Luxusní restaurace

*Dneska jí bylo docela dobře, takže nic nebránilo tomu, aby vylítla z komnaty jako hurikán, když jí dal Lucien vědět, že má volno a můžou na slíbené nákupy. Na žádných nebyla prakticky od doby, co zjistila, že je těhotná a vzhledem k tomu, že dříve tím trávila týdně spoustu hodin, tak už má dost velký absťák. Nejdříve se musela podívat samozřejmě na kosmetiku, než jí Lucien i přes protesty zatáhnul k těhotenskýmu oblečení. Musela uznat, že ne všechno je tak hrozné, jak si to představovala, takže nakonec skončila s plnými dvěma taškami. Další čtyři naplnila věcmi pro miminka, které jí přišly děsně roztomilé. Nejradši by to vykoupila všechno a stejně by to nebylo dost. Dostávala se už do bodu, kdy plánovala, jak odsud do paláce odtáhne dětskou postýlku, ale v tu chvíli jí Lucien dotáhl do restaurace. Vidina jídla je sice krásná, ale i tak by nejradši pokračovala v nákupech. Protočí očima, když slyší od číšnice o tom, jak jsou hezký pár a neodpustí si poznámku o tom, že jsou bratr a sestra a ona má špatně udělané obočí a nehty.* Protože jsi nepodědil rodinnou krásu, takže nevypadáme podobně. *Zamrká na něj jako andílek s nevinným úsměvem.* A taky protože málokdo má tak úžasnýho bratra, aby přežil nákupy. Od toho jsou většinou bezhlavě zamilovaný polovičky. *Složí mu vlastně i kompliment a pak se podívá do lístku a našpulí pusu, když přemýšlí, co si dát.* Asi toho lososa, co ty? *Zvedne k němu pohled.*

*Zvládal hodně, ale nákup kosmetiky utnul poměrně brzo a raději počkal před obchodem. Byl vážně rád, že Nyv patřila k minimalistickým osobnostem. Měla těch serepetiček pořád desetkrát víc než on, ale taky stokrát méně, než kolik očividně potřebovala Liv. Oblečení zvládal o něco lépe, ale to ještě nevěděl, jak těžké bude Livii zabránit vykoupit dětské oddělení. Vždyť ještě ani nevěděla pohlaví dětí! A ten nápad s koupí postýlky musel zavrhnout rovnou. Díky bohu aspoň jídlo ji donutí na chvíli přestat v šíleném nakupování, a tak zamíří do restaurace. Zaškubou mu koutky, když Liv usadí číšníci.* /No, ale tak hrubá jsi být asi nemusela./ *Pohrdlivě si odfrkne.* Haha, no nesnídala jsi ty vtipnou kaši. *Zhodnotí to a raději se věnuje jídelnímu lístku.* Oh, věř mi, že příště můžeš ukecat Easta, odmítám to absolvovat znova. *Ujistí ji a myslí to rozhodně vážně. Má Liv rád, ale na tohle nemá nervy snad žádný chlap.* Lasagne. *Vybere si po chvíli. Má chuť na těstoviny a na tomhle jídle se nedá tolik zkazit, zvlášť když to má být vyhlášená restaurace. K tomu si objedná jen vodu, ačkoliv by měl chuť na něco ostřejšího, pokud má přežít ještě jedno kolo nákupů.* Nějaký předkrm? *Zkusí ještě. Liv by měla jíst pořádně.* Byla jsi vůbec u toho doktora kvůli té nevolnosti? *Zeptá se jí podezřívavě. Radil jí to už před nějakou dobou. Ji ještě bude muset zatáhnout i do lékárny.* Snažil jsem se sem vytáhnout Nyv, ale pořád nerada chodí mezi lidi, kvůli vší té pozornosti. *Potlačí povzdech a rozhlédne se kolem. Byla to opravdu vkusná restaurace a zvědavých pohledů k nim s Liv proudilo minimum a půlka z nich byla nejspíš stejně kvůli té hoře tašek. Nyv sice byla momentálně víc populární, ale mohl by přeci zařídit soukromý salonek nebo něco.*

*Už chtěla začít trucovat, když jí odtáhnul od té postýlky, protože byla nádherná, ale přeci jen jídlo je jídlo a ona si uvědomí, že samým nadšením zapomněla na snídani a má už docela dost hlad. V restauraci usadí číšnici kvůli její poznámce. Když pracuje ve vyhlášený restauraci, měla by vědět, kdy mlčet. A taky k tomu přispějí její těhotenské nálady, kdy jí vytočila prakticky každá maličkost. Už párkrát vyhrožovala Eastovi, že jestli nějak neztlumí v noci dýchání a pištění v nose, bude spát na chodbě.* Zkusím jí zítra a dáme druhý kolo nákupů? Ještě mi pár věcí chybí. *Zamrká na něj jako nevinnost sama, i když moc dobře ví, že příští minimálně rok Lucien kvůli ní do obchodu nevleze.* East má práci a pak by taky byl schopnej pořídit kočárek pro dospělý, abych nemusela chodit. Jakmile někam jdu je problém, abych se neunavila a to ani nemluvim o tom, když chci jít někam sama i jenom v paláci. *Převrátí nad tím otráveně očima. Věděla, že čeká trojčata, byla si toho moc dobře vědoma a dávala si pozor. Ale East se pořád choval jako kdyby to s ní mělo každou chvílí seknout.* Nemam moc na žádnej chuť. *Potřese hlavou, když slyší o předkrmu.* Byla jsem na normální kontrole. Je to normální, zvlášť, když čekam trojčata. Takže budu prakticky dalších devět měsíců nepoužitelná. Jestli je vůbec do devátýho donosim.. *Pokrčí mírně rameny. Má docela strach z toho, jak to bude. Správně by měla rodit začátkem října, ale trojčata se rodí většinou daleko dřív, takže může rodit klidně koncem srpna.* Tak to zkus nějak pomalejš. Ne mezi smetánku do restaurace, ale třeba jenom na chvíli do parku. Nebo třeba jeskyně s vodopádem je hezká a málokdy se tam někdo objeví. Až si bude jistější, vyrazím si s ní na nákupy. *Zazubí se nadšeně.*

*Snažil se argumentovat tím, že postýlku neodnesou a mají jen jednu a taky třeba najde ještě hezčí. Podle něj by bylo rozumější najít je na internetu a objednat. Naštěstí se mu podaří ji odtáhnout včas. Rozhodně zavrtí hlavou.* Ne. Nikdy. Měla jsi šanci. Znovu to absolvovat nehodlám. Namotej si Easta, ať jde s tebou on. Pokrčí rameny.* Tak vezmi komornou. Já jsem vyřízený. Nejsem na tyhle maratony stavěný, přísahám, že se mi o oblečení bude i zdát. *Potlačí povzdech.* Hmm, no dobře, ale dezert si se mnou dáš, viď? *Pozvedne obočí a prosebně se na ni podívá. Musí ji dokopat k tomu, aby se pořádně najedla.* Donosíš. Ale jasně, je to normální, ale existují prášky, co neublíží dítěti a slouží ke zklidnění žaludečních potíží. Cestou se zastavíme v lékárně a zeptáme se, když ten doktor nedokázal nic předepsat. *Zaremcá naštvaně.* Ale jo... *Potlačí povzdech. Ven spolu jsou, ale to není to stejné. Přál by si, aby spolu mohli normálně do kavárny nebo na večeři. Byla jeho přítelkyně a miloval ji. Bylo tolik nenormální, že chtěl takové věci? Potřese hlavou a raději se zaměří na přítomnost.* No vidíš, můžeš vzít Nyv. Těší se, až tě pozná a ukážeš jí moje trapný fotky a povíš historky. *Odfrkne si a objedná jim u číšnice, která se zde zastaví.* Ale nezapomeň, že mám tvou fotku na nočníku, tak vol ty fotky moudře. *Rýpne si.*

Ale no taaak. Hrozně to hrotí. Jenom si nechceš přiznat, že máš mojí společnost rád a vlastně tě to díky mě i bavilo. *Zazubí se na něj.* Ale kdyby chtěla Nyv to bys šel, že jo? *Zamžiká obočím a nakonec si odfrkne.* Komornou s sebou nechci. Sakra, to ani jeden nechápete, že chci být taky někdy sama? Jasně, miluju společnost Easta i tu tvojí, ale taky chci trochu prostoru, abych si utřídila z toho všeho myšlenky a neskončilo to tim, že kvůli tomu budu muset odjet přes půlku země. *Potřebuje svůj osobní prostor, vždycky to tak bylo. Byl pro ní nezvyk najednou všechen čas sdílet ve společné komnatě s Eastem, i když už to zvládala vcelku dobře.* Uvidim, jak na tom budu. *Nechce ho nijak zklamat, ale kolikrát se jí po jídle udělá špatně, takže v tom případě by si žádný dezert radši nedala. Nepotřebuje si zničit sedačky v autě a ještě nabourat.* Doktorka říkala, že ještě neslyšela o ženský, která by zvládla donosit trojčata do devátýho měsíce. Výjimečně se to povede u dvojčat. *Pokrčí jedním ramenem.* Nepotřebuju do lékárny, jsem v pohodě. Vždycky si dam třeba čaj nebo se víc prospim a je to lepší. Navíc už mi zbývají jenom necelý dva týdny do druhýho trimestru a tam to snad bude lepší. *Nechce brát žádný prášky. Je těhotná, ne nemocná.* Mohla bych si s ní promluvit a zkusit to nenápadně nadhodit, jestli chceš. *Nabídne mu, protože vidí, že ho to mrzí a chce mu nějak pomoct.* Vážně? To je super. *Tak nějak čekala, že si Lucien pustil hubu našpacír a Nyv se jí bude spíš bát, ale ráda se s ní seznámí. Objedná si u číšnice, která tentokrát nemá žádné poznámky a cuknou jí koutky rtů nad tím, že si snažila spravit to obočí. I když si ho vlastně zprasila ještě víc.* Běž už s tou fotkou do hájeeee. *Zamručí nespokojeně.*

Bavilo? Na to jsi přišla z mého útrpného výrazu anebo z těch dvaceti poznámek o tom, ze proč já idiot nezůstal doma? *Pozvedne skepticky obočí. Chybělo mu s Liv trávit nějaký čas, dokud nedojeli do Illey, vídali se mnohem častěji než teď. Ale zrovna nakupování si fakt neužíval, bylo to utrpení.* Šel, ona narozdíl od tebe nepropadá tolik nezřízenému nakupování. *Zasměje se.* /Aspoň doufám./ *Ale nedokáže si Nyv představit rabovat obchody podobným stylem, to mu k ní nesedělo. Zacítí jiskru podráždění, ale pokusí se ji zkrotit.* Tak běž nakupovat sama, já to navrhl jen kvůli tomu, že jsi zněla, jako bys s sebou chtěla někoho mít. *Ohradí se ale naštěstí udrží klidný hlas. Neví, jak East, ale on se jí přece nevnucoval a ani ji neomezoval, a pokud on jo a ona je na něj naštvaná, ať si to nevybíjí na něm!* Dobře. *Pokývne hlavou.* Jistě, ale budeš mít po ruce všechnu dostupnou péči. V dnešní době nejsou předčasné porody nijak neobvyklé, o děti bude postaráno, neboj. *Uklidňuje ji. Samozřejmě nesmí potratit, musí se šetřit. Ale zároveň ani není nutné donosit všech devět měsíců, s tím asi ani nikdo nepočítá. Znovu potlačí povzdech. Ví, že je Liv tvrdohlavá, a tak už jen mykne rameny. Vážně jen doufá, že stihne aspoň pak něco nabrat, protože ho trápilo, že až na břicho vypadala hubenější než předtím. Osobně by byl raději, kdyby na sebe byla opatrnější, jenže donutit ji k tomi nemůže, může se akorát strachovat v duchu, pokud ji nechce naštvat.* To nemusíš. *Zavrtí hlavou. Ví, že kdyby Nyv požádal, šla by. Ale nechce to dělat, protože by Nyv šla jen aby mu udělala radost, a když ji to samotnou netěší, nechce ji nutit.* Super, tak bych to nenazýval. *Uchechtne se. Snažil se Nyv odradit, ale neúspěšně. Už se nějak smířil s tím, že se ty dvě poznají a bude mazec.* Hah, ani nápad, je to moje tajná zbraň, tak jednej moudře. *Zazubí se.* Jak je to vlastně mezi tebou a Eastem? *Zeptá se zvědavě. Stěžuje si na něj, ale na to se on neptá. Navíc má taky právo být zvědavý, když ona se do jeho vztahu míchá neustále.*

Ne, z toho ne. Ale znám tě dost na to, abych věděla, že uvnitř jásáš radostí, že můžeš být znova se svojí starší sestrou. *Zazubí se na něj.* Ale prosimtě. Za prvé, já mam v nakupování nějakej řád, jenom ty ho nechápeš a za druhé, každá ženská miluje nákupy. I když třeba ne tolik jako já. *Pokrčí rameny. Podle ní by zvládla zařídit, aby si to Nyv užila. Tak by třeba nakupování zkrátila, nebo jí vzala i do knihkupectví, aby nebyli jenom u kosmetiky a oblečení. Ale je si jistá, že by si to užili.* Tos to blbě pochopil. *Protočí očima po jeho ohrazení se.* /Nemá být ten chytrej?/ Jo, na nákupy jsem někoho chtěla s sebou a celkově už jsi mi hrozně chyběl. Mluvim o jiných chvílích, kdy bych byla nejradši sama, ale East vyšiluje. *Snaží se mu vysvětlit, že mu předtím nic nevyčítala.* Já vim. *Pokýve hlavou, ale stejně se bojí. Nebo hlavně je nervózní. Jasně, tak nějak teoreticky tuší, co jí čeká, ale realita je mnohdy úplně jiná a ona má před sebou až moc neznámých, z čehož docela vyšiluje. Vždycky jela podle nějakých svých pravidel. Krasobruslení, hokej, nějaká ta práce, nákupy, návštěva baru, nějaký románek. Ve všem tom chaosu měla svůj řád a věděla, co přijde. Ale teď jí život začalo ovlivňovat nějak moc lidí a otazníků přibývalo.* Ale tebe to trápí. *Namítne starostlivě, protože mu chce nějak pomoct.* Nekaž mi radost, chci jí konečně poznat jinak než přes chat. *Pokrčí rameny a převrátí důrazně očima, když nesdílí její nadšení.* Zkus mě nenasrat a možná si odpustim tu historku, jak v devíti skončil pod sukní tý starý baronky. *Mrkne na něj. Po jeho další otázce je chvíli ticho a naštěstí k tomu má dobrou záminku, protože jim akorát přinesou jídlo.* Až na tu jeho přehnanou starostlivost dobrý. *Odpoví nakonec s pokrčením rameny a začne se nimrat v lososovi.* Netušim, jak mu říct, co k němu cítim. *Přizná nakonec to, co jí užírá už nějakou dobu. Vždycky měla problém s vyjadřováním citů, utíkala od toho. Ale je si jistá tím, že Easta miluje a ví, že by si zasloužil to slyšet. Párkrát už se nadechovala, ale nakonec to vždycky vzdala, protože se bála. Bála se, jestli se to mezi nimi potom nezmění nějak.*

Jásám je troošičku přehnaný slovo. *Rýpne si.* Ale popravdě jo, rád tě vidím. Bylo tak nějak nevyhnutelný, ze začneme žít každý svůj život, ale doma jsme se prostě vídali o tolik víc... Je to zvláštní, mít najednou odstup, chápeš? *Neví, zda to cítí stejně, ale on rozhodně. Nejde o to, že by mu ségry každou chvíli chyběly, ale nemít je na očích je prostě zvláštní.* Právě, ne tolik, co ty. Jsou nákupy, a pak je maniakální rabování obchodů, a ty jsi spíše to druhé. *Ušklíbne se. Možná by ale bylo dobré poslat ty dvě spolu, protože by se tomu sám vyhnul hned na dvakrát a to je přece výhra.* Hmm a mluvili jste o tom spolu? BezBezs komunikace to nejde. Zkus mu prostě jen říct, že občas potřebuješ prostor, nemůže být přece až tak natvrdlý, aby to nepochopil. /I když... / *Nerad by ho podceňoval.* Vážně, bude to dobrý. *Ujistí ji vlídně. Všichni na ni dohlíží už teď, o děti bude dobře postaráno, a když se nebude zbytečně stresovat a namáhat, donosí je bez problémů do fáze, kdy už bude porod přijatelný a s menším rizikem.* Netrápí... *Odpoví jí, ale snaží se pro to najít lepší slovo.* Jem mě to... Mrzí? Miluju ji, prostě s ní chci trávit čas bez ohledu na pozornost a média. Asi bych chtěl, aby to tolik neřešila? Ale trápení to není. Navíc myslím, že časem se to zlepší. *Pokrčí rameny.* Jsem tvůj mladší brácha, kazit ti škodolibou radost je taková moje povinnost. *Uculí se nevinně.* Hej! Já se fakt potřeboval schovat a ta sukně byla jako stan. Dokonalý taktický úkryt. *Zasměje se. Jako dítě byl chvílemi trochu kvítko, ale to hlavně kvůli tomu, ze se snadno začal nudit. Donesou jim jídlo a on se do něj s chutí pustí, přesto stále trpělivě čeká na odpověď.* To ti nepomůžu. Já to prostě omylem vychrlil. *Přizná se.* Bavili jsme se a já jednoduše řekl, že ji miluju. Vím to jistě a myslel jsem na to tak často, že to ze mě vypadlo tak nějak přirozeně. Asi jsem měl být větší romantik. *Ušklíbne se a pokrčí rameny.* Ale rád bych jí to vynahradil. Když nechce do restaurace, tak holt udělám nějakou romantickou večeři sám. *Dodá zamýšleně.* Ale tobě by možná prospělo o tom tolik nepřemýšlet. Prostě mu to řekni. *Pokrčí rameny a napije se.*

Neni to přehnaný ani trochu. Je to přiměřený. *Brání se s pobaveným úsměvem na rtech. Když slyší, že je vážně rád, že jí vidí, spokojeně se uculí.* Jo, je to divný. Kolikrát je spousta věcí, který bych ti normálně hned řekla, protože bys byl vedle a pak mi dojde, že už nejsme doma. *Pousměje se nad tím trochu smutně, protože jí to docela chybí. Přijde jí, že všichni hrozně rychle vyrostli, ale moc dobře ví, že to bylo nevyhnutelný. A je ráda, že je Lucien šťastný a má Nyneve.* Ale to není rabování. Jsem dneska měla jenom trošku absťák. Naposledy jsem nakupovala ještě před tím, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Nediv se mi. *Uchechtne se při snaze se obhájit aspoň trochu. I když chápe, že třeba tu postýlku jen tak neukecá.* Říkám mu to pokaždý. A on pokaždý začne s tim, že čekam trojčata. Jako kdyby to nebyly miminka, ale atomovka, která může kdykoliv vybuchnout. *Protočí otráveně očima.* Tak počkat. Miluješ? Ty sis to konečně přiznal? *Rozzáří se jí oči nadšením, když si toho slova všimne.* Určitě si přivykne, tohle je pro ní pořád nový. Dej jí čas a pomalu to zkoušej. Třeba jí vem jenom na procházku a nakonec můžete skončit u nějaký restaurace. Když si to s tebou bude užívat do tý doby, nechá se zatáhnout i sem. *Navrhne mu.* Ale my vždycky fungovali opačně přece. To já jsem jak mladší škodolibej sourozenec. *Připomene mu s nevinným zaculením.* Jo, jasněě. Honila jsem tě jenom s obyčejnou čelenkou a ty ses radši schoval pod sukni skoro stoletý ženský. Když mluvíš o své první zkušenosti s ženskýma, zmiňuješ tohle? *Uchechtne se.* No.. Ne asi, ale určitě. Chudák Nyv. *Protočí mírně očima, ale musí se nad tím pobaveně usmát.* Až jí budeš dělat, uděláš bokem i jednu porci navíc pro mě? *Zamrká na něj prosebně, protože jídlo od něj si zamilovala.* Jenže já nevim jak. Chtěla jsem mu to říct už několikrát, ale vždycky jsem otevřela pusu a nakonec jí zase rychle zavřela. Nedokážu to. *Zamračí se do talíře a přeci jen se přemůže a něco málo ují.*

Mám ti dojem, že to je na mě hodnotit. *Odfrne si pobaveně.* No právě. *Souhlasí zamyšleně.* A není to tak, že by to teď bylo nějak lepší nebo horší, jen je prostě zvláštní se takhle posunout, chápeš? Dlouho jste pro mě s Astrid a našima byli prostě to nejdůležitější. A teď máme Nyv. A uvažuju do budoucna a vidím vlastní rodinu a plány a sice jste tam pořád, všichni, jenže už spíš na okraji než v tom středu. *Nervózně si prohrábne vlasy. Zas myslí moc dopředu a není si jistý, zda se mu myšlenky povedlo někomu jinému předat správně.* Doufám, že to dává smysl. *Nechce tím říct, že ji hodlá ze života vyřadit, to vůbec. Jen se mu prostě zamíchaly priority.* Já se nedivím, jen jsem měl na chvíli pocit, že začnu být věřící a pozvu na tebs vymítače ďábla, byla jsi jak pomatená. *Zaškubou mu koutky. Pořád si myslí, že koupila pár zbytečností, ale od těch největších hloupostí ji snad odradil anebo odtáhnul včas, jako třeba s tou postýlkou. Nehledě na to, že sice nebyl pověrčivý, ale neříkalo se, že nakupovat věci pro miminko moc brzy přináší smůlu? Měl to jako tajný argument v zásobě, kdyby snad cestou zahlédli kočárek, ale bojí se, že by tím Liv jen zbytečně vyděsil a zahodila by všechny tašky s dětským zbožím.* Víš, že je to tím, že tě miluje a bojí se o tebe a ty malé. *Namítne rozumně. Nejspíš je tk i důvod, proč mu zatím Liv neurvala hlavu.* Jen mu dej jasné hranice. Nejsi malomocná. Žádný sport, ale procházka ti určitě neuškodí. *Pokrčí rameny. Raději polkne poznámku o tom, ze to, že Nyv miluje už napsal v chatu, ještě by zase schytal, že z Liv dělá hloupou, některé věci se prostě neriskují. A tak jen přikývne.* Jo. Jsem s ní šťastný. A... Klidnější. Já nevím, jak je to možný, ale všechny ty myšlenky a frustrace, kolem ní to mizí. Nikdy jsem nebyl takhle klidný, Liv. Nikdy jsem nechtěl nic víc, než abych tohle cítil do konce života, že jsem prostě tam, kde mám být. S Nyv je to přirozený, takže jo... Miluju ji. *Vysvětlí to trochu blízko. Neví, jak přesně má láska vypadat, ale pokud to není to, že o danou osobu nechcete přijít a její štěstí je i vaše štěstí, co jiného by to mohlo být?* No jo. *Povzdechne si. Však to taky zkouší. A aspoň na veřejné akce s ním Nyv chodí a zdá se, že ta nervozita z pozornosti začíná opadat.* No tak dnes fungujeme správně. *Vrátí jí to posměšně.* Je menší trapas tahle historka, než abys měla v arzenálu moji fotku s tou úděsnou věcí. Schoval bych se tam klidně znova, když mě to zachránilo. *Vysvětlí jí. Sice pak dostal vyčiněno a poslali ho do pokoje, čelence se však vyhnul. * Nezdálo se, že by jí to vadilo. *Oponuje, ale trochu provinile se přeci jen cítí. Musí jí to vynahradit.* Jasně, nachystám romantickou večeři a přízvuk sestru. *Ušklíbne se, ale pak přeci jen přikývne.* Nechám ti poslat. *Je rád, že aspoň něco ochotně jí, přijde mu, že teď se v jídle spíše nimrá. * Moc nad tím přemýšlíš, vážně. Tohle nejde vymyslet, naplánovat. Hlavně to musí jít od srdce. *Navrhne jí pto změnu, ale těžko říct, zda je zrovna on ten povolaný o tomhle mluvit. Ale zase... Fungovalo mu to, no ne?*

Jo, to chápu. *Pokýve hlavou, i když musí sklopit pohled ke stolu a rychle zamrkat. Přeje mu, aby byl šťastný a je za něj vážně hrozně moc ráda. Ale to nemění nic na tom, že jí její mladší bráška bude chybět. Byla zvyklá mít ho u sebe pořád. Byl její jediný nejlepší kamarád. Tahle změna přišla hrozně rychle. Nejdřív přijeli sem, pak se ona zničeho nic tak nějak omylem vdala a teď si i Lucien našel svojí lásku. Tak nějak vždycky tušila, že to přijde, ale čekala, že to bude daleko později a pomaleji.* Jo, dává, neboj. *Pousměje se na něj.* To není pravda. *Protočí očima a uchechtne se.* Možná jsem se nechala malinko unést, ale to bylo vše. *Pokrčí jedním ramenem.* Jo, já to vím. A snažím se ho chápat. Jenom je to těžký. Sama o svý tři malý Eastony nechci přijít a on to ví. *Takhle jim začala říkat. Představa jejího manžela se třemi malými kopiemi byla tak nádherná, že si ty děti dokázala opravdu zamilovat a nebrat je jenom nějaký vetřelce. Myslí si, že to budou kluci.* Co kdybys mu vysvětlil i ty? Protože mam pocit, že mě neposlouchá. Většinu času se mi dívá do výstřihu, než do obličeje. *Poznamená pobaveně a je to pravda. Díky těhotenství jí narostlo nejen břicho, ale i prsa a zvlášť v tom Easton vyžívá natolik, že začala přemýšlet, že si je nechá na podobnou velikost po těhotenství zvětšit, aby byl takhle spokojený i dál. Stejně přemýšlela o tom, že si nejspíš bude muset udělat něco s břichem, protože po donošení trojčat bude vypadat příšerně, tak by to spojila.* Je krásný tě takhle vidět. Nejenom klidnýho, ale hlavně spokojenýho. Dřív ses pořád mračil a měl nos v knížkách a teď konečně žiješ. *Usměje se nad tím spokojeně, protože je za něj skutečně ráda.* Náhodou ta čelenka by ti slušela. Každýmu sluší roh jednorožce. *Brání se se smíchem. Kdyby byli doma, už by vytahovala album plné fotek, aby si připomněli další vzpomínky, ale tady pokračuje v posouvání lososa po talíři.* Nechtěla jsem přizvat. Stačí, když mi talíř necháš v kuchyni a napíšeš, až bude hotovo. Nemám potřebu vám kazit romantiku a ... erotiku, která nejspíš přijde hned potom. A kdyby přišla hned a vy to nestihli sníst, klidně mi to taky pošli. *Zazubí se na něj.* Jenže moje srdce bylo celej život jak kus kamene nebo ledu, nebo si tomu říkej jak chceš. Ale prostě... já mam strach, že to nedokážu. *Zamračí se nad tím a strčí si jedno menší sousto do pusy.*

*Doopravdy se to všechno semlelo hrozně rychle. Vždyť jsou to jen dva měsíce, co jsou tady a Liv je vdaná a čeká trojčata. A on se poprvé zamiloval. Když jsem jel, nečekal, že jim to takhle změní život. Až se ale vrátí do Belgie, bude to nejspíš zase jinak. Budoi si možná trochu blíž, ale i tak, Liv bude mít spoustu práce se svou rodinou a on se rozhodně bude chtít věnovat i Nyneve. Už to nebude jako dřív.* Prý malilinko. *Pohlédne skepticky na všechny ty tašky na zemi a židlích kolem nich. Takhle si on teda málo nepředstavuje. A jeho uchozené bolavé nohy taky ne.* Třeba to budou malé Livinky. *Poškádlí ji znovu.* Musíte najít nějaký kompromis. Bez toho to nepůjde a to ani do budoucna. *Kdo ale je, aby udílel rady zrovna v manželství. Nevěřícně na ni pohlédne.* Proč to mám žehlit já? *Postěžuje si.* Ale fajn, napíšu mu. *Do výstřihu se sestře nepodívá, i když měl na chvíli tu tendenci, čisté aby zjistil, zda doopravdy v dekoltu nabrala, ale díky bohu tomu nutkání odolá.* Ah, nos v knížkách mám pořád často. *Ujistí ji pobaveně. Občas čtou s Nyv spolu, i když oba úplně něco jiného. Tyhle poklidné večery miloval. Nyv mu nevyčítala, když se zatoulal v myšlenkách, anebo na ni neměl čas, či dal přednost knize před konverzací. Vždycky ho brala tak, jak je. A to bylo dokonalé. Otřese se se při vzpomínce na tu prokletou čelenku.* Tak si ji nos sama a zkus ji vnutit Eastovi. *Ušklíbne se.* A když si to rozdáme na stole, budeš i tak to jídlo chtít. *Vrátí jí tu poznámku nevybíravě.* Neboj, nechám ti něco poslat, až to uvařím. *Ujistí ji nakonec vážně. Sám jí s chutí a mluví mezi pauzami.* Ale dokážeš. A nikdy jsi neměla srdce jako kus ledu. Ne vůči nám. Držíš si odstup, ale k lidem, co je máš ráda, jsi hodná, to sama víš. Až na to věčné pošťuchování. Prostě mu to řekni. Já vím, že to zní hrozně pitomě, ale ono to u toho skončí. Ať už při nějaké romantické scéně nebo ne, zastavíš se v momentě, kdy to jen budeš muset vyslovit. A na ničem nebude záležet. A věřím, že ani jemu nebude záležet na ničem jiném, než na tom, žes to konečně řekla. *Potlačení povzdech.* Když jsem to zvládl já, fakt chceš říct, že to nezvládneš i ty? *Pozvedne obočí. On byl přes city poleno. I ona je vždycky vyjadřovala líp a to už je co říct.*

No jasně, že malinko. Kdyby to bylo hodně, potřebuju dalších pět lidí, aby ty tašky odtahali. *Pokrčí rameny a nevinně se u toho zaculí. Dokázala by nakupovat do večera a ani by si nevšimla, že tím strávila tolik času. Nechápe, proč s ní nikdo podobný zápal nesdílí. Ale to přeci neznamená, že je nějak narušená, že?* Je to možný, ale já nevim... Když si je představím, od začátku vidím tři kluky.*Přizná.* Prý jsou nějaký domácí testy na zjištění pohlaví, který se dají udělat od dokončeného desátého týdne. Takže za pár dnů bych si ho mohla udělat. Vím, že to nemusí být přesný, ale domluvili jsme se s Eastonem, že to chceme zkusit, protože jsme zvědaví.* Já vim. Jenom je to složitý. Proto jsem se celej život všem vztahům vyhýbala. Nejdřív jsme se nesnášeli, pak byli oba nadšení, že spolu jsme a teď..bych ho občas nejradši uškrtila. *Možná je to v manželství normální. Jejich máma si taky musela vypěstovat nervy, když žila s jejich tátou.* Protože mě máš rád a záleží ti na mě? *Navrhne jeden z možných důvodů a u toho se uchechtne.* Děkuju. *Pousměje se na něj vděčně.* Ale nejsi tak mimo jako předtím, víš? Předtím jsi byl spíš v tom světě knížek a matiky a občas ses z něj jenom probral, když jsme za tebou s Astrid přišli. Ale teď je to naopak. Jsi tady, doopravdy žiješ a do knížky a k matice utíkáš jenom, když to potřebuješ. *Pokrčí rameny. Ten rozdíl mezi Lucienem, jak ho znala dřív a Lucienem teď by větší snad být ani nemohl.* Ehh... To zas ne. Radši nic neposílej. *Ušklíbne se, když si to představí a radši nad tím potřese hlavou, aby si z ní podobné myšlenky vyhnala a nezvedl se jí tu žaludek.* Jo, přesně to chci říct. Protože ty na všechno jdeš přes nějakou rovnici. Tohle rovná se tomuhle a tak. Jenže já mam před sebou obrovskou stěnu, do který narazim kdykoliv se snažim nějaký city vyjádřit. *Dloubne vidličkou frustrovaně do lososa. Ale přeci jen má docela hlad, když ani nesnídala, takže začne nějak normálně jíst, aby svojí porci zlikvidovala.*

Takže ses krotila prostě jen protože nemáme dost rukou? *Pozvedne obočí. Ví moc dobře, že by byla schopná si zavolat auto nebo další lidi na to, aby měli kam tašky ukládat a pokračovala by. Přeci jen, kdyby neřekl důrazné NE, tak by teď museli tahat ještě postýlku. No, snad by měla aspoň dost rozumu, aby ji nechala jen objednat a dovézt, jenže u Livie jeden nikdy neví. Možná proto ji East nechtěl pustit na nákupy, ne kvůli těhotenství, ale ze strachu, aby pak jejich komnata nevypadala jako skladiště.* Hmm, to chápu a nestěžoval bych si, jeden kluk by byl přeci Lucien. *Zazubí se vesele. Ty testy rozhodně nejsou přesné, ale když jsou zvědaví, tak proč ne. Ultrazvuk jim to později potvrdí nebo vyvrátí. Mykne ramenem v neurčitém gestu.* Já nevím, tys vždycky byla taková, štveš lidi, co máš ráda a oni štvou tebe, ale možná právě proto se máte rádi. *Podotkne. U nich to tak teda rozhodně fungovalo. A nemyslí si, že by ji měl rád stejně bez všeho toho škádlení. Miloval Astrid, ale hodně ochranitelským způsobem. Liv? Ta byla spíše jako nejlepší kamarád, s kterým se věčně dohadujete, ale nakonec k vám neodmyslitelně patří a vzdát byste se ho nechtěli.* Hmm... *Zabručí nepřesvědčivě, ale souhlasí, že mu napíše. Nad jejím shrnutím situace se zamyslí.* Jo.. To asi jo. *Potvrdí. Předtím byly informace, výzkumy, knihy, jeho velká priorita. Nalézal v nich klid i zábavu, ale teď se soustředil více na okolí a knihy byly jen vítané rozptýlení. Už je nepotřeboval k tomu, aby si uspořádal myšlenky, byl klidnější. A když by přeci jen přišla frustrace, pořád měl box a běhání. Vítězně se usměje a uchechtne se.* Neboj, pošlu to rovnou z kuchyně, udělám ti porci zvlášť. Ale ten tvůj výraz stál za to. *Nemá ho provokovat.* Ne, ty to bereš jako nějakou složitou rovnici, co ji neumíš vyřešit. Tady nejde o nic jiného, než že se bojíš. Bojíš se toho, že to necítí stejně. Jenže to je pitomost. Přiznal si, že tě miluje ještě dřív, než ty jej. Bojíš se, že to něco změní. Jo, změní, k lepšímu. Bojíš se, že to pokazíš. Jak? Tohle není soutěž, jde o to ujistit člověka, co ho máš ráda, že to cítíš stejně. Není to vůbec složité. Těžký je jen zbavit se toho iracionálního strachu. Pokud se na to necítíš, fajn, neříkej mu to. ALe prodlužuješ tím jen tu chvíli, kdy se cítíš mizerně a on nejistě. Aspoň tak mi to přijde. *Pokrčí rameny. Tím, že to East už předtím řekl, to mezi nimi prostě bude bolestně viset, i když ne už tak očividně. East by si zasloužil vědět, jak se Livia cítí. On by na jeho místě asi vnitřně šílel. Spokojeně dojí svou porci a nad tím dezertem seriózně uvažuje.*

No... A taky jsem nechtěla, abys mě měl za úplnýho magora. I když to se asi nepovedlo. *Uzná hned sama, protože Lucienův pohled moc nenaznačuje tomu, že by jí vnímal jako normální lidskou bytost.* /Spíš zplozence satana../ Neboj, s tim tak nějak už počítám. Druhej by byl Timothy zase po bráchovi Easta. A třetí.. tam mě napadlo spojit jména našich tátů nějak. No a kdyby to byly holky... Tak teoreticky mám v záloze Lucile. *Oplatí mu zazubení. Chce mu udělat radost. A on toho pro ní za život udělal tolik, že ráda pojmenuje své dítě po jeho úžasném strýčkovi.* Já lidi okolo sebe vůbec neštvu. Copak sis nevšiml tý svatozáře? V tom případě musíme i do optiky. *Zamrká jako neviňátko, ke kterému má hodně daleko. Vlastně je ale to věčné popichování něco, co na jejich vztahu miluje. Vždycky věděla, co od něj čekat. Už to brala jako relax, když on ryl do ní a ona zase do něj. Potěší jí, když uzná, že má pravdu potom, co vysvětlí zásadní rozdíl mezi Lucienem dřív a Lucienem teď. Většinu času jí akorát tak vysvětloval, proč má pravdu on, takže tohle je příjemná změna.* Debile. *Ušklíbne se pobaveně, když jí slíbí, že udělá porci stranou pro ní, která nepřijde do kontaktu se sexem jeho a Nyv.* Já to neberu jako rovnici. Vždyť pořádně ani nechápu, co to je. *Zamračí se trochu při představě toho, že by zase s nějakými rovnicemi měla bojovat potom, co se jich konečně zbavila, když jakž takž odmaturovala. Rozhodně nepotřebuje už nikdy matiku vidět. Ještě čísla v rozpočtech, který se dají nacvakat na kalkulačku dává, ale jakmile se tam objeví písmenka a ty malý čísílka u jiných velkých čísílek, který by ani nedokázala správně nazvat mocninami, už je silně v háji.* Jenže co když si to rozmyslel? Co když za tu dobu přišel na to, že předtim byl nějak pod vlivem nebo kdo ví co a už ke mě tohle necítí? Mohl se třeba jenom splést nebo nechat unést.. *Pokrčí trochu bezradně rameny, zatímco honí vidličkou po talíři poslední kousek, u čehož pozoruje prstýnek na prstu, který jí Easton daroval k valentýnu jako zásnubní, aby nemusela nosit nějaký svůj, který si krátce po svatbě vybrala ve šperkovnici a spolu s ním snubní, který pro ně pořídila zase ona. Nakonec zvládne porci dojíst a doufá, že zvládne cestu do paláce, aniž by se jí z toho udělalo špatně. Ale žaludek doteď zatím drží klidný stav, takže hádá, že bude jeden z těch dobrých dnů.*

*Tomu se musí zasmát.* Jo, tak to se rozhodně nepovedlo. *Uzná. Doteď se vždy nákupům s ní vyhýbal a to bylo rozumné rozhodnutí protože to, co mu ukázala dnes? Hrůza a děs. Nejspíš teď bude vlastní oblečení nosit do doby, než se na něm začne rozpadat, jen proto, aby nemusel žádné zkoušet ani vstoupit do žádného obchodu jet se hodně dlouho.* /Mám z ní trauma./ *Povzdechne si v duchu.* Táta by byl rád, kdyby se jmenovalo jedno po něm, to je fakt. *Uzná a zeširoka se usměje, když zmíní, že je ve hře ještě i Lucile.* To je hezké jméno. *Uzná trochu egoisticky.* Roztomilé. Což je skoro zvláštní, když vezmu v úvahu, že by se jmenovala po mně, když ty mě za roztomilého nepovažuješ. *Zaškubou mu pobavením koutky. Rozhodně si však nehodlá stěžovat. Hřeje ho u srdce, že doopravdy vzala jeho žertovnou žádost vážně a má ho ráda natolik, aby po něm pojmenovala svoje dítě.* I kdybys mi sehnala brýle s pěti dioptriema, neuvidím nic, protože svatozář rozhodně nemáš. Možná leda rohy. *Ušklíbne se. Ani nemusí nad tímhle pošťuchováním přemýšlet, je to něco, co oni dva dělají automaticky a co ho ironicky uklidňuje a zlepšuje mu to náladu, i když ho uráží.* Pche, došly ti lepší nadávky. *Odbude ji.* Ale fajn, tak žádné jídlo, proč bych na tebe měl myslet a dělat porci navíc. A to jsem si říkal, že udělám čokoládové suflé a k tomu domácí zmrzlinu jako dezert, hmm. *Pokrčí schválně rameny.* Aspoň víc zbude pro nás. *Dodá spokojeně.* /Nemusíš vědět, co to je, jen k tomu přistupuješ stejně, jako by to byl neřešitelný problém./ *Potlačí povzdech.* Já už mlčím. Cokoliv, co řeknu, smeteš že stolu, chováš se, jako bys chtěla, abych ti vymluvil nápad říct mu, co k němu cítíš. Jenže ty bys mu to říct měla. Nechováš se k němu fér. On taky dost riskoval, když ti to řekl. A i když jsi mu to neoplatila, nikam nešel a dělá pro tebe první poslední, i když to občas přehání. *Potřese hlavou. Vlastně mu přišlo Easta líto. Kdyby mu Nyv ono miluju tě neoplatila, taky by od ní neodešel, ale užíralo by ho to. Snažil by se o její lásku a nedočkavě vyčkával, zda to začne cítit stejně. A má pocit, že East to musí cítit podobně. Kdyby mu Liv řekla, že ho miluje, zapsal by si to asi jako jeden z nejlepších dnů svého života. Jenže Liv byla tvrdohlavá a pořád opakovala to samé a on už prostě nevěděl, co víc jí říct. Když nebude riskovat, taky nic nezíská. Nějak ho přejde i chuť na přídavek. Po téhle konverzaci se vidí v komnatě u Nyv. Znal spoustu skvělých pocitů. Ale žádný se nevyrovnal tomu být s ženou, kterou miluje, a která jeho. Nebyl zrovma člověk, co riskoval, ale kvůli ní klidně stokrát. Vytrhne se z myšlenek a pohlédne na tašky.* Tak co že nám to ještě chybí? Měli bychom se na to vrhnout, když už tu jsme, podruhé mě vážně nevytáhneš. *Ujistí ji znovu s úsměvem.*

Příště zkusim být přesvědčivější. *Ujistí ho se zazubením.* Jo... No... Jestli ho neklepne, až zjistí, že bude mít vlastně tři vnoučata naráz. *Přizná opatrně. Ještě se nějak nedostala k tomu rodičům přiznat, že čeká více jak jedno dítě. Moc dobře ví, jak byli zklamaní, když zjistili, jak se vdala, slyšela to z tónu jejich hlasů při telefonátu. A taky byli dost na prášky, když zjistili, že je k tomu i těhotná. Chtěla jim dát chvíli na to se s tím sžít, než přijde s další šokující zprávou. A pak se taky bála jejich vyšilování a každodenních telefonátů o tom, jak jí je. Na to jí stačil Easton. Už teď jí máma často bombardovala zprávama, jak jí je a jestli je všechno v pořádku. Ví, že se na ní nesmí zlobit, chápe to, ale stejně to nic nemění na tom, jak je to otravné.* Nepovažuju tě za roztomilýho, ale ty děcka snad budou po Eastovi, tak by nějakou roztomilost mohli podědit. A ty jsi hlavně skvělej brácha, takže si myslim, že je jedině dobře, když se jedno z dětí bude jmenovat po super strýčkovi, co bude pomáhat s hlídáním. *Zazubí se na něj. Už automaticky počítá s tím, že se na jeho pomocnou ruku bude moct spolehnout.* Rohy ne. Ty by mi neslušely. Ale svatozář by se mi hodila k těm novým botám. *Jen ona ví, jaké boty má na mysli, protože dneska pořídila asi 7 nových párů.* Spíš šetřím energii na něco důležitějšího, než jsi ty. *Mrkne na něj, ale úsměv jí pohasne, když slyší, že nic nedostane.* Cože? Ne, počkej. No tak. Já chci taky. Tohle je nefér. *Zamračí se jako nespokojené dítě, kterému někdo sebral oblíbenou hračku z ruky.* Protože chci, abys mi to vymluvil. Chci slyšet, že je to blbej nápad a že to dělat nemam, protože by to spoustu věcí usnadnilo. *Přizná a trochu zoufale rozhodí rukama ignorující všechny ty lidi okolo, kteří se na ně přitom zmateně podívali.* Neboj, už tě víc týrat nebudu. Navíc nechci riskovat, že se mi při dalším chození udělá blbě, takže můžeme do paláce. *Pousměje se na něj. Moc dobře na něm pozná, že chce být už vážně jinde a nejde jen o klasické popichování její lásky k nakupování. Navíc si ho dneska užila už dost, takže se ráda vrátí zpátky do postele.*

*Nepříliš přesvědčeně se na ni podívá.* Klidně, příště tam totiž já nebudu. *Nenechá se nachytat. Nepřesvědčí ho, aby s ní šel nakupovat znovu, v žádném případě. Má svůj život rád. To už s ní radši vážně pošle Nyv. Ta to možná ocení víc, a kdyby ne, o to spíše pak ocení návrat domů k němu, v každém případě to bude výhra. Skoro by mu zaskočilo. Nevěřícně na ni pohlédne.* ONI TO NEVÍ?! *Vyhrkne trochu moc nahlas, až se po nich pár lidí ohlédne a on si raději odpije a zklidní se.* Sakra, Liv, nemyslíš, že by to měli vědět? *Dodá už klidně. Možná se Liv téhle konverzaci s nimi schválně vyhýbala, ale nemůže jim tohle přeci tajit.* Po Eastovi? Takže ty přiznáváš, že nejsi roztomilá? *Usměje se pobaveně nad tím, koho zvolila jako hlavního nosiče genu roztomilosti v jejich manželství.* Aaah, takže to je úplatek za hlídání, jo? *Stále se však usmívá, lhal by, kdyby řekl, že ho její slova nepotěšila.* Ale sedly by k tobě perfektně. Pfuu a který boty myslíš? *Protočí očima, pořídila si hned několik nových párů, což nechápe, protože teď chodí ven méně než předtím, tak na co sakra tolik bot potřebuje? Navíc jí v těhotenství asi začnou natékat kotníky, to bude stejně pak nejraději chodit v pohodlných bačkorách, případně teniskách.* Uh, radši nechci vědět na co. *Potlačí úšklebek a rozhodne se jí zkazit radost, co se jídla týče.* Chceš? *Hraje překvapeného.* A neřekla jsi před chvílí, že raději ne? Nerad bych ti přeci nutil suflé se zmrzlinou, ačkoliv obojí dělám prý naprosto vynikající, ale chápu, že na sladké třeba vůbec nemáš chuť a tak. *Nevinně zamrká a umí to stejně skvěle jako ona. I proto mu vždycky všechno prošlo, mohla říkat, že není roztomilý, ale bylo na něm něco klukovsky okouzlujícího, když sám chtěl.* Tak to si najdi někoho jiného. Já myslím, že bys mu to říct měla, protože tím máte oba víc co získat, než ztratit. *Znovu jen mykne rameny, nenechá se jejím lamentováním rozhodit. Sám je rád, že to mají s Nyv pořešené.* Ah, už jsem říkal, že tě mám rád? TO se mi ulevilo. *Setře si imaginární slzu a poprosí servírku o účet, který zaplatí. Následně sesbírá svůj díl tašek, který je samozřejmě větší než ten její.* Tak jdeme. *Dveře mu naštěstí otevře obsluha, s těma plnýma rukama by mu to šlo těžko.*

Ale prosimtě. Třeba za tři roky už si to nebudeš pamatovat až tak dobře a necháš se ukecat. *Pokrčí rameny. Ona si na tu dobu mileráda počká a radši ho donutí vzít si pohorky, aby tolik neremcal kvůli bolesti nohou. Trochu sebou cukne, když slyší jeho vyhrknutí a provinile sklopí pohled k talíři.* Já vim, že by to měli vědět. Jenže ... prostě budou vyšilovat. A už tak jsem je dost zklamala. Radši si před dalšim kolem vezmu menší pauzu. Už takhle šílí East, ještě aby do toho několikrát denně volala šílící máma, že se táta chce oběsit kvůli tomu, že si připadá starej a jakou má starost o mě a děcka, jestli jsem v pořádku a podobný kecy. Mam jenom jedny nervy. *Snaží se mu to trochu vysvětlit, i když pochybuje, že se to v jeho očích setká s nějakým požehnáním.* To jsem neřekla. Ale on je roztomilejší. Celkově bych chtěla, aby byly děti hlavně po něm. *Přizná s pokrčením rameny. Její manžel jí přijde dokonalý, až na tu přehnanou starostlivost a i tu na něm miluje tak nějak. Prostě to k němu patří a bez toho by to nebyl on.* To samozřejmě ne. S hlídáním počítám i bez úplatku, milovaný bráško. *Zaculí se na něj.* No přece ty s tim zlatym páskem. *Pochybuje, že si vybaví, které myslí, takže neplýtvá energii na bližší popis.* Nechci jídlo, který přišlo do styku s tvym a Nyneve sexem. Nedělej blbýho. No taaak. *Zamračí se nespokojeně a potlačí chuť po něm hodit vidličku s úmyslem, aby se mu zabodla do čela.* Nojonojo. Tak teda děkuju za podporu a holt mu to nějak řeknu. *Zabrblá si spíš sama pro sebe, když dokončuje porci jídla a pak se rozhodne ho dalších nákupů ušetřit. Je vděčná za to, že šel s ní a sama by byla schopná nakupovat do večera, ale moc dobře ví, že má Lucien dost.* Jenom rád. Vždyť mě přímo zbožňuješ. *Zakření se na něj a po zaplacení posbírá svůj díl tašek.* Mimochodem, až tohle všechno bude Nyv snášet líp, musíme si sem společně vyrazit. Já, ty, ona a East. Mohla by být sranda. A zvu vás. *Zazubí se na něj nadšeně. Když dojdou k jejímu autu, začne složitá operace naskládání tašek dovnitř. Při vybírání auta byla velikost kufru to poslední, co jí zajímalo. Nikdy moc úložného prostoru nepotřebovala, řízení pro ní bylo hlavně odreagování a rychlý únik před povinnostmi a palácem, takže část tašek skončí na zadních sedadlech a jen tak tak vidí ve zpětném zrcátku i něco s cesty za nimi kromě těch tašek. Když pak všechno vyloží u ní v komnatě, stoupne si na špičky, aby mohla Luciena obejmout kolem krku.* Díky, že jsi šel se mnou. Užila jsem si to. *Řekne mu upřímně se širokým úsměvem a pak ho radši nechá jít za Nyneve, protože má pocit, že mu bez ní za chvíli klepne.*

* Nechápe ako, je možné, že je niekde skôr ako niekto iný. To zvyčajne ona vždy mešká na miesto stretnutia. To by malo na ňu urobiť zlý dojem, že Algot si neurobil tú námahu, aby tu nebol skôr. Ale predsa len skutočnosti nejde o nič. Šoférovi ktorý, ju dovedie na miesto reštaurácie po malej chvíli len, čo vyjde von nechá osamotenú a nedočkavo čaká kedy uvidí Algota. Vie ako, vyzerá predsa len nie je neandertálec a na sociálnych sieťach si svojho drahého snúbenca  prezrela. Veľa sa o ňom nedozvedela len t, že rád číta a podstate je veľmi introvertný, čo je úplný opak jej. Nedočkavo sa mrví na mieste a napravuje si krátku čiernu sukňu.  Znova si prehodí vlasmi a pozrie sa do vypnutého mobilu na svoj odraz. Upraví si červený rúž na svojich perách a krátku čiernu košeľu znova napraví. Nie tak od nervozity, ako od toho že, musí tak čakať.  Nedočkavo stojí na špičkách či nezazrie jeho postavu

*Na dnešní večer měl domluvené setkání s Maeve. Ne že by si místo toho radši nečetl, ale mohli být i horší věci než tohle. Neměl rád nějaké řízení a vození řidičem. Nechal si do Illéi přivést jednoho ze svých veteránů. Jako auta je miloval. Zrovna tohle byl Ferrari kabriolet z 50 let ve výborném stavu. Zaparkoval někde poblíž restaurace kde se měli sejít. Postavově měl skoro 190cm a byl bledý oproti místním, takže se bohužel v davu jen tak neztratil. Světle hnědé oči a modré oči tomu dodávali ten severský nádech.* Ahoj. *Pozdravil jí a poprvé si jí pořádně prohlédnul. Moc času na sociálních sítích nevrátil, ale pár jejich fotek viděl.* Asi půjdeme dovnitř. *Podrží jí dveře a ona se posadí ke stolu a přinesou jim jídelní lístek.* Máš nějaké oblíbené jídlo? *Zeptá se slušně.*

*Zazrie konečne toho vysokého chlapca a radostne mu zamáva.* / Konečne/* V mysli si povie a keď konečne podíde ku nej Algot . Ako má vo zvyku rada by ho aspoň objala. Už-už ruky dáva pred neho keď ju prekvapí s otvorenými dverami. Ruky rýchlo dá späť k sebe a ruky založí späť k telu. Do vnútra prejdú dlhou chodbou na ktorej boli rôzne obrazy a ona fascinujúco hľadela na obrazy, ktoré tam viseli. Takmer okamžite zistila, že sú to len napodobeniny, ale človeku, ktorý sa nevyzná v obrazoch to ani len nepríde na um. Nakoniec chodby stál už personál, aby privítal ich výsosti. Keď už konečne tie formálností prejdú odvedú ich k stolu. A ďalší z nich im podá jedální lístok, aby si mohli vybrať. Príliš dlho nemusela rozmýšľať. Miluje morské plody aj keď ,ako členka kráľovskej rodiny by také niečo jesť nemala, kvôli možnej otrave. To je jej fuk. Nikdy ju ešte nikdy nikto neotrávil a pri otázke Algota sa na neho pozrie.* Nemám obľúbené jedlo zásade zjem všetko, čo nezje mňa.* Povie a potom sa pozrie na neho. To sa už znova blíži k ním čašník aby, im nalial šampanské. Usmeje sa na čašníka a ten sa znova vzdiali, aby sa moholi rozprávať.* A ty máš nejaké obľúbené jedlo?* Spýta sa ho a upije so šampanského.* Pretože pri tvojej výške by som odhadovala, že ak si hladný zješ polovičku Švédska.* Podpichne ho a sleduje, ho očkom. Vyzorovo sa jej trochu podobal na Connora jej brata a zároveň milenca, ktorého milovala každým úderom svojho srdca. Trávenie času s inými bolo pre ňu len také po vyrazenie. Tu pred ňou sedí jej snúbenec a jej to príde celkom neuveriteľné.* Inak máš pekné fáro. Zaujímajú ťa autá?* Spýta sa a pohľadom s jedálneho lístku pozrie na Algota.* Nie si teda úplný suchar.* Znova do neho žartovne vyryje.*

*Projdou chodbou do restaurace, kde vysí pár laciných kopií slavných obrazí. Obdivoval spíše moderní umění, kubismus a nebo klasické kresby ale i přesto poznal že tohle nejsou nijak nedostupné kopie a tak ho ani nijak nezaujali. Pozdravu ze strany personálu hodného členům královské rodiny nijak pozornost nevěnoval, jenom se pousmál. Byl zvyklý na to že se mu všude klaněli a dělali co chtěl. Nakonec Švédsko se za vlády jeho otce poměrně zvedlo a silné spojenectví s Německem, Itálií a ještě pár zeměmi v Jižní Americe z nich začínalo dělat velmoc Evropy. Usadili se ke stolu. Kde jí i jako gentleman odtáhnul židli a nechal jí sednout si první.* Ne že bych byl nějak vybíravý, ale nejradši mám asi pizzu. Tu pravou italskou. Mám tam část rodiny. *Prozradil jí něco o sobě.* Ikdyž pizzu s ananasem úplně neocením. *Nechá si od číšníka donést zelený čaj a upije si ze svého šálku. Jo vypadal jako exot, ale tím už tak trochu byl.* Zas tak si na jídlo nepotrpím, ale tak třetinku bych možná zvládnul. *Pozasměje se nad její poznámkou. Na svých 189 cm nejedl nějak extrémně moc. Taky nevypadal jako nějaký kulturista, ale břišáky a pevné nohy nohy z běhaní na něm byly vidět. Aspoň mu na rozdíl od jeho otce rostly svaly poměrně normálně a nevypadal jako tyčka na balet.* Spíš ty starší modely. Už nějakou dobu je sbírám. Někdo tvrdí že patří do šrotu. /Jako třeba celá moje rodina./ ale já ne. Je vlastně docela obdivuhodně že i po nějakých 70 letech dokážou jezdit. *Historie bylo prostě jeho a se vím co k tomu patřilo. Nějak ho její popichování nevadí. Nevytočil se snadno.* Možná ne. *Pokrčí rameny.* Jaké to je vlastně v Holandsku? Prý se podobá Belgii? Je to pravda? *Zeptá se.* Moje matka je z Belgie takže tu už poměrně dobře znám.

*Všimne si vystretí chrbát Algota, keď ich oslovia ich titulmi. Nikdy svoj titul nemala rada. Pripomínal jej to čo, jej mama bola kvôli kus kovu na hlave urobiť druhej žene. Len preto, aby sa klaňali iný jej. Preto sa na ľudí, čo stoja pred nimi, neisto usmeje a znova dobehne Algota. Jeho dlhé nohy a tiež dlhé kroky sú jej desať veľkých krokov, a tak bola rada, že sa konečne usadili. Príliš dlho ani nemusela rozmýšľať, čo si dá na večeru. Vždy sú to morské plody a tie miluje. Medzi tým jej odpovedá na jej otázku jej spoločník a ona na neho so záujmom hľadí.* Čože! Pizza z ananásom je perfektná!* Zháči sa pri jeho slovách o tom, že na pizzu ananás nepatrí. Síce nie je úplne presvedčený zástanca, tohto názoru vyznie t, ako by naozaj bola. Pizzu s ananásom síce často jedla ale, ananás sa tam rozhodne nenachádzal. Skôr sa mladá princezná rada hádala kľudne aj o hlúpostiach. Nepatrí síce medzi úplne hádavé typy, rada vyvoláva v iných, aby si to mysleli a ona má, tak lepšiu šancu aj hádku alebo prípadné argumentovanie vyhrať. Hádky o jedle patria medzi obľúbené hádky.* Tretinaje viac ako dosť.* Mrkne na neho pri jeho slovách a očami si ho trochu dôkladnejšie prezrie. Z obrovského akvária, ktoré stojí v strede reštaurácie v miestnosti vzbudzuje dojem, že reštaurácia je pod vodou, a tak je tam trochu prítmie, ale na Algota vidí skvelo.  Tak ako keď sedel vo svojom peknom aute.*  Opravuješ ich ty sám alebo ich dávaš opravovať niekomu inému?* Spýta sa so záujmom v očiach a potom príde ku ním čašník aby, si objednali.  Dala si ustrice s krevetovou omáčkou. Počkám potom, čo si objedná Algot a rozpovie sa o svojej domovine. * / Holandsku je všetko ak tam mám Connora./* Povie mu sama pre seba ale, jej ústa hovoria úplne niečo iné.* Belgicko všetko odpozeralo od Francúzov, Nemcov a od nás Holanďanov.* Povie vážne a naozaj tomu verí. Alebo aspoň tak to hovorili doma a mala možnosť to aj vidieť na vlastné oči. Európu má precestovanú takmer celú a Belgicko podľa nej kopírovalo kultúru najviac.* Ale Holandsko je krásne mám ho najradšej na jar keď kvitnú tulipánové polia, keď v Amsterdame sa znova prebúdza život.* Jemne sa usmieva a potom spozornie keď spomenie Belgicko.* Vážne? Chodievate tam aj teraz?* Zvedavo sa ho spýta a rada by si zistila čo, si o snúbenke, ktorú si má zobrať Connor.*