Vnitřní jízdárna

*Uslyší ji, i když ne moc dobře, protože to řekla docela potichu. I přesto přikývne, i když hned potom se zarazí.* Tos myslela moji sestru nebo mě? *Zasměje se, aby to neznělo nějak vyčítavě a podívá se na ni s mírně nakloněnou hlavou na stranu.*

Myslela jsem tvoji sestru *řekne prostě a když dorazí k jízdárně zesedne z koně*

Jo, tak s tím souhlasím. *Přikývne na souhlas a vzpomene si, jak ji pokaždé viděla s někým jiným a jak se hádají i kvůli tomuhle. Kdyby tady byla, už by se zase hádaly. Když dorazí za Margareth do jízdárny, taky sesedne z koně a stoupne si vedle ní. Vraníka pohladí po krku.* Jdeme zpět do stájí? *Navrhne.*

Ano *přikývne a vytáhne z kapsy košile dvě karamelky a jeden pamlsek pro koně, dá koni pamlsek a pohladí ho*Dáš si karamelku? *zeptá se Cath a usměje se*

*Navrhne, že půjdou zpět do stájí, a když souhlasí, tak přikývne. Když vytáhne z kapsy karamelky, zasměje se.* Jasně, teda pokud nejsou otrávené. *Zažertuje a vezme si od ní nabídnutou karamelku, rozbalí ji a sní ji. Obal od karamelky si stčí do zadní kapsy od kalhot, koně vezme za uzdu a vydá se zpět do stájí.*

Ne , nejsou*zasměje se , vezme koně za uzdu a zavede koně zpět do boxu*

*Dovede koně do stájí, kde z něj sudná sedlo a uklidí ho. Vraníka potom odvede zpět do boxu a pohladí ho.* Někdy přjdu zas. *Řekne mu a pousměje se. Bylo to super odreagování. Potom přejde k Margareth.* Už nejspíš půjdu, je celkem pozdě. *Usměje se na ni a podívá se k východu.* Ráda jsem tě poznala. Někdy se zase určitě sejdem a ty fotky tu pošlu! Měj se. *Ujistí ji s nadšením v hlase, rozloučí se a zamíří ke komnatám zahraničních hostů.*

Ty taky! Ahoj! *vřele se na ni usměje a zamává jí, poté koně zavede do boxu, rozloučí se s ním a odejde do své komnaty *

Je velmi rozsáhlá a nachází se v ní překážky pro jezdce všech dovedností. Též je tu možnost výběhu na volné prostranství, kde se nachází koryto pro koně.

*je rád, že má dneska aspoň schůzku s někým normálním a není to někdo, kdo by mu vyčetl to, že si s ní netyká. Tahle dívka se mu zdá milá, přeci jen s í i tančil a i to přežil. Na sebe si vzal sprotovnější oblečení, vzhledem k tomu, že jdou ke koním, u nich nebude v saku. proto má na sobě kalhoty ke koním a tričko. Když přijde ke dveřím komnaty dívky, odolá chuti tam prostě vletět a zůstat rovnou v komnatě. místo toho na dveře zaklepe a doufá, že mu dívka otevře.*

*ns dnešní schůzku s princem se těší. Už ani není tolik nervózní. Opravdu hodně ji potěšilo, že půjdou navštívit místní jízdárny. Chtěla tam zavítat hned, jakmile dojela do paláce. Na sobě má černé jezdecké kalhoty a boty a béžové tričko. Vlasy má zapletené v dlouhém copu a kolem hlavy ji volně visí pár pramínků. Líčení má jen jemné a stejně tak i doplňky. Připravená už je nějakou tu chvíli, a tak jen sedí na posteli a čeká na prince. Doma jezdívala opravdu často. Snad pokaždé, když měla chvilku volna. Ale nikdy to nebrala takhle vážně.. nenosila žádné oblečení určené přímo na jezdectví ani nic podobného, takže i to je pro ní dnes poprvé. Jakmile uslyší zaklepání na dveře, vstane a přejde ke dveřím, aby je mohla otevřít.* /Hlavně klid. Nečervenat se, nedělat hlouposti a nepadat z koně.. to zvládnu./*pomyslí si těsně předtím, než dveře otevře a pousměje se.* Dobré odpoledne, Vaše Výsosti. *Pozdraví jej.*

*Jakmile dojde ke dveřím kmnaty Eden, zatouží po tom, aby tam mohli zůstat, protože by to pro něj bylo lepší. Když na dveře zaklepe, doufá, že dívka ddveře otevře a když se tak stane, pousměje se na ni.* Dobrý den, Eden. *Pozdraví ji a sjede ji pohledem. Pak ji nabídne rámě a mrkne na ni.* Můžeme? *Zeptá se jí a pak se s rozejde nejdříve do stájí pro nějaké koně.* Chtěl jsem se vás na něco zeptat. *Začne a zvedne k ní pohled.* Nechtěla byste si tykat? Věřím, že i pro vás není to vykání přijkémné a já nemusím, když mi někdo říká výsosti. *Uchechtne se a nezapomene na úšklebek. Na dívku se aké tázavě koukne, zčásti zvědavě. je zvědavý, jestli si bude chtít tykat nebo ne.* /kdo by si nechtěl tykat s princem?/

*trpělivě sedí na posteli a čeká na prince. Potěšilo ji, že navštíví právě stáje, protože koně má opravdu ráda. Jakmile uslyší zaklepání na dveře, vydá se je otevřít a pousměje se při pohledu na prince.* Samozřejmě. *usměje se a přijme jeho rámě. Poté už společně vykročí směrem k jízdárně a zvědavě na něj koukne po jeho otázce.* Na co? *zeptá se.* To bych ráda. Tykání je příjemnější. *přijme jeho nabídku s úsměvem, i když je zvyklá na vykání. Rodině, která se jí ujala totiž vyká. Ví, že by nemusela, ale jí to akhle přijde lepší. Přeci jen díky nic má normální život a zaměstnávají ji.* Jezdíš rád? *řekne, aby řeč nestála.*

*jkamile mu dívka otevře, nabídne ji rámě a mrkne na ni, když ho přijme a rozejde se s ní ke stájím. rozhodl se, že se jí zeptá na tykání, přece jen se už znají a on vykání nemá úplně v lásce.* /Ale té holce co si o tykání sama požádala budu vykat a ž do té doby, než ji podsrčím s ostatními letenku domů./ *když přjme i tykání, zazubí se na ni a přikývne.* Tak jo. *Pohled upře na chodbu před nimi. po její otázce se na ni zase otočí a pokrčí rameny.* Jak kdy. Semtam si zajjezdím, ale ne že bych jezdil pořád. *odpoví ji a když dojdou až ke stájím, usměje se na ni.* Vyber si jakého koně chceš. *Řekne jí a sám se vydá k černobílému hřebečkovi Arronovi ve stáji, kterého vyvede ven a osedlá ho, přičemž chytne otěže a koukne se na Eden. zajímá ho, kterého koně si vybere.*

*usměje se na něj a přijme jeho rámě, načež se spolu vydají k jízdárnám. Přijme jeho nabídku tykání, i když je zvyklá lidem vykat. Nedělá jí to ale problém. Vyhověla by mu ve všem.* Já jezdím velmi ráda, i když na to není moc času. Ale vždy, když to jde, tak se věnuju koním. *řekne, načež dojdou ke stájí.* Dobře.*kývne hlavou a rozhlédne se po stájích. Všimne si hnědé klisny, ke které s úsměvem zamíří. Jakmile k ní dojde, pohladí ji po hlavě a promluví na ni, jakoby ji snad mohla rozumět. Úplně opomene přítomnost samotného prince. Poté si klisnu také osedlá a podívá se na Jace.* Co máš plánu? Závod, nebo jen projíždku?

Tady máš času hodně, můžeš tady být kdykoliv chceš. *Usměje se na ni.* Jak se vlastně vůbec máš? *Zeptá se ji na otázku, na kterou trochu zapomněl a poté už dojdou ke stájím, kde hned zamíří ke svému oblíbenému hřebečkovi, kterého by mohl i považovat klidně za svého koně. Pak ho osedlá a sleduje s úsměvem Eden s koněm. po její otázce se mu zablýsknou jiskřičky v čích a založí si ruce na hrudi.* Co říkáš závodu? Když prohraju já, udělám co řekneš. Když prohaješ ty, uděláš to, co řeknu já tobě. To je fér, ne? *Zazubí se na ni a pak rychle na sedne nakoně a dojde do jízdárny, kde se na ni ohlédne a mrkne na ni.* Počkám na tebe v cíli. *Usměje se na ni a rychle pobídne koně, aby se rozeběhl co nejvíc to snad umí, aby byl rychle v cíli. Za normálních okolností by dívku nechal vyhrát a schválně se zdžel, ale teď má náladu spíš na ty úkoly.* /I když na druhou stranu by i ten úkol d ní nemusel být špatný.../

nDobře. Užívám si to tady. *uzná.* Jak se máš ty? Nejsi unavený z toho všeho? Musíme být dost náročné. *uchechtne se. Poté si vybere jednu klisničku a hned jde poznat, že mezi koňmi je ve svém živlu. Poté se jej zeptá, co má vlastně v plánu a po jeho odpovědi povytáhne obočí.* Jak si přeješ. *řekne a zazubí se na něj a také nasedne na koně. Poté vyjede ven a uchechtne se.* Spíše já na tebe počkám. *Poinformuje ho a také pobídne koně směrem k cíli. Po chvíli Jace předběhne a do cíle dojede s vítězným zazubením.* Dojedeš vůbec někdy? Nebo si mám rovnou ustlat ať se mi čeká pohodlněji? *křikne na něj pobaveným tónem a počká, než se dobelhá k cíli.* To znamená, že jsem vítěz. *poinformuje ho, kdyby mu to náhodou nedošlo.* Páni, budu muset vymyslet něco vážně dobrého. *řekne zamyšleně a přemýšlí nad tím, co by tak Jace mohl udělat.*

Jo, je to docela náročné. Pořád mi nepřijde, že bych si tady měl najít najít manželku, budoucí královnu. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou, přičemž si povzdechne. Pak už navrhne závod a upřímně doufá, že vyhraje, prtoe se mu hlava plní žhavými nápady, které by mohl dát jako úkol. Jakmile je ale dívka před ním zamračí se a koně popožene ještě víc. když ji ale uvidí v cíli, naštvaně už do cíle spíše dojde. Z koně sleze a ruce si založí v naštvaném gestu na hrudi.* Za to může ten kůň. *Odfrkne si, ale upře na ni zvědavý pohled.* Tak co, to bude za úkol vítězko? Nebráním se ničemu. *Poví pevným hlasem. Kdyby to byl nějaký sebevražedný úkol, udělá to. Pak mu znovu zablýskají jiskřičky v očích.* A co říkáš na cenu útěchy pro mě? Aspoň pusu? *Povytáhne obočí a zazubí se.*

To chápu, není to příjemná záležitost. Ale aspoň se potkáte s těmi dívkami a poznáte nové lidi. Nemusíte se nutně zamilovat, ne? Jsem si jistá, že Vaši rodiče by pochopili, kdybyste si mezi námi nenašel svou lásku. *Koukne na něj. Poté souhlasí s jeho nápadem si dát závod. Doufá, že vyhraje, protože má celkem představu o tom, co by byl úkol prince. K jejímu štěstí závod opravdu vyhraje a neodpustí si nějaké to popichování. Když se Jace konečně dostane do cíle a ona uvidí jeho naštvaný postoj, rozesměje se.* Promiň, ale vážně teď vypadáš jako malý dítě, kterýmu někdo sebral hračku.*poinformuje ho pobaveně. Pak začne přemýšlet nad úkolem pro něj.* Na další ples ti vyberu oblek nebo cokoliv jiného a musíš si to vzít. A ne jen oblek, i doplňky, boty a tak dále. Taky při úvodu plesu řekneš to, co ti řeknu já a taky se budeš chovat tak, jak ti řeknu. A nikomu neřekneš, že je to kvůli prohře, ale prostě jen proto, že jsi chtěl. *Řekne první věc, co jí napadne a pokrčí rameny. Pak ale nevěřícně otevře pusu nad jeho otázkou a chvilku na něj jen já.* J-já.. *neví co na to říct. Ale jak by ho mohla odmítnout?* S-amozřejmě. Jak bych taky mohla říct ne. Vždyť ani nemůžu. Je to v pravidlech. I kdyby ne.. nedovolila bych si to. *Začne ze sebe rychle chrlit věty a ani neví, jestli dávají smysl.* Myslíš.. pusu jako pusu, nebo jen pusu? *Koukne na něj a skousne se rozpačitě spodní ret.* Protože já.. já jsem nikdy pusu.. však víš.. nedostala a.. bože..*zrudne jako rajče a raději sklopí pohled a potřese hlavou.* Tak fajn. *Zvedne pohled, udělá krok k němu a na malou chvilku spojí jejich rty, ale jen krátce. Pak na něj rozpačitě koukne a polkne.* /Bože.. já políbila prince.. korunního prince.. kolik už asi dostal takových polibků? Všechny musely být o tolik lepší.. vždyť tohle ani nebyla pořádně pusa./

Ne, ale byl bych vývrhel mé rodiny, jedinej neschopnej korunní princ, který si nedokáže vybrat manželku. *Zašklebí se a pokrčí u toho rameny. Přijde mu to tak, že je neschopný a jen si večně stěžuje, ale na nic jiného se nezmůže. Poté kyž spolu závodí a on prohrává, je docela naštvaný, že je poslední. Na Eden se sladce usměje, i když mu také cukají koutky úst. Na její úkol zůstane zírat s otevřenou pusou.* Ty vypadáš jako andílek, tváříš se jako andílek, při tom si jeden velke ďábel. *Zasměje se a musí nad ní zavrtět hlavou.* Ale tak fajn. *Pokrčí rameny. Je pro každou srandu. Pak se jí zeptá na pusu a po její odpovědi skrčí obočí.* Eden, nemusíš mi vždycky říkát ano. Vždyť kdyby ti to bylo hodně nepříjmený, do ničeho tě nenutím.* /až tak tak velkej hajzl nejsem./ *Když ji slyší a vidí, musí se nad ní usmát, přijde mu roztomilá.* Eden, hej. Klid. Nejde o konec světa. *Zasměje se a pak si užije ten polibek. Sice krátký, ale stále nějaký. I když mu to nestačí, proto se k ní nakloní a políbí jí znovu, o něco déle a hlouběji. Pak ji pustí a odejde ke koni.* Chceš ještě závodit? Nebo se jen projíždět? Chápu, pokud by si kvůli tomu, co se teď stalo chtěla už jít. *Usměje se na ni a ještě k ní jednou přejde.* A vážně mi na vše nemusíš říkat ano. Kdyby ti řekl, že tě chci znásilnit, to by si mi snad dovolila? *Zeptá se jí s povytaženým obočím.*

Vždyť to není neschopnost. To, že se nezamilujete přeci neznamená, že jste vyvrhel rodiny. To je úplná blbost. Nemůžete si jen tak vybrat. Musí si vybrat vaše srdce. A když ne nějakou z nás tak časem třeba někoho jinýho. Celé je to postavené na hlavu.*trochu se rozvášní, ale uvědomí si to a omluvně na něj koukne.* Omlouvám se, pokud jsem vás nebo vaši rodinu nějak urazila.*řekne tišším hlasem. Pote si z něj chvíli utahuje, protože opravdu vypadá jako naštvane malé dítě. Následně mu dá tedy úkol a nevinně se zazubí.* Já jsem andílek.*řekne důrazně. Poté se začne červenat a koktat ze sebe náhodné věty.* ale je to přeci v pravidlech. Nemáme ti odmítat. A navíc jsi princ. Korunní princ. A já poddaná. Sedmá. Jak bych ti mohla něco odmítnout?*rozhodí lehce rukama.* Nesměj se mi! *Napomene ho pobaveným hlasem a zakryje si tváře dlaněmi.* Já jen že už si toho musel zažít tolik a já.. vždyť se pořád červenám, nervuju a sotva ze sebe dostanu větu, která dává smysl.*potřese nad sebou hlavou. Nakonec mu dá tedy malou rychlou pusu a má pocit, že to pro něj muselo být spíše mučení. Překvapí ji, když ji políbí znovu. Je to rozhodně lepší než ten první polibek.* Nechci jít.*řekne možná až moc brzo a rychle.* Nebo tedy.. pokud chceš, tak klidně. Musíš být unavený. Vypadáš tak. Měl by ses prospat. *Sjede ho pohledem s dávkou starostlivosti.* To chceš udělat? *Zeptá se vyděšeně a podive se na něj, připravená na útěk.*

Je to tradice. PRotože to jednou vymyslel nějakej můj šílenej předek, kterej byl dost slušně mimo a byl to zmetek, který chtěl zničit své budoucí příbuzný. *Pokrčí rameny a pak se na ni usměje.* V pohodě, tohle není urážení. Mě selekce štve a celá rdina na to ví můj názor. *Uchechtne se, ale poté se už radši rozhodnou závodit, ale naštve ho, že je poslední.* Nejsi andílek, Eden. Fakt ne. *Uchechtne se a zavrtí hlavou. Pak se jí zeptá na pusu a překvapí ho její reakce.* Jsem princ. Korunní pric. Bla, bla, bla. Vždyť jsem pořád člověk. A nejsi žádná poddaná. Jsi taky pořád člověk. Stejnej jako já. *Protočí nad ní oči, tohle ho vytáčí.* Eden, klid. Dýchej. *Řekne pobaveě a musí nad ní pobaveně vrtět hlavou.* Červenání ti sluší. *Zazubí se na ni a poté ji on daruje o něco hlubší a delší polibek.* Unvaený? To asi ještě budu. Mám přd sebou měsíce schůzek a předstírání, že mě tahle šaškárna strašně baví, i když si stejně žádnou manželku nevyberu. *Ušklíbne se apo její tázce se plácne do čela. Nevydrží to a rozesměje se.* Jasný, dělej, svlíkej se, přetáhnu tě pod koněm nebo na koni. Nebo kldině na zemi. *Zavrtí hlavou.- Klid, prosím tě. Nechci to udělat. Sice tak nevypaám, ale i já mám svoje meze. *Uchchtne se a pak chytne za uzdu koně.* Vydáme se teda zpátky? *Zpetá se jí, ale na nic moc nečeká a koně odvede zpátky do stáje.*

Je to blbá tradice. Nemůžou vám takhle předurčit, kdy se máte zamilovat a ještě k tomu vám dát na výběr..*zamumlá a odfrkne si.* Dobře. Nechci vás nějak urážet.*kývne hlavou.* Jsem! Koukni na mně! A všichni to říkajiiii. *Zatváří se jako ten největší andílek pod sluncem.* Promiň, nechtěla jsem tě vytočit. Omlouvám se. Já jen.. no.. prostě to byla blbost a neměla jsem to říkat. Máš pravdu. Všichni jsme jen lidé. Omlouvám se. *Vykoktá ze sebe a sklopí pohled.* Já dýchám! Aspoň se snažím..*poslední větu si spíše zamumlá pro sebe.* Nesluší. Nesnáším to.*řekne a pokusí si co nejvíce zakrýt tváře. Poté se políbí, a to hned dvakrát a následně začne komentovat jeho unavený stav.* A právě proto se musíš vyspat. Teď. Takže jdeme do paláce a ty se vyspíš ať máš zítra energii a nevypadáš jak chodící mrtvola.*zavelí pevným hlasem ale neubrání se náznaku pobavení.* Ne!*vykřikne zděšeně a o krok od něj ucouvne, když uslyší o svlékání se.* jo. Fajn. Dobře. Tak jo. *Vydechne a snaží se samu sebe uklidnit, že je opravdu v bezpečí.* Jasně.*souhlasí s ním pořád trochu rozhozeným hlasem a vydá se také do jízdárny i s klisnou.*

Měl to tak můj táta, můj děda, můj praděda a tak dál a všichni si našli polovičku. Tak nevím. Ale po mně selekci bude mít moje dítě, pak jeho dítě a tak dál. *Uchechtne se amusí nad tou blbostí zavrtět hlavou. Pak se na ní jen usměje. Když sklopí pohled, přijde k ní a vezme její bradu mezi palec a ukazováček a jemně ji zvedne hlavu.* Neomlouvej se pořád. *Zakoulí očima, ale na tváři má menší úsměv.* Dýcháš, ale vypadá to, jako bys každou chvilku ěla přestat. *Jen tak pronese, jako by vlatsně nemluvil o vážné věci.* Chodící mrtoly jsou fajn. A navíc budu chodííc mrtvola teď pořád. *Pokrčí rameny a pak ze srandy prohodí to o znásilnění. nikdy by ho nenapadl, že to vezme takhle vážně.* Edéén, klid. Neublížím ti. *Protáhne její jméno a pousměje se na ni. Pak odejdu do stájí, kde odsedlá koně a zavede ho tam, kde byl. Pak zase nabídne Eden rámě.* Jdeme? *Usměje se na ni a vydá se s ní k její komnatě.* Jsem rád, že jsem dneska s tebou strávil odpoledne, Eden. A pak mi dej vědět, co si mám teda vzít na sebe.*Mrkne na ni a pak ji jemně zedne ruku a políbí ji na její hřbet.* Těším se na naše další setkání. *Poví a vydá se do své komnaty.*

Je to blbý..*ukončí to a protočí očima. Pak se mu začne omlouvat a sklopí pohled. Když ucítí, jak ji jemně chytne za bradu, koukne na něj očima plnýma omluvy.* Promiň..*když ji dojde, že se omluvila zase, uchechtne se.* Je to asi zlozvyk.. prostě tím, jak se ke mě choval táta v dětství, tak jsem zvyklá za chyby pykat, takže se vždy omluvam.*přizná.* Nepřestanu.*protočí nad ním očima.*/Doufám../*domyslí si v duchu.* Nejsou fajn. Vždyť se tě pak každej bude bát. Prostě se půjdeš vyspat.*stojí si za svým a poté vězně trochu vážně jeho vtípky o znásilnění.* Jo jo, dobře. Já vím. Promiň, reagovala jsem přehnaně. *Povzdychne si a poté společně odvedou koně do stájí.* Jo.*přijme jeho rámě a vydají se zpět si paláce.* Taky jsem ráda, byla to opravdu zábava a užila jsem si to. A neboj, vědět ti určitě dám.*zazubí se na něj.* také se těším, dobrou noc.*řekne a začervená se, když ji políbí na hřbet ruky. Následně se otočí a vejde do své komnaty.*