Romantický most

*Jeho titul ani oslovení ho nikdy neštvali jako mnoho princů a princezen. Nenáviděl spíš to stát věčně za Marcusem. Ten pocit že bude ve všem druhý ho užíral. Uchechtne se když mu Nicolash tak nějak upravil vlasy.* Myslím že by ti špičky byly k ničemu. Spíš taková stolička. *Ušklíbne se. Jasně že musel vypadat uptaveně. Byl přeci princ a ikdyž se nechoval vzorně jeho vzhled mu zachraňoval snad všechny skandály. Navíc ikdyž nebyl ve své kůži, měl kocovinu nebo po nějaké nemoci. Hromada vizážistů dokázala všechno proměnit v jeho idelický vzhled.* Hádám že si něco pil. *Podíval se pobaveně na něj.* Je to na tobě vidět. Něco takového tvrdšího? Nebo se mýlím a v noci tě vyřídila nějaká společnost? *Nevěděl o něm skoro nic, ale tohle byla spíš otázka že zvědavosti.*

*Stále v sobě cítil alkohol, stále mu bylo po něm docela blbě. Stejně jako když by se podíval na sebe do zrcadla v dobu, kdy neměl obvazy. Prostě hrůza hrůz. Raději se však věnoval jeho drahé společnosti. Upravil mu vlasy, když seděl. Měl je celkem rozcuchané, tedy podle Nicolase ano.*Pff.*Odfrkl si tiše a dal mu lehký pohlavek.*/Taková drzost!/ *Pomyslil si pak, načež zavrtěl hlavou. Holt byl prcek, no a? Vždyť mu je jen šestnáct, má právo na to být malý. Nebo snad ne? On si myslí, že ano.*Ne, nepil, jen je ten tvrdý alkohol od toho večera stále ve mně. *Řekl rozhodnutě, ale pak se podíval do země.*No kéž by, i když by to bylo lepší jak ten chlast i pohled na to místo, kde by mělo být správně oko.*Kývl.*

*Věděl jaké je t o mít kocovinu a rozhodně to nebylo nic příjemného, ale on už si na to tak nějak zvyknul. Stačila minuta ve společnosti Nicolashe a z jeho dokonalého účesu se staly tak leda roztomile rozcuchané vlasy. Trochu si do něj rýpnul ohledně jeho výšky, ale po jeho pff už si další poznámku nechal pro sebe. přeci se nemohl pořád do něho navážet za jednu věc.* Na ten pocit zvykneš. *Pokrčí rameny.* Ikdyž to nějakou dobu trvá. *Včera zrovna výjimečně nepil ani sklenku. Taky že nebylo úplně vhodné se opít na prvním plese, ale on pil radši někde v baru než na plesech v obleku. Nevěděl jaké je to žít s jedním okem a nehodlal se vyptávat.* Každému něco chybí. Někomu oko a někomu.. *Svojí větu nedokončil. Jemu chybělo spousta věcí. Pud sebezáchovy, vztah s bratrem, někdo kvůli komu by si uvědomoval jak se choval. Vyprostil se ze svých filozofických myšlenek a položil si hrnek s kávou vedle sebe.* Aby bylo jasno tak kafe v obličeji vážně nechci. *Po ušklíbnul se a vyfotil si pohled před sebou. Musel mít něco na památku z Illéi.*

*Byla to jeho první  kocovina a proto byla pochopitelně tak nesnesitelná. Nebyl zvyklý pít, hlavně né tak tvrdý alkohol. S tou myšlenkou se rozloučil, usmál se a mírně Hurleymu vlasy rozcuchal.*/Jak roztomilé./*Pomyslel si, chvíli po tom se zase díval na svůj odraz ve vodě. Byl rád, že měl momentálně obvazy a nemusel se tak na sebe dívat, přesněji tedy na ten nechutný a krvavý důlek. Bylo to fakt něco hrůzného.*Samozřejmě, ale později. Od teď jen jedna sklenka týdně. *Zamrkal, narozdíl od jeho společnosti si čapl na zem, o zábradlí mostu se jen opřel.*Vím.*Byl si vědom toho, že si svou odolnost vybuduje časem, což bude trvat hodně dlouho. Jeho otec si na alkohol úplně zvykl až v dvaceti dvou letech.*Hm?*Podíval se na staršího prince. Zdálo se mu, že je nějak skleslý, ale nevěděl, jestli na něj ještě  může sáhnout. Rozhodl se tedy jen sednout blíže k němu.*Neboj, tentokrát nic neudělám, slibuji.*Řekl se smíchem a juknul na něj zase nenápadně.*

Jedna sklenka týdně? To se dá přežít? *Zeptal se pobaveně. U něj by to byla minimálně jedna sklenka za den a ne za týden. Na alkohol si navyknul celkem rychle už když byl v pubertě. Do všeho se pouště tak nějak po hlavě a pití alkoholu nebylo výjimkou. Poslední dobou se na něj valilo spoustu věcí, ale nehodlal se utápět v nějakém smutku a rychle nasadil zase jeho okouzlující úsměv. Tak jak byl zvyklý.* Říkal jsi že illejčané jsou nevyzpytatelní. Takže bych ti nemusel věřit. *Ušklíbne se hravě a podívá se na něj. No radši si kafe dopije.* Jistota je jistota. *Hodí s úsměvem kelímek od kafe do koše.* Šel jsi se projít, pozorovat kachny, nebo tu jsi za jiným účelem. *Poušklíbne se na něho a slovo jiný účel zní spíš jako flirt.*

Já to přežiju.*Kývl. Byl si tím jistý, hlavně protože ještě nebyl alkoholik a jeho první kocovina ho téměř skolila. Nebyl na to ještě tak moc zvyklý. Vlastně vůbec. Stejně na to měl čas. Hodně času. Minimálně dva roky. Alkohol je povolený od osmnácti, toho si je vědom, ale neplánuje pít ani v devatenácti. Aspoň ne pravidelně. Tu a tam by se napil, ale každý den a navíc tvrdý? To prostě nejde. Ne u něj.*Jo, rozumím. Jsou nevyzpytatelní, ale né blbí. To kafe bylo určitě horké a kdybych ti ho do toho nádherného ksichtíku chlustl, opařil bych tě, což celkem dost bolí. *Řekl prostě. Neměl u sebe led a ani žádný obklad.*Chápu.*Uchechtl se.*Projít, po dlouhé době.*Kývl, načež se začervenal. Pravděpodobně to nemělo tento účel, ale holt se už to stalo. Nemohl s tím nic udělat.*

*Kafe ve ksichtě by mu vadilo více než nějaká whiskey, přeci jenom mělo o něco vyšší teplotu a mít ho v obličeji by mělo docela fatální následky pokud by neměl moc štěstí. To se ho nikdy moc nedrželo. Nebyl rozhodně dítě štěstěny a to že se narodil do královské rodiny mu moc štěstí do života taky nepřineslo. Možná by byl šťastnější kdyby se narodil jako obyčejný občan a ne jako princ co nikdy nedostane žádnou významnou roli v státu.* Hlavně bych si pak při mém štěstí mohl zajít rovnou na plastiku. *Po uchechtne se. Nad jeho zčervenáním se jenom pousmál ad tím že se dá tak jednoduše nechat vykolejit. On taky nebyl v jeho věku jiný.* Takže na nikoho nečekáš? *Po ušklíbnul se, opět s nějakým náznakem flirzu.*

*Bylo mu jasné, že by horké kafe nadrobilo mnoho škody. Navíc by to i dost bolelo. Sám se několikrát opařil a ví, že to není sranda. Hlavně když si vařící kapalinu vylijete na nohy v ponožkách, to je jedno z nejhorších. Navíc by ho mohl i za takové ublížení na zdraví žalovat. Nebyl si sice jistý, zda by to určitě udělal, ale člověk nikdy neví. Možná ano a možná ne.* To snad ne. *Uchechtl.* Nemyslím si, že by ti pomohli. *Zasmál se po chvíli. Až tak fatální zranění by to zase nebylo, tu plastiku přeháněl. Jen by se to hojilo docela dost dlouho. Chvíli po tom pocítil v tvářích velké teplo. Červenal se, proklínal se za to.*Ne, opravdu ne, to už bych té osobě zavolal, kde zase vězí. *Protočil se smíchem oči v sloup. Fakt, že jo.*

*Nebyl moc znalý co se týče nějakého lékařského vzdělání. Jasně že uměl nějakou první pomoc a ošetřit drobná zranění, ale rozhodně se nevyznal v tom jaké následky má opaření horkou kávou a podobně. Obličej měl moc hezký na to aby mu do něj někdo nalil horkou kávu.* Zas tak hrozný by to nebylo. *Zasměje se pobaveně. Asi by hned po nějakém opaření nešel na plastiku, ale myslel to spíš jako vtip. Celkem ho bavilo pozorovat to jak se Nicolash rychle červená při sebemenší otázce.* Nebo by tě právě nějak příjemně překvapila. *Poušklíbne se. On tu taky na nikoho nečekal.* Aspoň si můžeme podat ruku. Jsme na tom oba stejně. *Uchechtne se. Jistěže pro něj by nebyl problém si najít partnera či partnerku.* No zase ti nikdo nemůže vyžrat ledničku. *Zavtipkuje.*

*Opařením si obličej opravdu nezdeformujete. To je naprosto velká pitomost. Ano, pár dní se na to nepůjde dívat, ale stále se to pak zahojí. Nicolas to dobře věděl. Několikrát se opařil. Možná patnáctkrát? Nevěděl to přesně.*Fakt ne, to máš pravdu. *Pokýval se smíchem hlavou. Jak už jsem zmínila, opařil se nejednou. Kávou sice ne, ale vodou ano. Taková denní rutina u dělání čaje.*Pochybuji. *Přiznal. Nikdo kromě rodičů ho zatím příjemně nepřekvapil. Starší rebelové ho často překvapovali tím, že mu do kafe dali namísto cukru pepř nebo sůl. Někdy mu tam zase přileli i ocet. Prostě samé humusárny.*Jojo...*Špitl a kývl, pak se na něj podíval.*Aspoň, že tak.*Zasmál se a zapřemýšlel.*/Nedělej to, nedělej to, nedělej to./*Opakoval si v hlavě.* Rozhodně to nezkoušej.*Zamrmlal.*

*Vlastně nikdy přímo nehledal nějakého partnera, nebo aspoň ne poslední dva roky. Pořád si ještě nedokázal pustit pořádně někoho jiného k tělu a pořád se nad ním vznášel duch té jediné co miloval a ztratil jí. Nebyl si jistý jestli by takovou ztrátu ustál znovu a tak se radši nikde nevázal. Většina věcí bylo jenom flirt bez ničeho vážného, ale co on věděl. Kdykoliv se to mohlo změnit.* Jak moc špatně bych dopadl? *Podívá se pobaveně na něj při slovech o vyžírání ledničky. Jeho by to zřejmě taky nepotěšilo, ale on nemusel chodit na nákup. Kdykoliv něco chybělo rychle to někdo z paláce doplnil.* Kolik že ti vlastně je? *Podívá se na něj a prohlédne si ho.*Nech mě hádat. *Chvíli se zamyslí.* /Jak že jsem vypadl před pár lety./ Šestnáct? Sedmnáct? Nebo jenom mladě vypadáš. *Pouchchtne se.*

*Možná byl ochotný si najít partnera, ale zdálo se mu to trochu brzo. Tedy jeho spolužáci už někoho měli, ovšem ti nebyli na kluky. Jop, nemá to jednoduché. Ještě když má pouze jedno oko. Za to samozřejmě nemohl, ale to nikoho nezajímá. Jen to, jestli tak vypadá dobře. Očividně ne, co jiného čekat.* Eeeh-*Podíval se na něj poměrně zmateně. Po chvíli mu to ale došlo.*Jo, hodně špatně. Matka by tě asi přerazila a dala by ti seznam všeho, co máš pak do té lednice dokoupit.*Uchechtl se. Konečně se chytal a to i s úsměvem ve tváři.*Trefil ses, bude mi sedmnáct. *Přikývl, podíval se na své boty. Nevěděl, co říkat. Vůbec ne. Časem ale určitě na něco přijde.* A co ty? Jestli jsem se už ptal, tak se omlouvám, zapomněl jsem to. *Uchechtl se nervózně.*Promiň. *Podíval se do země a promnul  si rukáv mikiny.*

*Pozasmál se nad tím jak bys ním asi naložil normální člověk kdyby mu vyžral lednici. Nebyl sice jako princ nějak extrémně jiný než jeho vrstevníci, ale byl zvyklý na určitý komfort a servis kdykoliv když potřeboval. Občas to bylo trochu otravné, ale když v tom člověk vyrůstal zvykne si a nepřijde mu to divné.* Ledničku jsem nedoplňoval asi nikdy. *Pozamyslí se jestli něco takového někdy dělal.* Asi by to trvalo dýl než bych našel všechno co mám koupit. Nebo spíš hodně dlouho. *Do supermarketu vlezl párkrát a vždycky jenom pro něco pro sebe. Spíš chodil po kavárnách a restauracích. Vzdělání sice měl, ale na nějaké běžné úkoly byl nepoužitelný.* Mám pocit že jsem ti to neříkal. *Zaloví v paměti.* Dvacet tři mi letos bylo. *Odpoví mu a podívá se na hodinky.* /To už je zase tolik hodin?/

*Kdyby jim Hurley vyžral lednici, moc dobře by to neskončilo. Ani pro jednoho. Nicolase by pravděpodobně seřvali za to, že někoho takového domů přivedl. Tedy seřval by ho Wyatt, Korjovi to bylo naprosto u háje. Prostě to pak nakoupí, vždycky říkal a dál to neřešil.*No kdybys byl u nás a celou ji vyraboval, musel bys zas vše dokoupit. *Kývl s tichým uchechtnutím.*Jo, to už by byl tvůj problém.*Pokýval hlavou. Nevěděl, jak často Hurley chodí do obchodu, ale vzhledem k tomu, co nyní řekl, asi moc často ne.*Přesně jak jsem naposledy tipoval. Ačkoliv, přiznám se...tipoval jsem i víc. *Uchechtl se nervózně. Celkem se styděl.* No nic, měl bych už jít. *Zvedl se ze země a oklepal se.*Rád jsem tě znovu viděl.*Usmál se , letmo mu dal do vlasů a zmizel.*