Palácové žaláře

*Už je to několik dnů od doby, co jí do cely zavřeli a sebrali jí všechny věci. Nemůže napsat nikomu. Ani rodičům, ani Eathenovi, ani Romeovi, nikomu. Hrozně se bojí toho, co s ní bude. Stráže jí zatím nic neudělali a jak zjistila, král ještě nerozhodl, co se zadrženými rebely bude a ta nejistota jí znervózňuje ještě víc. Na sobě má pořád ještě své černé oblečení, které měla na útoku a fialové vlasy jí lemují tvář a má je rozpuštěné. Sedí na tvrdé posteli, která je součástí cely a kolena má přitažená co nejblíž k bradě. Je jí tu zima, takže se trochu klepe a potlačuje vzlyky a slzy, protože nechce, aby strážci její strach viděli a slyšeli.* /Prosím, že je Eathen v pohodě. A moji rodiče s Romeem taky. Hlavně jsou všichni v pořádku. Prosím./ *Honí se jí hlavou. Dala by cokoliv za to, aby se mohla ujistit, že jsou její blízcí v bezpečí.*

*Eris napsal asi milion sms no milion, ale tad deset denne urcite a stale na ne nereagovala. Vysiluje kazdym dnem vic a vic, ze se ji neco muselo stat. naposledy ji videl na e akci, kde utocili a tak jej napadlo, jestli ji trba nechytili a nezavreli ji sem v palaci do zalaru* /Pokud jo... Boze.. hlavne aby ji uz strejda neco nestihl udelat. Zabil bych ho pokud se ji jen dotkne!/ par dni se snazil do zalaru se nejak sotat, ale marne, prooze strazci jsou tam nonstop a on by musel uvest duvod, proc se tam chce podivat a navoc by jej tam samotneho nepstili. Je zofaly, protoze nevi, ja na tom Eris je a nici jej to. Dnes se, ale vracel z venku, kdyz najednou zacal neskutecny chaos a zmatek.* /Rebelove.../ *Rychle se skryl v njblizssim ukrytu, kde vse jen poslouchaal a mehal mu z toho mraz po zadech.* /At jsou vsichni z rodiny v pohode. Prosim../ *Potom mu vask neco dojde a on se po chvilce rozhodne oputit ukry a rychle bezi do pozdemni casti palace, kde se nachazi zalare a presne jak si mylsel. Nikde nikdo. Vsichni ou v pohotovosti a jemu to nesmirne hraje do karet. Vbehne tedy dvermi do prostoru, kde jsou cely a pohledem kouka do kazde jedne z cel, az dokud v jedne nich neuvidi sedici klubo na posteli a nesmirne se mu ulevi, ze ji nic neni.* Nasel jsem te...* Rekne chraplavy hlasem , rotoze se mu chce brecet, ze i vidi a je v poradku.* Dostanu te ven.. vydrz. *Rekne hned a potom zae zmizi v jine mistnosti kde na hrebicich visi klice od cel . Nema cas a tak je vsechny vezme a ma jich pnou naruc a nasledne je zase pred celou Eris. Klice si dal so kapse a ted je musi jeden po druhem zkouset.* Neboj se. Uz se nemussi bat. Kdyby nebyl urok nenasel byh te, protoze by me sem neoustili samotnyho. *Zkousi klice jeden po druhem.*

*Sedí na tvrdé posteli v cele a snaží se potlačit slzy, které se jí vhání do očí, doprovázené vzlyky. Nebojí se o sebe, ale o to, aby byli v pořádku její blízcí, což zahrnuje rodinu a v poslední době i Eathena. Doufá, že se do úkrytu dostal včas a nikdo mu nestihl nic udělat. A stejně tak doufá, že celá její rodina vyvázla z útoku živá a teď jsou v bezpečí v ghettu. Tiskne si k bradě kolena ve snaze se zahřát a zmírnit tak trochu to, jak se třese. Když uslyší rámus v podobě odbíhajících kroků, vůbec nechápe, co se to děje.* /Možná si právě šli vyslechnout rozkazy krále, co se mnou bude./ *Proběhne jí hlavou a posune se ještě více do rohu cely, kam se namáčkne co nejvíc to jde, jako kdyby díky tomu měla být neviditelná. Radši ani nevzhlédne, když uslyší, blížící se kroky, protože se bojí toho, koho by tam viděla. Vzhlédne, až když uslyší známý hlas. Nevěří tomu, že je doopravdy tady.* Eathene... *Hlesne a oči se jí hned naplní slzami. Zvedne se z postele a dojde k mříži, přes kterou ho sleduje.* Budeš z toho mít problémy.. *Namítne tiše, když začne zkoušet klíče, protože nechce být důvodem toho, že bude mít v rodině nějaké nepokoje.* On je útok? /To proto stráže odběhli../ *Nechápe, co se děje, protože její máma mluvila o tom, že se útoky omezí a vždy útočila jen na akcích.* Dostal jsi se z toho plesu v bezpečí do úkrytu? *Zeptá se ho a sjede ho pohledem, jestli neuvidí nějaké zranění.*

*Prekvapilo jej, ze je utok. Neni zadny ples, ani jina akce, takze Rebelove nemaji duvodd , aby utocili. Nastesti se m povedlo se skryt a hne d jakmile se dostane z zalaru, kde ak doufa najde Eris zicou a bez zraneni a dostane ji odpud pryc, tak se pujde podivat na cleny sve rodiny a dufa, ze jsou v poradku. Jakmile slysi, ze se situace celkem uklidnila, rohodne se ukryt opustit a jeho kroky hned vedou do podzemi, kde se nachteji zalare a doufa, ze tam Erisneuidi a kdyz, ano tak nezranenou. Vbehne tam, kdyz vidi, ze strazci tam opravdu nejdou a kouka se po vsech celach, dokud Eris skutecne neuvidi v jedne zsdni cele, jak se krci v rohu. Pichne jej z tohohle pohledu u serde, ale zaroven je statny, ze ji nic neni. Jakmle se na nej podiva svyma modryma zaslzenyma ocima, nejradeji by ji hned obejmul, ale brani mu v tom mrize mezi nimo a hned se rozebehne do vedlesi mistnosti, kde jsou kice od cel a ezme je vsechny a potom uz je pred mrizemi jeji cely a skousi jeden klic za duhym a poslechne si jeji sloa a jen nad tim kroti hlavou.* Radeji budu mit problem ja, nez , abych e mel videt tady. *Rekne ji a skousi dlasi klic.* Je dalsi utok, coz nechapu, kdyz neni ani akce a ani ples. *Koukne se na ni a natahne rukau a dotkne se eji tvare.* Myslim si, ze je to kuli tobe, ze tvi rodice se msti, ze moje rodina te tady drzi. *ydechne a potom pokracuje v hledani klice.* Ano, dostal jsem se do ukrytu a nic mi nebylo, dokud jsem ti nevolal a nepsal jestli jsi v poradku ty. Mel jsem strach, kdyz jsi nereagovala. *Prizna e ji a potom, kdyznajdee spravny klic odemkne mrize a otevre je se zaskripanim.* Musis osud zmizet Eris.

*Skrčí se v rohu, když slyší, jak stráže odběhli, protože se bojí, co bude následovat. Naštěstí pak zjistí, že následuje to nejlepší, co tu mohla čekat. U cel se totiž objeví Eathen. Nejdřív si myslí, že si s ní jenom její mysl hraje, ale pak pochopí, že je to skutečný. Když zjistí, že jí chce dostat ven, přejde k mřížím a namítne, že bude mít problém, když jí pomůže.* Eathene, neblázni. Nechci abys měl v rodině problémy kvůli mě. *Potřese hlavou a pak se nechápavě zeptá na útok, který akorát zmínil a který má právě probíhat někde v paláci nad nimi.* Máma říkala, že útoky omezí. *Poznamená stále nechápavě a podívá se mu do očí, když se dotkne její tváře.* To by přece... *Nechá tu větu nedokončenou, protože moc dobře ví, že její máma s tátou by toho schopní byli.* /Takže jsou v paláci a kdykoliv se jim může něco stát../ *Proběhne jí hlavou a hned se o svou rodinu začne obávat. Radši se začne zajímat o to, jestli se po plese, kde útočili, dostal včas do úkrytu a nic se mu nestalo.* Sebrali mi mobil. *Vysvětlí, proč nereagovala.* /Byli jsme pod jednou střechou a ani jsme o tom nevěděli../ *Uvědomí si, ale ze zamyšlení jí probere, když mříže před ní se zaskřípáním zmizí. Než si to stihne nějak promyslet, rychle Eathena obejme a zaboří obličej do jeho ramene.* Budeš z toho mít problémy. -Zopakuje mu.* A navíc je teď palác plnej stráží. Jen tak se odsud nedostanu. *Pokračuje dál.* /A taky bych chtěla zůstat s tebou./

*Už stratila pojem o tom, aký dlhý čas tu strávila. V úplnej tme. Teda... občas ju z tej cely vytiahli a pokúšali sa z nej niečo dostať.  Nedávali jej veľa piť a jesť. Vlastne iba tak, aby dokázala  zostať pri vedomí. Takže sa cítila slabá, vyčerpaná. Veľmi schudla, čo sa asi dalo čakať. Jej tvár má teraz prepadnuté líca a rebrá by sa jej dali viditeľne spočítať. Veď už pred tým, ako ju tu zavreli, mala chudú postavu. Pri nedostaku jedla sa to len zhoršili. Čo sa týka násilia, prekvapivo dostala len niekoľko faciek. Niektoré však boli tak silné, že momentálne jej tvár pokrýva niekoľko modrín, ale nie je to nič strašné. Podobné modriny bežne utržila aj pri útokoch alebo keď s niekým trénovala sebaobranu. Najhoršie zranenia sú ešte tie, ktoré utržila po útoku. Síce jej ich zošili, ale tam tá starostlivosť skončila. Rany sa zapáli a infekcia sa dostala do krvného obehu.. Preto mesiac strávila v horúčkach, ktoré sa vždy po pár dňoch vrátili. No najdôležitejšie je asi to, že jej hlava stále zostala na krku. I keď po tak dlhom čase strávenom tu, začala uvažovať, že si vezme vlastný život, pretože už nedokáže zvládať nekonečné a hlavne rovnaké dni v čiernej kobke bez spoločnosti a svetla. Je rada, že sa jej aspoň podarilo Wrenovi napísať list. Aspoň dostala šancu sa mu ospravedlniť za to, že ten útok tak pokašľala a istým spôsobom sa s ním rozlúčiť. Teda... ak sa ten list k nemu dostal. Rozhodla sa, že to spraví dnes večer. Nejakým zázrakom sa jej podarilo zohnať povraz.*/Keby tu len bolo niečo, kam by sa dal priviazať,/ *Sedí opretá chrbtom o studený betéón a díva sa hore k stropu, na ktorom aj tak nič nevidí, keďže je tu úplná tma.

*Nechápe, co palácovýma poslední dobou bylo. Plánovali skoro pořád nějaké akce venku, jako třeba táborák, kam stejně skoro nikdo nepřijde. Dost dlouho nebyl nějaký normální formální ples, na kterém je většinou plno. Na takovou akci přesně čekal, protože palácové chodby jsou skoro prázdné a do paláce se dá daleko snadněji dostat. A vzhledem k počtu návštěv ze zahraničí na sebe dnes hodil oblek a spolu s pár ostatními rebely pronikne do paláce v přestrojení za diplomaty. Připadá si trochu jako Eathen Hunt z Mission Impossible na nějaké tajné akci. Což tohle docela vlastně je. Je tady pro svojí kamarádku, kterou odmítá nechat v rukou těch parchantů jenom o hodinu déle. I když je to přímo v rozporu s jejím vzkazem, který mu poslala. Ten ho ještě více podnítil k tomu doplánovat její záchranu rychleji. O její mámu se samozřejmě také postaral a nyní je s ní jedna z rebelek, která jí dostala na starost. Několik rebelů se vmísí do davu v tanečním sále, aby ho mohli informovat o tom, kolik je tam lidí a strážců. Dalších pár se s ním vydá k žalářím a postupně se všech hlídacích strážců zbaví a hlídají, jestli nějací další nepřijdou. On se pak sám vydá s klíčem, který jednomu z nich vzal až k žaláři, kde je Asterin. Není těžké jí najít, protože je momentálně jenom jedním zajatcem, jak zjistil od rebelů, kteří jsou tu v utajení. Od rebelů, kteří hlídají chodby dostane znamení, že je vzduch čistý, takže odemkne celu, ve které je Asterin a tím do ní vpustí světlo z chodby. Hned jí tam uvidí, jak sedí na zemi s provazem a píchne ho z toho u srdce.* Ast.. *Hlesne potichu a dojde k ní. Opatrně jí obejme a prohlédne si její tvář, aby se ujistil, že doopravdy dýchá.* Promiň. Hrozně moc se omlouvám, že jsem to dopustil a nechal tě tu tak dlouho. Odpusť mi to. *Vysype ze sebe rychle šeptem.*

*Dalo by sa povedať, že má šťastie, že ostala nažive a že ju nejaký sadistický strážca pomaly nezačal sťahovať z kože, aby mu povedala tajné plány rebelov. Ona však svoje šťastie nechce ďalej pokúšať, pretože sa rozhodla vziať veci do svojich rúk a jednoducho to ukončiť. Je to predsa o dosť jednoduchšie. Konečne bude mať od všetkého pokoj a nedopraje tým zasraným kráľovským pocit víťazstva, čo ju teší zo všetkého najviac. Už to mohla urobiť oveľa skôr, ale až do dnes nenebrala odvahu. Možno v nej zostávala štipka nádeje, že sa možno odtiaľto dostane a vráti sa do ghetta, čo je vlastne jej domov. Tá sa však po dnešku vytratila a ona si zohnala povraz, ktorý by jej s jej koncom mohol pomôcť. Keby mala viacero možností, zvolila by asi nejaký jed, ale človek v jej situácii nemôže byť práve najvyberavejší. Práve uvažuje, ako ten povraz uviaže na strop, keď zrazu začuje nejaký buchot a kroty. Zo strachu, že zas po ňu idú na vypočúvanie a že jej ten povraz vezmú, ho rýchlo skryje za chrbát. Inštinktívne sa stiahne do kúta, hoci jej to tak či tak nepomôže a prižmúri oči z návalu svetla, po tom ako sa otvoria dvere.* Nemôžte mi sakra dať pokoj aspoň na jeden deň? *Zasyčí, pretože si zatiaľ neuvedomila, kto pred ňou stojí. To jej však dôjde v momente, keď ju dotyčná osoba obíjme a počuje ten hlas. Ten by spoznala všade a dokáže to aj v tom stave, v akom teraz je.* Wren? Ty si skutočný? *Možno tá otázka znie divne, ale keďže jej spoločnosť robili aj halucinácie, tak zas až tak scestná nie je. Počúva jeho slová a obmotá ruky okolo jeho chrbta, pretože nechce, aby sa tá halucinácia len tak vyparila. Lenže... odkedy sú halucinácie z mäsa a kostí? V tom momente si uvedomí, že sa s ňou len nehrá jej myseľ a prudko sa odtiahne.* Čo tu, do čerta, robíš? *Oborí sa na neho s náznakom hnevu, pretože si uvedomila, že najhľadanejšia osoba v Illey, je práve s ňou v cele.* Ja som ti povedala, že po mňa nemáš chodiť, takže sa teraz otoč, odíď. Hneď. Ja sa o seba postarám. /Jemu sa kvôli mne nič nestane. Kvôli mojej vlastnej sprostosti.*

*Pomocí skvěle naplánované akce, což je věc, kterou zvládá úžasně, se zvládne dostat až k celám, kde je vězněná Asterin. Kdyby neuměl úspěšně plánovat akce, asi by nebyl velitelem rebelů a synem svých rodičů. Nebo by možná velitelem byl, ale hodně špatným a ty cely by teď byly plné rebelů. Možná by v jedné hnil i on sám. Věří, že jsou to nějaké geny jeho matky, kterou nikdy nepoznal, protože vždycky od svého otce poslouchal, jak dokázala naplánovat úžasné útoky na palác. Přeci jen je v posledních sto letech jedinou rebelkou, které se podařilo zabít samotného krále. Teď je pro něj ale hlavní dostat pryč Asterin a ne vzpomínat na to, co kdy slyšel o své mámě. Proto neváhá a hned její celu otevře. Po její otázce se starostlivě zamračí a hlavou se mu rychle proženou všemožné představy toho, co jí ti hajzlové všechno mohli udělat. Z té představy se mu zvedne žaludek, takže rychle potřese hlavou, aby ty představy vyhnal pryč a dojde k Asterin, kterou obejme.* Ano, Ast. Jsem doopravdy tady. *Odpoví jí a starostlivě sleduje její obličej. Když se na něj pak oboří, protočí očima.* Přišel jsem sem do solárka. To nevíš, že je to tady vyhlášený? Prý pak budu pěkně bronzovej. A ještě tu mají skvělou francouzskou restauraci. *Zareaguje na její otázku ironicky a pak se uchechtne.* A jak, Ast? *Zeptá se jí, protože když vidí v jakém je stavu, nedokáže si představit, jak by se o sebe měla postarat. Zpoza jejích zad vytáhne provaz, který nahmatal, když jí objímal.* Takhle se o sebe postaráš? Pochybuju, že to bude polštář, co ti daroval sám král. *Ušklíbne se.* Já tě tady nenechám. Buď půjdeš se mnou, nebo tady zůstávám taky. Tak si to promysli. *Pokrčí rameny a posadí se na zem vedle ní, jako kdyby to tu plánoval opravdu zakempit.* Jsi zraněná? Co ti všechno udělali? *Zeptá se jí opatrně se starostlivým pohledem.*

*Keď počuje kroky na chodbe napadne jej jediné - opäť ju idú vypočúvať.* /Že ich to neprestalo baviť. Tak či tak zo mňa nič nedostanú, ale vlastne to bude naposledy, takže nech si to vychutnajú./ *S podobnou apatiou sa v duchu pripravuje na ďalšie vypočúvanie a pre istotu si schová svoj povraz za seba, aby jej jej najdrahocennejšiu vec neukradli. Avšak z jej navšteníka sa nakoniec vykľuje Wren, o ktorom si najskôr myslí, že je len výplodom jej fantázie a nie skutočný človek. Preto sa ho aj spýta, či je tu naozaj a stisne ho v narúči, no v momente, čo jej docvakne, že je tu reálne, veľmi rýchlo ho pustí a jej unavenú myseľ zaleje hnev.* /Prečo dočerta musí byť tak príšerne trvdohlavý a nemôže ma aspoň raz v živote poslúchnuť?/ *Pomyslí si a namiesto poďakovania ho prepaľuje pohľadom a dokonca sa aj zamračí, keď počuje, ako ironicky jej odpovedá. Prvýkrát sa na jeho slovách nesmeje.* Tak si už brondzu chytil zrejme dosť a môžeš odísť. *Odvráti od neho pohľad a zabodne ho do opačného kúta cely. Rukami si objíjme kolená a oprie si o ne bradu. Keď vytiahne povraz spoza jej chrbta, tak ju zaleje pocit hanby a tiež hnevu. Preto sa na neho pozrie a povraz mu z ruky vytrhne.* Áno, postarala by som sa o seba. A potom by si nemusel na tej šibenici visieť aj ty, lenže ty ma nikdy nepočúvaš, máš komplex superhrdinu a musel si prísť na miesto s najväčším počtom strážcov v Illey. *Oborí sa neho. Je naštvatá, pretože sa o neho bojí a najradšej by ho vlastnou mysľou teleportovala späť do ghetta alebo aj na Aljašku. Po jeho ďalších slovách a ako si oproti nej sadne, tak sa na neho len dlho díva.* Ak nás chytia a teba potom obesia, tak sa môžeš tešiť, že ti to na druhej strane pekne oplatím. *Jeho starostlivý pohľad neznesie, pretože jej to pripomína, ako strašne musí vyzerať. Zas uhne pohľadom a inštinktívne si položí ruku na ranu na bruchu, ktorá sa jej ešte stále nezahojila.* Som v poriadku. *Odvetí potichu a neveľmi presvedčivo. Nemá v pláne mu povedať, čo jej spravili, pretože to nebolo predsa nič hrozné a predsa len sa im skoro podarilo ju zlomiť. Mala by sa za seba hanbiť. Potom sa skúsi zdvihnúť, ale keďže je slabá, musí sa opierať o stenu a raz sa jej dokonca podlomia kolená, takže skoro spadne. Nakoniec však stojí a hlavu si oprie o studenú stenu za ňou.* Máš poslednú šancu odísť bezo mňa a zachrániť si tvoj prekrásny krk.

*Ujistí jí, že je skutečný a pak jí odpoví ironicky na otázku, co tady dělá.* Ještě bych si dal večeři. *Ušklíbne se a protočí nad její paličatostí očima.* /Jak jsem mohl doufat, že mi to usnadní?/ *Vytáhne zpoza jejích zad provaz a nadzvedne obočí po její reakci.* Dneska je ples. Většina strážců a obyvatel paláce je tam. A za chvíli bude takovej zmatek, že vůbec nehrozí, že by se něco stalo nám. Takže prakticky vůbec neriskuju. Co kdybys mi jednou věřila a nedohadovala se? Nenecham se jen tak zabít. Nemám komplex superhrdiny, ale starám se o své lidi. Natož, když jsou to moji nejlepší kamarádi. *Opáčí dost důrazně, aby jí došlo, že s ním jen tak nehne a bez ní neodejde. Posadí se vedle ní, aby jí to dal ještě víc najevo a po jejích slovech se uchechtne.* A až budeme v bezpečí ghetta a ty se dáš dohromady, můžeš mi poděkovat. *Opáčí pobaveně a sjede jí starostlivým pohledem.* Lhářko. *Ucedí s úšklebkem a podívá se na místo, které si položila na břicho. Ruku jí nadzvedne a podívá se na tu ránu. Když to vidí, tak se zašklebí.* Dáme tě dohromady. Budeš zase v pořádku. Už to bude dobrý. *Ujistí jí konejšivým hlasem.* Ani si nedovedu představit, čím sis musela projít. *Hlesne potichu a pak jí sleduje, jak se zvedá a sám se bez problémů zvedne a jí podepře.* Jsem rád, že se ti můj krk tak líbí. *Uchechtne se a vezme jí bez problémů do náručí.* /Do háje, je tak lehká.../ *Proběhne mu hlavou a vyjde s ní z cely.* Prosím, nedohaduj se. Dostaneme se odsud rychleji, když nepůjdeš po svých. *Varuje jí ještě a pak upře zrak ke stropu, kde se nachází přízemí paláce.* Chvilku počkáme. *Hlesne a jakmile se nad nimi začnou ozývat výbuchy, kývne na rebely, kteří se před nimi rozeběhnou, aby pročišťovali cestu. Díky tomu on s Asterin v bezpečí proběhne pryč z paláce, kde čeká hned několik aut. Do jednoho Ast naloží a sedne si za volant.* Neboj, pojedu opatrně. *Ujistí jí a vyjede směrem ke ghettu. Ví, že se o sebe ostatní rebelové dokážou postarat.*

*Popravde, ona ani netuší, či je ráno alebo noc. Určite nemá prehľad o tom, čo sa deje v paláci a či si dnes kráľovskí zas napchávajú roztiahnuté žalúdky pri pompéznom plese. Preto sa zatvári prekvapene, ale na pery sa jej zjaví poloúsmev.* Takže predpokladám, že dnes pár kráľovských príde o svoje dokonalý účes alebo rovno vyletia do vzduchu? *Je to skôr rečnícka otázka, pretože ona ho pozná a po tomto krátkom vysvetlení je jej jasné, čo sa vlastne dnes večer udeje. Počúva ďalej jeho slová a v tomto momente ho nenávidí za tú jeho otravnú tvrdohlavosť a rovnako za to, že má pravdu.* Fajn. *Povie na to všetko a asi prvýkrát v živote ustúpi. Nie že by sa jej to páčilo. Na jeho slová o zranení zaklame, pretože naozaj mu nechce vykladať, čo tu posledný mesiac robila. Prezradí ju však to, že si na ranu priloží ruku a on ju bohužiaľ prekukne.* To nie je nič strašné a nič mi nespravili. Len som držala dietu a užívala si pobyt v tomto krásnom aparmáne. *Namietne, pretože zapálené bodné rany v bruchu tesne vedľa životne dôležitých orgánov vôbec nie sú vážne. Na jeho slová krátko kývne.* V ghette ti nepoďakujem, ale naučím ťa, čo je pud sebazáchovy. *Odvetí mu a potom sa začne stavať na nohy, čo je oveľa ťažšie, ako čakala. Neznáša toto svoje zoslabnuté ja, ktoré je závislé na druhých osobách. Nad jeho poznámkou sa pousmeje.* Sedí na ňom, ale neskutočne tvrdohlavá hlava, takže moje sypmatie čoskoro asi stratí. *Keď ju zdvihne do náručia, potlačí chuť sa mu vyšmyknúť a zas sa hrať na sebestačnú osobu. Teraz si to nemôže dovoliť. Obmotá mu ruky okolo krku. Dlho mlčí, ale nakoniec sa jej nasledujúce slová vyderú z úst.* Ďakujem. *Je to asi jediné poďakovanie, ktoré od nej dostane, pretože po tom, ako sa odtiaľto dostanú, zas bude pokračovať v tom, že na neho bude naštvatá. Nejako ani nevníma, čo sa okolo nich deje, pretože jej na to nezostáva veľa síl. Prvé, čo si ale všimne, je čerstvý vzduch a nočná obloha.* Už som si myslela, že z toho nič neuvidím. *Povie skôr sama pre seba a potom sa ocitne v aute.* V tomto ti prekvapivo dôverujem, Tekvička. Dnes si sa zahral na princa z Disney rozprávok. Tí majú väčšinou šťastný koniec. *Je rada, keď vyrazia preč. Nedokáže sa za seba obzrieť. To miesto bolo jej osobným peklom. Už nikdy ho nechce vidieť. Možno iba v plameňoch. V aute mlčí. Stále sa cíti hrozne, čo kvôli nej musel spraviť.* Prepáč mi to všetko. *Vypadne z nej skoro šeptom. Je jej jasné, že jej to nikdy neodpustí.*

Místo, kam se určitě nechcete dostat. Můžete zde najít například rebely, které se podařilo chytit, během útoku na palác.

*Doufal, že s Ricky mimo palác vydrží déle. Ani v nejmenším nečekal, že již dneska bude sedět v chladném žaláři kvůli tomu, že Ricky pouze bránil. Bylo jasné, že jí strážcům jen tak nevydá, ne? Když ho sem strážci vedli a Ricky už odvedli do komnaty, tak se strážci bránil ještě více, aby ho nezavřel. Ten ho akorát tak přimáčkl obličejem ke zdi, aby se uklidnil, čímž se o naráz do zdi bouchl do nosu a sedřel si tvář. Pod nosem a i na rtech má zaschlou krev, která mu z nosu tekla, protože si to neměl čím pořádně otřít a strážce o pomoc žádat nehodlal. Tvář má tedy celou sedřenou do krve, ale také to nijak zvlášť neřeší, protože stále bolí méně, jak jeho nos.* /Že já nemohl být alespoň pro jednou hodný kluk a nechat se v klidu zatknout./ *Pomyslí si a odstoupí od mříží, načež si sedne na zem a opře se zády i hlavou o zeď za sebou. Na jednu stranu si říká, že by si měl zvyknout, protože se může stát, že se dříve či později lidé v paláci dozví, že je rebel, ještě k tomu jižan a zatknou ho nadobro, zvlášť, jestli dostane pokyny k tomu, aby se účastnil nějakého útoku. Bůhví, jestli se ještě z toho žaláře dostane, pokud se to stane. Teď tu je jen za protest a neuctivé chování vůči výše postaveným lidem, tedy strážcům. Každopádně i když zde má být jen na pár nocí, i tak je mu celkem úzko. Cítí se doslova jako pták v kleci, je z toho zoufalý, i když se své pocity snaží skrýt, protože tím těm pitomcům nechce udělat radost, proto si maximálně sem tam povzdychne a zoufale vjede rukou do vlasů, když se zrovna nikdo nedívá.*

*Má celé dny náladu v háji, protože ji chybí Cardan. Chybí jí jeho přítomnost, jeho hlas a viní se za to, jak skončil. Celé dny je taky na drogách, jinak by nic nezvládla, teď už jejich účinek odeznívá, ale i tak se pod jejich vlivem ještě stihla pohádat s rodinou a poštvat je proti sobě. Několikrát se i před tím snažila dostat do žalářů za Cradem, jenže ji tam nepustili. Teď to zkouší taky, ale jiným způsobem. Na sebe si vzala to nejuplejší tričko s velkým výstřihem co našla a kožené, uplé kalhoty. Kolem pasu má i mikinu,a by si ji mohla vzít pokud to vyjde a akorát nestresovala Cardana. Hned jak dojde ke strážci, přitiskne se k němu co nejvíc to jde a doufá, že je to nějaký chlápek, který nepohrdne ženami. Potěší ji, když to vyjde a vážně to je ten typ. Snaží se nevnímat, že se na ni lepí a osahává ji, ale pro záchranu Carda by udělala vše. Nakonec toho chlápka pošle do komnaty, že za ním přijde. Doufá, že nebude naštvaný, když zjistí, že ho akorát využila a ani tam nedošla a nebude to řešit s jejím strejdou jakožto králem. Rychle si vezme jeho klíče, aby to nezpozoroval a poté si už na sebe navleče mikinu a rozeběhne se celám, do každé cely nahlídne a když konečně uvidí tu, ve které uvidí známou postavu, spadne jí kámen ze srdce.* Carde. no tak. Prosím, že jsi v pohodě. *Špitne a musí rozmrkat slzy, které se jí derou o očí a i hned začne zkoušet klíče a hledá ten, který padne do zámku. Když po nějaké době se konečně trefí, dveře prudce otevře a vběhne dovnitř a prakticky na něho vletí a hned ho obejme a teď jí je jedno, že cítí na tváři slzy a to nikdy před nikým nepláče*

*V žalářích se cítí naprosto bezmocně. Cítí se zase šíleně sám, což je pro něj pocit, kvůli kterému by se dokázal i zbláznit po tom všem, čím si prošel. Oddělili ho od Ricky, o které teď neměl žádné informace, nevěděl, jak se má. Bojí se zkrátka toho, že má kvůli němu nějaký problém a teď si to také nějak odpykává, jako teď on. Neví, čeho přesně je její rodina schopna, proto se tolik obává. Semtam se v cele postaví a zamyslí se nad tím, jak by se mohl dostat dostat ven. Někdy mřížemi i zalomcuje, přestože je to naprosto k ničemu a stráž ho za to akorát okřikne. Poté si už jen sedne k zemi, začne si vjíždět prsty do vlasů a v duchu naříkat nad tím, jak to celé skončilo. Pomalu propadá zoufalství, dokud nezaslechne rychlé kroky a zvuk klíčů, které cinkají o sebe. Rychle zvedne pohled možná s tím, že čeká i to nejhorší. Jenže když před ním uvidí Ricky, ze srdce mu spadne obrovský kámen a rychle se postaví na nohy, přičemž se snaží ovládnout, aby nasucho nezvlykl.* Ricky. *Vzdychne tiše a vlastně i trochu zoufale, ale jakmile odemkne a vlítne k němu, tak ji pevně obejme a sedne si s ní na zem, přičemž ji tiskne k sobě.* Sakra, Ricky. *Šeptá a zarývá si přitom hlavu do místa mezi jejím krkem a ramenem, přičemž ji dál k sobě tiskne. Snaží se ovládat menší třes těla, který se ho zmocňuje.*

*Štve jí, že je pořád zasnoubená, že možná kdyby nebyla zasnoubená, byla by volná, mohla by se bavit s Cardanem neomezeně a nemusela by se bát, že to přeroste v něco, od čeho je stejně odtrhnou, což už se stejně stalo. Bojí se nějak pojmenovat ty pocity, co k němu cítí, protože by z toho pak byla akorát nervozní a nesvá. Bojí se vztahů, protože se nechce vázat, neumí dodržet sliby. Proto nechápe ani k čemu je taková ta věta na svatbě "šťastně až do smrti." Potom konečně zabaví toho strážce, i když normálně s chlapama spí často, ale jelikož myslí na Cardana, ty jeho dotyky jí nejsou příjemné. Potom se konečně rozeběhne k žaláři a když uvidí jeden, ve kterém je soboa, která pro ni znamená vše, hned začne zápasit s klíčema. Když najde ten správný, hned rozrazí dveře a padne mu kolem krku.Když si o ní opře hlavu rukou mu vjede do vlasů a druhou ho začne hladit po zádech.* Moc se ti omlouvám, promiň. Neměla jsem to dopustit. *Zašeptá, když konečně přestane vzlykat. Odtáhne se od něj a zmačí se, když vidí jeho stav.* Panebože, Carde. To ti udělali oni? *Vyjekne rozzuřeně a ví, s čí se hned oboří na svou rodinu.* Už jsi v bezpečí. Už jim to nedovolím. *Není si sama jistá, jestli ujišťuje sebe nebo jeho.* Nevím, jak dlouho bude trvat, než sem někdo přijde, měli bychom si pohnout. A pak hned půjdeš na ošetřovnu. *Dlaň mu položí na tvář a palcem mu zamračeně přejede po zaschlé krvi.*

*Nevěděl, že si něco takového přizná, ale Ricky mu vážně chyběla. Postrádal její přítomnost více, než nějaké drogy, které mu ale samozřejmě také chyběly, vzhledem k tomu, že po nějaké té hodině zde v žaláři začal pociťovat přicházející absťák. I když je to silný pocit, stále jej přehlušují další věci. Hlavně strach z toho, že tu ztvrdne už napořád a vážně už se k Ricky nedostane. Z těchto myšlenek jej probere cinkání klíčů a zrychlené kroky. Když zvedne pohled a před celou uvidí osobu, na kterou celou dobu v tomhle místě nemohl přestat myslet, má chvíli pocit, že má halucinace. I tak se ale postaví na nohy a jakmile na něj skočí, chytí ji, přitiskne ji k sobě a posadí se s ní na zem, přičemž ji zaboří hlavu do místa mezi jejím ramenem a krkem. Jeho tělo se i jemně třese, i když se to snaží potlačit, mezitímco šeptá její jméno. Jakmile se mu začne omlouvat, také na ní pohlédne a začne kroutit hlavou. Jeho obličej je i pobledlý a pod očima se mu rýsují kruhy pod očima. Problémy se spánkem má i normálně, tudíž tohle zase není nic neobvyklého.* Neomlouvej se, nemůžeš za to. Vím, že ses snažila. Děkuji ti. *Zamumlá a když uvidí její zamračený výraz, tak ji krátce pohladí po tváři.* Bránil jsem se, nechtěl jsem se nechat zavřít. Tak mi zkroutili ruku za zády a přitiskli mě ke zdi. Bylo to moc prudký, takže mi narazili do zdi i obličej. *Lehce nad tím pokrčí rameny. Kvůli jejím dalším slovům rychle přikývne a společně s ní se postaví.* Nechci, abys měla problém, Ricky. Nesmí nás nikdo vidět. *Šeptne se starostlivým tónem, přičemž se jí dívá do očí.* Není tak venku už žádná stráž, že ne?

*Pro to, aby by byl v bezpečí by udělala cokoliv. Zároveň ji ale štve, že mu její rodina nevěří. Nechce o něm mluvit, protože by se zajímali víc, jenže takhle mu už vůbec nevěří. Ale tím, že nevěř jemu, nevěří i jí. Taky ji mrzí, že deska vyzněla, jako by ji rodina byla úplně jedno, ale to není pravda, rodinu má taky ráda, ale Cardan... Je prostě Cardan a patří mezi důležité postavy v jejím životě taky a cítí se s ní vážně více v bezpečí. Zhluboka se nadechne, když ho konečně objímá, aby mohla znovu cítit jeho vůni, jako by to bylo naposled, co ho má takhle u sebe.* Kdybych se snažila víc, mohl bys být odsud dřív. Snažila jsem se málo. Radši jsem se sjela a doufala, že tím přijdu na lepší plán. *Zamumlá, ale už vynechá, že jeden plán se skutečně podařil, protože tuší, že mu to stejně dojde.* Já je vlastnoručně zabiju. *Zamumlá naštvaně, když se dozví, co se u stalo a opět mu prohrábne vlasy.* Nebudeš mít problém. Vysvětlím to strejdovi a budu doufat, že to bude chápat. Pořád jsem princezna, sice rebelující, ale pořád jsem. A budeš mít menší problém, když jsem tě pustila já, než abys utekl sám. A když nemůžeme utéct, protože i když strašně moc chci, nebudu riskovat, že se ti něco stane a zajmou tě znovu, budeš u mě v komnatě, co ty na to? Není to sice naše hnízdečko v hotelu, ale aspoň tam budeš se mnou. A opovaž se se mnou dohadovat, nebo do koho hlavou narazíš nebude zeď ale moje ruka. *Zašklebí se na něj, protože chce odlehčit situaci.* A teď pojď, než se ten strážce dozví, že jsem využila jeho nadrženost jen k tomu, abych získala ty klíče. *Zašklebí se a chytne ho za ruku a už ho začne táhnou ven z cely. Ještě se ale na chodbě zastaví a obejme ho.* Mám tě ráda, Carde. *Zašeptá mu do ucha než se zase rozejde.*

*Normálně by snad i řekl, že když měl konečně Ricky u sebe, byl to snad ještě lepší pocit, než lecjaké sjetí drogami, protože se najednou cítil mnohem lépe a zoufalství ho hned přešlo. Tímto mu vlastně potvrdila její slib. Byla tu pro něj a pomohla mu z problému. On nikdy na sliby nebyl, spíše věřil na to spojení slov "sliby chyby", ale Ricky věřil, je jediná osoba, které věří.* Snažila jsi se dostatečně, když za chvilku budu venku. Jsem ti za to vážně vděčný, Ricky. Věděl jsem, že mi pomůžeš. Věřil jsem ti. *Pousměje se a když se zmíní o tom, jak zabije ty strážce, je jeho úsměv již o něco spokojenější.* Mile rád ti pomůžu. *Pokýve hlavou, načež se zeptá, zdali tam venku někdo není. Nechce, aby měl problém a nechce, aby ho měla i ona. Chce prostě, aby všechno proběhlo hladce, o čemž ho i Ricky přesvědčí.* Dobře, tak jo. Budu tedy věřit tomu, že vše proběhne hladce. A také půjdu s tebou do komnaty, protože o další ránu vážně nestojím. Zvlášť ne o tu tvojí. *Chraplavě se zasměje, načež si s ní narychlo proplete prsty.* Takže tohle byl tvůj plán? Věděl. Jsem, že ti strážci jsou totálně úchylní. *Zašklebí se nad tím a vyjde s ní z cely. Hned se ho zmocní úleva, když je venku. Jakmile jej obejme, trošku ho to překvapí, ale rychle ji objetí oplatí a trochu ji v něm i stiskne.* Taky tě mám rád, Ricky. *Oplatí ji její slova, zcela upřímně a rozejde se s ní, z tohoto šíleného místa.*