Skrytý vodopád

*Když uvidí malé jezírko v jeskyni, tak vůbec neví co říct. Je vážně překvapená a vážně se ji tam líbí. Když se ji zeptá, jestli není něco, co ní neví a ona by mu to ráda řekla, tak jenom pokrčí rameny. Nic takového ji nenapadá, a tak mu řekne, ať se klidně na cokoli zeptá. Ta otázka ji sice zaskočila, ale zvládla mu odpovědět. Vzpomněla si na její výlety s otcem, kdy společně někde stanovali a podobně. Bylo to skvělé, bohužel teď už ani jeden z nich nemá tolik času. Potom si poslechne, jak on jezdil hlavně na politické návštěvy. Přikývne, že tomu rozumí. Musí mít vážně hodně povinností. Řekne mu i to, že teď se cítí šťastně, nemusí myslet na nic negativního. Usměje se. Společně s ním vyjde z jeskyně. Potom oba přeplavou na břeh. Rychle se osuší ručníkem, který ji hodil. Když se ji zeptá, v čem odejde, zasměje se. Není tak odvážná, aby se v paláci jen tak procházela ve spodním prádle, a tak prostě půjde v šatech. Co nejrychleji si je obleče a požádá ho, jestli ji je nezapne. Sama to nezvládne. Otočí se k němu zády a hned jak ji začne zapínat šaty, trochu zčervená. Nic nedělá a stojí k němu stále zády. Když ji jemně políbí na šíji, musí se pousmát. Absolutně to nečekala. Jakmile ucítí druhý polibek za uchem, tak trochu pootočí hlavu dozadu. Stále má na tváři menší úsměv.* Já taky. *Souhlasí s ním a potom se už jenom otočí k němu. Jeho polibek mu oplatí. Potom se podívá do země a zastrčí si jeden pramínek vlasů za ucho.* Jasně. *Odpoví mu a přijme jeho rámě. Společně s ním se vydá do své komnaty. Před dveřmi se zastaví.* Já děkuju. Dobrou noc. *Poděkuje a s úsměvem na tváři odejde do své komnaty.*

*Už nemohla vydržet nadutost svých bratrů, takže se to konečně rozhodla vzít do svých rukou. Jako první si vybrala Justice, protože ten už aspoň malinko přiznal, že mu na Chels záleží, takže předpokládá, že tohle popostrčení bude stačit. Pomoct Jacovi má v plánu někdy v blízkých dnech, aspoň v to doufá. Eadlyn o svém plánu neřekla, aby zachránila život aspoň jedné z nich a ona mohla kdyžtak dokončit misi pro Jace. Nyní ale míří se vším potřebným ke skrytému vodopádu, který se jí zdá jako dokonalé romantické místo. Tady připraví to ten páreček piknik. Chels jí potvrdila účast už před malou chvilkou a ona teď ještě čeká, než napíše Justicovi. Na toho bude muset jinak. Každopádně když už je vše připraveno, trochu se od vodopádu vzdálí, vytáhne mobil a začne zpracovávat i jeho. Má ze sebe docela radost, protože věří, že to vyjde, i když na ní minimálně Justice bude nejspíš chvíli naštvaný.*

*Když ji napíše Angel s tím, že by se ráda potkala s Elitou, tak s tím souhlasí. I když ji to teda přijde strašně narychlo. Ale ráda pozná někoho dalšího z královské rodiny. Prý to má být u vodopádu, tam ji nebude dělat problém trefit, i když je celkem schovaný. Byla tam na schůzce s Jacem, takže si nemyslí, že by zabloudila. Jenom si rychle obleče nějaké vhodné šaty a hned vyrazí. Projde zahradami až k cestě mezi stromy. Když konečně přijde k vodopádu, tak si hned na první pohled všimne připraveného pikniku. Rozhlédne se kolem, protože ještě tady nikoho nevidí a přijde ji to divné. Někdo to přece připravit musel, ne? Přejde až k dece a zmateně si ji prohlédne. Vždyť je tady správně. Zůstane tam jenom tak zmateně postávat a opravdu doufá, že brzo přijde někdo další.*

*Dodělával nějaké papíry, když mu zrovna Angie napsala, že má něco s nohou a že u vodopádu. Na nic nečekal a hned se tam vydal, jelikož by svou sestru nenechal u vodopádu s nohou v háji jen tak sedět bez pomoci. Rychle si na sebe vzal rifle a mikinu a rychlým krokem, dalo by se říct skoro během vyjde z paláce směrem do zahrad a poté i k vodopádu. Když svou sestru nikde neuvidí, zamračí se a rozhlédne se znovu. Jakmile uvidí piknik a dokonce i Chelseu, hned mu docvakne o co jeho sestře šlo a že nejspíš nic s nohou nemá. Frustrovaně si promne obličej a vydá se za Chels. Je na Angie naštvaný, za to, že zas něco naplánovala za jeho zády a udělala na něj takový podraz. A co jen na něj, nejspíš i na Chels.* Ahoj. *Pozdraví ji a upře na ni pohled.* Hele, psala ti něco Angie? *Zeptá se ji s nakrčeným obočím.*

*Jakmile ji Angel napsala, že má být za půl hodiny u vodopádu, protože se chce sejít s Elitou, tak s tím souhlasila. Nenapadlo ji, že by za tím mohlo být něco jiného. Jenom si rychle oblékla šaty a vyrazila. Ovšem když tam přijde, tak je tam jenom připravený piknik a nikde nikdo není. Zmateně se začne rozhlížet kolem a potom přejde blíž a netuší, jestli má něco dělat. Když se za ní ozve hlas, tak se lekne a hned se otočí. Ještě zmateněji se na něj podívá.* Ahoj. *Nejistě ho pozdraví a potom se znovu rozhlédne kolem. Podívá se i na připravený piknik na zemi. Po jeho otázce ji to začne pomalu dokázet.* No.., jo. *Přikývne.* Chtěla se potkat s.. *Potom se zarazí, musela napsat i jemu. Sakra, proč by to dělala? Ani nedokončí větu, nejspíš jim to už oběma došlo. To není možný.* Promiň, ale Justice? Jace? *Zeptá se trochu nervózně, je jí to blbý. Ale nemá šanci, aby je od sebe rozpoznala.*

*Má strach o svou sestru, proto na nic nečeká a hned se za ní vydá protože nechce, aby tam zbytečně čekala. Navíc ta její zpráva zněla docela dost důvěryhodně, proto neměl důvod jít nějak pomalu a tak se da říct, že k vodopádu doběhne. Jenže když tam neuvidí svou sestru, ale místo toho pozná Chels a uvidí piknik, hned se v něm zvedne vlna vzteku na svou sestru, která ho neuvěřitelně naštvala a tuší, že na ni bude naštvaný ještě dlouho, že tohle to jen tak nic nezmírní.* Chtěla se potkat. *Zopakuje po ní a opět si zoufale prohrábne vlasy.* Mně napsala, že uklouzla a má něco s nohou. Ja ji jedmou uškrtím. *Zavrčí si spíše pro sebe a rozhlédne se kolem sebe, jako by si nebyl jistý, jestli náhodou není schovaná někde za stromem a nesměje se mu. Po její otázce se na omluvně usměje.* Promiň, nedošlo mi to. Justice. *Poté rukou mávne k pikniku.* Jsem na Angel naštvanej, ale to jídlo tady nenechám oschnout, takže dáme si? *Zasměje se a sám se posadí.*

*Hned se vydá k vodopádu, protože si myslí, že je doopravdy nějaká ta schůzka elity. Jenže když tam přijde, tak jenom uvidí piknik na zemi a vůbec nikdo tam není. Začne se zmateně rozhlížet okolo, nedává ji to smysl. Když se za ní ozve Justicův hlas, tak ji to začne pomalu docházet. Řekne mu, že se Angel chtěla potkat s Elitou, ale vlastně ani tu větu nedokončí, protože ji to dojde. Jemu napsala, že má něco s nohou. No, upřímně by se být jím taky na ni naštvala. Teda spíš pro to, že on se o svoji sestru mohl bát. Potom si uvědomí, že ani vlastně neví, s kým se baví, a tak se ho ta to zeptá. Je ji to blbý, ale jinak by to asi nezjistila. Po jeho odpovědi se usměje. Podívá se na piknik, je tam vážně hodně jídla, vypadá to, že si s tím dala Angel docela záležet. Upřímně, nevadí ji, že to udělala. Posadí se naproti němu a přikývne.* Jasně. *Prohlédne si všechno, co tu je.* Neměl bys být na ni naštvaný. *Podívá se na něj. Myslí to vážně.*

*Jakmile u vodopádu uvidí Chels místo toho, aby tam uviděl Angie, hned mu to dojde a je na Angie neuvěřitelně naštvaný, že mu zase nedala pokoj a že se zase štve do jeho života. Nechápe, co všichni s tím mají a proč si nemůžou hledět svého a místo toho ho pořád k něčemu dokopávají. Poté ji řekne, kdo vlastně je a následně se posadí k tomu všemu jídlu, které i když je na Ang naštvaný, odmítá tady nechat oschnout.* Ale už má toho dost, ak se mi celá rodina plete fo toho, co bych měl dělat a dělají, jako by mi viděli do hlavy a věděli všechno líp neż já. *Poví upřímně a zavrtí nad tím hlavou.* Co kdybych ti radši řekl, jak rozeznat mě od bráchy? *Usměje se na ni, zatímco si vezme do ruky jahodu.*

*Hned jak u vodopádu místo ostatních účastnic uvidí Justice, začne ji to celé docházet. Počítala ale s tím, že tady potká Angel a ostatní, takže když se k němu otočí, vypadá zaskočeně. Když zjistí, že i jemu napsala něco jiného, tak ji to dojde celé. Musí se ho zeptat, kdo je, protože zatím to vážně nepozná. Potom se usměje a souhlasí s tím, že si tady sednou. Když už to tu pro ně připravila, tak proč ne. Řekne mu, že by neměl být naštvaný na svoji sestru. Myslí to vážně. Chápe, že se o ni nejdřív bál, co se ji stalo a plete se mu do všeho.* Chápu, ale.. je to od ní hezké. *Poví upřímně s úsměvem a přikývne. Za jeho návrh je ráda, konečně by měla šanci je rozeznat a nemusela by se pokaždé ptát.* To by bylo skvělé, takže jaké to je tajemství? *Usměje se a potom si také prohlédne všechno jídlo a vezme si nějaké sladké pečivo, které hned ochutná.*

*Sice je to pro něj do jeho sestry jak podraz, ale stejně věděl, že se něco takovýho stane, už jen to, jak ho po vzoru jejich strejdy před dvaceti jedna lety, chtěli ditáhnou do komnaty Chels s vínem a mašličkpu na hlavě. Tohle mu přijde jako mírnější varianta.* Vážně? *Podívá se na ni překvapeně, jelikož by čekal, že i ona bude naštvaná, když sem šla s tím, že tady budou ostatní a místo toho sem přišel on.* Doufám, že tě ale nezklamalo, že tady na tebe nečekala moje sestra, ale že jsem přišel já. *Usměje se na ni a poté si i vezme chlebíček.* Dost se lišíme od způsobu mluvení. Taky někdy v tom, jak máme vlasy. A ve vzhledu je to nos, všichni říkají, že ho má hrbolatější, což se mi nechce věřit, ale nějaký rozdíl tam je. *Zasměje se a pal pokrčí rameny.* No a taky výrazy v obličeji. Všechno ti i dojde, když nás uvidíš vedle sebe. *Vysvětlí jí s úsměvem na rtech.*

*Nevadí ji, že místo jeho sestry a ostatních, přišel právě on. Sice to byl teda šok a nejdřív ani nevěděla který z nich to je. Po chvilce se konečně posadí na deku, když už to tu je připravené, tak to tu přece jenom tak nenechají. Byla by to vážně škoda. Řekne mu, že podle ní by neměl být na svoji sestru naštvaný. Myslí si, že je to od ní hezké. A to potom taky potvrdí přikývnutím.* Vůbec. *Zasměje se.* Bylo to příjemné překvapení. *Pousměje se. Rozhodně mnohem lepší, než za poslední dobu. Útok na palác, potom tomu ještě zjistí, že jsou dva. Vezme si z košíku nějaké sladké pečivo, které ochutná. Když ji nabídne, že ji vysvětlí, jak se od sebe liší, tak s úsměvem souhlasí. Možná by je potom mohla od sebe poznat. Po jeho slovech se zatváří zmateně.* Super, hned jsem chytřejší. *Potom se zasměje. Nemá šanci, že by je od sebe poznala. Místo toho, aby pozorovala, kdo z nich má hrbolatější nos nebo který z nich se chová víc jako Justice, se jich prostě zeptá.* Nikdy vás prostě nerozeznám. *Zavrtí hlavou a potom se rozhlédne kolem. Vzpomene si, jak tady byla předtím s Jacem. Škoda, že tu tenkrát nebyla taky s Justicem. Už to chtěla říct, ale hned si to rozmyslí a místo toho si vezme pár jahod.*

*Stále má na svou sestru vztek, i když musí uznat, že sám od sebe by se ais nedokopal k tomu, aby za Chelseou šel, ale to mu nebráí ve zteku na Angie, se kterou si plánuje od srdíčka promluvit.* Tím příjemným překvapím beru to, že tím přijemným překvapením jsem já. Zase. *Zasměje se a nevinně se na ni zazubí. Následně se ji pokusí vysvětlit, jak je rozeznat a po její reakci se zase zasměje.* Hele, to nějak zvládneš. Věřím, že nás začneš rozeznat. Kdyžtak jsme ten chytřejší, bráchovi to trvá, než mu to začne myslet. *Nevinně pokrčí rameny a zamrkána ni jako andílek.* Ale bál jsem se, že některá z vás jak nás uvidí, sbalí a odejde z paláce. Bál jsem se hlavně, že bys to mohla být třeba ty. Jsem si na tebe zvyknul a nevím, co bych dělal, kdybys tady nebyla. *Moc se mu nestává, aby vypadal rozhozeně nebo třeba nervózně, ale takovýhle pocity se mu právě teď odráží ve tváři.*

*Myslí si, že by neměl být naštvaný na svoji sestru. Určitě to myslela dobře a jí to od ní přijde hezké. A to mu taky řekne. Potom i přizná, že to bylo příjemné překvapení, vidět ho tady. Nějak extrémně ji nevadí, že tu nepotkala zbytek Elity a jeho sestru. Když se ji pokusí vysvětlit, jak je rozeznat, tak nad tím zavrtí hlavou a zasměje se. To už je lepší se i zeptat.* Pochybuju. *Pokrčí rameny a nad jeho nevinným výrazem se musí zasmát. Vezme si z misky ještě pár jahod a potom se na něj podívá. Nemůže si nevšimnout jeho rozhozeného výrazu. Tváře ji po jeho slovech mírně zčervenají.* Když jsem se vrátila zpátky do komnaty, napadlo mě to. *Přizná popravdě a přitom se na něj podívá.* Ale rozmyslela jsem si to. Chyběl by jsi mi, nejspíš bych to brzo otočila zpátky, ale to by mě tu už asi nevítali. *Pousměje se a zastrčí si pramínek vlasů za ucho. Neví, jak je možné, že to zvládla přiznat nahlas před ním.*

*Pokusí se jí vysvětlit jak ho od jeho bratra rozeznat, ale chápe, že to asi není úplně jednoduchý. Kdyby byl na jejím místě, také by nějaké dvojčata nerozeznal.* Vsadím se, že i rodiče si nás třeba párkrát spletli. A beztak jsem se měl jmenovat Jace, ale rodiče nás přehodili. *Poví pobaveně a vůbec by se nedivil, kdyby se něco takového stalo a jemu se několikrát prohodilo jméno. Poté ale řekne, že ho překvapilo, že se nějaké holky ze Selekce nesbalily a prostě neodešly. By by taky naštvaný a plánoval by to udělat. Když vidí, jak zčervená, usměje se. Ale pak jí její slova zarazí a překvapí, ale ty další ho zase potěší.* Jsem rád, že sis to rozmyslela. Rozhodně bych tě tady uvítali, protože bych jim to nařídil. *Pousměje se na ni a pak vezme do ruky jahodu, kterou po ní s úsměvem hodí.* Jsi červená jak ta jahoda. Ale jsi roztomilá, když se červenáš. *Ví, že už jí to říkal v parku, ale s úsměvem to znovu zopakuje.*

*Když jí vysvětlí, v čem se oni dva liší, tak nad tím jenom zavrtí hlavou a zasměje se. V ničem ji to nepomohlo. Jestli je někdy dva uvidí vedle sebe, tak pochybuje, že je pozná, aniž by se ji představili. Ještěže to nejsou třeba trojčata. Nad jeho nápadem se musí zasmát a přikývne.* Nechápu, jak vás mohli poznat jako malý děti. *Ona sama by snad nikdy žádná dvojčata od sebe nepoznala. Překvapí ji, když řekne, že se bál, že by se mohla sbalit a prostě jenom tak odjet. Sama přizná, že nad tím přemýšlela, když se vrátila do komnaty. Snažili se ji o vymluvit i její komorné a kdyby do ní tolik nerýpaly, tak by ji trvalo mnohem dýl si to uvědomit. Taky mu řekne, proč to neudělala. Sama se diví, že to řekla nahlas a tváře ji zčervenají. Podívá se na něj s úsměvem na tváři, když ji ujistí, že by ji tu vítali znovu zpátky. Při jeho slovech se podívá na jahody a zasměje se.* Po kolikáté to už vlastně říkáš? *Nakloní hlavu zamyšleně na stranu a znovu se na něj s úsměvem podívá.* Nebylo to tak dávno, co jsem to slyšela. *Potom se zamyslí nad těmi předešlými slovy.* Takže žádná účastnice to nesbalila jo?

*Nečeká, že po jeho popisu těch rozdílů je hned rozezná, ale taky doufá, že jeho brácha nebude tak hroznej, že by se někdy zkoušel vydávat za něj.* Tak ono pak začnej i rozeznávat každou jizvičku, každý znamínko a i podle toho nás lidi dokážou odlišit. *Usměje se na ni a pak už poslouchá to, že chtěla vlastně odjet, což by se mu ani trochu nelíbilo, jelikož i když si to nechce přiznat, protože hlavně nechce dát své rodině najevo, že měli od začátku pravdu, strašně mu na ní záleží a s jejím odjezdem by se asi srovnával dlouho. Následně i všimne jejího červenání a řekne jí, že je roztomilá, když se červená.* Asi teprve po druhé. Proč? Chceš to slyšet ještě víckrát? *Zasměje se a přisune se k ní blíže, přičemž ji zastrčí pramínek vlasů za ucho a usměje se na ni.* Mám tě rád, Chels. *Vyletí to z něj ještě dřív, než si to vůbec stačí uvědomit a doufá, že ho teď neumlátí bagetou nebo ho neudusí jahodama.*

*Nad tím, že by ho nepoznala od bratra ani potom, co jí popsal pár rozdílů. Na to by ho musela znát vážně dlouho. Když ji přizná, že je rád, že neodjela, tak mu řekne že nad tím přemýšlela. Kdyby nebylo jejích komorných, tak by nad tím přemýšlela ještě déle. Ale uvědomila by si, že by se nejspíš vrátila, protože by jí chyběl. Je ráda že neodjela a je vlastně i ráda za to, že se přihlásila do Selekce. Díky tomu, že to přiznala nahlas, tak mírně zčervená. Musí se ho zeptat, kolikrát ji už řekl, že ji to sluší, když se červená. Už párkrát to od něj slyšela. Pokrčí rameny.* Můžeš to klidně zopakovat, jestli chceš. *Usměje se podívá se na něj. Když se k ní přisune ještě blíž, tak se pousměje. Jeho slova ji extrémně překvapí a na chvilku se ji na tváři objeví šokovaný výraz. Potom se ale znovu usměje. Musí si přiznat, že to od něj chtěla slyšet, protože poslední dobou nemůže na něj přestat ani myslet. Pootevře pusu, protože možná by měla taky něco říct, ale došla ji slova. A tak se prostě přitáhne blíž a pohladí ho po tváři. Sklopí pohled k zemi, ale po chvilce mu věnuje polibek. Potom se na něj podívá, už má zase mírně rudé tváře.* Nemůžu na tebe přestat myslet. *Přizná tak potichu, že skoro šeptá.*

*Je si jistý, že je po nějaké době začne rozeznávat, že i když na první pohled vypadají úplně stejně, jsou tam menší rozdíly a to ne jen na vzhledu, ale také i co se týče mluvení a chování, tak jsou docela rozdílní. Poté ho překvapí, když od ní uslyší, že vlastně chtěla odjet, ale je rád za to, že tady zůstala. Nedokáže si představit, co by dělal, kdyby nakonec odjela. Následně ji poví, že je roztomilá, když se červená a po jejích slovech se usměje.* Jsi roztomilá, když se červenáš, jahůdko. *Zopakuje znova a tentokrát i s na místě vymyšlenou přezdívkou. když vidí její šokovaný výraz, který se tam objeví po jeho slovech, je docela nervozní z toho, jakou reakci nakonec bude mít. Zvědavě a nervozně ji sleduje, přičemž jakmile ho pohladí po tváři, opře se do její ruky. Následně ji s úsměvem polibek oplatí a bere to jako dobrou reakci, rozhodně lepší než čekal.* To já na tebe taky ne. *Poví i nakonec se k ní znovu přitáhne a políbí ji. Lehce ji nadzvedne, aby si ji mohl posadit na klín a stále se u toho na ni usmívá. Pak se k ní zase skloní a lehce ji políbí na klíční kost.*

*Přizná mu, že když se vrátila do komnaty, měla v plánu odjet. Je ráda, že se stihla rozhodnout včas, než odjela. I když by to stejně brzo otočila zpátky a hned by se zase vrátila. Udělá ji radost, když řekne, že by donutil ostatní, aby ji tady zase zpátky vítali. Zeptá se ho, kolikrát ji vlastně řekl, že ji to sluší, když se červená. Když to znovu zopakuje i s vymyšlenou přezdívkou, tak se usměje. Na tváři se ji po jeho slovech na chvilku objeví šokovaný výraz, ale ve skutečnosti je strašně ráda, že to od něj slyšela. Po chvilce ji šokovaný výraz zmizí z tváře. Pousměje se a místo toho aby něco řekla, se přitáhne ještě blíž. Pohladí ho po tváři a potom mu s úsměvem věnuje krátký polibek. Potichu přizná, že na něj nemůže přestat vůbec myslet. Je to poprvé, co to řekla nahlas a úsměv na tváři se ji ještě rozšíří, když od něj uslyší to samé. Posadí se mu na klín, ruce mu obtočí kolem krku a znovu ho políbí.* Když jsem sem šla, ani mě nenapadlo, že to může dopadnout takhle skvěle. Lepší to být nemohlo. *Řekne s úsměvem. Je vážně ráda, že to Angel takhle zařídila.*

*Nedokáže si představit, co by dělal, kdyby odjela a ho tady nechala. Asi by z toho moc nadšený nebyl, navic jak zná svou rodinu, moc by mu s tim nepomohli. Následně se na ni usmívá a znovu ji zopauje, že ji to sluší při červenání se a klidně by byl schopen ji to opakovat stále a zas dokola. Tentokrát ji k tomu přidá i přezdívku, jelikož zrovna jahodu ji s tím červenáním připomíná. Následně se ji přizná s tím, že ji má rád a boji se její reakce, jelikož by od ní nechtěl slyšet žádné negativní reakce. Když ale uslyší, že na něj nemůže přestat myslet y usměje se a to stejné taky řekne. Následně si ji posadí na klín a celou dobu má na tváři šťastný výraz.* Dopadlo to úžasně. *Usměje se na ni a pak se zasměje.* Ale Angie v tom stejně nechám chvíli se dusit. Hádám, že čeká, že ji budu chtít uškrtit, tak si to ještě bude moct chvíli užít. *Poté ji zase s úsměvem políbí a tentokrát polibek prohloubí.* Když tady s tebou byl brácha a pak mi řekl, co se stalo, docela jsme se pohádali. *Přiná a nad tou vzpomínkou se uchechtne.*

*Když ji řekne, že ji to sluší, když se červená, tak se usměje. Rozhodně to od něj neslyšela poprvé, ale vůbec ji to nevadí. Když to zopakuje znova i s vymyšlenou přezdívkou, tak se zasměje. Líbí se ji to a k tomu ji nenazval rajčetem. Po jeho dalších slovech se ji na tváři objeví šokovaný výraz. Je ráda, že to od něj slyší, ale vážně ji to překvapilo. Místo toho, aby něco taky řekla, se k němu rovnou přitáhne a s úsměvem na tváři mu věnuje polibek. Potom mu přizná, že na něj nemůže přestat myslet. Ještě nikomu nahlas nepřiznala, zatím si to pořád nechávala jenom pro sebe. Když od něj uslyší to samé, udělá ji to vážně radost a nepřestává se nadšeně usmívat. Pak mu už sedí na klíně a ruce po obtočí kolem krku. Řekne, že je vážně ráda, že původní schůzka s Elitou dopadla právě takhle. Lepší to být vážně nemohlo. Po jeho slovech zavrtí hlavou s úsměvem na tváři.* Chudák. *Zasměje se.* To ji nemůžeš udělat. *Podívá se na něj.* Nechceš ji radši překvapit a nebýt na ni naštvaný? *Navrhne, nakloní hlavu mírně na stranu a párkrát zamrká. Po jejich dalším polibku si díky jeho slovům znovu vzpomene na schůzku s Jacem. Musí se ale zasmát.* Škoda, že si tu tehdy nebyl ty. *Řekne s úsměvem, ale potom zavrtí hlavou.* Hlavně že jsi tu teď, usměje se na něj a znovu ho políbí.*

*Konečně z něj vypadne, že ji má rád a nedivil by se, kdyby ho někdo sledovala celá jeho rodina a teď vypustili fanfáry a vylezli z keře s tím, že je tak moc natvrdlý jak nikdo nemůže být. Je rád, že to od ní slyší, protože se bál, že ho pošle do háje a on tohle od ní neuslyšíte. Ale nakonec od ní uslyší dkbrou reakci a on je rád, jakým směrem se tohle "náhdoné" setkání stočilo.* Jakože ji překvapím tím, že na ni nebudu naštvaný? *Zamyšleně našpulí rty a pak pokrčí rameny.* Tak chvíli na ni naštvaný budu, to by odporovalo mým genům, ale poté uvidím, jestli na ni dokážu přestat být naštvanej a pokusím se o to. *Zasměje se a u toho ji pobaveně s úsměvem na tváři cvrkne do nosu.* Ani nevíš, jak moc jsem chtěl, abys to byla ty. Navíc jsme si hodně dělali a pořád děláme naschvály, ale to že tě políbil mě vážně neuvěřitelně namíchlo a od té doby do mě celá rodina ryje, že žárlím. *Zasměje se a u toho pokrčí rameny.* Což je asi pravda, ale před němi to odmítám přiznat. *Uchechtne se a u toho ji zastrčí pramínek vlasů za ucho.* Nechceš už jít? Třeba to tu má Angie nachystaný ještě pro Jace. *Uchechtne se a pohladí ji lehce po tváři.*

*Je vážně ráda, když od něj slyší, že ji má rád. Potom z ní vypadne, že na něj nemůže přestat myslet. Je to pravda a konečně to řekla taky nahlas. Jakmile od něj uslyší to samé, udělá ji to radost. Myslí si ale, že by neměl být naštvaný na svoji sestru. Přijde ji, že je to od ní hezké a nebýt ji, tak tady vlastně vůbec nejsou. Navrhne, že by ji mohl překvapit tím, že na ni naštvaný naopak nebude. Po jeho slovech se zasměje a chytne ho hned za ruku, kterou ji cvrnknul do nosu.* Pravda, ještě by se báli, co se ti stalo. *Znovu se zasměje. Potom si díky němu vzpomene na tu schůzku s Jacem. Přizná, že je škoda, že tehdy tady nebyl on. Je jí to líto, ale hlavní je, že je teď tady s ní. Je za to vážně ráda. Znovu se zasměje a vzpomene si na to, co říkala Eadlyn v hrobce, když se provalilo, že jsou dva. Musí si přiznat, že ji pomyšlení na to, že kvůli ní žárlí na svého bratra, přijde celkem pěkné.* Ještě že do mě tady nemá kdo rýpat. Teda komorné ze mě tahají úplně všechno, ale to jim snad ani nemůžu mít za zlé. *Přizná a potom přikývne.* Jasně. *Podívá se na něj s úsměvem a potom se zvedne. Srovná si rychle šaty a potom ho chytne s úsměvem za ruku.* To jsme toho měli sníst teda víc. *Zasměje se.*

*Na tváři má stále úsměv, který je tam díky těm slovům, co od ní uslyší a díky tomu, že je s ní rád a cítí se s ni šťastný, což takový pocit si není ani jistý, jestli ho vůbec někdy cítil. A jestli jo, tak to nebylo to štěstí, co cítí teď. Vlastně ani sám neví, co cítí. Je zmatený ve svých citech, jako by ho postavili do labyrintu, kterému se měnili stěny a on neměl jít z něho ven. Poté ji cvrkne do nosu a když mu ruku chytí, zasměje se a skloní se, aby ji na špičku nosu mohl políbit. Následně přizná, že žárlil na svého bratra a stále docela žárlí, i když už nemá takový důvod. Teď tady sedí s ní a polibků může mít kolik chce. aspoň v to doufá.* Komorný jsou děsně otravný. Ty to z tebe nepřestanou vytahovat do té doby, než jim něco neřekneš. *Zasměje se a pak když vstane, vstane také. Ruku ji stiskne a po jejich slovech se opět zasměje.* To asi jo. *Pokýve hlavou, přičemž se s ní vydá směrem do paláce až k jeji komnatě, kde ji opět políbí.* Zase si tě odsud někdy ukradnu, jo? Nebo můžeš přijít ke mně, dveře do mé komnaty jsou pro tebe otevřeny. *Mrkne na ni, načež ji ještě jednou políbí.* Dobrou noc, jahůdko. *Pohladí ji hřbrtem ruky po tváři, načež se otočí a rozejde se ke své komnatě s úsměvem na rtech.*

*Je vážně ráda za všechno, co od něj uslyší. Nelituje toho, že sem dneska přišla, i když tady prvně čekala někoho úplně jiného. Dopadlo to výborně a je štěstím bez sebe. Je vážně šťastná a tenhle moment by mohl snad trvat celou věčnost. Pomyšlení na to, že kvůli ní žárlí na svého bratra, ji přijde vážně i hezké. Naštěstí do ni tady nemá skoro vůbec kdo rýt. Jenom její komorné z ní tahají snad úplně všechno. Chtějí vědět všechno. Ale to jim snad nemá ani za zlé, dělají pro ni všechno. A povídá se s nimi vážně dobře. když teda přejde řeč na něco jiného, než je Selekce a její city. Po jeho návrhu, že už půjdou, přikývne na souhlas a vstane. Musí si upravit šaty a potom se zasměje nad myšlenkou, že to tu má jeho sestra připravené ještě pro Jace. Potom ho chytne za ruku a společně s ním se vydá a k její komnatě. Před ní se na chvilku zastaví a polibek mu oplatí.* Snad se uvidíme co nejdřív. *Přikývne a ještě ho chytí za ruku, kterou ji pohladil po tváři.* Dobrou noc. *Rozloučí se s ním a stále s úsměvem na tváři vejde k sobě do komnaty.*