Svatby v Katedrále

Tím mi nepomáháš. Staří jsme oba, nejsi zas o tolik mladší. *protočí pobaveně očima.* Určitě dítě protože já se neopiju. A když jo Maxe můžeme šoupnout třeba Aideen, pokud si ho do tý doby sama nevezme. *uchechtne se. Přeci jen si ho bere taky dost často. Pak se zasměje, když začne žvatlat na Maxwella, ale sám to taky po chvíli udělá.* Já taky ne. Je to hrozný, vždyť s takovou rychlostí už nám můžou začít chystat místo v hrobce. *zamumlá.* To jo.. ale Nyveve bude v Belgii a Austin... kdo ví jak to s ním dopadne. *povzdechne si. Má o něj opravdu velké starosti a pořád se upírá k té naději, že to dobře dopadne. Musí to všechno přeci dobře dopadnout.* Nechci je mít JEN pro sebe, máme je spolu. A přesně proto teď přichází střídání, abys je neměla jen pro sebe zase ty. *uchechtne se a vezme si od ní Maxwella.* Ahoj prcku. Vidíš, jak se směje? Máš úsměv po babičce. *usměje se na něj.* Nojo, prostě jsem úžasnej, to se nedá popřít, když to vycítí i mimino. Ale tebe má rád taky, vždyť se na tebe pořád směje. *uchechtne se a následně dojdou k Xavierovi.* Když budeš zvracet na mě, pozvracíš si i syna a to určitě nechceš, takže raději na mámu. *i on se zatváří jako největší neviňátko, protože to taky je, ne?* Když už, tak si vymyslim něco originálnějšího. A já se budu hlídat. *protočí očima. Už ani neví, kolikrát to za dnešek slyšel. Pak už se tu objeví i Aideen, ale zachvilku už je čas k začátku obřadu.* Hlavně klid. Jsem na tebe pyšnej, Xavi a mám tě rád. *pousměje se a přemístí se spolu s Maxem a Misty na svá místa. Maxe ale obřad moc nezajímá, takže si celou dobu hraje s jeho kravatou a nebo se snaží čapnout vlasy Misty.*

Ale tak co víš, třeba jo. *uchechtne se. I když to ta asi vážně nevypadá, jelikož Chris je na to moc zodpovědná. Ale snad jednou si malého Xaviera a nebo Christophine pochová.* Promiňňň, nesnažim se uklidnit nevěsty denně a stejně mi to nikdy nešlo. Prostě se zhluboka nadechni a bude to v cajkuu.*trochu omluvně na ni koukne. Ví, že není zrovna ten milý typ člověka, co umí uklidnit, ale snaží se. Zrovna v tomhle smyslu toho moc po mámě nepodědila.* /Ta by si určitě vedla lépe/ *nakonec už se blíží čas obřadu, takže vyrazí do katedrály, kde už je zbytek lidí a najde si brášku, kterého hned obejme. Odolá touze mu trochu zkřivit toho motýlka a nebo rozcuchat vlasy jen proto, aby nevypadal tak naškrobeně.* Tak to nemáš. Já má teď rozumu za dva. *zazubí se na něj a pohledem sklouzne k těhotenskému bříšku, které jde sice jen maličko vidět, ale když o tom člověk ví, vidí to.* On to ví, chová se ke mně úžasně, nemusíš s ním o tom mluvit. Navíc mě strpí i těhotnou, to už o něčem svědčí, ne? *zeptá se a protočí očima.* Ale budeš mi chybět. V Dánsku bude divnej klid a nikdo mě nebude tolik štvát. *řekne trochu posmutněle, protože jí Xavier vážně chybět bude. Stejně tak Nyv a Austin. I když ty nezná až tak dlouho, ale všichni jsou to její sourozenci a má je všechny ráda stejně.* No jo furt, jak kdyby v tom někdo příbuzný Schreave někdy rychlý byl. *protočí očima po slovech mámy. Důležitý přeci je, že se to vůbec stalo.* Hlavně se jí pokus vysvléknout z těch šatů až v posteli, vypadá úžasně. *prohodí ještě rychle pobaveně směrem ke Xavierovi, ale pak už se spolu s rodiči a Maxem vydá na své místo.*

*Uchechtne se.* Ale já to aspoň snáším lépe jak ty. Nešílím taky z každé jednotlivé šediny, která se mi objeví ve vlasech. *Pokrčí rameny. Často se taky barví, ale tak to je detail..* To je pravda, u Aideen je jisté, že bude střízlivá a my si taky Maxe ještě užijeme. *Přece jen ho budou hlídat až bude Xavier s Christophine na líbánkách, to si s ním užijí dost času.* Žádná hrobka, na to nemysli. Dneska se nás syn žení, to je veselá událost a taky zázrak, když si vezmeme jak se choval před půl rokem. Tak buďme šťastní a tyto myšlenky hoďme za hlavu. Na to, abychom si chystali místo v hrobce máme ještě dost času, několik let a vzpomínek, které si musíme s našimi dětmi a už i vnoučaty utvořit. *Usměje se. Dneska zkrátka nechce myslet na nic negativního.* Budeme se s Nyneve vídat a klidně denně volat přece. A hlavní je, aby byla šťastná, což víme, že je. Austin bude snad v pořádku. *Povzdechne si. Má o něj strach, ale snad ty léky zabírají. Nevypadá to, že by se to nějak zhoršovalo.* Přivlastňuješ si ho více. *Namítne nesouhlasně, ale malého mu přece jen dá.* Směje, ale ne více, než na tebe.. Ale vlastně mi to ani nevadí, vypadáte spolu rozkošně. *Dojatě se usměje.* Já si když tak Maxwella vezmu, zvracej na tátu. *Uchechtne se pobaveně. * Řekla bych, že Nyneve si to uvědomila rychle a co vím, tak i Austrin. *Jen tak se z toho Aideen nevykecá. Jelikož je čas obřadu, vydají se na svá místa. Když přichází Christophine, musí se usmívat. Jde vidět, že je nervózní, stejně jako Xavier. Pamatuje si, že i jí mohlo srdce vyskočit, na její svatbě.*/Sluší jim to spolu./*Je vážně ráda, že si Xavier vybral právě ji. Během toho, co kněz mluví těká pohledem mezi nimi a Maxwellem, který se jí snaží chytat za vlasy. Lituje, že si je nenechala předtím vzadu stáhnout a nedala tam ozdobu. Nakonec Maxwellovi dá na hraní svůj prst, shodou okolností prsteníček, kde má ona prstýnek od Jace, z jejich svatby. Ten se malému nějak extra líbí a studuje ho. Podívá se na svého manžela a usměje se. Znovu tak nějak začne vnímat, až když se kněz ptá těch dvou, zda se beoru.*

*Nechá mámu s tátou se dohadovat o tom, na koho má zvracet a uchechtne se.* Zvracet nebudu.. *Řekne zoufalým hlasem. Tyhle řeči mu moc nepomáhají teda.* Jen aby.. *Řekne pořád podezřívavě, ale tak promiň! Zná Schreave chlapi, sám jedním z nich je a ohledně pití je to s nimi těžký. Může mu odpřisáhnout, že se neopije a stejně mu bude věřit tak na třicet procent? I to je možná až moc. * No jo.. Ale i tak, kdyby ti něco udělal, nedopadne to s ním dobře. *Sice se k ní chová dobře, ale zkrátka.. podle něj pro jeho sestřičku nebude nikdo dost dobrý.* Ty mi budeš taky chybět Aideen a to hodně.. *Obejme ji.* Ale budeme se vídat, volat, psát si.. Tím, že odjedeš se naše kontakty nepřetrhají. A aspoň si budeme vážit více času, který spolu strávíme, třeba až přijedeš zase sem nebo my za tebou. *Usměje se na ni. Obě dvě jeho sestry mu budou chybět, ale bude se s nimi snažit být v kontaktu nejvíce jak jen o bude možné.* I já si to uvědomil rychleji. *Poznamená pobaveně. A to Christophine zná kratší dobu, než ona Jaydena!*Nic neslibuju Aideen, nic neslibuju. /Snad j taky v těch šatech uvidím a nerozhodne se ještě na poslední chvíli utéct oknem../ *Nervózně vydechne a konečně vejde do katedrály, kde čeká u oltáře na svou vyvolenou. Brzy začne hrát hudba. Nedočkavě natáhne krk, aby nakoukla za všechny ostatní a mohl se ujistit, že tam Christophine je a.. Je tam. A je krásnější, než kdy dříve. Rty se mu roztáhnou ještě do většího úsměvu, než předtím, mezitím, co ji sleduje jak jde k němu. Když mu její otec předává její ruku, poděkuje mu a poté si stoupnou naproti sobě.*Vypadáš nádherně. *Řekne potichu, aby to slyšela jen ona. Kývne na kněze, který může začít s obřadem, možná by měl, ale nevnímá ho. Je až moc okouzlený Christophine, takže pro něj momentálně existuje jen ona. Až když se ho kněz zeptá, zda si ji bere, přikývne.* Ano, beru. *Řekne nahlas a zřetelně. Stejnou otázku položí kněz i Christophine a on se jen modlí, aby neřekla ne a nebo si z něj nehodlala vystřelit jako před týdnem na zásnubách.*

/Rozhodně ne./ *Odfrkne si v duchu.* Já se snažím dýchat. Ještě že jsem si nevybrala korzetové šaty, to už bych tu omdlela z nedostatku vzduchu. *Potřese hlavou. Pak už ale musí Aideen spěchat a ji doprovodí otec a Gretchen, která vykročí jako družička první, a pak jde konečně ona. Celá Selekce jí spěla právě k tomuhle okamžiku. Hodlá si vzít muže, kterého miluje, jakkoliv se jí to stále zdálo nereálné. Všimne si i pár známých hostů, ale oči má hlavně pro Xaviera. Usměje se na otce, když ji předá Xavierovi, ale pak už pro ni existuje jen on. Když zaslechne jeho hlas, konečně se dokáže pousmát, jako by se naposledy ujistila, že se jí to všechno jen nezdá.* Taky nejsi k zahození. *Prohodí k němu žertovně šeptem. Vlastně lhala. Vypadal úchvatně. A ten úsměv by mu nejraději slíbala ze rtů. Ceremonie je poměrně jednoduchá, sliby přednáší kněž.* /V dobrém i zlém./ *S tím počítala. A bylo jí jedno, pokud bude to zlé převažovat, když tomu budou čelit společně. Rty se jí samovolně roztáhnou do ještě širšího úsměvu, když přijde na otázku a Xavier řekne ano.* /Kdybych řekla ne, odveze ho sanitka?/ *Na tribunálu to udělala z legrace, ale dnes to opakovat nehodlá. Nejen protože je sleduje celá země, ale hlavně kvůli tomu, že nechce ani jednoho z nich nechávat čekat.* Ano, beru. *Poví rozhodně sotva vteřinu poté, co se jí kněz zeptá. Austin a Aideen jim podají snubní prstýnky. Dá Xavierovi ruku, aby jí ho mohl navléct a totéž zopakuje ona s ním. Nedočkavost v ní narůstá. Takže když konečně padne prohlášení o tom, že jsou mužem a ženou, postoupí nedočkavě o krok k němu než kněz stačí doříct, že Xavier smí políbit nevěstu. Tahle nevěsta si polibek ukradne sama.

Protože si vlasy barvíš třeba?? Vždyť máš co měsíc jinou barvu. Jasně, že nemáš šediny. Aspoň ty viditelné. *uchechtne se a protočí očima. Přeci jen na začátku Selekce měla blond, pak díky sázce růžovo fialové a teď sem tam prosvítá i hnědá. Ženský to prostě v tomhle mají jednodušší.* Vidíš, takže kdyby náhodou, opít se můžu. *zazubí se na ni.* Ta tvoje pozitivita a klid je nezdravý. Jak to děláš? *zeptá se nechápavě. V tomhle opravdu nikdy svou manželku nepochopí. Snaží se o to přes dvacet let... a nic.* Musí být v pořádku. /Nemůžeme ho přeci ztratit podruhý./ *neví, jak by to zvládl. I jednou to bylo moc.* Nepřivlastňuju. To on. *uchechtne se a svede to na své vnouče, protože jak by za něco mohl moct on??* Hlavně tu nezačni bulet už teď. *uchechtne se, když vidí její dojatý výraz. Ani by se nedivil, kdyby na slzy došlo, ale až u obřadu.* Maxe ti nedam, to je moje obrana, neber mi to. *uchechtne se.* Moc to nepomáhá, co? Já vím, ale je skvělej pocit to říkat a být teď na druhý straně. *možná je mu Xaviera trochu líto... ale je to prsotě skvělý pocit. Když poté začne obřad, chvilkama pozoruje s pobaveným výrazem maxe, kterého více zajímá prozkoumávání a hraní si s vlasy a nebo oblečením.* Má šestý smysl. *Prochodí potichu a pousměje se. Přeci jen si na svatbě svého táty hraje se snubním prstenem své babičky. Jakmile zazní ano, uchechtne se potichu nad tím, jak rychle se políbí a připomene mu to jeho svatbu s Misty. Rád by se přidal k ostatním, kteří začnou tleskat, ale s Maxem v náručí to moc nejde.*

*Pokusí se Xavierovi tak po sté vysvětlit, že Jayden jí opravdu nijak neublíží a chová se k ní víc než úžasně, i když počítá s tím, že to rozhodně není naposledy, co se ho snaží přesvědčit.* Nic mi neudělá a neštvi mě. Nebo snad chceš, abych se začala chovat jak hysterická těhotná ženská na tvý svatbě? *zeptá se a povytáhne obočí. Pak trochu posmutněle řekne, že jí bude chybět a oplatí mu objetí.* To doufam. Tak jednoduše se mě nezbavíte. *Uchechtne se. Ikdyž toho oba dva budou mít dost. Přeci jen on bude král Illey, ona královna Dánska. To je dost povinností.* Fajn, tak jsem prostě nejvíce natvrdlá z rodiny, dobrý? To už je dostatečný? *zeptá se sice naoko uraženě, ale koutky úst jí pobaveně zaškubou.* A může za to táta. Ten je na tom taky špatně. *odfrkne si, ale pak už začne obřad, takže se postaví na své místo. Upřímně… vlastně ho ani moc nevnímá, protože její představivost jede na plné obrátky a vidí tam spíše sebe a Jaydena. Plně začne vnímat až když má předat prstýnky, což udělá stejně jako Austin. Pak začne tleskat, když už jsou Xavier a Chris oficiálně manželé a hned k nim přejde a oba dva je pořádně obejme.* Blahopřejuu. *Usměje se na ně.*

Ale tohle neřešíme.. I když je vidím bez barvy, tak tolik nevyšiluju jako ty. *Brání se pořád. Přece jen to tak rychle nevzdá. To jak krásně vykličkoval z toho, že by neměl pít a nakonec dokázal, že pít může díky Aideen, která by si malé Maxwella taky klidně ukradla, nekomentuje. Spíše se zasměje nad jeho podivením, jak to vše dokáže takhle zvládat. Pokrčí lehce rameny.* Jsem zkrátka taková. A snažit se to pochopit snažíc už dvacet-tři let lásko. Jaksi pochybuju že se ti to pochopit ještě kdy dovede. *Jemu by spíše neuškodilo občas vidět věci růžověji.*Máme tu jedny z nejlepších doktorů.. Přece Austina zachránili, i když jsem byla postřelená a dali ho do Daleyzy.. Z tohohle ho dostat určitě zvládnou. *Snaží se být hlavně pozitivní, jinak by se z těch všech negativních myšlenek musela zbláznit.*Jo, sváděj to na našeho nevinného vnoučka, který ani neumí mluvit na to, aby řekl s kým chce být. *Protočí očima, ale na tváři jí hraje pobavený úsměv.*Snažím se. *Musí ale skutečně rozmrkat slzy.* Raději nezvracej na nikoho, zlatíčko. To zvládneš. *Usměje se na Xaviera.*Jo.. tohle máš po něm. *Souhlasí s Aideen. Když začne obřad, dá Maxwellovi na hraní svůj prst, který si se zaujetím prohlíží.* Vypadá to tak. *Souhlasí pobaveně a potichu, jelikož nechce rušit. Jakmile si ti dva řeknou své ano, vstane a začne tleskat.* Jdeme jim pogratulovat? *Zeptá se a poté vykročí směrem k těm dvěma, prvně obejme Xaviera a poté i Christophine.* Jsi skvělá dívka a je jen dobře, že si Xavier vybral tebe. Jsem ti moc vděčná za to, jak šťastného ho děláš. A gratuluji vám. *Na oba se dojatě usměje a z koutku oka si setře jednu slzu.*

*Uchechtne se. Táta mu teda vůbec nepomáhá.*/Ale až budu na jeho místě a můj syn se bude ženit, asi budu stejný.. /*Pohled mu sjede k Maxwellovi a už teď ho zalituje, až bude na jeho místě.* Ne, nechovej se jak hysterka. *To vážně nepotřebuje, aby ještě musel shánět okurky a čokoládu, aby Aideen umlčel a ona byla v klidu.*Nikdo se tě zbavit nechce. *Uchechtne se a obejme ji.*Jo, to je už dostatečný. *Přikývne s pobaveným úsměvem. Je jim vděčný za to, že přišli. Teda hlavně Aideen, táta s mámou ho spíše provokovali a znervóznili, ale Aideen mu pomohla se uklidnit a pobaveně usmát. Zanedlouho už konečně vidí Christophine jak se blíží k němu uličkou a musí uznat, že vypadá nádherně. Nádherněji, než kdy dříve. Kdyby řekla "ne" pravděpodobně by to s ním šlehlo a z ní byla vdova, ale naštěstí na otázku, zda si ho bere odpoví kladně. Vezme si prstýnek, který jí navleče na prsteníček levé ruky a nechá i ji, aby mu dala ten určený pro něj. Už si ji chce přitáhnout k sobě a políbit, ale ona ho dokonce předběhne. Do polibku se pobaveně usměje, ale přitáhne si ji za pas ještě více k sobě a polibek prohloubí. Tleskání ostatních moc nevnímá, dokud si taky kněz neodkašle a tím jim připomene, že tu nejsou sami.* A od teď jsi jen moje paní Schreave. *Zazubí se na Chris. Moc dlouho si ji sám neužívá, jelikož se k nim jako vleká voda přiřítí jeho sestra, které oplatí další objetí.*Děkujeme. *Oplatí objetí i své mámě.*

*Byla ráda, že nemusí recitovat celý slib ona. Měla hrdlo tak stažené nervozitou a následně dojetím, že by to muselo znít příšerně a alespoň dvakrát by se jí zlomil hlas. Ono osudné ano ale zvládne bez problémů. Následná výměna prstýnků je už spíš formalita. Je to polibek, na který čeká, a jenž sama nedočkavě uspíší. Cítí, jak se do polibku usměje, ale je jí jedno, zda byl její čin příliš neuvážený nebo dychtivý. Na tuhle chvíli přeci čekala. Naštěstí si ji však přitáhne blíže, jak jen to vzhledem k sukni šatů jde, a polibek prohloubí. Sama se nakonec rozesměje, když si dokonce i sám kněz odkašle.* Decetní políbení ti nic neříká, že? *Zaškubou jí koutky. Podobně ji políbil i na tribunálu, a i tak si vysloužil rozpaky přihlížejících.* Jsem tvoje už dávno. *Pokroutí hlavou, ale jde poznat, že téměř září štěstím.* Miluju tě. *Šeptne jen jemu a naposledy ho políbí, jenže pak jsou smeteni vírem gratulací. Se smíchem oplatí objetí Aideen.* Děkuju. Však počkej, tebe to taky brzo čeká. *Poškádlí ji. Na její svatbu určitě nebudou muset čekat dlouho. Následuje Misty, jejíž slova ji dojmou.* Děkuju. *Dostane ze sebe a sama musí na vteřinu rozmrkat slzy. Nebude teď přeci brečet! I když má pro jistotu voděodolnou řasenku. Přijme gratulace i od Jace. Je zvláštní mít kolem sebe tolik lidí. Tohle teď bude její rodina. Obejme i svého otce, a pak už slyší pofňukávat Maxe.* Ale nu, maličký. *Otočí se na něj starostlivě. Max se nespokojeně natahuje po jejích vlasech, ale tentokrát je má pevně v účesu a jen pár pramínků volně. Chytne ho za ručičku, kterou krátce políbí a pousměje se.* Zítra si s nimi budeš moci hrát. *Alespoň než se sbalí před odletem na líbánky. Ah, vždyť jí bude Max hrozně chybět, nejspíš bude sama otravně volat každou volnou chvíli a zjišťovat, jak na tom je. Teď však vezme Xaviera za ruku.* Připravený na zbytek náročného dne? *Čeká je toho ještě dost.* Ale na konci toho den jsem jenom tvá. *Zašeptá mu ještě do ucha provokativně. Nebyla by to ona, aby ho trochu neškádlila. V tomhle získal Xavier do života vyrovnaného soupeře. Katedrálu opouští v doprovodu zvuku fotoaparátů a světel kamer, ale upřímně? Nikdy ji okolí nezajímalo méně. Měla vše, co potřebovala rovnou po svém boku.*

*Chce si ji už přitáhnout za pas k sobě a políbit ji, ale Christophine ho předběhne jako by byla snad ještě více nedočkavější, než on. Ne, že by si stěžoval. Pobavené pousmátí nezadrží, ale pak polibek prohloubí a to, že tu nejsou sami je mu připomenuto až odkašláním kněze* Nevím, kdo se na mě tak najednou vrhl.. *Oplatí jí to popíchnutí.*Jo, ale teď je to přece jen oficiálnější a všem už to bude jasný. *Zazubí se na ni spokojeně.*Já tebe taky. *Oplatí jí na jeho vkus krátký polibek a začne přijímat gratulace, prvně od své rodiny a poté i od všech ostatních hostů. Poděkuje za gratulace hlavně své sestře, která mu bude chybět a taky rodičům. Má je rád a je šťastný za to, že s jeho volbou manželky souhlasí a mají Christophine rádi. Když začne malý Maxwell trochu poplakávat, starostlivě se zamračí, ale Christophine ho prakticky hned uklidní.* Jsi vážně jako kouzelnice. *Řekne pobaveně. Sám Maxwella ještě políbí na čelo, za chvilku nejspíše bude chtít jít spát a jeho čeká společně se svou manželkou ještě oslava, takže se uvidí nejspíše až ráno.* Když mám vedle sebe tebe, připadám si připravený snad na vše. *Zvedne ruku, za kterou jí drží ke svým rtům a políbí jí na ni.* Uvidíme, jestli budu čekat přímo na konec dne.. Zatančíme si, vezmeme dort a zdrháme, ne? *Navrhne pobaveně. No.. asi bude vhodné, aby se na vlastní svatbě zdrželi déle, ale stejně by si ji nejraději vzal do náruče a odnesl do soukromí už teď. Spolu s Christophine se vydá na cestu s katedrály na místo oslavy.*