Pracovna krále

*Protočí nad svým bratrem očima.*/zapomínám, jak dokáže být otravnej../*To je jedno, oboje zní hrozně.*Mávne nad tím rukou. Sundá si brýle. Teď nebude číst a nepotřebuje je. Takže nemusí vypadat jako blbec. Je mu ale líto,co se stalo včera, jestli teda jeho bratr nelže.*/Jestli jo, vím co pak udělám./*Nabídne mu pomoc a pak přikývne na jeho otázku, jestli by to skutečně udělal. Poslouchá Jaspera a sleduje hlavně výraz jeho obličeje.*/Jestli lže, je fakt dobrý lhář, to se mu musí nechat. Když zmíní nemoc mámy, povzdychne si a napije se whiskey.*Věděli jsme to asi jen dva dny. A ona nás požádala, ať to nikomu neříkáme. Chtěla vám to říct sama.. Je to pro ni těžké o tom mluvit.*Řekne.*Já bych se to taky nedozvěděl, kdyby je neslyšel mluvit v uličkách.*Kývne na svou sestru. To, že jejich sestře dá flašku nekomentuje.*Takže jsme domluvený. Ta holka tu zůstane jako dvorní dáma Lii..*Řekne potichu.*/Jestli zjistím, že to skutečně dělal jen kvůli tomu, aby ho nikdo nezasnoubil.. Až se stanu králem, zbavím ho titulu prince, který má tolik rád./

*opilecké řeči svého druhého bratra ignoruje. Pak poslouchá Jasperovi slova a nevěří vlastním uším. Pak mu řekne jestli by si nemohl dát chvíli pauzu s pitím protože to nejvíce ubližuje jejoch máme a ta teď potřebuje klid. Když slyší jak mluví o to že je jejich máme nemocná , cítí jak se jí v krku začíná dělat knedlík. Pokaždé když o tom někdo mluví uvědomuje si víc a víc, jak velká je možnost že zemře. Chce mu začít vysvětlit ti, jak to bylo s mámou ale Sawyer ji předběhne a tak jen mlčí. Překvapí ji když se jí Jasper omluví. Je to asi poprvé v životě.* To je v pohodě.*hlesne potichu směrem k němu a pak chytne flašku Whisky.*/Je možný že by mi z opilosti četl myšlenky?/*zeptá se sama sebe i když ví že je to blbost. Nad ničím neváhá flašku otevře lokne si. Když tekutinu polkne, chce se rozkaslat na plné kolo, ale udrží to. Být oběma bratrům pro smích nechce. Flašku si nechá v rukou a opre si hlavu o opěradlo za ní* Život je nefér..*zabrbla potichu*

Líp, jak ty vypadáš s brýlema, šprte. *Zasměje se a pak se ho zeptá, jestli by Sawyer opravdu dokázal zařídit, aby Charity mohla zůstat v paláci. A hlavně, jestli by byl opravdu ochotný to udělat. Zahraje dojemné divadlo o tom, jak Charity miluje. Pravdou ale je, že zpátky do paláce jí chce. Trávit s ní čas nebylo až zas tak hrozný a nudný, jak čekal. Pak se rovnou plně naváže tématem nemoci jejich mámy.* Já bych se o tom nedozvěděl, kdybych za ní dneska nešel a sám a nevytáhl to z ní. Kvůli tátovu odjezdu vypadá ještě hůř a doktor říkal, že od tÿ doby nic nesnědla. *Tohle opravdu nechápe. Nesnáší svého otce za to, co téhle rodině dělá. Zasnoubit ho je jedna věc. Ale odjet a tím zařídit, že jeho žena může ze dne na den zemřít je druhá. Podá flašku Lie a trochu pobaveným pohledem sleduje, jak si z ní hned lokla.* Nepřežeň to. *Varuje jí ještě a pak se koukne na Sawyera a přikývne. Pak ale hned sklopí pohled.* Ale pořád to neřeší to, co jí táta řekl. Ona se mnou nechce teď být, protože si myslí, že není dost dobrá a jí samotnou zasnoubili. *Poznamená a pak koukne na svou sestru.* a svině. *Doplní její větu o životě.*

*Poslocuhá svého bratra. Upřímně ho to překvapuje, co říká , ale pořád mu tak úplně nevěří. Nicméně ví, co udělá, když se dozví, že to Jasper nemyslel vážně a skutečně to dělal jen kvůli tomu, aby ho rodiče nezasnoubili. Když zmíní jejich mámu, vysvětlí mu to a pak se podívá na Liu. Ví, že to vzala těžce v těch uličkách, slyšel to.*Neboj, bude v pohodě.*Usměje se na ni povzbudivě.*/On se omluvil?../*Zvládne nedat navenek žádné udivení, které ale skutečně cítí. Lia dostane od Jaspera flašku, to ani nekomentuje. Dopije svou skleničku a hnedka si nalije další.*Jen aby bylo jasno, k tobě tě neodtáhnu, budu rád, že trefím do svý komnaty.*Řekne ještě sestře.*Hmm..*Zamručí.*To ji budeš muset přesvědčit o opaku.*Pokrčí rameny.*Jestli s ní chceš vážně být, ani jedna z těch věcí tě nezastaví.*Řekne a uchechtne se.*Navíc jsi přece princ.*Připomene mu.*Máš nějakou moc. Jestli jí budou moc otravovat s tím zasnoubením, stačí si trochu přátelsky popovídat s jejíma rodičema.. Pohrozit snížením kasty.*Pokrčí rameny.*Když ji milulješ, určitě něco vymyslíš.*Řekne a trochu nedůvěřivě si ho prohlédne.*Hmm..*Zamručí a napije se.*

*nedokáže se rozhodnout jestli Jasperovi věří nebo ne. Vypadá věrohodně ale kdo ví jestli to jen nehraje. Když se začnou bavit o máme začne se ji dělat v krku knedlík a musí několikrát zamrkat aby zahnala slzy. Nedokáže pochopit že se něco takového děje. Kdyby její matka zemřela, asi už by to nezvládla. Chytne flašku kterou jí Jasper hodi a rovnou se napije. Malém se rozkasle ale vydrží to. Když ji oba bratři poučí jen obrátí oči v sloup* Když můžete vy? Proč ne já..*namítne, pohodlněji se posadí a natruc se znova napije.* A vůbec, zrovna vy máte co říkat.*rozhlédne se po nich. Pak poslouchá celou jejich debatu a nemá k tomu co říct.* Je vůbec v paláci někde otec který bere ohledy na svou rodinu? Mam pocit ze jsem žádnýho ještě neviděla.*pokrci rameny. Už pěkně dlouho neměla žádný alkohol a i dřív pila jen výjimečně, takže její odolnost mluví sama o sobě.*

*Pobaveně se usměje, když vidí, jak se Lia hned ochotně ujala flašky a pak koukne rychle na Sawyera a zase na ní. On sám ani neví, jak se pak z toho křesla zvedne.* Jenže my jsme zvyklý a ty jsi naše malá sestřička. "Pokrčí rameny.* Nebo chlastej dál a spíme tady. *Přijde hned s dalším řešením a pak se koukne na Sawyera a začne mluvit zase k Charity a o tom, že je zasnoubená.* Jasně, že to zkusim. /Ale když jsem se posledně míchal do jejich rodiny, skončilo to tak, že jí zasnoubil./ *Proběhne mu hlavou a pak si všimne Sawyerova nedůvěřivého pohledu.* Problém? *Zeptá se ho hned a koukne na Liu.* Jo, to já taky ne.

*Ví, že je v pracovně plno papírů. Sice přenechala povinnosti Sawyerovi, ale chce mu s tím pomoct. Vykopala se před chvílí z postele, kde od odjezdu Keenana ležela a koukala do blba, na nic jiného totiž neměla náladu a spát ani jíst nedokázala, a hodila na sebe rychle obyčejné černé šaty. Vlasy si stáhla do drdolu a vydala se do pracovny. Necítí se dobře, ale nechce to všechno nechat na svém synovi. Otevře dveře do pracovny, i když s tím, jak na tom je, jí přijde, že jsou ty dveře těžký tak tunu, a vejde dovnitř. Přejede zaraženým pohledem všechny děti a ten alkohol, co tu je. Nemá energii na to, to nějak komentovat. Sama je bledá, s černýma kruhama pod očima a dost očividnou podváhou.* Já... přišla jsem ti pomoct s prací. *Koukne na svého nejstaršího potomka.* Klidně si to vezmu do komnaty. *Nabídne mu, aby nerušila.*

*Řekne Lie, že ji do její komnaty neodtáhne, protože sám bude rád, když najde cestu do své komnaty a dojde tam aniž by se cestou nepřizabil.*Já neřekl, že nemůžeš. Jen jsem ti naznačil, že ti nepomůžu k tobě do komnaty, až po druhém loku budeš opilá, protože budu rád, když dojdu v pohodě do té své. Protočí očima, když se jeho sestra trucovitě napije, ale dále to nekomentuje*Jasně, přespíme tady..*Souhlasí ironicky. Pak se ještě krátce baví s Jasperem o Charity. Řekne, že ho přece tohle nezastaví a že je princ. Pka zavrtí hlavou.*Vůbec žádný.*Řekne mu a pousměje se.*Já taky ne.*Souhlasí s nima.*/I když táta se snaží.. Jen mu to moc nejde./*Pak se otevřou dveře pracovny, podívá se tím směrem. Tak nějak čeká, že to bude Edelynne nebo jejich máma, protože proč ne, že? Vstane ze židle, když uvidí mámu.*Díky mami, ale zvládnu to sám.*Nechce, aby se zatěžovala.*Ty bys měla odpočívat.*Přeměří jsi ji starostlivým pohledem a povzdychne si.*Jak je ti?*Zeptá se poté.*

*ujme se flašky Whisky. Nikdy moc nepila a tak to na ní působí rychle. Lokne si jednou a málem se rozkasle. Pak se na oba vrazdive podívá* Rozhodně mám víc rozumu než ty*řekne k Jasperovi*/A jeden rok ještě nic nedělá/ Klidně...*pokrčí rameny*/To křeslo je pohodlný. Spát by se tu dalo../*pomyslí si a na truc si znova lokne. Pak poslouchá celou jejich debatu o Charity a sem tam něco řekne. Pak zmíní že asi ještě neviděla rozumnýho otce. Když se otevírají dveře komnaty tak se pomalu otočí a když vidí svou mámu malém se jí lekne. Když vidí její pohled čeká že jsi všichni vyslechnou přednášku, ale překvapí ji když se tak nestane* Jak můžeš pracovat když vypadáš jak chodící mrtvola? Bez si lehnout.*zamraci se na ni*

*Nevadilo by mu tady spát. To křeslo je pohodlný a navíc neví, jestli se z něj pak dokáže zvednout, takže mu asi nic jiného nezbude.* /Jo, tohle jediný se snad tátovi povedlo. Dokázal si v pracovně zařídit pohodlný křesla./ *Proběhne mu hlavou a pak se po konverzaci o Charity a naprosto neschopných nemilujících otcích, kterých je plný palác, objeví v pracovně jejich máma. Starostlivě se na ní podívá a sjede jí rychlým pohledem.* /Vypadá naprosto příšerně. Tohle už snad ani neni naše máma./ *Nesnáší svého tátu za to, že kvůli němu je na tom jeho máma ještě hůř.* Říkal jsem ti, abys ležela. *Povzdychne si.* Snědla jsi aspoň něco? *Zeptá se jí, protože když za ní byl, zjistil, že od otcova odjezdu ještě nic nesnědla.*

*Od Keenanova odjezdu nejedla a byla schopná jenom koukat do blba. Nemohla ani spát. Nemůže usnout, když vedle ní neleží Keenan. Pořád nedokáže uvěřit tomu, že to doopravdy udělal. Že jen tak odjel a opustil jí. Jí a děti. Ty poslední dvě noci probrečela, protože si připadá naprosto k ničemu. Připadá si jako ta nejhorší máma na světě, nejhorší manželka a vůbec člověk. Až dneska si uvědomila, že přes to všechno je královna a měla by se podle toho chovat. Nechce nechat všechny povinnosti na Sawyerovi. Měla by mu s tím pomoct. Donutí se zvednout z postele a dojít do pracovny, což jí přijde jako maraton. Překvapí jí, když vevnitř najde, kromě Edelynne, všechny své děti. Na komentování alkoholu se nezmůže. Jí spíš ten alkohol připomene jednu ze sázek, který s Keenanem uzavřela. Vysvětlí Sawyerovi, proč tu je a pak zavrtí hlavou.* Nemůžu to na tebe všechno hodit. Měla bych ti pomoct. *Pak si povzdychne.* Už jsem odpočívala dost. *Po jeho starostlivém pohledu sklopí pohled. Nechce svým dětem přidělávat starosti.* Je mi dobře. *Zalže a pak se koukne na Merliu.* Jsem královna, mám své povinnosti. *Vysvětlí a koukne se na Jaspera, který jí dneska už podruhé překvapí svou starostlivostí.* Jsem v pořádku. *Vyhne se odpovědi na jeho otázku. Nedokáže jíst potom, co jí opustil manžel a potom, co se dozvěděla od doktorů, že uvažují o zrušení výzkumu, který byl její jedinou nadějí.*

*Když uvidí mamku, troch use lekne.*/Vypadá den ode dne hůř./*Dělá si o ní starosti.*/Nesmí umřít. Nezvládli bychom to bez ní./*Chtěl by jí pomoci, ale neví jak, kromě toho jí říct, ať odpočívá.*Ne mami. Já hodně věcí mám už hotových. Zvládnu těch pár papírů sám. A zítra toho bude o hodně míň, co mi říkal jeden z rádců, takže neboj, zvládnu to sám.*Pousměej se na ni.*Vím, že mi chceš pomoct, ale spíš mi pomůžeš, když si lehneš budeš odpočívat. Kdybych tě nechal pracovat, ještě bych si to vyčítal, protože by jsi se pak akorát zbytečně namáhala. Navíc vážně s tímhle pomoct nepotřebuju. Shrne papíry, které stihl vyplnit ještě předtím než sem přišla Lia, na jedno místo. Trochu je urovná.*Už jen tohle.*Kývne k pár papírům, aby jí dokázal, že je toho vážně už jen málo a on to zvládne.*Ne, není. Jde to na tobě vidět, mami.*Řekne. Protočí nad tím očima.*/Musím najít tátu.. Jako fakt? Opustí palác zrovna když ho mamka potřebuje nejvíc?/*Za tohle je na tátu neskutečně naštvaný./*Je rozhodnutý nečekat do zítřka, ale vyhlásit pátrání prostě hned.*/Musím přijet co nejdřív./Měla by sis sednou.*Řekne mámě. Sám si sedne na místo a začne psát vzkaz, ve kterém nařizuje nechat najít tátu.*

*když přijde do pracovny i jejich matka, lekne se jí a řekne jí že vypadá jako chodící mrtvola. Nesnáší svého otce. Do teď se ho snažila chápat ale teď je s tím konec.* Jo, jsi královna ale taky jsi člověk, mami.*řekne důrazně. Když řekne saw že by si měla jejich matka sednout, trochu vrávoravě se zvedne a dá flašku Whisky Jasperovi do rukou. Ten ji předtím celkem překvapil když se začal o matčino zdraví taky starat. Vykročí k matce, chytne ji kolem pasu a dovede ji na své místo. Ona zůstane stát, sezení má dost* Řekli ti doktoři něco víc?*zeptá se jí. Teď lituje že řekla Sawovi aby pátrání po otci ještě na chvíli odložil. Sice ho ze srdce nesnáší, ale máma ho potřebuje*

*Jedna věc je ta, že jeho otec neschválil jeho vztah s Charity. Druhá, a pro něj překvapivě daleko horší, je to, co jeho táta udělal mámě. Sjede mámu starostlivým pohledem a pak se jí zeptá, jestli aspoň něco snědla. I když mu na tu otázku vlastně neodpoví, ví, že nejedla.* Musíš jíst. Jak dlouho to chceš zvládat bez jídla? *Nadzvedne obočí a pak sleduje, jak Sawyer hraje šachy s papírama na stole. Vezme si od Lii zpátky flašku a ovládne nadšené jiskřičky v očích a veselé poděkování. Otevře jí a hned si lokne. Pak se podívá po místnosti.* Chce ještě někdo? *Zeptá se jich a koukne na mámu.* Kromě tebe. Tobě by to fakt dobře neudělalo. *Pak se podívá zase na Liu.* Chceš si sednout? *Zeptá se jí, i když neví, jak se z toho křesla vlastně zvedne, Spíš by se nějak posunul a uvolnil jí místo.* Já chci kastrol. *Opře se do křesla a vydechne.* Jako teeen ... Ivan! Jo, Ivan. Chci kastrol, jako Ivan. *Vzpomene si na to jméno.* Z Mrazíka. *Vysvětlí ostatním v místnosti.* I když teda děda Lukas je daleko roztomilejší, než Mrazík. Sice by nemusel tolik slintat, protože pak jsou za tim jeho vozíkem cestičky po chodbách a plno lidí už po tom uklouzlo, ale aspoň ho lehce najdeš, když hrajete na schovku.

*Nesouhlasně sleduje Sawyera, jak se jí snaží uklidnit ohledně papírů a pak si povzdychne.* Jsi momentálně tvrdohlavější jak já. *Uzavře to nakonec a pak sklopí pohled a zalže, že je jí dobře. Pak se na něj koukne a zmateně se zamračí, když ho vidí něco psát. Než se stihne zeptat, už na ní mluví Lia.* Jsem odpočatá, můžu pracovat. *Zalže a pokusí se u toho nadzvednout koutky rtů. Nechá se od Lii odvést ke křeslu, protože nemá sílu se jí jakkoli vzpírat a posadí se. Sklopí pohled, když se jí zeptá na doktory a zavrtí hlavou.* Ne, nic nového. *Cítí se hrozně, že lže vlastní rodině, ale je to tak pro ně lepší.* Zvládnu to. *Koukne na Jaspera a pak se potichu smutně uchechtne, když začne nabízet whiskey a v hlavě zavzpomíná na Keenaovu Selekci. Pak se zase vrátí myšlenkama zpátky, když Jasper mluví naprosto nesmyslně a koukne po Lie a Sawyerovi, kteří dokážou vnímat.* Chtěla jsem se vám omluvit. Za to, že táta odešel. *Cítí, že je to její vina a že ona by se měla omluvit za to, že se to stalo. Neví, jestli se někdy Keenan plánuje vrátit, nebo odešel napořád. A nenáviděla by se, kdyby mohla za to, že ze života jejích dětí nadobro odešel jejich otec.*

*Snaží se na mámu pousmát.*Dokážu být pěkně tvtrdohlavej.*Uzná. To, jak zalže, že jí je dobře okomentuje jen tím, že ví, že není. Jde na ní vidět, že je jí snad ještě hůř.*/Spala vůbec?/*Po chvilce dojde k tomu, že nejspíš ne, aspoň na to vypadá. Pka si zase sedne a začne psát vzkaz, ve kterém nařizuje, aby co nejdříve našli jeho otce. Chtěl počkat, dokud nevyhlásí pátrání do zítřka, ale máma ho potřebuje. Poslouchá pozorně, o čem se ti tři baví, aby mu nic neuniklo.*Ivan měl kastrol?*Zeptá se. Tu pohádku si nepamatuje. Pak se uchechtne.*Kdyby tě děda přijel pravděpodobně by ti už hrozil přejetím nohou svým vozíčkem.*Tipne si.*/Za chvilku tu ještě pozvrací koberec../*Porozhlédne se kolem. Pod stolem je koš, který je plný. Proto vytáhne sáček s odpadky, které se skládají vlastně jen z nějákých papírů, sváže ho a dá stranou. Zvedne se spolu s prázdným menším košem a lístečkem. Podá koš Jasperovi.*Zvracej kdyžtak do toho, ok?*Ani nečeká na odpověď a jde ke dveřím. Na chodbě stojí jeden strážce, kterému dá lísteček a řekne mu, ať ho předá dál ke svému nadřízenému. Pak se vrátí do místnosti. Lehce se zamračí.*Mami, to není tvoje vina. Nesem za to vinu nejspíš každej.. To co udělal na plese, jo bylo to hrozný, ale asi jsme se mohli trochu krotit.*Uzná. Přejde ke stolu. Už kašle na skleničku a napije se whiskey rovnou z láhve. Nesedá si zpět na židli jen stojí opřený o stůl.*A za chvilku bude už tady, nechal jsem ho hledat. Najdou ho a přivedou sem, zvlášť až se dozví, jak na tom jsi.*Napsal k tomu i vzkaz, který mají tátovi předat. Je to jen krátce o tom, jak vypadá máma.*

*ani si neuvědomí co dělá a podá flašku Jasperovi. Pak se vydá pomoct máme ke dveřím a dovede ji na místo kde předtím seděla ona. Kdyz se jí Jasper zepta jestli si chce sednout chce říct ne, jenže pak jsi uvědomí že ho chce vidět jak bude takhle na mol vstávat* Prosím.. umírají mi nohy.*řekne jakoby celý den běhala maraton. Pak se zeptá co jí řekli doktoři a je jí jasné že jí matka lze* Slibila jsi mi, že mi řekneš vsechno.*řekne podrážděne.* Jen doufám že neležes*řekne jen proto že na ni teď nechce tlačit. Stejně to z ní pak vytáhne.*  Děda Lukas je nechutnej.*řekne směrem k Jasperovi a pak se podívá na Sawa* Já tu pohádku neviděla.*pokrčí rameny. Když pak vidí jak dává Jasperovi koš odvrátí zrak*/Ať se jenom opováží/*pomysli si* Má pravdu.*koukne po Sawyrovi* Můžeme za to všichni.*pokrčí rameny. Pak jsi všimne flašky Whisky v rukou svého nejstaršího bratra a sebere mu ji. Pak se pořádně napije a nechá si ji u sebe*

Mami.. *Povzdychne si, když mu řekne, že to zvládne.* Nezvládneš to. Ne, když nebudeš spát a jíst. *Koukne na ní nesmlouvavým pohledem a pak už mu v rukou přistane zpátky flaška whiskey, které se hned napije. Zeptá se Lii, jestli si chce sednout a když odpoví, že ano, povzdychne si a v křesle se posune tak, že zabírá jenom půlku.* Sem se vejdeš, jsi hubená. *Uchechtne se a sleduje jí, jestli se posadí, nebo nad tím ohrne nos. On se teď zvednout nedokáže. Pak začne mlít blbosti týkající se kastrolu, které plynně přejdou až k jeho milovanému dědovi.* Na hlavě. *Odpoví Sawyerovi a pak se zasměje Liiným slovům o dědovi.* Zvlášť, když se směje. Jak mu pak plandaj ty umělý zuby. Jednou jsem viděl, jak mu vypadly. *Ušklíbne se a nakonec mu v rukou přistane koš.* Páni, brácha. Tys mi dal dárek. DOBBY JE VOLNÝ! *Zavolá nadšeně a pak si všimne pohledu Lii. Pár sekund počká a pak se nahne, jakoby chtěl zvracet, přímo nad ní a začne vydávat dávivé zvuky. Neni jistý, že zvracet dneska nebude vůbec, ale teď je v pohodě. Koukne se na mámu a ušklíbne se.* Jasně, že lže, koukni se na ní. *Řekně Lie.* Co ti doktoři řekli? *Zeptá se mámy.*

Jo, to nejsilnější gen Schreave a nejspíš i Donovanů. *Poznamená ohledně tvrdohlavosti. Neví, jak jsou na tom geny z její strany, když nezná své pravé rodiče, ale vzhledem, k tomu jak tvrdohlavá je ona, tak jsou na tom podobně jako Schreave. Konverzaci ohledně Ivanova kastrolu na hlavě ignoruje a pak zavrtí hlavou, když začnou mluvit o Lukasovi.* Takhle o dědovi nemluvte. *Napomene je. I přes to všechno, co se teď děje je přece jejich máma. Zmateně sleduje počínání Sawyera a když se vrátí zase do místnosti, pohledem se ho ptá, jestli jí hodlá říct, co právě udělal, nebo ne. Koukne na Liu a pak přeskakuje pohledem po všech dětech a rozhoduje se, jestli jim to říct nebo ne.* Oni ... Ten výzkum zatím nejde podle plánů. Nejspíš se dost protáhne a prodraží. Uvažují, jestli ho nezrušit úplně. *Řekne nakonec pravdu a pak se jim omluví za to, že jejich táta odešel.* Odešel, protože jsem mu akorát přidělala hodně starostí. A pak jsem na něj ještě byla hnusná. Je to moje vina. Promiňte mi to. *Stojí si stále za svým.*

*Chvilku se baví o jejich dědovi z tátovi strany a on se musí uchechtnout nad tím, co o něm řekne Jasper.*/Proč se spolu dokážeme bavit normálně jen když jsme všichni přiopilí?/*Pomyslí si. Pak vezme prádznej koš a dá ho Jasperovi, kdyby chtěl zvracet.*Dobby dostal ponožku.*Opraví ho.*Klidně ti dám svou..*Nabídne se ochotně. Protočí nad tím, jak předstírá zvracení očima a jde dát raději strážnému lístek, kde jsou napsaný další pokyny. Všimne si pohledu mámy.*Jsou to jen rozkazy, aby našli tátu./A krátký popis toho, jak vypadáš./*Tohle jí neřekne. Opře se o stůl a napije se z flašky. Když mu ji Lia sebere, trucovitě si založí ruce na hrudi.*Tohle bylo moje!*Řekne a lehce se zamračí. Pak se podívá na mámu a když slyší o tom, že ten výzkum chtějí zrušit.*To ne! To jim nedovolím! Vyléčí tě, musí! Nemůžeš umřít. Pomohla by ti transplantace srdce? Klidně ti dám svoje.*Vyhrkne tak rychle, že mu asi ani nikdo nerozuměl.*Ale to není tvoje vina. Nemůžeš za to, že jsi nemocná. Měl by být s tebou.*Namítne.*Přece to se vždycky slibuje na svatbě ne? Ve zdraví i v nemoci..*Pak řekne, že to bla vina jich všech.*Není to tvoje vina mami.*Zopakuje.*Nemáme ti co prominout.

*přijde ji strašně zábavná představa zvedajícího se Jaspera který je na mol. Už tak zábavné ji to ale nepřijde když se nezvedne, ale jen jí udělá místo. Tu radost, aby mu nechala celé křeslo, mu ale neudělá a tak si sedne vedle něho. Zrovna pohodlné to není ale co. Jasperovi řeči o mrazikovi ignoruje a pak se začnou bavit na dědův účet.* Když jsem byla malá jednou sem mu jich schovala.*přizná. Když pak Jasper začne vydávat davive zvuky ožene se po něm. Má v plánu jednu mu vlepit ale netrefí se a plácne ho jen do paže* Prase.*štěkne po něm. Pak se obrátí zpátky na svou matku a zeptá se co jí řekli doktoři. Nechce na ni ale tlačit když ji není dobře, nicméně Jasper to udělá za ni.*/Neříkej?/*pomysli si sarkasticky. Když pak slyší její odpověď, jakoby rázem vystřízlivěla.* To nemůžou! Nemůžou ho zastavit! Nesmí...ne to prostě ne./Nemůže umřít! Debilni doktoři!/*když se začne její matka omlouvat, úplně jí to vykolejí* Neni to tvoje vina! Můžeme za to všichni... možná krom Edelynne.*frustrovane se natáhne k Saweyrovi a vezme si flašku Whisky se které se pak napije* Nechovej se jak devítiletý kluk.*zakření se na něj. Pak se chce opřít o opěradlo křesla ale zapomene že většinu zabírá Jasper a Tak hlavou napálí přímo do jeho ramene. Tiše zakleje ale nemá sílu na to se zvednout*

Udělá Lie místo, protože se prostě teď odmítá zvedat a pak už se na křesle mačkají oba.* /Jo, táta si uměl docela dobře vybrat křesla. Ale to je tak nějak všechno./ *Už chce Lie odpovědět, že dědu bez zubů taky zažil. Jednou mu je sebral a utíkal před ním. Moc mu nebylo rozumět, když nadával, ale byla to sranda. Nahraný byl, když se zuby vběhl na schody. Jenže jejich máma je napomene, a tak radši zmlkne. Teď jí nechce přitěžovat. Dostane od svého bratra koš a začne se radovat, jako dobby.* Já dostal koš. *Opáčí nadšeně.* Ne, to je dobrý. Nechci tvojí ponožku. Mám svůj život rád. *Brání se hned a pak začne vydávat hned u Liiny hlavy dávivé zvuky, jakoby zvracel. Ušklíbne se na ní a pak se koukne na mámu a začne z ní páčit, co jí doktoři řekli nového. Ztuhne, když slyší, že chtějí ten výzkum zrušit.* /To nemůžou./ *Sleduje jeho sourozence.* A kdyby to zadotovala královská rodina. Určitě by to šlo. *Koukne na Sawyera, protože on je BOHUŽEL ten, kdo teď má přehled a moc.* Můžu za to já. *Ozve se.* Kdybych se nechoval jak debil, nemuselo by se to stát. *Ví, že je to jeho chyba a nikdo mu to nevymluví. Následně ale něco nabourá do jeho ramene.* Jsem snad polštář? *Uchechtne se když si všimne, že je to hlava Lii a vezme jí flašku whiskey.* Už jsi měla očividně dost. *Zakření se na ní.*

*Nevnímá moc ty šachy s košem a pak se pohledem ptá Sawyera, co zařizoval se strážným a jeho odpověď jí překvapí.* Nemůžete ho sem přece nechat přivézt. Odjel, protože chtěl. Musíme se s tím naučit žít. Já vím, že je to bez táty těžké, ale zvládneme to. Nemůžeme ho nutit se sem vrátit. *Kouká na Sawyera a po Jasperových otázkách přizná, co jí doktoři řekli. Po Sawyerově reakci se smutně pousměje.* Já vím, zlato. Ale to by stejně nepomohlo. A i kdyby, nevzala bych si ho od tebe. Pro mě je teď nejdůležitější, abyste byli v pořádku vy. *Rozhlédne se po všech dětech.* Můžou. *Odpoví Lie a podívá se na Jaspera.* I tak se ten výzkum nejspíš o dost protáhne. /Takže je až moc velká pravděpodobnost, že to nestihnou./ *Nedořekne. Nedokáže to říct nahlas. Omluví se jim za to, že jim odešel táta a pak zavrtí hlavou. Bere to na sebe.* Nemůžu ho nutit, aby se mnou zůstal. Chápu, že toho na něj bylo moc. *Řekne Sawyerovi. Není jí dobře, takže se s ním nedohaduje, ale i tak si dál myslí svoje a bere tu vinu na sebe.*

*Zeptá se Jaspera, jestli po něm chce i ponožku, jako měl Dobby a nemusel se tedy spokojit jen s košem, do kterého může případně zvracet. Protočí nad ním očima a stejně tak, když začne vydávat dávivé zvuky.*/Jako dítě../*Pomyslí si a povzdychne si. Pak dá rozkaz, aby našli jejich otce.*Mami, je to král, musí se vrátit a ty ho potřebuješ. Jestli sem nebude chtít přijet, tak ho sem přitáhnou, za chvilku bude prostě tady. Aspoň dokud se ti neudělá lépe.*Řekne tónem, který nepřipouští námitky. Když pak zjistí, co jí řekli doktoři, rozčílí ho to. Nechce, aby máma umřela. Má ji rád a nedovede si to bez ní tady představit.*/To ona drží naši rodinu ještě jakžtakž pohromadě.. nemusí umřít. Nechci o ni přijít./*Možná i trochu zmatkuje. Začne se jí na to vyptávat a nakonec jí nabídne, že jí klidně nechá transplantovat svoje srdce.*Ale já chci, abys byla zdravá ty.*Je dost tvrdohlavý.*/Zeptám se na to doktorů. Pak se podívá na bratra a přikývne.*Zařídím to, zafinancujeme to my, tohle byl dobrý nápad.*Řekne.*/Ještě dneksa to zařídím, až mámu dostanu do postele, aby odpočívala, Jaspera do jeho komnaty, aby mi to tu celý nepoblil a Liu zase do její komnaty.. ještě by mi tu chrápala a to mě rušilo./*Nechápe, jak si máma může brát jako svoji vinu, že táta odešel. Nemůže za to.*Není to tvoje vina.

*když ji mamka okřikne a její bratři přestanou, přestane take. Pak když začne Jasper vydávat davive zvuky, ožene se po něm. Nakonec se jim podaří vytáhnout z mamky, to co jí řekli doktoři. Její odpověď ji vykolejí. Nedokázala by žít, kdyby umřela.*/Nemůže umřít. Nemůže. Prostě ne./*hlavou se jí honí myšlenky jedna přes druhou. Debatu ohledně omlouvání už víc nekomentuje a raději se natáhne pro flašku Whisky. Pak se napije a jelikož nemá zrovna největší výdrž, chce se opřít o opěradlo křesla jenže hlavou tvrdě narazi do Jasperova ramena. Zamraci se když ji vezme flašku* Hmmm*zabručí jen nesouhlasne. Zvedla by se ale nemá na to sílu. V hlavě ji furt kolují myšlenky ohledně maminy nemoci. Ani jsi nevšimne že jí skapla po tváři slza. Až teprve když se tak stane znova si je otře. Nedokáže přijmout skutečnost že to s mámou nevypadá dobře. Je to pro ní v celém paláci nejbližší člověk. Nemůže ji stratit. Taky je to ona co drží jejich rodinu pohromadě.*