Skrytý vodopád

*Poslední týdny měla dost práce, je to korunní princezna a ještě vše s tím příjezdem do Illey.. Takže to tu ještě nestihla moc prozkoumat, což ji mrzí, jelikož ví, že návštěva před více než dvaceti lety pro její rodiny znamenala hodně. Její strýc se tu zamiloval, pochází odtud její bratr, kterého jednou její táta našel odloženého a i s mámou se ho pak rozhodli adoptovat.. Dneska ale má už všechny papíry hotové a proto se už asi tak hodinku prochází zahradami. Dojde až úplně dozadu, kde by prý měl být vodopád, který i skutečně najde. */Je nádherný./* Usměje se pro sebe. Úplně to láká do něj skočit a vlastně.. proč ne? Rozhlédne se kolem sebe. Nikoho tu nevidí. Samozřejmě to neznamená, že nikdo nemůže přijít, ale i tak. Sundá ze sebe modré šortky a bílé tričko. Je jen v bílém spodním prádle, když vejde do vody. Vlasy má rozpuštěné a lituje, že si nevzala gumičku, dostanou se jí do očí, když se potopí, ale i tak si to užívá.*

*V poslednej dobe si užíval dni v Illey. Nie, že by mal niekedy naozaj nejaké skutočné povinnosti voči svojej zemi. Bol len vojakom a princom. Ten čo, mal zastúpiť mamu a v jej mene vyhnať z ich ľadového ostrova. To sa mu podarilo. A jediné, čo za to chcel, bolo aby si mohol vziať ženu, ktorú miloval. Nikto nemohol čakať pekný koniec a ani Axel nie. V duchu si niečo také naozaj predstavoval. To mu nebo dopriate ale, nestráca nádej, že niečo také nenájde, ba naopak nevzdáva to.  Rozhodol si život konečne trochu užiť. Nájsť viac zábavy lebo verte či nie. V Grónsku ľudia nemajú príliš času na kľudné prechádzky po zelených záhradách, ako je tomu aj v Illey alebo aj inde. Tu si také niečo dovoliť môže a on si to patrične užíva. Aj to slnečné počasie, žiadne ľadovce a sneh.  Preto, sa aj rozhodne v dobrej nálade vyjsť von na záhrady. Prejde ozdobnými záhradami až dozadu a blúdi záhradami. Pomalým tempom sa prechádza po tráve. Prejde späť na chodník a čo si kam si odbočí a pred sebou má krásny vodopád. Nemo sleduje priezračnú vodu a tak nejak automaticky si uvedomil, že tam potrebuje skočiť. To sa predním vynorí žena. Na malý moment sa mykne od prekvapenia a chvíľu dokáže na ňu len hľadieť. Po chvíli sa spamätá a ozve sa.* Nevedel som, že tu žijú aj morské víly.* Jemne sa usmeje a sleduje neznámu. Z diaľky nemá  potuchy kto to je ale, kto odmietne spoločnosť polonahej ženy vo vode? Jedine hlupák. A on sa za hlupáka nepovažuje.*

*Dneska má konečně volnější den a díky tomu si může zajít na menší procházku. No, menší.. už tu chodí přes hodinu a asi se jen tak do komnaty nedostane, jelikož narazila na vodopád, u kterého se svlékne jen do spodního prádla a skočí do něj. V Midstonu je dost velké horko už teď, na rozdíl od Angcie, ta skládá z Anglie a Francie, je to vlastně země spojená z těchto dvou, ale ani v jedné její části není takhle vedro. V Anglii spíše jen prší. Proto si tu slunné dny náležitě užívá. Když si všimne, že tu není sama, trhne sebou. Sjede dotyčného pohledem a hned pozná s kým má tu čest. Se svým snoubencem ještě nemluvila, ale samozřejmě si zjistila jak vypadá.* Mořské panny? Hmm tak to vysvětluje, proč ses sem vydal. Jiný smrtelník by to jen tak neudělal, jelikož ví, že bych ho svým zpěvem přinutila jít do vody za mnou a utopit se. *Usměje se na něj. * Každou ženu tajně pozorujete za jejími zády? /S ním si ještě asi užiju.../ Ráda vás poznávám, mimochodem.. Jsem Colette. *Neví jak jejich zasnoubení bere on a jestli si o ní třeba něco zjišťoval, takže se představí, druhým jménem. Pokud neví, kdo to je, tak se aspoň pobaví. Možná mu to trkne a hned bude vědět o koho jde. Co ona ví.*

*Pozoruje ženu vo vode dlhšie, ako chce. Jej tvár mu je veľmi známa a snaží sa ju kamsi priradiť. Listuje v zozname mien kto, by to tak asi mohol byť. Podľa vzhľadu typuje že, nepatrí medzi jednoduchých ľudí. Tí by istotne poznali tento pozemok. Takže mu zostávalo len jedno. A tou možnosťou bolo urodzená. Po vynorení z vody sa na seba len mlčky sledujú a až po chvíli na jej slová znova dokáže zareagovať.*  Takom prípade sa nechám privábiť.* Odvetí jej tajomným úsmevom a na nič nečaká a skočí do vody. Najprv na malý moment zmizne pod vodu a vynorí sa tesne vedľa nej. Mokré vlasy ktoré, si zapraví aby, mu nepadali do očí.  Popritom sleduje aj blondínu vedľa neho. Uznanlivo by pískol, pretože vidí pred sebou poriadny kus. Podíde ku nej ešte bližšie aby, jej odpovedal na jej otázku. V jej hlase počuje britský prízvuk a spomenie si kto je z Angcie.  Rozšíria sa mu zrenice a skoro by zabudol odpovedať, ale spamätá sa.* Jasné že, áno keby sa náhodou topia som vždy po ruke.* Uškrnie sa na ňu a potom konečne spozná jej meno. V hlave mu okamžite trkne kto to je, pretože Taysa Colette Bloodworth-Dubois má rovnaké stredné meno ako ona.* Axel teší aj mňa Colette nie ste náhodou  s Angcie?* Spýta sa a priblíži sa ku nej ešte bližšie. Hlavu skloní ku nej a ak by nemal svoje vychovanie stiahol by si ju k sebe ešte bližšie.* Ja som Axel.* Odvetí jej a sleduje ju modrými očami.*

*Když se k ní u vodopádu někdo připojí, prakticky hned pozná, o koho jde, třebaže s ním teď mluví poprvé. Je to její snoubenec, Axel, princ z Grónska. Zvědavě si ho přeměřuje pohledem. Když ji nazve mořskou vílou, zahraje to s ním a zažertuje, že kdyby jí byla, přilákala by ho k sobě a utopila. To přece vždycky mořské víly dělaly, ne? Nebohé námořníky díky svému hlasu nechaly ztroskotat na skalách. Počká, než se vynoří z vody, kousek od ní. Na chvilku se její pohled zastaví na jeho hrudi, ale rychle ho odtrhne a podívá se mu do očí. Není ten typ, co si to rozdá s někým poprvé, co ho vidí, ale když je tu takhle před ní, co má asi tak dělat?* Jste to ale velký džentlmen. Hádám, že toho máte sám ale dost velký prospěch, že? Zvláště pokud musíte dívce dávat umělé dýchání. *Popíchne ho.* To mimochodem nepotřebuji, jsem v pořádku. *Trochu si sním hraje, na jednu stranu ho provokuje, má ráda srandičky, ale pak taky uzemní, aby si ještě nemyslel, že ho vybízí přímo k činu, to ne, ne. Představí se mu schválně prostředním jménem, jenomže jemu stejně dojde, kdo asi je.* Hmm.. a podle čeho soudíte? *Pozvedne obočí. */Ais bych měla hodit zpátečku./*Jsou u sebe blízko, až moc na její vkus.* Já vím. A nebudeme si tykat, když jsme už ti snoubenci? Zřejmě víš kdo jsem, takže můj plán si z tebe lehce vystřelit a nevyšel a já vím, kdo jsi ty. *Pokrčí rameny a odplave o něj kousek dále, aby měla svůj prostor.* /Vlastně to neudělala jen kvůli tomu, aby si z něj vystřelila, prvně se s ním chtěla seznámit aniž by on věděl, kdo je. Častokrát slyšela, že jsou na sebe snoubenci hned od začátku nepříjemní a proto ho chtěla poznat takhle, neví jestli třeba teď nenasadí masku. Sice jí připadá milý a očividně má i smysl pro humor, ale kdo ví.*

*Spočiatku netušil vôbec kto to poriadne je. Predsa len v paláci sa nachádza ohromné množstvo ľudí z celého sveta. Mohla byť ktokoľvek dokonca aj tá morská panna. Spomenie si na predošlé stretnutie s jednou nemenovanou osobou a zhoda náhod aj to bolo pri vode. Musel sa nad tým faktom uškrnúť.* / Zjavne tie najviac príťažlivé sa nachádzajú v paláci len pri vode./* Skrsne mu hlave myšlienka a očami prehliadne dievča pred ním. Musel uznať že, pred ním stojí hotové božie dielo. Vedel by si predstaviť čo, by s ňou robil. Také myšlienky z hlavy hneď zaženie a namiesto toho sa nechá podpichovať. Síce nemala taký ostrý jazyk ako, tá predošlá. Drzá sa mu zdala aj tak a pri jej ďalších slovách skoro zmeravel. Nečakal, že sa stretnú takto, čakal viac oficiálne stretnutie alebo možno nečakal žiadne stretnutie. Skrátka by s ňou odišiel, ak by ho o to požiadala. Nie že, by mal naozaj nejaké námietky keby ho chcela uniesť do Angcie. Možno by konečne zažil aj niečo iné ako, nekonečnú zimu celých tristošesdesiatpäť dní. Na Taysu stále pozerá vyjavene a skoro by nechal aj otvorené ústa ale, má toľko sebaovládania.*  Nečakal som, že sa stretnem tu.* Vypadne z neho tíšim hlasom ako, chcel a ani mu teraz nevadilo, že sa od neho vzdialila.* Teda nie, že by mi to vadilo. Len-len som to nečakal.* Mykne plecami s jemným úsmevom a chrbtom sa oprie o skalu, ktorej sa posunul.*  Ako sa ti zatiaľ páči v Illey?* Spýta sa aby nestála reč, pretože sám netušil, ako má nasadiť tému „ tak sme zasnúbený“. Radšej sa rozhodol ísť na to opačne. Byť opatrný a zároveň jej dať priestor, ak by mala chuť  utiecť. Dúfal že, to nespraví rád by sa možno trochu porozprával.  A nakoniec zistenie, že vaša snúbenica nie je žiadna fúzatá príšera človeku, rozhodne urobí radosť a chuť do života. Aj keď ešte nie, úplne s ňou vôbec netuší ako, to bude teraz prebiehať ale, je lepšie sa stretnúť takto na neoficiálnom mieste.* Si tu už dlho? Myslím v Illey.* Opýta sa jej a pozrie sa dolu na priezračnú vodu.* Ozval by som sa ti skôr len-len som nevedel či o to budeš stáť.* Nakoniec zo seba vysúka ospravedlnenie pohľadnúc na ňu. Bola krásna a zároveň mu pripomínalo niečo z domova alebo skôr niekoho a pohľad na ňu ho bolel. Pretože, to ona sa má stať jeho ženou nie jeho drahá Dorthe. Kiežby to celé bol len zlý sen! Ale taktiež vedel, že nebolo fér za to viniť Taysu. Nič z toho čo, sa stalo v minulosti nemohol viniť nikoho iného len seba, čo bolo oveľa ťažšie ako, si mohol myslieť.*

*Když mu konečně jasně řekne kdo je, chvilku mlčí a čeká, co on na to. Trochu od něj taky odplave dále. Ráda provokuje, ale nehodlá se tady s ním vyspat, pokud to čeká. Tak to totiž před chvilkou ještě vypadalo.*/Dívá se na mě jako na zjevení.. ducha./*Proběhne jí hlavou a pohled mu oplácí.*No.. já to nečekala taky. *Připustí a lehce se pousměje. Asi to mělo být více formální, ale no.. je ráda, že je to spíše takhle v soukromí.* Kdybych věděla, že se tu střetneme, taky se nevysvleču jen do spodního prádla. *Uchechtne se. Nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo, spíše naopak, dovolila by si říct, že se mu ten pohled dokonce líbil. Jinak by ji tu přece tak nebalil, ne?*Mně se tu líbí dost. S historií mojí rodiny je tahle země docela spjatá, takže jsem ráda, že mám možnost ji více prozkoumat. Navíc tu mám větší klid, než v Angcii. Asi to znáš sám.. Když jdeš třeba do města, lidi vždycky chtějí fotku nebo tak, což na jednu stranu chápu a tady se mi to stává taky, ale ne tak moc. Cítím se tu více svobodněji. *Pokrčí rameny.* Jak se tu líbí tobě? *Oplatí mu otázku.*No, docela ano. Přijeli jsme sem později než většina ostatních hostů, ale asi tři týdny tu budu určitě? Jen jsem moc nechodila ven, měla jsem dost práce s tím naším odletem a tak. *Je to korunní princezna, dost práce má pořád. Navíc od táty si vždycky bere více, než by měla. Chce mu co nejvíce pomoct.* Nemusíš se omlouvat.. taky jsem se ti mohla ozvat, ale no.. Asi ej lepší se potkat poprvé naživo a nedostat jen random zprávu "Ahoj snoubenče, pokecáme" nebo tak. *Usměje se trochu rozpačitě.* Navíc ani nevím jak se k tomuhle stavět. I když proti našemu sňatku nic nenamítám. *Spíše ho sama iniciovala, aby pomohla získat spojence.* Jeto takové zvláštním nemyslíš? Že jsme zasnoubení, máme se brát a teď se vidíme poprvé. /Ale snad si budeme rozumět. Vypadá mile./

*Rozhodne nečakal že, ju stretne tak skoro. Alebo dá sa to nazvať skoro? Sám nevedel akoby popísal svoje emócie. Možno by stačilo povedať že, to nečakal. Ale kedy by bol aj naozaj pripravený? Na také stretnutie sa proste človek pripraviť rozhodne nedokáže. A Axel to veľmi dobre vedel. Je vojak ani vo vojne človek netuší kedy zaútočí druhá strana. A stretnutie so svojou snúbenicou kľudne za malú vojnu, považovať mohol. Chvíľku na ňu bezslovne pozerá, a keď si od neho odstúpi pochopí, že dnes nič nebude.* /Škoda/* Pomyslí si a znova ju prezrie pohľadom. Áno by si neuvedomil, že Taysa dokáže rozprávať. Zahladí sa späť na ňu a musí uznať, že je to neskutočne krásna žena.* Kašľať formalnosti.* S prikývnutím na jej slová ju počúva ďalej. Naozaj by to možno bolo nepríjemno strojené a predsa len budú jedného dňa svoji. Nemôžu byť neustále k sebe odmeraný alebo aspoň v to dúfa.* Lepšie ako keby si bola v mnížskom rúchu.* Mrkne na ňu. Je rád že, ju stretol nevyzerala namyslená a ani odutá. Aspoň niečo keď nič iné vypočuje si ďalej o Tom ako sa jej páči v Illey aj jemu sa tu páčilo nebola tu taká príšerná zima a prvýkrát po mnohých rokoch.* Myslím že, celý svet má čo si s Illeu. Ale myslím že, je to celkom prihodne že, raz za dvadsať alebo dvadsaťpäť rokov sem prídu všetci a nájdu si tu svoje polovičky.*Mylne ramenami a sleduje pohľadom Taysu bola naozaj pekná a ešte mala byť aj jeho. Ktorý, idiot by to nechcel?* Mne sa tu páči v Grónsku nebýva také teplé počasie ani v júly takže si to užívam.* Odpovie jej na jej otázku a potom sa začnú sebe navzájom ospravedlňovať.* Dohodnime sa že, máme na to spoločný podiel. A každý mal svoje povinnosti, ak budeš niečo potrebovať kľudne sa môžeš obrátiť aj na mňa.* Mykne plecami a posledné slová vyslovi s neistotou, ale rád jej akokoľvek pomôže. Pri jej slovách sa zasmeje a divná nálada bola celkom preč až keď nezačnú rozprávať o svadbe sám nevie, ako sa má k tomu stavať ale, ešte to chvíľu počka.* Je to zvláštne úprimne som z toho zmätený ale dúfam že, si budeme rozumieť. Nie som príliš hádavy typ a dokonca ťa nechám vyhrať hádku.* Z úsmevom povie. Na ženy nekričí má ich v hlbokej a posvätnej úcte a na svoju budúcu už vôbec nie. Aj keď rozhodne sa dokáže aj poriadne rozčertiť.*

*Usměje se na něj. Je ráda, že souhlasí. Zdá se jí skutečně lepší tohle setkání než nějaké formální, kde by je přitom pozorovalo dalších deset lidí jako rádci z Angcie a Grónska. Mohou si v klidu promluvit a seznámit se. Podotkne, že kdyby věděla, že ho tu dneska potká, tak by nebyla oblečená takhle. Zůstala by ve svém oblečení a vůbec se nesvlékala jen do spodního prádla. Lehce jí zčervenají tváře. *Něco mi říká, že na podobné popichování od tebe si budu muset zvyknout. Hádám dobře? *Zeptá se ho pobaveně.* Ale však neboj, já ti to budu ráda oplácet. *Ráda lidi popichuje a má z věcí legraci. Mnoho lidí si myslí, že když je to workoholička a na práci se soustředí vždycky na sto procent, je to i dost velký suchar, ale opak je pravdou.* To je asi pravda. Je skvělé si to procházet místa, kde se do sebe zamilovávali moji rodiče a trávili první chvíle i s mým bratrem. *Její bratr je nevlastní, našel ho jejich táta právě tady v Illey, odloženého. A její rodiče ho adoptovali. * Divím se, že pořád nemáš u nosu rampouch.. to už ti stihl roztát? *Zažertuje a na tváři jí hraje hravý úsměv, díky kterým má u úst ďolíčky.* V Angcii, v části kde byla dříve Anglie zase celý rok prší a poměrně i ve Francii. Pro mě je teď zase nezvyklé, že u sebe nemusím pořád nosit deštník a je tu takové sucho a sluníčko prakticky nonstop. *Pro párkrát, když půjde ven se nepromění na vodníka.* Na tenhle kompromis mohu přistoupit. Hlavní je, že jsme se konečně potkali a nějak seznámili. *A ona si tenhle společně trávený čas dost užívá.* Děkuju, ale nějak to zvládám. Navíc.. nerada házím na někoho svoje povinnosti. *Pak si připadá, že selhává a že není možnost, aby byla ona dobrou královnou. *Nerada bych to zakřikla, ale zatím to vypadá nadějně. Ty se mi zdáš milý. Dobře se i s tebou povídá. *Řekne upřímně.* Sama bych o sobě řekla taky, že jsem docela nekonfliktní typ, nezačínám hádky, ale mám tendence být dost tvrdohlavá. Ale zase na durhou stranu, když mi někdo dokáže, že pravdu mám on, ustoupím.

*Malá Opaline měla dneska trochu krušnější noc, nechtělo se jí spát a ona s ní byla většinu noci vzhůru. Je docela unavená a co je horší, nemůže si dát ani kafe. Pro to by momentálně asi i zabíjela. Doufala, že aspoň teď by její princezna mohla zabrat, když je neježená a přebalená Navíc kočárek zatím vždycky pomohl, proto se s ní vydá na menší procházku v zahradách. Zavede ji to až k vodopádu, kde zjistí, že malá skutečně spí.*/Se holt i v noci budu procházet po paláci jako nějaké strašidlo. Musím si pořídit bílé šaty a tu vysokou čepici, abych byla jako Bílá paní./*Kočárek zaparkuje a zajistí, aby se náhodou nepohnul, pořádně to taky zkontroluje, protože nechce nic riskovat a poté ji nechá být. Teď má něco málo okolo dvou až tří hodin, poté se malá vzbudí. Má to odzkoušené. Vzala si s sebou i knihu, aby se zabavila, protože věděla, že když už někam dojde a malá bude spát, zůstane tam než se vzbudí, protože dneska je skutečně nádherně a láká to být venku. Ale teď nemá na čtení náladu, spíše jí láká skočit do vody a proč taky ne? Na sobě má světle modré šaty s květinami v pase, které si přetáhne přes hlavu. Nemá plavky, ale to že tu bude jen ve spodním prádle ji nijak netankuje. Stejně to vypadá jak dvojdílné plavky. Vlasy má jen tak volně, čehož hned zalituje, kdyby měla culík, nevypadala by poté tolik jako vodník, ale co už. Opatrně vstoupí do vody. Zůstane jen u kraje, aby dobře slyšela malou, s čím by teď neměla problém, Opaline se umí ozvat, když se něco děje. Navíc pro jistotu má v kočárku i chůvičku a druhou má položenou na šatech kousek od sebe. *

*Poslední dobou v paláci moc nebyl. Zdržoval se hlavně ve městě v baru a tak různě. V paláci se stavil jen na chvíli udělat práci, osprchovat se a převléknout a pak zase pokračoval ven. I během bílého dne, kdy jsou bary poloprázdné se dají najít skvělé holky, se kterýma si to může rozdat. Takže poslední dny strávil tím, že se snažil chovat tak, jak od něj všichni předpokládají. Jak Daphne předpokládá. K jeho smůle, žádná z těch holek nebyla jako ona. Nevinná, nesmělá, tvrdohlavá. Všechny udělaly co řekl, hned jak to řekl a v posteli byly až moc zkušené. To ho na tom štve nejvíce. Natolik, že když se dnes vrátí do paláce, znovu aby si skočil do sprchy a převléknul se, už se do města nevydá. Je šťastný ohledně toho, jak strávil poslední dny? Ani za mák. Daphne v něm probudila tolik potlačovaných emocí, že si uvědomuje, jak nespokojený, nešťastný je a že tenhle životní styl mu ke štěstí rozhodně nepomáhá. Vezme si na sebe džíny s dírami na kolenou a černé triko s výstřihem do V a vydá se do zahrad paláce. Vlastně ani neví, co hledá. Vlastní štěstí? To těžko, je mu jasné, že to na něj v celém světě nečeká. Nejradši by to všechno zase vypnul, vrátil se do stavu, v jakém byl, než Daphne potkal, ale to nejde. Takže mu zbývá jenom tenhle nicotnej pocit. Zapálí si doutník, ze kterého potáhne a zastaví se uprostřed kroku, když si všimne kousek od sebe kočárku. Neví, kde v palácových pozemcích právě teď je, nedával pozor na cestu. Zmateně se zamračí, protože nevidí nikoho, kdo by u kočárku byl, takže se k němu vydá. Hned pozná princeznu, které pomáhal na svět, tohle miminko mu nikdo z paměti nevymaže, i když do té doby si myslel, že všechna mimina vypadají stejně.* Ahoj, prcku. *Promluví potichu a pohled mu zjihne. Natáhne ruku, ve které nemá doutník a malou pohladí prstem po tvářičce. V tuhle chvíli ho ani nenapadne hledat Daphne nebo se vůbec zamýšlet nad tím, kde je. Takhle blízko malou ještě nikdy neviděl a musí uznat, že je kouzelná.*

*Jelikož malá spinká a ještě spinkat bude dlouho, zajde si do vody se trochu osvěžit. Drží se ale u břehu, což je pár metrů od kočárku a prakticky hned vedle chůvičky, kde by slyšela, kdyby se něco dělo. Dívá se na vodopád a zamyslí se. Má v hlavě nasazeného brouka kvůli Emmettovi. Ten se poslední dny chová zvláštně, jinak ne předtím a než očekávala, že se bude chovat. Proč se najednou tolik zajímá a snaží se? Vždyť neudělala nic, kvůli čemu by musel tolik změnit své chování. Naopak mu pořád odmlouvala a dohadovala se, i když slíbila, že to dělat nebude. Jenže to občas nejde nechat jen tak, i když se snaží. Mnoho věcí, které v jeho přítomnosti chce říct jen spolkne. Kousne se zevnitř do tváře, aby nevypustila nějakou hnusnou poznámku a tím ho nenaštvala. Každopádně, když někdo přijde, všimne si toho a hned se starostlivě otočí. Překvapí ji, když uvidí Emmetta a když se k malé natáhne, prvně se trochu lekne. On ji ale jen pohladí a skoro by přísahala, že se mu na tváři mihl úsměv. Co ji zarazí ještě více je jeho pohled, který je skoro jemný?*/Blázním já nebo on? Nebo my oba dva?/*Nicméně nečeká déle a vyleze z vody.* Ahoj.. *Pozdraví ho, aby na sebe upozornila. Asi si jí nevšiml, i když byla kousek od kočárku. Neuvědomí si, že je vlastně jen ve spodním prádle a přijde blíže k malé, aby nahlédla do kočárku, kde naštěstí malá ještě spí. Je ráda, že se nevzbudila.* Když tak od ní ten doutník drž dál, prosím. *Nechce, aby byla malá blízko toho kouše. Navíc to smrdí dost i jí samotné.*

*Sleduje rysy malé a snaží se rozeznat ty Daphne od těch neznámých, které má po biologickém otci. K jeho štěstí, ale zároveň i smůle v ní vidí především hlavně Daphne a ne nikoho jiného. Jako kdyby potřeboval hned druhou připomínku toho, co nikdy nebude moct mít. Překvapeně se otočí za hlasem, když se ozve Daphne a ruku rychle stáhne od malé. Trochu ho bodne v hrudi, když vidí, jak jde hned zkontrolovat kočárek jako kdyby se někdy snad úmyslně snažil malé ublížit. Nikdy by nedokázal ublížit někomu tak rozkošnému.* Čau. *Pozdraví jí a od kočárku radši dva kroky odstoupí. Už pochopil, že ho okolo své dcery nechce. Nechce ho ani okolo sebe samotné.* Vždyť držim, nejanči. *Zamračí se. Není to úplně to, co chtěl říct. Ale už v lázních si slíbil, že teda Daphne dá, co očekává a bude se chovat tak, jako když sem přijel. Samotného ho jeho hrubý tón štve, ale zároveň mu přijde nefér, že mu vytýká něco, na co si dával sám pozor. Je vůbec něco, co jí na něm nevadí?* Za striptýz si umim kdyžtak zaplatit a ty holky ve městě ho umí daleko líp. *Kývne hlavou k jejímu skoro nahému tělu a potáhne z doutníku. Nijak si jí neprohlíží, drží svoje oči dál. Sám neví, proč to řekl, nevadí mu, že je jen ve spodním prádle, přijde mu nádherná. Možná tím v ní chtěl vzbudit žárlivost a proto zmínil i to, že ví, jaký striptýz je k vidění ve městě? Má sto chutí si omlátit hlavu o strom, aby mu konečně začalo něco dávat smysl.*

*Když si všimne, že sem přišel Emmett, raději se vydá malou zkontrolovat. Má trochu strach, aby něco neudělal, ale zase ví, že k tomu měl už dost příležitostí a asi Opaline od něj nic nehrozí. Jen nechce, aby dýchala kouř z doutníku a nebo se probrala, měla problém ji uspat a tak by byla ráda, kdyby si mohla aspoň na chvilku vydechnout.* Dobře, dobře. *Povzdechne si.* Hele, já teď nechtěla být hrubá, vím že bys jí nejspíše nic neudělal, jen jsem se bála, jestli se třeba nevzbudila, dneska jsem s jejím uspáním měla problém. *Promne si obličej. Kruhy pod jejíma očima dokazují, že mluví pravdu. Má je tam poslední týden docela viditelné. Až by se malá vzbudila a on neměl u sebe ten doutník, dovolila by mu ji si i pochovat. Teda nejspíše. Je to zvláštní, nikdy nevěřila, že by mohla nastat situace, kdy by jí připadalo, že o to bude stát.*/Je to přece jen parchant, ne jeho dcera./* Podívá se na sebe, když zmíní striptýz a hned se natáhne po šatech, které si přes hlavu obleče.* Já ti ho ani předvést nechtěla. *Ujistí ho rychle. Nesvlékala se tu kvůli němu, jen se chtěla trochu chladit ve vodě.* A o tom, že ti ho hodně dívek předvádí lépe vím. Drby v paláci se šíří docela rychle i ty z města. *Pokrčí rameny. Ví, že několik poledních dní si užíval hlavně v barech, kde měl balit jednu holku za druhou a nic jiného nečekala. Spíše by ji udivilo, kdyby zůstal měsíc v klidu. Jak se ale zdá, už e to vrací k normálu. Jeho nevrlý tón je zpět a nic se nezměnilo.*/I když by bylo lepší, kdyby hrál to divadýlko i nadále, pokud se k němu někdy teď staví Maxwell./*Doufá, že to neudělá, nechce, aby za ním šel. Nemusí Emmetta zbytečně provokovat, pak by to akorát schytala beztak ona. Navíc zrovna Maxwell se nezajímá a distancuje se, ať v tom pokračuje i teď a nechá ji být.*

*Mračí se dál, i když slyší její omluvu a povzdychnutí. Je jedno, že se omluvila. Stejně byla její prvotní myšlenka chránit svojí dceru před ním jako kdyby jí vážně chtěl ublížit. To žádnou omluvou nespraví. Ani se tím nijak nezmenší ten pocit, jaký to v něm vyvolává. A to, že použila slovo "nejspíše" tomu taky moc nepomáhá.* Nejspíše.. *Zopakuje to po ní a u toho se ušklíbne a radši skloní pohled k zemi, kde nakopne kamínek, který se odkutálí do jezírka.* Řekni mi, kdy jsem jedný z vás ublížil. *Vyzve jí a nasadí zpátky tvrdý pohled, se kterým k ní zase vzhlédne. Protože odpověď je nikdy. Tak proč se tolik bojí? Jo, svým chováním moc důvěryhodnosti nevzbuzuje, to ví moc dobře, ale většina z toho, skoro všechno, je čistě jenom hra. Říká to o něm maximálně to, že je skvělý herec a ona nerozumí ani zlomku toho, co se před ní právě v něm odehrává.* Nech si pomoct, jestli jí nezvládáš. Nebo se na tebe ta tvoje dokonalá rodinka vysrala? Přestaň si hrát na mučednici. *Odbyde její pokus o vysvětlení, protože je mu jasné, že o to nešlo. Šlo prostě o to, že se bála, že jeho jediným úmyslem bude malé nějak ublížit.* Jenom pokrytec věří každému drbu, který slyší a ještě větší je poslouchá dobrovolně. *Ucedí. Samozřejmě, že tyhle drby byly zrovna pravdivé, ale co jí na to měl říct? Původní účel to nesplnilo. Nevypadá, že by to u ní vzbuzovalo nějakou žárlivost.*

*Moc mu nevěří, nikdy tolik důvěry nevzbuzoval, ano párkrát jí pomohl, ona jemu taky, ale to pořád nenapravuje jeho chování. Ta náhlá změna v něm je zvláštní, nedokáže si ji vysvětlit a dost ji to znervózňuje.* Jí jsi neublížil, to je pravda, ale poslední dobou se chováš divně a já nevím co od tebe čekat. A jak jsi ublížil mě? Už jenom tím jak jsi jednou vrazil mému tátovi. Vyčítala jsem si, co e stalo a pořád vyčítám a myslím na to. Taky tím jak ses choval, pořád jsi opakoval jak jsem podřadná, hloupá, naivní. Ubližoval jsi mi tím jak jsi malou nazýval parchantem. Vím, že poslední dny to neděláš a chováš se docela mile, nemusíš mě na to upozorňovat. *Zarazí ho v tom rovnou.* Ale i když se tak chováš, moc ti nevěřím. Taková náhlá změna je zvláštní a navíc dneska to zase vypadá jako že ses vrátil ke svému starému já. *Pokrčí rameny.* Nevysrali se na mě! *Sprostě nemluví, ale teď jí to ujede.* Jen je nechci moc otravovat, už tak mi dost pomáhají. Je to moje dcera a chci se o ni postarat sama, dokud můžu. *Řekne to potichu. Ráda by Opaline vzala s sebou do Španělska, ale občas se pořád ozve druhý hlas, který pochybuje, zda je to to nejlepší a nebylo by přece jen lepší, kdyby zůstala tady.* Jo, tak kromě naivky a hlupačky mi od teď klidně říkej pokrytec. Je mi to jedno. Já nemám důvod jim nevěřit. Nezahlédla jsem tě tu, musel jsi být pryč. Není to tak dávno, co jsem ti ošetřovala zranění z baru, vím že tam rád chodíš, takže bych se nedivila, kdybys tam strávil i posledních několik dní. *Nahlédne do kočárku k malé, která pořád ještě chrupká. Snažila se kvůli ní krotit hlasitost, ale přece jsou kousek od ní a mohla by se vzbudit. Poodejde kousek směrem k vodopádu, kde se posadí na větší kámen a zadívá se na vodu. Koutkem oka pořád vidí Emmetta, který tam stojí.*

*Stáhne obočí, když začne vyjmenovávat věci, kterými jí ublížil a spolu s tím se stáhnou i všechny jeho vnitřnosti.* Tvůj táta si začal, říkal si o to, navíc to s tebou nesouvisí, tak to sem nepleť. *Odsekne jí naštvaně. Neví, co v něm tahle konverzace probouzí. Vztek? Smutek? Nejblíže tomu všemu bude asi frustrace.* Navíc jsem mluvil o fyzickém ublížení. Nikdy jsem na tebe nevztáhl ruku. A ty i tak první na co myslíš, když mě uvidí u kočárku je, že jí chci uškrtit! *Rozmáchne rukama směrem ke kočárku, o kterém mluví.* Tak co po mě kurva chceš?! Koukla ses na to z mýho pohledu nebo si dál prostě jenom hraješ na ublíženou chudinku?! Já ti pomohl! Byl jsem na tebe milej, když jsem nemusel! Fakt jsem se kurva snažil! A co mam na oplátku?? Nic! Ty ve mě pořád vidíš prakticky vraha a přitom tobě jsem nikdy neublížil! Už vždycky budeš vytahovat věci, který se staly x týdnů dozadu, jenom aby ses ty cítila líp a já hůř! To ti přijde fér? *Vychrlí ze sebe a trochu i zvedne hlas. Původně to chtěl všechno držet pod pokličkou, ale ona to svými slovy vyhnala všechno na takovou úroveň, kdy už je toho prostě moc.* A jsme u toho znova! Já ti nedal nejmenší důvod zpochybňovat moje úmysly k ní! Nikdy! Neudělal jsem nic kvůli čemu by ses s ní musela loučit! Ale ty mě dál vidíš snad jako ještě horší bytost než tu, která tě znásilnila! *Bolí to. Sakra hodně to bolí a on má pocit, že už to nevydrží. Má chuť řvát a něco rozbít, ale tady bohužel není co.* A jsme zase u toho. Ty nejsi naivní nebo hloupá, tak říkam i svojí sestře a všem ostatním. Ty jsi jenom přehnaně přecitlivělá. A pokrytec jsi. To, že mě nevidíš a jednou jsi mě viděla s rozbitou hubou znamená, že jsem automaticky několik dní v baru? Nenapadlo tě třeba, že mam i jiný věci na práci? Že tehdy to vůbec z baru nepocházelo ta rána? Napadlo tě, že to, jak jsem se choval ze začátku mělo nějakej důvod? Ne, nenapadlo. Protože ty vidíš něco a hned si o tom uděláš vlastní závěr tak, abych z toho já vyšel jako ten nejhorší. A to i když se k tobě snažim chovat mile a starostlivě. I když se do tebe omylem nejspíš zamiluju, kurva. I kdybych si tady teď kleknul, protože bych se ti chtěl omluvit, tak ty si budeš myslet, co já vim... že jsem si kleknul, abych tě mohl udělat pusou! *Probodne jí pohledem. Nejradši by jí zastavil a řekl jí, ať se k němu neopovažuje otáčet zády a odcházet od něj dál, ale nakonec zůstane jenom stát a koukat na ní. Ani si neuvědomí, že zmínil své city a to, že se do ní nejspíše zamiloval.* Já na to už nemam. *Pokrčí rameny.* Chceš zrušení zasnoubení bez války? Fajn. Jsi volná. Ale opovaž se říkat o mě, že já jsem ten špatnej a k tomu zrušení jsem tě donutil. *Rezignuje nakonec.*

Nespecifikoval jsi to. *Pokrčí rameny. Fyzicky jí nikdy neblížil, to je pravda. I když ten polibek, který jí věnoval nebyl zrovna příjemný a nebo to jak ji párkrát hrubě vzal za ruku, ale to není nic kvůli čemu by takhle vyšilovala.* Já neřekla, že si myslím, že ji chceš uškrtit! Jo, nevěřím ti, ale chtěla jsem ji jen trochu zkontrolovat. Mohla se probrat, když jsi ji třeba pohladil! Kdybych fakt tolik věřila, že jí chceš ublížit, nedala bych ti ji ani pochovat jako když jsi mě o to jednou požádal. *Sice mu nevěří, kdyby se naštval pořád si myslí, že by byl schopný jí ublížit, vážně neví co od něj má čekat, ale nebojí se až tak moc.* Já jsem na tebe taky byla milá ze začátku a jak ses choval? *Odmlčí se.* Nepřijde mi to férové, udělal jsi i několik hezkých věcí, pomohl jsi mi při porodu a já to vím. A děkovala jsem i za to, ale neříkal jsi náhodou, ať to pořád nezmiňuju taky? *Mračí se a něj, mezitím, co ho poslouchá.* A odkud ta rána teda pocházela? Řekl jsi mi, že ses popral, to lidi většinou dělají tam. Co si mám teda asi myslet, když mi ty sám říkáš tohle? A jo, napadlo mě že to jak ses choval zezačátku měla důvod. Vždyť jsem to říkala a ptala jsem se tě na plese, po kterém se narodila Opaline, jestli jsi byl zamilovaná. Nejsem tak hloupá. Spojila jsem si to s tím, že ti očividně musela některá holka ublížit a proto se tak chováš a dost věcí jsem tím i omluvila, ale všechno nejde. *Poodejde od něj dále, protože nechce rušit malou. Mluví docela nahlas a nedivila by se, kdyby se probudila i když poodejde stranou, ale třeba tak bude mít štěstí a bude spát. Zarazí se, když slyší, že se do ní zamiloval a podívá se na něj s lehce pootevřenou pusou. Pokud nečekala, že něco řekne, tak je to tohle. Když řekne, že ji nechá jít a jejich zasnoubení bude zrušené, pořád mlčí a jen se na něj dívá. Když slyšela tohle, jako by ho viděla jinak. Nevěřila, že ten zájem nepředstíral, aby dosáhl svého, ale teď je na vážkách. Pořád mu úplně nevěří, ještě chvilku potrvá než bude, ale teď má pocit, že si aspoň zaslouží ještě jednu šanci. Zvedne se a pomalu k němu přejde.* Dobře, tak.. Tohle jsem nevěděla. A.. omlouvám se ti. Nechovala jsem se mile, moje chování bylo špatné. Jen.. Nevěděla jsem o co jde. Prvně ses prostě moc mile nechoval a poslední dny s tebou mě zmátly. Nevěřila jsem ti, že to myslíš vážně a tak, ale teď.. *Povzdechne si.* Mýlila jsem se. /Asi./ A každý si zaslouží druhou šanci, takže pokud chceš.. Můžeme to zkusit ještě jednou. *Dívá se mu do očí, pořád tak nějak váhavě.*/Čert to seber./*Stoupne si na špičky a spojí jejich rty v polibku. Po chvilce se odtáhne, s lehce červenými tvářemi.* Měl jsi pravdu. Vůbec to s tebou není hrozný. *Uzná s menší plachým úsměvem. Je dost nervózní z jeho reakci po tom všem.*

Trochu zkontrolovat? Co je to prosimtě za spojení? Nic nekontroluješ trochu! Věci kontroluješ leda pod nějakym důvodem a pořádně. *Protočí nad ní očima.* Měl jsem k tomu důvod! Myslel jsem si, že tě tim hned odradim, ale tys pořád chodila s tim, že je ve mě něco dobrýho a věřila tomu. A jakmile jsem tomu uvěřil i já, tak tys obrátila! A já zůstal sám! Zase! *Brání se proti jejím nařčením. Kdyby věděla všechno... pochopila by jeho chování. Ale taky by jí mohl nadobro odehnat. A to nedokáže.* Nechci, abys o tom pořád mluvila a děkovala mi za to. Ale aby sis uvědomila, že nejsem monstrum, co ti jenom ubližuje. *Uvede věci na pravou míru. To je to tak těžký rozumět mu? Není divu, že si sám nerozumí, když očividně Daphne je naprosto ztracena.* Tys mi možná tak trochu neochotně vyklopila hned na prvním setkání, že tě znásilnili, ale napadlo tě, že já třeba takovej nejsem a potřebuju čas, než se ti otevřu? Fakt myslíš, že ti vysypu o sobě všechno hned co tě vidim podruhý a to ještě na veřejný akci, kde maj uši i stěny? *Nadzvedne obočí, protože z toho jak se chovala zase usuzoval on, že bude ohleduplná k citům druhých a bude na tyhle věci brát zřetel. Jenže on jí to nehodlá vyčítat tak, jako ona všechno momentálně jemu. Navíc i potom, co z něj vydolovala tohle přiznání, tak neví ani zdaleka všechno. Zůstane se na ní dívat s rezignovaným pohledem a čeká, co udělá. Chystá se otočit a odejít, nechat jí tu samotnou, protože počítá, že trávit čas s ním rozhodně nechce. To mu dala ostatně najevo pokaždé, když se viděli. Zastaví ho ale to, že se sama zvedne a vydá se za ním. Takže se rozhodne počkat na nějakou její reakci a u toho jí bedlivě sleduje. Skáče pohledem po jejím obličeji, když se mu omlouvá a tváří se trochu zmateně. Takovou reakci totiž nečekal. A než stihne jakkoli zareagovat, naprosto ho dorazí tím, že ho políbí. Zůstane stát jako opařený a vykuleně na ní zírat, když se pak odtáhne. Na nic nečeká a pomalu jí to nenechá ani doříct, když se k ní skloní, aby jí mohl znovu políbit. Tentokrát daleko náruživěji než předtím. Chytí si jí okolo pasu, aby si jí k sobě mohl přitisknout a jazykem rozevře její rty, aby vyhledal ten její. Teď už nemá nejmenších pochyb o tom, že je skutečně tak sladká, jak si z mučírny pamatuje. Odtáhne se až v momentě, kdy mu dochází dech a nechá si čelo opřené o to její.* Ani s tebou to neni k zahození. *Zareaguje na její předešlá slova s pobaveným úsměvem.*

Dobře, tak jsem ji teda chtěla kontrolovat, vždyť není důležitý jako slovní spojení jsme použila. A důvod toho kontrolování jsme ti řekla. Jo, nevěřím ti, ale chápu, že bys í neublížil. Měl jsi k tomu už více příležitostí než teď. *Kdyby chtěl, mohl by jí něco udělat už ve chvíli, kdy se narodila, jelikož jí s porodem pomáhal a byl první, kdo si malou podržel.* Já sakra nemůžu za to, že jsem obrátila zrovna ve chvíli, kdy ses začal lepšit. Když se někdo pořád chová tak jak se chová, tak jasně, že to po chvilce vzdáš! Taky jsem toho měla dost. *Potřese hlavou.* Neřekla jsem, že mi jenom ubližuješ. *Sice do teď špatné věci s ním zatím převládají, ale monstrem by ho nenazvala.* Dost prostoru neumíme očividně dávat tomu druhému ani jeden. Taky bych mohla zmínit minule tu vířivku. Víš, co se mi stalo, není to ani rok, já se s tím nesmířila a ještě pořád si nejsem ohledně tohohle jistá a chtěla jsem taky jen čas a ty jsi o sexu a uspokojování pořád mluvil. *To jak odmítala, aby se jí dotýkal nebylo jen kvůli tomu, že by to byl on. Kdyby takhle byla s kterýmkoliv mužem, bála by se. Jeho další slova ji zarazí. Až když jí řekne, že se do ní nejspíše zamiloval, dojde jí, že svoje chování myslí vážně. Pokud by někdy řekla, že v něm vidí stoprocentní upřímnost a je ten pravý čas mu začít věřit, je to teď. Sama se asi nechovala férově, měla být milejší. Oba dva udělali chyby, udělali jich dost a nebylo by tedy nejlepší, kdyby začali znovu? Aspoň to zkusili. Přejde k němu blíže a omluví se mu. A jelikož na ni jen bezeslova zírá, chce ho ujistit ohledně toho, že to myslí vážně. Proto ho políbí, což se jí nakonec dost líbí, takže i ten polibek trvá déle, než původně plánovala. To, že se jí to líbilo vyjádří i její další slova, která skoro ani nestihne doříct, jelikož pro změnu políbí on ji. Překvapí jí to, hlavně ta náruživost v polibku, ale jen na vteřinku, poté mu ho už oplatí. Ochotně rozevře rty, aby mu dala přístup a více se na něj natiskne. Ruce má položené na jeho hrudi a když se odtáhne, spokojeně vydechne.*Tohle bylo ještě lepší. *Řekne potichu. Uslyší kňourání z kočárku, takže je nucena odtrhnout pohled od něj a podívat se k malé.* Musím ji vzít. *Pousměje se na něj a vydá se ke kočárku, odkud svou princeznu zvedne.* Mluvili jsme moc nahlas, co princezno? Ale už to bude dobré, neplakej.*Trochu ji pohoupe v náručí, načež se malá uklidní a jen zvědavě valí očka na ni a vše kolem.* Nechceš se posadit? *Kývne k místu kousek od nich, kde by si mohli sednout a více si promluvit. Pokud mají začít znovu, ještě to bude potřeba. Sama se posadí a pak se podívá na Emmetta.* Chceš.. si ji pochovat?

Jenže normální člověk by to vzdal hned, kromě tebe všichni. A ty jediná jsi prostě vydržela a akorát když jsem tomu sám začal věřit a chtěl se podle toho chovat, tak ty obrátíš a všechno co záhy udělam je stejnak špatně. *Snažil se být milý, vždyť i tu masáž v lázních myslel dobře.* Ale chováš se tak a naznačuješ to. *Brání se. Celé tohle dohadování ho ale dost vyčerpává i vzhledem k jeho povaze.* Pořád? Zmínil jsem to párkrát a chtěl tě ujistit, že kdyby k tomu došlo, tak budu opatrnej. Nesnažil jsem se dostat ti do kalhotek, nijak jsem na tebe nesáhl ani ji jinak nenaznačil, že by ses mě v tomhle ohledu musela bát. Vim, co se ti stalo. Nikdy bych nic podobnýho neudělal, sakra. Kdybych chtěl, ošukal bych tě tam ani bys nemrkla, ale já nic neudělal. Místo toho jsem se ti snažil pomoct, protože jsi byla celá ztuhlá a mě bylo jasný, že druhej den se sotva hneš s těma zádama. *Zamračí se, protože sice chápe, že se nechoval úplně správně, ale přece nikdy ani nenaznačil, že by jí chtěl udělat něco jako ten idiot, s kterým má teď Opaline. Je pro něj daleko lepší způsob komunikace to, co přijde následovně. Když si jí k sobě přitiskne a začne prozkoumávat její rty. Rázem je většina jeho naštvání a frustrace pryč. Daphne jako kdyby to všechno odstranila jako mávnutím kouzelného proutku.* Takže se ti líbim. *Zazubí se na ní po jejím tichém konstatování. Neochotně ale chápavě jí pustí, když se ozve malá.* /Kazišuk malej.../ *Proběhne mu hlavou, ale rozhodně to není myšleno zle. Spíše jenom pobaveně. Na tu rozkošnou princeznu se ani nejde zlobit.* Jo, klidně. *Přikývne, zatímco sleduje, jak dobře to Daphne s malou umí a posadí se vedle ní.* Jestli ti to nebude vadit... *Nechce na malou sahat, jestli se o ní bojí a nebo by jí to bylo nepříjemné.*

Ale za to že jsem obrátila zrovna ve chvíli, kdy jsi ty začal taky věřit, že je v tobě něco dobrého nemůžu! *V tu chvíli toho měla prostě dost. Má velkou trpělivost, ale ne zas tak velkou a nelíbilo se jí pořád se v jeho společnosti nechávat urážet. To se mu raději začala vyhýbat a přestala se s ním bavit v jeho přítomnosti, teda přesněji byla zamlklejší.* Mě to tak nepřipadalo. A minule jsem ti říkala, že to nechci, ale mluvil jsi o tom i dál. *Pokrčí rameny.* No.. řekla bych, že ta masáž vlastně i pomohla. *Když odešla do komnaty, cítila se o něco lépe. Jak se zdá, teď to bude mezi nimi lepší. Vše si to nějak vyříkali a začnou znovu. Tím polibkem to ještě více stvrdí. Kdyby věděla, že by to s Emmettem bylo takové, možná by ani tolik nenamítala minule v té vířivce. Sice by si to tam s ním nerozdala, to by neudělala ani teď, ale kdyby nebyla tak tvrdohlavá, asi by se jí líbilo, kdyby tam něco proběhlo.*/Tak příště../*Pousměje se a lehce se začervená.* Ano, líbíš se mi. Jinak bych se tady s tebou nelíbala. Navíc nejsem slepá. /Vypadá až moc dobře./*Malá Opaline začne v kočárku kňourat, což ji nepotěší. Vlastně by ještě ráda pokračovala s Emmettem v jejich předchozí činnosti, ale musí ji vzít. Když ji chová navrhne, aby se posadili a jen tak tu nestali, což následní oba dva udělají.* Nebude. *Ujistí ho. Nedávala by mu ji, kdyby si nebyla jistá, že jí nic neudělá.* Když tak dej ruce jako minule. *Už ji předtím choval, takže snad ví jak má ruce dát a když to udělá správně, opatrně mu tam vloží malou princeznu. Ta naštěstí nepláče a s otevřenými očky Emmetta pozoruje. Po chvilce dívání se na něj se dokonce usměje.* Pff.. A mě tak maximálně tahá za vlasy. *Uchechtne se.* Jde ti to s ní skvěle.

*Nespokojeně se zamračí, když se s ním pořád dohaduje místo toho aby mlčela a šoupala nohama, jak by jí to sám nejradši doporučil. Takhle ho vytáčí akorát ještě víc. Jenže zároveň ho celá tahle hádka vyčerpává a uvědomuje si, že v téhle jediné věci má pravdu. Nic to nemění na tom, že ho to ale štve.* Ne, tys mluvila o tom, že se mnou nechceš dělat následníka, dokud to nebude potřeba. V tom jsem s tebou souhlasil. Ale zároveň mi došlo, jak nezkušená jsi, a proto jsem zmínil, že tu jsou i jiné způsoby, které jsi nejspíš ještě nezkusila a neexistuje u nich žádné nebezpečí. Já zastávam názor, že se strachem by člověk měl bojovat. Tohle byl můj způsob, jak ti pomoct. Nemyslel jsem to zle a pak jsem taky hned přestal. Nepřeháněj zase. *Převrátí nad ní lehce očima, protože ho to vážně unavuje. Ať už udělá nebo udělal cokoliv, stejně to bude špatně. Všechno mu to ale vynahradí polibkem, svojí blízkostí a tím, jak spolupracuje.* To je rozhodně dobře. Protože ty se mi taky líbíš. *Usměje se na ní a pak jí už nechá jít za malou, která začala kňourat zrovna v tomhle pro něj skvělém okamžiku. Posadí se vedle ní na nedaleký kámen a pak už nastaví ruce a nechá si malou princeznu vložit do náruče. Široce se na ní usměje, když vidí i její úsměv a pak jí nakonec zůstane držet jenom jednou rukou a tu druhou jí dá, aby mu mohla žužlat prst.* Klid, v týhle ruce, doutníky nikdy nedržim. *Uklidní hned Daphne, protože ví, jak reagovala předtím, když se k ní přiblížil.* Na ty moje nedosáhne. A ty jsi její máma, je v popisu její práce tě štvát. *Uchechtne se, ale pohled u toho pořád směřuje na malou, nedokáže od ní odtrhnout oči.*

Dobře dobře.. *Raději to vzdá. V některých chvílích nemá smysl se s ní dohadovat a jak se zdá tohle je jedna z nich. Zatím se necítí na to, aby s ním něco dělala, i když by to nedošlo tak daleko, až by dělali dítě teď. Chce ještě chvilku čas a více mu začít věřit. Další šanci jim oběma dám a když ji políbí tak jak ji políbí, nelituje. V tomhle by zatím klidně pokračovala.*To jsem ráda. *Došlo jí to, když řekl, že se do ní asi zamiloval, což ji teda pořád překvapuje. Zrovna on byl ten poslední člověk na zemi, od kterého by čekala, že to uslyší. Vyruší je malá, které se přestane jen tak ležet líbit. Doufala, že bude spát déle, ale to by se tu asi nesměli takhle dohadovat. */Třeba zase usne v noci dřív.. Šlo by to? Prosím./*Podívá se prosebným pohledem na malou, jako by ona mohla číst její myšlenky a někdy ji taky poslouchala. Nevadí jí, když si Emmett malou pochová, tak mu ji vloží do náruče a přitom se usmívá.* Dobře.. Možná se to zdá až přehnaný, ale vážně o Opaline mám strach a nechci, aby se jí něco stalo. I když to občas přeháním. *Projede si vlasy rukou. Má je pořád lehce mokré, ale i tak docela uschnuly, díky sluníčku a teplu.* To je pravda, příště ti asi pořídím paruku, abys ji nezklamal a měl za co tahat. *Zazubí se na něj. Asi by jí to u něj neprošlo, ale přestavovat si ho v ní může a ta představa je velice vtipná.* Hmm.. ať mě bude štvát jak chce, stejně jí to vždycky odpustím. Jinak to nejde. *Naprosto ji miluje a nedokáže se na ni zlobit. Jak by mohla na něco tak rozkošného. Chvilku mlčí, ale nedá jí to, musí se zeptat na to, co jí hlodá v hlavě delší dobu. * Co přesně se ti stalo? Už jsi zmiňoval, že ti nějaká holka ublížila a tak.. Pokud se necítíš na to, abys mi to řekl, pochopím to, ale pokud ano, tak bych to ráda věděla.

Ty to nepřeháníš občas, ale furt a vždycky. Stejně jako všechno ostatní. Neboj, pomalu si zvykam. *Uchechtne se. Na co jí mazat med kolem pusy a ujišťovat jí, že rozhodně nepřehání, když to tak není a on sám to tak ani nevidí. Přehánění totiž bylo jedním z jejích nejhlavnějších rysů. Takže si tak nějak navykl to od ní očekávat, i když to nemění nic na tom, že ho to dost často štve.* Ani náhodou, tahání si užij ty a zbytek tvý rodiny. *Převrátí očima a zašklebí se nad tou představou sebe s parukou. Ani náhodou. To neudělá ani kdyby mu za to něco slíbila.* /I když... možná sex../ *Ne, ani pak ne.* To je zase v tvym popisuje práce.. *Doplní. Děti štvou rodiče a rodiče jim to odpouští, takhle to vždycky fungovalo a vždycky i fungovat bude. Byla v tom jistá rovnováha, která je fajn. Ale u sebe to nepoužívá. Má za to, že jeho rodiče nad ním už dávno zlomili hůl. Zaváhá, když slyší tu otázku, na kterou se mu moc odpovídat nechce. Ale hádá, že si to nejspíš Daph zaslouží vědět.* Před třema rokama jsem potkal jednu holku.. Byla jiná než ostatní, nádherná, vtipná..dokonalá. Bylo hrozně jednoduchý se do ní zamilovat, začít plánovat budoucnost a myslet si, že je ta pravá. Byli jsme spolu rok. Nebo aspoň ona mi rok dokázala lhát a já jako slepej přehlížel nápovědy. Že z ničeho nic rušila schůzky, najednou byla hrozně zaměstnaná, netrávila se mnou tolik času jako dřív... Zůstala se mnou jenom protože doufala, že si mě omotala kolem prstu, já si jí vezmu a ona se stane královnou. A už dopředu počítala s tím, že to bude jenom manželství na papíře a bude mít někoho bokem. Začala si s nějakým strážcem..viděl jsem je spolu.. a... *Zarazí se, protože to, co následovalo neřekl ještě nikdy nikomu. Daph to sice už naznačil, ale i tak to nechce opakovat. Nechce, aby se ho bála.* A tobě se už určitě stýská po malý. *Uvědomí si nakonec, že pořád drží malou, která v jeho náruči začala mhouřit očka a podá jí jí zpátky. Bojí se, že se Daphne bude vyptávat dál a navíc má pocit, že se to v něm všechno díky vzpomínkám svírá a tuší, že by to nemuselo dopadnout dobře.* Mam ještě nějakou práci, měl bych jít, promiň. Mějte se hezky. *Rozloučí se nakonec rychle a ještě se natáhne, aby jí věnoval polibek na tvář, než se zvedne a spěšně se vydá pryč.*