Palácový altánek

*Díky tomu, že si vyfotil přírodu, tak probudil Mina o kterém ani předtím nevěděl. Musí uznat, že vypadá vážně unaveně. Když zjistí, že se pořádně nevyspal přibližně měsíc, tak se podiví. Nevěří, že by to všechno bylo jenom kvůli tomu, že mu princ dává hodně práce. Vždyť musí mít taky rozum. Prostě mu to přijde divné. Když mu zazvoní mobil, tak ho vybídne, ať ho zvedne. Je to Li-Wei. Nerozuměl mu ani slovo, protožee na něj mluvil čínsky. Ale není tak hloupý, aby nepoznal, že byl z toho hovoru naštvaný. Neví, jestli se ho má zeptat, co chtěl nebo ne.* Předpokládám, že to nedopadlo úplně dobře.

*Kvůli zvuku foťáku se Min probral ze spánku, z velice důležitého spánku. No ale to už nehodlal řešit a raději vstal, upravujíc si své skrčené oblečení. Následně dal narušiteli jeho spánku vědět , že tu je a sedl si k němu. Když mu začal volat jeho dávný přítel, hodně ho to vytočí, proto tedy na konci hovoru zavrčel. * Ano , předpokládáš správně. *Kývnul a povzdechl si,pak si položil hlavu na Leovo rameno*Já to už vážně nezvládám*pověděl už se slzami v očích a krátkovlasého objal*

*Svým foťákem probudí Mina, který si potom sedne za ním. Musí přiznat, že vypadá vážně neupraveně a unaveně. To, že se pořádně nevyspal skoro celý měsíc ho vážně zaskočí. Princ přece nemůže být tak hloupý, aby ho nenechal si odpočinout. Má pocit, že je za tím i něco jiného, ale potom mu znovu zazvoní telefon. Když zjistí, že to je Li-Wei, tak mu řekne, ať to zvedne. Nic se ale nedozvěděl, protože na něj mluvil čínsky. Ale ten jeho naštvaný has poznal i přesto. Na chvilku se mu na tváři objeví zmatený výraz, když si Min položí hlavu na jeho rameno. Musí hodně překonat svoji introvertní povahu, ale dá mu ruku kolem ramen.* Tak proč mu to neřekneš? Musí tě přece pochopit. *Zavrtí hlavou.* To sám nevidí?

*Když ho Leo probudil z jeho zaslouženého spánku , zrovna moc to neřešil. Vlastně ho jen upozornil na svou přítomnost a pak si vedle něj sedl . Pověděl mu proč je tak unavený. Byl v tom však zakopaný pes . To mu však chtěl říct až po tom nečekaném telefonátu, který ho velmi vytočil. Ano, byla pravda, že ho princ poslední dobou potřeboval,ale ne až tak moc ,aby se nevyspal měsíc. Byl to totiž jeho dávný přítel, co mu přidělával vrásky*Lhát neumíš a lži samotné taky nepoznáš,to je taky důvod proč jsi nemohl vládnout ty. *Pověděl a utřel si slzy*Unavený nejsem jen kvůli princovi,ten je víceméně v pořádku*pravil ,ale Lea nepouštěl . Věděl sice, že mu je to nepříjemné,ale on se prostě potřeboval pořádně uklidnit,k čemuž mu tedy ona krátkovláskova náruč napomáhala.*

*Podaří se mu vzbudit Mina a když na něj promluví, tak si nemůže nevšimnout toho, jak vypadá. Unavený, zanedbaný, nespal skoro měsíc. Přijde mu divné, že za to může jenom Li-Wei, ale nic neříká. Po jeho hovoru, kdy do telefonu naštvaně křičel, se zeptá, proč mu to neřekne. Minovi položí ruku kolem ramen a potom ho poslouchá.* To je pravda. Leah je lepší snad ve všem. Ale lhát taky neumí. V tom nejsem sám. *Nespouští z něj pohled.* Nechceš kapesník? *Nabídne a potom ho pohladí po rameni.* Můžeš mi klidně říct pravdu. Nikomu to nevykecám, neboj. *Pousměje se a stále ho nepouštěl. Nějak extrémně mu to nevadilo, ale pro jeho introvertní povahu to byylo vážně těžké.*

*škubnutím se probudil, kvůli foťáku. Bylo mu jasné, že to byl Leo a hned jak si upravil oblečení, ho na svou přítomnost upozornil. No a pak to šlo víceméně z kopce. Minova vždy dobrá nálada se totiž vypařila, kvůli jedné blbé srážky. Hned potom co ukončil ten vytáčející hovor, Leovi automaticky řekl, že za to může hlavně někdo jiný . Taktéž mu naznačil, že by měl umět aspoň poznat lži. *Ne a vím, ale bojím se spíše toho , že se to ten parchant dozví něco vyvede*poslední část věty zamumlal a pohlédl ven. Vůbec nezaregistroval , že už se setmělo a oni mají tu dobrou chvíli k pozorování hvězd, což je samo o sobě hodně romantické. *

*Probudí omylem Mina a když ho uvidí, tak si nemůže nevšimnout toho, jak vypadá. Kruhy pod očima, dlouhé vlasy, vypadá prostě celkově strašně unaveně a zanedbaně. Zeptá se ho, co se děje. Nechce se mu věřit, že by za to všechno mohl jenom jeho nadřízený, ale nic mu neříká. Po jeho hovoru je z toho ale ještě víc zmatený. Když mu Min řekne, že neumí poznat pravdu ani lhát, tak souhlasí. Je to pravda. On by prostě nemohl být korunní princ, vládnout zemi by nezvládl a je vážně rád, že má starší sestru. Potom mu řekne, že se mu může klidně svěřit, nikomu by to neřekl.* No právě. *Zamumlá si pro sebe a potom se na něj podívá.* Měl by jsi to nějak řešit. S kýmkoli, ne nutně se mnou. *Promluví a potom se taky zadívá na nebe.*

*Cvaknutí foťáku Mina probudilo z pro něj velmi důležitého spánku. Když už však Lea na svou přítomnost upozornil, rovnou si k němu sedl a nakonec ho i objal . Byl rád, že ho vidí a taky, že vypadá dokonce mnohem lépe jak on samotný. No ale to neomlouvá tu pravdu o lžích, kterou mu po tom telefonátu řekl. Když zjistil, že už je tma , napadlo jej, že by mu tu pravdu mohl říct u sledování hvězd. *Pojď, řeknu ti to*pousmál se a vstal z lavičky, držíc jej za ruku. No , vytáhnutí Lea na nohy bylo vážně těžké*buď jsem slabý,nebo ty jsi těžký*pravil a zastrčil si pramen vlasů za ucho*

*Když se tam objeví Min, tak ho to překvapí. Hned si všimne, že s ním není něco v pořádku. A po tom telefonátu se to akorát tak potvrdí. Řekne mu, že se mu může kdykoli svěřit. Nikomu by to neřekl. Stejně se s většinou lidí ani nebaví. Potom mu ale poradí, že by to měl s někým řešit. Nemusí to být nutně on. Když ho Min zvedne z lavičky, tak se na chvilku na něj tázavě podívá. Potom ale přikývne a vydá se za ním, stále ho drží za ruku. Na oko se zatváří uraženě.* Já rozhodně nejsem těžký. Takže ta druhá varianta bude správně. *Pousměje se.

*Hned potom co jej Leo probudil na svou přítomnost upozornil a usadil se vedle něj. Pak mu několikrát zalhal a nakonec mu popravdě řekl, že se tomu , že není korunní princ vůbec nediví. Následně ho , sice stěží, vytáhl na nohy a začal vyvedl jej z altánku *No asi to už tak bude*přiznal a sedl si s krátkovlasým do trávy, již dívajíc se na hvězdnou oblohu*Nedávno jsem měl srážku*pevně Leovu ruku při vzpomínce na to stiskl *S jedním dávným přítelem*zhluboka se nadechl a chlapcovu ruku pustil*už v patnácti mě nenechal téměř spát, buď byl mnou posedlý, nebo ho to neustále otravování bavilo. Jedno však bylo a i je stále jasné , není normální. To ani náhodou*zavrtěl hlavou* A když na mě narazil včera*vyhrnul si svetr a ukázal na kousanec*za facku,co jsem mu dal, mě kousnul *zasměje se*blbec jeden.

*Min rozhodně nevypadá na to, že je v pořádku. A Leovi se nechce věřit, že to je jenom kvůli jeho nadřízenému. Nic na to ale neříká. Později se stejně dozví, že za tím stojí někdo jiný. Navrhne Minovi, že se mu může svěřit. Měl by to začít s někým řešit. Nemusí to být nutně ale on. Potom už se nechal od Mina zvednout a jde za ním, přitom ho drží za ruku. Sedne si vedle něj do trávy a hlavu taky zakloní, aby mohl sledovat hvězdy. Ani si nevšiml, kdy se tolik setmělo. Poslouchá ho a potom se podívá na ten jeho kousanec.* To není normální. *Zavrtí hlavou a souhlasí s ním.* To se mu nestačí vyhýbat? *Podiví se a potom pokrčí rameny.* Normálně si s ním promluvit nepomáhá, jo? *Znovu se podiví. Chápe, že není normální, ale i přesto by to mohl Min zkusit.*

*Potom co jej Leo probudil si vedle něj sedl a začal mu vyprávět důvod, proč vypadá tak jak vypadá. Né, že by se mu to líbilo a nechtěl s tím nic dělat,ale prostě nevěděl co. Následně jen s Leem vyšel z altánku a sedl si s ním do trávy. Dále pokračoval ve vyprávění o tom co, či kdo ho tíží a i vyčerpává. Taktéž mu potom ukáže kousanec, co mu ten daný člověk udělal*Vyhýbám se mu, ale pořád má mé číslo. Takže si buď vypnu mobil, nebo vyměním SIM kartu *pověděl a lehnul si, přičemž si hlavu podepřel rukama*Ale vidím to spíš na tu první variantu*pověděl*

*Hned jak uvidí Mina, tak se zajímá o to, jak se má. Protože vypadá vážně špatně. Po chvilce mu zazvoní telefon a při něm rozhodně zní naštvaně. Řekne mu, že se mu může svěřit, nikomu by to neřekl a vlastně ani moc lidí nezná. U něj jsou tajemství jako v hrobě. Potom s ním přejde za altánek a oba dva si sednou vedle sebe to trávy. Sleduje hvězdy na obloze, mezitím co poslouchá Mina a jeho příběh. Myslí si, že by mohlo stačit se mu jednoduše vyhýbat, nebo si s ním třeba i promluvit. Někdy pomáhá i to. Potom se podívá znovu na něj, když už leží v trávě. On sám zůstane sedět.* Když už, tak to vidím na tu novou SIM kartu. *Zavrtí hlavou, protože s ním nesouhlasí.* Nebo si zablokuj jeho číslo. *Pokrčí rameny a navrhne jinou variantu, když teda nechce nové číslo.*

*Hned jak byl probrán ze spánku,uporoznil Lea na sebe. Následně si sedl vedle něj a pověděl mu vše potřebné. I to , že neumí lhát a ani lež poznat. No a potom se s ním odebral ven z altánku a usadil se s ním do trávy. Mimo altánek mu dokonce řekl i pravdu o tom ,kdo ho tak vyčerpával. Navrhl, že si buď vypne mobil,nebo si vymění SIM kartu, což ale nechtěl*zvážím to*kývl a zadíval se na oblohu . Bylo mu celkem lépe, ale taktéž na něj začala znovu lézt únava. *Už půjdu*řekl potichu, ale ještě než se zvedl , si Lea k sobě přitáhl a jemně spojil své rty s těmi jeho. To však přetrvalo jen pár sekund , protože Min byl přeci jen velký stydlín . Proto i jakmile se odtáhl zčervenal a rychle odběhl do svého pokoje,kde kvůli vyčerpání z běhu a únavě znovu usnul. *

*Když přijde do altánku, ani ho nenapadne, že tady může potkat Mina. Ale to se doopravdy stane a chvilku se baví o tom, jak vypadá. Po jeho hovoru s ním přejde za altánek a posadí se vedle něj do trávy. Poslouchá všechno, co mu řekne. S tím, že se tomu člověku bude jenom dál vyhýbat rozhodně nesouhlasí, nepřijde mu to jako dobrý nápad. A tak teda navrhne, ať si aspoň vymění teda tu SIM kartu. Zatím to vypadá jako nejlepší řešení. Když uslyší, že půjde, tak přikývne. Ovšem to, co následuje potom absolutně nečeká. Hned jak ho Min políbí, tak mu tváře neskutečně zrudnou. Stejně ale nestihne říct ani půl slova, protože než se vzpamatuje, tak má šanci už jenom sledovat, jak Min rychle odchází pryč. Chvilku tam zůstane jen tak sám přemýšlet, ale potom se tady vydá do svojí komnaty.*

Jedná se o dobře skrytou stavbu právě v zahradách. Nenajde ho každý. Je obrostlý stromy a rostlinami, vede k němu jen úzká kamenná cestička, která se zjeví z ničeho nic. Je z něj ale krásný výhled.

*Udýchaná prochází o berlích po pozemcích paláce a snaží se u toho nezabít se přes kluzkou trávu nebo kameny, které jsou taky mokré. Zajímalo by ji proč. Na sobě má jenom jednoduchý obleček, jako by se chystala jít cvičit, ale v tašce, co má přes rameno, vypadá, že má jen svačinu a nějaké nádobí, soud podle cinkání, které se zevnitř ozývá. Až když konečně dojde k altánku, sedne si na jedno z prvních míst, kam se dokáže dostat, aby se pak i v pořádku zvedla, a z tašky si vyndá sluchátka. Zastrčí si je do uší a zapne si písničky, než si za tichého hekání nohy rukama složí do tureckého sedu. Pak zavře oči a vypadá to, jako by začala meditovat.*

*Poté, co se začal vídat s Pers, mu je přeci jen o něco lépe a už plánuje to, jak vykřikne do světa pravdu o jeho otci. Ví, že kvůli tomu nejspíš opravdu přijde o trůn a on se tak předčasně stane králem, ale pokud to vyjde a on bude pak moct ho odehnat z paláce, od něho a jeho mamky, za risk mu to stojí. V černých džínech a v černém tričku, přes který má přehozenou ještě tmavě modrou džísku s kožíškem, se vydá někam ven, tedy do altánku. V kapse už pár dnů nosí ten deník té jedné holky, kterou kdysi potkal v uličkách, proto mu přijde jako velká náhoda to, když ji potká u altánku. Jemně se zamračí a deník ji hodí do klína, když vidí, že nevnímá okolí.*

*Vypadá to, že medituje, protože zhluboka dýchá a ruce má v takové póze na kolenou, že to vypadá jako na nějakou hodně dlouhou a hodně složitou meditační polohu. Proto, když najednou jí v klíně cosi přistane, vyleká ji to z naprosté soustředěnosti a vykulí oči, načež začne máchat rukama okolo sebe, jako by doufala, že tak chytí balanc. No, nakonec nepřepadne, protože se chytí kamenné zídky, na kterou se usadila, a na poslední chvíli chytne i padající deník, protože jí na první pohled nedojde, co to vlastně je. Když ale vidí známé desky, rychle vnitřek prolistuje, jako by se bála, že ten neznámý princ, který jí ho naposledy sebral, si s tím dal tu práci a trochu jí ho vyprázdnil. když ale uvidí, že je všechno tak, jak má být, podívá se okolo sebe, hledajíc osobu, která jí ten deník hodila. Když uvidí prince osobně, nemůže se nezatvářit překvapeně, s tím, jak se k ní minule choval, si myslela, že s tím nanejvýš někoho poslal, a jen kývne hlavou ve znamení díků, zatímco si deník začne uklízet, s pohledem upřeným stále na něj.* Děkuju. *Řekne nakonec tiše a když je deník konečně v tašce, zavře ji. Jedno ze sluchátek jí vypadlo, takže napůl může slyšet, co se děje okolo ní.*

*Jakmile uvidí dívku, které minule vzal deník, tak si deník z kapsy vytáhne a hodí ji ho do klína. Ten deník nosil u sebe nějakou dobu od toho, co si ho přečetl, kdyby náhodou tu holku potkal, aby ji ho mohl zase vrátit. Na její slova díků jen pokýve hlavou a opře se zády o altánek, načež pohled upře do zahrad, které jsou před nimi. Prostředí se mu zde hodně líbí, cítí se zde docela dobře.* Máš celkem zajímavý život. *Pronese do větru.*

*Když to nevypadá, že by se korunní princ měl k odchodu, podívá se na něj trochu překvapeněji a sundá si i druhé sluchátko z uší, jako by chtěla radši slyšet, kdyby cokoli řekl. No a když opravdu znovu promluví, jen se mírně pobaveně uchechtne.* To by tam ten život musel být můj. *Odpoví mu tak nějak neutrálně, protože jí je opravdu nepříjemné, když si četl vlastně historii její babičky, něco, co si chtěla ukrýt a udržet od ostatních dál. Rozmotá si nohy z tureckého sedu zpátky na zem, aby se mohla postavit, a když stojí, opře se o jednu berli a druhou rukou si začne uklízet věci v tašce. Dneska se teda meditace nebude konat.* Doufám, že jste měl hezké počtení. *Ucedí na půl pusy, protože je opravdu naštvaná.*

Jo, četl jsem. Babičky, že? Já už ani prarodiče nemám, i když co vím, tak byli také zde v Illey, potkali se zde. Třeba se naši prarodiče viděli, znali, kdoví. *Jemně se nad tou představou zamračí. Svou babičku Lotte zbožňoval, byla vždy strašně hodná a laskavá, i jeho dědeček, i když po tom je trošku jiný v tom, že má problémy s ovládáním vzteku a musí brát léky, které by ho měli udržovat v normalitě, i když i ty někdy vysazuje, hlavně kvůli tomu, jak je kvůli nim unavený. Podívá se na tu holku a uvědomí si, že má vlastně berle.* Rebelové? *Usoudí, když si všimne toho, že byla nejspíše zraněná.* Jako jo, četlo se to poměrně hezky. Ale i tak je mi tvojí babičky líto. *Pronese tissim hlasem.*

Ani já ne, aspoň ne z tátovo strany. Babička umřela rok po selekci, děda před pár lety. *Vysvětlí mu a a na chvíli zavře oči. Dědu měla ráda, byl kuchařem a ona jako dítě milovala chodit za ním a tetou, kteří bydleli v bytě nad restaurací, a sedávala mu na klíně, když vařil nedělní oběd. Nejradši by brečela, protože jí chybí, ale slíbila si, že se nerozpláče, aspoň ne před ním. Když si je jistá, že v očích nebude mít ani jednu slzičku, zase se podívá na prince a uchechtne se.* Moje babička kromě tehdejšího Illejského korunního prince s moc vysoce postavenými lidmi nemluvila. Nebo o tom nevedla žádnou kroniku. *Podívá se na tašku, kde se deník ukrývá, a pak se znovu opře o zídku, namísto aby si sedla. Ruka už ji ale zase bolí.* Udělala jsem trochu začátečnickou chybu. *Souhlasí a pokrčí rameny.* Ale měla bych prý dopadnout dobře. *Dodá, jako by ho to mělo zajímat. Když ale řekne, že je mu její babičky líto, podívá se na něj trochu zvědavě.* Zažila, co by se jiným ani nepoštěstilo. Není ji moc proč litovat.

*Na její slova pokýve pouze hlavou, protože přeci jen si sám přečetl, jak její babička skončila.* Aha. Je to dobrá náhoda, že jste se ty i tvá babička dostaly do Selekce. *Poznamená neutrálním hlasem. Upřímně stále nechápal, co by koho mohlo vést až k tomu, aby se přihlásil do takovéto soutěže.. Podle něj byla Selekce blbost, snad jediné dobré bylo to, se tam zkusit třeba přihlásit kvůli peněžnímu příspěvku, který se během pobytu v paláci selekci dává.* Začátečnickou chybu? *Svraští nechápavě obočí.* Rebelů bylo několik. Málo kdo před nimi stihne utéct a vyhnout se zraněním. *Poznamená. Ještě, že měl takové štěstí, se tomu plesu vyhnout.* To je fajn. *Pronese, když mu řekne, že by měla být v pohodě.* Neříkám, že toho nedosáhla a nedokázala hodně. Jen byla mladá. *Pokrčí jemně rameny.*

*Tiše přikývne hlavou. Být to kdokoli jiný, nejspíš by mu řekla, proč se hlásila do selekce a jak je na to pyšná jako na něco, na co už dlouho nebyla. Tak tam jen stojí a dívá se do dálky, přemýšlejíc nad tím, proč s ní vůbec mluví. Asi proto, že tentokrát se ho nepokusila zabít. Nechtíc. Pak jen přikývne hlavou.* JO, na plese jsem se snažila pomoc jedné účastnici utéct, protože by jim jinak vběhla do rány. A když jsem si měla vzít aspoň něco, abych se uchránila já, tak se mi to nepovedlo. Byla jsem moc zbrklá. *Mírně se uchechtne a pak sklopí pohled, protože jí přijde, že to zní, jako by se vytahovala. Ale kdyby žil v její rodině, věděl by, že to je opravdu něco nepřijatelného.* ALe to je jedno. *Snaží se to zase stočit jinam, takže při změně tématu jen souhlasí.* To je pravda.