Velký Taneční sál

*Uchechtne se. Dělá si jen legraci. Naprostý andílek to vážně není.* To je dobře, že jsi se svou společností spokojenej.. *Asi se přeřekl nebo má vážně rád sám sebe? Nerozhodilo ji to, spíše pobavilo.* Jo, já ti seženu klidně nějakej krásnej baret, třeba růžovej, co říkáš? *Z legrace by to ale mohla někde splašit a pak mu ho dát. Na balkonu ze sebe skopne lodičky.* Nedá se v tom chodit. Teda ne tak, aby to bylo pohodlný. Klidně si je zkus. *Přistrčí je k němu.* Tak platí. *Usměje se na něj. Bude fajn jeden den si vyrazit s ním, aby pořád nebyla sama. Když nastane útok, sama se k němu více přitiskne, teda než se vrhne k zábradlí a zjišťuje, jestli mají šanci ten skok přežít.* No ale lepší než proběhnout sálem, kde jsou rebelové a nebo čekat tady, než sem přijdou a najdou nás! *Raději bude mít zlomený nohy, než aby umřela. * Co? *Zeptá se zmateně. * Jak jako že tam jsou všichni strážci? *Skrčí se u zábradlín* Tohle musí být jen nějakej špatnej vtip. *Zamumlá si pro sebe. Očividně došlo k velkému nedorozumění, protože k nim za chvilku přijde jeden ze strážců, který je sem zahlédl jít a situaci jim osvětlí.* Božee.. *Promne si obličej.* Krásný, že jsem kvůli nim skoro skočila z balkonu. *Potřese nad tím hlavou.* Nicméně.. já už teda půjdu. Ráda jsem tě viděla, ale po tomhle už vážně chci spíše klid.. uvidíme se příští týden, hádám. *Usměje se na něj. Na lodičky ani nemyslí a bosky se vydá do paláce.*

*Na toto téma se těšila. Zlatá dvacátá léta naprosto miluje, protože pro historii to byl důležitý mezník. Chtěla to pojmout se vším všudy, ale bohužel, silný makeup ji komorné nedovolili, takže má jen slabě výrazný. Poslední cop vymění za drdol s řetízkem skrz naskrz propleteným celým účesem. Diví se, že tam vůbec drží. Šaty má světle stříbrné a dlouhé až na zem, jak v té době bylo zvykem. Připadá si, jako by vypadla z Titaniku. Tam měli také takto nádherné šaty. K šatům zvolila ve stejné barvě i lodičky a dlouhé rukavice. To vše se doplnily perlové doplňky. Do sálu přijde včas jako vždy a trochu neví, ke komu má jít, ke komu se přidat, protože lidí poznala přeci jen více a nechce stále jen otravovat Purity svoji přítomností a má za to, že se za ní zastaví lady Kai, takže jí společnost chybět nebude. Prozatím si proto zaleze k stolu s občerstvením, a uvidí, kdo se na stejné místo dostane. Bude ráda i za nové tváře, se kterými si jen psala na ileagramu.* /Ale bože, ty šaty jsou úžasné a komorné jsou ještě úžasnější, to dokázaly ušít za tak krátkou dobu? Neuvěřitelné./ *Už teď své komorné málem uctívá jako bohy.*

*Dnes se jí na ples popravdě moc nechce, přeci jen, s kým by si tam povídala? Clau jí stejně jako Bea v lásce nemá a brácha se asi na plese zase klasicky ani neukáže, takže tu bude spíše jako okrasný strašák do zelí, nebo přesněji černá vdova. Ty šaty, co má na sobě zbožňuje, jsou z příjemného materiálu a i přestože měla černou na posledním plese, nedokáže se jí vzdát ani na tomto. Černá je prostě její barva, stejně jako ostatní tmavé barvy. A ta zlatá je jen třešnička na dortu. Nechtěla to moc přehánět se šperky, proto má na sobě perly a černé dlouhé náušnice. Protože šaty mají krátký rukáv, vezme si i krátké krajkované rukavičky, boa a završí to černozlatými botkami s podpatkem, silným makeupem a čelenku s navlněnými rozpuštěnějšími vlasy. Už jen tyčka z cigaretou a mohla by se klidně přesnést do opravdu řvoucích dvacátých let. To ale nemůže a přenese se tak maximálně do tanečního sálu, kam se schová do davu. Dnes nechce být moc vidět.*

*Dneska se koná ples, kde všichni budou oblečení jako z roku 1920. Její komorné na ní vyzkoušeli snad více šatů, než na všechny předchozí akce dohromady. Nakonec se shodly na růžových, které má právě na sobě. Šaty jsou poseté kamínky, zahalují jí i ramena. Dlouho přemýšlela nad tím, jestli si je nechat zahalená nebo ne, líbilo se jí tak nějak obojí, ale nakonec to nechala tak, kvůli svým lodičkám, ke kterým se to spíše hodí. Ano, znovu má lodičky na vysokém podpatku, nezbývá nic jiného než jen doufat, že to dneska přežije. Zašije se někam dozadu, aby na ni nebylo moc vidět a snad to bude v pohodě. Co se týče nehtů, ty má nalakované na růžovo a stejně tak i sladěné oční stíny. Jako šperky má náušnice, které ladí k ornamentům na šatech a ve vlasech, které má v drdolu má i čelenku, která se v té době často nosila. Když vejde do sálu, chvilku zůstane jen stát ve dveřích a uchváceně pozoruje výzdobu a šaty ostatních. Až po zakašlání páru, který stojí za ní a rád by prošel zčervená a rychle uhne z cesty. *

*Dvacátá léta vážně milovala, alespoň co se módy týkalo. Tenkrát styl opravdu něco znamenal. Nejspíš i proto na ples jde, i když jí není zrovna nejlépe. Nemohla by nevyužít ty šaty. Zvolila stříbrno zlatou kombinaci, čím víc se to leskne, tím lépe. Vždycky ráda něčím vynikala. Do sálu přijde už lehce v náladě. Alkohol byl na bolest nejlepší lék a ji pořád příšerně bolela hlava. Už si na to zvykala, vzhledem k tomu, že prášky nezabíraly a být neustále opilá nebylo společensky přijatelné. Přesto to bylo únavné, ta neustálá tupá bolest ve spáncích, nehledě na únavu. Dnes se tu nejspíš moc dlouho nezdrží. Po příchodu do sálu si rychle zaonačí další sklenku šampaňského. Je výtečné, skoro vůbec ne trpké, jen sladké bublinky rozplývající se na jazyku. Ještě aby ne, nápojový lístek na společenské akce často obstarávala ona sama a měla dobrý vkus, tak si to mohla alespoň pro jednou užít. Spatří v davu pár povědomých tváří, ale zaujme ji jen jedna. Konečně se k ní taky donesly ty směšné drby. Musela však uznat, že to Luně v těch šatech mimořádně slušelo. Možná za to mohl alkohol, možná samota, na kterou si zvykla poslední dobou trpět, že k ní zamířila.* Po kom truchlíš, že tak často volíš černou, drahá Luno? Pohřbila jsi rozum? Nebo snad příčetnost? *Zeptá se jí rovnou bez pozdravu a podá jí sklenku.* Ale i na pohřbech se pije. A bylo by dost neslušné, kdyby sis se mnou nepřiťukla, co myslíš? *Pozvedne obočí.*

*Dnes měl být ples na téma 20 let 20 století, které ona rozhodně nepamatovala. No ani tehdejší móda jí příliš nezaujala a tak zvolila šaty trochu zmodernizované, na rozdíl od ostatních jak se tak dívala po sále na to co zvolili ostatní.* /No v originalitě spočívá krása./ *Uklidnila se a rozhodla si tenhle večer užít. Vzala si skleničku proseca. Alkohol doma nepila, ale v paláci ho toužila ochutnat.* /Zkusit se má všechno./ *Chuť proseca jí nijak nezaujala a tak dopila ze slušnosti tu malou skleničku a položila jí zpět číšníkovi na tác.*

*Nedalo by se říct že se na ples nějak těšil, ale reprezentovat Švédsko nějak musel. Nemohl se z každé akce vykroutit s tím že mu není dobře a čekat že mu to projde. Už takhle to vypadalo blbě. Nejradši by si zalezl do komnaty a celý tenhle ples přečkal s knihou v u obličeje. Působil spíš jako dokonalá figurka na těhle akcích. Opět nasadil úsměv a šel se zapojit do akce. Nebo taky najít kde je nějaký čaj a ne jenom alkohol.* /Ikdyž tady čaj asi nebudu úplně pít./ *Na druhou stranu by se aspoň zbavil té své snoubenky a možné socializace spojené s tím.*

*Co bylo na stylu dvacátých let nejlepší? Rozhodně to, že bylo u žen v zásadě v módě, aby kouřily, dokonce nosily ty nástavce na cigarety a tak. Rozhodně by tenkrát snadno zapadla. Bohémský styl života by byl něco pro ni. Pro jednou se rozhodla ukázat na nějaké akci, ačkoliv plesům nikdy zrovna moc nefandila. Politika ji nijak moc nezajímalo a všechno to předstírání ohledně toho, jak se člověk skvěle baví a případně je rád, že někoho vidí, a co nejhůř, že mu nevadí ta zpocená dlaň nějakého slizkého postaršího diplomata, to ji jednoduše otravovalo. Dnes zvolila vínové šaty s černými vzory a doplňky, což pro ni bylo vlastně poměrně typické. Málokdy nosila něco jiného než černou či různé odstíny červené a rudé. Šperky ladily do zlata, ale upřímně si zas tak záležet nedávala. Hodlala tu chvíli pobýt, ochutnat to kvalitní šampaňské, případně si sebrat celou lahev a zalézt si zpátky do pokoje. Poslední dny na ni touha po heroinu útočila silněji než obvykle. Snažila se ji zahnat pitím a cigaretami, zatímco měla nos zabořený ve svých denících a škrábala jednu báseň za druhou, hezky tuší, aby to mělo styl, až jí zbytek zůstal trochu za nehty, odkud ji nemohla dostat. Vydržela přeci už týdny, tentokrát to musí zvládnout.*

*Zkusila se dát s pár výše postavenými do řeči, ale všichni vypadali, že nemají na společnost náladu, tedy spíše na cizí náladu, takže nakonec skončila kousek od balkónů vedoucích ven, odkud jedna dívka při planém poplachu skočila dolu. To nechápe do teď, proč to udělala. Rebelové byli vevnitř i venku, nijak by si nepomohla a navíc se zlomenýma nohama by jim jen ulehčila práci, aby ji něco udělali.* /Snad se dneska nic nestane, nemám náladu v tak úzkých šatech někam běhat. Ještě bych je zničila a na to nějak nemám./ *Povzdechne si a otočí se směrem k tanečnímu parketu, kde před ní stojí Bea. Skoro leknutím zakopne a spadne na zem. Zabrala se moc do svých myšlenek, že ji neslyšela přicházet.* Ještě jednou mě takhle překvapíš a žádné prášky už nebudou. *Chytne se za srdce a hned na to si od ní vezme skleničku.* No, podle toho, co říkáš, tak spíš soudnost. A jak koukám, ty ses své stříbrné taky nezbavila. *Sjede jí pohledem, schválně pomalým a s tímto pohybem si dá i sklenku s alkoholem ke rtům a upije si.* Ale jak jsem říkala i předtím, stříbrná ti sluší. *Pokrčí rameny a podívá se na balkon, který je poměrně prázdný, možná díky tomu, že je tam teplo skoro stejné, jako v sálu.* Nechceš ven? Myslím na balkon, bude tam klidněji a navíc, za chvíli začne zapadat slunce, tak bude alespoň zahrada vypadat lépe než v poledne. *Navrhne a trochu si rukou upraví šaty, kdyby náhodou byli někde zmačkané, nebo na nich bylo něco, co na nich být nemělo.*

*Chvilku na místě postává sama, než si všimne Artemis, která už jen z dálky vypadá naprosto úchvatně. Kvapně, no v jejích mezích kvapně, protože na lodičkách se pořád necítí, se vydá k ní. Naposledy ji viděla na čajovém dýchánku, kde se ale starala o Alyannu, protože jí připadalo, že dívce něco je a bála se o ni. A poté na promluvu se svou kamarádkou nebyl čas, když ji odvedli na ošetřovnu, kde si i pár dní pobyla.* Ahoj, vypadá úžasně! *Prohlédne si ji teď ještě lépe. *Nejsou to ty šaty, co měla Rose v Titaniku? *Zeptá se a zvědavě nakloní hlavu. Přijdou jí dost podobné.* Jo a chtěla jsem se ti omluvit.. Minulý týden na čajovém dýchánku jsem se chtěla připojit k tobě, ale přišlo mi, že Alyanně něco bylo, nevypadala ve své kůži. Promiň, nechtěla jsem tě tam nechat jen tak. *Usměje se na ni rozpačitě. Doufá, že se na ni nezlobí.*

*Není moc n tyhle tématický plesy, ale když přijel pozdě, moc akcí ještě nestihl a přece by na nějakou měl jít, když je tu jako host, co reprezentuje svou zemi. Na sobě má nějaký elgenantní bolek, který má být podle toho obodbí, podle kterého ten dnešní ples je. Jdediné, co ho uklidňuje je to, že je to elegantní a takové oblečení o miluje. I když by si radši zalezl do roláku a kabátu. Možní ještě do kobouku nebo sestřiné čepice. Když dojde do sálu, rozhlédne se kolem sebe a zhodnotí situaci. Zamyšleně u toho nakrčí obočí, ale potom uvidí svou snoubenku. Dojde mu, že mu vlastně psala, že tu bude. Najednou ho dobrá nálada, jestli se tomu tak dalo říkat, opustí. Ale vzchopí se a přece jen jde k ní. Chhvíli stojí za ní, jelikož netuší co říct.* Ta konverzace neprobíhala úplně skvěle. Třeba to bude na živo lepší? *KOnec otočí lece do otázky a změří si ji pohledem.*

*Dojde k občerstvení a na talířek si nandá trochu ovoce a zeleniny. Nevečeřela, ale jelikož je tady úmorné horko, nedokáže do sebe dostat nic víc. V Ottaru se pekla během léta normálně, ale tady, tady je to jiný level. Stihne si do úst vložit jen plátek salátu, když tu na ni promluví Purity. Má co dělat, aby salát nezačala chroustat jako králík, aby ho snedla co nejrychleji. Raději rukou naznačí, ať minutku počká.* Ahojky. Hrozně ráda tě vidím, jakpak se máš? Hrozně ti to sluší, vypadáš jako panička na nějakém večírku. Ještě tyčku s cigaretou a vyhrála bys princovo srdce raz dva. *Usměje se na ni a jednou rukou ji obejme, tou druhou drží trochu dál talíř, aby jím nezašpinila šaty.* Nene, tam měla jinačí, podobný styl, ale byli rudé. Alespoň jedny z nich byli rudé. V tom filmu jich měla několik. Ty vypadáš, jako bys vypadla z Gatsbyho. Nehledá náhodou tebe? *Zažertuje a nabídne Purity něco ze svého talíře. Má tam skoro všechno, co našla v miskách se zdravou stravou. Normálně je spíše masový typ, ale jsou tu spíše zákusky, aby člověk mohl přikusovat během konverzace, nebo tance a tolik se nepřejedl.* Nic se neděje, taky mi přišla zvláštní. A když jsem viděla, že ses s ní dala do řeči, udělalo mi to radost. Jen, mi moc radost neudělalo to, co přišlo potom. *Sama žádný čaj nepila a jediné, co dokázala bylo se postarat Kai o jejího pejska, kterého už vrátila. Překvapivě Winnie zvládala ty její rošťáky docela dobře.*

*Myšlenky se jí toulají všude možné. Možná je to její nepřítomnou myslí, že si s ní naštěstí nikdo nepřijde povídat. Dokonce zde ani zrovna nevidí svoje sestry, ačkoliv by se vsadila, že věčně zodpovědná Elke tady někde mezi tou tunou lidí přeci jen je. Ji zajímá hlavně šampaňské. Je tu dokonce několik druhů a jaká by byla škoda, kdyby neochutnala všechny, že? Po půl hodině má už druhou sklenku a její těkavá energie se přeci jen trochu uklidní. Alespoň do chvíle, kdy za ní někdo promluví.* Kurva práce. *Zakleje si pod nos a viditelně sebou trhne. Prudce se otočí a musí dvakrát zamrkat, jednak protože díky alkoholu to s ní v duchu trochu zavíří, ale taky protože poprvé naživo vidí svého snoubence. A kupodivu mu to sluší. Fakt ji štvalo, že byl přesně její typ, nebo ten typ, který si myslela, že má ráda, než se z jejího bývalého přítele, jenž se veřejně prezentoval jako andílek, vyklubal kretén.* To si ve volném čase přivyděláváš jako profesionální špion? Dvojí život a tak? Anebo jsi stalker a běžně se k ženám plížíš takhle za zády? *Pozvedne obočí a pobaveně si odfrkne nad jeho poznámkou a odpije šampaňského.* Nebo taky nebude? *Zvedne to nevinně do otázky podobně jako on a bez rozpaků mu nabídne vlastní skleničku.* Zkus tohle. Je skvělý a působí jako tišení na nervy. A taky často prolomí ledy. Pak by to nemuselo vypadat jako že jsi spolkl pravítko. *Navrhne.*

*Moc na akce nechodí, hlavně ne, když to jsou plesy, ale vzledem k tomu, že přijeli zahraniční hosti, třeba tu jsou i nějaké hezké holky, ne? Za to se na něj nemůže nido zlobit, že je tu jen kvůli tomu, přece dospívá. Na sobě má nějaký hisotrický oblek, který zhodnotí s kritickým pohledem.* Vypadám jak praděda mé tety mého táty. *Zamumlá sám pro sebe, ale nakonec se rozhodne vyjít z komnaty a jít do sálu. Chvílí se zastaví u strážců, se kterými se dá chvíli do řeči, proto se chvíl zdrží. Už se těší, až bude taky strážce, proto se zná sna s kžadým strážcem co tu dělá. Vejde do sálu a trochu stydlivě se rozhlédne kolem sebe. Ne, že by se vždycky styděl nebo tak, jen se občas cítí trapně mzi dospělými a hlavně mezi holkama, jeikož není úplny borec v komunikování s nimi. Dojde k občerstvení, kde si vezme skleničku whiskey. To je jediné, co mu chutná,, už byl na pár párty, kde to pil a tady chce nějak zapadnout. A nevadí mu, že je mu teprve čerstvě šestnáct, u takových královských si tipuje, že ti pijí už od kojenců. Následně se rozhodne jít kolem lidí a vyhledat si nějakou společnost na pokec. Jenže to dopadne tak, že dojde před dvojici dívek, ve kterých rozpozná princeznu Beu a jeho sestru. Už se na ně usměje, když si uvědomí, že v ruce drží alkohol a nevinně se podrbe na zátylku.* Ahoj ségra, Ahoj Výsosti. *Pohledem přeskočí z Bey na Lunu a zase zpátky a nsaží se netvářit, že si mezi něma nezačal dělat nějaké teorie.* Jak se máte? Obě dvě? Je tu hezky, že? Vás asi nebudu rušit. *Zazubí se na ně, pak už chce odejít, ale ješě se zastaví.* Byl jsem v komantě, protože jsem hledat psa, kterýho jsme si dneska vytáhl z psince a vyhrabal i spodní prádlo, tak jena bys věděla. Musím říct, že bych byl radši, když bych to neviděl. *Zašklebí se.*

*Přijde k Artemis, kde trpělivě počká, než dožvýká. Připomene jí trochu králíka, ale nechce ji přivést do rozpaků a trápit, takže jí to neřekne.* Já tebe taky ráda vidím. No a už to ujde, když jsem vypadla z té mučírny. *Usměje s pobaveně. Nic ve zlém, moc dobře ví, že jim doktoři pomáhají, ale být zavřená na ošetřovně, kde je vše bílé a pořád tak divně páchne je hrůza. Snad tam už nebude muset.*Zaprvé, nekouřím, nemohu ani projít okolo někoho, kdo ano. Zadruhé, jeho srdce vyhrát nechci a zatřetí... ho tu ani nevidím. *Rozhlédne se kolem.*/Teď kdyby stál za mnou, to by byl trapas./ *Ten se naštěstí teda nekoná. Usměje se a oplatí jí objetí.* Aha.. Ale jinak jsou docela podobné. Děkuju. *Sama se lehce začervená nad tím komplimentem, které ještě pořád není zvyklá příjímat. Zavrtí hlavou.* Nechci, děkuju, spíše si vezmu něco k pití.. *Natáhne se po vodě s listem máty.* Nechceš taky něco podat? *Zeptá se jí s úsměvem.* Dobře, jsem ráda, že se nijak nezlobíš. *Skutečně se jí oddechne jelikož ví, že akce tráví většinou spolu a měla pocit, že ji v tom nechala.* Jo, to bylo hrozné. Pár dní mi bylo pěkně mizerně. *Povzdechne si.* Je důležité, že jsme všechny ale už v pořádku. Nikomu se naštěstí nestalo nic horšího, co by nevyřešilo pár dní na ošetřovně.

*Upřímně nemá náladu se dnes jen tak s někým bavit. Vyslechla si pár komplimentů na to, jak jí to sluší, ale zatím s výmluvou slušně odmítla všechny žádosti k tanci. Pak si však všimne Luny. I když si řekla, že potom, co se mezi nimi stalo v salonku, se vrátí do starých kolejí, zjistila, že její přítomnost cíleně vyhledává. Pozvala ji k sobě přeci do komnaty, i když si jen povídaly, a pak zapracovaly na nějakých papírech. A taky si s ní psala. A dnes k ní znovu přišla sama od sebe, i když ze zvyku s drobnou uštěpačnou poznámkou na rtech.* /Proč já tohle dělám?/ *Třeba jí ten nádor totálně změnil smýšlení? Jo, bylo by fajn mít to na co svést. Trochu se rozhlédne, když zmíní prášky, i když kdo by je poslouchal? Ale tak nějak si zvykla držet své tajemství a je divné, když o něm někdo nyní ví.* Nemůžu přeci za to, že se touláš v myšlenkách. *Přimhouří oči a snaží se tvářit uraženě, ačkoliv jí cukají koutky spokojeností nad tím, že ji vyvedla z míry. * Jo, sluší, a taky perly. Ale ty tvoje rukavičky... *Sklouzne k nim pohledem a pousměje se.* Ti sednou... *Dodá nakonec slušnější podání toho, že by je nejraději stáhla zuby a políbila každý prst.* Tak brzy už bys mě tahala od lidí? Neměla jsem tušení, že tak moc toužíš po mé společnosti. *Podotkne. Jako vždy si nedokáže pomoc a flirtuje. Pak se u nich však zastaví Remi a ona se zazubí. S tím klučinou si na rozdíl od Luny rozuměla. SIce se moc nevídali, ale i tak jí přišel roztomilý. Jako pes, kterého byste si k sobě nejraději přitáhli na gauči, aby vás hřál, zatímco byste ho drbali za ušima.* Nazdárek. A víš, že Bea stačí. Co to vidím? *Pozvedne obočí, když si všimne whisky.* Tak to je potupný, Remi, měl bys začít vínem nebo šampaňským a na tvrdý přejít až po osmé večer, to je nepsaný pravidlo. *Zamlaská nespokojeně.* Hmm, hezky. *Zalétne pohledem k Luně a potetulně se usměje.* /Přímo krásně.../ *Následně však vyprskne smíchy.* Nemáš fotky? *Zeptá Remiho prosebně.* /Kéž by video./ To teď asi budeš muset chodit bez prádla... *Poznamená k Luně rádoby soucitně, ačkoliv jí pořád škubají koutky.* A nemůžeš jít, Remi, když sis se mnou nepřiťukl, vážně tě musím přiučit vychování. *Potlačí povzdech. Až moc se vyžívá v tom, že bráška Lunu tak trochu ztrapnil. Mohla by se dozvědět víc.*

*Nějak neví, jak začít konverazci s jeho snoubenkou. Jejih písená konverzace neproběhla úplně skěle, ale ona ho dokonale dokázala vytočit. Navíc byly narozeniny jeho bejvalky, na který by raději zapomenul, jenže je má v havě zažité jako vlastní narozeniny, pamatuje si ty skvělý okamžiky, kdy spolu byli a její narozeniny slavili, většinou ji niěkam vytáhl na celý dena byli všude možně, ten den vždycky miloval, proto ten den, kdy mu nasala jeho snoubenka byl tak nepříjemný. Ale ani ona nepatřila zrovna k příjemným lidem, podle toho co poznal z chat.* Nejsem ani stalker, ani špion, stál jsem tady, protože jsem nevěděl jak začít konverzaci a na klasické ahoj snoubenko s mi moc nechtělo. *Uchechtne se a pokrčí rameny.* Jestli nebude tak nebude. *Pokrčí opět rameny, je mu to tak nějak už všechno jedno, je to na ní jak se bude chovat. Na nabízenou sklenčku se poívá trochu skepticky, kdo ví co do toho dala. NAkonec si ji ale vezme a napije se.* A ty ty ledy chceš prolomit? *Zeptá se ji s povytaženým obočím.*

Tomu věřím, taky moc doktory nemusím, nebo spíš ty ordinace a takové. Ale mám ráda tu vůni dezinfekce. Je taková jedinečná, hned si ji s tím spojíš. *Ale je ráda, že už je v pořádku. Zatím Purity schytala snad všechno možné, co šlo, zatímco sama se takovým věcem vyhla. A je to dobře, je schopná tak alespoň dělat malé věci a nesedí jen v koutě a nečeká, až se něco stane.* Já vím, ale nemusela by být zapálená. Myslím, že by t tu ani neprošlo, kdyby náhodou chytly závěsy nebo tak. A myslela jsem to tak, že by ti neodolal. *Pousměje se na ni omluvně. Taky sama nemusí cigarety a ani moc velké množství alkoholu, což na její věk je docela nezvyklé.* Maličko. *Povzbudivě se uculí a vezme si do úst okurku. Pokud bude stále takové horko, tak snad ještě zhubne.* Nene, děkuju. pila jsem dnes docela dost a na tom talíři je víc vody, než ve sklenicích. *Všechno, co tam je, obsahuje hromadu vody, ať samotné, nebo s přírodním cukrem.* Nezlobím. Bylo ji opravdu něco, nebo se jí tam jen nechtělo? Promiň, že vyzvídám, ale taky jsem přemýšlela, že bych se jí zeptala, ale nakonec jsem to nechala jen na tobě. /A udělala jsem dobře, takto by se neseznámili, kdybych jim do toho kecala jen já. A to samé s Kai. Nechci dělat někomu páté kolo, akorát tím uškodím./ *Proběhne ji hlavou a starostlivě se na svou kamarádku podívá, jako by moc nevěřila, že je v pořádku.* Co se vlastně přesně stalo? Viděla jsem jen, že jste dostali křeče a pak už jste tam nebyly.

*Popravdě, myslela si, že vše, co se stalo v salonku, zůstalo v salonku, ale teď si je jistá, že to tak není. Byla u Bey v pokoji, zařizovala pro ni věci, které nemusela a celkově se na ni snažila dávat větší pozor, než měla v popisu práce. Jako by se mezi nimi zase utvářelo nějaké neviditelné pouto, díky němuž jsou si blíže a blíže.* A co když jseš důvodem těch myšlenek ty? Hmmm? *Neodpustí si to samé pošťouchnutí jako ona. Občas není špatné vypnout, a dnes to potřebuje jako sůl. Brzy to bude zase o rok víc, co jejich táta zemřel a jako klasicky to stráví v teplákách, se zmrzlinou a celý den proleží v posteli.* /Kdyby tady s námi byl, nikdy bych se nepohádala s Beou, a dával by pozor na Remiho. Byl by na něj pyšný./ *Projede ji hlavou, ale nedá na sobě nic znát.* Těch jsem si nevšimla. A myslíš tyto? *Přivře oči a jednou rukou ji provokativně přejede přes tvář na bradu, kterou jemně styskne mezi svými prsty, ale jen krátce. Ruku hned vrátí na původní místo.* Netoužím po společnosti tolika lidí na jednom místě, to je vše. *Pokrčí rameny a koutkem oka si všimne svého bráchy, kterého na akci neviděla ani nepamatuje.* No ahoj. *Pozdraví ho nejprve radostně, ale pak její pohled sjede ke sklenici a jako by celá její nálada ochladla o několik desítek stupňů. Nic neřekne a jen nastaví ruku. Nechce dělat scény, ale nedovolí svému mladšímu bratrovi, aby takhle mladý pil něco, na co nemá věk. Víno nebo šampaňské by mu dovolila, skleničku dvě, ale tohle nikdy. Ne dokud nedosáhne alespoň jednadvaceti.* Oh vážně, a co by dělal pes u mě v pokoji, když tam mám věčně zavřeno, ty einsteine. *Protočí očima a propálí Beu pohledem, který směřuje i k bratrovi. Na své věci nenechala bez dovolení sáhnout nikoho, i když to byl její milovaný bráška.* Ještě jednou mi vlezeš do pokoje bez dovolení a tvé spodní prádlo bude po celých zahradách. *Porozhlédne se kolem, zhluboka se nadechne a rozejde se k baru, dostala chuť na něco silnějšího, než je pouhé šampaňské a jim dvoum nebude vadit být chvíli o samotě.*

*Možná za to mohlo, že byla myšlenkami jinde, anebo to, že tu byl jinak celkem hluk, tudíž ho neslyšela přicházet, ale fakt ji vylekal. Neměla ráda, když ji někdo vyvedl z míry.* Příště to zkus možná tím, že přijdeš zpředu? Protože s člověkem, co má infarkt, se konverzace taky nenačíná snadno. *Podotkne a lehce protočí očima. Dneska možná nebyla příjemná, ale to poslední dny nebyla na nikoho. Což zas tolik nevadilo, když se taky s nikým nestýkala. Možná by měla způsobit nějaký skandál, začínal kolem ní být podivný klid.* /Aspoň to bere s klidem./ *Za to mu přičte body k dobru, ačkoliv by byla zábava ho vytočit. V tom byla dobrá. Nabídne mu šampaňské a trpělivě vyčkává, až si odpije.* Vzhledem k tomu, že je v té skleničce LSD a extáze, prolomíme ledy velice snadno, až se tu svlékneš a začneš tancovat po stolech. *Nadhodí vesele, ale její výraz je nečitelný, dokud se pomalu neusměje. Pobaveně si odfrkne a dá tím snad jasně najevo, že si dělala legraci.* Ale kdybys plánoval na prolomení ledů striptýz, jsem ochotná se koukat, aby ses necítil méněcenně. *Dodá ještě. No není ona ochota sama? Měla by za svou laskavost vážně dostat nějaké ocenění.* Proč jsi vůbec tak překvapený? Cos plánoval? Že si spolu ani nepromluvíme a sejdeme se až u oltáře? No nejsi ty romantik. *Potřese hlavou a vezme si sama další sklenku šampaňského. Na té jeho zůstala drobná stopa rtěnky a ona mu přeci jen musí uznat určitou odvahu, že se od ní napil. Působilo to téměř, jako by měl snahu. Anebo se sebou nechtěl nechat zametat. No, to schytal fakt blbou snoubenku.*

*Neeví, jestli jehhho seégra ví o tom, že hodívá i na párty, kde jsou horší věci, než je whikey a že si to sám párkrát dá, ale ví, že reagovat na skleničku nebude rozhodně nadšeně.* Já vím, že to stačí. Ale říkát Výsosti je lepší, protože pak to zní, jako že mám známosti v královské rodině atřeba by se na to cyhytla nějká holka. Funguje to tak, ne? *Zazubí se na Beu a Lunu se zamračí, reaguje tak, jak by čekal, ale naštve ho to.* Nejsem malej, ségra. *Nakrčí naštaně obočí, pak ho ae něco napadne, za co ho ae asi Luna zabije a za co mu nepoděkuje jeho tělo. Ryhle tu skleničku do sebe vyklopí a sestře dá do ruky prádnou skleničku. Musí se držet, aby se nerozkašlal, takže začne trochu rudnout.* Víno mi nechutná. Přežiju ho, ale toto je jediné, co mi tak nějak chutná. /Taky jsem slyšel, že to taky jako jediné chutnalo tátovi./ Bylo zavřeno blbě. *Pokrčí rameny.* Proč bych ti dobrovolně lezl do pokoje? Vždyť je to tam jak v říší divů, nikdy nevíš co najdeš. Nebo jak tě najdeš. *Odfrkne si a pohrábne si hezky učesané vlasy, takže už učesané nejsou.* Fotku nemám, raději. A říkám, že jsem tam vlezl omylem! *Zvedne ruce na obranu .* Já už asi pít nebudu, t jedná whiksey mi stačila. *Když ale jeho sestra odejde k baru, zamračí se a jde za ní.* Pojď taky, beztak tě chce u sebe víc než mě. *Posadí se vedle své sestry a nasadí na ni štěněcí výraz.* Nebuď na mě naštvanáá. *Protáhne a dloubne do ní rukou.*

Tobě se líbí vůně dezinfekce? Pff. vážně nechápu jak si my dvě můžeme rozumět. *Zasměje se. Tu ona přímo nesnáší a kvůli ní se vyhýbá lékařům jako čert kříži.* Jo.. to je asi pravda. Musí být dost dost opatrní. *Přikývne.* Dobře, děkuju. *Usměje se na ni. Stejně o Aarona nestojí. Přijde jí milý a ráda by si našla někoho podobného jako on.. Ale přímo jemu nepropadla. Teda zatím. Kdo ví jak osud zamíchá kartami. Vezme si vodu a podívá se na její talíř.*Jo to je asi pravda. *Uzná pobaveně.* Je zde dost velké horko, že? V Angeles bývá taky, ale tomuhle se to nemůže rovnat. *Začne se lehce ovívat rukou. Nechce být celá rudá v obličeji a mít na čele pot.* Ještě je hrozný, že si ani nemohu zajít na pláž. Byla jsem tu v bazéně, jak venkovním tak i vnitřním a i na pláži, ale stejně to na pláž nemá. *Ráda by vytáhla zase své dva bratry i se sestrami ven. Ty už umí lézt a do vody také mohou, ne jako minulý rok a byla by tam s nimi taková legrace..*/Brzy se s nimi určitě uvidím./ *Pořád nechápe jak tu může stále být. Podle sebe by se ani nemusela vybalovat, on je červen a ona tu pořád straší.* Říkala, že jí nic není, ale nemyslím si, že mi pověděla pravdu. Asi má problém se svěřováním a mě viděla poprvé v životě, takže.. *Pokrčí rameny. Kdyby ji znala déle, tak by jí třeba důvod svého rozhození řekla.* Nevadí mi, že vyzvídáš. *Ujistí ji. Artemis je starostlivá dívka, spíše by ji zarazilo, kdyby to nechala tak a neptala se vůbec.* No, podle toho co vím tak byl otrávený ovocný čaj. Jak jsi řekla, začali mi křeče a po chvilce jsem ani nedokázala rovně chodit. Na svých nohách jsem se cítila asi jako Bambi, když se poprvé postavil. Jeden ze strážců mě podepíral, než jsme se dostali na ošetřovnu tam nás už vyšetřili doktoři.

V tom případě si mě měla vyhledat. Zvlášť pokud ty myšlenky byly tak zajímavé a pohlcující, mohlo se zapracovat na jejich realizaci. *Odpoví jí vmžiku. Měla si dávat větší pozor na to, aby mezi nimi zachovávala prostor? No... jo. Ale i to bylo únavné. Nebyla zodpovědná za to, jaké rozhodnutí Luna udělá, už ji nebavilo myslet na to, co by bylo pro ostatní lepší. Alespoň pro jednou by taky mohla myslet na to, co chce ona. A když ji Luna schválně provokuje s těma rukavičkama, rozhodně má chuť jí na ty balkony kývnout, ale to by pak zítra palácem kolovaly drby, protože by jí nikdo nemohl vyčítat, že nedržela ruce zpět.* A moje společnost nevadí? *Nadhodí s pozvednutým obočím. Jenže jakékoliv takové záměry jim přeruší Lunin mladší bráška. Ale toho ona upřímně vždycky ráda vidí. Je to takový šídlo, trochu jí připomíná sebe v jeho věku.* No jasně, na to sbalíš každou druhou. Dej si to do bia na Illeagram “tykám princezně”. Uvidíš ten hukot v soukromých zprávách. *Schválně komicky zahýbe obočím, když si dělá legraci. Znovu musí krotit smích, když do sebe Remi whisky kopne a málem se jí udusí. Na chvíli je jen pozoruje, možná je trochu navíc, ale je fascinující sledovat sourozeneckou dynamiku jiných lidí. Sama měla sourozenců až až, takže to znala a dokázala v tom rozpoznat jisté společné rysy.* /Luna by byla jasný Aaron./ *Sleduje ji zamyšleně jít k baru.* U sebe hmm... *Zaškubou jí koutky.* /U sebe v komnatě? Anebo by to mělo být spíš v sobě?/ *Potřese hlavou.* /Jsou tu děti! Kroť svou hlavu, Beo./ Tak fajn, pojďme si ji udobřit. *Přikývne a posadí se na stoličku z druhého boku tak, aby byla Luna uprostřed.* Jo, nebuď nabručená. *Dloubne ji loktem do žebra a dlaní schválně při odtáhnutí přejede po jejím stehně, ačkoliv se tváří jako neviňátko samo.*

Neříkej mi,že ses lekla až tak moc, vždyť ses tak moc leknout nemohla. *Odfrkne si a pak se trochu podívá na tu skleničku, co mu nabízí se značným skeptickým pohledem, ale kdo by se mu divil. Když je to jeho snoubenka, která není vůbec příjemná, nedivil by se tomu, kdyby tam byl nějaký jed. Ani by mu to as nevadilo. Teda doufal by maximálně, že by jeho sestřička neodbouchnula Dánsko její vládou. Když mu řekne to o LSD, překvapí ho to až tak moc, že se rozkašle a mmusí se natáhnout pro čistu vodu. Dokašle až když mu řekne tak nějak, že to byla sranda.* Toto je pěkně na hovno sranda. Ale u tebe bych se ani nedivil, kdyby to bylo pravda a vážně to tam bylo, stejně to tam je, že? Nebo rovnou nějaký jed, kterým se mě chceš zbavit? *Vyjede po ní. Je výbušný po tátovi, ale vždycky se to snaží mírnit, ale tay to nedokáže. POslední dobou ho vytáčí vše, že to někde prasknout muselo.* Ne, čekal jsem všechno jen takovou snoubenku rozhodně ne. *Zamumlá si pod nosem. Pak se na ni ani jednou nekoukne a vezme si s sebou celoou lahev whiskey, se kterou odejde bezeslova z plesu a zamíří do komnaty, je jen na ní, jestli půjde za ním nebo ne, ale odmítá tam být s někým, kdo ho vytáčí. Navíc má pocit, že nemá daleko k psychickému zhroucení a odmítá ji uděla t potěšení aby ho musela sledovat na pokraji jeho sil.*

Já vím, jsem divná, stejně tak mě baví úklid, vaření, háčkování a celkově domácí práce. *Začervená se a raději uhne pohledem, ví,  že je to divné a i když to má možná Purity stejně díky jejich rodinné situace, začíná se stydět za to, že nezačala ze své ulity vylézat více.* Je tu strašné horko. Jsem zvyklá v sukni a v tílku chodit v Ottaru během krutější zimy, ale tohle je jiný level. Tady bych se musela svléknout z kůže a ani tak by to nepomohlo. *Škoda, že si nevzala knihu i sem, ovít se by bylo to nejlepší možné řešení. Nebo na sebe vylít vodu s ledem, to by bylo mnohem mnohem lepší, ale zničila by si tím všechno, co dnes má na sobě od make upu po šaty a to by komorným nemohla přijít na oči.* Já právě skoro nikde nebyla, tohle vedro mě sotva vytáhne ven. Jsem málem poprosila komorné o led do vany, abych se tam chladila. Jak tady v tom může někdo žít? *Lupne do sebe další salát. Zelenina je i teď pro ni hodně výživné a je skoro plná i přes těch pár kousků. Proto talíř odloží na stůl a doufá, že se nic nestane, když ho tam i tak nechá.* To chápu, snad to ale nebylo nic vážného. Nechci, aby jste se tady nad něčím trápili, ať vás znám nebo ne. Bylo by dobré, si to tu prostě užít, dokud to jde. *Pousměje se a podívá se kolem. Kolem nich moc lidí není a tak ji napadne jedna věc.* To zní hrozně. *Zakaboní se a zadívá se na parket.* /Možná ji tím vylepším večer./ *Natáhne k ní ruku dlaní vzhůru a celá červená uhne pohledem.* Smím prosit?