Zahrady - flashback hra

V paláci se nachází také zahrady plné květů, soch, fontán, ale i tajných zákoutí a romantických odpočívadel. Na každém rohu se pravidelně nachází stráže.

*Už od rána se věnuje dětem. Snaží se s nimi hrát u sebe v komnatě, kam se všechny najednou vřítili s tím, že se nudí, jenže zabavit tři děti není tak jednoduché, jak by se zdálo. Hlavně mezi čtyřmi zdmi komnaty. Proto jim navrhne, jestli si nechtějí jít hrát do zahrad. Když souhlasí, dojde s nimi do zahrad a vezme i jednu větší deku, kterou rozloží na zemi a na kterou si sedne, aby neměla od trávy špinavé oblečení. U dětí se o čisté oblečení při hraní venku už přestala snažit.* Hlavně ať na vás vidím, dobře? *Přejede pohledem všechny tři obličejíky.*

*Nudí se a chce si hrát, přece jen být v pokoji celý den není legrace. Spolu se svým bráškou a sestrou se přiřítil do komnaty rodičů, kde našel jen mámu. */Proc musí táta pořád tolik pracovat?/*Je mu líto, že si s ním moc nehraje ale aspoň namalovat na na něj s jeho sourozence čas. Běží do zahrad a otáčí se na mámu a Jaspera s Merliah. */Proč jdou tak pomalu?/ Mamiii? Přijde si s námi pak hrát i táta? *Protáhne to. Když dojdou na místo, pomůže mamce narovnat deku. *Jasně.*Zazubi se na ni. Upřímně to, co mu teď řekla šlo jedním uchem tam a druhým ven. *

*Vcera pracoval do do poznich nocnich hodin jen, aby se po dnesnich pa schuzich mohl odpoledne utrhnout a venovat se svym detem a sve milovane Brikssi. V, e na ne nema posledni dobou tlik casu, kolik by si pral, aby s nimi ten cas travil, ale pred nekolika minutami, kdyz ukoncoval jenu z porad oznamil radcum, aby zbyla jednani odlozili na jindy, protoze po zbytek dnesniho dne si bere volnou a hodla byt se svou rodinou. Posledni porada, kterou mel, byla ohldne rebelu. Posledni dobou o sobe davaji vedet casteji a to jej poradne znepokojuje a nenechava jej to klidnym. Dnes uz csak chce ovinnosti nechat za dvermi kruhoviteho salonu a sve pracovny. Jde rovnou do komnaty jeho a Brikssi, ale nenajde ji tam a tak se zepta jedne z komornych, ktere uklizi zrovna jejich komnatu, zda nevi kde by se mohla jehozeno zdrzovat, ale komorna mu jen s omluvou rekne, ze nema tuseni. Procisne si tedy sve vlasy a jde k jednomu z oken, kterym jde videt do zahrad a chvili se jen diva z okna, nez se zase otoci ke dverim a ani se neprevlekne a jen koukne na komornou, ktere rekne, ze kdyby kralovnu nasla, aby mu to prisla oznamit do zahrad, neo at ji rovnou poslou za nim. Kdyz jde chodbami je mu i podezrele, ze neslysi krik jeho potomku.* /Ze by sli na prochazku vsichni?/ *Probleskne mu hlavou, kdyz jde chodbami a nez se najdej vejde do zahlad a nadechnese vzduchu a rozdejde se jednim chodnikem, dokud neuslysi hlasy, nedaleko nej a tak prida do kroku. Po chvilce si vsimne, ze na travniku koudek od nej je natazena deka a vidi dokonce iBrikssi, Sawyera, Jaspera s Liou a neskutecne se mu ulevi, ze je vsechny vidi. Na ic neceka a rozejde se tedy k nim.* Teda takhle me uz nedeste! *Zvola vaznym hlasem, kdyz k nim dojde.* Malem jsem se zblaznil strachy, ale rad vidim, ze jste v poradku. *Vydechne unavene a potom se podiva na Sawyera, kteremu rukou rozcepyri vlasy.* No i kdyz vim Sawe, ze ty by ses jiste statecne o maminku, brasku a sestricku potaral. *Mrkne na nej s usmevem a potom pohledem prolitne i Jaspera a Liu, ale nakonec se prida ke sve kralovne, na kterou se usmeje.* Ahoj Levandulko. Melas aspon rict sluzebnym, kam jdes, abych se nemusel tak bat, kde jste. *Rekne ji, ale nakonec vydechne a chytne jeji ruce do svych a skloni se pro polibek.* Rozhodli jste se udelat si piknik? *Nadzvedne jedno oboci.*

*Hrát si v komnatě ho vůbec nebaví a to taky dává jasně najevo otrávenými obličeji, vzdycháním a trucováním. Všechno tohle je ale pryč, když slyší o tom, že si půjdou hrát ven. Celý obličejík se mu rozzáří a na nic nečeká a vystřelí z komnaty hned za Sawyerem. Samozřejmě se mu nelíbí, že je jeho starší bráška rychlejší, takže to vezme menší zkratkou a do zahrad doběhne první, u čehož vypadá jako tryskomyš.* Jsem rychlejší! *Zvolá vítězně, i když je udýchaný a pak sebou plácne na záda na deku a podívá se na nebe.* Já chci být letadlooo. *Protáhne a vystřelí se do sedu, když ho napadne úžasný nápad.* Jdeme si hrát na letadla? *Zeptá se svých sourozenců a bez nějaké reakce se zvedne, roztáhne ruce a vyběhne do zahrad.* Tatííííí! *Usměje se, když vidí svého tátu a okolo deky udělá kolečko.* Jsem letadloo. *Oznámí i svému tátovi.*

*hrát si sama ve své komnatě ji nebavilo, a tak se vydala hledat své starší bratry, aby si hrála s nimi. Utíkala po chodbách směrem ke komnatě Sawyera, ale narazila na něj i s Jasperem, jak utíkají ke komnatě rodičů. Přidala se tedy k nim. Jakmile uslyšela, že si půjdou hrát ven, začala nadšením poskakovat a celou cestu ven do zahrad pobíhala sem a tam, točila se a stále poskakovala. Oči ji přitom nadšeně zářily a na rtech ji hrál šťastný úsměv.* Jaspere, ale letadlo lítá, ne chodí po zemi. Musíš taky lítat. *poučí Jaspera a chce mu to i názorně ukázat.* Koukej na mě. Já jsem letadlo. *vyskočí do vzduchu a naivně si myslí, že asi opravdu vzlétne. Nadšeně se usmívá do doby, než tvrdě dopadne na zem. Nečekala to, protože letadla přeci taky lítají, tak by měla i ona. Vůbec nechápe, co je špatně. Tvrdě dopadla přímo na zadek a vyjekla.* Auvajs...proč nelítám jak letadlo? Letadla taky přeci lítaj a padaj až potom. Ne hneeed.*protáhne to a zakňučí. Radost z jejího obličejíčku zmizela a vystřídal ji smutek. Opravdu doufala, že poletí.* Tati! *vypískne nadšeně, když zahlédne svého tátu. Bolest a smutek je ty tam a rychle vyskočí na nohy a utíká za svým tátou.* Tati, tati! Že uděláš letadlo a poletíš? Jasper nechápe, že letadlo létá a ne chodí, ale mě nejde létat, takže mu to nemůžu ukázat. Ty ale určitě létat umíš, že? *vybafne na něj nadšeným hlasem a a chytí se ručičkami jedné jeho nohy.*

*Dojde s dětmi na zahradu a usměje se na Sawyera, když jí pomůže s dekou.* Děkuju, zlato. *Pohladí ho po vlasech a pak jim všem řekne, aby si hráli tam, kde na ně uvidí.* Co jsem právě teď řekla? *Chce to po nich zopakovat a u toho má nadzvednuté obočí.* To nevím. Má hodně práce. Ale třeba přijde. *Pousměje se na Sawyera. Je jí líto, že mu nemůže dát odpověď, jakou by si přál, ale vždy se snaží být upřímná. A hlavně svým dětem nechce lhát. Pobaveně se usměje, když vidí Jaspera pobíhat okolo jak si hraje na letadlo a pak sleduje Liu a starostlivě se zamračí, když jí vidí spadnout. Rychle dojde k ní.* Jsi v pořádku? *Sjede jí rychlým pohledem.* Letadla lítají. Ale ty jsi člověk, princezno. A lidi nelítají. *Cvrkne jí do nosu.* Jasper si jenom na letadlo hraje. Můžeš s ním. Ale budete muset zůstat na zemi. *Pohladí po tváři a pak si sedne zpátky na deku a sleduje děti, než se za ní objeví její manžel. Otočí se na něj a po jeho slovech se smutně pousměje.* Promiň, lásko. Myslela jsem, že budeš pracovat až do odpoledne. Omlouvám se. *Cestou do zahrad ani na žádnou komornou nenarazila a nenapadlo jí, že je pak Keenan bude hledat a bude vystrašený.* Piknik bez jídla. *Zasměje se.* Vevnitř je to už nebavilo, tak jsem je vytáhla ven, aby si hráli tady. *Kývne hlavou k jejich ratolestem a musí se šťastně usmát, když má okolo sebe celou svou rodinu.*

To není fér, běžel jsi jinudy.*Našpul rty na Jaspera. Nelíbí se mu, že ho porazil mladší bráška. Pomůže mamce natáhnout na zem deku a moc nevnímá to, co jim říká. Když je požádá, ať to zopakují, usměje se na ni jako andílek a nevině zamrká očkama.*Mám tě rád.*Ví, jak se z toho vyvlíknout. Znovu na ni nevinně zamrká. Tohle na jeho mámu většinou platí. Je smutný, že tu s nimi není táta a zeptá se, jestli přijde taky. Pak si povzdechne.*Ten má ale pořád hodně práce! To je tím, že je král? Budu taky král? Jestli jo, nakážu všem, že si mají aspoň chvilku každý den hrát.*Zazubí se na mámu, když jí sdělí svůj, podle něj, skvělý plán. Taky začne s roztáhlýma rukama pobíhat okolo deky. Uvidí, že Lia spadla a přiběhne k ní.*Jsi v pořádku?*Je její starší bráška, vždycky o ní má strach, když se něco stane.Uvidí tátu a hned se usměje.*Tati! Už jsi dodělal práci? Budeš si teď s námi hrát? Hrajeme si na letadla.*Oznámí mu a když mu rozcuchá vlasy, snaží se je si zase spravit, ale i tak má teď na hlavě vrabčí hnízdo, spíše se tak ještě více rozcuchal.*Jasně, že bych je ochránil. Ochráním je vždycky, stejně jako ty chráníš nás všechny.*Usmívá se na něj s nadšením v očích. Je rád, že je tu táta s nimi. Nechá Jaspera pobíhat okolo nich a Liu tahat tátu za nohu a sám si sedne na deku vedle nich.*Tati? Proč mamce říkáš Levandulko? Vždyť se jmenuje máma, ne?*Zmateně se nad tím zamračí.*

*Pro dnesek svou praci nedhal byt a chce se venovat sve rodine se kterou posledni dobou moc casu netravival, coz jej mrzi. Dnes s nimi hodla stravit cely zbytek dne. Vyda se do komnaty, kterou ma s Brikssi, ale nejajde ji am a ani komorna mu nedokaze rict, kde jeho zena muze byt. Neslysel ani povyk svych ratolesti, takze nejspis nekde jsou a on je jen musi najit. Koukne se z okna do zahrad a rozhodne se vydat tam a pokud je tam nenajde, tak je proste bude hledat dal. Jde tedy palacem, dokud se nedostane do zahrad. Nepevlekl se, takze na sobe ma stale svuj oblek ve kterem je od rana. Prochazi zahradami, dokud neuslysi detske hlasy. Zrychli svuj krok a potom , co spatri sve tri deti a Beikssi na tvari se mu objei usmev a zaroven se mu neskutecne ulevi, ze jsou v poradku. Rodejde se k nim a usmeje se na sve deti.* Hotovy pilot Jaspere, ale bacha at si nenatluces. *Napomene Jaspera a potom se podiva na Sawyera, kteremu rozcucha vlasy a usmeje se na nej.* Vim, ze kdyz je mama Jasper a lia s tebou nemusim s niceho bat. *Rekne mu a usmeje se na nej s pysnym vyrazem ve tvari.* A ano dnes jsem uz dedelal svou praci a budu s vami cely den. *Rekne mu a potom se vyda za Brikssi, keteou obejme a polibi a rekne ji, proc nerekla nejake z komornych, kam jdou, aby se o ne nemusel bat a potom se jen laskypne usmeje.* Jo, taky jsem nevedel, ze to dnes ukoncim takhle narycho. Chci s vami travit dnesni den. S tevou a nasimi detmi. *Pohlati jmne jeji tvar a potom uz je u nich jejich nejmladsi dcera a on si k ni pridrrepne.* Protoze Jasper nevi, ze muze skutecne letat a ze ja znam tajemstvi letani milacku. *Rekne ji s tajuplnym tonem hlasu.* Chces vedet, jak muzes letat, jako skutecne letadlo? *Nakloni hlavu na stranu a ceka na jeji reakci a potom se otoci na Sawyera a zasmeje se.* Tvoje mama se nejmenuje mama, ale brikssi, ale ty ji rikej mami. *Potom pohledem vzghledne k Brikssi.* Protoze, kdyz jsem se do tve mamy zamiloval, byli jsme na kluzisti, kde poletovalo sposty modrych motylu a male deti nam zpivali mou oblibenou ukolebavku, kterou mi zpivavala vase babicka, kdyz jsem se bal bourky. *Pousmeje se.* Zpiva se v ni o levanduli a vzdy, kdyz jsem to slysel, vyvabil jsem si nadhernou mordou barvu oci prave tve mamy.

Ale stejně jsem rychlejší! *Zvolá nadšeně a očka mu svítí díky tomu, že porazil svého staršího brášku. Poté už si začne hrát na letadlo a pobíhat všude kolem.* Já lítám v hlavě. *Zareaguje na Liiny slova a dál pobíhá okolo dokud nevidí Liu na zemi. Popojde blíž, aby viděl, jestli se jí něco nestalo, ale úplně k ní se nedostane kvůli mámě a Sawyerovi.* Je v pohodě? *Ptá se všech okolo. Potom už přijde jejich táta, kterému musí ukázat, jak skvělé je letadlo.* Nojo. *Zamručí otráveně na jeho slova, protože nevidí žádný důvod k tomu, aby si namlátil. Lítá okolo deky, ale jakmile uslyší něco jméně mámy, kydne sebou na deku, přetočí se na břicho, hlavu si podepře ručkama a zvědavě sleduje své rodiče.* Brikssi se mi nelíbí. Máma je hezčí. Nepřejmenujeme jí? *Podívá se na chlapskou část rodiny a na Liu, jestli souhlasí a nakonec se nevinně usměje na svou mámu.*

Že jsme nejlepší děti na světě a večer nám dovolíš koukat na strašidelný film pro dospěláky a přineseš nám zmrzlinu. *zazubí se nevinně na mámu. Jelikož si samozřejmě myslí, že je nejchytřejší člověk na světě a dokáže všechno, tak chce svým bratrům ukázat, jak správně dělat letadlo. Po chvíli se ale potrvdí, že rozhodně nejchytřejší není a ani nedokáže všechno, protože její pokus o lítání nevyšel a tvrdě dopadla na zem.* Ale v některý pohádce ano! *Řekne nechápavě. Neunikne ji, jak se kolem ní shromáždili všichni a na všechny se koukne.*/tohle budu dělat častěji. Aspoň pak budu střednicí pozornosti. Nebo se říká středem pozornosti? Je to divný slovo./*pomyslí si.* Jsem v pořádku. Koukejte.*široce se na ně usměje, aby potvrdila, že je opravdu v pohodě, i když ji to dost boli. Poté už spatří tátu, takže nadšeně vyskočí na nohy a utíká za ním. Vykulí oči, když slyší něco o létání a o tajemství a snad poprvé v životě tátu pozorně poslouchá a dává pozor.* Chci to vědět.*přikyvuje nadšeně hlavičkou.* Jak?*zeptá se zvědavě. Létání ji ale během chvilky zase přestane zajímat a raději si sedne na deku a poslouchá vyprávění táty.* Není náhodou levandule kytka? Máma je kytka? Musíme ji zalít!*řekne a připadá si jako nějaký vědec, který právě odhalil úžasnou věc.* Jo, přejmenujeme. Od teď se jmenuješ Máma a ne Brikssi. Takže jsi naše máma Máma a ne máma Briksssi. *Zazubí se na mamku.*

*Chce po dětech, aby jí zopakovali, co právě řekla a po odpovědi Sawyera nad ním potřese hlavou a usměje se na něj.* Já tebe taky. *Pak se podívá na Liu a uchechtne se nad ní.* Nejlepší děti na světě jste. Strašidelný film by se vám nelíbil a ještě byste se báli. A zmrzku...když budete do večera hodní, nějakou vám po večeři přinesu. *Spiklenecky na ní mrkne. Když pak Lia spadne, dojde k ní a pohladí jí po vláskách.* Jenže v pohádkách jsou často věci, které v realitě nejsou možné. *Řekne jí se soucitným úsměvem. Potom už přijde její manžel, na kterého se zamilovaně usměje.* Jsi úžasnej. *Chytne ho za ruku a tu mu stiskne. Když jí pohladí po tváři, opře se jemně do jeho ruky a pobaveně se usměje, když vidí Liino nadšení z létání.* Hlavně si zase nehýbni se zádama. *Zamumlá směrem ke Keenanovi starostlivě a pobaveně. Musí se zamilovaně usmát, když Keenan vypráví o tom, jak byli na kluzišti.* Tak jsem máma máma. *Přikývne se smíchem.*

Kdybys neběžel zkratkou, nebyl by jsi.*Zavolá na svého mladšího bratra.*/Příště ho musím porazit!/*Když jim máma říká, ať jí jsou pořád na očích, jde to jedním uchem tam a druhým ven, jak se říká. Místo toho, aby zopakoval její slova, která si vůbec nepamatuje řekne, že ji má rád a usměje se na ni jako naprosté zlatíčko. Ví, jak se z toho vyvlíknout.*Já bych se nebál! Jsem statečnej. A Liu a Jaspera bych pak uklidnil.*Zazubí se na své sourozence hlavně na brášku o kterým právě tak trochu naznačil, že je to padavka.Budeme mít zmrzlinu!*Zvolá nadšeně. Ignoruje to, že musí být hodní. Chvilku společně s Jasperem a Liou pobíhá okolo deky na které sedí jejich máma a hraje si s nimi na letadlo. Než teda jeho nejmladší sestřička spadne, to k ní rychle přiběhne, jako starostlivý starší bráška.*Jo, je.*Posune se, aby se na ni mohl podívat i Jasper. Když přijde táta, je z toho nadšený a zajímá se o to, jestli tu s nimi zůstane. Je rád, že ano a pro dnešek v práci skončil, aby si mohli hrát.*Jo, já je vždycky ochráním.*Slíbí tátovi a nakonec se na něj zazubí. Zmateně se zeptá, proč táta říká mámě Levandulko, když je to přece máme.*Ale levandule je fialová, ne? Ne modrá. Mamka mi ji jednou ukazovala. A mamka nemá fialový oči, ale modrý.*Trochu se do toho zamotá, ale je kvůli tomu zmatený.*Jo. Je to naše máma máma.*Souhlasí se svou sestrou a usměje se na mamku.*Jaká to byla vůbec písnička. O těch levandulích? Zazpíváte nám ji? Raději ty mami, táta neumí moc zpívat, ale neříkej mu to.*Zašeptá směrem k mamce a ignoruej fakt, že je táta prakticky vedle něj a i přes jeho snahu ho nejspšíe uslyší.*

*Nakonec najde svou milovanou rodinku v zahradach posle povyku svych ratolesti.* /Fajn, nekdy jsem za jejich povyk fakt rad, jako ted jinak byxh je asi nenasel./ *Probehne mu hlacou a nez se ndeje je u sve manzelky a Lia mu prakticky visi na note.* Prave proto se nebpjim, kdyz vim, ze nase dve devcata maji tak silne ochrance, jako jsi ty a Jasper. * Potom rekne Jasperovi, aby si nenatloukl a uchechtne se.* Divil by ses jak takove natlucenimuze rychle prijit. *Rekne mu a potom se pousmeje ne brikssi.* Jo jsem Uzasnak. *Zazbubi se na ni a nasledne uz si pridrepne k nejmladsimu potomku, kerym je jeho rozkosna princeznicka Lia a zacne ji vypravet o letani a usmeje se , kdyz vidi, jak i zari oci.* Neboj ukaz ti to tajemstvi. *Rekne ji a potom se koukne na Brikssi a rekne jim proc rika Brikssi levandulko a placne se po slovech Saywyera do cela.* No jo, ale v te pisncce se zpiva o modrych vis? *Rekne a vitezne se zazubi a potom se zatvari dotcene, kdyz chteji, aby zpivala brikssi anne on.* Vy asi chcere abych se vratil do prace co? *Potom se, ale zasmeje a koukne na Brikssi.* Ale je pravda, ze vase mam zpiva preci jen lepe. *Potom si sedne k detem a Liu si usadi do klina a posloucha zpev sve milovana a zamilovane na ni hledi.* Az maminka dozpiva Lio, tak ti prozradim tajemstvi letani. *Zasepta ji do ucha.*

Tak si dáme závod! *Rozhodne, přesvědčený, že opět vyhraje.* K tomu stromu. *Ukáže na jeden ze stromů kousek od nich.* Já jsem taky statečnej. *Ohradí se a nafoukne nespokojeně tvářičky. U toho si ještě založí ručky na hrudi, aby podpořil dojem toho, že je nespokojený se Sawyerovým tvrzením.* Já chci taky zrmzkuuuu. Budu hodneeej. Slibujuuu. *Zazubí se na maminku. Pak ukazuje tátovi, jak skvělé je letadlo a při jeho slovech o padání otráveně protočí očima a zamručí.* Já je taky ochrániim! *Zavolá na tátu, protože velký ochránce přece jen není jenom Sawyer. To by bylo nefér! A on není holka, aby potřeboval od někoho chránit. Pak se kydne na deku k ostatním z rodiny. Leží na břiše a hlavu si podpírá rukama.* Máma máma je krásný. *Zazubí se na své rodiče a když se pak jejich táta zeptá, jestli chtějí, aby se vrátil do práce, urputně začne vrtět hlavou.* Nechcemee! Nikam nejdeš. Zůstaneš tu s náma. My tě nepustíme. *Zvolá odhodlaně a vyšplhá mu do klína, jako kdyby tímto zasednutím měl zamezit tátovu odchodu.* Zpívat ale neumíš. *Zaculí se andělsky na tatínka a pak poslouchá maminku, jak začne zpívat.* Ukážeš mi taky, jak se lítá? *Udělá psí oči na tatínky.*

Já jsem vždycky hodná. Jasper a Sawyer zlobí.*zamrká na mamku jako andílek a poté se dá do předvádění padajícího letadla.* Pohádky lžou a jsou na hovno.*použije slovíčko, které se naučila docela nedávno a poté se pověsí tátovi na nohu. Nadšeně se na něj zazubí, kdžy ji slíbí, že ji to tajemství ukáže. Poté se začne spolu se svými bratry zajímat o to, proč mámě říká táta levandulko.* Ne! *křikne, když se táta zeptá, jestli chtějí, aby šel zpět do práce a ještě pevněji se chytne jeho nohy.* Máma máma máma máma máma máma.* začne několikrát opakovat mámino nové jméno, protože je na sebe pyšná, že to tak hezky vymyslela. Poté se posadí tátovi do klína a zamračí se, když se tam vecpe i její bratr, protože to je její místečko.* Táta neumí zpívat, ale umí lítat. *pronese vážně.* Ale to je moje a tátovo tajemství! Ne tvoje! *otočí se na Jaspera a založí si vzdorovitě ručičky na hrudi.*