Svatby v Katedrále

*Sedí v tichosti na svém místě a sleduje korunovaci. Poté se všemi ostatními začne tleskat. Je si jistá, že Wyatt bude skvělým králem. Odebere se také ke altánku, kde se s ostatními domluvily, že se bude konat oslava. Podle ní se jim ta oslava povedla. Čeká prvně na vyhlášení Elity. Upřímně neočekává, že se tam dostane. Jedné její části je to líto a ta druhá se těší domů, za svou rodinou. Ráda by zase viděla svou neteř. Ale jak zjistí, asi si bude muset ještě chvilku počkat. Protože její jméno zazní hned jako druhé ve skupince dívek, které mají zůstat v paláci. Stejně čeká, že Selekce nebude trvat moc dlouho, protože Wyatt něco cítí k Polaris. Ona doufá,že jeho city Polaris opětuje. Přála Wyattovi od začátku aby si našel štěstí. Chce se vydat k občerstvení, ale než to stihne, někdo na ni vybafne a ona se lekne. Naštěstí nevykřikne. Jen se chytí za srdce.*Neříkal jsi náhodou, že chceš být strážce a chránit lidi? Když budeš všechny takhle děsit, za chvilku nebudeš mít nikoho, koho bys chránil. Všichni z tebe dostanou infarkt.*Uchechtne se.*Jo, už to tak vypadá. Ještě chvilku tu budu.*Přikývne. Všimne si, jak si prohlíží jídlo a natáhne se po jedné bílé makronce s červenými růžičkami. Tuhle oslavu jsme připravovaly my, účastnice a mně v rámci "ochutnávky" pár zákusků přinesly komorné do komnaty.. Schválně zkus tohle, zdálo se mi to nejlepší.*Podá mu makronku a sama si vezme další.*

*celou dobu tuší že pojede domů a přesto ji to zasáhne jako kopanec. Je ráda že se do elity dostali Topsy a Emberale teď dokáže myslet jen na to že neuspěla. Rychle pogratuluje Ember a pak se vydá za Wyattem. Požádá ho o schůzku ale on jí řekne že nebude mít čas. * Dobře to nevadí to co ti chci říct je ale osobní* proto uvítá když zmíní že můžou jít stranou. Vydá se tedy k místu odkud přišel na korunovaci a pak za zavřenými dveřmi se k němu otočí. * Upřímně myslela jsem ... alespoň že začátku že jsem zamilovaná ale...pak jsem si uvědomila že se mi jen líbíš a to není totéž. Jsem ráda že jsem se dostala až sem ale mám prosbu. Já to trochu trapný ...a možná nezákonný ...ale už nejsem v selekci takže.... budu upřímná. Líbí se mi...ne já...jsem zamilovaná do jedné komorné....nikdo to neví a myslím že já se jí minimálně líbím. Chtěla jsem tě požádat jestli tu není možnost abys mě v paláci zaměstnal a já mohla zjistit jak je na tom ona. Prosím můžeš si nechat i tu kopii obrazu co jsem z tebe vymámila.* Přijde si hrozně trapně* vím že je to zmatené ale neumím usměrňovat své myšlenky. * Zhluboka se nadechne* vzhledem k tomu že jsem třetí mohla bych pro palác hodnotit a nakupovat umění.* Prosebně se na něj zadívá* prosím

*Věří, že se stav Cheynne brzy zlepší, že se bude cítit lépe. Chápe, že je to pro ni těžké, ale zvládla několik let u Tobiase.. Zvládne to překonat.*Brzy se snad najdeš. Třeba až se vrátíš do Austrálie, tak se budeš cítit lépe. Uvidíš známá místa. Potkáš své rodiče a dalších několik lidí, které jsi znala a to ti podle mě pomůže. Slyšela jsem o tom.. že když třeba někoho unesli a on se pak zase našel.. Šel na místo, odkud ho vzali. Bylo to pro něj jako terapie. Možná by jsi o pak mohla taky zkusit. Jít na místo, kde si to pamatuješ naposled a hezky zpět do paláce. Samozřejmě pro jistotu ne sama, ale se strážci a já bych klidně šla s tebou. A nejspíše i Zayden. Možná to zní jako blbost, ale mnoha lidem to prý pomohlo.*Pokrčí rameny. Jen by chtěla, aby se cítila Cheynne lépe. Pak řekne, že Zayden se o ni jen bojí a nemohou se mu divit, po tom, co si několik let myslel, že je mrtvá.. Chytne svého snoubence za ruku a uchechtne se tomu, co řekne jeho sestra.*Zaydene Cheynne chápe, proč se o ni tak bojíš, ale má pravdu, trochu to přeháníš.. *To mu říkala už předtím taky. Začne sledovat obřad a povzbudivě se usměje na Cheynne. Chápe, že se necítí nejlépe, ale tady jí snad nic nehrozí. Doufá, že by rebelové nezaútočili hned tak krátce po předchozím útoku. Dojde společně s nimi k altánku, kde se od nich Cheynne odpojí. Starostlivě ji pozoruje.*Já.. jsem v pohodě, nic nechci.. Jen bychom ji asi neměli nechávat samotnou.*Kývne k Cheynne. Nechce, aby se bála.*

*Řekne Adeline, že po oslavě bude muset udělat ještě docela dost papírů a pak jí nabídne, že mohou jít stranou, pokud s ním o něčem chce mluvit.* Dobře. *Přikývne a pak se s ní vydá do menší místnosti, kde ještě před hodinou pochodoval ze strany na stranu a poslouchá její slova. Zmateně se zamračí, když nejdřív vůbec nechápe, kam tím míří a když se k tomu konečně dostane a on pochopí, o co jí celou dobu jde, obočí mu vystřelí vzhůru.* Ad... Já... *Dost ho to zaskočilo, takže chvíli neví, co říct. Netušil, že hned chvíli po korunovaci bude řešit něco takového.* Nejdřív mi upřímně řekni ... jestli jsi s ní během toho, co jsi byla účastnicí Selekce, něco měla.. Potřebuju to vědět a jestli mi zalžeš a já to v budoucnu zjistím, bude to pro tebe stokrát horší. *Potlačí chuť složit hlavu do dlaní.* /Proč tu teď nemůže být táta? Ten by věděl, co dělat.. Vždyť jemu udělala v Selekci i nějaká holka scénu a on to v klidu vyřešil../

*Se svou zenu dorazili o palace pred malou chvili. Povinnosti jej donutily, aby se na akci satavily az ted, Kdyz projdedou branami palace, zhluboka se nadechne a koukne se na svou milovanou manzelku.* Je to tak strasne zvlastni... *Rekne ji a nervozne si promne oblicej. Tohle je pro nej opravdu zvlastni. Sice se zde narodil, vyristal zde a do dne, kdy jej jeho synovec vyhostil z palace a zbavil jej titulu a on zde nebyl uplynulo sposty let a on si zde ted uz nepripada, jako by se vratil na nejaky cas domu. Jemne stiskne ruku sve manzelky a potom se na ni jemne pousmemje.* Tak tady jsem se narodil a vyrustal. Pozdeji te palacem provedu. *Rekne ji.* Tesim se, az te predstavim Keenanovi. Snad bude tahle navsteva k necemu a jemu bude zse dobre. *Zamumla a potom uz auto zastavi a oni vystopupi z auta. Naridi, aby jejich zavazadla odnesli do jejich komnaty a nasledne ruku v ruce jdou na misto, kde se ma konat oslava.* Tak tady jsem naposledy byl pred dvaceti lety. *Uchectne se.*

* když odmítne setkání v salónku v podstatě ho zatáhne do místnosti ze které vyšel na začátku korunovace. Je nervózní a chvíli neví jak mu má říct to co mu říct potřebuje. Nakonec se jí to nějak podaří zformulovat. Sleduje jeho obličej a tu změnu když mu konečně dojde co se mu snaží říct. Má slzy na krajíčku teď když možná našla spřízněnou duši nemůže odejít* dobře ... já přísahám ti na svůj život ...že jsem s ní nic neměla jen jsme se spřátelili a často si povídali. ....A já mám pocut že v tom je něco víc. Něco co nemohlo vyplout na povrch protože jsem měla strach ... strach že když jí něco povím o tom co cítím skončí to špatně. Ale teď doufám že budu moct zůstat i po selekci a zjistit jestli je mou spřízněnou duší* slzy jí začaly pomalu stékat po tvářích.* Já...moc mě mrzí že jsem tě nemilovala ale asi je to správně když jsi mě neposlal do elity*otře si slzy z tváří*

*Poklidně se dívá kolem sebe. Nakonec to přeci jen vypadá, že vše bude v pořádku. Náladu ji mnohem zlepšilo to, že se dostala do Elity, ale byla vlastně z toho dost překvapená. Každopádně vděčná byla určitě. Vypadalo to, že se tato akce podaří, bude bez jakýkoliv neklidů, avšak její přání se nesplnilo. Na posledním útoku byla postřelená, schytala kulku do ramene. Rozhlédla se po ostatních, přičemž ucítí palčivou bolest v kotníku.* Sakra! *Sykne hlasitě, noha se jí podlomí. Začne se vyděšeně rozhlížet, protože přemýšlí, kam se schovat. Teď se asi jen tak nezvedne. Rukou si stiskne kotník, aby ji vytékalo méně krve. Uvidí ženu, která tento útok zapříčinila a jemně se zamračí, avšak v tváři má hlavně bolestný výraz.*

*Hned jak vystřelí z korunavce, najde krále a narve mu plastovou korunu do ruky, jako dárek, když ta jeho musí byt určitě hrozná. Poté se začne nadšeně rozlížet kolem sebe a když uvídí Destiny, hned na ni vybafne a nevinně se zazubí.* Nikoho nevyděsím. Jen všechny upozorním na to, že tam jsem. A to není vyděšení. A strážce chci být. *Zazubí se na ni a překvapeně zamrká, když uslyší to o ochutnávkách.* To není fér! Já chci taky ochtnávky! Vždyť jste toho určitě měli moc! *Postěžuje si, ale i přes to si vezme do ruky bílou makronku a hned jak ji sní, narve si do pusy další.* Hsou háht hobhý. *USměje se na ni s plnou pusou, takže si musí dýt před pusu ruku, aby mu ty makronky z pusy nevypadly a on je mohl normálně snízt. Hned jak to spolkne, překvapeně se rozhlédne kolem sebe, když uslyší výstřely a okamžitě chytne Destiny za ruku, protože si pamatuje, jak ho pořád bolela ruka ze zranění.* Na, na obranu. *Strčí Destiny do druhé ruky plastové žezlo a sám si v té své pevně stiskne dřevěný meč, přičemž se stáe tiskne k Destiny a snaží se dostat pryč ze zahrad.*

*Poslouchá, co mu chce říct a když to z ní konečně vypadne, vůbec netuší, jak na to reagovat. Je to jedna z těch chvílí, kdy se mu nejvíce stýská po tátovi, protože nemá za kým jít a všechno je jen na jeho bedrech. Zeptá se jí, jestli s ní něco měla v průběhu Selekce a po její odpovědi přikývne.* Dobře, věřím ti. *Ujistí jí a potom vydechne. Nechce nikomu šlapat po štěstí. A ona nemůže za to, koho si ukradlo její srdce.* To tě mrzet nemusí. Je to tak asi lepší. Nezlomím ti tak srdce. *Pokrčí rameny a pak se na ní pousměje.* Uděláme to takhle... Dokud bude trvat Selekce, budeš oficiálně v domě pro vyřazené. S tím, že kdykoliv můžeš přijít do paláce, nebo když ta dotyčná nebude mít službu, můžete spolu do města. Až Selekce skončí, staneš se zaměstnancem paláce. To umění zní dobře. Ale třeba se do té doby najde i jiné místo, které bys mohla zastávat a mohlo by tě bavit. *Nabídne jí nejlepší možné řešení a pak jí podá kapesník.* Slzama jí neokouzlíš. Není důvod k pláči. *Usměje se na ní, ale úsměv mu zmizí, když uslyší nějaký rozruch venku a poté křik "Rebelové".* Okamžitě uteč do úkrytu. Proběhneš chodbou za touhle místností a ocitneš se ve starých uličkách. Z nich je to do krytu kousíček. Dávej na sebe pozor, ať se ti nic nestane. *Vyhrkne rychle. Moc dobře ví, že strážci se budou shánět hlavně po něm, takže se tam musí vrátit. Navíc se chce ujistit, že je jeho rodina v pořádku a kdyžtak jim pomoci. Proto sám potom vyběhne k altánku a rychle se rozhlíží po své rodině.* Aless! Cam! *Zakřičí na své sestry a pak je uvidí a doběhne k nim.* Pojďte, rychle. *Popožene je a strčí je před sebe, aby je mohl chránit.*

*Vi, ze na korunovaci jeho rodice nedorazi, protoze meli jese nejake povinnosti a balili se, aby se presunuli sem do palace a tak jde na tu korunovaci tedy on, jako zastupce jejich zeme, nebo tak. Sedne si nekam do zadni casti a nasledne po nekolika minutach to vse zacne. Sleduje to a hlavou se mu honi, jestli i jeho korunovace bude takova. Ocima nasledne zateka po mistnosti a vsimne si koutkem oka tvare, kterou stihl jednou poznat v zahradach. Poznal ji diky tomu, ze zrovna v tu chvili se ona zase otocila zpet. Jeden koutek rtu se mu zvedne do usmevu a potom z jen venuje pozornost nyni uz novemu Krali a kdy zmini sve prvni prohlaseni jen se pousmeje.* /Jo, pro tatu tohle gesto znamena hodne./ *Potom uz se vsichni presouvaji jinam konkretne k altanku, ke se ma konat oslava a on se kouka kolem, aby zjistil, zda se jeho rodice neblizi, ale zatim nevidi nikoho, takze se rozejde ke stolu s obcerstvenim a vezme si jeden cupcake, ale ten byl prilepeny na dalsim diky kremu zespod a tak pyramida, tera z cupcakeu byla zacne pasat.* Ne ne ne ne kurva ne.... *Zakleje a snazi se nejak zachranit kolacky, ale skonci bud na zemi, nebo na nem.* /skvely./ *Vydechne a pohledem kousek od sebe zachyti stat Harper.. Vi , ze se jmenuje jinak, ale pro nej je to Harper.* Nechces slehacku? *Uchechtne se pobavene a natahne k ni ruku, ktera je cela od polevy.* Jak se mas? *Zazubi se a potom jen kouka po stole hledajic nejake ubrousky, nebo neco do ceho by se aspon trochu mohl utrit, ale nic nikd nevidi a z jeho hledani ho vyrusi vystrely a potom uz je vsude jen zmatek.* Co to... *Potom mu dojde, ze vedle nej stoji Harper a vi, ze ohledne tohohle je hodne nesva a staci mu jen pohled na ni.* Chen... Chan... Chon... Kurva.. Harper.. Neboj se okej? jen klid dobre? dostaneme se odsud v poradku jo? Ver mi.. Ted... se te dozknu dobre? ale nemyslim to zle... Ver mi. *Snazi se na ni mluvt, co neklidneji a je mu v tu chvili jedno, ze ma spinave ruce od polevy a kremu od cupakeu. Chytne ji jemne za paze a koukne se ji do oci.* Divej se na me dobre? Vnimej jen me. Bude to v poradku...*Mluvi na ni a je stale oblicejem otoceny k ni a snazi se s ni kroky dostat o bezpeci.* Omlouvam se, ze diky me budes cela od slehacky a kremu. Necham ti ty saty vycistit. *Mluvi stale klidne a snazi se s ni dostat do bezpeci, ale nechce, aby mela divka dalsi trauma.*

*Je překvapená z toho, že ještě zůstává v paláci a je v Elitě. Nečekala, že by se dostala až sem. Myslela si, že vypadne hned po prvních schůzkách. Není nijak zajímavá a je zde určitě mnoho lepších dívek jak ona. */Stejně se to pomalu krátí.. Už jen pár týdnů./*Nakonec se vydá k občerstvení, kde na ni vybafne Cameron,. Vzpomíná si, že minule jí říkal, že se chce stát strážcem a poznamená, že když bude ostatní takhle děsit, dostanou z něj za chvilku všichni s takovou infarkt a on nebude mít toho ochraňovat. Jeho práce pak nebude mít smysl.*Jde o to, jak nás na to upozorníš. A ty to děláš.. ne moc vhodným způsobem. Kdybych byla nějáká stoletá hraběnka, už bych se tu kácela k zemi.*Uchechtne se. Pak se mu svěří, že měla spolu i s ostatními účastnicemi menší ochutnávku a pousměje se nad jeho reakcí.*Neměly. Každé z nás bylo přineseno asi pět menších zákusků.*Pokrčí rameny.*A jestli tě to potěší, já ti teda dneska toho nechám více.*Podá mu makronku, která jí osobně chutnala nejvíce.*Jsem ráda, že ti chutnají.*Taky svou sní. Moc sladké nemusí, ale tohle je úžasné. Když se ozvou výstřely, pochopí, o co se jedná, to asi všichni.. Přitiskne k sobě Camerona.*Neboj, budeš v pořádku, slibuju..*Vezme si od něj žezlo. Rychle ho strčí před sebe a snaží se ho co nejvíce krýt, aby se mu nic nestlalo, mezitím, co běží směrem k paláci a do úkrytu.*

* konečně mu poví celou pravdu a oči se jí zalesknou slzami. Potom mu řekne že sní zatím opravdu nic neměla. Když řekne že jí věří spadne jí kámen ze srdce alespoň částečně* díky moc si toho vážím* pak mu poví o tom že by ho stejně nemilovala. A když sám řekne že je to tak lepší a že ji alespoň nezlomí srdce usměje se . Potom si poslechne jeho návrh a její slzy jí začnou téct po tvářích* děkuju ani nevíš jak moc to pro mě znamená * vezme si od něj kapesník a obejme ho. Nemá totiž slov. Pak se ale ozvou výstřely a ona ho rychle pustí. Než stačí cokoliv říct začne mluvit on. * Díky za všechno taky buď opatrný *zavolá za ním a sama se vydá na druhou stranu. Poté se na chvíli zastaví než se rozhodne vlést do úkrytu*/ Mia je v paláci nic jí nehrozí./* Potom vleže do úkrytu a schová se*

*V téhle zemi ještě nebyla, proto je docela nadšená z toho, že jí tu může její manžel provést a celkově ji ukázat místa, kde jako malý vyrůstal. Na sobě má šaty ve zlaté barvě, stejně tak jako řetízek a náušnice. Koukne se na něj a povzbudivě se na něj usměje.* Zvláštní v dobrém nebo špatném smyslu? *Zeptá se ho a sama se koukne z okénka ven a pousměje se, když jí stiskne ruku a stisk mu jemně opětuje.*  Už se těším. Povíš mi k těm místům i nějaké historky z tvého dětství? *Zeptá se ho s úsměvem na rtech.* Určitě bude rád, že tě vidí. Když tě tak dlouho neviděl. Pak kdyžtak někam zmizím, aby jsi s ním měl soukromí. *Pokrčí rameny a jakmile vyleze z auta, rozhlédne se kolem sebe a stále se rozhlíží kolem sebe i když jdou na místo konání oslavy.* Změnilo se to tady? *Zeptá se ho, přičemž se očkem rozhlíží po jejich synovi. Polekaně sebou trhne když usylší výstřely a zamračí se.* A tohle je co? To asi nebude oslava na přivítání tebe nebo korunovace, co? *Zamumlá, načež se otočí a snaží se s ním ruku v ruce odejít tamtudy, kde přišli.*

*Je z úmrtí Sawyera nadšený stejně jako ostatní rebelové a ještě víc hrdý na svou manželku, že to mohl být právě ona, kdo ho zabil. I přesto jí ale dnes na útok nechtěl pustit, ale ví, že i kdyby jí to zákazal, stejně by šla, taže by toho moc nezvládl. Když dojdou před palác, starostlivě si Arowen prohlédne a ještě ji pohladí po tváři.* Mně se nic nestane, neboj. Hlavně ty dávej pozor, nechci aby to dopadlo jako před dvaceti lety. *Povzdychne si potichu při vzpomínce na minulou korunovaci, kdy si myslel, že jí vidí na posledy. Následně s ostatními vyběhne z paláce, přičemž stále pohledem kontroluje Arowen, jestli je v pořádku a taky se po chvilce dostane ke střílení a bodání nebo se aspoň snaží někoho říznout.*

*Poslouchá slova Chrysane a mírně se pousměje.* Takhle jsem o tom nepřemýšlela. *Uzná.* Spíš mám z návratu do Austrálie strach. *Přizná a zdravou rukou si u toho žmoulá okraj šatů. Pak jí už řekne o Remusovi a během toho dojde její bratr.* Není za co. *Zazubí se na něj, i když to není tak nadšené, jak u ní může být zvyklý. Pak mu řekne, že s Remusem poslední dobou nijak nemluvila a když poté začne korunovace, snaží se ho ujistit, že je v pohodě.* Nedělej si starosti. *Povytáhne trochu koutky rtů nahoru a poté na oslavě se rozhodne dát svému bratrovi a jeho snoubence prostor a klidit se stranou. Nechce být pořád přísera a dolízavá mladší sestra, která se neumí bavit sama.* /Dřív jsem to uměla... Skvěle jsem to uměla../ *Povzdychne si v duchu, když pohledem skenuje občerstvení a vůbec neví, co si dát. Neví ani, jestli si vůbec něco dát, protože ze všech těch lidí tady má stažený žaludek nervozitou. Z podobných úvah jí ale vyruší hlas vedle ní a následné zborcení pyramidy košíčků. Musí se zasmát, když vidí Remusovu marnou snahu to ještě nějak zachránit.* To je dobrý. Jen si jí užij. *Potřese pobaveně hlavou a zároveň u toho se natáhne přes stůl a podá mu papírové ubrousky.* Žiju.. *Odpoví mu s pohledem zabodnutým do stolu.* Co ty? *Zeptá se ho, aby odvedla pozornost od sebe. Pak trhne hlavou vzhůru, když uslyší výstřely. Ztuhne na místě a oči se jí rozšíří strachem. Rána na rameni jí začne pálit díky vzpomínce na předešlý útok a oči jí zvlhnou, když si vzpomene na to, co se jí dělo poslední tři roky.* Já... Já... Já nechci zpátky... Nechci zpátky tam. *Vykoktá třesoucím se hlasem, když na ní Remus promluví a přesměruje pohled na jeho tvář.* Nechci do tý tmy. *Zopakuje potichu, ale díky jeho hlasu, který zní dost klidně, se jí povede rozpohybovat nohy a začít se pohybovat směrem k bezpečí.*

*Řekne Rorymu, aby na sebe dával pozor a po jeho slovech přikývne.* Budu v pořádku. *Ujistí ho znovu a pak dá znamení a vyrazí mezi lidi. Nejdříve vytáhne pistoli a snaží se co nejvíce lidí zasáhnout. Ideálně nového krále. Toho ale nikde nevidí.* /Kurva, to sis to nemohl s účastnicema rozdávat před touhle šarádou?/ *Zavrčí v duchu a vytáhne nůž, aby dostala co nejvíc lidí i řeznými ránami. Jenže to se už přiženou strážci, kteří jsou samozřejmě jako první po ní. I když už nemá růžové vlasy, které by na ní upozornily, strážci jí stejně pohledem najdou a nijak neváhají začít střílet. Nezastaví je ani fakt, že střílejí na těhotnou ženu. Schytá kulku do hrudníku a zasyčí bolestí. Hned jí zeslábnou nohy, které se jí podlomí a ona se sveze k zemi.*

*Koukne se na Maris a nadzvedne jedno oboci.* Tak nejak oboji drahousku. *Rekne ji a zvedne jjemne jeji ruku, kterou ma v te sve a polii ji na jeji hrbet a nasledne se koukne tak e z okna, kde se tyci palac. Po jei otazce se zasmeje.* Be tech pribehu a trapasu, by to ani neslo, lasko. *Rekne.* A ze jich mam spousty. *Mrkne na ni a nasledne mu usmev maliko povadne.* Snad tohle bude aspon trochu prospesne a Keenanovi to pomuze, e mne zase uvidi. *Potom vydechne.* /Treba me ani nepozna./ *Nasledne spolu s Maris opusti jejich auto a sluzebnictvu prikze, aby jejich zavazadla odnesli do jejich komnaty a nasledne se ruku v ruce se svou manzelkou vyd do zahrad a po jeji otazce zakrouti s usmevem hlavou.* Cekal jsem, ze to tady nepoznam, ale stale je to tady stejne. Jen posle me ke zde vice kvetin a novy kere. *Uchectne se a aky se porozhlidne po lidech, aby zjistl, kde je jejich syn, ale potom se stane to, co nechtel, ab se stalo.* /Zatraceni rebelove.* Chytne svou enu pevneji za ruku a pritahne si ji k sobe a obeme ji pevne kolem paze.* Ne, to rozhodne neni na nasi pocest, ilacku. Vysvetli ti to az budeme vbezpeci. Ted musime pryc. *rekne ji rychle a zase se otoci a co nejrycleji s ni speha do bezpeci.* /Zatracene... Remusi... doufam, ze jsi v bezbeci, a nic ti neni..../

*Hned jak z korunovace dojde k altánku na olsavu korunovace, kde má Wyatt ohlásit Elitu, má z toho docela strach, proto ji vykouzlí na rtech úsměv, když uslyší své jméno. I kdyby se nechtěla usmívat, stejně na tváři menší úsměv pořád mít bude. Dojde až k občerstvení, kde si vezme něco k pití a pohledem se začne rozhlížet po všem to jídle. Z toho rozhlížení ji ale vyruší výstřely, které jak už pochopila několik minulých útoků, znamenají útoky. Jako první začne pohledem vyhledávat Wyatta a snaží se také u toho dostat do úkrytu. Nebo aspoň následovat ostatní lidi, kteří tam míří se schovat také. Když si myslí, že tam už skoro bude a dorazí bez zranění, ucítí ostrou bolest v břiše. Tu stenou jako když ji zranili nohu jen o něco více horší. Pevně stiskne zuby, aby potlačla bolestný výkřik a snaží se dostat do úkrytu a ignorovat mžitky před očima a bolest v boku. HOdí děkovný pohled na strážce který ji podepře, i když už moc nevnímá, ale stále se snaží mrkat, aby ty mžitky rozehnala.*

*Hned jak uvidí Destiny, hned za ní nadšeně zamíří, jelikož jí dlouho neviděl a taky je nejblíž z lidí co zná, jiných si zatím nevšiml. Po jejích slovech se na ni šibalsky zazubí a zamrká na ni.* Hraběnka by mi nevadila. Co jsem tak viděl tak hraběnky bývají zlý a škaredý. A ještě k tomu stoletá. *Zaculí se na ni jako naprostý andílek a poté nafoukne tvářičky, když zjistí, že účastnice dostaly zákusky jako ochutnávku.* I tak! Pořád jste dostaly jídlo. *Zašklebí se na ni, přičemž si ty markonky narve do pusy. Poté se ale už ozvou výstřely od rebelů, takže se hne dzačne rozmáchávat kolem sebe dřevěným mečíkem a u toho se mačká k Des. Zvedne k ní pohled a přikývne a nepřestává mečíkem kolem sebe mlátit a mlátí dál do té doby, než se dostanou k úkrytu.*

*Nakonec se postavo us tolu s obcerstvenim a rozhodne se vzit si jeden kosicek, ale nakonec miso jednoho jich ma na sobe hned nekolik dikytomu, ze se mu povede znict pyramidu z kosicku. Vsomne si Harper a nabidne ji ruku od kremu a uchechtne se.* O hodne prichazis vis to? Takhle sladkej uz nebudu. *Uchechtne se a nasledne se ohlizi po ubrouscich nebo neceme, do ceho by se utrel a nasledne uz jen podekuje Hroer a poslechne si, jak se ma.* Jsem rad, ze se mas tak moc zive. *Popichme ji s jemnym usmevm a potom nakloni hlavu na stranu.* Mam se fajn... teda mel jsem se fajn, dokud jsem na sebe nevykypal ty kosicky, kterch je desna skoda. Myslim, ze dneska se mi bude zdat, jak me zabijeji kosicky, jako nejaka pomsta, nebo tak. *Uchechtne se, ale potom uz vice konverace nesihnou protoze se rozjede chaos a strelba. O tomhle mu tata vypravel-Rebelove. Vzpomene si na divku vedle sebe, ze diky jejimu traumatu se sama bez cizi pomoci asi do bepeci nedostane a tak na ni zacne konejsive mluvit a sla s nim. Nevi, co se ji presne stao, ale snazi se ji uklidnit, jak jen to doved.* Harp... jsem tady s tebou dobre? Nikdo te nikam do tmy zavirat nebude dobre? ne kdyz jsem tady s tebou ja. Nedovolim to. *Mluvi na ni a postupuje ni dal a dal dokud se neodtanou do bezpeci, kde si ji lehce pritane do naruce a lehce ji obejme a snaz se ji uklidnit lehkym houpanim.* je to dobre.. Nikam e nikdo nebude zavirat... uz nikdy. Jsem ady s tebou a budu te hlidat okej? /Nechce zoet do te tmy? Co ji kurvakdo delal? Jak ji neko mohl kurva nekdo takhle.. znicit? Ted ji nemuzu nechat samotnou. Ne v tomhle stavu./

Jen aby, budu tě hlídat.*Povzdechne si potichu, i když se mu vůbec nezamlouvá ta myšlenka, že by tam měla jít. Hned jak tam i on dojde, začne střílet a druhou rukou se snaží také zranit co nejvíce lidí nožem. U toho stále pohledem kontroluje Arowen, proto vykřikne, když vidí strážce, který po ní vytřelí, neváhá ani vteřinku a vytřelí proti němu a ptozi dalšímu hodí nůž. Hned doběhne k Arowen a dřepne si k ní.* No tak, lásko. To nesmíš, slyšíš? Zůstaň tady se mnou. *Zašeptá potichu a ani neovládne svou kamennou masku a nechá volný průchod slzám. Vezme si ji do náruče a hned se s ní rozeběhne zpátky do lesa.* Zvládneš to, jasný? Oba dva to zvldnete. Bdeš v pohodě, oba dva budete. *Neví, jestli ujišťuje ji nebo sebe, přičemž vyběhne z lesa a snaží se jí dostat co nejrychleji l nějaké pomoci.*

Bude to v pořádku, neboj. Každý by se měl do své rodné země vracet rád. *Pousměje se na něj a když ji políbí na hřbet ruky, věnuje mu poliběk na tvář.* No to nešlo, nějaký bych z tebe stejně vytáhla. *Uchehctne se a nakloní hlavu na bok.* Tak to jich chci slyšet co nejvíce. *Uculí se na něj, přičemž ho povzbudivě pohladí po tváři a přikývne.* Určitě jo, jsi jeho rodina, kterou neviděl dlouho a teď to má vážně těžké, takže bude rád, když tě uvidí. Následně se s ínm vydá k altánu, u toho se nezapomíná rozhlížet kolem sebe.* Poznal by si to tady, i kdyby si tady třeba nebyl padesát let. Nebo si to aspoň myslím. *Zasměje se potichu, ale když uslyší výstřely, nechápavě se začne rozhlížet kolem sebe. Přitiskne se ke své lásce co nejvíce to jde a v davu stále pohledem hledá jejich syna a doufá, že se mu nic nestalo. * Dobře. Je Remus v pohodě, že jo? *Koukne se na svého manžela se strachem v očích na cestě do úkrytu.*

*Řekne mu, že by na sebe měl upozorňovat trochu lépe. Jinak by z něj někdo mohl skutečně brzy chytnout infarkt.*Ne všechny hraběnky jsou zlé a ošklivé. Nemůžeš všechny házet do jednoho pytle, když jsi mluvil třeba se s třemi z těchto lidí, staršími hraběnkami Dá mu makronku a slíbí mu, že mu dneska nechá většinu z nich a i dalších zákusků, aby mu teda vykompenzovala to, že ona už toho trochu měla.*Ale jenom trochu. Navíc.. my jsme tu dočasně, ty si těchto pochoutek užíváš dle libosti kdykoliv.*Uchechtne se. Potí se ozvou výstřely a ona k sobě přitiskne Camerona. Nechce, aby se mu něco stalo, proto je rozhodnutá ho chránit ať to stojí cokoliv. Vezme si od něj žezlo, ale hlavně se ho snaží popohnat, aby se v pořádku dostali do paláce, což se jim nakonec i podaří.*

Myslím, že to přežiju. A třeba budu mít štěstí a někdy se ti ještě podaří na sebe něco shodit. *Zasměje se a podá mu ubrousky. Pak mu řekne, že "žije", protože posledních pár dnů jí rozhodně moc dobře nebylo a nechce to nijak víc rozebírat. Přeci jen ho vidí podruhé v životě a jen tak někomu úplně důvěřovat nezačne. Po jeho popíchnutí se pousměje a poslechne si, jak se měl on.* Jo, škoda jich je. *Uzná s pobaveným úsměvem.* Takže až uslyším drby o tom, že se někdo zadusil v noci šlehačkou, vím, že jsi to ty a můžou za to košíčky. *Zasměje se, ale smích jí přejde, když se ozvou výstřely. Hned si vzpomene na poslední útok minulý týden a na poslední tři roky. Dokáže jenom koktavě opakovat, že nechce zpátky do tmy. Nechce zpátky na to místo, kde byla, ať už to bylo kdekoliv. Na jeho slova nedokáže zareagovat, ale všechna je slyší a vnímá. Díky tomu se jí povede uvést nohy do pohybu a dostat se do bezpečí. Během chvíle tam jsou. Nechá Remuse, aby si jí přitáhl do náruče a už nezvládne ovládat slzy strachu, které se z jejích očí řinou.* Jsi..jsi v pořádku? *Zeptá se ho potichu. Nechce, aby byl zraněný jenom kvůli ní.*