi ohodí podlahu.* Myslíš, že nás pošlou domů? *Zamračí se přemýšlivě. Přeci jen šlo o brutální útok, král byl prý pohřešován... bude Selekce dál normálně probíhat?*

*Jenom lehce kývne hlavou na znamení díků, když se pod ní objeví polštáře, protože se snaží nějak zvládnout všechnu tu bolest a nezapomínat na dýchání. Nemá ani energii se dál dohadovat s Ryanem o jeho rameni, přestože o něj má strach. Vnímá, že je okolo ní docela dost lidí, ale většinu z nich ignoruje a soustředí se hlavně na Xaviera a Ryana. Nějak se vysouká za jejich pomoci z šatů a teď se ani nerozpakuje nad tím, co všechno uvidí její synovec. Hlavní je pro ní, aby ta bolest konečně přestala a prcek byl v pořádku venku. Je to pro ní aspoň malinko pohodlnější, když se ocitne v polosedě a znovu stáhne obličej bolestí, která teď už prakticky ani nepřestává.* Máš u mě cokoliv, ale hlavně ho dostaň ven. *Odpoví Xavierovi trochu až křikem díky bolesti. Pevně drží ruku Ryana a je jí jedno, jestli z toho bude mít modřinu nebo klidně rovnou zlomenou ruku. Nějak nemá dostatek mozkové kapacity, aby se nad tím zamýšlela. Během krátké chviličky, kdy bolest o něco poleví tedy roztáhne nohy a pak opět prudce zmáčkne Ryanovi ruku při dalších kontrakcích.* Prosím, ať to přestane. *Zamumlá potichu, zatímco se jí na čelo přilepí pár pramínků vlasů. To, co ona nevidí, ale Xavier už nejspíše jo, je hlavička lezoucí na světlo světa.*

*Když vidí brečet Cardana, slzy se ji spustí taky, má ho prostě ráda a odmítá vidět, jak trpí jen kvůli ní. Měla dávat větší pozor.* Jsem v pořádku, nic to není. Klid, Carde. No tak. Neumírám. *Pohladí ho po tváři a potom je už na ošetřovně. Doktoři ji stihnou vytáhnout jen kulku, takže si to chce zavázat sama, ale děkovně se usměje na Cardana, který se toho chopí, takže u obvaz nechá. Jenže když se rozhlédne kolem sebe, spatří snoubence a to jí spustí poplašné houkání v hlavě a hned se natáhne ke Cardanovi a políbí ho. Ani si neuvědomí, že je to pro ni jakoby ji v těl vybouchl hřejivý ohňostroj. Nebo spíše se to snaží ignorovat.* Je to on. *Zamračí se a chytne o rychle za ruku, když vidí, jak se její snoubenec blíží.* To ti ale může být úplně u prdele. A není to žádný divadýlko. *Odsekne mu a na jeho další slova se zamračí.* ani jsem tě nepoznala a už mi ničíš život, to vyjde na stejno. A pokud dovolíš, necháš nám chvilku? Mě si užiješ dost u tebe v té díře, takže aspoň tady mi můžeš dát pokoj. *Zavrčí a Cardovi zmáčkne ruku, aby ho uklidnila a on ho nerozcupoval.*

*Když začne dívka mluvit o malých písmenkách dole na přihlášce, koutky jí znatelně zacukají.* /Určitě by to tam psát měli,/ *pomyslí si, ale nic s tím neudělá. Jednou je tady a už jen tak nevycouvá. Vlastně by na sebe měla být pyšná. Dostala se do úkrytu živá a zdravá a ve stejném stavu sem dokázala dopravit i Gretchen. Navíc se stále nesesypala, nebrečela. Objevila v sobě vnitřní sílu, o které do selekce ani netušila. Tak alespoň něco jí tenhle blázinec dal.* "Jestli je královský pár opravdu pryč tak určitě ne. Nesmí ukázat, že jsou oslabení, jinak těch útoků hrozí mnohonásobně víc. Je to tu spíš jako hra o přežití, že?" *vrátí pohled od stropu zase zpátky k dívce. Něco v ní se chtělo hned vrátit domů, kde byl její největší problém špatná kritika jejího jídla. Druhá část však toužila zůstat a stát se královnou, viděla v sobě snad I nějaký potenciál, ale celé to brala jako sen. Když viděla ostatní účastnice, říkala si, že je to jen otázka času, kdy jí pošlou domů. Tohle byl hrozný blázinec.* "Popravdě, asi bych se šla něčeho napít," *koutky jí opět zacukají, tohle by opravdu potřebovala něčím spláchnout. Minimálně na chvíli by alespoň nemusela řešit, jestli se polovina lidí okolo ní dožije rána.*

Já si na ní nehraju, já chytrá jsem. *řekne sebevědomě a naoko povýšenecky pohodí hlavou. Pak už začne útok, při kterém ji bodnou do paže. Bodnutí ještě není tak horzně jako třeba střelná rána, ale ona hodně krvácí, takže pokud by to krvácení rychle nezastavili, mohla by taky vykrvácet. I tak ale namítne že je v pohodě a Jay ji nemusí nést. Po jeho slovech už nic nenamítá, protože se jí začne motat hlava a pořádně si neuvědomuje, jak se dostala do úkrytu, Jen nechá doktora dělat svou práci, i když to krvácení nezastaví úplně, protože tady na to není dostatek věcí. Ví, že bude muset strávit nějaké dny na ošetřovně, protože pokud by se jí do rány dostala infekce, mohlo by se také zhoršit stádium její nemoci a to nechce. Nechce znovu podstoupit léčbu. Po chvilce se pokusí vstát, protože chce jít za Simone a najít zbytek rodiny, ale zatočí se jí hlava takže se pak i s Jaydenovou pomocí zase vrátí na lůžko. Poprosí ho, jestli by nezjistil, jak je na tom Sim a ostatní.* Díky. *zamumlá a pak, když se Jay vrátí, vyděsí ji, když uvidí, jak je bledý.* Do háje, nemůžeš rodit teď. To si to děcko nemohlo najít jiný čas? *řekne spíše sama pro sebe.* To nemusíš... stejně to asi ničem nepomůže.*zamumlá, ale je mu vděčná, že něco dělá. I když by to nahlas nepřiznala.* Chudák dítě jestli ho rodí Xavier. *neodolá uchechtnutí, ale v očích se jí zračí starost.*Ty jsi v pořádku?

A proč se tam vůbec nepodíváte vy? *Zeptá se Ryana. Ten z Sim nejspíše viděl už více.. Po poznámce Atticuse tedy, pomůže  Sim dostat šatů a pak hledá na googlu jak se pomáhá při porodu. Jestli náhodou neexistuje cesta, když se nebude muset dívat tam. dolů. Vidět takhle tetu mu připadá dost divný a už reálně přemýšlí, že se z něj raději stane mnich někde v klášteře a zaslíbí se Bohu. To, co vidí není zrovna hezký pohled.* Musíš dýchat. Dýchat a tlačit. Dýchání jsme se spolu učili, ot víš jak a to jak máš tlačit je asi jasný.. *Mluví trochu zmateně, ale nikdo se mu asi nebude divit.* Už asi vidím hlavičku! Na zadek to teda nevypadá. *Řekne Simone.* Zkus zatlačit pořádně a za chvilku už to bude. *Řekne jí. Od toho ho ještě ale zruší hádka kousek od nich. Naštvaně se podívá po Vii a těch dvou, kteří jsou u ní.* Hele, chápu vaše trable v háji, ale do prdele, my se tu snažíme odrodit jedno děcko a tyhle vaše kecy mě dost ruší, můžete se laskavě ztišit a nebo nejlépe sklapnout úplně? To se vyřeší i pak, ale zkuste říct tomu dítěti, ať počká, nebo se někdo che se mnou vyměnit? *Zavrčí na ně a pak se znovu soustředí na Simone.* Ještě trochu.. zatlač. *Za chvilku už v rukách drží malé miminko, brečící, což je jak hádá asi dobrý znamení. Chvilku se na něj dívá, než se začne usmívat.* Je to kluk.. *Řekne a podívá se na Viu. Někdo mu podá nůžky, kterými přestřihne tu šňůru a malého zabalí do saka, které se mezitím ještě trochu nemotorně svleče a trochu ho pohoupe v náručí.* Tak jsme to nějak zvládli.. Ahoj.. *Usměje se na něj. Pohladí malého po tvářičce  a pak obejde postel k Simone, aby jí ho dal.*

*Při jejích slovech, kdy mu ještě položí ruku na tvář zoufale vrtí hlavou, protože ačkoliv si opakuje, že je v pořádku, tak ví, že úplně v pořádku není. V tuhle chvíli si ani neuvědomuje, že je to čistý průstřel, který sice musí strašně bolet a bude se to nějakou dobu hojit, ale zahojí se to Via tak bude zase v pořádku. Jen jemu to teď prostě nedochází, protože je v šoku. Jakmile je už Ricky na lůžku a má kulku ven z těla, přejde k ní a pomůže ji paži obvázat, protože to bude možná alespoň o trochu účinnější, když to zaváže on, než aby ona s tím zapásila s jednou rukou a ještě se kvůli tomu nemáhala. Poté přijde další šok, ale naopak od toho předešlého šok příjemný, protože ho Via políbí. Položí ji ruku na tvář a lehce ji po ní pohladí, přičemž polibek prohloubí, než se odtáhne kvůli nedostatku vzduchu. Avšak kvůli tomu, koho uvidí, ho dobrá nálada okamžitě přejde.* Radši tu svojí držku zase zavři, než to skončí špatně. *Zavrčí na něj výhrůžně, protože se mu vůbec nelíbí, jakým způsobem mluví k Ricky. Ovšem poté, co řekne dál, vysmekne svou ruku z jejího sevření, načež přijde k tomu frajírkovi, chytí ho za límec a přirazí ho ke zdi.* Nemluv na ní a už vůbec se k ní nepřibližuj. Snoubenec nesnoubenec, nezajímáš mě. Klidně ti osobně zlámu ruce, pokud k ní teď prohodíš byť jen jedno další debilní slovo. *Zavrčí mu tiše přímo do obličeje, aby na sebe tolik neupozorňoval.*

*Po očku na Ninu pohlédne a má pocit, že jí trochu zaškubaly koutky.* /Dobře./ *O sebe se starat neuměla, ale většinou se zvládla postarat o ostatní. May sem taky dostala. A teď se pokusila rozveselit Ninu. Když se zaměřila na ostatní, šlo lépe vytěsnit vlastní myšlenky.* Rozhodně. Jako v Hunger games. *Vzpomene si na knihu, kterou četla kdysi dávno.* Anebo Labyrint. *Ten sice viděla jen zfilmovaný, ale měl podobný princip.* Ale asi máš pravdu. /Budou do toho Xaviera tlačit./ *Skoro se jí z toho udělalo zle. On byl princ, budoucí král, a pokud by krále zabili, stane se jím dřív, než se čekalo. Budou na něj tlačit, aby neukázal slabost, aby si brzy vybral partnerku v Selekci. Nejspíše mu ani nedají pořádně čas truchlit.* Je to nefér. *Šeptne. Občas se cítila uvězněna ve vlastním životě, ale alespoň ji nikdo netlačil do voleb, které nechtěla učinit.* Co bych teď dala za sklenku nějakého kvalitního alkoholu. Nebo možná raději celou lahev. *Uzná a lehounce se pousměje.* /Kdo by se nám po tomhle divil./ Mimochodem, jsem Chris. *Nejspíš její dívka jméno znala, ale oficiálně se nepředstavili.* Tvoje sokyně v boji o korunu. *Protočila očima.* Anebo případná kamarádka. Asi záleží na tom, jak to bereš. *Ona sama věděla, že jde o soutěž, ale momentálně jí přišlo, že jsou všichni na jedné lodi. Tohle bylo větší než Selekce, nešlo jen o bohatství a slávu a Xaviera. Trhne sebou, když Simon zakřičí a otočí se tím směrem. Zdá se, že teď už jde vše rychle, nějaká hádka, další křik, a pak už je slyšet pláč miminka. Kdyby nebyla vnitřně tak otupělá, možná by ji pohled na prince, jak se okouzleně usmívá na novorozeně, zahřál u srdce. Momentálně však více soucítila s miminkem. Nemělo ponětí, do jakého zmatku, do jakého světa se narodilo.* Kdyby nebyl princ, mohl se dát na porodního asistenta. *Šeptne směrem k Nině a odvrátí pohled. Tahle rodinná chvilka je příliš osobní. A i když je v úkrytu málo místa, chtěla jim dopřát alespoň nějaké soukromí.*

Protože nechci, aby to bylo Sim nepříjemné, navíc, vy jste z rodiny. Já jsem pořád přeci jen cizí člověk. *Sice nechápe, jak stíhají diskutovat o tom, proč by se tam měl podívat Xavier a ne on, ale dobře. Každopádně to bral tak, že by to nemuselo být Sim příjemné. Pomůže Xavierovi Sim dostat z šatů, aby to bylo rychlejší a poté se zase postaví k Sim, aby ji mohl zároveň zvednou trošku lůžko, aby byla alespoň v polosedu, protože tak se jí bude lépe jak dýchat, tak i tlačit.* Přesně tak, Sim. Musíš dýchat, ano? Dýchej se mnou. Nádech, výdech, nádech.. *Začne zhluboka dýchat, aby se Sim přidala k němu. Zároveň se tím uklidňuje i on sám, protože rána bolí čím dál více, proto i on sám rozdýchává bolest. Zatímco mu Sim jednu ruku drtí, tak ji druhou rukou opatrně spocené pramínky vlasů odrhne z obličeje. Jakmile zaslechne Xaviera radostně říkat, že je venku už hlavička, lehce se na Sim.* Jsi úžasná, už bude venku. *Povzbudí ji ještě a opravdu, po chvilce je prcek venku. Opře se o stěnu a dívá se na Xaviera, který malého drží v náručí.* Kluk.. *Pousměje se a sleduje, jak to mimčo předává Sim. Samotnému se mu lesknou oči.*

*Lhala by, pokud by tvrdila, že je v pořádku. Nikdo by po tomhle nebyl v pořádku. Ani ta věcně klidná Nina ne.* "Brala bych tu kamarádku," *řekne klidně. Nechce řešit sokyně, určitě ne teď. Myšlenkami bloudila směrem ke své rodině ve Whites. Tolik by je chtěla mít u sebe, hlavně bratrance Jacka. Ten sice patřil k ozbrojeným složkám a vlastně jí celou dobu chránil, ale teď by chtěla být jen malá holka, co se schová k němu do objetí. Alespoň na pár okamžiků, jen aby nabrala sílu. Pak by zase mohla být ta holka, která zastaví čas a pohne skálou. Jen kdyby ho mohla na chvíli vidět. Tiše si nad tím povzdechla. Už už otevírala pusu, aby pokračovala v konverzaci, když vzduch prořízl křik. Obrátila oči k Simone a Xavierovi. Bylo jí teď ukradené, co by měla dělat. Princ s miminkem sice hrál na city dívek v jejím okolí, ale ona to nějak nedokázala pořádně vnímat. Samozřejmě jim přála štěstí, ale copak to bylo možné. Hlavně když budou oba v pořádku.* "Jo, docela mu to s tím prckem sluší," *dokonce se už I usmála. Bylo to těžké, byla unavená a všechno jí bolelo. Nehorázně se těšila do postele.* "Vsadím se, že zítra budeme v obležení novinářů," *povzdechla si.*

Nechte tohooo. *Zamručí podrážděně při jejich přestřelce. Podle ní je to prašť jak uhoď a i kdyby nebylo, stejně nemá energii se nad tím nějak zamýšlet. Už si někam stoupli, tak ať stojí, mlčí a něco dělaj, ne? Snaží se sladit svůj dech s tím Ryanovým, i když to není nic snadného a u toho tlačí jak nejvíc může jenom aby byl prcek co nejdříve na světě. U toho už se ani nezdráhá dávat bolest najevo i slovně, pokud se tak dají označit výkřiky bolestí. Upřímně, dokud Xavier nezačne křičet na někoho dalšího, ani nepostřehne, že vedle nich probíhala nějaká hádka. Na to nemá dostatek mozkové kapacity, protože veškerá je nyní zaneprázdněná bolestí a probíhajícím porodem. A pak během pár dalších chvil … už slyší jenom pláč miminka a ví, že to má za sebou. Unaveně, ale široce se usměje, když slyší, že je to kluk a pak k němu natáhne ruce, aby si ho mohla vzít do náruče. Až teď zaregistruje slzy, které jí stékají po tvářích. Rychle zamrká, aby na svého syna pořádně viděla a úsměv její rty neopouští.* Ahoj. *Pozdraví malého.* Ty sis teda vybral chvíli. *Zhodnotí pobaveně a pak vzhlédne ke Xavierovi a Ryanovi.* Bude to Rafe. Rafe Xavian. Po vás dvou. *Řekne jim s úsměvem a znovu sklopí pohled k malému Rafovi, kterého si opatrně přitiskne k sobě. Teď, když ho vidí, tak ví, že všechna ta bolest stála za to.*

*všimne si své snoubenky ale v přítomnosti někoho jiného. Neodpustí si nějakou tu poznámečku k tomu, co tady před ním předvedou, protože mu to přijde dost dětinské. Oznámí jim, že to asi bude on.-* A co to teda je? *Zeptá se zvědavě.* Vždyť jsem řekl sotva půl slova, klidni se. *protočí nad ním očima. Pak už skončí u zdi a začne toho debila vraždit pohledem. Většinou se nějakým rvačkám vyhýbá, ale teď jen těžce odolává touze mu vrazit.* Vidim ji poprvé v životě a už s ní nemůžu mluvit? Kdo jsi, že si ji takhle nárokuješ a přikazuješ ostatním? Pusť mě. *zavrčí a propálí ho pohledem.*To tu máte normálně korunní prince za porodní sestřičky? *zeptá se Vii a neodolá Ušklíbnutí.*

*Pokývne hlavou.* V tom případě budu jen ráda. *Jen lehce se pousmála. Možná spoluprožití hororové noci nebyl nejlepší základní kámen přátelství, ale bylo jí to fuk. Bude ráda za každou osobu, která k ní zde bude upřímná a milá. Nikdy nebyla dobrá v intrikaření. A tak sundala ruku z klína chytla tu její, kteoru povzbudivě stiskla.* Tohle se přežene. Jen dýchej. *Pustila ji. Bylo to tak trochu její motto. Milionkrát byla v situaci, kdy chtěla něco vzdát, kdy toho bylo moc, ale věřila, že takové věci jsou jen dočasné. Je třeba pokračovat, nehledě na to, jak to zrovna v tu chvíli bolí. Nic nebylo trvalé. Porod konečně ustane a na světě je nový člen královské rodiny.* To jo. Půlka holek přestane vzdychat nad jeho tygrem, a začnou oceňovat, jak roztomile vypadá s miminem v náručí. /Vážně to s námi nemá jednoduché./ *Tiše zasténala nad tou představou.* Na to se musím vyspat. *Uzná.* /A ten alkohol by taky bodl./ *Nechce se jí moc v úkrytu trávit noc, ale zatím je nikdo nevyzvedl, že je bezpečno a postelí tu naštěstí bylo dost. I když dneska by si klidně ustlala i na zemi.*

*Oplatila jí stisk ruky. Snad jim to vydrží dlouho bez podrazů. Nina, přestože věděla, že to jinak není možné, se stále pokoušela fungovat bez intrik. Dokázala relativně dobře reagovat v kritických situacích, uměla srovnat lidi, ale lhát se jí příčilo. Dokázala by to, kdyby chtěla, ale ona nechtěla.* "Myslím, že čekal, že polovina z nás uteče, když uvidí tygra. To mu trochu nevyšlo," *pozmamená. Co věděla, tak se zatím neslyšela o dívce, která by se toho zvířete vyloženě bála.* "Asi si půjdu najít nějaké místo na noc, jdeš taky?" *začala se zvedat. Nabídla jí ruku a bylo na ní vidět, že by jí bez problémů klidně i podepřela, kdyby to dívka ocenila. Na Ninu už vážně začínala doléhat únava.*

*Snaží se Simone nějak povzbudit a hlavně jí připomíná, aby dýchala, tak jak to spolu trénovali. Zavře na Viu a její dva společníky, aby byli zticha, protože se pak nemůže soustředit a když je ten prcek konečně venku, přestřihne pupeční šňůru. Sundá si sako, aby do něj malého prince zabalil, takže mu zůstane jen bílý košile. Chvilku ho pohoupe, aby se trochu uklidnil a pak o s mírným úsměvem předá Simone. Z jedné strany stojí Ryan a z druhé on a sleduje Sim.* Mohl si vybrat lepší čas, kdy se mohl vyklubat na svět. *Uzná pobaveně. Pak se usměje, když řekne, že druhé jméno Rafeo bude spojenina jeho a Ryanova jména a i na Ryana se podívá s menším úsměvem.* Díky. Za pomoc, bez tebe bychom to nezvládli. *Už mu ani tolik vyhrožovat nechce. Jde vidět, že mu na Simone záleží. Pak mu ale už pípne zpráva, kde se dozví, že jeho otec byl unesen rebely a ten krátký pocit štěstí je najednou pryč.* Zvládnete to tu? *Podívá se na Simone, která drží toho prcka a Rayana.* Hlavně.. buď v klidu a starej se o toho malého, jo? Já si promluvím se strážnými a zkusíme vymyslet co a jak dál. *Řekne a vzdálí se.*

*Upřímně nebyla typ na pevné přátelství. Neměla ve zvyku se lidem otevírat, ale zvládla být oporou a většinou byla milá. Nehodlala Ninu využít, pokud by vyhrála, vlastně by jí to přála. Ačkoliv to nepřiznala ani Kelaye, princ se jí zamlouval a rozhodně si zasloužil štěstí, neviděla důvod, proč by ho nemohl najít například s Ninou. Zdá se, že udržet klid, když šlo do úzkých uměla. A to upřímně ocenila i ona.* Myslím, že ten tygr udělal téměř větší dojem než princ sám. *Pobaveně si odfrkla. Pohlédla na Ninu, která se zvedla a podala jí ruku. Lehce neochotně přijala a druhou rukou se zapřela o postel, aby nemusela na zraněnou nohu dávat příliš zátěž. Nerada si nechávala pomoci. Vybrala si jedno z volných lůžek.* Děkuju. A … klidnou noc. *Popřála jí. V dobrou noc a hezké sny už se nedalo doufat, ale snad se nesemele nic dalšího. Lehla si a pokusila se usnout. Jenže to nešlo. Byla příliš napjatá. Trvalo ještě dlouho, než se z předstíraného spánku stal opravdový.*

*Zatímco dělá Xavier ty nejdůležitější kroky, tak se snaží být pro Sim alespoň co největší podporou, jak jen to dokáže. Připomíná Simone, aby pořádně dýchala alespoň ji drží za ruku, odhrnuje vlasy z čela a podporuje ji. Jakmile je prcek konečně venku, s menším úsměvem se dívá nejdříve na Xaviera, který ho pohoupe a poté na Simone, když ji prcka předá. Jakmile však uslyší to, jak se jmenuje, tak se mu úplně rozzáří oči.* To je krásný jméno. *Jemně se zaculí, než pohled přesune opět ke Xavierovi.* Není vůbec za co. *Zavrtí hlavou, protože největší práci tady udělala Sim tím, že to zvládla a Xavier zase tím, jak moc Sim pomáhal. Otevře ústa s tím, že něco řekne, ale kvůli tomu, že se mu udělá mdlo, tak radši ústa jen zavře a s menším úsměvem se na ty dva dívá. V obličeji snad už bledý být nemůže, protože si samozřejmě pořád nenechal ošetřit tu ránu, která ho stále bolela, ale skrz to, co se dělo, na to tolik nemyslel, až teď.* Nepotřebuješ něco podat? Sehnat více polštářů, nebo? *Optá se a zvedne se ze židličky, ale v tu ránu se mu zamotá hlava, omdlí a sekne sebou na zem.*

Na tom něco bude, klidnou noc, *přikývla na souhlas. Když se její společnice dostala do postele i ona si našla lůžko o pár postelí dál. Nejdřív se pohledem ujistila, že tu není nikdo, komu by ho přebrala, ale nikdo takový tam zřejmě nebyl. Nina usnula tvrdě, únava byla v jejím případě mnohonásobně větší než nějaké obavy. Zavrtala se do přikrývky a zanedlouho spala jakoby jí do vody hodil. Potřebovala nabrat energii na zítra. Už tak bude mít kruhy pod očima, ale minimálně pár hodin spánku by se jí jistě hodilo.*

Nojo. Už teď víme, že je Schreave. *Zhodnotí pobaveně, protože Rafe si vybral opravdu dokonalé načasování, které je typické pro Schreave paličatost.* Taky jsi nemohl dát mamince aspoň ještě jeden den, co? *Pohladí malého po tvářičce a oči jí svítí nadšením a mateřskou láskou.* Neboj, já se tě taky nemohla dočkat, zlatíčko. *Ujistí ho potichu. Ví, že jí malý nerozumí, ale nedokáže si pomoct. Oznámí ostatním, jak ho pojmenuje a druhé jméno mu dá spojením jmen těch, kteří mu nejvíce pomáhali na svět. Křehká bublinka štěstí ale praskne ve chvíli, kdy vidí Xavierův obličej potom, co se podívá do telefonu. Sama se po tom svém natáhne a snaží se přitom nijak neublížit malému. Když vidí ty zprávy v rodinném chatu o tom, že jejího bratra Jace unesli, trochu se roztřese a pobledne v obličeji. Rozhodně ale ne tolik, jako Ryan.* Ry, nech se ošetřit. Jdi za doktorama, nevypadáš ... *Je zbytečné to doříct, protože se Ryan skácí k zemi.* Pomozte mu. Prosím! Kdokoliv. *Zakřičí na doktory nedaleko, kteří se snaží pomáhat ostatním vážně zraněným. Naštěstí Ryana zařadí mezi jednoho z nich a rovnou se mu vydají pomoci.*