Skrytý vodopád

*Snažil se fungovat normálně, jak to jen šlo, kvůli Lotte. Přeci ji to slíbil. Také musel být zároveň vzorem pro své mladší sourozence, ale moc mu to nevycházelo. Jeho malý bráška Cody ho přistihl, když měl skoro záchvat z úzkosti, včera se poprvé rozbrečel před svým nejlepším kamarádem.. No, šlo to pěkně z kopce. Jakmile ucítil něčí paže na svém pase, jemně se napnul, avšak jakmile ucítil tu vůni a uslyšel ten laskavý hlas, pousmál se.* Ahoj, také jsi mi chyběla. *Otočí se k Lotte čelem, načež ji pevně, ale i opatrně obejme. Jemu kruhy pod očima šly trochu vidět, protože se přeci nebude líčit. Jemně políbí Lotte do vlasů.* Jak ses měla? Už se ti spí lépe? *Optá se starostlivě.*

*Pôvodne dnes chcela zostať celý deň v izbe, ale vonku bolo prekrásne počasie a prečo to nevyužiť? Nečakala, že tam natrafí na Colina, ale bola za to rada, pozdravila ho a objala okolo pása. Privinula sa k nemu a keď sa k nej otočil, pozrela mu do tváre. Zdráhavo prikývne.* Myslím, že už áno, ale ako pozerám, tebe sa spánok vyhýba.* Poznamenala starostlivo, keď videla jeho kruhy pod očami. Zarazila ju tá podoba s Codym.* Nedávno som stretla tvojho malého bračeka. *Prehodila akoby nič a pozrela sa mu do očí.* Prezradil mi, že nemáš skoro žiadny čas a že sa trápiš. Robím si o teba starosti. *Dodala.* Sľúbil si mi, že sa budeš šetriť a že sa nebudeš premáhať a viac oddychovať. Už ťa takmer ani nevídam a mám také zlé tušenie, že pracuješ viac, ako máš. *Pripomenula mu a zahľadela sa na neho so smrteľnou vážnosťou v očiach.* Chcem, aby si vedel, že mi môžeš povedať čokoľvek a ja sa ti pokúsim zo všetkých síl pomôcť. *Povedala nádejne a s istou naliehavosťou v hlase.*

Objímal Lotte s takovou láskou, jako kdyby byla poslední člověk na zemi, poslední, na kom mu záleží. Jemně si schoval obličej do jejich vlasů, avšak když slyšel, jak si Lotte zřejmě jeho kruhů pod očima všimla, podíval se jí do očí.* Vyhýbá. *Potvrdí ji s povzdechem a podívá se do země, jako by se bál na Lotte podívat.* Codyho? Nezlobil tě, ten uličník? *Pousměje se, trochu zvedne pohled.* Ach, jednou mě přistihl v komnatě, když mi nebylo nejlépe.. *Zachraptí tiše. Hledá odvahu, aby se své drahé polovičce svěřil, protože on byl zvyklý o svých problémech mlčet a vše dusit v sobě.* Moc mě mrzí, že jsme se teď poměrně dlouho neviděli. Nechci na tebe kašlat, protože tě miluji, ale poslední dobou je toho.. Tolik a já mám pocit, že se zblázním. *Prohrábne si vlasy a polkne.* Vím, co jsem ti slíbil. *Chytí ji jemně za ručku, na kterou jí následně políbí.* Jenže ty máš také své povinnosti a starosti, Lotte. Nechci ti to ještě vše přihoršit.

*Keď sa ocitla v jeho obrovskom medveďom objatí, hneď sa cítila lepšie a mala pocit, akoby našla svoj domov. robila si o neho starosti, pretože videla, že nie všetko je v poriadku, no ona nevedela, že čo. Chcela to však za každú cenu zistiť. Prikývne a usmeje sa.* Nehnevam. Je veľmi milý a spoločne sme si vymenili knižky. *Povedala a žmurkla na neho. Vezme jeho tvár do rúk a prinúti ho, aby sa jej pozrel do očí.* Colin Abraham Peter MacQuoid. povedala vážne tónom, ktorý nestrpel námietky.* Láskavo si uvedom jednu vec. Milujem ťa a nechcem, aby si sa trápil. Vidím, že sa niečo deje a ani sa mi neopováž tvrdiť opak. *Povedala a nakoniec posmutnela.* Chcem ti pomôcť, tak mi to prosím dovoľ. *Prosila ho úpenlivo.* Nemusíš to všetko zvládnuť sám. *Zašepkala nakoniec. Pokrútila hlavou.* Nemôžem povedať, že by som ťa nechcela vídať častejšie, no chápem, že máš svoje povinnosti aj starosti tak isto, ako aj ja. Ale máš okolo seba ľudí, ktorým na tebe záleží, tak im dovol, aby ti pomohli. *Pozerala mu do očí s oborvskou porsbou a zúfalstvom.*

*Tak moc rád ji objímal. Vždy, když byla u něj, měl jistotu, že je v pořádku a že se jí nic nemůže stát. Přestože v paláci panoval klid, stále měl potřebu ji nějak chránit, či se ujišťovat, že je v pořádku.* Tak to jsem rád, on má rád knížky. *Pousměje se a když si vezme jeho obličej do dlaní, podívá se jí do očí. Mezitím, co ona drží jeho obličej, on ji Položí ruce na pas a tím si ji k sobě přiblíží, stále se mu dívá do očí.* Víš.. Před pár dny. *Odmlčí se.* Zemřela maminka mého nejlepšího přítele. Byla jako moje druhá mamka, vždy mě přivítala s otevřenou náručí, jako kdybych byl její vlastní dítě.. A teď? Je pryč. *Zlomí se mu hlas a pevně zavře oči, aby se nezačal klepat.* Je pryč a já už to nemohu zachránit. Ještě do toho všechny ty povinnosti.. Nemám chuť k ničemu, Lotte. Vše je strašně únavné, nesplnitelné, dokonce k jídlu se musím nutit, v noci buď pracuji, nebo se mi nedaří usnout. *Promne si oči a začne se maličko třást.*

*Bola rada, že ho videla a že sa s ním mohla stretnúť. Veľmi jej chýbal a ona sa potrebovala uistiť, že je v poriadku. Najprv začala zľahka a povedala mu o jeho malom bračekovi.* Veľmi sa podobáte. Mám pocit, akoby som videla tvoju mladšiu verziu. *Povedala a usmiala sa. Začínala ju bolieť hlava, no ignorovala to a celú svoju pozornosť obrátila na Colina. Páčili sa jej jeho jemné dotyky na jej páse, no teraz jej robil starosti. Nakoniec sa jej podarilo prinútiť ho, aby jej povedal pravdu. Trpazlivo ho počúvala a z bolesti, ktorú prežíval, jej zovrelo srdce a do očí sa jej nahrnuli slzy.* Oh Colin... to ma mrzí. *Povedala a pritisla si ho k sebe.* Asi ti tú stratu nedokážem vynahradiť, no chcela by som, aby si vedel, že som tu stále pre teba. *Povedala a hlas sa jej striasol.* Prosím, kvôli mne aj kvôli tvojej rodine. Neopúšťaj sa. *V očiach mala slzy.* Bojím sa o teba. *Povedala to nahlas. Oprela sa o neho hlavou a zatvorila oči. Snažila sa ignorovať neprestávajúce bušenie v hlave. Vdychocala jeho vôňu. Cíti, ako sa trasie, preto sa postaví na špička, aby ho mohla lepšie objať a pritisnúť sa k nemu. Chce, aby vedel, že môže mať v nej oporu.* Milujem ťa, prosím, nerob mi to. *Zašepkala mu do ucha.*

*Přestože jeho nálada byla hrozná, byl smutný a vyčerpaný, jakmile uviděl Lotte, hned se mu nálada o něco zlepšila. Byla jako takové malé sluníčko, které teď tolik potřeboval.* Když jsem byl malý, vypadal jsem podobně, jako Cody. Skoro jako dvojčátka. *Pousměje se, ovšem poté přijde ta nepříjemná část, kdy Lotte řekne své problémy. Co ho v poslední době trápí a všechny okolnosti okolo. Nechtěl ji přidělávat potíže, ale na druhou stranu potřeboval někomu říci, jak mu je. Někomu, kdo jej vyslechne.* Ne, Lotte prosím. Neplač. *Zlomí se mu hlas a tentokrát i jemu začnou téct slzy. Ještě více se k ní shrbí a tak nějak se přitulí.* Nemusíš se o mě bát, já jen.. Tak špatně jsem se ještě necítil. *Vzlykne tiše.* Také tě miluji, jen nevím, jaké to teď se mnou bude. *Snaží se uklidnit třes svého těla.*

*Nemohla si pomôcť a musela ho porovnávať s jeho malým bračekom.* Myslím si, že po svojom veľkom bračekovi zdedil len to najlepšie. *Povedala a jemne ho šťuchla do ramena. Potom už nechcela chodiť okolo horúcej kaše. Chcela, aby to povedal čo najskôr a narovinu, aby sa mu uľavilo. Jeho trápenie bolo ako jej vlastné, preto to tak prežívala. Potom as na neho pozrie.* Ako môžem neplakať, keď plačeš aj ty? Keď sa tak trápiš? *Spýtala sa ho so zlomeným hlasom. Obíme ho.* Keď sa trápiš ty, tak aj ja. *Zašepkala. Pokrúti hlavou.* Je mi jedno, aké to s tebou bude, spoločne to zvládneme, rozumieš? *Spýtala sa ho. Zrazu poítila, ako jej z nosu tečie. Chcela sa utrieť, ale keď si odtiahla prsty, od nosu, mala ich červené od krvi. Nedobrovoľne sa odtiahla od Colina a vystrašene na neho pozrela. V očiach mala nevyslovenú otázku, no rýchlo sa spamätala, pretože ho nechcela vystrašiť. Nechcela, aby sa kvôli nej trápil ešte viacej. Nemala pri sebe servítku, tak sa ho spýtala.* Nemáš pri sebe prosím vreckovku? *Povedala a spakruky sa snažila utrieť si slzy.*

*Jeho mamka mi opravdu každou chvíli říkala, jak je podobný svému otci a jak jeho mladší sourozenci jsou podobní Colinovi. Jejich rodina byla vcelku rozsáhlá, protože jich bylo všech dohromady sedm.* Doufám, že ne zdědí to špatné. *Pousměje se a poté Lotte řekne vše, co ho trápí. Trápí ho to tak moc že ani neudržel slzy na uzdě. Jak by také mohl, že?* Společně to zvládneme. *Zopakuje šeptem její slova a pomalu přikývne.* Zvládneme. *Opakuje si ty slova spíše už pro sebe, na uklidněnou. Poté ucítil, jak se Lotte dotáhla, načež se na ni vyděšeně podíval, když viděl, jak ji teče krev z nosu. Rychle vytáhne látkový kapesník a přiloží jí ho opatrně k nosu, načež druhou rukou ji podepře.* Je ti zle, Lotte? *Posadí se s ní na veliký kamen, co tam je.* Bolí tě hlava? *Ptá se vyděšeně, teď má zase strach on o ní.*

*Chcela spoznať každého z jeho rodiny. Chcela sa o ňom dozvedieť viac. Hnevalo ju, aký je uzatvorený a že si všetko necháva pre seba. Pokrútila hlavou.* Neviem, čo zlé by po tebe mohol zdediť. *Povedala a usmiala sa na neho. Na to sa však už o chvíľu objímali a plakali. Snažila sa ho upokojiť, aby vedel, že sa s ním o to bremeno rada podelí. Snaží sa ho uistiť a dodať jemu, ale aj sebe odvahu.* Spolu. Ty a ja. *Zašepkala. Vtom jej začne tiecť krv z nosa, čo ju celkom nastraší. Snaží sa zastaviť pramienok krvi a vďačne sa na Colina pozrie, keď odniekadiaľ vytiahne vreckovku. Pokrúti hlavou.* To bude... tými slzami a emóciami. *Snažila sa nájsť riešenie a vysvetlenie toho, prečo jej zrazu začal tiecť krv. Pokrčí ramenami.* Trošku, ale to nie je nič nezvyčajné. Pri tom strese a nedostatku spánku. *Snaží sa nájsť vysvetlenie. Má pocit vyčerpania, ale pripisoval ho k tomu, čo si teraz s Colinom povedali.*

*Plánoval ji představit celé své rodině, protože chtěl, aby jí všichni znali a aby věděli, že se dokázal zamilovat, že má také city.* Výkyvy vzteku, by mohl zdědit. *Povzdychne si, ale nechá to raději být, protože na to nechce myslet. Cody bude jiný jak on, alespoň v to doufá. Poté už se společně objímali a plakali. Byl Lotte vážně vděčný za to, jak mu pomáhala. Lepší přítelkyni si ani nemohl přát.* Jenom my. *Šeptne, ale poté už začala téct Lotte krev z nosu. Rychle se s ní posadil a přiložil ji k nosu kapesník, načež začal pokládat otázky o tom, jak jí je.* To si nemyslím, Lotte. Je ti nevolno? *Šeptne starostlivě a pohladí ji po vlasech.* Jak se doopravdy cítíš? Nelíbí se mi to Lotte, měli bychom zajít na ošetřovnu. *Opatrně ji objímá a hladí, nechce nic riskovat.*

*Pokrútila hlavou.* Každý sa niekedy nahnevá, nie je na tom nič zlého. A vždy tu budem pre teba, aby som ti pomohla polačiť tvoj hnev. *Sľúbila mu a pevnejšie ho objala. Keď tam tak spoločne stáli v pevnom objatí, triasli sa a plakali, pochopila, že toľkú lásku už nebude cítiť k nikomu inému. Sama netušila, že dokáže tak veľmi milovať.* Nikto iný, len ty a ja, my. *Šepkala stále dookolo ako pokazený gramofón. Zrazu jej z ničoho nič začala tiecť krv z nosa. Zrazu sedí na chladnom kameni a Colin jej drší vreckovku pri nose. Snaží sa ho upokojiť a hľadá dôvody, aby si nerobil starosti.* Určite som len prepracovaná a pridlho v strese. *Nástojila. Pokrútila hlavou.* Cítim sa skvelo, len ma trošku bolí hlava. Ale to nič nie je. Určite to je len z nedostatku spánku. *Hľadá ďalšie vysvetlenia.* Každého občas bolieva hlava. *Argumentovala a povzdychla si, pretože vedela, že takto s ním nepohne.* Keď sa potom upokojíš, tak tam môžeme zájsť. Ale určite to nič nebude a povedia ti to isté, čo ti teraz hvorím ja. *Snažila sa ho presvedčiť a upokojiť. Už aj bez nej mal starostí vyše hlavu a ona mu nechcela spôsobovať ďalšie.*

Nevím, jak jsem mohl dokázat bez tebe žít, Lotte. *Vydechne a když ho pevněji obejme, schoulí se k ní a věnuje ji polibek na tvář. Poté se jen tak objímali, plakali a šeptali si slůvka, jak to společně zvládnou. Musí to zvládnout. Jenže poté začala Lotte téct krev z nosu. Nemohl si pomoct, on byl příliš opatrný na ty,které měl rád a dával na ně pozor, tudíž nemohl dopustit, aby Lotte nedostal na ošetřovnu. Potřeboval se ujistit, že je opravdu v pořádku.* Nezlob se Lotte, ale raději se zjistíme, dobře? Raději nebudeme nic podceňovat. *Šeptne a zvedne se, načež Lotte zvedne opatrně do náruče, políbí ji na čelo a vydá se s ní na ošetřovnu.*

*Chrapľavo a nešťastne sa zasmiala.* Tak ako si žil celé tie roky predtým. *Odpovedala mu na otázku, no sama si nevedela predstaviť svoj život bez Colina. Tá predstava jej prišla úplne absurdná. Stal sa jej neodeliteľnou súčasťou a ona sa ho nemienila teraz vzdať.* Už nikdy ťa nechcem opustiť. *Povedala mysliac to smrteľne vážne.* Už sa ma nikdy nezbavíš, kam pôjdeš ty, pôjdem aj ja. Zrazu sedela na kameni a chlad jej prenikal do tela. Keď už sa jej minuli všetky argumenty a vedela, že neustúpi, rezignovala.* Isteže. Ale určite to nič nebude. *Povie a tlmene vykríkne, keď ju vezme do náruče.* Dúfam, že sa nezlomíš pod mojou váhou. *Zavtipkovala, aby odľahčila situáciu a jednu ruku mu ovinula okolo krku. Druhou si stále pridŕžala vresckovku pri nose, aby mu nezašpinila košeľu.*

*Před chvilkou měla večeři a teď se vydala na procházku ke skrytému vodopádu. Na tohle místo chodí skutečně ráda a často. Vždycky si vzpomene, jak se tu poprvé potkali se Zaydenem a ona ho škádlila tím, že má jako koníček pozorování koupajících se lidí. Nad tou vzpomínkou se pousměje i dneska, když sedí na jednom z kamenů. Po chvilce si přetáhne přes hlavu své tílko, které má červenou barvu a sundá si i černé šortky. Tenisky skopne. Zůstane jen ve spodním prádle, černém. Nevzala si plavky, neměla v plánu se původně koupat, ale teď nemůže odolat. Je docela teplo a menší osvěžení přece nevadí. Když se zaměříme na její břicho, je už docela viditelné. Přejde do vody, které je příjemná a chvilku tam sama plave a užívá si toho klidu.*

*poslední dvě hodiny trávil v tělocvičeně a to především u boxovacího pytle. Poté si hodil v komnatě rychlou sprchu a po delší době se rozhodl, že by se mohl jít projít po venkovních prostorech paláce. Vzal s sebou i svého zlatého labradora - Ghosta. Na sobě má obyčejné šedé tepláky a černé tričko. Chvíli se procházel jen tak v zahradách a nakonec došel až ke skrytému vodopádu. Hned si vzpomněl, jak se tady s Chrysane poprvé potkali a popichovali se tak dlouho, dokud Chrysane neodešla a byla na něj naštvaná. Všimne si postavy, která plave ve vodopádu a pozná, že je to Chrysane. Na tváři se mu rozlije pobavený úsměv, když si uvědomí, že se přesně takhle se potkali i poprvé. Přejde blíže k vodě.* Ahoj. *Pozdraví ji. Všimne si, jak zlatý labrador pozoruje Chrysane a uchechtne se.* Jaký páníček, takový pes?*zvedne konec věty trochu do otázky a uchechtne se. Pamatuje si, jak si z něj utahovala, že má divný koníček.Poté pustí vodítko a přikáže labradorovi, aby si lehnul na místo.* Smím ti dělat společnost? *Zazubí se na ni. Ani nečeká na odpověď, přetáhne si tričko přes hlavu a stáhne si tepláky a vyzuje boty, takže zůstane jen v boxerkách. Vše prostě jen pohodí na kámen vedle něj a zamíří za Chrysane do vody.* Jak se máš? Teda.. máte. *Rychle se opraví a pod vodou ji pohladí po břiše*.

*U vodopádu je jako vždycky naprostý klid, který si ona osobně moc užívá. Pamatuje si to společné setkání jí a Zaydena, kdy si z něj utahovala a na něj byla i trochu naštvaná. Pousměje se nad tím. Tehdy by neřekla, že za pár týdnů bude se svým snoubencem šťastná jako s nikým jiným, že ho bude z celého srdce milovat a čekat s ním dítě, u kterého se těší, až ho budou společně vychovávat v Austrálii. Při pohledu na tu vodu prostě neodolá, sundá si oblečení, že na spodní prádlo a vejde do vody, která je příjemná, jak čekala. Tehdy byla studenější, přece jen nebylo takový vedro, jako dneska. Chvilku tam plave, než uslyší povědomý hlas. Otočí se a hned se usměje, když vidí svého snoubence společně s jeho psem.*Ahoj.*Připlave blíže ke břehu, ale pořád zůstává ve vodě.*Očividně. Ghost má stejný koníček jako ty a taky rád pozoruje random lidi, jak se koupají ve vodě.*Trochu ho popíchne. Neodolá tomu.*Jistě, že můžeš. Víš, že nebudu namítat nikdy, když si sundáš tričko.*Odpoví, když už je tričko dávno dole a Zayden si sundává tepláky. Když přijde k ní do vody, doplave k němu, aby ho mohla jako první věc políbit a když ji pohladí po břiše, usměje se.*Máme se skvěle. Ranní nevolnosti jsem si výjimečně odbyla ráno, takže teď je to v pořádku.*Nevolnosti jsou v těhotenství normální. A i když se jim říká ranní, někdy se objevují i odpoledne a ráno nic. Tak to má i ona, většinou je jí špatně až k večeru.*Co ty? *Oplatí mu stejnou otázku.*

*byl navštívit palácovou tělocvičnu a poté, co se rychle osprchoval, tak vyrazil spolu s Ghostem ven. Chvíli se procházel v zahradách, až došel k místu, kde se poprvé potkali s Chrysane - vodopádu. Samozřejmě si na to hned vzpomene. Ví, že na něj byla tenkrát naštvaná. Stejně tak jako několik dalších týdnů potom, zatím co on se do ní zamilovával. Taky si všimne, že zrovna Chrysane plave ve vodopádu, a tak ji pozdraví. Poté si všimne, jak Ghost pozoruje ostražitě Chrysane a prohodí, že tady asi platí přirovnání "Jaký páníček, takový pes."* Nepozoruju random lidi, jak se koupají ve vodě. *Řekne pobaveně a protočí očima. Poté se jí zeptá, jestli ji smí dělat společnost, ale ani nečeká na její odpověď a začne se svlékat.* Tak to si ho budu sundávat častěji. *Uchechtne se. Pak přejde k ní a když ho políbí, chytne její obličej do dlaní a oplatí ji polibek. Následně se jí zeptá, jak se má a opraví se. Poté ji pohladí po břiše.* To s těmi nevolnostmi mě mrzí..asi to není nic příjemného. *Celkem ho mrzí, že si musí Chrys teď procházet i tímhle.* Taky se mám skvěle a teď ještě líp. *Řekne a vtiskne ji jeden krátký polibek na rty.*

*Když se tu objeví Zayden, ještě se jí to zdá lepší. Je ráda, že ho vidí. Nedá jí to a popíchne ho i tím, čím ho popichovala poprvé, když se tu potkali. Tohle bude mít na triku pravděpodobně nadosmrti, stejně jak ona ot, že je Brepta. Je ráda, že na něj něco taky má, čím ho může trápit a utahovat si z něj.*Očividně ano. *Zazubí se na něj jako to největší neviňátko, které vůbec existuje na tomhle světě. Když se jí zeptá, jestli jí může dělat společnost ani nestihne odpovědět a on si už sundá tričko, ale stejně k tomu něco řekne.*No já si rozhodně stěžovat nebudu. Ale neví, jak by se tvářili ostatní, kdyby sis třeba uprostřed nějáké společné snídaně rozhodl ho sundat. *Uchechtne se.*/Bylo by tam dost holek, které by ho ještě očumovaly../*Když doplave k ní, políbí ho a usměje se do toho polibku. Řekne mu, že dneska měla nevolnosti ráno, takže teď má aspoň pokoj.*To je v pořádku. Netrap se tím. Prostě to k tomu patří. Navíc.. už někde za osm měsíců budeme mít miminko a to stojí za to to nějak přetrpět.*Položí si ruku na břicho a taky se lehce pohladí.*A jak se má Cheynne? Mluvili jste spolu?*Docela se o ni strachuje, zvlášť po tom útoku.. Ani netuší, čím si mohla projít u toho chlapa, Tobiase a byla dost vyklepaná a po tom útoku, kde ji ještě zranili.. Oplatí mu kratší polibek a pak se rozhlédne kolem.*Kdyby mi někdo při našem prvním setkání tady řekl, že za nedlouhou dobu budu do tebe zamilovaná, jak se říká až po uši a budeme společně čekat dítě a těšit se na společný život v Austrálii, nevěřila bych mu. Ale jsem ráda, jak to všechno dopadlo.

*brání se, že jeho koníček není pozorování random lidí, kteří se koupou ve vodopádu. Není žádný úchyl, nebo tak něco.* Jediný můj koníček je pozorování tebe, když plaveš ve vodopádu. *Mrkne na ní. Poté se jí zeptá, jestli ji smí dělat společnost a začne se svlékat, až zůstane jen v boxerkách. Taky zmíní, že si klidně bude triko sundávat později.* někdy si při nějaké společně snídani sundám triko a zjistíme, jaké budou výrazy ostatních. *Řekne rádoby vážným hlasem, ale pobavení nedokáže skrýt úplně. Je zvědavý na její reakci. Poté doplave k ní stejně, jako ona k němu a oplatí ji polibek. Mohl by jí líbat pořád. Mrzí ho, že k těhotenství patří i nevolnosti, kterými si musí Chrysane procházet.* Kdyby to šlo, tak bych si klidně vzal ty nevolnosti na sebe, aby ses nemusela trápit. *Vážně by to udělal, kdyby to šlo. Usměje se, když vidí, jak si také položila ruku na břicho.* Odpoledne jsme si chvilku psali a trochu jsme se pohádali, ale už je to v pohodě. *Odpoví ji na otázku.* Jako malí jsme se hádali pořád, takže to není žádná novinka. *Dodá a pousměje se. Asi to trochu přehání a je až moc ochranářský, ale to byl vždycky. Po jejích slovech se na ní zamilovaně usměje.* Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že se někdy zamiluju, vysmál bych se mu do tváře. *Přizná a uchechtne se. Před pár měsíci nevěděl, co je to milovat, a že toho bude někdy schopný.* Ale jsem rád, že jsem se zamiloval. Do tebe. *Dodá a znovu ji políbí. Je to sice jen jemný polibek, ale vloží do něj všechny své pocity a lásku ke Chrysane. Omotá ji ruce kolem pasu a přitáhne si ji trochu blíže. Po chvíli se odtáhne a pohladí ji po tváři.* Přemýšlela jsi, jestli chceš vědět pohlaví?

*Uchechtne se a dále to nekomentuje. Zaměří se na jeho nahou hruď, kterou jí odhalí po sundání trička.Jí by nevadilo, kdyby snídal bez něho, ale neví, jak by se tvářili ostatní. A když se nad tím zamyslí.. Asi by na ostatní holky dost žárlila. Když řekne, že si ho někdy zkusí sundat, zamračí se. Ale dojde jí, že přesně to asi chtěl, takže se hned usměje, jako by nic. To je skvělý nápad. A já si zase sundám to své, dobrý nápad, že?*Zazubí se na něj. U snídaně nebudou jen dívky, ale i muži a to by se zase nemuselo líbit jemu. Políbí ho a schválně se pokusí ten polibek i prodloužit a odtáhne se až když nutně potřebuje vzduch Ty nevolnosti, kterými trpí nejsou příjemné, ale pokaždé se utěšuje tím, že za chvilku bude tím se Zaydenem děťátko a to za to stojí.*Já vím. Vždycky se mi snažíš ulevit a chránit mě a věřím, že bys je vzal na sebe, ale takhle to nefunguje.. Prostě se tím netrap. Je to jen chvilka, naštěstí. Dá se to přežít a pak to zajím kopcem zmrzliny, takže to vůbec není hrozný.*Usměje se na něj. Zmrzlinu si často dávají i společně. Každej vlastní, protože její nová oblíbená přísada do zmrzliny jsou okurky, které si tam přihodí a to by jejímu snoubenci moc nechutnalo, zřejmě. Zeptá se na Cheynne, jeho sestru, která se teprve nedávno vrátila a ona má strach, jak to zvládá po tom útoku.*Proč jste se pohádali?*Zeptá se ho a pak e usměje.*Hádám, že vás pozorovat bude v budoucnu ještě dost zábava./Až budeme společně v Austrálii, bude to masakr. Chvilku mlčí, než řekne, že by dříve nevěřila, že do něj bude zamilovaná a čekat s ním dítě. Že s ním bude takhle šťastná. Po jeho slovech se taky zamilovaně na něj usměje.*A já jsem ráda, že jsem se zamilovala do tebe. Že nás rodiče zasnoubili.*Oplatí mu polibek, během kterého mu ještě vjede prsy do vlasů a hraje si s nimi. Dělá to moc ráda.* Zároveň si ho tak přidržuje trochu u sebe. Více se na něj natiskne. Po celou dobu měla zavřené oči a zase je otevře, až když se odtáhnou a on jí pohladí po tváři.*Přemýšlela.. a nevím. Na jednu stranu mi přijde hezký se nechat překvapit, na druhou si nejsem jistá, jestli by to do doby narození dítěte vydržela. Takže bych rozhodnutí o tomto nechala na tobě.*Zvědavě na něj koukne, jak rozhodne.*

*řekne, že si klidně někdy tričko během snídaně sundá a je zvědavý na její reakci, takže ji pozorně zkoumá její tvář. Neunikne mu, jak se zamračila a zazubí se na ní.* Viděl jsem to. Žárlila bys, co? *Nakloní hlavu na bok. Neodolá tomu. Úsměv mu ale trochu opadne, když řekne, že i ona si sundá to své triko. Narozdíl od ní to ale neskrývá.* To zase ne. Žádný sundávání trik nebude. *Změní rychle názor. Ten pohled je určený jen pro něj. Oplatí ji polibek a cítí, že ho Chrysane prodlužuje dokud může a musí se nad tím do toho polibku pousmát. Poté se začnou bavit o nevolnostech, které doprovází těhotenství a řekne, že kdyby mohl, tak by je vzal já sebe.* Co by nezpravila zmrzlina s pár okurkami, že? *Řekne pobaveně a povytahne jedno obočí. Její těhotenské chutě asi nikdy nepochopí a popravdě už se o to přestal i snažit. Poté ji odpoví na otázku ohledně Cheynne a přizná, že se trochu pohádali.* Kvůli blbosti.. neřeš to. *Nechce tím Chrysane zatěžovat. A navíc to opravdu nic nebylo oproti hádkám, které vedli dříve.* To bude. A já hádám, že pozorovat vás dvě, až mě budete pomlouvat a vyprávět historky bude utrpení. *Odvětí pobaveně. Poté řekne, že kdyby mu někdo před pár měsíci řekl, že se zamiluje, tak by se mu asi vysmál do tváře. Netušil, že toho jednou bude schopný.* Nesnášel jsem je, když mi to oznámili. Několik týdnů jsem s nimi nemluvil. *Přizná.* Ale teď jsem jim vděčný. *Dodá a usměje se. Opravdu je rodičům vděčný, že ho zasnoubili s Chrysane. Poté ji políbí a když ucítí její prsty ve svých vlasech, omotá ji ruce kolem pasu a přitáhne si ji blíže. Jemně ji skousne spodní ret, když se na něj natiskne a poté se odtáhne a pohladí ji po tváři.* Já bych to asi rád věděl už dříve. Ale je to hlavně na tobě. Klidně si to nemusíme nechat říct. *Opravdu nechává rozhodnutí na ní. Přeci jen je to ona, kdo to dítě bude nosit, rodit a spousty dalšího.*

*Když si představí, jak na něj při snídani, když by byl bez trička zírají ty holky, zamračí s, ale rychle se to snaží zamaskovat, což se jí nepovede dostatečně rychle. Protočí nad ním očima.*Jistě, že bych žárlila. Jsi ůj snoubenec a ony tě nemají co očumovat.*Aby ho taky poškádlila ale s nápadem souhlasí a dodá, že si i ona v tom případě svleče tričko a zasměje se nad tím, jak rychle změní názor.*Proč ne drahý?*Hraje si na hloupou a zamrká na něj jako naprostý andílek. Prodlužuje jejich polibek, jak jen může, protože se nerada od něj odtahuje a jejich polibky ukončuje. Líbala by ho pořád. Na chuti jeho rtů se asi stala závislou. Ví, že by ty nevolnosti vzal na sebe, kdyby mohl, ale to musí zvládnout ona. Odměnou za to bude jejich společné dítě, které jak doufá bude mít oči po Zaydenovi, i jeho úsměv a jiskřičky v očích.*Přesně tak. Už víš, jak na mě.*Usměje se na něj. Když zjistí, že se se svou sestrou pohádal, zeptá se proč.*Drahý.. prostě mi to řekni. Vždyť se nic neděje. Jen chci vědět, co se stalo, že jste se do sebe pustili.*Chce ho prostě vyslechnout, pokud je to vážnější. Ví, že Zayden má tendenci něco, co ho trápí strkat do pozadí a nemluvit o tom, i když ho to zžírá a chce tu být prostě pro něj.*Neboj.. Když budeš u toho budu se snažit s vyzvídáním na tvé historky mírnit. Zábavnější bude se něco dozvědět a až to budeš nejméně čekat vypálit to na tebe.*Už se na to moc těší. Oba dva se shodnou v tom, že by neřekli před pár měsíci, že se do sebe zamilují a teď budou šťastní, ale jsou rádi že to tak je.*Taky jsem.. z toho nebyla nadšená. Popravdě, když mi to řekli padla slova jako vzdání se titulu, odstěhování se a tak, no..*Uchechtne se.*Ale už dávno jsem jim za to i poděkovala.*Nebýt jich, asi by se skutečně nikdy nedali dohromady, nic by je nenutilo k tomu komunikovat mezi sebou, díky čemuž se do sebe zamilovali. Třeba by se potkali u vodopádu, ale Zayden by se nemusel ani pokoušet napravit to, co řekl a jak se tady trochu pohádali a nikdy by to neskončilo takhle. Oplatí mu polibek a vjede mu prsty do vlasů. Přitiskne se více k němu a když jí lehce skousne ret, spokojeně vydechne.*Miluju, když tohle děláš.*Řekne tiše, odtáhne se a podívá se mu do očí. To, jestli si nechají říci pohlaví dítěte chce nechat rozhodnout Zaydena. Sama si není jistá.*Tak si to říct necháme. Aspoň se budeme moci začít dohadovat o jméně a vybírat věci pro miminko v odpovídající barvě a ne neutrální. Protože kdybychom ten pokojík pro něj zařídili do růžova a byl to chlapeček.. Asi by to nebylo moc ono.

*neunikne mu, jak se zamračila. Proto taky neodolá popíchnutí a vítěznému zazubení.* Žárlivko. *Řekne pobaveně, ale ví, že on na tom je s žárlením ještě hůře. Což se i potvrdí, když rychle změní názor.* Protože jsi moje snoubenka a oni tě nemají co očumovat. To je jen pro mě a nehodlám se o to dělit. *Zopakuje její slova a přidá si k tomu taky něco svého. Usměje se do polibku když cítí, že ho Chrysane prodlužuje co nejdéle to jde. Klidně by jí líbal pořád, ale oba potřebují dýchat, takže se od ní odtáhne a začnou se bavit o nevolnostech. Ty by nejraději vzal na sebe, kdyby to šlo. Poté ji popíchne ohledně zmrzliny s okurkami. Její chutě už se ani nesnaží pochopit. Nemá to smysl, protože se mu to stejně nepodaří.* A co třeba rajčata? Ty k tomu nechceš? Nebo jinou zeleninu? *Zeptá se jí pobaveně. Nedivil by se, kdyby to opravdu jednou udělala.* Protože jsem se začal vyptávat na toho Remuse, se kterým si píše a skončilo to tak, že jsem ji měl říct o těch rebelech a chovám se moc ochranářsky. Ale opravdu to nic není oproti hádkám, kterými už jsme si prošli. *Pokrčí rameny.* Asi vás dvě budu od sebe držet pěkně daleko. Každá budete na jiný straně místnosti a nebudete se raději vůbec potkávat. Jinak ti Cheynne řekne každou trapnou historku. *Uchechtne se. Poté se shodnou, že před několika měsíci by nikdy neřekli, že se do toho druhého zamilují.* To u nás taky a pak jsem odešel do baru a vrátil se tak za 3 dny. *Přizná.* To já taky. *Pousměje se. Opravdu je rodičům vděčný. Poté ji políbí a přitáhne si ji blíže k sobě. Lehce ji skousne spodní ret.* Já miluju tvoje prsty v mých vlasech. *Řekne a miluje toho samozřejmě mnohem více. Začnou se bavit o tom, jestli si nechají říct pohlaví dítěte. On by to rád věděl už dříve, ale nechává to na ní.* Představ si jeho výraz, až by byl starší a my mu řekli, že měl růžový pokojíček. *Uchechtne se.*

*Zamračí se nad představou, jak na Zaydena zíraji ostatní dívky. Ví, že ji viděl a proto to i přizná. Pak protičí očima, jakmile ji nazve žárlivkou. A taky ho poškádlí tím, že i ona se svleče tričko.*Žárlivče.*Uchechtne se. Jejich polibek se snaží co nejvíce prodloužit, protože se od něj nerada odtahuje. Baví se spolu o nevolnostech, o kterých ví, že vy si je vzal na sebe, ale zvládá to. Zayden ji navíc nosí zmrzlinu s okurkami, takže to není tak hrozné.*Rajčata na zmrzlinu? Vždyť by se úplně rozpadla.. Okurky jsou pevnější, prostě lepší. Měla bych si to zkusit polít horkou čokoládou, to by bylo ještě lepší. *Zepřemýšlí nahlas. Pak se zeptá, o čem se hádali s Cheynne. Chce ho vyslechnout, pokud je to vážnější a ví, že Zayden o spoustech věcí, kterého trápí, mlčí.*Jsi.. Někdy až přehnaně ochranařský, ale chápu to. Po tom všem o ní máš Skutečně strach ale zkus jí trochu více věřit. Není hloupá. A teď moc lidem nebude jen tak věřit, takže se snadno nenechá napálit. A o rebelech bys ji řekl, jen jsi to nestihl. *Ví, že ji to chtěl říct, až se smířit trochu více s tím vším.*To nemůžeš. Já chci slyset o tvých historkách. Ale budeme mít dost času. Přece spolu budeme do konce života a s tvou sestrou se budu často vídat.*Usměje se na něj.*Takže bude dost času to z ní vytáhnout a ty nás taky nebudeš moci nonstop hlídat. *Poté se shodnou na tom, že jsou rádi, jak to s nimi dopadlo a i když byla na své rodiče prvně naštvaná teď je ráda, že jsou spolu. Oplatí mu polibek a vplete mu prsty do vlasů. Když jí skousne ret, spokojeně vydechne a řekne, že tohle miluje, když to dělá.*Hmm..*Zamruci a projede mu prsty vlasy. Některé má moc na čele, tak mu je odhrne. Rozhodne, že si tedy nechají říct pohlaví. Zayden by to raději věděl a ji to bylo víceméně jedno, takže souhlasí. Zasměje se.*Asi by nebyl nadšený.. *Klucici růžový pokoje skutečně zvláštní, aspoň pro ni.*Co by sis přál, aby to bylo? Když pomineme, že ze hlavní aby bylo zdravé.