Velký Taneční sál

*Rozhodne se jít na akci a doufá, že tam bude její rodina a i když je tam nakonec uvidí, i tak to mu nevěří. Ale je ráda, že tady zatím sedí bez nějakého vzájemného pokusu o vraždu. Když dojde až k trůnům, usadí se na svoje místo.* Jo, je lepší, když dneska zůstane u sebe. *Přikývne se staženým obočím, protože má o svou dceru strach a doufá, že je to vážně jenom kocovina, protože na pití není zvyklá.* Díky, zlato. *Usměje se na něj a na jeho další slova se musí uchechtnout.* dneska si dostal chuť vyzkoušet, jestli ti ještě funguje paměť tak používáš vlastní výroky, co jsi řekl před pár dny? *Popíchne ho pobaveně, jelikož si ještě pamatuje jak i v rodinném chatu hlásil to, že dozrává jako víno.Poté se starostlivě koukne na Eady.* Zlatíčko, nemůžeš být naštvaná věčně. *Namítne a pak pohled změní na docela zoufalý.* Prosím, chtěla bych, abychom zase mohli fungovat jako před tou hádkou. *Poví potichu a pak radši zase pohled stočí na svého manžela a syna.* Ani já jsem nebyla na každé akci. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Přijde ji to jako by to bylo tak před sto lety, kdy stála většinou u zdi nebo u stolku s občerstvením nebo se bála, že za ní přijde Wyattova sestra.*

*Když vejde do sálu a uvidí Brikssi, musí se nad ní pousmát, jak tam jen stojí a dívá se ven do zahrad. Doufá, že už je jí lépe. Na nic nečeká a rozejde se k ní, načež ji zezadu položí ruce na oči a políbí ji zlehka na krk, aby se nelekla a poznala jej. Věnuje ji co nejširší úsměv dokáže, když se na něj otočí. Jemně ji pohladí po rukou, za které ho drží.* Ahoj. *Také ji pozdraví a začne zkoumat její tvář a pohledem sjede krátce i na její tělo, aby ji příliš neočumoval, ale zase jestli neuvidí, zdali se něco třeba nezhoršilo, což naštěstí ne.* /Buď je lépe, nebo stejně./ *Nad její otázkou se pouze pousměje.* Je mi fajn, Lio. Nemusíš si dělat starosti, omlouvám se, že jsem na té akci nebyl, nemohl jsem dorazit. *Neřekne, že mu něco do toho vlezlo, jelikož by tím lhal a on jí tolik lhát nechce. Povzdychne si, když její ruce sáhnou pod jeho oči.* /Tak si toho všimla./ *Pomyslí si.* Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Já jen.. Myslel jsem, že to zase zvládnu a neuvědomil jsem si, že jsem tolik unavený až do toho dne, co jsem sebou seknul. A nechtěl jsem tě tím zatěžovat, volat tě k sobě protože jsem věděl, že by sis dělala starosti a to se k tvému stavu nehodí. *Polkne a podívá se jí do očí.* Předepsali mi prášky na spaní. *Povzdychne si a prohrábne si vlasy.* /Jako kdybych to nezvládl bez nich./ Promiň, vážně jsem tě nechtěl vylekat. Ale neboj, nic se mi nestane, ano? *Pohladí ji lehce po tváři.* Teď mi řekni, jak je tobě?

Určitě to zvládneš i sám. *zazubí se na něj, ale všimne si změny jeho výrazu, který mu teď přijde falešný.* V pohodě? *zeptá se opatrně a starostlivě.* Nepřipomínej mi to, nebo odsud odcházím a osobně ji přetrhnu na dva kusy. *řekne naštvaně a opravdu má chuť vyrazit do komnaty Angel.* Eadlyn, každej někdy udělá chybu. Je to lidské a učíme se díky nic.. mrzí nás to, tak nám konečně odpusť. *přidá se ke svým rodičům ve škemrání o odpuštění. Eady už ho opravdu začíná štvát a zároveň čím dál tím víc ho to trápí.* Nebo elektrickej šok, který je vykopne z paláce. *poupraví si trochu tátův návrh a zdá se mu tak mnohem lepší.* Jak dlouho to tvý "období" trvalo? Taky celou Selekci? *ušklíbne se.*

*Všimne si v okně Doriana, který se k ní blíží a díky tomu se ho nelekne potom, co jí zaterasí výhled. Pozdraví ho a pousměje se, když jí pohladí po rukou. Sama ty jeho jemně stiskne. Na silnější stisk nemá sílu.* Nemusím si dělat starosti? *Nadzvedne pochybovačně obočí a potřese nad ním hlavou a pak mu řekne, že o jeho výletu na ošetřovnu ví. Pohladí ho po tváři, konkrétně po zakrytých kruzích pod očima.* A myslíš, že teď starosti nemam? *Nakloní hlavu na stranu.* Nebo že jsem naprosto blbá a když ti řeknu, že jsi unavený, tak si jenom vymýšlím? Dori... Od teď mě prosím už poslouchej. Nechci o tebe už nikdy mít takovej strach. *Řekne mu starostlivě a pak ho obejme a zaboří hlavu do jeho hrudi.* Budeš je přede mnou brát? Prosím? Chci mít jistotu, že budeš v pořádku. *Vzhlédne k němu a prosebně zamrká.* Na to si dám pozor, neboj. Můžu za tebou vždycky večer přijít? Spí se mi líp, když u sebe někoho mám. *Vysvětlí rychle a přijde si trochu provinile kvůli tomu, že jako malé dítě, které nevydrží samo.* Je mi líp. Když se vrátil Keenan, tak se mi daří víc jíst a i trochu líp spát. Ale furt mi neni nijak moc dobře. *Odpoví mu popravdě.*

*Je i rád, že ho z koukání na panák vyruší dívka, kterou nedávno poznal, jelikož se obává, že kdyby se na panák díval ještě dlouho, asi by mu radši narostly nožičky a ručičky a dal by se na útěk. Nakonec jí ve zkratce řekne, proč se podle jejích slov tváři jako kakabus a na její reakci se pousměje.* Jo, takže teď už utéct můžu, ne? *Uchechtne se a pokrčí rameny. Pak se jí zeptá na tu ruky, kterou si zvládla popálit a doufá, že si tu ruku nezmrzačila ještě víc.* To jsem rád. *Pousměje se na ni upřímně a poté už skoro začne jásat, že si už nic neudělala, ale pak ta chuť nad tím slavit odpluje.* Ty jsi vážně šikovnej člověk. Měla bys nosit chrániče. *Zavrtí nad ní hlavou a pak pokrčí rameny.* Tak tě budu dneska hlídat, aby ses ještě nenabodla na něčí podpatek. *Uchechtne se a koukne se na ní, jestli s tím souhlasí.*

Pro jednou. *Řekne mu důrazně, protože plánuje mu pomalu tyhle povinnosti předávat, aby byl na roli krále připravený.* Jo, v pohodě. *Přikývne a sklopí trochu pohled, aby se vyhnul očím Jace. Nechce to teď rozebírat. Naštěstí ho ale zachrání Eady, která se k nim přidá, i když dosti neochotně.* Nemělo by to tak v rodině fungovat? Když je svět okolo tak krutý, neměla by být právě rodina místo, kde se cítíme dobře a kde můžeme být sami sebou? A právě protože je rodina často jediný bezpečný místo, tak by měli všichni pracovat na tom, aby bylo ucelený. *Pokrčí lehce rameny a pak se zeptá na Angel. Po Jacově odpovědi se uchechtne.* Klid. Lepší boty, jak obličej. *Snaží se ho uklidnit a pak se usměje, když uvidí svou ženu.* Paměť mi slouží skvěle. *Odfrkne si naoko uraženě a pak jí stiskne ruku a začnou rozebírat Selekci.* Samozřejmě byly holky, co se celej pobyt v paláci nebyly ani na jedný akci. Tak to holt chodí. Ale jak vidíš, tak jsou i takový, který na akce chodí. *Kývne hlavou směrem k lidem v sálu.* Tak fajn, já to zahájím. *Vydechne nakonec a vstane. Ještě cestou věnuje Pol polibek na čelo a pak se postaví na pódium, čímž upoutá pozornost lidí na plese.* Přeji vám všem krásný večer. Děkuji vám, že jste se dnes dostavili a doufám, že ani jeden z vás toho nebude litovat a tento akci si všichni skvěle užijeme. Tímto považujte ples za zahájený. Přeji příjemnou zábavu. *Zvedne do vzduchu sklenku s šampaňským a trochu z ní upije.*

To by sis vyčítal. *Pokrčí jedním ramenem.* Ale je to na tobě. Buď můžeš utéct a tak týden se mračit, protože si to budeš vyčítat a nebo zůstaň a buď na sebe ještě víc pyšnej. *Předestře mu možnosti, jaké má a s menším úsměvem na rtech čeká, co si vybere. Pak mu řekne, že ruku už má v pořádku a ani nepotřebuje obvaz. Teď má v těch místech jen mírně červenou pokožku, ale jinak není poznat, že měla rande s ohněm ze svíčky. Pak ho ujistí, že další rande s ohněm se nekonalo, ale vyjmenuje mu věci, které se jí od jejich posledního setkání staly.* Nejsi první, kdo mi to navrhuje. Každopádně mě už jen tak něco neskolí. *Zasměje se a po jeho dalších slovech se usměje.* Tak jo. I když spíš se nabodnu na vlastní podpatek. *Poznamená s uchechtnutím a pak si poslechne krále, který zahajuje ples.* Zatančíš si se mnou? Neboj, nic ti nezlomim. /Snad./

*Neví, co je to s jejím tátou, že pořád že sebe chrlí sama moudra poslední dobou. Ona nad tím pokrčí rameny. Vážně lituje že na akci šla. Nebyl to dobrý nápad. Nechce se s nimi pořád nijak moc bavit. Nejvíce je ji asi líto mámy. Na chvilku se na ni podívá ale pak se zase zadíval neurčito kam do sálu. *Však časem to bude dr dobrý jako vždycky. *Pokrčí rameny. Neví ani proč z toho dělají takové drama. Vždycky všechno prostě vyšumělo. Je řada že její táta akci zahájí a hned poté se zvedne. *Jdu za Angie.. Ahoj. *Spěšně se s nimi rozloučí a vydá se do kuchyně, kde plánuje své sestře vzít něco lehkého na zub. Tipuje že ji pořád byl se hnusně a na jídlo asi nemá pomyšlení, ale musí jist a proto ji donutí sníst aspoň něco lehkého. *

*Hned jakmile vejde do sálu, vydá se za Brikssi, kterou zahlédne a zakryje jí výhled, přičemž ji věnuje i malý polibek na krk. Když se k němu otočí a pozdraví ho, s úsměvem ji pozdrav oplatí, přičemž ji pohladí po rukou, za které ho drží. Zvedne koutek, když ucítí její stisk.* Ne, nemusíš, opravdu. *Potvrdí její pochybovačná slova, i když si tím není úplně jistý. Občas se tohle stávalo, že se mu to vymklo kontrole a trvalo nějaký čas, než se to dalo zpět do normálu. Ale i tak se to vždycky srovnalo. Poté si však povzdychne, když si všimne jeho zakrytých kruhů pod očima. Tohle přesně nechtěl.* Máš, což se mi nelíbí. Nechci ti přidělávat starosti. *Zamumlá, ovšem pohledem z ní neuhýbá.* Už o mně nebudeš mít takový strach, vážně. Jen se mi to na chvíli vymklo kontrole, to není nic nového. Už se to nestane. *Snaží se znít co nepřesvědčivěji, ale i tak ji poslouchá. Když ho obejme, spokojeně vydechne a objetí ji o něco pevněji obejme, přičemž si opře svou hlavu o tu její.* Dobře, budu je brát před tebou. Ale do půl hodiny jsem vytuhlej, jsou fakt silný. Nedali mi ty nejlehčí poté, co jsem jim řekl, že naspím přibližně každý den dvě hodiny. Moc to řeší. *Zavrtí jemně hlavou a políbí ji do vlasů.* Můžeš klidně každý večer u mě spát. Nebo naopak, já u tebe. Rád jsem s tebou a pokud souhlasíš.. *Jemně se na ní usměje a zeptá se, jak jí je.* Jsem moc rád, že je ti lépe. Bude to ještě lepší, určitě. Nechceš si jít ale teď odpočinout? Nejsi unavená, nebolí tě něco? *Optá se starostlivě.*

Možná. A možná ne. Neboj, chvilku tu zůstanu. *Pokrčí rameny a na dívku se pousměje. Pak poslouchá výčet všech zranění co se jí staly od té doby, co se viděli a musí nad tím jen pobaveně vrtět hlavou. ale s tím pobavením se mu tam mísí i starostlivost, jelikož se bojí, jestli takhle bude šikovná nadále, skončí rozplácla před palácem a nad ní bude napsaný něco ve smyslu "Šla po rovné chodbě a spadla ze střechy."* Jen to ne, prosím. *Zasměje se a pak pokrčí rameny.* Proč ne. *nabídne ji rámě a když chce s ní dojít na parket, ozvou se ty strašné rány a mu se v tom okmažiku začne vybavovat vzpomínka z večera, kdy přišel o svého bratra právě tady v tomhle sále. Celý ztuhne, ale rychle chytne Phoenix za ruku a táhne ji k východu.* To vypadá jako útok. Musíme odsud *Zamumlá potiše, jelikož přes velký knedlík v krku se mu těžce mluví.*

*Povzdychne si nad jeho ujišťováním, protože moc dobře ví, že byl na ošetřovně a samozřejmě, že si kvůli tomu starosti dělá.* Tak mě poslouchej a spi. *Namítne, když jí řekne, že jí nechce přidělávat starosti.* To by nemělo být něco obvyklýho na co jsi zvyklej, Dori. Tohle je vážný, uvědom si to konečně. *Zamračí se nespokojeně a dloubne ho prstem do hrudi, aby mu dokázala vážnost svých slov a pak ho obejme a zaboří mu obličej do hrudi, protože jí jeho blízkost uklidňuje.* Řeší to skvěle a to mají jediné štěstí, jinak bych tam na ně naběhla. *Zamumlá nespokojená s tím, jak se na celou tu situaci její snoubenec dívá.* Kdyby to bylo na mě, klidně bych si tě k sobě nastěhovala. *Uchechtne se a pak mu řekne, jak jí je.* Jsem v pořádku. Dlouho jsem nikde nebyla a nijak mi to nevadí. Zvládnu ještě chvíli. *Ujistí ho s úsměvem a pak pohledem odbočí k Wyattovi, který zahajuje ples. Než se ale stihne vrátit ke konverzaci s Dorianem, ozvou se výbuchy. Vystrašeně se rozhlédne okolo sebe a uvidí sloup, který se rychle řítí k zemi jejich směrem. Než ale stihne nějak zareagovat nebo si jenom vynadat za to, jak skvělý místo si vybrala, strčí do Doriana, jak se na to jenom zmůže a sloup pak dopadne na ní a uzemní pod sebou její nohu, ze které se ozve zakřupání. Možná by vykřikla bolestí, ale tím jak spadne se hlavou bouchne o zem a všechno okolo ní zčerná. Ztratí vědomí a ani se nestihne ujistit, jestli je Dorian v pořádku.*

*Usměje se na svého manžela a zasměje se.* Jasný, paměť ti slouží skvěle.Ale to neznamená, že si ji tímhle nechce procvičovat, ne? *Uchechtne se a natáhne s k němu, aby ho mohla políbit.* Děj těm holkám taky čas. Některý se dostaví a některý prostě na ty akce nejsou a tak si to uvědomily až tady. *Pokrčí rameny a na svého syna se povzbudivě usměje. Pak už sleduje svého manžela, jak to jde zahájít a ještě se po jeho polibku usměje. Když uvidí Eady, jak odchází, zarazí se.* Eady, no tak, počkej. *Zavolá za ní a pak jen zavrtí hlavou a promne si obličej a musí rychle zamrkat, aby odehnala slzy, které se jí derou ven díky pocitu, že jak matka zklamala. Poté se chce vydat za svým manželem, jenže se ani nezvedne a všude kolem se ozvou výbuchu. Hned pocítí strach o sovu rodinu a pohledem se snaží vyhledat své děti, ale když uvidí,že to odpálilo podium, vyděšeně se rozeběhne tím směrem a pohledem se v tom chaosu snaží najít Wyatta. Ani si nějak nevšímá jednu stranu těla, kde sem tam má zabodnutý roztříštěné kousky ze sloupu. Pevně zatne zuby a snaží se dál hledat svou rodinu.*

Super. *Usměje se šťastně, protože jestli zůstane, tak nebude muset hledat žádnou další oběť, se kterou by se dneska bavila. Pak mu vyjmenuje, co se jí stalo během doby, co se neviděli. Nebere to nijak vážně, protože tohle se jí stává běžně a jen tak jí něco nesloží. Většina z toho jsou naprosto zanedbatelný věci, který jí skoro vůbec neovlivní. Pak už král zahájí ples a ona se ho zeptá, jestli si s ní zatančí. Rozhodla se s tímhle chlapem vzít iniciativu do svých vlastních rukou, protože pochopila, že on bude spíš ten opatrný typ.* Tak jo. *Přikývne s úsměvem, přijme jeho rámě a vydá se s ním k parketu. Pak ale začne všechno vybuchovat a je štěstí, že jsou tady, protože bar poté zavalí jeden ze sloupů. Odletí od něj několik kamínků, které jí poškrábou na paži, ale nijak to neřeší. Momentálně to ani necítí, protože vystrašeně těká hlavou všude okolo sebe.* Máš pravdu. *Přikývne a vydá se spolu s ním k východu.*

*na akci je celou dibu u okna a jen kiuka stridave ven, nebo na idi kolem.* /To jsem mohla klidne zustat zalezla bez vycitek, ze o neco prichazim. Neprichazim vlastne o nic tak uzasneho./ *Pomysli si a koukne se zase z okna. Vyzkousela si, jake to je byt v palaci, ale v podstate jen zjistuje, ze tohle neni pro ni.* /Heh Bethy nakonec mela pravdu, ze to do Elity nedotahnu./ *Probleskne ji hlavou, ale to uz slysi, jak kral zahajuje dnesni ples a tak si do ruky vezme sklenku se sampanskym, ale nenapije se z ni, jen sklenku drzi v ruce a po zahajeni ji odlozi na nedaleky stolek.* /No a je na case zase zmizet a nejaky cas se neukazat./ *Pomysli si a udela prvni krok a uz se tesi az tyhle podpatky zkopne z nohou, ale v tom se ve dverich salu pbjevi rebelove a ona zacne couvat.* /Ou shit... ou shit... Jako vazne? jednou za cas vystrcim nos z komnaty na ples a ono tohle? Dela si ze me ten nahore fakt prdel? Seversti bohove se mi za neco mstí./ *Bezi ji hlavou a potom uz se tiskne co nejvice ke zdi a snazi se byt nenapadna i kdyt je ji jasne, ze to jaksi nejde a potom uz se salem ozyvaji jen vybuchy a vsude kolem zacnou padat sloupy a strop a kdo vi co jeste. Drepne si a rukama se snazi kryt si hlavu a kasle diky prachu, kter se zde vytvori, nahmata sve boym, ze kterych vyklouzne a neobtezuje se tim, ze by si je vzala do ruky. Tenhle utok, ale netrva nejak dlouho a ma jen podrene ruce diky par ulomkum, co zde letaly, ale nic vazneho, nakonec se narovna a bosyma nohama rychlym krokem kraci pryc a je ji jedno, ze do chodidel se ji sem tam neco zapichne. Musi pryc a jakmile je venku ze salu, rozkasle se jeste a mrka a jeji oci slzi diky prachu v ocich.* /Jednou za cas jsem se chtela ucastnit plesu a dopadlo to takhle. halo?! Tohle je zatracene silene! Nemela jsem sem chodit... jak na tuhle akci ani do selekce. Tohle jeo hubu! Ode dneska si sezenu luk a sipy a bez nich se nikam nehnu a je mi jedno jestli me za tohle vyrazi, nebo ne. Tady je to zatracene psycho./ *Vi, ze by mela jit asi na osetrovnu i kdyz ty skrabance na rukou a na nohou nestoji za to, ale radeji se tam vyda.*

*Je mu líto, že ji musí trápit ještě svými problémy. Mohl by si je vyřešit sám, kdyby Brikssi nějak nezjistila, že se vlastně neobjevil na akci díky tomu, jelikož skončil na ošetřovně.* Pokusím se. *Vydechne poraženě. Pokud to pro někoho zkusí, tak pro ni. Poté si ale vyslechne, jak by si měl uvědomit, že je to vážné. To však jen mlčí a dívá se na ní, trochu smutným pohledem.* Jsi roztomilá když se zlobíš. *I když nemá úsměvnou náladu, tuhle poznámku si nemohl odpustit. Jakmile se ocitne v jeho objetí, spokojeně se pousměje a obejme ji o něco pevněji.* Tomu bych se vlastně ani nebránil. *Zazubí se, když se zmíní o tom, jak by si ho k sobě nastěhovala.* Určitě? *Ujistí se raději, zdali je opravdu v pořádku a poté si vyslechne přivítání krále Wyatta. Co ale následuje poté, ho samozřejmě vyděsí. Natáhne se po Brikssi, když slyší různé výbuchy a vyděšeně vykulí oči, když uvidí, jak se před nimi boří sloup. Nebojí se o sebe, ale o ní. Strašně moc a proto začne panikařit, když ho od sebe odstrčí, kvůli padajícímu sloupu.* Lio! *Vykřikne, když ji uvidí, jak jí trosky ze sloupu zavalí nohu. Ovšem jakmile se udeří do hlavy a vidí, jak přestane reagovat, nahrnou se mu slzy do očí. Následně však také ucítí tupou, avšak silnou ránu, která ho udeří do hlavy. Zalape po dechu nad tou bolestí a padne k zemi, kvůli tomu, jak se mu hned zamlží zrak a přestane vidět jasně.* /Ne, nesmíš zavřít oči, nesmíš./ *Ani si nevšimne, že samým zoufalstvím vykřikne. Poté však z posledních sil uvolní Brikssi nohu ze všech trosek, přičemž nepravidelně dýchá a cítí, jak mu krev z hlavy stéká ve vlasech a po krku. Nevšiml si ani, že si o ostré kameny a kousky skla z rozbitého okna ošklivě pořezal ruku. Koho si ale všimne. Jednoho strážce, který jim přiběhne na pomoc, ale je jasné, že teď může zachránit jen jednoho. Samozřejmě ukáže na Brikssi, jemu celkem jedno, jestli tady umře. Hlavně, aby se pomohlo jí. Poté naposledy zakašle, kvůli prachu v plicích a poslední, co vidí je, jak strážce zvedá Brikssi do náruče.*

*Stihla politovat toho, že zde nejsou žádné okurky a naplánovat nálet na kuchyň, kde si nějaké obstará a možná k nim přihodí i čokoládu, když se rozhodne král ples zahájit. Na přípitek si vezme jen džus, jelikož alkohol nemůže a ten pak nadzvedne lehce, jako by nadzvedla sklenku e šampaňským a napije se. Chce se už vydat pryč, ale ozvou se výbuchy a jí dojde, co to znamená. Otočí se na podpatku a rychle se vydá pryč. Bohužel není tak rychlá a nevšimne si padajícího sloupu, jehož část se odlomila a ji trefí do hlavy. Spadne na zem a cítí, jak zavírá oči.*/Doufám, že miminko bude v pořádku../* To malé miluje a doufá, že kdyby se náhodou muselo rozhodovat mezi ní a dítětem.. Nechali by žít to malé. *

*vítězně se na tátu zazubí, když si tedy zahajování plesu pro jednou odbyde on. Všimne si, že se jeho výraz změnil, a tak se ho zeptá, jestli je všechno v pohodě. Je mu jasné, že mu lže, ale pro jednou to z něj nebude tahat.* No jo..*zamumlá na slova mámy.* Nejlepší by bylo nic. *odfrkne si.* Jo, 3 maximálně. *ušklíbne se. Jak si mezi nimi má vybrat manželku, když ani nechodí na akce nebo na schůzky? Poté už jeho táta zahájí ples, načež Eady odejde. Všimne si reakce mámy, a tak se k ná natáhne a povzbudivě jí stiskne ruku.* No tak, ji to přejde, neboj. *povzbudivě se na ní usměje. Následně už se ozvou první výbuchy. Hned mu dojde, o co jde. Útoků už zažil nespočet. Rychle zaregistruje, že máma utíká někam pryč, a tak se hned vydá za ní. Popadne ji za paži, aby jí zastavil, protože vidí, že utíká za tátou, ale musí do úkrytu.* Mami, jsi zraněná. Musíš hned do úkrytu. Pro tátu se vrátim, on to zvládne.*řekne a co nejrychleji se jí pokusí dostat do úkrytu. Když se poté vrátí, aby mohl najít zbytek rodiny, nevšimne si ale kusu sloupu, který spadne pravě před něj. Zakopne a tvrdě dopadne na zem. Zakopne a tvrdě dopadne na zem. Během chvilky se mu udělá špatně a zatočí hlava. Následně ztratí vědomí.*

Zrovna tohle procvičování nebylo. Jsi moje víla a na tom se nic nezmění. *Pokrčí rameny s úsměvem a pak se podívá na Jace a tomu věnuje povzbudivý úsměv.* Neboj, dopadne to dobře a ty mezi nima najdeš svojí lásku. Stejně tak, jako já. *Pak už se zvedne a vydá se zahájit ples. Všimne si, že Eady odešla a zamrzí ho to, protože jí chtěl vyzvat k tanci a doufal, že by jí tak mohl aspoň trochu obměkčit. Doteď si pamatuje, jak s ní tančil jako s malou holčičkou, která mu stála na chodidlech a nadšeně se zubila. Tohle jeho vzpomínání ale přeruší rány, které se ozvou pár vteřin potom, co dokončí zahájení plesů. On sám vnímá hlavně tu jednu, kdy pod ním vybuchne podium a on odletí o několik metrů dozadu, kde tvrdě dopadne na zem. Další výbuchy vnímá jen okrajově, stejně jako zmatené výkřiky lidí. Po chvilce přestane vnímat i to a ponoří se do tmy.* /Hlavně ať jsou v pořádku ostatní, prosím./

*Vydá se pryč ze sálu, za Angie, které je špatně a ona jí chce aspoň trochu ulevit, pokud možno. Už je skoro venku ze sálu, když se ozve první výbuch, rychle se otočí a uvidí, malé pódium, na kterém stál její táta vyletět do vzduchu. Okamžitě vykřikne. Sice se s rodinou teď nebaví, pořád je má ráda více, než cokoliv na světě a nechce, aby se nikomu z nich něco stalo. Rozeběhne se zpátky, aby našla tátu, mámu a Jace, ale jeden ze sloupů, vedle kterého právě probíhá taktéž vybuchne. Některé jeho části zasáhnou velké okno, z jehož bylo možno vidět krásnou zahradu a střepy zasáhnout ji. Kromě toho, že má pár škrábanců na obličeji, jeden z větších střepů jí zasáhli do břicha. Pokusí se ho vyndat, ale bojí se, že to tím ještě zhorší, zvlášť, kdyby jí tam i malý kus skla zůstal, takže se rozhodne to nechat raději tam a vydat se dále ke své rodině, ale to ji není umožněno, díky jednomu strážci, který ji i přes její nelibost začne tahat do úkrytu.*

*Poslední akce, která se konala v tomhle sále byla, když zaútočili rebelové, načež její táta skončil na vozíčku, Jace byl v bezvědomí a ona sama zraněná. Dneska to snad ale bude více veselejší, jelikož je tohle první akce, kde budou oba dva její bratři. Na sobě má šaty, které přecházejí z modré do bílé. Jsou posety kamínky, z nichž většina je v pase a jdou do ztracena. Nehty i oční stíny jsou modré, aby to ladilo. Lodičky jsou zase stříbrné a stejně tak i náušnice, kterou mají tvar hvězdy. V drdolu má ještě pár ozdob ve tvaru hvězd. Jediné, co ji štve je, že musí nosit více honosnější šaty, jelikož je už Elita. Když dojde do sálu a zjistí, že je tu jako první. Nijak to neřeší a jen se posadí na svůj trůn. *

*Během příprav na ples si ještě psala s Jacem, takže to s ní dneska komorné měly těžší, protože se usmívala nad jejich chatem, jako měsíček na hnoji a je skoro nevnímala. Až když byla hotová, podívala se do zrcadla a zjistila, jak vlastně vypadá. Všechno komorným do té doby jen odkývávala. Na sobě má tmavě modré šaty, které jsou posety kamínkama, ve vrchní části více a v dolní, na sukni, už méně. V pase má ještě pásek. Proto je už Elita, šaty jsou taky honosnější. Na to si bude chvilku zvykat. Nehty jsou tmavě modré a na jednom prstu z každé ruky jsou třpytky. Jako šperk má náušnice a ve vlasech má ještě ozdobu, což se jí dost líbí. Většinou má jemné oční stíny, ale tentokrát jsou taky tmavé. Možná kdyby více vnímala své komorné, které jí líčily, řekla by jim, že chce jen nějaké stříbrné. Ale ani tohle jí nevadí, naopak se jí to dost líbí. Občas potřebuje taky změnu. V sálu, do kterého dojde se postaví někam bokem, Po očku se podívá na trůny, kde vidí jen nejmladší princeznu. Od jednoho číšníka přijde sklenku s šampaňským, kterého se napije.*

*Je zvědavý, jestli Angel už řekla svým bratrům o svém těhotenství. Vzhledem k tomu, že na něj ale ještě nikdo nenaběhl, hádá že asi ne. Samozřejmě, by jim asi řekla, že on není biologickým otcem, ale mohli by se přece jen unáhlit. Stačil mu ten chat. Stejně je to ironie. Že v jeden den mu píšou, že mu uříznou ptáka, když udělá Ang dítě a později k němu jeho snoubenka přijde s tím, že je těhotná. Sice ho to šokovalo, ale.. nezlobí se na ni, jak si asi myslela, že bude. Pořád to dítě bude jeho příbuzný. Bude to dítě jeho nevlastního bratra, který je teď v kómatu a on za něj cítí jakousi zodpovědnost. Dokonce se i těší, až tu ten prcek bude a on se o něj bude starat, jako pravý táta.*

*Na dnešní akci si oblékla černé šaty se širší honosnější sukní, které byly ozdobeny stříbrnými kamínky, aby to vypadalo jako hvězdy. Na krku má náhrdelník s přívěskem svého znamení a také má stříbrné, jednoduché náušnice. Líčení zvolila také jemnější, ostatně jako vždycky a své vlasy si sepnula do vysokého drdolu, z kterého se jí uvolnilo pár neposedných pramínků jejích dlouhých hnědých vlasů. Právě vešla do sálu a hned se rozhlédla, načež se musela usmát. Milovala plesy a tanec celkově, takže věděla, že celý večer bude opravdu v dobré náladě. Zalezla si ke sloupu, o který se opřela a dívala se s úsměvem na tváři po ostatních.*

*dneska je to první akce, kde bude i se svým bratrem a nemusejí se skrývat, takže se výjimečně dokonce i těší. Ale má na tom taky podíl Misty, se kterou si chatoval před začátkem akce. Doufá, že se opravdu po cestě někde v těch šatech nepřizabila. Má na sobě černé sako a aby se neřeklo, že jde mimo téma plesu, jsou na něm třpytky, aby to působilo aspoň trochu jako galaxy. Když dojde do sálu, všimne si, že Misty došla v pořádku, a tak se na ní pousměje a zamíří ke trůnům, kde už je Eady.* Nazdar. *pozdraví jí a posadí se na trůn.* Jak se máš? *zeptá se a rozhlédne se kolem sebe.* Doufám, že Justice dojde, jinak ho osobně uškrtím.