Rose garden

*Nemůže uvěřit, že si dneska vážně vezme Esme. I když tajně. Klidně jí pak udělá i velkou oslavu jejich svatby. Buď tady a nebo v Řecku. Ale klidně i na obou místech. Chce, aby se jeho princezna, za pár desítek minut i manželka měla co nejlépe a byla šťastná. Na dnešek jim zařídil nejlepší hotel, kde najal i nejlepší kosmetičky, aby Esme pomohly. Přece jen, nemohou se chystat v paláci, to by bylo moc nápadné. Sám na sobě má modrý oblek a na obleku i jednu květinu, stejnou, z jaké má i jeho princezna udělanou kytici. Včera spolu ještě vybrali prstýnky. On zařídil i kněze a místo. To vybrali Rose garden. Naposledy si upraví kravatu, ve svém pokoji ,a pak se vydá do pokoje své budoucí manželky. Zaklepe na dveře a počká, než mu otevře jedna kosmetička, která mu řekne, že akorát skončili. Vejde do místnosti a na tváři se mu okamžitě rozlije úsměv, když vidí Esme.*Lásko.. jsi nádherná.*Vydechne obdivně. Přejde k ní a políbí jí na rty.*Nemohu uvěřit, že za chvilku budeš moje manželka.*Pohladí ji po tváři.*Děkuji vám za pomoc a za diskrétnost.*Poděkuje dívkám, které jeho lásce pomohly a pak jí nabídne rámě. Vedeji k východu z hotelu, který je z druhé strany kde ví, že nebudou lidé. Ani personál. Dokázal si to zařídit. Nebylo to těžké, s tím kdo je.*Mám pro tebe ještě menší překvapení. *Řekne jí a pak otevře dveře, aby mohla vyjít první. Uvidí bílý kočár, posetý květinami a tažený dvěma bílými koňmi.* Chtěl jsem to pro tebe aspoň trochu romantické. Doveze nás na místo a pak i zpět. *Doufá, že ji tím aspoň trochu potěšil. Kývne na kočího a pomůže Esme do kočáru, kam se pak i sám posadí. Jen chvilku jedou cestičkou, menším parkem, kde snad ani nikdo není.Za chvilku dojedou na místo. Zase vystoupí a pomůže i Esme. Spolu s ní ruku v ruce přejde ke knězi.*Dobrý den. Moc vám děkujeme, že to děláte.*Usměje se na něj vděčně. Docela se bál, jak to kněz vezme, ale je to příjemný chlapík a naštěstí jejich situaci pochopil. Navíc viděl, že on Esme skutečně miluje.*Stoupne si naproti Esme.*Můžeme lásko?*Zeptá se jí pro ujištění. Když řekne, že ano, kývne na kněze, aby začal s tím svým proslovem, který stejně moc nevnímá a jen obdivuje to, jak je Esme nádherná.*

*Iu od vcerejska je spolu s Perodem v jednom hotelu, ktery je naprosto skvely a hlavne diskterni k jejich situaci.Jen se modli, abse nejaky zamestnanec nekde neprokecl a bylo by to, ale snad ne. Vcera vecer jeste s Petrosem mluvila a nyni uz ma na sobe ty nejkrasnejsi svatebni sty, ktee kdy videla a stylistky ji nyni na hlavu avaji posledni doplnek a to je zavoj. Divase na sebe ve velkem zrcadle a usmiva se. Je sice smutna, ze e jeji svatby nemohou ucastnit i jeji nejblizssi a hlavne jeji rodina, alevi, ze jinak by to neposslo.* Vynahradim jim to hned jakmile se prez ten sok vsichni prenesou./ *Pomysli si a nasledne uz ji davaji do rukou kytici a zrovna v tem moment se na dvere jejiho apartma a ona se podiva pres rameno a jakmile uvidi Petrose, eji usmev se rozsiri a ona se snazi se otocit tak, aby se do niceho nezamotala a jakmile je jeji laska a za nekolik minut i jeji manzel u ni, zrudne ve tvarich po jeho slovech a nech se jim polibit na rty.* Dekuji a to hlane jim. *Koukne na vsechny v mistosti.* Je to hlavne jejich prace.* Usmeje se a potom si prohledne Petrose.* Tobe to taky moc slusi. Modre obleky bys mel nosit casteji, lasko. *Usmeje e na nej a nasledne se spolu s nim po podekovani kosmeticek a stylistum odebere ven z apartma a nasedne stejne, jako Petros podekuje persnalu hotelu za diskretnost a za to, ze jim vyhoveli a byli tak ochotni a jakmile slysi od Petrose, ze ma pro ni pekvapeni, koukne se na nej se zvedavym pohledem.* Pekvapeni? *Rekne zvedave a jakmile ona vyjde ze dveri hotelu ven , jako prvni a spatri, kocar vyzdobeny kvetinami, ktery maji tahnout dva kone a volnou ruku, kterou bedrzi kcetinu si prilozi na usta a ma, co delat, aby rychlym mrkanim zahnla slzy, ktere se ji derou do oci.* To je nadhera lasko. *Vydechne nadsene smerem k Petrosovi a nasledne uz spolu sedi v kocare a ona s usmevem kouka kolem sebe, dpkud nedorazi na misto, kde si reknou za nekolik minut sve ano a nasledne vystoupi s pomoci Petrose z kovaru a ptijde pred oltar, kde uz na ne ceka knez.* Dodby den. Moc vam dekueme, e jste nam takhle vyhovel. Moc to pro nas znamena. *Usmje se na nej mile nasledne se otoci tak, aby videla svemu nastavajicimu do obliceje a nasledne se kokne bokem, aby se ujistila, ze jeji komorne jsou tam take, protoze ty jedine o tomhle vsem vedely a to diky tomu, ze ony jim jdou za svedky. Potom se zse podiva na Petrose a kvetiny da jedne z komornych anasledne chytne obe ruce muze, ktereho milujje nejvic na vete a za nekolik minut s nim dobrovolne spoji svuj zivot.* Muzeme. *Rekne s usmevem a jeji oci vnimaji jen oci jejiho prince.* /Skutecne se to deje? Skutecne si vemu lasku sveho zivota? Skutecne uz za par sekund budu vdana Pani Lindwood Princezna Recka?/

*Je mu líto, že na svatbě nebude mít Esme rodinu a ani on, ale vynahradí si to. Jí o vynahradí. Bohužel, teď to musí udělat takhle. A i když jejich nejbližší u nich nebudou v tento okamžik, pro něj je to ten nejlepší den v jeho životě i tak. Vezme si dívku, kterou miluje už přes rok a s tou jedinou chce kráčet životem. Když je sám připravený, dojde pokoji Esme. Vyrazí mu na chvilku až dech. Esme je nádherná, ale dneska, jako by zářila ještě více, než kdy jindy.*Děkujeme za pomoc.*Usměje se na kosmetičky, ale pak se skloní k uchu Esme.*Ale i bez nich... bys vypadala nádherně. Tak vypadáš vždycky. Takže na ně se nevymlouvej.*Pobaveně se usměje.*Chceš abych je nosil častěji? Ode dneška budu žádat jen o šití modrých obleků.*Usměje se na ni a pak jí nabídne rámě a vyvede ven z hotelu, až ke připravenému kočáru, který je překvapením pro jeho princezno-*Ano lásko. Chtěl jsem ti to udělat o něco romantičtější. Když už tu několik věcí i tak chybí..*Poškrábe se na zátylku.*Jsem rád, že se ti to líbí. Pro tebe cokoliv. Vím, že naše svatba není ideální. A chci ti to i tak, udělat co nejhezčí. Když teď o několik věcí přijdeš.*Řekne jí a pak jí pomůže do kočáru. Celou cestu ji drží za ruku a palcem hlad po jejím hřbetu. Nespouští z ní oči. Vystoupí a přejdou ke knězi, kterému oba dva poděkují.*Ano znamená to pro nás skutečně moc.*Usměje se na něj a podívá se zase na Esme. Nechá Esme, aby dala svou kytici komorných, které jim jdou za svědky. Pak se zeptá, jestli mohou začít a když to potvrdí, kývne s úsměvem na kněze, načež se zase otočí k Esme. Stojí k sobě čelem a drží se za ruce. Moc nevnímá, upřímně. Zase přítomnost někoho dalšího, kromě Esme začne vnímat až tehdy, co jej kněz osloví s otázkou, zda si ji bere za svou manželkou.*Ano, beru.*Řekne s velkým zamilovaným úsměvem. Trochu znervózní, když se na to kněz zeptá i Esme. Dívá se jí do očí a přitom nervózně čeká na její odpověď, která jak doufá, bude ano.*

*Je celkem smutna, ze se jeji svaty s Petrosem neucastni jeji a jeho rodina, ale vi, ze kdyby tomu tak melo byt, tak by se nesis zadna svatba nekonala, kdyz si vsichni mysli ze si ma bzit jeji sestru. Kouka se na sebe v zrcadle a potom jen lehce vyechne.* /Aspen... snad mi to jednpu ospusti, ale Petrose miluju a jen s nim dokazu byt stastna. Pochopim, kdyz me bude po cely zbytek zivota nenavidet. Vim, ze s nim budu stastna... jen s nim./ *Usmejese do odrazu v zrcadle, kdyz ji na hlave pristane zavoj a nasledne se eji uev jeste rozsii, jakmile se ozve zaklepani na dvere a v mistnosti se objevi Petros. Usmeje se na nej a naslednerekne, ze za to, jak vypada vdeci stylistce a kosmetickam a jakmile slysi, co ji septa do ucha zrudne ve tvaroch.* No, ale nebyt jich tak bys na me nejspis cekal jeste ted. *usmeje se na nej a nasledne jeho vzhled pochvali i ona a zasmeje se.* No, nemusel bys je nosit porad, zlato, ale obcas by i to rozhodne nevadilo. *Mrkne na nej a potom uz jsou spolu pred hotelem, kde na ne ceka prekvapeni, kterym ji Petros vyrazil dech.* Je to naprosto krasne a nevdi, ze nase svatba nebude takova, jak by v nasem pripade byt mela podle protokolu kralovskch svateb. *Usmeje se na nej a chytne jemne jeho ruku.* Hlavni je,, ze tam budeme jen my dva i tak to pro mne bude to nejkouzelnejsi v mem zivote. **Rekne mu s usmevem a tyhle slova mysli vazne a potom uz spolecne sedi v ocare a ona se fascinovane kocha vychleme kolem sebe a potom koukne na Petrose po svem oku a stiskne jeho ruku. Kdyz jsou na miste, ostavi se pred kneze a oba mu podekuji za jeho ochotu a diskretnost a nasldne uz dava kytici jedne ze svych komornych a chytne do svych dlani dlane sveho nastavajiciho a kyvne na znak, ze je pripravena. Celou dobu se usmiva a skoro nevnima proslov kneze, protoze nemuze uverit, ze se tohle deje a oni se skuecne vezmou Vnimat zacne ve stejnu chvili, jako Petros a to, kdyz se jej knez pra, zda si ji vezme a jakmile slysi, ze ano, neubrani se slzam a usmiva se jeste vice. Jakmile se knez obrati se stenou otazkou na ni. chvili mlci, ale potom sekne rty, aby ji slzy stekajici z tvari nesly na rty.*Ano beru. *Rekne a jako by z jejich ramenou spadl obovsky balvan. Potom uz si jen vymeni prstynky, kere vybrali spolu a potom uz je knez prihlasi za muze a zenu a ona se k nemu priblizi, do dlani chytne jemne jeho tvar a sve rty natiskne naty jeho. Na rty nyni uz sveho manzela.* /Nejstasnejsi moent v mem zivote... Zacatek noveho zivota po jeho boku./ Miluji te. *Zasepta, kdyz se jejich rty oddeli.* Je i jasne, ze nas nase rodiny zabiji az se tohle provali, ze?

*Skoro mu vyrazí dech, jak je dneska Esme nádherná. A za chvilku bude jen jeho. Nediví, čím si ji zasloužil. Nejspíše ničím. Ale nějak se dostala do jeho života a on ji nenechá nikdy jít. Zašeptá jí do ucha, že by vypadala nádherně i bez těch kosmetiček.*To je mi jedno. Klidně bych si na tebe počkal jak dlouho by bylo potřeba. A jsi dokonalá i bez makeupu a dalších věci.*Usměje se na ni. Když řekne, že by měl modré obleky nosit častěji odvětví, že si od teď nechá jen šít modré obleky.*Dobře. Tak si nechám šít většinu, ale ne všechny obleky šít modré. *Opraví se tedy. Odvede ji ven, kde na ně čeká překvapení, které zařídil on pro ni. Chtěl, aby to bylo trochu více romantičtější. Ví, že Esme tu o hodně věcí přijde a chce jí to trochu vynahradit. Projet se kočárem až na místo svatby je lepší, jak tam dojet autem.*I tak.. mrzí mě, že přijdeš o svou rodinu tady a tak.*Vydechne.*Ale.. Až se to provalí a uklidní, klidně můžeme mít tu oslavu. Jak jsem říkal. *Pořád s tím počítá. Chce, aby byl Esme šťastná.*Pro mě taky. Miluju tě a nemohu uvěřit, že někdo tak úžasný jako ty si dneska chce vzít mě.*Řekne a potřese hlavou. Vážně to nechápe. Když dojedou kočárem na místo, poděkují knězi za jho pomoc. Počká, než dá Esme kytici svým komorným, které jsou jejich svědkyněmi a pak ji vezme za ruce. Dívá se do jejích nádherných očí, které na ní neskutečně miluje. Moc nevnímá kněze a zbystří zase, když se ho zeptá na to, jestli si ji bere řekne, že ano. Vidí jak jí začaly po tváři stékat slzy po tvářích. Nerad je tam vidí, i když tyto jsou pravděpodobně šťastné. Nervózně čeká na její odpověď, na stejnou otázku, kterou položil i kněz jemu a když uslyší, Ano, šťastně se usměje. Vymění si prstýnky a on zvedne ruku, na které má prstýnek a políbí jí na hřbet. Hned, jak je kněz prohlásí na může a ženu, vezme její obličej do dlaní a přitiskne své rty na ty její, sladké.*Já tebe víc. Má paní Lindwood.*Palci ji sestře slzy.*Jo, to je mi jasný. *Řekne a lehce pobaveně se usměje.*Budou se s tím muset smířit. *Pokrčí nad tím bezstarostně rameny a skloní se k ní, aby ji políbil na čelo. Nevnímá, že je tu pořád i kněz a komorné. Až po chvilce se na ně otočí.*Moc vám děkuju. Šofér vás odveze kam budete chtít.*Kývne k šoférovi, který je tu připravený s autem. Pak se zase začne věnovat své lásce.*Co by si moje manželka teď přála dělat? Chceš si tu udělat piknik? Nebo se vrátit do hotelu a tam si dát naši svatební hostinu?

*Nemuze uverit, ze se tenhle den skutene deje a ona si vezme mze, ktery ji pred rokem totalne zamotal hlavu jen tim, ze se na ni usmal. Byla a je statsna, ze si ji Petros tehdy vsiml a nezabil ji za to, jak se spolu poprve setkali. Zakopla a , kdyz byl vecirek u nich doma v Recku, kd jela solu se strejdou, tetou a bratrnaci a sestrenkama a jak zakopla a nesla v ruce talirek s dortikem, cela slehacka skoncila na saku obleku prave korunniho prince. Zakrouti s usmevem na tomhle hlavou a potom uz je v pritomnosti Petrose.* Ale ja bych te nerada nechavala cekat a sama bych ze sebe byla vynervovana, protoze by se mi klepaly ruce a vypichla si trea oko a takhle to bylo perfektni a jeste jednou vam vsem ekuji. *Usmeje se na kosmeticky a nasledne uz se se svym nastavajicim vyda pred hotel a jen prekvapene kouka na prekvapeni, ktere pro ni jeji laska nachytala a nasledne spolu uz jedou na ono smluvene misto, kde se jejich tajna svatma ma konat. Koukne se na nej a jemne se pousmeje.* Vzdyt ja o ne neprijdu uplne, lasko, jen uz nebudu zit v Illeyi, ale v Recku s tebou a sem budeme jeszdiit na navstevy, oslavy narozenin, vanoce. *Usmeje se na nej.* Ne. Kdyz se jim to nebude zamlouvat tak to bude na nas obou. Ja souhlasila s tim, ze si te vezmu, takze uz nbusou jn tve problemy, ale budou hlavne nase spolecne a to at se dej, co se deje. *Rekne mu vazne a potom se jemne zasmeje.* Koho jineho bych si brala , nez tebe? *Zazubi se na nej a nasledne uz jdou pred knezem, kteremu oba podekovali a potom uz to vse zacne. Ona kneze moc nevnima, protoze se ztraci v ocich sveho prince, u kterych ji prijde, ze kdyz se do nich diva ony odhali jeji dusi. Zacne vnimat az tehdy, kdyz se Petrose knez zepta zda si ji vezme a jakmile slysi ano, usmeje se a jeji tvar se zalije slzami a jakmile e ji knez zepta na to same, chvii mlci, ale jeji odpoved je ice nez jasna. Rekne , ze si jej take bere a potom uz si oba vymni prstynky a jakmile jeji hrbet ruky polibi rty jejiho manzela, jeji tvare zruzovi a knez je prohlasi za manzele a oni se konecne poprve jako novomanzele polibi * Budou se s tim muset smirit, protoze ja se te nehodlam jen tak vzdat, protoze jsi muj manzel a s tim nemuzou nic delat. *Zazubi se a naslednese otoci na sve komorne, ktere obejme a od jedne si vezme zase svou kytici.* Dekujeme vam. Za vse. *Rekne jim apotom se chytne sveho manzela a poslechne si jeho slova a nakloni hlavu na stranu.* Piknik? leda bych se dostala o hotelu, kde byxh ze sebe doszala tyhle saty, abych je nenicila. *Zauvazuje nahlas a potom se zazubi.* A nemohli bychom se presunout do hotelu do nasehi manzelskeho apartma a objednat si jidlo tam? Byt chvilku spolu? Jen my dva? *Skousne si spodni ret.*

*Řekne, že by si na ni klidně počkal, jak dlouho by potřebovala. I když je sám nedočkavý a chce, aby jejich životy byly už spojeny v jeden.*Tak to ne. Žádné vypíchání očí. Vždycky budeš mít pro jistotu u sebe hromadu kosmetiček, které ti pomohou.*Usměje se na ni. Nasednou společně do kočáru, což je od něj pro ni překvápko.*Já vím. Ale je mi líto, že e nebudeš mít tady, na naší svatbě. Jistě, že se budeme vídat. Klidně se mohou i do Řecka přestěhovat.*Usměje se na ni. Chce, aby byla šťastná a tohle by nebyl problém zařídit.*Budeme sem lítat tak nejčastěji , jak bude možné a stejně tak i oni budou moci přiletět do Řecka./Pro ni cokoliv./Ano. Společně to zvládneme. Snad nás ani tolik nenávidět nebudou.. Přece jen Illea a Řecko se spojí. Vezmu si dceru tvých rodičů, ale ne Aspen, ale tebe. A pokud uvidí, že si šťastná... Snad by nic nenamítali ani tak. A já se budu snažit, abys byla jen šťastná a na tváři měla jen a pouze úsměv.*Tím, že se vezmou neznamená, že přestane s posíláním květin a dárečků. I když až se to provalí, už jí je bude moci dávat klidně i osobně a ne jen tajně je posílat.*Pořád si myslím, že by se pro tebe našel někdo lepší. Že by sis zasloužila někoho lepšího.*Docela se v tomhle podceňuje. Záleží mu na Esme, miluje ji a chce pro ni to nejlepší a bojí se, že to by nemusel být on. Ale kdyby ho nemilovala, dneska by si ho nebrala a tím se uklidňuje. Následně poděkují všem za jejich pomoc a zahájí obřad, na jehož konci si řeknou oba dva ano a z něj se stane skutečně nejšťastnější člověk na zemi. Políbí jí a zároveň setře z jejích tváří slzy, protože ty tam vidět nechce nikdy.*Přesně tak. Teď už nás nikdo nerozdělí lásko. Jsi moje manželka, paní Lindwood a tak už to zůstane.*Políbí jí na rty znovu, nemůže se jejich chuti nabažit. Nechá ji, obejmout komorné a sám ještě jednou poděkuje knězi. Zařídil jim i odvoz, to je to nejmenší, co může udělat a když se vydají k autu, on se otočí na svou princeznu.*Můžeme si dát piknik a nebo jít jen do pokoje a tam si něco objednat. Klidně zajít i do restaurace. Všechno je připravené.*Usměje se na ni.*Jistě, že můžeme.*Přikývne.*Aspoň si tě ihned budu moci přenést přes práh.*Usměje se.*Díky tobě jsem ten nejšťastnější muž na zemi. Mám prostě tu nejdokonalejší manželku.*Usměje se na ni zamilovaně. Pak ji chytne ji za ruku a dovede zase do kočáru, který je odveze i zpět do hotelu.*

*Nad jeho slovy se musi tise zasmat.* Takze bychom se vzali nejpozdeji zitra, protoze jak jsem nervozni a trepou se mi ruce, tak bych se nejsis sama licila nepis opravdu cely den. *Rekne a nakonec podekuje jak stylistce tak kosmetickam za jejich uzasnou praci a potom se jen koukne na Petrose a nafoukne tvare.* Lasko.. jsem jen nervozni a prave proto jsem vdevna, ze jsi najal tyhle uzasne lidi, jinak se zvladam nalicit sama bez jakehokoliv problemu. *Rekne a nakonec se oba presunou pred hotel, kde na ne ceka prekvaeni, ktere pro ne nachyszal jeji princ a ona je z nej nadsene a jakmile jednou na misto, kde si maji rici sve ano, bavi se spolu. Posloucha jeho slova a usmeje se.* Rada bych zde , ale zustala do konce selekce, okud by ti to nevadilo, ale pochopim, kyz budes chtit odjet domu, aby jsi se postaral o sve blizke, rodinu a lid, kdyz je ted vsude ten virus. Staci jen rict a hned vyjedeme . *Rekne mu zcela uprimne a je odhodlana tohle odrzet, protoze za nekolik malo minut se stane jeho manzelkou a bude jej nasledovat vsude, kde jen bude chtit. Nakonec mu rekne, ze az praskne to, ze se spolu vzali, nenecha jej, ay to vzal jen na sebe, protoze ode dnseka bude vse jejich spolecne a to nehlede na problemy.* Jsem si jista, ze si nakonec zvyknou a budou nam prat stesti. *Rekne s nadeji v hlase, protoze v ohle doufa.* /I kdyz to zanmena, ze asi ztratim sestru, pokud se do Petrose take stihla zamilovat, ale Petros patri ke me stejne ak, jako ja patrim k nemu a takhle to proste je./ *Pomysli si nakonec a jakmilejsou na miste a stoji ped knezem i s jejimi momornymi, ktere jim jdou za svedky prestane vnimat cas, jakmile ubrad zacne, ale do eality ji vtahne, kddyz jim polozi knez zasadni otazky a to ty, zda se berou. Jakmile je rada na ni chvili jen mlci a necha slzy stesti stekat ze sve tvare, ale nakonec jen stastne rekne, ze si sveho prince bere a hned potom, so si navlenou snubni prsteny a knez je vyhlasi za manzele, poprve Petrose polibi, jako sveho zakonneho manzela.* Pani Lindwood...to je tak uzasny pocit. *Rekne nadsene a jeji oci jen zari stestim a potom se rozlouci a podekuje komornym a taktez tomu je i v pripade kneze a jakmile jsou sami rekne mu, ze by s im nejradeji jeli zpet do hotelu, kde by byli jen oni dva predtim, nez se na dasi den vrati do palace.* /Z palace jsem ozjizdela jako svobodna divka a ted... mam toho nejuzasnejsiho muze pod sluncem./ *Posloucha jeho slova ohledne preneseni prez prah a zasmeje se.* Tohle nemusis delat, lasko. *Rekne mu s smevem a nakonec si s nim propleteprsty ruky a jde s nim zase zper ke kocaru, ktery je veze zpet k hotelu a ona se k nemu prituli.* Jen diky tobe jsem neskutecne stastna.

*Zasměje se nad tím.*Tak já bych ti s tím pomohl. Určitě budu umět líčit, i když jsem tem štětec nebo co to je ještě nedržel ani v ruce.*Zazubí se na ni.*Dobře, dobře.*Usměje se.*Pak se společně přesunou do kočáru, který je i doveze na místo jejich svatby. Vybrali ho spolu a on se snažil, aby to bylo aspoň o něco více romantické.*Mluvil jsme s tátou o tom, jestli nemám jet domů, ale Řecko na tom není ještě tak hrozně, jako Illea, máme štěstí. Kdyby se to nějak drasticky změnilo, byl bych pro to, abychom tam jeli.. Ale momentálně tu můžeme zůstat. *Po tom, co odjedou do Řecka, Esme se tolik nebude vídat se svou rodinou. Jistě, občas sem budou jezdit a oni k nim, ale i tak. Nebudou spolu moci být kdykoliv. Teď za nimi může přijít kdykoliv během dne, ale pak to tak nebude.*To taky doufám. Hlavně nechci, abys byla nějak rozhádaná se svou rodinou, jenom kvůli mě.*Tohle ho skutečně trápí. Nechce, aby o ně takhle přišla.*/Bude to dobrý../*Je si jistý, že jeho otec i máma to pochopí. Během obřadu moc nevnímá to, co říká kněz. Soustředí se jen na Esme. Nemůže z ní spustit oči. Na to je až moc nádherná. Po celou dobu se usmívá. Když se ho kněz zeptá, jestli i ji bere, odpoví bez zaváhání. A jakmile i od ní slyší ano, stane se z něj ten nejšťastnější člověk na zemi. Okamžitě po to, co si vymění prstýnky, ji políbí. Ruce má položené na jejích bocích a drží si ji u sebe.*Esme Maeve Lindwood, má manželka. To zní přímo nádherně.*Řekne s velkým zamilovaným úsměvem. Pak souhlasí s vrácením se do hotelu, kde si ji i přenese přes práh.*Je to tradice lásko.*Zazubí se na ni. Proplete si s ní prsty ruky a zase si sedne do kočáru, kde si ji k sobě přitulí a políbí ji do vlasů.*A já díky tobě. Miluju tě.*Vydechne.*Těším se, že od teď to už nebudeme muset skrývat. *Dojedou k hotelu a on jí pomůže vystoupit. Zase ji chytne za ruku a společně dojdou až do jejich apartmá, ale přede dveřmi ji vezme do náruče a pak trochu neobratně otevře a vejde dovnitř.*Tradice se musí dodržovat.

Zahrada uprostřed Angeles, kde jsou jen růže nejrůznějších barev. Je to velice romantické místo a často se zde scházejí zamilované páry a probíhají tu žádosti o ruku.

*Dneska se jí povedlo dostat se do města. Musela stejně odeslat nějaké dokumenty, protože její táta to nestíhal kvůli různým poradám a tak. A rovnou to využila k menšímu výletu, protože táta bude pracovat do večera a ona se tu může zdržet. Na sobě má černé džíny s vysokým pasem a červenou halenku s dlouhými rukávy, aby zamaskovaly její modřiny. Vlasy má rozpuštěné až na přední pramínky, které si stáhla dozadu, aby jí nepadaly do očí. S sebou si nese pouzdro s houslemi a zajde do rose garden. Tohle místo miluje a vždycky jí inspiruje ke hraní. Zaleze si do jednoho koutku, který zde je a housle vytáhne z pouzdra. Strčí si je pod bradu, zhluboka se nadechne a začne hrát. Miluje hraní venku na čerstvém vzduchu, přijde jí, že housle tu zní i úplně jinak, než vevnitř v paláci .. lépe. Noty zná zpaměti, takže žádné papíry nepotřebuje a prostě hraje.*

*Šel zrovna z ghetta rebelů a ani nevěděl jak dostal se do Rose garden. Měl v plánu tudy jenom projít a zajít si někam na kafe. Dneska měl volno a hodlal toho náležitě využít k něčemu užitečnému. V ghettu si zařídil určité věci a předal informace. Kafe ukořistil v jednom stánku v Rose garden. Nebylo špatné a chutnalo mu. Nikdy si na jídlo a pití nestěžoval. Ještě mu chyběla cigareta a bylo by to perfektní, ale tu bohužel nechal ve své komnatě.* /Sakra./ *Občas mu bloudili myšlenky k Ariell a občas k rebelům. Vzpomněl si na to jak řekla že nenávidí rebely. /Možná by změnila názor./ *Říkal si a přemýšlel o tom. Pořád se mu zdály lepší rebelové než její otec. Než se stihl vytáhnout z těhle myšlenek uviděl jí jak hraje na housle. Jenom si zatím stoupnul a poslouchal. Nechtěl ji nijak rušit při hře.*

*Hraje zrovna svojí oblíbenou písničku, takže přivře i oči a soustředí se na každou notu, i když by to zvládla ze spaní. Ale když se na to soustředí, je si jistá, že hraje lépe. Sem tam jí myšlenky zabloudí k Edgarovi. Myšlení na něj jí krátilo dlouhé chvíle a nebo ty nekonečné nad prací. Už ho dlouho neviděla a přemýšlela, že by mu někdy napsala. Dohraje písničku a otevře oči, aby mohla obhlídnout okolí a stejně tak struny a smyčec. A u toho uvidí právě Edgara, na kterého právě myslela.* Ahoj. *Pozdraví ho s úsměvem a v očích jí zasvítí nadšení a i zamilovanost, kterou k němu cítí.* Jak se máš? Máš volno ze služby? *Zajímá se, i když odpověď na její druhou otázku je nejspíše jasná a má jí přímo před sebou.*

*Dneska měl volno a zatím měl docela dobrý den. Myšlenky na všechno co teď řešil a na Ariell se mu uložily zpět do hlavy když uslyšel jak hraje na housle. On sám nikdy talent na nějaké hraní neměl. Ale s tím se hold nic dělat nedalo tak aspoň poslouchal. * Je slyšet že to umíš. *Pousměje se a podívá se na ní. Ještě pořád drží kelímek s kávou.* Dneska jo. Vždycky mám tak jednou za týden jeden den volno. *Pousměje se. Za tohle byl rád. Poslední dny toho bylo docela dost a sotva se zastavil.* Jo jde to. Je toho trochu hodně ale to se srovná. *Žít dvojí život bylo hold občas poměrně časově náročné.* Ty máš asi taky volno když jsi tady. *Pousměje se. Od minule věděl že to nemá úplně lehké, ale na jejího otce zatím nenarážel.*

Mám housle ráda, miluju ten jejich zvuk. *Pousměje se směrem k nástroji, který pak uklidí zpět do pouzdra, aby ho nemusela držet. Stejně má teď v plánu mluvit s Edgarem a ne hrát, když na sebe konečně narazili. Jestli teda on nepospíchá znovu do paláce na směnu.* To je dobře. Za tu všechnu práci by sis zasloužil aspoň dva, ale pořád lepší jeden jak nic. *Uzná hned. Ví, že toho má docela dost, ale stejně stáhne starostlivě obočí, když to od něj uslyší.* Můžu ti nějak pomoct? *Zeptá se, i když sama neví, jak by to udělala. Ale třeba by na něco spolu přišli, aby mu od práce trochu pomohla. Sama jí má hodně, ale klidně si nějakou přidá, aby se on měl líp. Je pro ní dost důležitý.* Jo, tak trochu. Táta potřeboval odeslat nějaký papíry, tak jsem to využila k menšímu výletu. Tohle místo je mam hrozně ráda. *Usměje se a přejede místo okolo sebe pohledem.*

*Počkal až si Ariell sbalí housle do pouzdra a byl vlastně docela rád že na ní narazil. Mohl se sice zapovídat s kýmkoliv jiným, ale dneska neměl moc náladu povídat si s neznámými lidmi, ačkoliv to u něj nebylo nic neobvyklého.* Jo věděl bych jak to volno využít, ale jeden den taky jde. *Pousměje se. Klidně by si zašel někam do kavárny, projít město a zkusit něco na co neměl nikdy čas, nebo příležitost. Na jednu stranu mu práce strážce přinesla dost možností.* Myslím že není s čím. *Pousměje se na ní.* /Jo bylo by , ale to jsou tajný věci.* Ikdyž nevíš jestli tu seženu něco k jídlu. *Porozhlédne se.* /Kafe jsem tu taky někde ulovil./ *Už mu do rána kručelo v břiše.* Aha. Já to tu nikdy pořádně neprošel. *Podívá se po růžích co tu kvetli.* Nechceš se projít. Sice nevím co tu kde je, ale orientační smysl nějaký mám. *Pozasměje se.*

Třeba po Selekci, až se všechno začne uklidňovat a nebude v paláci tolik lidí, tak budeš mít víc volna. To bys nemusel mít tolik práce, ne? A Selekce bude končit brzo. *Zeptá se ho zvědavě. Neví úplně, jak to chodí, ale hádá, že čím víc lidí tu je, tím víc práce má a zase naopak. Dává to smysl. Nabídne mu i svou pomoc, i když netuší, v jaké oblasti by mu pomoci skutečně mohla. Ale na to přijde třeba on sám.* Ale kdyby bylo, určitě se neboj ozvat. Pomůžu ráda. *Usměje se na něj vřele.* Je tu kousek jeden stánek s rychlým občerstvením. *Kývne hlavou směrem hlouběji do zahrady.* Je trochu schovaný za labyrintem, ale já tě tam dovedu. *Vezme si do ruky pouzdro s houslemi a vydá se uličkou mezi květy směrem hlouběji do zahrady.* Já tu dřív trávila hodně času. Máma tohle místo zbožňovala. *Pousměje se trochu smutně. Máma jí hodně chybí. Rychle to ale ze sebe setřese a podívá se na něj.* Jak jsi vůbec s volným dnem naložil? *Ráda by o něm věděla daleko víc, než teď. Chce ho poznat. A denní aktivity toho o člověku můžou opravdu hodně prozradit, takže jí ta otázka přijde docela trefná.*

*Se selekcí byla práce víc a samozřejmě taky s faktem kolik zahraničních hostů přijelo do paláce.* No po selekci to bude lepší. Je tu hlavně hodně hostů ze zahraničí. *Měl přehled kdo se v paláci pohybuje, a taky už viděl snad všechny zahraniční hosty, kteří by měli brzy opustit palác stejně jako všechny dívky z elity až tedy na jednu. Selekci nesledoval a ani nevěděl kterou si princ vybral.* Já se ozvu. *Pousměje se a jak uslyší o stánku začne mu víc kručet v břiše.* To by bylo super. Teda musím předpokládat že se neztratím v labyrintu a neumřu hlady. *Zavtipkuje.* Asi bych ti měl nabídnout rámě, ale nejsem si jistý že bych to udělal dobře. *Zrovna nějaké nabízení rámě ho nikdo nikdy neučil a ani nevěděl že by to mohl využít.* S tím to bude jako s tím tancem. *Pozasměje se a jde s ní k labyrintu.* Nedivím se. Je to tu hezké. *Pousměje se. O svojí rodině moc nemluvil a tak tomu bylo i ted.* Zaprvé jsem si užil to že nemusím vstávat v šest. *Ušklíbne se.* Normálně bych si šel asi zaběhat, ale z toho věčného postávání mě tak nějak bolí nohy. Jinak jsem se podíval po městě a teď jsem skončil tady.*Část o výletu do ghetta vynechal.* Co ty? Jsi tu dlouho nebo chvíli?

Jo, to je taky pravda. Bude až zvláštní, jakej tu bude pak klid. Ale zároveň se na to těším. *Teď bylo všude okolo hrozně moc neznámých lidí a z toho je nervózní. Radši má, když aspoň trochu ví, koho potká. Je to taková její jistota, díky které jí palác přijde aspoň jako náznak domova. Trochu starostlivě se zamračí, když zaslechne, jak mu kručí hlady.* Já tě provedu. A teď jdeme než mi tu padneš hlady. *Pousměje se lehce pobaveně a vydá se směrem k labyrintu. Stánek s občerstvením byl prakticky ve středu jako odměna těm, kteří se v něm dokázali zorientovat.* To vůbec nevadí. *Ujistí ho s úsměvem a nakonec ho opatrně a jenom lehce chytí obyčejně za ruku.* Můžeme to zkusit takhle. Jestli chceš. *Je připravená, že se odtáhne, proto ho drží jen slabě.* Tak to věřím. *Pokýve hlavou a pobaveně se usměje.* Byla jsem tu asi jenom půl hodiny. Šla jsem zařídit papíry pro tátu, protože má dneska spoustu porad a pak jsem se prošla po pláži a nakonec skončila tady. Nic speciálního. *Shrne svůj den a zabočí v labyrintu do jedné uličky. Jde prakticky zpaměti a za chvíli dorazí ke slibovanému stánku.* Dobrou chuť. *Popřeje mu dopředu rovnou.*

*Nijak selekci nesledoval a palác stejně nikdy nebyl jeho domovem, takže mu nezáleželo na tom kolik lidí v paláci je pokud zrovna neměl práce nad hlavu.* Zas takovej hlad nemám. *Pozasměje se. Věděl co je to trpět hlady několik dní a přežívat na minimum a teď mu to zrovna nehrozilo. S úsměvem jde s ní labirintem.* Docela povedenej labyrint a taky zábava na pár hodin. *Koukal se jak vlastně celý labyrint vypadá. Občas mu tyhle parky připomínali to co on nikdy neměl šťastné dětství a bez starostí. Taky že v dospělosti miloval poznávání nových míst když mohl. Občas v něm bylo vidět i to dítě co tohle nemělo, ale chtělo mít. Když ho chytne za ruku o něco zesílí stisk, ale tak aby jí nerozdrtil ruku.* Na pláž. Máš ráda moře? *Zeptá se a začne prohlížet co mají k jídlu ve stánku.* Máš ještě někoho kromě otce. *Zeptá se potom co domluví a nakonec si objedná hranolky a nějakou limonádu.* Dáš si něco? *Zeptá se s úsměvem a vezme si svoje hranolky, pití a zaplatí.*

Kručí ti v břiše, to už o něčem svědčí. *Pokrčí rameny. Svojí předešlou poznámku myslela jako vtip. Ale pro ní bylo kručení v břiše známkou hladu. Skutečný hlad nikdy nepoznala a moc dobře si to uvědomovala. Edgar jí už sice říkal, že pochází z nízké kasty, ale o podrobnostech se nikdy nebavili. I když tuší, že on skutečný hlad poznal. Mrzí jí to. Hrozně ráda by udělala něco, čím by to zlepšila, ale nemá moc jak. Do spousty věcí ohledně řízení země navíc nijak nevidí.* Jo, to jo. Ten v paláci je sice daleko větší, ale tenhle mi přijde krásnější. *A taky romantičtější. Všude okolo byly růžové květy, které tomuhle místu dávají nádhernou atmosféru. Labyrint v paláci byl tvořen čistě zelenými keři. Opatrně chytne jeho ruku a když cítí jeho stisk, usměje se a proplete si s ním prsty. Je to daleko příjemnější než nějaké formální rámě.* Spíš pláž jako takovou. Moře, nebo spíš oceán mě trochu děsí. Ale být na pláži, sledovat slunce a tak.. to mám ráda. *Rozzářeně se usměje, když o tom vypráví a v očích jí zasvítí. Pak už konečně dojdou ke stánku s občerstvením. Jeho otázka jí trochu překvapí, ale nenechá to na sobě znát a jednoduše zavrtí hlavou.* Ne. Jenom on. *Odpoví mu popravdě. O žádných jiných příbuzných neví, v paláci žádné přátele nemá. Tedy teď jen Edgara.* Nedám, díky. *Nemá moc hlad.*

*Věděl co je to hlad ale tak nějak o těhlech vzpomínkách nikdy nemluvil. Proč by taky mluvil když na to nerad vzpomínal.* Aspoň není tak těžké se odsud vymotat. *Sice labyrint v paláci znal líp, ale věděl že se dá projít i jinudy než hlavní cestou. Nakonec nemohli poslat strážce do labyrintu aby hledal cestu ven hodinu.* V tom v paláci už se ztratilo lidí. Občas jim ukazuju cestu ven když už jsou zoufalí. *Pousměje se a rozhlídne se po labytinru.* Růže vypadají na první pohled líp, ale špatně se jimi prochází. *Což bylo nevýhodou pro ty co si chtěli hledání cesty zkrátit. Libí se mu když její prsty proplete s jeho a usměje se.* Děsí? *Povytáhne obočí. Bylo spousta věcí které ho děsili víc než oceán.* Pravda že moře je nevyzpytatelné a nedá se ovládat. *Pozamyslí se nad tím. V oceánu plaval docela rád pokud měl čas.* Nebo si lehnout do písku a relaxovat. *Pozasměje se. To byl příjemný způsob odpočívání. pomalu začne jíst hranolky.* /Skvělá životospráva./ *Řekne si sám sobě. Netušil že má jenom otce. On z rodiny měl jenom strýčka kterého znal. Jinak ho vychovávali rebelové. Byly jeho rodina, ale vždycky se u něj střídali tolik že je bral spíš jako kamarády co se o něj postarají.* Tak to jsme na tom asi podobně s rodinou. *Pokrčí rameny.* Ted ještě najít cestu ven.

Ne, to není. *Uzná s pokýváním hlavou. Cesta tudy nebyla rozhodně nijak těžká.* Vážně? Já tam nikdy strážce nepotkala. Nebo je nějakej signál, jak vás v případě nouze přivolat? *Zeptá se s pobaveným úsměvem. Umí si představit, jak večer dostane každý návštěvník baterku, se kterou má v případě potřeby svítit na oblohu k přivolání strážce, který ho vymotá ven. A přes den fungují kouřové signály? O tomhle nic moc nevěděla, protože v palácovém labyrintu se vyznala stejně skvěle jako v tom, kterým prochází teď.* Taky procházíš uličkama mezi nima a nemusíš se rvát mezi nima. *Zasměje se.* I když by to byla třeba účinná zkratka. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem.* To taky, ale hlavně... je krásný na pohled, jak vypadá až nekonečně, ale když o tom člověk přemýšlí... ta dálka mě trochu děsí. To, co všechno tam může být. Ani zdaleka lidi neprozkoumali všechno. *Vysvětlí trochu svůj strach z oceánů, který by se dál přeložit jako strach z neznáma.* Koho máš ty? Jestli ti nevadí o tom mluvit... *Pousměje se na něj a v očích jí svítí zvědavost, se kterou o něm chce vědět víc.* Neboj, znam i tu. *Ujistí ho pobaveně a kývne hlavou směrem k jedné uličce, kterou se dostanou ven. Za ruku ho tentokrát nechytá, aby mohl dál v klidu jíst hranolky a vydá se znovu do labyrintu.*