Komnaty rebelů

*Stejně jako je část lidí v paláci, kterým se nelíbí přítomnost rebelů, jsou mezi rebely tací, kteří nesouhlasí s tím, že jsou teď v paláci mezi těmi všemi královskými. Naštěstí se bez nějakých větších problémů všichni přestěhovali a rozřadili do dvojic do komnat. Ona zůstala s Rorym v komnatě, i když vztah mezi nimi není tak blízký, jako byl ještě před tou sobotní poradou. Nedokáže uvěřit tomu, že měl opravdu něco s Mayurou. Ano, bylo to ještě předtím, než se událo to na útesu, ale i tak jí to docela bolí. Možná to bude tím, že je těhotná a tím pádem daleko více přecitlivělá, takže spíše než aby racionálně uvažovala, nechává u vedení všechny ty rozbouřené emoce. Včera zařizovala stěhování rebelů a sjednávala si pořádný respekt dlouho do noci, takže momentálně ještě leží v posteli a spí. Aspoň do doby, než se o slovo přihlásí ranní nevolnosti, které jí probudí a vyženou na záchod, kde vyklopí zbytek včerejší večeře.* Do hajzlu. *Zakleje potom potichu a opře si hlavu o studené dlaždičky v koupelně, aby se zbavila těch nevolností a motání hlavy.*

*Připadá si jako by se mu celý život a svět rozpadl, protože si nepamatuje, kdy naposled byli s Arowen spolu nějak rozhádaní. Zároveň je sám na sebe naštvaný, ale je naštvaný také na Mayuru, jelikož jestli o tom věděla, měla mu to prece říct. Nedokáže si z hlavy vyhnat, že zklamal rolí otce i manželky. Teď se potřeboval někde na chvíli zašít, ale vzhledem k tomu, že je v paláci, kde to nesnáší, nedokáže si někde v klidu uklidnit myšlenky. Takže teď už jde z menší obhlídky paláce zpátky do komnaty, kde se odváží sundat si svou kamennou tvář, čímž odhalí všechno to co cítí. Rozhlédne se kolem sebe, ale když zjistí, že tady jeho manželka není, nakrčí obočí a znovu se kolem sebe rozhlédne. To ale uslyší zvuky z koupelny, takže se tam i hned vydá. Starostlivě se na ni podívá, přičemž si stoupne vedle ní a položí ji ruku na záda.* Ar, jsi v pořádku? Měla by jsi odpočívat. *Pronese tiše a starostlivě a pohled radši zabodne do země.*

*Ze spánku jí probudí pocit zvedajícího se žaludku, který jí vyžene z postele až do koupelny k záchodové míse, kde vyklopí zbytky večeře ze včerejška. Tohle je to, co na těhotenství nejvíc nesnáší a má pocit, že tentokrát je jí snad vůbec nejhůř.* /Asi už jsem fakt stará../ *Poznamená v duchu, zatímco si opře čelo o studené dlaždičky a pevně zavře oči. Pár vteřin na to ale uslyší dost známý hlas. Ještě před pár dny se jí na tváři objevil široký úsměv, když ten hlas slyšela. Teď jí spíš bodne u srdce. I tak se jí ale rozlije příjemné teplo po celých zádech, když se jí dotkne.* Jsem v pohodě. *Odpoví mu.* Odpočívala bych, kdyby mi nebylo tak blbě. *Odlepí čelo od dlaždiček a podívá se na něj. Když vidí, jak zabodává pohled do země, bodne jí u srdce. Pak se postaví, záchod spláchne a dojde si k umyvadlu vypláchnout pusu. Potom se na něj zase podívá a polkne.* To dítě.... Chceš ho? *Zeptá se opatrně potichu na otázku, která se jí honí hlavou už od soboty. Vlastně neví v souvislosti s čím jí to napadlo, ale napadlo a chce znát odpověď. Během toho si v trochu ochranářském gestu položí jednu ruku na břicho.*

*Nejradši by byl zpátky doma, v ghettu, jelikož být ve stejném prostředí jako královští a ty další jejich příbuzenstva se mu vůbec nelíbí. I tak si ale řekl, že to přece vydrží, nebude vycházet z komnaty a bude se snažit nikoho nepotkávat. Hned jak dojde do komnaty, pohledem se snaží najít Arowen. Když zjistí, že je v koupelně, okamžitě se tam vydá a starostlivě se na ni podívá. Pohledem sjede k jejímu břichu. Pořád nedokáže pochopit, že bude po čtvrté, teda nejspíš už po páté tátou.* /Pět dětí, jedno vnouče. Je mi přes čtyřicet. Jedno dítě mě nenávidí, právě najitý syn mě taky nenávidí. Až se Eris s Romeem dozvědí o tom, co se stalo, budou mě taky nenávidět. A vnouče jsem ještě nikdy nepotkal./ *V duchu tak nějak zhodnotí svou situaci a má co dělat, aby se nad tím zoufale nerozesmál. Po její otázce mu obočí vyletí do vzduchu a pomalu k ní přejde a chytne ji za obě dvě ruce.* Jak tě to napadlo? Samozřejmě, že ho chci.*Vydechne a pak si potichu povzdechne.* Ar, je mi strašně líto, co se stalo. Chápal bych, kdyby si mě za to nenáviděla, ale chci aby jsi věděla, že si jediný člověk, kterého jsem kdy dokázal tak moc milovat. Dokázala jsi mi, že všechno není jenom černý a bílý a jsem ti vděčný už jen za to, že jsi ze mě udělala lepšího rebela. A hlavně lepšího člověka. Miluji tě víc, než dokážu říct. *Celou dobu se jí snaží dívat do očí a stejenz tak se snaží, aby zadržel zase slzy, které by se chtěly vydrat na povrch jen z toho pomyšlení, že by mu nikdy neodpustila.*

*Opatrně se na něj podívá a pak se ho zeptá na otázku, která jí běhá hlavou už od soboty. A to otázku, jestli Rory to další dítě vůbec chce. Se strachem v očích se na něj dívá, když k ní jde blíž a pak ho nechá, aby jí vzal za ruce. Během jeho slov se jí oči zalijí slzami a ona musí rychle mrkat, aby se zahnala. Nakonec se jí to ale stejně nepodaří a pár slz jí po tvářích steče. Pak jenom rychle potřese hlavou a pak ho obejme. Je to sice pár dnů, ale šíleně jí chyběla jeho vůně a teplo jejího těla.* Nevim, jak mě to napadlo... Možná prostě... Hedda nás nesnáší. Bojim se, že nás bude nesnášet i Romeo a Eris. A jestli nás bude nesnášet i tenhle špunt, tak... *Nechá tu větu nedokončenou a zaboří obličej do jeho hrudi.* Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jako tebe. Jenom mě bolí, když si uvědomím, že ses někoho dotýkal. A ona tebe. *Vysvětlí mu upřímně.* Nedovedu si svůj život představit bez tebe. Bez tebe totiž nejsem nic. Jenom hrozná mrtvá temnota.

*Nedokázal by jen tak zavrhnout jejich ještě nenarozené dítě, protože už teď ho miluje stejně jako jejich další děti. Poté ma už co dělat, aby neuhýbal pohledem, jelikož bojí všeho, co by mohl v jejím výrazu vidět. Nejvic se bojí toho, že už nikdy s ním nebude chtít mít nic společného. Jakmile ho obejme, tělem se mu rozlije vlna úlevy. Obejme ji nazpátek a zhluboka se nadechne.* Nebude nás nenávidět. Nebude mít k tomu důvod. *Pousměje se na ni a pohladí ji po vlasech.* Bylo to dávno, od té doby jsem jenom tvůj a tak to taky zůstane. Nikdy bych nedokázal být s nikým jiným, protože nikdo není jako ty. *Zamumlá upřímně. Po jejich slovech už ty slzy dál nedokáže zadržet, takže se mu pár neposedných slz rozutíká pryč.* Nikdy nebudeš beze mě. Budu tady pořád s tebou, ať se děje cokoliv. I kdyby se nás cokoliv snažilo rozdělit, nedovolil bych to. Radši bych zemřel tou nejhorší smrtí, než abych nebyl s tebou. *Pousměje se a pak se o ní trošku odtáhne a vezne si ji do náruče.* A teď jestli už nepotřebuješ okupovat záchod, navrhuji přesun do postele. *Poslední slzy si otře do ramene a už s o něco lepší náladu se na ni usměje. Pořád ale nema náladu opravenou úplně, když ví, že někde tady je jeho syn, o kterem dvacet let nevěděl a o kterým ví jen to, že je to korunní princ Ruska.* /Přesně tohle jsem si vždycky přál, mít syna mezi královskýma, budoucího krále. Úžasný./

*Nakonec to prostě nevydrží a se slzami v očích i na tvářích ho obejme. Sice spolu fyzicky byli v jedné místnosti několikrát od té soboty, ale i tak jí to připadalo jako kdyby byli celou věčnost na jiném kontinentu. Už by to bez něj nevydržela ani vteřinu. Bojí se, že to dítě je bude nenávidět. Bylo by to už čtvrté. Pokud se počítá i Illarion, který ale láskou k nim také vůbec neoplývá. Po jeho slovech se jí na tváři objeví úsměv.* Nenecháme nic, aby nás rozdělilo. *Vzhlédne k němu a pohladí ho po tváři. Pak trochu překvapeně vyjekne, když jí vezme do náruče.* Bacha na můj žaludek. *Uchechtne se, protože jí pořád není úplně nejlíp. Nechá ho, aby jí donesl do postele, která je pořád rozestlaná od toho, jak z ní rychle vylétla a je opravdu hodně rozdílná od té, na kterou je zvyklá z ghetta. Ale to je vlastně celý palác ve srovnání s ghettem. Nechápe, jak v týhle zlatý kleci může někdo dlouhodobě žít.* Jsi ten nejlepší muž, kterýho jsem si kdy mohla přát, víš to? *Pousměje se na něj.*

*Uleví se mu, když ho obejme, protože mu strašně chyběla a znamená to, že se nebude muset odstěhovat někam pryč, protože i nad touhle možnosti přemýšlel. Má radost z toho, že čekají další dítě, i když si čím dal víc připadá neuvěřitelně starý a tohle mu zrovna nepomáhá v tom aby se cítil mladší.* Nic ani nikoho. *Pousměje se na ni a následně si ji zvedne do náruče a přenese na postel.* Když tak až se budeš zbavovat dalších kusu jídla, dej mi vědět předem prosím. *Uchechtne se a když ji na tu postel položí, posadí se vedle ní.* A ty ta nejlepší manželka. *Políbí ji do vlasů a když se zase odtahneu, potichu si povzdechne.*Přál bych si, abych o něm věděl. Kdybych věděl, že mám dalšího syna, věnoval bych se mu, jezdil bych semtam za ním. Takhle si připadám jako ten nejhorší otec na planetě. *Poví tiše, ale pak rychle zavrtí hlavou.* Co říkáš na nápad, že bych si nabarvil vlasy ma růžovo? Aspoň bych se necítil starej. *Nakloní hlavu na bok a schválně si jednou rukou prohrábne své blonďaté vlasy.*

*Upozorní ho na to, že její žaludek ještě pořád není úplně v pořádku a po jeho prosbě se zasměje.* Neboj. Řekla bych, že už není čeho se zbavovat. Ale kdyby něco, upozorním tě. *Slíbí mu s pobaveným úsměvem a pak už je v posteli a lehne si na bok, aby líp viděla na Roryho. Jakmile jí políbí do vlasů, na tváři se jí objeví velký zamilovaný úsměv. Ten ale zmizí, když Rory začne mluvit o Illarionovi a nahradí ho spíše starostlivý a soucitný výraz.* Nesmíš si tak připadat. *Potřese hlavou a na posteli se posadí, aby ho mohla pohladit po paži.* Není tvoje vina, že jsi o tom nevěděl, Rory. A já vím, že kdybys to věděl, věnoval by ses mu. *Pousměje se na něj.* Musíme se nějak spojit s Mayurou. Ta by nám k tomu mohla říct víc. *Povzdychne si a prohrábne si vlasy. Když jí naposledy viděla, byla na dně kvůli Jasperovi a chtěla se zabít. Pak se k ní dostala jenom zpráva o tom, že se zamilovala do ruského prince. Sice slyšela něco o tom, že v Rusku mají nezvyklou královnu, ale nikdy si ten pojem nespojila zrovna se svou bývalou kamarádkou.* Tys to myslel vážně? *Nadzvedne obočí a zasměje se. Pak chytne jeden pramen svých růžových vlasů a přiloží ho Rorymu k hlavě.* A já akorát přemýšlela o tom, jestli na tu růžovou nejsem už moc stará a jestli si nepřebarvit vlasy zpátky na hnědou. *Zkonstatuje pobaveně.* Ale jestli chceš, tak si vlasy obarvi. Tobě sluší vše. *Usměje se na něj.*

Dobře, když tak jim to můžeš pozvracet na chodbě a říct, že to bylo z toho nóbl hnusu. *Pokrčí s úsměvem rameny, jelikož by se nedivil, kdyby se někde z téhle zlaté klece pozvracel. S úsměvem se posadí vedle ní. Úsměv mu ale trošku zmizí, když začne mluvit o svých pocitech ohledně Illariona.* Nenávidí mě určitě. Jen tak jsem se mu přimotal do života po dvaceti letech, asi jako on mě. V tu chvíli kdy jsem ho viděl jsem chvilku nenáviděl. Ale on za nic nemůže. *Povzdechne si a pak když zmíní Mayuru, přikývne.* Naposled jsem ji viděl, když jsem zjistil, že žije. *Znovu si povzdechne a pak už se zas usmívá, když zmíní růžové vlasy.* Ty? Stará? Lasko, mě je čtyřicet tři, to je sedm let do padesáti a padesát je půlka století. *Zasměje se a pak povytáhne obočí.* Nemáš někde zbytek růžové? Že by sis rovnou moje vlasy vzala do vlastní péče? *Usměje se na ni a vážně doufá, že tady ještě nějakou zbylou barvu má.*

Nejspíš to tak jednou dopadne. *Zasměje se, ale úsměv jí povadne, když začnou mluvit o Illarionovi.* Ani jeden z vás za to nemůže, Rory. On nemohl vědět o tobě a ty zase o něm. Oba dva jste v tom stejně. A až si promluvíte s Mayurou a budete to vědět opravdu na sto procent, oba dva se můžete snažit na tom vztahu zapracovat. Můžete si navzájem pomoct. Protože oba dva to chápete. A třeba zjistíte, že si budete rozumět. *Pousměje se na něj povzbudivě a pohladí ho po paži.* Zkusím na ní sehnat nějaký kontakt. *Chce mu nějak pomoct a jakkoli mu to usnadnit. Pak už se baví o jeho plánu s růžovými vlasy a ona přizná, že přemýšlela o tom, že už je na růžovou docela stará. A přeci jen jí nosí nějakých dvacet dva let, takže změna jí přijde fajn.* No vidíš, dědo. *Zazubí se na něj. Ona má ještě ve věku naštěstí trojku. I když jí tam už za pár týdnů mít nebude, pořád se tím uklidňuje. Když slyší o zbytku barvy a o tom, že by jeho vlasy mohla vzít do péče, rozzáří se.* Dej mi chvilku. *Zvedne se z postele a začne se hrabat v jedný z tašek. Pak vítězně vytáhne krabičku s růžovou barvou a hodí mu jí.* Připraven? *Zamžiká na něj obočím.*

*Usměje se na ni, ale jeho úsměv je fuč, když se baví o jeho dvacetiletém synovi o kterém ani nevěděl, že vůbec existuje.* Myslíš, že ne tvrdohlavý? Přece jen, tuhle vlastnost má každý naše dítě. *Zamyšleně nakloní hlavu na bok a následně si povzdechne.* Doufám, že se s ním bude dát normálně bavit. *Uchechtne se a pak radši už myslí na obarvení hlavy na růžovo, protože se mu to ted zdá jako dobrý nápad, aspoň si nebude připadat tolik starý.* Ti dám dědu. Kde jsou ty časy, kdy mi bylo dvacet? *Postěžuje si na svůj věk a když ji uvidí, jak se rozzáří, musí nad pobaveně potřást hlavou. Krabičku lohotověz chytne a trošku nedůvěřivě se na ni koukne.* Už není cesty zpět. *Řekne vážným hlasem, ale stejně nezabrání úsměvu. Krabičku otevře, ale hned ji zase zavře a podívá se na Arowen.* Dej mi instrukce. Vzhledem k tomu, že a tím nemám žádný zkušenosti a ty si bereš moje vlasy do péče. Obarvíme to v koupelně? Nebo zůstaneme tady? *Pohledem přejede krabičku, dveře do koupelny a pak se zase kiulne na Arowen.*

*Krátce uhne pohledem, když slyší slovní spojení "naše dítě", protože Illarion se tak nazvat doopravdy nedá. Pak se ale donutí trochu nadzvednou koutky rtů.* Těžko říct. Mayura byla taky hodně tvrdohlavá. Aspoň tehdy. *Pokrčí ramenem.* Snad ano. Ale bude to chtít snahu od obou. Věřím, že on bude chtít taky poznat svého otce. *Vzpomene si sice na to, jak ona toho svého zabila, ale to bylo protože jí odkopnul a pak měl několik dětí a hráli na spokojenou rodinu. Rory se Illariona nevzdal.* Daleko v minulosti, lásko. *Zasměje se a pak se jí rozzáří oči a vyhrabe v tašce krabičku růžové barvy, kterou mu hodí.* V koupelně to bude lepší, potřebuju i trochu vody a odmítam jim tady platit poškození deky. *Zasměje se a donese mu židli do koupelny.* Sedni si. *Řekne mu a vezme si od něj krabičku s barvou, kterou rozbalí a rozdělá.* Připravenej? Ještě máš možnost couvnout. *Zasměje se a počká, jestli necouvne.*

*I když Illarion není Arowrn, bere to trochu jako by byl. Pořád se bojí, že ho nějak zklame, že se s ní Illarion nebude chtít sblížit. Nedivil by se, asi by nad tím taky váhal, být na jeho místě.* Záleží taky jak moc je připravenej snést ten fakt, že jeho otec je vrah, je proti královským, když ji sám korunní princ Ruska? *Povytáhne obočí, ale hned když se změní téma, podívá se na ni na oko dotčeně.* Kdybys nevěděla, že mi je přes čtyřicet, řekla by si, že mi je dvacet. Nebo aspoň třicet. *Založí si ruce na hrudi, čímž naznačuje, že se záporná odpověď nepočítá.* Jako by jich měli málo. *Odrfkne si a když vidí, jak nese židli, okamžitě ji ji vezme z ruky a přenese ji tam sám.* Teď nemůžeš tahat těžký věci, zlato. *Zamumlá starostlivě, ale pak se tedy odevzdaně posadí na židli.* Nebudu couvat, přemýšlím nad tím už dlouho, blonďatá je nuda. *Pokrčí pobaveně rameny a pak schválně roztáhne ruce.* Jen do toho lásko, moje vlasy jsou v tvých rukách. Ale žádný stříhání. *Připomene ji ještě, kdyby náhodou to vzala až moc vážně a vlasy se mu rozhodla vzít do parády celkově.*

*Po jeho slovech mírně povytáhne obočí a nezadrží uchechtnutí.* A kým byla jeho matka? *Zeptá se ho, protože Mayura byla úplně stejná jako oni. Neví, jaký názor má na Illeu po těch dvaceti letech, ale v Rusku se má nejspíš dobře.* Dítě dvou nejlepších rebelů, který znám, je korunním princem Ruska. To by měl být novej význam paradoxu. *Potřese nad tím hlavou a pak sjede svého manžela pobaveným pohledem.* Nebo taky šedesát. *Zazubí se na něj a aby si to u něj hned spravila, natáhne se k němu a políbí ho na tvář. Pak už se rozhodne mu podle jeho přání obarvit hlavu a protočí mírně očima, když jí vezme z rukou židli.* Už to zase začíná. *Zamumlá si sama pro sebe trochu otráveně, protože si moc dobře vzpomíná na to, jak předešlá těhotenství strávila prakticky v bublinkové fólii.* Neboj, žádný nůžky po ruce nemam. A kdybych měla, tak ostříhám spíš sebe. *Uchechtne se.* Tak fajn. Barvím. *Upozorní ho a začne mu postupně nanášet barvu na vlasy. Když je hotová, rychle mu mokrým kapesníkem otře barvu, která se mu dostala na krk, čelo nebo uši a pak si ho prohlídne.* Dej tomu dvacet minut a budeš mít krásně růžovou hlavu. *Zazubí se na něj.* Když už jsme u toho... Mam chuť si dát na hlavu tu hnědou. *Našpulí rty a u toho se rychle koukne do zrcadla.*

Rebelkou, která zabíjela taky. Ale je z ní královna, třeba se mu nikdy nezmínila, co tady dělala. *Pokrčí rameny a pak povytáhne obočí a rty stočí do menšího úsměvu.* Až po tobě, lásko. Ty jsi ten nejlepší rebel, nejlepší velitelka rebelů, co kdy tady byla. *Usměje se na ni zamilovaně a po té číslovce mu zase obočí vyletí vzhůru.* Ještě dlouho mě takhle provokuj a já jdu zpátky do ghetta. *Uchechtne se, ale spokojeně se usměje, když ho políbí na tvář. Když ji vezme židli, po jejích slovech se na ni nevinně, ale starostlivě usměje.* Jestli mi budeš utíkat z postele a já tě budu nahánět po celým paláci, aby si nedělala nebezpečný věci, nebude to fér. Je to tady obří. *Uchechtne se a když zmíní, že by ostříhala sebe, hodí po ní pobavený pohled.* Proč mám takovej pocit, že si pomalu ale jistě vyměňujeme role? Vzhledově? *Povytáhne pobaveně obočí a když se dá do barvení jeho vlasů, krčí u toho nos.* Smrdí to. A je to zvláštní. Ale mladší se necítím. *Nakrčí obočí a když je hotovo, pohled zabodne do zrcadla.* Má se to pak umýt nebo tak něco? *Zeptá se jí zvědavě, přičemž po jejích slovech si na oko smutné povzdechne.* Zrádkyně, já se těšil, že budeme ladit. *Zamumlá, ale nakonec se zazubí.* Jestli tady tu barvu máš, můžu si tvý vlasy si vzít do mých rukou? *Povytáhne tázavě obočí a neubrání se tomu, aby se pořád prstem těch jeho vlasů nedotýkal.*

I kdyby se mu o tom nezmínila, má její geny. Nějaký rebelství v něm bude. Neboj se. Promluvíme si s Mayurou a pak s ním a bude to v pohodě. *Usměje se na něj povzbudivě a pak potřese hlavou.* Nepřeháněj. *Pohladí ho po rameni a pak si z něj udělá srandu tím, že schválně zmíní dost vysokou číslovku ve spojitosti s věkem.* To bys mi neudělal. *Zamrká na něj jako neviňátko a pak ho políbí na tvář.* A navíc bys to beze mě nevydržel. *Zamumlá potom s úsměvem a políbí ho na rty. Když jí vezme židli, neobejde se to bez protočení očima a poznámky.* Tím pádem jsem ve výhodě. *Zazubí se na něj a pak už jsou v koupelně a jakmile se dostanou až ke stříhání vlasů, zmíní, že by spíš ostříhala sebe.* To netuším, ale kratší vlasy mají výhodu. Nepletou se ti do očí. Navíc je dlouhý nosim už strašně dlouho. *Uchechtne se a u toho se dá do barvení jeho vlasů.* Hlavně sebou nevrť, ať to nemáš všude. *Potřese pobaveně hlavou a pak už má hotovo a nadzvedne obočí, když sleduje jeho reakci.* Jo, umývá se to. *Přikývne.* Víš, že jsi hrozně nevšímavej, zlato? *Zasměje se.* Žijeme spolu přes dvacet let, já si barvim vlasy cca každý dva měsíce a ty ani nevíš, že se barva umývá. *Potřese pobaveně hlavou.* Já radši nechám veškerou pozornost tobě. *Uchechtne se a dojde z tašky vyhrabat další krabičku barvy, tentokrát hnědou a dojde s ní zpátky do koupelny. Vykulí oči, když slyší jeho otázku.* Jsi si jistej, že pak neskončim plešatá, nebo nebudu mít hnědej celej obličej? *Zeptá se ho nejistě.* Víš vůbec, jak se to dává na vlasy?

/Ještě by mohl zdědit po mně to nejlepší co mohl a už teď třeba plánuje mě zabít ve spánku. Kdo ví, čeho jsou geny schopný./ Snad jo. *Pousměje se na ni a pak pokrčí rameny.* Nepřeháním. *Poví upřímně a zavrtí hlavou. Následně si povzdechne a pobaveně se usměje.* Někdy mě hrozně štveš, lásko. *Uchechtne se a polibek ji oplatí.* Žádny východy. *Zasměje se a poté zase nakrčí obočí.* Mně se ty vlasy pletly do očí, i když jsem je měl krátký. A pletou se mi tam, i když je mám v culíku. *Našpulí nesouhlasně rty. Pobaveně povytáhne obočí a zamrká na ni.* Růžový bych se ti nelíbil? *Zeptá se jí s úsměvem na rtech a když zjistí, že se to vážně ještě umývá, přikývne.* Já jsem si jen nebyl jistý, ale jsem všímavý. Jsem nejvšímavější manžel na planetě. *Mrkne na ni pobaveně. Nedůvěřivě se koukne na tu krabičku hnědé barvy, co drží v ruce a povzdechne si.* Radši tě budu sledovat. Chceš něco k jídlu? Abych tě aspoň krmil a jen tady neseděl a nekoukal se. *Zasměje se, přičemž pokrčí rameny a zase hodí očko po zrcadle, aby se mohl kouknout na své vlasy.* /Myslím, že čím víc jsem starší, tím víc mi to leze na mozek./

Přeháníš. *Zasměje se a pak se na něj zazubí a zamrká jako neviňátko.* Aspoň se se mnou nenudíš. *Pokrčí ramenem a pak mu řekne, že má chuť si vlasy ostříhat.* No dobře, tak trochu se do očí pletou. Ale netrvá tak dlouho je umýt a rozčesat. *Uchechtne se a obarví mu hlavu.* Vždycky se mi budeš líbit. *Usměje se na něj a skloní se k němu, aby mu mohla natisknout rty na tvář.* Vždyť já vím. *Zasměje se. Ví, že je Rory hodně všímavý, protože dokáže naprosto skvěle odhadnout její náladu. Pak se ho překvapeně zeptá, jestli si je jistý tím, že jí obarví hlavu na hnědo a když se jí zeptá na jídlo, jako na povel jí zakručí nahlas v břiše.* Jo, asi bych něco snědla. *Přikývne, i když už to dal najevo její žaludek a během toho rozdělá hnědou barvu, kterou si začne postupně nanášet na vlasy.*

Já nikdy nepřeháním, lásko. Když říkám, že jsi nejlepší rebel, kterého jsem kdy poznal, tak je to prostě pravda. *Uchechtne a pousměje se na ni.* To máš pravdu, s tebou se nejde nudit. To už jsem za těch dvacet let poznal. *Zasměje se a pobaveně potřese hlavou.* Takže dneska máme kadeřnickou hodinku? Stříhání, barvení. *Uchechtne se a následně se na ni zamilovaně usměje.* Miluju tě. *Zamumlá zamilovaně a když už má on nabarvenou hlavu, zeptá se jí jestli něco nechce.* Na co máš chuť? Hádám, že tady v kuchyni maj vše. *Ušklíbne se a pokrčí rameny, přičemž zvědavě nakloní hlavu na bok.* A nebo můžeme chvíli počkat, než se nám obarví hlavy a jít vykrást kuchyň spolu. *Usměje se na ni, přičemž se podívá na své vlasy.* Už si je můžu umýt? Jsem docela nedočkavej, jak to bude vypadat. *Uchechtne se a opatrně si z obličeje oddělá jeden nabarvený pramínek vlasů.*

Dobře, nebudeme se dohadovat. *Potřese hlavou, protože si stejně bude dál myslet svoje. Pak se na něj zazubí, když jí potvrdí, že se s ní nejde nudit.* Ono je to vzájemný, zlato. *Zasměje se.* Jasně, kadeřnická hodinka. *Potvrdí se smíchem v hlase a pak se k němu skloní a dá mu pusu na tvář.* Já tebe taky. *Vydechne se zamilovaným úsměvem na tváři. Když se jí pak zeptá na jídlo, zakručí jí v břiše.* Moje chutě jsou momentálně naladěný na pizzu se šlehačkou. *Zasměje se a pohladí si břicho.* Jo, tak jo. *Usměje se nad plánem společného vykradení kuchyně a pak už si dává barvu na vlasy. Po jeho otázce zaletí pohledem k hodinám a přikývne.* Jo, už můžeš. *Potřese pobaveně hlavou, nad jeho nedočkavostí.* Svítí ti oči jako Eris, když dostala svůj první luk. *Poznamená pobaveně a pak už uklidí krabičky od barev a ostatní věci, který vytahaly a mezitim jí barva chytá na vlasech. Jakmile uběhne stanovený čas, smyje si i ona barvu z vlasů a pak se na Roryho zazubí.* A teď budeš svými vlasy svítit ty. *Vezme mezi prsty jeden hnědý pramínek vlasů a podívá se na něj.*

*Přihmouří oči a nakloní hlavu na bok.* Při tomhle těhotenství to budeš mít naruby? Že budeš míň tvrdohlavější? *Povytáhne pobaveně obočí.* Tak aspoň nemáme nudný životy. *Zazubí se na ni a pak přikývne.* Jo. A jestli si tu růžovou zamiluju, tak mi to budeš barvit pravidelně. Nebo bych příště mohl zkusit třeba fialovou? *Zeptá se jí a snaží se o vážný tón v hlase, ale moc mu to nejde, protože mu poradu škubou koutky.* Třeba tam budou mít i pizzu i šlehačku. Ale jistě to budeš sama. *Usměje se na ni pobaveně. Když nu potvrdí, že už si to může umýt, zubí se na ni a hned přejde k vaně.* Tak někdo se raduje při prvním luku, někdo při prvním obarvení vlasů. *Zasměje se a pak se dá do umývání těch vlasů, hned když se ji osuší, přejde k zrcadlu a překvapeně zamrká.* Čekal jsem to horší. *Uchechtne se a vlasy si prohrábne.* To není až tak špatný. *Pokrčí rameny a pak se na ni s úsměvem otočí.* Tobě sluší prostě všschno. *Vydechne a s úsměvem si prohlédne její hnědé vlasy.* Tak jdeme na ten lov jídla? Třeba někoho cestou tou růžovou překvapím a bude to učinější než útoky. *Poví s úšklebkem a potichu se zasměje.*

Komnaty pro rebely, kteří spolupracují s královskou rodinou.