Jídelna paláce

*Dojde do jídelny, kde se posadí na své místo a rozhlíží se po lidech okolo sebe. Docela posmutní, když nikde nevidí Alesii. Zároveň je nervózní z přítomnosti rebelů a toho, že tu nikoho pořádně nezná. Ani nevnímá, že si začne mezi prsty pohrávat s vidličkou a nepřítomně skenuje stůl před sebou.* /Teď už se zvednout a odejít nemůžu. Do háje... Měl jsem jí nejdřív napsat. Ale to by pak vypadalo, že za ní dolejzám. Sakraa../ *Honí se mu hlavou a pak zaregistruje, že se někdo posadí vedle něj. Podívá se, kdo to je a zorničky se mu rozšíří, když uvidí Aless. Z ruky mu vypadne vidlička, která zazvoní o hranu talíře. Snaží se to zamaskovat a u toho mu malinko zrůžoví z tváře a on si odkašle.* Ahoj. *Pozdraví Aless vedle sebe.* Jsi v pořádku? Ten...tvůj příspěvek na Illeagramu.. Bál jsem se.. *Přizná a starostlivě jí sleduje.*

*Ještě, že dnes neměla nějaké dlouhé a volné rukávy. To by si hned šaty poničila.* Dívala, samozřejmě. *Několikrát si kontrolovala vlasy, protože se bála, že ji z čipu vyleze nějaký pramínek.* Ale ty ses nejspíše nedívala, jinak bys sebe nesrovnávala se mnou. Ale moc ti děkuji. *Usměje se, její pochvala ji pochválí takovým způsobem, že ve tvářích zčervená.* Ano, ty červené šaty jsou úžasné! Moc se k tobě hodí. *Také pochválí Des, protože to opravdu byla pravda. Všem to tak moc slušelo.* Ale to je dobrý nápad! Já tedy mám takové overal, ale pandí. *Zazubí se, milovala pandy a celkově medvědy. Přišlo ji to vždy strašně roztomilé.* Určitě mu to navrhni, vůbec to není špatný nápad. *Usměje se, vlastně to znělo vážně skvěle a mohla to být přeci jen i legrace. Poté Topsy povzbudivě stiskne ruku, když začne povídat o rebelech.* Zkus si ji nevšímat, je to nová společnost, zvykneš ji. *Šeptne povzbudivě, aby si dívka nedělala nějaké starosti.* Nevěděl? *Jemně se zamračí, čímž i omylem našpulí rty. Takový zlozvyk.* To tedy není moc pěkné, zdali o tom princ nevěděl. Takové věci by si měl určit sám. *Vydechne a poté se usměje.* Tak nám povídej, o tomto salátu. Jsem zvědavá, kolik nám toho k němu řekneš. *Usměje se a pustí se do jídla. Bylo to vážně moc dobré, ta kombinace byla skvělá.*

*z dnešní večeře je dost vystresovaná, protože si není jistá tím že zvládne jíst těmi správnými příbory. Nakonec ji komorné uklidnily a oblékly. Když vešla do jídelny její pohled okamžitě upoutal Wyatt. Když kolem něj procházela řekla mu že mu to sluší. Poté se usadí na své místo sedí vedle dívky kterou nezná ale vedle té dívky sedí Tops kterou si pamatuje z táboráku. Z jejich rozhovoru vydedukuje že jsou kamarádky. Než ji stačí pozdravit začne se servírovat salát. Pustí se do ochutnávání a jen doufá že má správnou vidličku.*

*Chvilku se baví s Topsy a pak se obrátí i k ostatním u stou. Přejede je krátce pohledem. Na Topsy se otočí až když ji dívka zase oslovi.*Děkuju, tobě to taky moc sluší. Jako vždycky.*Pousměje se na no. Ona se na červenou moc necítí, přijde jí to docela výzývavé. Tak na ni tahle barva působí a ona ani neví proč. Má raději jemnější barvy, světle růžovou, šedou, modrou, zelenou a nebo třeba krémovou. Červená jde mimo ni.*Děkuju Juliet. Moc se na červenou ale necítím, mám raději jemnějšé barvy. Tobě to taky dneska moc sluší. Pak nadzvedne obočí a poslouchá, co jí říká.*Vždyť byl pyžamový večírek.*Připomene jí.*A jinde by to asi bylo.. zvláštní.*Pokrčí rameny. Pak se lehce pobaveně pousměje. Ona už se na tom pyžamovém večírku cítila zvláštně. Jen tak si po paláci chodit v pyžamu. Je dost stydlivá a tohle se jí moc nelíbilo. To ani akce u bazénu kde bylo vidět více. */Na další pyžamový večírek nejdu./*Večírky ji ani moc nebaví. Ale tohle si nechává jen pro sebe a nahlas nic neříká. pak si všimne místech, na které mají sedět rebelové.*Já čekala, že budou i na dalších akcích.. Přece jen jsou pořád hosté v palác a budou, než se najde lék.*Řekne jim tiše.*Zkus si jich nevšímat.. Nic neudělali celou dobu, snad nic neudělají teď..*Řekne povzbudivě. Teď má ještě větší chuť utéct, než předtím. Když zjistí, že Wyatt nevěděl nic z toho, co řekly jim ji překvapí. Sama se cítila dost nekomfortně, zvlášť kvůli několika určitým věcem a když to nevěděl ani Wyatt. Bylo to divné. Pak je před ní položen salát. Vezme správnou vidličku. Ještě si zopakovala stolování, aby věděla, který příbor je pro který chod, jen tiše. *

*Dnesni den byla celou dobu jen ve sve komnate a nechtelo se ji ani na dnesni veceri, protoze moc nema naladu, ale nakonec se preci jen rozhoda na tu veceri jit. Ma na spbe cerne spolecenske saty bez raminek, ktere konci tesne pod jejimi koleny a na nohou ma cerne boty na vysokem podpatku. Kolem krku ma zlaty retizek a v usich ma zlate nausnice. Jeji makeup je decentni a sve blond vlasy ma vycesane v drdolu a i kdyz se snazila, aby jeji oci nevypadaly, ze probrecela cely den, cervene oci ji stejne proradi. Proto se bude divat jen do talitu a na nikoho jineho. jakmile je predevermi do jidelny, zhluboka se nadechne a nasadi nic nerikajici vytaz a vejde. Vi, ze jde pozde, ale, co. Letmo se jen koukne po hostech v mistosti a potom koukne na kralovskou roinu, kere se pokloni.* Dobry vecer. Omlouvam se, ze jdu pozde. *Omluvi se se sklopenym pohledem a nasledne si najde misto, kde ma sedet ona a jen si sdne.*

*Hned jak vejde do místnosti, překvapí ji oblečení Wyatta a pak ji taky překvapí to, že je její místo na židli vedle něj.* A jsem na ten nápad neuvěřitelně pyšná. *Zazubí se na ni a když to jakoby zahájí, usměje se na něj a pak se dá do jídla. Po jeho otázkách se na Wyatta usměje.* Jo, mám se docela fajn. Přežívám. *Uchechtne se a pak se zasměje.* Hele, to je tajemství. Ale jo, máš hezkou skříň, ale chtělo by to tam aspoň trochu provonět. *Poví pobaveně a koutky ji zase začnou škubat do pobaveného úsměvu.* Jak ti vůbec je po té bitce na plese? Hádám, že si pak vypadal jako jedna velká, nateklá modřina. *Zeptá se ho a snaží se skrýt starostlivost i to, že ji štve, že ona sama odešla a nesnažila se je od sebe odtrhnout.*

Nebudeme se dohadovat, kdo je radši, dobře? *Zasměje se. Je ráda, že ho zase vidí a nechce ten čas trávit dohadováním, ze kterého se stane boj o to, kdo je tvrdohlavější.* Nojo, nejsem moc schopná chodit úplně včas. *Zavrtí se smíchem hlavou.* Ale tohle bych si nenechala ujít. *Usměje se na něj a stiskne mu ruku.* Dneska se dohadovat odmítám. *Oznámí mu se smíchem a pak se k němu nahne a jemně ho políbí, aby mu to dokázala.* Je to slušnost. *Pokrčí s úsměvem rameny a pak se začne rozhlížet po jeho sestře.* Jenom doufám, že jí nebudu připadat nijak moc střelená. *Zasměje se a s úsměvem vyhlíží jeho sestru.*

*když ji propustili z ošetřovny, zamířila rovnou do své komnaty, kde strávila zbytek odpoledne. Původně neměla v plánu jít na večeři, ale jelikož už neměla co dělat a nechtěla být sama, rozhodla se tam jít. Asi se tam moc dlouho nezdrží. Pořád se cítí mizerně a byla by raději, kdyby ji nechali Camille a Wyatt ukončit tohle všechno. S prázdným výrazem v očích vejde do jídelny a sotva znatelně se pousměje, když vidí, jak vypadá její bratr. Pak se posadí na své místo a vůbec si nevšímá lidí okolo. Nepřítomně hledí doprostřed stolu a když uslyší, jak hned vedle ní něco zazvoní o talíř, trhne hlavou tím směrem. Překvapí ji, když uvidí Edwarda a musí několikrát zamrkat, aby se vzpamatovala.* Ahoj. *pozdraví ho a donutí se lehce pousmát. Po jeho otázce jen lehce pokrčí ramenem a uhne pohledem.* To je jedno...*zamumlá tiše těsně před tím, než Wyatt večeři zahájí. Je mu za to vděčná, protože doufá, že teď už to nebude Edward víc rozebírat. Když před ní přinesou salát, jen se v něm přehrabuje vidličkou, ale nesní ani sousto.* Jak se máš? *zeptá se ho a otočí se na něj s lehkým úsměvem na rtech.*

*Na sobě má úzké černé šaty do poloviny stehen, jejichž horní část nad prsy je z průsvitné látky, na které jsou černé puntíky. Někdo, kdo jí dobře zná a ví, že je těhotná, si všimne, že má o něco málo vyboulenější břicho oproti normálu. I když se jí ty šaty líbí a na podpatcích umí chodit, stejně bude mít vždycky radši džíny. Hrozně Rorymu jeho kalhoty závidí.* Řekla bych, že pro jistotu nic ostrého nepřinesou. *Zasměje se a potřese pobaveně hlavou.* Děkuju, tobě taky. *Usměje se na něj zamilovaně a pak se posadí na své místo vedle něj.* Jo, to zní. Ale moc dobře víš, proč tu jsme a proč je nemůžeme povraždit. *Připomene mu s pokrčením rameny a pak se podívá trochu pochybovačně na předkrm a opatrně do něj dloubne, jako kdyby jí to dloubnutí mělo odhalit, jestli jí to někdo neotrávil.* Daleko radši bych měla pizzu se zmrzlinou. Nebo spíš ten špunt. *Zamumlá potichu a ochutná salát, který sice není vůbec špatný, ale pizza se zmrzlinou to rozhodně není.*

*Rozhodl se na tuhle akci jt. I kdyz jej to nejak moc nelaka, ale aspon se naji a nebude se zajimat o lidi kolem sebe.* Sve dlouhe blond vlas ysi ucesal, aby se nereklo a na sebe si vzal jen ovycejny cerny oblek. Vejde do mistnosti, kde uz je plno lidi a pohledem zachyti svou sesreu.* /Nevlastni sestru.. kurva./ *Vsimne si, ze je ve spolecnosti nejakyho typka a jen je nespokojene sleduje. Nakonec se rozejde k nim.* Ahoj sestricko. Chybel jsem ti? *Uchechtne se a sedne si z jeji druhe strany a tohi chlapka jen sprazi pohledem a nic mu nerekne a jakmile pred nim je na taliri salat jjen se usklibne.* /Salat? Vazne? Co jem anorektik?/

* Necítí se dobře ale asi by bylo nevhodné kdyby nepřišla na společnou večeři. Možná by si to vyčítala, když uvidí jak si k ní přisedne jedna z účastnic. Jen se na ní usměje, je nervózní takže celá zrudne v tu dobu vypadá jako rajče.* Ahoj.* osloví jí, sice jí nezná, a neví kdo je to. Ale v té nervozitě by udělala snad cokoli. Všimne si prince Wyatta jak má na sobě unicorní overal, takže z ní ta nervozita trochu odpadne. Ale furt to není o dost lepší. Když uvidí salát hned se jí usmějí oči a s chutí se do toho pustila.*

*Zeptá se Camille, jestli ví, jak se má Alessia a po jejích slovech krátce přikývne.* Aha. *Hlesne jen potichu a pak se jí zeptá, jak se má. Když vidí její reakci, nejraději by si nafackoval.* /Ayleen měla pravdu. A Rhia taky. Jsem k ničemu. Jsem hroznej./ *Nahmatá pod stolem Camillininu ruku a povzbudivě jí stiskne. Radši jí ale hned zase stáhne, aby jí to nijak moc nevadilo.* Bude v pořádku, neboj. Probudí se a bude zase s tebou. S váma. *Opraví se, když si vzpomene na její dítě a pak se na ní pousměje a obrátí se k Polaris.* To bys měla. Už jenom se nechat nějak vyfotit reportérama a může to jít na titulku. *Zasměje se.* Přežívání není žití. *Poznamená potichu.* Děje se něco? *Nadzvedne mírně obočí a pak se usměje.* Neboj, ještě dneska večer tam dám voňavej stromeček. *Mrkne na ní.* Ehm... Tak trochu..? *Zasměje se a kývne hlavou ke Camille, sedící naproti ní.* Ona mě viděla hned pár hodin potom, tak ti může říct, jak hrozný to bylo. *Pokusí se svojí sestru zapojit do rozhovoru a pak si všimne, že dorazila i Aless. Starostlivě se zamračí, ale když vidí, že se dala s někým do řeči, radši to nijak nahlas nekomentuje. Ani by to nestihl, protože se vedle něj ozve omlouvající se hlas Novy. Vidí její červené oči.* To vůbec nevadí, lady. Dobrou chuť. *Usměje se na ní a nahmátne rychle ubrousek. Naštěstí u sebe vždycky nosí tužku, takže zvládne na ubrousek napsat rychlý vzkaz: "Po večeři se stav u mě. Chci vědět, co se stalo." Kývne hlavou jedné služebné, které složený ubrousek podá a potichu jí řekne, aby ho donesla Nově. Pak už se pustí do předkrmu.*

No to věř, že dívala a stejně bych tě srovnávala. Tyhle šaty jsou tak dokonalé, že musím přemluvit jednu komornou, jestli by mi neušila podobné. *Uchechtne se a pak se podívá na Destiny, načež drcne do Juliet.* Tak se dohodneme, že z nás tří je nejhezčí Des a máme vystaráno. *Uchechtne se a pak přikývne, když se Destiny začne bavit o jejích šatech.* To chápu, já se bála, abych s nimi moc nesvítila a spíš to teď vypadá, že jsem šedá myška. Ale co, furt lepší nebýt vidět než na sobě mít pozornost. To si nechám na plesy. *Zazubí se a když se dívky začnou bavit o plesovém večírku, jen povytáhne obočí.* Tohle by nebyl přímo pyžamový večírek, ale spíš overalový. *Zazubí se a zavrtí hlavou.* Ne, vážně potřebuju nějakého doktora přes hlavu, můj smysl pro pozornost je nějaký porouchaný, očividně. *Ušklíbne se a zatímco jí salát, znovu se po očku podívá na rebely na druhé straně stolu.* no, ještě že jsou aspoň dál od nás. jinak bych se asi zbláznila. *Ušklíbne se a pak, když ji Jul vybídne, aby zkritizovala jejich pokrm, uchechtne se.* No. *Začne a narovná se a s hraně vážným výrazem pokračuje. Už se nadechuje k odpovědi, ale když si všimne kousek od sebe Adeline, usměje se.* Ahoj Adeline! *Pozdraví ji a ukáže na dívky vedle sebe.* Juliet a Destiny. Holky, tohle je Adeline. *Usměje se, jakmile je představí, a pak rychle pokračuje.* Právě jsem holkám říkala, jaký je to salát. *Mrkne na ni a pokračuje hraně vážným hlasem.* Takže, je naprosto dokonalý, i když na můj vkus moc suchý. Možná bych přidala pár semínek pro další element.

*Když si uvědomí, že vedle něj sedí Alessia, vypadne mu z ruky vidlička, se kterou si nervózně hrál a jeho tep nabere na opravdu velkých obrátkách. Najednou má pocit, že se mu stáhnul žaludek a nedokáže nic sníst. Je hrozně nervózní z toho, že by řekl něco trapnýho, ale když uvidí její výraz, všechnu nervozitu nahradí starost o ní. Už se chystá zeptat znovu, ale Wyatt akorát zahájí večeři, takže protočí očima.* Docela dobrý. Ale poslední dobou jsem většinu času chůva Cama. *Uchechtne se a pak zase zvážní.* A teď pravdu. Co se děje? Mám o tebe strach. *Přizná a uhne přitom pohledem na chvilku k talíři. Nabere si kousek rajčete na vidličku a pak se na ní zase podívá.*

Určitě ti nějaké podobné ráda ušije. *Zaculí se, klidně by i Tops šaty dala, když se jí tak líbí. Avšak nevěděla, zdali by to pro ní nebylo trapné, takže se raději nezeptala a nechala si to pro sebe. Určitě její komorná byla ochotná ji pomoci s čímkoliv.* Ale i ty tvé jsou nádherné. Ta barva a ta sukně. *Vydechne s úžasem, spíše ale pro sebe.* Každý se dožaduje pozornosti jinak. *Zazubí se, aby si Tops nemyslela, že je nějaká zvláštní, či padlá na hlavu. Ona na sebe nejraději upoutávala pozornost hudbou, vlastně jejím hraním na housle. Při hraní vždy nedokázala klidně stát a musela se celým tělem vlnit do melodie. Byla to její vášeň, která ji stále připomínala mamku.* Ahoj, těší mě, Adeline. *Usměje se, když pozná další dívku a rukou ji zamává.* /Další, kterou budu znát jménem. Ještě, že tak.* Také mi moc chutná. Ta kombinace je úžasná, i když je pravda, že já se v tom nevyznám. *Zazubí se a nabere si další vidličku.*

*Posadila se ke stolu, vedle neznámých dívek. Vlastně stále neměla nějakou příležitost se s nějakou dívkou dát do řeči, protože po většině případů byly v nějakých skupinách a tak je nechtěla rušit. Když ji někdo pozdraví, šťastne se usměje.* Ahoj! A dobrou chuť. *Popřeje dívce a také ochutná.* /Jak to může být tak dobré?/ *Vydechne a poté se podívá na dívku.* Jsem Ember, Ember Wayland, těší mě. *Představí se dívce a věnuje ji milý úsměv.*

*Řekne wyattovi, že u Aless taky nebyla. Nemyslí si, že by stála o její společnost. Už tehdy v koupelně ji vyháněla. A předtím často taky. Co by se tak moc změnilo? na to jak se má jen pokrčí rameny. Taková otázka u ní je možná i dost zbytečná. Tváří se pořád neutrálně. na tváři má kamennou masku. Ucítí dotek Wyatta a neoplatí mu to. Naopak si ruku rychle stáhne k sobě.*/Neměla jsem sem chodit./To doufám taky.*Řekne spíše pro sebe. Dále moc nevnímá a soustředí se na své jídlo. Saláty má ráda, zvlášť tenhle. Mozzarellu miluje a stejně tak i maliny a společně to chutná překvapivě dobře. Když na ni Wyatt promluví, zvedne k němu pohled a pak se podívá na Polaris.*Kdybych byla v našem rodinném chatu na Illeagramu, už by se tam jmenoval Borůvka.*Řekne jí. Tak byl totiž Wyatt fialový.*/I švestka je fialová, ale to zní hrozně. I Ostružina, nejlepší je borůvka./*Pak se zase obrátí k jídlu. Nesnědla všechno. Zas takový hlad nemá a musí si nechat jídlo ještě na další tři chody, které je čekají.*/Jestli to teda vydržím do konce./

*Posadí se ke stolu a nepřítomně se dívá před sebe. Když vedle ní něco zacinká o talíř, trhne tim směrem hlavou a překvapeně koukne na Edwarda. Nečekala by ho tady. Také ho pozdraví a poté se vyhne odpovědi na jeho otázku. Když začne Wyatt večeři zahajovat, je mu za to vděčná. Pak se začne přehrabovat vidličkou v salátu, ale nesní ani sousto.* V tom případě má dobrou chůvu. Jenom se pokus ho nezabít, ještě má před sebou celý život. *lehce se uchechtne. Pak si ale povzdychne a odloží vidličku. Stejně jíst nebude, tak si dá ruce do klína.* Budeš se ptát dokud ti to neřeknu, co? *zeptá se ho, ale ani nečeká na odpověď, protože ji stejně ví.* Rhiannon mi řekla, že by byla raději, kdybych se vůbec nenarodila. Cituji: "Myslíš, že jsem šťastná z toho, že si tě rodiče pořídili? Ne, nikdy z toho nebudu šťastná." *řekne mu přesně to, co napsala Rhia. Pamatuje si to naprosto přesně a asi i navždycky bude.* Pak taky to s Colem a snažim se dostat z drog. Prostě na mě ten večer toho bylo moc a měla jsem nějaký záchvat. Jednou jedinkrát v životě jsem chtěla udělat to, co po mě někdo žádal. Chtěl jsem svojí sestře dopřát to, být nejmladší, když to tolik chce. Tak jsem si vzala nějaké prášky a koks. *pokrčí ramena, jakoby mu právě neříkala, že se chtěla zabít. A taky se málem zabila. Doktoři ji řekli, že to bylo dost těsné.* Jenže pak přišla Camille a Wyatt a dovedli mně na ošetřovnu. *dodá potišeji. Celou dobu se dívá před sebe a cítí, že se jí do očí zase derou slzy. To ale nechce, a tak rychle několikrát zamrká, natáhne se po sklenici džusu a napije se, aby to trochu zakryla.*

*Zasmeje sa a prikývne, pretože vedel, že ich dohadovanie by nikdy neskončilo.* Súhlasím s tebou, inak by to nikdy neskončilo. *Zasmial sa a pokýval hlavou.* Hlavne, že si prišla. Inak by to bol zrejme dosť nudný večer. Bol by som tu sám, no vieš si to predstaviť? *Povedal s iskričkami v očiach a stisol jej jemne ruku. Zdvihol obočie.* Naozaj sa nechceš dohadovať? To sa na teba vôbec nepodobá. *Poznamenal veselo. Tiež ju pobozká a usmeje sa na ňu najkrajšie, ako vedel. Pokrúti hlavou.* Obe ste mladšími súrodencami, verím, že si budete rozumieť viac ako dosť. *Povie kývajúc hlavou. Zavolá sestru k ich miestu a usmeje sa.* Lotte, rád by som ti niekoho predstavil. Alexis, toto je Lotte, moja mladšia nemotorná sestrička. Lotte toto je Alexis. *Veľavravný pohľad dosvedčuje všetky nevyslovené slová.*

*Obzerá sa po miestnosti, ale nikde ho nevie nájsť. Vtom jej zrak padne na jej brata, ktorý ju k sebe privolal kývnutím ruky. Razom je pri ňom a dievčati, ktoré videla na plese.* /Vedela som to!/ *Zaraduje sa v duchu, nad svojím dobrým typom. Usmeje sa na dievča, ktoré jej brat predstavil ako ALexis.* Veľmi ma teší, rada ťa spoznávam. *Povie s úsmevom na tvári a prisadne si k nej.* Tak ty musíš byť zdrojom bratovho nezvyčajného úsmevu na tvári. *Usmiala sa a začala hovoriť dve na tri.* Máš na neho dobrý vplyv, konečne nie je takým suchárom. *Povie jej a hodí po bratovi tiež jeden veľavravný pohľad.*

*Vůbec se tady v paláci necítí dobře, proto každého tady nenávidí a necítí se tady vítaný. Ani vítaný být nechce. Chce být v pohodlí ghetta a sem se vracet jen kvůli útokům.* Chci aby tam bylo něco ostrého. Nějak nabroušený nůž, který bych mohl hodit do čela korunního prince? *Poví úplně nezvrušeným a unuděným hlasem, který je jen na oko.* Lásko, tobě to sluší víc. *Usměje se na ni a pak si zase povzdechne.* Já vím, já vím. *Povzdechne si a pak se dá do jídla salátu a zasměje slovům Arowen.* Ten drobek má zvláštní chutě. Tohle bude kluk. *Zazubí se na ni a pak nakloní hlavu na bok.* A nebo rozežraná holka. *Zasměje se, ale úsměv mu zmizne z tváře, když uvidí svého nedávno objeveného syna. Schválně si nechá spadnout vlasy do obličeje a polkne.* Zlato, nemůžeme už jít? *Zaskuhrá potichu a rty stáhne do úzké linky.*

*Vůbec se tady v paláci necítí dobře, proto každého tady nenávidí a necítí se tady vítaný. Ani vítaný být nechce. Chce být v pohodlí ghetta a sem se vracet jen kvůli útokům.* Chci aby tam bylo něco ostrého. Nějak nabroušený nůž, který bych mohl hodit do čela korunního prince? *Poví úplně nezvrušeným a unuděným hlasem, který je jen na oko.* Lásko, tobě to sluší víc. *Usměje se na ni a pak si zase povzdechne.* Já vím, já vím. *Povzdechne si a pak se dá do jídla salátu a zasměje slovům Arowen.* Ten drobek má zvláštní chutě. Tohle bude kluk. *Zazubí se na ni a pak nakloní hlavu na bok.* A nebo rozežraná holka. *Zasměje se, ale úsměv mu zmizne z tváře, když uvidí svého nedávno objeveného syna. Schválně si nechá spadnout vlasy do obličeje a polkne.* Zlato, nemůžeme už jít? *Zaskuhrá potichu a rty stáhne do úzké linky.*

*Potřese hlavou.*S tím nesouhlasím zase já.*Řekne trochu pobaveně. Nemyslí si, že je ona nejhezčí. Souhlasí Juliet. Šaty Topsy jsou krásné. Takže souhlasně přikývne. Přizná se, že ona se moc ne červenou necítí. Hlavně se jí to zdá příliš vyzývavé.*Jo..*Sama nějak velkou pozornost nepotřebuje. Má jí dost, když má nějáké vystoupení. A tady se necítí dobře a tu pozornost prostě nechce. Snaží se nevynikat a na sebe nestrhávat pozornost. Dneska na to ani nemá náladu. Nejraději by se sbalila a utekla do své komnaty. Pak jí řekne, že pyžamový večírek byl a následně přikývne.*Tak to jo.*Pro ni by to byla akce, na kterou by asi stejně nešla. Večírky skutečně moc nemusí a mít overal pro ni taky asi moc není. Nemá to ráda. Vždycky se v tom až moc paří. Jednu jeden měla a nenosila ho. Nechápe, co na tom ostatní vidí. Ale je to jejich věc. Každý je nějáký. Každý má rád něco jiného. Pak se podiví nad tím, že princ nevěděl o tom, co jim řekli, než odjeli do paláce a co se taky píše v pravidlech. Zvedne pohled k Adeline a jemně se pousměje.*Ahoj.*Pozdraví ji taky. Doufá, že si jí nebudou moc všímat. Je to na ni už docela dost lidí.*/A prý, že se sem hodím.. Jasně./*Nesdílí názor Topsy. Jí ten salát připadal dokonalý. Semínka by tam rozhodně nepřidávala. Mělo by to podle ní zase jinou chuť. Ani suchý se jí nezdá. Když před ni číšník položí talíř s polévkou poté, co si zbytek salátu vezme, poděkuje mu a pustí se stejně jako ostatní i od ní. Rajčatovou polévku nemá moc v oblibě, ale chce si dát alespoň pár soust. Nečeká, že to bude dobré, ale ohromí jí to. Chutná to lépe, než čekala.*

*Řekne jí, jak se má a po její reakci se zasměje.* Neboj, mám skvělé sebeovládání. *Zazubí se na ní.* Usmyslel si, že chce klokana a pořád s tím otravuje. Stejně jako s tím, že všude po paláci běhají příšery, který úspěšně zabíjí svým dřevěným mečíkem. *Pronese pobaveně se snaze jí aspoň trochu odreagovat. Chce, aby se aspoň trochu uvolnila. Pak se jí stejně zeptá na to, co se děje.* Jo, budu. *Přitaká a pak jí poslouchá a během toho se pořád víc mračí, až obočí prakticky stáhne v jedno a na čele se mu objeví menší ďolík.* Aless... *Hlesne potichu a potřese hlavou. Už jenom vědomí toho, že tady nemusela být ho rozbolí celej hrudník.* Je dobře, že tě odvedli na ošetřovnu. Já vím, že si to nemyslíš, ale je to dobře. Já ... neumím si představit, že bys tu nebyla. *Přizná potichu a u toho trochu nervózně sklopí pohled. Po chvilce ho k ní zase zvedne.* Chceš jít a promluvit si o tom? *Nabídne jí a kývne přitom hlavou ke dveřím.*

To doufám, protože ty si na sebe vždycky vezmeš něco, s čím naprosto ohromíš všechny okolo sebe. vezmi si jenom ten ples, kdy jsi na sobě měla ty nádherné šaty. *Zasní se do jejích šatů, co na sobě měla na posledním plese, a pak se jen usměje, když jí vymění čistý talíř od předkrmu za polévku. Tu hned ochutná a oči se jí rozsvítí jako dvě malé žárovičky. Slastně vzdechne, když polyká, a podívá se na své tři kamarádky.* Tak na tohle. *Namíří lžící na talíř.* Potřebuju recept. *Zasměje se a zavrtí hlavou, načež se zase podívá na Destiny a přikývne. Když ji ale očividně něco napadne, jen se zašklebí a zase ztlumí hlas, aby ji slyšely jen její kamarádky.* Víte, co mi na to Wyatt řekl? Jsem jen člověk, ne bůh. *Ušklíbne se a zavrtí hlavou.* Očividně ten někdo, kdo ta pravidla vymýšlel, nedbal vůbec na to, jak se cítí on. *Ušklíbne se a pak jen pokýve hlavou, dívajíc se do čela stolu, kde sedí jeho fialovočenstvo Wyatt.* Stejně se divím, že ho komorné nepřizabily za to, že si chtěl vzít růžovou ke svému fialovému obličeji. Asi chtěl odvést pozornost. Když jsem ho takhle viděla poprvé s tímhle obličejem, tak jsem mu řekla, že se sladím a přišla jsem za ním ve svém fialovém pyžamu. S jednorožcem. *Uchechtne se a zavrtí hlavou, zase se podívajíc na Adeline.* Mimochodem, co ty a princ? S holkama tak nějak víme, na čem jsme, ale tebe jsem se na to ještě neptala. Taky jsme se viděly jenom jednou. *Mírně se uchechtne.*