Provincie Midston

V této provincii se momentálně nachází královský palác a sídlí zde královská rodina.

*Když předevčírem palác, kde zůstala několik měsíců lehl v prach, stejně jako ostatní se vydala na cestu do Midstonu. Poslední dva dny prakticky jen zvedá mobil. Mluví dost s rodiči. Její máma je z toho špatná, protože tam prožila dobrých dvacet let života. Podařilo se jí přesvědčit, aby tam ale nejezdila. Je tam dost mrtvých, zraněných.. Nic, co by musela vidět. Zařizuje naopak svůj návrat do Anglie. Ví, že teď ji čeká svatba se Sebastienem, ale prvně chce na chvilku domů. Popravdě, co se týče svatby, ještě ani neví, kde bude. Jestli právě v její domovině, nebo ve Francii. Ale nad tímhle teď neuvažuje. Zrovna domluvila s tátou, se kterým zařizují přesun několik zdravotníků a dalších lidí, kteří by zde mohli pomoci. Je ve svém hotelovém pokoji. Mohla být v sídle, ale to odmítla. Je tam hlavně královská rodina a další obyvatelé paláce. Ti ať se tam zabydlí. Ona za chvilku odejde, tak na co by jim brala místo? Na sobě má obyčejné černé džíny a jednu mikinu od Sebastiena, kterou mu sebrala už před nějakým časem. Momentálně je za to ráda, protože zakrývá její břicho. Možná je paranoidní, ale zdá se jí, že je už trochu větší. To, že je těhotná ještě nikomu neřekla. Zjistila to tak teprve před třemi dny. Chtěla to Sebastienovi říct, ale do teď se prakticky neviděli..*

*Je opravdu rád, že se jeho rodiče vydali zpátky do Francie. Předtím byli tady než se přišlo na to, že je Cara jeho dvojče a pak museli zpátky domů, protože jednoduše vládnutí nepočká. A vzhledem k tomu, že jeho máma vyrostla v paláci v Angeles, ze kterého teď zbyly jenom trosky, je rád, že to nemusela sledovat. Často s ní teď volá a ujišťuje jí o tom, že je v pořádku a že sem nemá jezdit. Přeci jen příští týden sám pojede domů. Tam začne plánovat svatbu s Octavií. Naplánovaného nemají skoro nic, ale zrovna v tomhle je typický chlap a nijak se do toho nehrne. Rád by ale zařídil, aby na jeho svatbu přijela Cara, ať už bude v Anglii nebo ve Francii. Jednoduše by svou nově objevenou sestru měl rád u sebe. Ujistil se, že je v pořádku a nic se jí nestalo a zítra se chystá vydat do Midstonkého sídla, aby jí viděl. Teď ale míří do hotelového pokoje za svou snoubenkou. V tom nastalém zmatku po svatbě je tady rozdělili a každý je v jiném hotelu. Hrozně mu ale chybí a déle to už bez ní nevydrží, takže jí chce překvapit svojí přítomností. Na sobě má obyčejné džíny, bílé triko a rozepnutou kostkovanou košili. Když dojde k pokoji, který by jeho snoubenka měla obývat, zaklepe na dveře a čeká, než ho pustí dovnitř.*

*Její hotelový pokoj momentálně zeje skoro prázdnotou. Je moderně zařízený, ale to jediné, c tu je je několik papírů na stole a pár kusů oblečení, které si stihla koupit. O všechno přišla, když je palác teď srovnaný se zemí, takže si pár věcí koupit musela. Být tu jen v šatech, ve kterých byla i na svatbě a to několik dní? To by nešlo. Zrovna dotelefonuje s tátou a zůstane zírat na mobil, čeká že za chvilku zase zazvoní a tentokrát to bude zase máma a nebo někdo jiný, se kterým zařizuje nejrůznější věci. Místo toho se ale ozve zaklepání na dveře, ke kterým se hned vydá a otevře je, i když nikoho nečeká. Když za nimi uvidí svého snoubence, usměje se a zároveň si hned vzpomene na tu věc, kterou mu teď jaksi tají.* Ahoj, klidně pojď dál. *Ustoupí, aby mohl projít do pokoje a pak za ním zavřít dveře. Pak k němu přejde a hned ho políbí.* Chyběl jsi mi. *Neviděli se asi tak dva dny, ale byly to vážně dlouhé dva dny. * Jak jsi na tom? Jsou všichni tvoji sourozenci v pořádku, že? *Zjišťovala si to, protože se o Sebastiena bála a nikde neslyšela, že by měli být zranění, ale chce se ještě ujistit.* Budeš muset dneska ještě dodělat nějakou práci nebo bude stačit, když zůstaneš na mobilu a můžeš být tady? *Ráda by ho měla u sebe. Přece jen, dneska je taky Silvestr, první, který by mohl být spolu.*

*Zaklepe na dveře hotelového pokoje, který by měla obývat Octavia a když jí uvidí, šťastně se usměje. Chyběla mu. Skutečně hodně.* Ahoj, zlato. *Pozdraví jí a vejde za ní do pokoje, kde jí oplatí polibek. Od té svatby se neholil, protože stejně jeho holící strojek a všechno zůstalo v troskách a on se ještě nedostal k tomu koupit novej, takže má na tváři delší strniště, než obvykle. Je rád, že si koupil vůbec nějaký oblečení.* Ty mě taky. *Pohladí jí po tváři a prohlédne si její tvář, jako kdyby se potřeboval ujistit, že je opravdu v pořádku.* Jsem v pořádku. A sourozenci taky. Trochu otřesený, ale v pohodě. Nejhůř je na tom máma. *Povzdychne si.* Co ty? Jak jsi na tom ty a ostatní? *Zajímá se a pak se pousměje a skloní se k ní.* Oslavíme si silvestra spolu, jestli ti to nevadí. Objednal jsem nám na večer i nějaký šampaňský. *Zazubí se na ní.*

*Otevře dveře, za kterými uvidí Sebastiena a díky tomu se jí na tváři objeví velký úsměv. Sice byla bez něj tak dva dny, ale chyběl jí. Hned co ho pustí do pokoje a zavře za ním dveře si ukradne polibek a pousměje se, když ji trochu polechtají jeho vousy. A ještě více se usměje, když jí řekne, že mu taky chyběla. Do jeho ruky se na chvilku obličejem opře, než teda začne vyzvídat, jak na tom je on a jeho rodina.*Jo, vím, že v tady vyrůstala.. *Povzdechne si.* Je mi to vážně líto. Snad se bude brzy cítit lépe. /Aspoň, že ze Schreave nikdo nezemřel a pořád tu je jejich rodina../ No, já jsem taky v pořádku, jak ty. Ale mamka na tom není nejlépe. Chtěla sem dokonce jet.. Naštěstí se mi ji teda podařilo přesvědčit, aby to nedělala. Zatím nemusí vidět, jak to v Angeles vypadá.. *Dostává pravidelné zprávy o tom, kolik je tam obětí, kolik zraněných.. Jí stačilo to, co viděla včera. Odvede jejich téma konverzace raději jinam a to k dnešní oslavě Silvestra. Přeje si totiž, aby tu zůstal Sebastien s ní.* Naopak, budu ráda, když to oslavíme spolu.. *Na rtech jí úsměv ale trochu znejistí.* Ehm.. A-ale to šampaňský si asi nedám.. *Trochu se odtáhne.* Je tu něco, co jsem ti neřekla.. *Odmlčí se a přejde ke skříni. Když si kupovala nějaké to oblečení, našla i něco, s čím by mohla právě jemu oznámit, že je těhotná. Vezme malinký obleček pro miminko, kde je i napsáno "Hello daddy!" Je to složené, takže prvně Sebastien nevidí, co to je, takže mu to prostě bezeslova podá. Je až moc nervózní na to, aby něco dalšího řekla. Ona sama tohle neplánovala a trochu se bojí, jak asi zareaguje on.*/Co když je na něj na miminko brzo? Co když ještě žádný nechce? Co když to mezi náma něco zkazí?/

*Zeptá se, jak je na tom ona a její rodina a u toho přikývne.* To je mi líto. Je dobře, že sem nepojede. Taky jsem od toho svojí mámu odradil. Nepotřebuje to vidět. *On sám jen tak z hlavy nevyžene pohled na to, jak se palác řítil dolů a staly se z něj obyčejné trosky a prach. Jako kdyby tam nikdy vůbec nestál palác. Pak jí řekne, že dneska může být jenom s ní a už objednal i na večer šampaňské. Nový rok chce se svou snoubenkou přivítat jak se patří. Nadzvedne obočí, když vidí, jak znejistila a už chce zjišťovat, jestli řekl něco špatně. Nechápe, proč si nedá šampaňský. Vždycky mu přišlo, že proti alkoholu nic nemá.* Jak to? Děje se něco? *Zeptá se zmateně a pak nakrčí obočí, když mu v rukou přistane nějakej kus hadru. Absolutně nechápe, o co tady jde. Tázavě se na ní podívá a rozloží to. Když si přečte ten nápis, nejdřív to vůbec nepochopí. Jeho mozkový závity fungují na 120% procent a hrozí, že mu za chvíli vybuchne hlava.* To... to znamená..? *Dostane ze sebe a začne přeskakovat pohledem z její tváře na bodyčko a zase zpátky. Po chvíli se podívá na její břicho a polkne.* To jako vážně? To není vtip? *Nedokáže tomu jednoduše uvěřit. Že by měl být tátou. Nevěří si, že by to zvládnul správně, ale už teď z toho má radost a to dokazuje úsměv rozlévající se na jeho tváři.* My budeme mít dítě? *Zeptá se už konečně.*

*Přikývne.* Nemusí to vidět ani jedna. My jsme do Illey jezdili za rodinou občas, moc jsem v paláci ale nebyla. Nejdéle vlastně teď těch pár měsíců od sprna. Ale je to prostě hrozný. *Potřese nad tím hlavou.*/Hlavně ti lidé, kteří přišli teď o někoho milovaného../*Je jí líto, co se stalo a je jedině ráda, že nemají rebely v Anglii, kteří by udělali něco podobného. Zeptá se, jestli bude už jen tady s ní a jeho odpověď ji potěší. Kdyby nechtěla, aby tu byl a vadilo by jí to, sama by se na tohle přece neptala. Je ráda, že spolu konečně stráví zase nějaký čas. Ale při zmínce o šampaňském se trochu zarazí. Je těhotná a proto by pít neměla. A jelikož chce, aby bylo její dítě v pořádku, nehodlá to porušit, jen proto, aby se tajilo o pár dní déle, že je těhotná. Stejně se to navíc Sebastien dozví, takže nejlepší je, když mu to asi řekne rovnou. Na jeho otázku neodpoví a rovnou přejde ke skříni, odkud vezme obleček pro miminko a podá mu to, aby ho sám rozložil a snad pochopí, o co tu jde. Přitom ho sleduje a nervózně si mne ruce.* O tomhle bych nevtipkovala.. *Jemně se pousměje a položí si ruku na břicho. Usměje se, když vidí, jak se začíná usmívat nadšeně i on.* Ano, na příštího Silvestra už budeme spolu tři. *Přikývne.* Proto si nemůžu dát to šampaňský. V těhotenství se pít alkohol nemá a já nechci nic riskovat. Ale ty to klidně zapít můžeš. Já se spokojím třeba s džusem. *Pousměje se.*

Jo, mám to stejně. *Pokýve hlavou a pak se zarazí, když slyší, že si nedá šampaňské. Není to ale nic ve srovnání s tím, když mu dá do rukou to bodyčko, které mu tak nějak oznamuje, že bude tátou. Trvá mu, než mu to dojde, komu taky ne. Ale když mu to konečně dojde, na tváři se mu objeví úsměv. Je z toho nervózní a to hodně, ale všechen ten strach se teprve začal probouzet, zatímco radost už se u něj dávno projevila.* To..to je neuvěřitelný. *Vydechne a nadšeně jí obejme. Dává si pozor, aby jí nějak neublížil a nemačkal jí moc.* Já to chápu, místo šampaňskýho si dáme nějakou skvělou večeři, co ty na to? *Navrhne a sám položí ruku na její břicho, kde by mělo být jeho dítě.* Tohle je šílený. *Zkonstatuje a u toho potřese trochu hlavou.* My budeme rodiče. Já... Vždyť já o tom ale nic nevim. Jak mam být dobrym tátou? Nevim o tom nic.. Nikdy jsem ani nedržel žádný dítě a tak.. *Prohrábne si nervózně vlasy, protože je z toho docela dost nervózní.*

*To, co se stalo je vážně hrozné a je jedině ráda, že ani jedna z jejich matek to nebude muset vidět a že raději zůstanou v Anglii a Francii. Když zmíní šampaňské, které pro ně na večer objednal, zarazí se. Ví, že mu musí říct, že je těhotná. Nakonec mu do rukou vrazí bodyčko a pozoruje ho, jak mu to šrotuje v hlavě. Bojí se jeho reakce, ale když vidí jeho úsměv, úlevně vydechne, protože to očividně vzal dost dobře. Řekne mu, že příští rok na Silvestra už budou tři a oplatí mu objetí. Vidí jak si dává pozor, aby tomu prckovi neublížil a docela ji to dojme.* Skvělá večeře zní dobře. Ale ty si vážně klidně nějaký to šampaňský můžeš dát, za nás oba to zapít. *Nebude jí to vadit. Pohladí ho po ruce, kterou jí položí na břicho.* Jo, to je.. Teď to prakticky ani nevypadá na to, že by tam někdo skutečně byl, ale je.. *Břicho má vystouplé minimálně.*Nějak to zvládneme.. Taky to nevím, ale společně na vše přijdeme. Můžeme si přečíst knížky, nebo jít i na nějaký ten kurz předporodní. Tam ti prý vše dobře vysvětlí. *Už se na něco sama dívala.* A navíc ten prcek bude mít i prarodiče, kteří nám určitě poradí, kdyby něco. *Její máma z toho bude nadšená strašně moc, tím si je jistá už teď.*

Až tě budu chtít někdy provokovat, hodim do sebe před tebou panáka, ale dneska nepotřebuju alkohol, když u sebe budu mít tebe. *Usměje se na ní a pak jí pohladí po břiše.* Jak dlouho už to víš? *Zajímá se se zvědavostí v očích.* Mimochodem krásná mikina. *Zasměje se, když pozná svojí mikinu, ale pak už u něj nastoupí nervy a on začne trochu vyšilovat.* Jo, to asi jo, ale stejně. Co když ho rozmáčku? Nebo jí? Nebo já nevim...třeba mu flašku omylem strčim do oka. *Tak nějak si uvědomuje, že jeho obavy nejsou úplně realistické, ale to je mu jedno, stejně se toho bojí.* Chtěla by jsi vůbec kluka nebo holku? *Zajímá se potom a když mu dojde, co je ještě čeká, trochu potěšeně se usměje.* Takže až ke mě půjdeš uličkou k oltáři, tak už se budeš kolíbat jak tučňáček, že jo? *Zazubí se na ní.*

*Uchechtne se.*Hele, sice si ráda dám občas nějakou sklenku vína, nebo jen panáka, ale takhle nutně to nepotřebuju. Takže tě za to nebudu chtít snad uškrtit. I když.. hormony během těhotenství prý stojí za to, takže být tebou, dávám si pozor. *Co ví, když její máma čekala ji, byla by za okurky a zmrzlinu schopná zabíjet. A klidně se i jen tak uprostřed porady zvedla a šla si pro svačinku do kuchyně, se kterou se zase na poradu vrátila a jedla to tam.* Děkuju, já vím. A dokonce byla zdarma, představ si to. *Zazubí se na něj.* Budu ti muset vzít brzy jinou. Tahle už moc po tobě nevoní. *To byl totiž ten důvod, proč mu ji sebrala. Chápe, že se bojí, taky se bojí. Dítě nikdy neměla.. teda jedno čekala, ale jak ví, to nedopadlo. A taky se bojí, aby to nedopadlo stejně.*Lásko, nerozmáčkneš ho, neboj. Už teď sis dával pozor. *Připomene mu to jejich objetí. * A tak slepej, abys mu flaku nestrčil do oka snad nejsi, ne? *Uchechtne se.* Hele, prvně budu sama kojit, takže to budeš moci trénovat třeba na panence. Ale zvládneš to. *Pohladí ho po tváři.*To je mi vlastně jedno. Hlavně, aby bylo zdravé. Ráda bych časem měla třeba ještě jedno a kdyby to byl páreček, bylo by to nejlepší. Ale i kdyby tohle i t budoucí byli dva kluci nebo dvě holky, budu je milovat stejně. Stejně jako miluju tebe.*Usměje se na něj. Lehce se zamračí.* Žádnej tučňák! Ale budu doufat, že se ještě do nějakých svatebních šatů vejdu, pokud už na svatbě budu mít bříško. /Nebo se budu vdávat v bílém pytli od brambor.. Nebo bych mu mohla šlohnout bílou košili a vzít si svoje bílí legíny.. to by šlo a bylo by to i pohodlný.. Ještě tenisky.. To by mi asi neprošlo ale../

No právě. Radši nebudu riskovat. *Zasměje se, když slyší o jejích hormonech. Pak si všimne, že má na sobě jeho mikinu a musí se tomu zasmát.* Člověk si koupí dvě mikiny, aby je mohl aspoň střídat, než odjede domu a ty ho hned okradeš. *Postěžuje si pobaveně.* Teď bych ti mohl dát leda tak košili. *Poukáže na to, co má na sobě a co by jí mohl darova.* Já vim, ale stejně se toho bojim. Bude to hrozně křehkej drobeček přece, ne? Malý děti jsou malý přece, že? *Zamotá se do toho trochu a uklidní ho, když ho pohladí po tváři.* Jo, máš pravdu. A ať to bude kluk nebo holka, bude to úžasný dítě po tobě. *Usměje se na ní.* Vždyť budeš mít ty nejlepší krejčový. Ušijí ti těhotenský svatební šaty, neboj. Budeš naprosto kouzelná, jsem si tím jistý. *Ujistí jí a u toho jí obejme okolo pasu a přidržuje si jí u sebe.* Už víš, kde by ses chtěla vzít? A kdy? *Zajímá se a pak mu začnou chodit zprávy od Cary, které si zobrazí.* Píše Cara. Nechtěla bys jít zítra nakupovat? Pří bysme šli ty, já, Cara a Char. Nějaká terapie nakupováním nebo co. *Ušklíbne se trochu při tom pojmu, protože něco takového mu jako chlapovi moc neříká. Když pak čte o návrhu skoku z letadla, polkne.* Chce mě vzít na seskok padákem. Pomoc. *Koukne na ní trochu vyděšeně, protože z výšek má docela dost velký strach.*

Ono je to vlastně jedno. Až budu v pokročilým stádiu těhotenství budeš mě štvát i tím, jak budeš dýchat. Nebo jak se na mě budeš dívat. Prakticky všechno. Spíše bude zázrak, když mě něco štvát nebude. *Uchechtne se tomu. *Ne, já chci mikinu, tahle košile se mi ani moc nelíbí. Však výměna, tuhle ti vyperu, a až uschne, dáš mi tu druhou a já ti tuhle. *Přednese mu svůj podle ní dokonalý a bezchybný plán.* No, normálně mají děti něco okolo padesáti centimetrů a tří kil. Nechtěj po mě, abych ze sebe dostala něco většího. Už tohle bude hrozný.. *Trochu se toho bojí.* Ale zvládneš ho nebo ji držet určitě v pořádku. Vím že budeš až extrémně opatrný. *Nepochybuje o tom, že to zvládne a bude ten nejlepší táta, jakého si ten prcek může přát.* Spíše bude úžasný po tobě. Snad bude mít tvoje oči. A vlasy, z vhledu všechno. A stejně tak i z tvé osobnosti. Možná by mohl být o něco méně tvrdohlavější teda.. *Pousměje se pobaveně. Nevadilo by jí, kdyby to miminko bylo jen po něm. Až na tu tvrdohlavost. Ale kdyby byl po ní, taky by si nepolepšil.* Těším se až k tobě půjdu uličkou a budeme manželé. *Na ostatním, šatech, výzdobě, jí ani moc nezáleží. Kdyby navrhl, že se mohou vzít zítra, řekla by ano nebo i klidně dneska. I když tohle by jim ais jejich rodiny neodpustili, že ej z toho vynechali. Přitulí se blíže k němu.* Možná bych měla obřad raději ve Francii, někde odkud je výhled na Eiffelovku, to by bylo hezký. A kdy? Pro mě za mě se můžeme vzít za týden, ale kdo ví, jestli by se to dalo stihnout vše zařídit. A taky nevím, jestli raději se svatbou nepočkat až do druhého trimestu.. Trimestr, abys věděl, jsou jako by tři měsíce těhotenství. Jsou tudíž tři trimestry. Ten první, ve kterým jsem já je takový nejrizikovější.. *Možná by z tohohle hlediska bylo dobrý počkat třeba do března, kdy už to bude mít za sebou, ale zase i jej chce vzít co nejdříve. Nechá ho, ať si vyřídí zprávy a hned přikývne.* Jo, ráda půjdu. Vidíš, aspoň ti hned pořídíme ještě třeba tři mikiny od zásoby, abych měla co krást. *Uchechtne se nad tím, jak krásně se to vyřešilo samo.* Cože? Proč na skok z letadla? *Zeptá se nechápavě a zamračí se.* Prosím, hlavně to přežij. Nenechej mě jako svobodnou matku nebo kdyby to bylo po svatbě mladou vdovu s dítětem a čerstvě spojenými královstvími.

Moc mě neuklidňuješ. *Uchechtne se.* Nojo holt teda. *Souhlasí nakonec s výměnou mikin.* Ale neper jí. Stejně jako máš ty ráda mojí vůni, tak já mam rád tu tvojí. *Usměje se na ní a pak se zeptá na velikost dětí.* To je nějak takhle, ne? *Pokusí se rukama naznačit 50 centimetrů, což je podle jeho odhadu docela málo.* Chci, aby byl, byla hlavně po tobě. Ale nebudeme se o tom dohadovat, protože to stejně neovlivníme. *Utne nějaké dohady dříve, než tím stráví celou noc a zmeškají Nový rok.* Nechám to na tobě. Jestli chceš počkat, klidně můžeme, mně to vadit nebude. *Pokrčí rameny. Rád by si jí vzal co nejdříve, ale chce, aby byla jak ona, tak miminko v bezpečí. Pak jí přetlumočí návrh od Cary a po její reakci se pobaveně usměje.* To spíš tak deset. *Poznamená se smíchem, protože si myslí, že tři mikiny stačit nebudou s jejím kradením.* Prý chce nějaký zážitek a má ráda adrenalin. Já jsem podle ní až moc zodpovědnej a dospělej, což je prý na nic a měl bych se odvázat. *Ušklíbne se.* Neboj, nakonec jsem to ukecal na bungee jumping. Z toho se ale asi nevyvlíknu. A musim jí zahrát na piano. *Uchechtne se.* Co chceš vůbec dělat při čekání na novej rok? Můžeme kouknout na film, nebo ti klidně něco můžu přečíst. Řekni si. *Pokrčí rameny.*

Mám ti raději lhát a dávat ti falešnou naději, že to se mnou bude dobrý? Když moje máma čekala Willa, brášku, jednou mě sprdla za to, že jsem obracela stránku knížky moc nahlas a že když čtu, mám divnej výraz, pak jsem jí přinesla zmrzlinu, řekla, že chce čokoládovou a když sem jí ji přinesla zase byla nespokojená, protože si to prý cestou co jsem šla do kuchyně rozmyslela a chtěla vanilkovou. *Dá mu pár příkladů. Aby byl klid, asi se bude muset naučit číst její myšlenky, jinak to má marný. Pokýve hlavou.*Asi tak nějak to je. Jak říkám, můžeš to všechno trénovat na panence. Nějakou koupíme. Štve mě, že jsem to, že jsem těhotná nevěděla před Vánoci, bych ti ji dala pod stromeček. *Takhle mu dala jen flašku alkoholu, což s ní potřebuje a taky měli párové mikiny, které teď ale jaksi už nejsou, protože byli logicky v paláci..* A já chci, aby bylo naše dítě po tobě.. Ale máš asi pravdu. *Přikývne, protože tohle skutečně neovlivní.* Já si tě chci vzít co nejdříve, těším se, až budeme svoji. Jenže vážně nevím, co kvůli miminku. Zase v druhým trimestru budu mít velký břicho a to bych se pak chtěla vidět, jak se při korunovaci budu zvedat. *Nejenže se vezmou, ale ten den se vlastně spojí Anglie a Francie, takže se z nich stanou král a královna.* Mohli bychom se vzít třeba na Valentýna.. to by mohlo být dobrý, ne? Nebo klidně řekni jak chceš ty. *Chce taky znát jeho názor a ne jen říkat něco ona. Je to i jeho svatba.* No, tak deset.. Řekneme jim, že budou tety? Abychom pak neskončili celý den jen v dětským oddělení. *Už poznala jeho sestru Charis a mluvila i s Carou a hádá, že takhle nějak by to dopadlo, kdyby se to dozvěděly.* Nooo.. občas jsi možná trochu.. suchar? Neber to ve zlým. Jen jsi někdy až přehnaně vážný. Když jsme se poznali, byl jsi teda víc. *Uchechtne se.* Doufám, že ne bez lana. *Řekne, když slyší o bungee jumpingu.* Možná bych objednala nějaké jídlo? Mám už docela hlad. Do žadný restaurace se mi ale moc nechce. Pokud ti teda nebude vadit se najíst tady, v pohodlném posteli, zatímco se budeme koukat na film.

Nemusíš lhát, ale taky nemusíš strašit. *Zasměje se.* Hlavně mi nedávej žádnou panenku před mojí rodinou, to bych nepřežil. *Uchechtne se. Umí si představit, jak by to vypadalo, kdyby zvlášť jeho sourozenci viděli, jak mu jeho snoubenka dává panenku. Nejspíš by se studem zahrabal v nejvzdálenějším koutě venkovních prostor a do smrti nevylezl.* Určitě mám pravdu. *Zazubí se na ní sebevědomě a když pak slyší její další slova ohledně zvedání se při korunovaci s břichem, zasměje se.* Já bych ti kdyžtak pomohl. *Nabídne jí gentlemansky.* To by mohlo být hezký. Můžeme to tak naplánovat. *Přikývne po návrhu, že by se vzali na Valentýna.* Char to ještě neví a ... no.. Caře jsem to právě napsal. Už teď si zabrala to dítě, že bude hlídat. *Poznamená pobaveně.* Prý chce jet s náma do Francie a být tam. Už teď se těší na to, až tam budeme a ona líp pozná zbytek rodiny. *Když jí to říká, oči mu prakticky svítí štěstím. Nikdy by neřekl, že bude až takhle šťastný a bude mít své dvojče u sebe.* Pfff, suchar? Nene. Nejsem suchar. Mám rád srandu, jenom nemám potřebu se bavit v barech a tak. Navíc mám vládnout, měl bych jít příkladem. Já musim být zodpovědnej a dospělej přece. *Snaží se jí nějak přemluvit, aby odvolala to, že je suchar, protože on se tak nevidí. Jednoduše má velký smysl pro povinnost.* Jo, to já taky. *Uchechtne se. Stejně doufá, že se z toho vykroutí a nebude to muset absolvovat.* A copak by si moje láska dala? *Zeptá se jí s úsměvem a u toho s ní dojde k posteli, kam se posadí a jí si posadí na klín.* Nikdy bych neřekl, že budu ve svém životě takhle šťastný. A je to hlavně díky tobě, zlato. *Zkonstatuje s úsměvem a pak jí jemně s láskou políbí. Ví, že na Nový rok bude čekat s tou nejlepší dívkou na tomto světě.*

Dobře, tak raději nebudu říkat už nic. /Vyprávění o tom, jak to bude vypadat třeba při porodu si necháme na jindy../*Z toho bude mít hádá Sebastien taky zážitek.* Hmm.. nechtěla jsme, ale tohle zní jako dobrej nápad. *Uchechtne se už jen při té představě, jak by dostal panenku. Ale poznámek ostatních by se už asi nikdy nezbavil, takže ho možná ušetří.* No, to doufám. *Řekne, když od něj slyší, že by jí když tak pomohl. Navrhne, že by e mohli vzít na Valentýna, to by bylo docela hezké. A dá se to do té doby naplánovat snad v pohodě. Ona nebude mít ani břicho velké.* Dobře, tak na Valentýna. To snad ani jeden z nás taky nikdy nezapomene na výročí. *Uchechtne se. Protože, když bude Valentýn a jejich výročí v jede den, to už by snad zapomenou nedokázal žádnej chlap. Ne, že by zapomínali jen oni, ale.. většinou jsou to oni no.* Takže zítra budeme jen u dětských oblečků, budeme mít několik mini šatiček a i mini obleků, aniž bychom věděli, co to vůbec bude. /Skvělej plán./*Pobaveně se usměje.* To je skvělý. *Usměje se zářivě.* Já říkala, že se sblížíte. A teď už to bude jen lepší a lepší. *Políbí ho.*No jo, já vím. Budeš král a bereš to není zlé. A teď už jsi taky jiný, ale když jsme se potkali.. jako strašnej suchar jsi mi připadal. *Přizná se mu.* Hmm.. pizzu? Ne, něco páliváho z nějaký indický restaurace.. Neo sushi? To jsem nikdy moc nejedla, ale teď bych si docela dala. Něco s rýží.. A i zákusek sladkej.. *Začne přemýšlet o tom, co by si dala. Tohle ještě bude dlouhé, protože jen tak se nerozhodne. Sedne si mu na klín a výjimečně se s ním nedohaduje o tom, že je těžké a ještě si ublíží.* Já taky ne. Nebyla jsem z našeho zasnoubení nadšená, ale teď vím, že ty jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo a já nikdy a s nikým nemohla být šťastnější. *Usěje se na něj zamilovaně a oplatí mu se stejnou láskou polibek.*

V této provincii se momentálně nachází královský palác a sídlí zde královská rodina.