Střelnice

*Dneska má mít další schůzku a to na vcelku netypickém místě. Ale když slyšel o jednom předkovi, který měl rande v mučírně, tak si říká, že zas tak špatně na tom není. Takže míří do střelnice, kde se domluvil s Chalsianou, že se tam sejdou. Jemu bude střílení sice trochu komplikovat zraněná ruka, ale stejně nechce schůzku rušit a nebo přesouvat, protože tuší, že tohle se bude dívce zamlouvat dost. Sádru na ruce už sice nemá, ale je to teprve jeden den od sundání, takže pořád ruku rozhýbává a má jí dost ztuhlou. Víc to ale neřeší a v neformálním oblečení míří do střelnice. Má na sobě modré džíny a světle zelenou mikinu, vlasy má docela rozcuchané po celém dni stráveném nad prací. Kdyby ho chtěla zase svlékat, aspoň to bude mít takhle jednodušší než kdyby měl na sobě košili. Navíc na střílení opravdu nemá potřebu si jí brát. I když jde o schůzku na střelnici, nechal tam připravit aspoň malý stolek s občerstvením obsahujícím několik druhů nápojů a dále sladké i slané pochoutky. Doufá, že si aspoň něco z toho bude dívce chutnat. Teď už dojde ale na místo a podívá se na hodinky. aby zjistil, kolik je přesně hodin a za jak dlouho může cca očekávat její příchod.*

*Sice si vždycky myslela o královských, že mají v hlavě celkem prázdno, ale musí uznat, že ten nápad se střelnicí se Aaronovi povedl. Tím pádem si připsala jeden malý plusový bodík k tomu, tkerý tam byl už minule - za ty břišáky. Na schůzku se opravdu těší, i když asi se více těší na tu střelnici než na Aarona. Na sobě má černé kožené kalhoty s vysokým pasem, boty na vysokém podpatku a světle růžový krajkovaný top, takže jí ladí s barevnými pramínky vlasů. Právě vlasy si nechala rozpuštěné, protože to tak má nejraději. Make-up má ale jen jemný. Slyšela něco o tom, že u Schreave to teď dost skřípe, takže se rozhodla dneska trochu zariskovat. V Dakotě si "přivydělávala" prodejem lehčích drog a už měla pár kšeftů i tady v paláci. Většinou ale založených co nejvíce na anonymitě a bylo toho opravdu jen maličko. Ví, že u Aaron riskuje hodně... ale chce to zkusit. A když jí pošle domů, tak jí to naštve, to jo, ale zase... už si tady užila clekem dost. Jenže chyběla by jí Lya. Malý pytlíček prášků si tedy zastrčila do kapsy kalhot a vyrazila na střelnici. Možná se trochu po cestě ztratila, ale to je detail.* Dobrý večer, Vaše Výsosti. *pronee s koketním úsměvem na tváři a udělá pukrle, i když na těch podpatcích to je celkem náročné.* Neřekla bych, že dokážete vybrat místo tak dobře. *pronese po tom, co se tady rozhlédne. Ani nedokáže říct, jak jí to chybělo. Nějaký adrenalin. Pocit kontroly nad něčím.*

*Další holka, která má zpoždění. Asi začne počítat spíše ty, které přišly včas, protože to budou daleko snazší počty. Zatím to byly dvě. Sice tu nežijí celý život jako on, ale přece už jsou tu dost dlouho..? Ale naštěstí nemá zas tak hrozné zpoždění, takže se rozhodne jí omluvit. Holt ne každý je tak dochvilný jako on, že všude musí být minimálně o pět minut dříve. Pořád nepřekonala rekord, kdy jedna dívka přiběhla na schůzku více jak čtyřicet minut potom, co měla začít původně.* Dobrý večer. *Pozdraví jí s úsměvem a jejím dalším slovům se pobaveně zasměje.* Posledně jste zase vypadala, jako kdybyste neřekla, že princ může mít břišáky. Přemýšlím, jestli mě baví vás pořád překvapovat a nebo mě uráží, jak málo důvěry ve mě máte.. *Zhodnotí pobaveně a jeho výraz dává najevo, že uražený skutečně není a dělá si jen srandu.* Co takhle si tykat? Bude to asi pohodlnější. *Nadhodí. Zrovna u ní tuší, že jí to vadit určitě nebude.* Přestaň na ty zbraně koukat tak zamilovaně, nebo tě odsud odvedu a příště vyberu nejnudnější místo, jaký tu je. *Varuje jí pobaveně.* Chceš první střílet a nebo si dát nějaký občerstvení? *Zeptá se jí a kývne u toho hlavou ke stolku, kde je občerstvení připravené.*

*jde trochu později, ale ještě to není tak hrozné. Ale co už, to nejlepší stejně vždycky přijde na konec, ne? Teda.. tím se aspoň uklidňuje celou tu dobu, co tady je, což už je nějaký ten pátek. Na dnešní schůzku se ale opravdu těší. Sice spíše na ty zbraně než na Aarona, ale i na něj je zvědavá. Jakmile přijde, pokloní se, aby se neřeklo a pak si k němu neodpustí nějakou tu poznámku.* Takže na to setkání pořád myslíte? Tak to mi lichotí. *řekne přehnaně potěšeným hlasem a zamává na něj řasami, přičemž jí na tváři hraje pobavený úsměv. Nějaké divadýlko jí nikdy nedělalo problém.* To by bylo skvělý. *doufala, že se k tomu dostanou, protože vykání je opravdu něco, co moc nemusí* No jasně, do toho. Ale pak už na ty zbraně nebudu jen zamilovaně koukat, ale budu je zamilovaně držet a mířit na tebe. *protočí nad ním očima a pak zauvažuje nad jeho otázkou. Jít hned střílet zní sice lákavě... ale přesto možná stojí za to chvilku počkat.* Chudáci na nás tak smutně koukaj, že bychom se jim měli věnovat první. *uchechtne se s pohledem směřujícím na všechno to občerstvení.* A navíc potřebuješ nějakou tu sílu a energii, vypadáš polomrtvě. Ještě ti ta zbraň spadne, postřelíš se tu a já budu za teroristku.

*Jestli měl počítat u nějaké účastnice s pohotovou odpovědí, je to právě ona. Potřese nad ní pobaveně hlavou a rychle odbočí pohledem, než na něj ty řasy udělají přehnaný dojem. Už tak stačí, že mu proběhla hlavou myšlenka na to, jak je roztomilá.* Lichotit vám to zase tolik nemusí. Bylo by blbý, kdybych si nezapamatoval aspoň něco málo z každý první schůzky. Sice jste trochu zapadla mezi tim zbytkem, co mě tam ošahával a pak mezi dalšíma deseti, který mě nebo já je, zvládnul políbit mezitím, ale... nějak jsem to z paměti vydoloval. *Popíchne jí nazpátek. Nemůže přece čekat, že jí tuhle "hádku" nechá jen tak a vzdá se. To by nebyl Schreave.* Ani náhodou. Hned potom, co tě odtud odvedu, tak ti sem zařídím zákaz vstupu. Žádný držení zbraní a míření na mě nebude. *Ujistí jí rychle. Není včerejší, aby jí sem nechal neomezený přístup. Navíc se sem stejně dostanou jen lidé v doprovodu královské rodiny a nebo s jejím souhlasem, takže prakticky zákaz vstupu, když tu nebude s ním a nezeptá se ho, funguje.* Náhodou... Zas tak hrozně nevypadám. *Brání se s uchechtnutím.* A ne teroristku, spíš rebelku... A za tu tak docela už v mých očích jsi, takže by se nic moc nezměnilo.. *Poznamená pobaveně.* Sladký nebo slaný? *Zajímá se.*

*Odfrkne si nad jeho větou a pobaveně zakoulí očima. Upřímně si nemyslí, že říká až takovou pravdu.* Jen abyste to nepřeháněl. TO nevíte, že časté střídání partnerů není dobrý kvůli různým nemocem? *umí být dost hádavá a zrovna v takovémto dohadování to jen tak nevzdá. On ale očividně taky ne.* No tak. To sem jako fakt nebudu moct jít? Tak prvně mě na to naladíš a pak mi zakážeš sem jít. Co je to za přístup? Můžu jet rovnou domů. *naoko uraženě si odfrkne. Sice jí to trochu naštvalo, ale zase si dost věří na to, aby si myslela, že se sem dostane kdyžtak i na tajno. Přece to nemůže být ta těžké.* Tak to se asi nedíváš do zrcadla nebo máš vadný zrcadlo. *uchechtne se.* Takže jsem rebelka, jo? I když já bych raději tu teroristku... *rebelkou je od malička a taky to slýchává od malička, takže to pro ni není až tak nová věc. Ale miluje to.* Slaný, sladký je pro měkkoty. *uchechtne se.* Takže... co Lya? JAk vám ot klape? Ona už tajně chystá svatbu a vybírá jména pro děti, takže doufam, že to klape dobře. *samozřejmě nic takového není pravda - aspoň co ona ví - ale nemůže si odpustit nějaké to popíchnutí.*

To se jedná o sexuální partnery a o těch jsem se nijak nezmínil. Nemusíte se bát o moje zdraví, jsem naprosto v pořádku. *Ujistí jí. Sice je to možná trochu přehnané vzhledem k jeho kruhům pod očima, ale bavili se o nemocích spojených se sexem a v tom ohledu je naprosto zdravý. V těch ostatních ohledech ho ale pořád dost trápí to, že se málem oženil s vlastní sestrou. Kdyby se na to někdo zaměřil, všimne si, že i něco málo zhubnul, protože nemá moc chuť k jídlu. Hlavně se ale snažil celou dobu odreagovat prací a na jídlo mu nezbýval čas a ani myšlenky.* Nechal jsem tě sem i podívat, i to je víc, než si užije většina lidí. Navíc nemůžeš čekat, že ti jen tak bez prověrky někdo dovolí vzít zbraň do ruky. *Uchechtne se jejímu uražení.* Takže jsi přijela jenom kvůli střílení? Au. *Postěžuje si pobaveně.* Moje zrcadlo je naprosto v pořádku. *Brání se.* Terorismus má podle tebe nějaký benefity? *Zeptá se se zájmem a zároveň pobaveným úsměvem. Tuší ale, že to řekla prostě jenom proto, aby mu mohla oponovat, což - jak nyní zjišťuje - jí opravdu baví.* Tak v tom případě si dáš co? *Nadzvedne obočí. Nic jiného z jídla sem připravit nenechal.* Už ses ptala posledně a já ti řekl, že o ostatních účastnicích s nikým nemluvím. Nic se nezměnilo. Proč se nezeptáš jí? *Uchechtne se.* Nechceš se vážně bavit během naší schůzky o svojí sestře, že ne? *Ujistí se.*

Ale i dotekem můžete přenmýst nějaký bakterie, z toho vznikne třeba infekce. *pokrčí rmaney.* Ale co já vim, doktor nejsem a ze školy nevim nic, protože jsem se tam sotva občas ukázala. *uchechtne se a mávne nad tím rukou.* Ale já to s ní opravdu umím. Nikoho nezabiju ani nezranim. Ani sebe, přísahám. A nikoho sem brát nebudu. Prosíííím. *udělá na něj psí oči.* Nene, zaprvé - já jsem sem nikdy nechtěla. Zadruhé - když už, tak jde o ty peníze. *je to asi jedna z mála výhod kterou zde vidí. Peníze jí pomůžou dost, i když spokojená byla i předtím. V tomhle ohledu sice hodně na hraně, ale spokojená.* No tak to bude očima. *pokrčí rameny a zasměje se.* Určitě jo. Třeba je to dobrej flex. *nevinně se na něj zazubí. Terorismus přeci zní lákavě, ne?* Nemáš spíš něco dobrýho na pití? *zeptá se nevinně a usměje se jako anděl* Ale já se jí ptala a skoro nic mi neřekla. Jak má pak člověk vědět, na čem je? Tohle je nefér nemůžeš mi říct aspoň něco? Vždyť je to moje dvojče - jsem to prakticky já. Mám právo to věděěět. *protáhne to jako malé dítě.* no... asi to teda vypadá, že ne? *Alespoň podle něj.* Takže o čem se chceš bavit? Jak je na tom Daphne a ta její holčička, u který si pořád nepamatuju jméno?

Ano, ale to nemá nic společnýho s partnerama a polibkama. *Převrátí pobaveně očima.* Všiml jsem si, že doktorka nebudeš. *Uzná s uchechtnutím.* Měla tvoje nepřítomnost ve škole nějakej důvod a nebo se ti tam prostě jenom nechtělo? *Zajímá se. Pro něj je vzdělávání hodně důležité, takže jestli je takových lidí víc a způsobuje to něco, co by šlo vyřešit s jeho postavením, rád si o tom poslechne a pokusí se to vyřešit.* Fajn, projdeš prověrkou, aby se ukázalo, jestli s ní doopravdy umíš a prvních pár návštěv budeš pod dozorem. *Stanoví podmínky jejího přístupu do střelnice, i když předem tuší, že právě udělal blbost, které bude v budoucnu dost litovat.* Naštěstí nejsi jediná, aspoň si timhle vyděláš dost. *Ušklíbne se mírně. Neříkal náhodou před Selekcí, že tu bude většina holek pro prachy? A zase měl pravdu a nikdo mu nevěřil!* Em... Je tu voda, dva džusy a šampaňský bez alkoholu. *Ukáže na flašky na stole.* Co si dáš? *Vezme skleničky, aby jí mohl nalít, co si řekne a sám sobě pak taky.* A co chceš vědět? Že mě převálcovala, i když to bylo v době, kdy jsem ještě neměl zlomenou ruku? A nebo že se se mnou dohadovala o číslech? A nebo, že je mezi políbenýma? *Nadzvedne mírně obočí a na odpověď nečeká, protože už v otázkách jí řekl více než dost.* Skvělé rozhodnutí. *Pochválí jí s menším pobaveným úsměvem, když řekne, že to vypadá, že o její sestře celou dobu mluvit nebudou.* Mají se obě dobře, Opaline, tak se ta holčička jmenuje, už možná roste první zoubek. Nebo aspoň Daph něco ohledně toho psala. A jestli tě zajímá, kolikrát malá poblila nebo pokadila mě... tak obojí jenom jednou. *Zasměje se.*

Ale určitě joo. *napodobí jeho převrácení očima.* Tss, abych tě ještě nepřekvapila. Mám takový blbý zvyk, že dělám přesnej opak toho, co někde řekne nebo chce, takže se možná rozhodnu jít studovat medicínu. *Asi by místo zachraňování životů spíše životy ještě více ničila... ale aspoň by byla doktorka, ne?* Obojí asi? Mělo to pár důvodů, třeba jsem chtěla naštvat otce, abych upoutala jeho pozornost a vždycky jsem byla spíše to zlobivý dítě. A taky se mi tak nechtělo. A když už jsem tam byla, tak jsem spíše dělala problémy a bavila se, než abych se věnovala učení, takže jsem prolezla jen tak tak. *uchechtne se. Mnohem raději měla večírky a trávení času jakkoliv jinak než sedět na jednom místě za stolem a dělat, že opravdu poslouchá výklad a nemyslí přitom na milion dalších věcí.* Opravdu to umím. *zazubí se na něj. Ve střelnici strávila už dost času na to, aby to uměla.* A děkujuu, právě jsem ti připsala jeden malinký plusový bodík. *zatváří se jako andílek, protože to taky je.* Já to nemyslela zle. Nic proti vám nemám. Nebo jako aspoň nic jako třeba rebelové, jenom si myslím občas svoje, ale to u všech. Já bych sem ani nešla, ale byla jsem opilá a s kamarády vyplnila přihlášku a pak se to prostě stalo. *Pokrčí rameny. Pak se pokusí zahnat zklamaná výraz když slyší "bez alkoholu". To nikdy není hezký slyšet.* Vodu. *mávne nad tím rukou. Šampaňský bez alkoholu? Fuj.* První a poslední věc vím, to prostřední raději řešit nebudeme, protože to zní divně. *uchechtne se* Takže k ní něco cítíš? *vyzvídá dál, i když řekla, že se o Lye bavit nebudou* Jak jinak. *pronese s hraným povýšeným hlasem a pohodí vlasy.* Jenom jednou? TAk co to je za výchova tohle? *uchechtne se.* To musíte napravit. Zasloužíš si mnohem víc. Možná bych jí mohla někdy hlídat a naučit jí jak pořádně naštvat někoho. Vrátila bych vám jí v celku, maximálně s nějakou modřinkou nebo odřeninou. *zapřemýšlí nahlas a není zrovna ten typ holky, který by miloval malý a uřvaný děti, ale tohle jí cekem láká.* A co na to ostatní? Slyšela jsem nějaký drby, že to u vás nějak skřípe a ty vypadáš fakt hrozně. To ta malá tak brečí a nebo se děje něco i jinýho?