Skrytý vodopád

*když za sebou zaslechne nějaký hlas, trhne hlavou tím směrem. Neví, kdo to sedí na kameně před ní, ale působí na ni milé. V duchu se vítězně zazubí, když uzná, že má pravdu ona. Pro ní existují daleko nebezpečnější věci, které mohou nastat každý den. Každou minutu. Chvilku přemýšlí nad jeho otázkou a přitom se dívá před sebe směrem k vodopádu.* Nikdy nevíte, kdy například spadne tamten balvan a zavalí vás.*kývne hlavou k velkému kameni, který je kousek od nich na menším kopečku.* Nebo začne silně foukat a spadne strom. Nebo dostanete infarkt. Proti tomu se sám bránit nemůžete. *Dá mu pár možností a vrátí se pohledem k němu.* Smrt je všude a nikdy nevíte, kdy zasáhne. *Už ji to přijde trochu morbidní, ale ty slova vylétly z její pusy bez přemýšlení.* Náhodou, je to hezké jméno. *Brání jeho rodiče, protože Atticus je opravdu hezké jméno.* Také mě těší. *Usměje se. Už mu chce podat i ruku, ale pak si uvědomí, že bude lepší to nedělat. Nezná ho a neví, jaké nebezpečí by jí pak mohlo hrozit. Trochu se ztratí na konci jeho vyprávění o tátovi, ale nedá to na sobě znát.* Aha, chodíš tu rád?*vyzvídá dále* mě máma taky nikam moc nepouští a do města chodím jen výjimečně. *Není to jen o její matce, ale i o ní samotné. Takhle je to pro ní lepší, i když ji to ubíjí.*

*Zvědavě povytáhne obočí a vyposlechne si dívčina slova o nebezpečí. Chvíli na ní jen kouká a nemá tak nějak co říct. Ví, že má pravdu, ale nikdy se nad tímhle nepozastavoval. Vždy mu přišlo, že nebezpečí nejvíc hrozí od lidí, protože ti jsou na světě nejvíc nebezpeční. Ale to je možná tím, že je rebel a že vyrůstá v nenávisti k určité skupině lidí, tudíž vyrůstá i v nebezpečí, že se něco stane mu nebo jeho rodině.*Ne, proti tomu se bránit nemůžu, ale když si budu dávat pozor, zbavil se aspoň nějaké části nebezpečí. I před tím balvanem můžete utéct a nebo i pád stromu můžete přežít. *Pokrčí rameny, přičemž mu na tváři hraje docela zamyšlený výraz.* Hezký možná, ale neobvyklý. *Uchechtne se a lehce nad tím zase pokrčí rameny.* No, mám to radši ve městě. Tady mi to přijde jako zlatá klec, ve kterém bych nedokázal říct. *Poví upřímně a po jejich dalších slovech zmateně nakrčí obočí.* Proč tě nikam moc nepouští? *Zeptá se ji opatrně, aby to neznělo jako nějaké velké vyzvídání.*

*da mu pár příkladů, proti kterým se nemůže bránit. Existují horší věci, než jsou lidé. I když v Illee jde hlavně o rebely.* To je asi pravda. *Uzná. Nemůže se bránit proti všemu. Poté brání jeho jméno, protože ji připadá hezký.* To nevadí, i tak je hezký. *Stojí si za svým a usměje se.* Je to taková zlatá klec, říká to hodně lidí. A teď, když tady bude probíhat Selekce, tak to bude přeplněná zlatá klec. *Uchechtne se. Upřímně se na selekci moc netěší. Palác bude plný cizích lidí, což pro ní není zrovna nejlepší, ať už kvůli CF nebo kvůli tomu, že nemusí velké davy lidí.* Asi rodičovský instinkt? Nebo tak něco. Táta zemřel před třemi lety, možná má strach, že se mi také něco stane. *Rekne mu lež, kterou už má perfektně naučenou a používá ji velmi často. Nerada jen tak lidem říká, co je zač. A navíc tohle v sobě má i část pravdy.*/není to lež, je to upravení pravdy. Na tom není nic špatnýho./*uklidní se, jako pokaždé, protože nemá ráda, když musí někomu lhát. Navíc to ani neumí. Až tedy na tuhle lež, kterou dotáhla do dokonalosti.*

*Ty příklady ho docela překvapí, protože mu dívka připadá zvenčí křehká moc na to, aby tady mluvila o smrti všude kolem nich.* Tak díky, ale i tak je zvláštní. *Uchechtne se, protoze bude stát stále za svým. Nechápe, proč mu rodiče nedali normální jméno, nějaký víc obvyklejší.* To jo, proto se radši zdržuji ve městě, moc lidí nacpaných na jednom místě. /Jako množírna./ *Uchechtne s ev duchu a jen pokrčí rameny. Ale je to vlastně pravda, teď ať tady bude víc lidí, moc by se tady ukazovat neměl, čím víc lidí, tím víc lidí ho může poznat na útocích.* To mi je líto, to pak její starosti chápu. *Pousměje se na ni a rozhlédne se kolem sebe. Přijde mu to tady hezké na to, že je to v paláci.* /Utekla by, kdybych jí teď řekl, že jsme rebel? Zavolala by na mě strážce? Nebo by to neřešila?/

*to, o čem mluví je asi dost morbidní a zvláštní, ale pro ní je to vlastně úplně normální. Je s tímhle smířená a ví, že každá minuta může být její poslední.* Zvláštně hezký. *Doplní a uchechtne se.* Já se zase schovávam ve své komnatě nebo na místech, kde moc lidí nechodí. Jako třeba vodopád. *Dá mu příklad, jelikož tu zrovna teď sedí. Chodívá sem často. Má to tu ráda a v noci to má svoje kouzlo. Trochu se děsí Selekce, která každou chvíli začne. Palác bude plný cizích lidí. I když to už je teď díky zahraničním hostům, ale pak to bude ještě horší.* Jo, já ji taky určitým způsobem chápu. Od malička jsem zaseklá tady pod neustálým dozorem. *Řekne bezvýrazným tónem a sklopí pohled. Samozřejmě,že jí to vadí. Vadí jí, že nemůže mít normální život.* Byls tu někdy? Myslím přímo u vodopádu. *Všimne si, jak se rozhlédl a neodolá další otázce*

*Ví, že pro někoho je nebzepčím on a jeho rodina, i zbytek rebelů považuje za svou rodinu, ale nikdy se nepozastavoval nad tím, že smrt je všude a nemusí to být jen v podobě člověka.* Spíš víc zvláštní než hezký, když už. *Uchechtne se a stále si stojí za svým.* Vodopád je hezký místo. *Přikývne a rozhlédne se kolem sebe.* Ale když jsi pod dozorem, aspoň je malá šance, že se ti něco stane.Nemusíš se tolik strachovat a aspoň víš, že na tobě lidem lidem záleží. *Pokrčí rameny s menším úsměvem na tváři.* Ne, tady jsem nikdy nebyl. Dneska jsem se sem dostal poprvé. Ale je to tady nádherný. *Uzná a opět se kolem sebe rozhlédne. Přijde mu to víc hezké, než by připustil. Přece jen je to v paláci, jak by tady mhlo být něco hezkýho? Ale očividně může být.*

Jsi trvdohlavý. *zkonstatuje pobaveně, když se stále dohaduje o jeho jménu. Jí připadá hezké a neobvyklé.* Jo, chodím sem často, hlavně v noci. Je tu klid a je to takový magický místo. *Řekna a lehce se začervená, i když ani neví proč. Naštěstí je tma, a tak doufá, že to nejde tolik vidět. Nesnáší to, jak se často červená a nemůže to ovlivnit.* /Malá šance, že se mi něco stane.. kéž by../*pomyslí si po jeho slovech.* Jo, to je pravda. Ale někdy mi to přijde přehnaný. *Opravdu ji všechny ty opatření připadají někdy vážně přehnané.* To je. *rozhlédne se kolem sebe a chvíli se jen kochá tou krásou.* Je ve městě taky nějaký vodopád? *zeptá se, rptožoe ve městě skoro vůbec nebývá a celkem ji to zajímá.*

To je možný, máme to v rodině. *Přikývne a na tváři se mu vyloudí pobavený úsměv. Jeho rodina je docela dost tvrdohlavá. Co slyšel z vyprávění, i jeho babička byla strašně tvrdohlavá, stejně jako děda a to dokázal párkrát i sám zažít.* Jo, je to tady zajímavý. Nikdy bych neřekl, že tady bude takový kouzelný místo. *Přikývne a trošku jí tak sdělí své pochybnosti o paláci. Trochu její začervání pochytí, ale nic na to neříká, jen se pousměje, přijde mu to roztomilé a radši by byl, kdyby to bylo více vidět.* Přehnané, ale z lásky přehnané. *Pousměje se na ni a po její otáce zamyšleněn stáhne obočí.* Jo, myslím, že je. *Přikývne, ale musí ještě chvíli přemýšlet nad tím, kde vlastně je.* /Někde v jeskyni, ne?/ Klidně bych tě tam někdy vzal, jestli bys chtěla. se mnou bys byla v bezpečí. *Poškrábe se na zátylku a snaží se nemyslet na to, že tu dívku právě poznal.*

*uchechtne se, když řekne, že tvrdohlavost mají v rodině.* Podceňuješ palác? Je tu plno hezkých míst. *zeptá se ho s povytaženým obočím a menším úsměvem na rtech. Trochu se začervená, takže je ráda, že je tma a není to tak vidět. Nebo v to alespoň Doufá.* Ale to nemění nic na tom, že je to přehnané. *namítne pobaveně. Poté se ho zeptá na něco více o městě, protože tam bývá opravdu jen výjimečně, takže vlastně neví skoro vůbec nic. Trochu ji zaskočí jeho nabídka a párkrát překvapeně zamrká. Znají se jen chvíli a v jejím životě není zrovna časté, aby ji někdo zval někam ven, takže na to není zvyklá.*Ehm.. j-jo, to bych ráda. *vykoktá ze sebe nakonec odpověď a cítí, jka ji rudnou tváře kvůli tomu, jak ji to zaskočilo a dala to dost jasně najevo.* /V bezpečí nebudu, ale kdy jsem? Jednou mě to nezabije../

Možná trošku, jen malinko. *Uchechtne se a ukazováčkem a palcem ukáže jak maličko vlastně myslí. Poté si jejího červenání trochu všimne, ale nic na to neříkká, jen se usměje.* Fajn, tak je to přehnané. Nejsi taky trošku tvrdohlavá? *Uchechtne se a pobaveně nad tím zvartí hlavou. Když zmíní vodopád v jeskyni, vzpomene si na to, jak říkala, že do města moc nechodí a napadne se ho zeptat, jestli by nechtěla tam někdy s ním zajít. Dívka mu přijde milá, takže nevidí důvod v tom, proč by ji tam někdy nemohl vzít.* /Až na to, že jí lžu a když by se mnou někam šla, nezasloužila by si vědět pravdu?/ Fakt? Tak někdy se na to domluvíme. *Mile se na ni usměje, je rád, že na to kývla.*

Jasně, jasně..*řekne ironicky a zasměje se. Je jí jasné, že palác podceňuje mnohem více, než ukazoval.* Možná trošku, jen malinko. *zopakuje jeho slova a ukáže na prstech, jak malinko má na mysli. Pobaveně se přitom usmívá. Tvrdohlavá ale až tolik není, jen občas. Poté se ho zeptá na vodopád a město a celkem ji zaskočí jeho nabídka. Rozhodně na to není zvyklá. Asi se jí to ani nikdy nestalo. A pokud ano, tak odmítla a utekla a pokaždé se uklidňovala tím, že je to pro její bezpečnost. Už má ale po krk neustálých opatření a pravidel, co vše smí a co ne. Pro jednou se je tedy rozhodne porušit.* Tak fajn, můžu skoro pořád, ale většinou až večer. Přes den nemám tolik času. *večer už má většinou po léčbě, takže nemusí pořád někam odebíhat.*/Budu mu to muset říct? Bude těžký to utajit./ *pomyslí si. Na malou chvilku z toho chce už i vycouvat, ale na druhou stranu jí to je dost blbé, když už mu to jednou přijala.* Byls tam někdy?

No fakt, jenom trošičku. *Uchechtne a naoko uraženě zavrtí hlavou a odfrkne si, čímž dává ze srandy najevo, že nechápe, proč u to nevěří. Pak se pobaveně usměje na její slova o její trvdohlavosti.* Jasný... *Taktéž pobaveně zopakuje její slova. Pak jí nabídne, že by sním někdy do města mohla, je přece rebel, ubrání ji a postará se, aby se jí nic nestalo.* /Před čí? Přede mnou nebo ostatními rebely?/ To se hodí k večeru víc i mě, tak já ti potom napíšu. *Přátelsky se na ni usměje. Je rád, že jí to tam může ukázat, protože co si z toho mála pamatuje, je to tam náderné.* Jo, párkrát. *Přikývne a následně se na ni zazubí.* Vezmi si s sebou plavky, je to v jeksyni, kde se dá i normálně koupat. *Mrkne na ni a doufá, že tomu tak vážně je, protože tam dlouho nebyl. Minimálně rok tam nebyl a to je dlouhá doba.*

Však jo, já ti věřím. *řekne a uchechtne se. Jde poznat, že mu nevěří. Poté ukáže stejně jako on, jak moc tvrdohlavá je. Ve skutečnosti ale není až tolik tvrdohlavá.* Ale vážně! *také se brání naoko uraženě a zasměje se. Poté jí zaskočí jeho nabídka na výlet do města. Opravdu ráda tam půjde, ale trochu ji to děsí.* Tak fajn, budu čekat. *zazubí se na něj. Aticus ji zaskočí i podruhé, když jí řekne, aby si vzala s sebou plavky. Šokovaně vykulí oči a projede jí vlna nervozity. Plavky nosit nemůže. Nebo může, ale nechce. Pohled na její trup plný jizev od operací není nic hezkého. A navíc koupání je pro ní riskantní, ale o to jí teď až tolik nejde. Je jí jasné, že by se Arricusovi akorát znechutila a musela mu říct o své nemoci, což dělá nerada.* To myslíš vážně? Vždyť ta voda bude studená. *koukne na něj pohledem plným nejistoty a pokusí se z toho nějak vymluvit.*

Fakt? *Přihmouří oči, jako by kontroloval, jestli mu vážně věří nebo ne, ale má co dělat, aby se u toho nerozesmál.* To jsem rád, že si to přijala. Už jsem myslel, že dostanu košem. *Uchechtne se a pokrčí u toho rameny. Pak jí řekne, ať si vezme plavky, protože co si pamatuje, dalo se tam koupat.* co si pamatuju, byla akorát. Koupal jsem se tam jako dítě a bylo to fajn. Ale byl to jen návrh, aby si pak nebyla překvapená, že tam taková možnost je. *mrkne na ni s menším úsměvem na rtech a poté vstane.* Už bych měl jít domů. *Omluvně se na ni koukne, ale pak to rychle doplní svou lží.* Neb teda k bráně paláce čekat na tátu. *Uchechtne se a vstane.* Rád jsem tě poznal, Ad. *Zazubí se na ni, načež se vydá ven z paláce s tím rozdílem, že tam na nikoho nečeká, ale míří ke své motorce zaparkované dál od paláce, aby se dostal do ghetta.*

Samozřejmě. *zazubí se na něj jako nevinný andílek.* Pokud chceš, klidně ti košem ještě dám. *pokrší rameny a uchechtne se, i když by to neudělala. Podle ní je to neslušné, když už to jednou přijala a ani to rušit nechce. Dost ji vyděsí, když se Atticus zmíní o plavkách a koupání. Nechce se před ním ukazovat, protože její tělo rozhodně není tělo nějaké supermodelky.* Tak fajn, budu ti věřit. *pousměje se, ale v očích se jí stále zračí nervozita.* Jo, já už bych taky měla jít. *také se postaví.* Taky jsem tě ráda poznala, Atticusi. Budu se těšit na ten vodopád ve městě. *usměje se. Poté si opět nasadí kapuci na hlavu a vydá se zpět do paláce.*

*Naozaj už začína mať Illey po krk. A kto za to môže? Rod Schreave. Podľa jeho názoru sú neskutočne otravní. A hlavne dve osoby. Popravde netuší, ktorá viac. Angel - jeho drahá snúbenica, ktorá je podľa neho náladový blázon a potom jej mladšia sestrička, ktorá sa pri ňom skúsila utopiť a on ju musel zachraňovať. Mal by za to dostať nejakú medailu za odvahu a hrdinstvo. Zachránil prílušníka rodu Schreave aj napriek tomu, že mu ich srandovný kráľ zabil mamu. A práve má dnes sa vyhýbať každému, koho priezvisko začína na písmeno S. Ale netuší, či sa mu to podarí, keďže ľudia s priezviskom S sú premnožení ako šváby alebo termity v dreve. Ale skúsiť to môže. Presne preto sa vydá oblečený len v čiernej košeli s vyhrnutými rukávmi a obyčajných džínsoch na úplný koniec kráľovských pozemkov. A že tam nájde niečo, čo stojí za jeho pozornosť - nádherný vodopád. Dlho nad tým neuvažuje a jednoducho to spraví. Zhodí zo seba tričko, nohavice, vrátene boxeriek. Zostane len tak, ako ho príroda stvorila. Na snedej hrudi mu svieti niekoľko jaziev, ale našťastie tu nie sú žiadne zvedavé oči, ktoré by ich mohli očumovať. Potom sa vydá k vode, do ktorej skočí šípku. Pláva až k tečúcej vode, kde zakloní hlavu a nechá prúd ľadovej vody stekať na svoje plecia.*

*Rozhodla se, že prozkoumá i místa kolem paláce, když už má skoro vše ve městě projitý. Proto si na sebe hodila černé kraťasy, které by už upnutější být nemohly a černou mikinu, která vypadá, jako by si ji od oka ustřihla těsně u místa, kde jí jde už vidět lem podprsenky. Černé dlouhé vlasy má jako vždy rovné a sčesané dozadu. Ani neví kam jde, prostě někam jde. Když uslyší z dálky téct vodu, nakrčí obočí a vydá se k tomu místu, kde vodu slyší. Když se ocitne u vodopádu, údivně si ho prohlédne. Když ji však pohled padne i na nějakého muže, který je u vodopádu, posadí se poblíž na kámen a chvíli ho jen pozoruje než o sobě dá vědět. Až když si toho muže prohlédne, dojde jí že je vlastně nahý a to ji vyvolá na tváří úsměv d ucha k uchu, který ji smyje ten co tam má vždycky, ten provokativní.* To se nebojíš, že tě tady někdo jen tak najde? Jako třeba já? *Když promluví, snaží se mluvit tak nahlas, aby ji bylo přes vodopád slyšet.* Nevadilo by ti, kdybych se k tobě do té vody přidala? *Zazubí se a muže si zvědavým pohledem stále prohlíží, i když se snaží dívat je na horní polovinu těla.*

*K jeho záľubám sa pridala jedna skvelá - vyhýbanie sa všetkému, čo má priezvisko Schreave. Aby toto svoje poslanie mohol naplniť vydá sa k odľahlým častiam paláca, kde ho žiadna mátoha s týmto priezviskom nenájde. Silne v to dúfa, pretože si od nich chce oddýchnuť, keďže s jedným z nich musí stráviť zbytok života. Dostane sa až k akémusi vodopádu s jazierkom. Zdá sa mu dostatočne hlboké na to, aby sa v ňom mohol okúpať. Poobzerá sa okolo seba. Nikoho našťastie nevidí, takže svoj plán posunie o krôčik ďalej a zhodí zo seba všetko oblečenie. Potom do tej vody skočí šípku. Dúfa, že je tá voda hlboká tak, ako vyzerá, pretože si naozaj nechce zlámať väzy. Našťastie sa to nestane. Urobí pár záberov až k prúdu vodopádu, kde sa vynorí a zas odhalí svoje nahé telo. Už zabúda kontrolovať to, či náhodou niekto neprichádza a len necháva perličky vody dopadať na svoju pokožku. Keď začuje akýsi hlas, otočí sa a uvidí akési dievča. Keď počuje jej slová a vidí jej úsmev, tak sa tiež usmeje. Krivo a provokatívne. Vlastne takým spôsobom, ako ona. Očami putuje po jej tele a je na ňom vidieť, že mu je úplne ukradnuté, že ho vidí v plnej kráse. Oči s hravými iskierkami zabodne do tých jej.* Trošku som sa bál, ale myslel som, že keď ma tu niekto nájde, tak sa pohorší a zdrhne. *Jeho pobavený úsmev naznačuje, že čakal, že dotyčná jednoducho zdrhne alebo mu začne nadávať, či náhodou nie je úchyl. Určite nie, že sa bude chcieť pridať.* Môžeš. Mne to vadiť rozhodne nebude. *Zazubí sa na ňu a znova ju prebehne pohľadom.* A... možno by bolo fajn, ak by sa tvoje oblečenie tiež stratilo. Pokiaľ nechceš pri ceste naspäť pripomínať vodníka. *Žmurkne na ňu.*

*Rozhodne se jít ven i kolem paláce, jelikož se víc zdržuje ve městě. Když usylší zvuk vody, hned jde tím směrem a dojde až k vodopádu. Když spatří nějakého muže, posadí se na kámen a s úsměvem se ho rozhodne pozorovat, protože proč ne.* /Kdyby mě tady takhle viděl Asher, nadšený by nebyl./ *V duchu se uchechtne, ale teď svého přítele odsune do pozadí mozku.* Někdo třeba jo. Co kdyby to bylo malý dítě? To by nadšené nebyl. *Zazubí se na něj a následně se podívá na vodu a pak zase na něj, snažíc se dívat jen na horní polovinu jeho těla.* Jo, oblečení by se mi asi mělo ztratit. To máš pravdu.*Pokýve hlavou a usměje se jako andílek. Zase si stoupne a schválně se k němu otočí čelem. Napřed si sundá mikinu a poté i kraťasy, to vše odhodí na zem. Takže tam teď stojí jen v bílém krajkovém prádle.* Myslíš, že si mám sundat i to zbylý? abych nepohoršovala taky lidi, co půjdou kolem? *Zamrká na něj a zase si sedne na kámen, nohu si přehodí přes nohu a jednou rukou se zapře o kámen. Ráda muže provokuje, proto ještě neplánuje za ním do vody jít.* A je ta voda vůbec teplá? *Zeptá se ho hraným tonem dítěte, který se bojí velké hloubky a začne si namotávat pramen vlasů na prst.*

*Keďže v Illey nudistickú pláž zatiaľ nenašiel, rozhodol sa vytvoriť si súkromnú. A dokonca s vodopádom! Zapláva si až k stekajúcemu prúdu vody, ktorý si nechá dopadať na odhalené plecia. Konečne má čistú hlavu a nemusí sa sústrediť na to, že sa niekde spoza kríku vynorí nejaká Schreave. Keby sa to stalo, pravdepodobne by zvrieskol a zdrhol ako by malé jahniatko v lese stretlo vlka. Namiesto desivých Schreave ho nájde niekto iný. A spoločnosť tak krásnej tváričky mu vôbec nevadí. Práve naopak. Ak by ju totižto stretol v nejakom bare, pravdepodobne by si ju k sebe stiahol a vedel by sa s ňou zabaviť. Hlavne asi vďaka jej dokonalej tváričke a tým nádherným modrým očiam. Tie ho zaujali asi ako prvé. A rovnako aj jej odvaha, pretože hanblivo nesklopila oči, ale namiesto toho sa s ním pustila do rozhovoru. Pobavene sa po jej slovách usmeje.* Tak dúfam, že žiadne dieťa by sem neprišlo. *A potom sa jeho úsmev zmení na hravý.* Som spokojný s tým, čo sem prišlo a našlo ma tu. *Poznamená a v podstate flirtuje s neznámou ženou uprostred ničoho, ale úprimne? Je mu to jedno a rád sa s ňou zabaví, ak sa sama bude chcieť. Ale zjavne aj chce, keďže navrhne, že sa k nemu pridá. On jej odporučí, že by mohla stratiť šaty a tvári sa, ako by si robil veľkú starosť o to, že sa namočia a zničia.* Ja mám pravdu vždy. *Zazubí sa na ňu a vôbec sa nenamáha otočiť hlavu iným smerom počas toho, ako sa vyzlieka. Ak by bola hanblivá a nevinná, tak by toto stretnutie prebiehalo úplne inak. A že sa je na čo dívať. Pokojne by jej oblé tvary sledoval aj celý večer, keďže je krásna.* Myslím, že nikto okolo nepôjde. Som totižto veštec. *Priloží si obe ruky na spánky a tvári sa akoby okolo seba posielal telepatické vlny.* A mňa rozhodne pohoršovať  nebudeš. *Dodá sa a vydá sa smerom k nej. Nad jej slovami sa kúsok pousmeje a v duchu si premyslí diabolský plán. Natiahne ruky k jej drieku a skôr ako stihne zareagovať ju stiahne k sebe do vody. Stále ju pri seba drží a zazubí sa na ňu ako anjelik.* Teraz ti už zima nie je, čo? *Položí jej túto otázku a priamienok, čo jej padol do tváre, odhrnie z jej tváre.* A pokiaľ sa jedná o to oblečenie... ja ti s ním veľmi rád pomôžem. *Jednu ruku stále necháva na jej páse a tou ktorou jej upravil mokré vlasy putuje po jej krku až ku kľúčnej kosti a ramienku od podprsenky.* Čo ty na to? Chceš pomôcť?

*Vůbec ji nedělá problém se na nahého muže dívat a je ráda, když to nevadí ani mu, protože by se jí odejít zrovna dvakrát nechtělo. Je taky ráda, že opětuje ty stejný úsměvy jako ona ma na tváři že ona tady není za nějakého blázna. Je jí jedno, že ho vůbec nezná, no a co? Na tohle nikoho znát nepotřebuje.* Hádám, že by se leklo a hne odešlo. *Zazubí se na ne něj a po jeho dalších slovech se uculí a nakloní hlavu na bok. Často působí jako malé dítě, protože má takovou andělskou tvářičku, ale ona je důkazem, že zdání klame. Poté na jeho doporučení se usměje a oblečení si sundá . Plánuje si sundat i spodní prádlo, ale na to je čas, ne?* Jsi si tím jistý? Tak fajn, věřím ti. *Pokrčí rameny a poté nestihne nic udělat ani říct. Jedinné co stačí udělat je vyjeknout. Ale do toho se směje a na tváři má hravý úsměv. Schválně se k němu natiskne blíž a ruce mu položí na hrudi, do které se opře.* Ne, teď už mi je příjemný teplo. *Přikývne s usměvem a na jeho otázku se zazubí a jako odpověď si stáhne sama kalhotky, které odhodí k hromadě oblečení.* Jsem celá tvoje. *Mrkne na něj a ruce položí kolem krku.* Klidně mi to sundej. Jinak bych si to sundala stejně sama. Aby to mělo čas uschnout. *Zazubí se na něj a pevně se mu podívá do očí. Pak jednu ruku stáhne dolů a schválně se jakoby nenápadně dlaní otře o jeho rozkrok. Pak zase znovu a u toho se na něj hravě s úsměve dívá.*

*Nejako sa mu zdá, že dnes sa vlastne hrá na nejakú Miss, ale ten rozdiel je v tom, že on na sebe nemá ani žiadne bikiny, takže neznáme dievčá má možnosť obdivovať to, ako Boh stvoril. Má chuť schválne si ruky položiť na boky a na tú Miss sa naozaj zahrať.* /A potom tu zostaneš dám, pretože ona radšej zdrhne./ *Preto svoj nápad s predvádzacím mólom radšej ukončí ešte skôr ako začal. K téme, že by sa tu namiesto nej zjavilo nejaké dieťa sa radšej nevyjadruje. Namiesto toho sa venuje pozornosť tomu, že sa jeho malým hrám nebráni a namiesto toho mu ich s radosťou opláca, čo sa mu na nej páči, pretože ak by tu na neho vyskočilo nejaké neviniatko, tak by táto schôdzka prebiehala úplne, ale úplne inak. Nejako sa mu ju podarí vyhecovať až k tomu, aby aj ona zhodila väčšinu svojich šiat. Keď má už na sebe len spodné prádlo, tak sa k nej natiahne a bez milosti ju stiahne do vody. Pobavene sa zasmeje nad tým, ako zvýskne.* Prečo tak kričíš? Nakoniec nás niekto nájde. Možno baba Jaga. *Stále ju pridržiava za boky a vlastne ju drží tak blízko pri sebe, až sa ich telá dotýkajú. Jediné, čo ich rozdeľuje, sú dva kúsky tenkej látky, ktoré má ona na sebe. Nad tým, že mu oznámi, že jej tie kúsky látky z tela môže dať dole sa znova pousmeje a rozhodne sa tomu brániť nemieni. Páči sa mu, že pridáva ruku k dielu rovnako ako on.* Dvakrát hovoriť nemusíš. Predsa len by sme mali byť vyrovnaní v tom, koľko kúskov oblečenia máme na sebe. *Poznamená s malým úškrnom a  iskričkami, ktoré mu horia v tmavých očiach.* Ale... *Pohľad mu padne k jej ústam.* ... predsa len to nemôžme spraviť len tak. *Potom jej ramienko jej podprsenky kúsok odtiahne a na dané miesto ju pobozká.* Treba si predsa len na teplotu tej vody zvyknúť. *Rovnako aj o kúsok vyššie. Trochu ju pustí a rukami, ktoré mal na jej bokoch jej prejde pomaličky hore po obryse jej trupu až k zapínaniu jej podprsenky. Tú ľahko rozopne a potom jeho pery postujú na jej odhalené prsia, na ktoré ju pobozká. Ruky mu zas skĺznu o niečo nižšie. Pomaličky. Na jej boky, kde nájde látku jej nohavičiek, ktoré začne sťahovať smerom dole a tak jej kradne posledný kúsok oblečenia, ktorý jej zostal.*

*Je ráda, že tu na něho narazila a nešla někam do baru, kde by sice mohla mít podobnou zábavu, ale tady šla se projít kolem paláce a najednou ocitla u nahého týpka, což ji rozhodně nevadí. Když skončí ve vodě, nezapomene vykřiknout, protože se lekne, ale je to smíšené se smíchem.* Baba Jaga? S perníčkem? *Povytáhne pobaveně otočí a když jsou tak blízko sebe, využije fo toho a rukou ho začne hladit po rozkroku a dráždit ho.* Jo, ale není fér, že jsem tě z toho oblečení nemohla dostat. *Našpulí rty a na oko uraženě zavrtí hlavou. Když ucítí jeho rty, slastně vydechne. Když ucítí jeho další polibky, opět vydechne a rukou mu vjede do vlasů. Když už nemá ani kalhotky, zazubí se na něj a svými rty vyhledá ty jeho. doufá, že to nebude nijak prodlužvat a konečně udělá to, k čemu celé toto směřuje. a její jedno, že ho zrovna poznala, není první, kterého sotva poznala a je před ním nahá.* Začíná mi být zima. *Zazubí se na něj a doufá, že je mu jasné, co tím myslí.*

*Vodopád je její oblíbené místo. Je tu většinou božský klid, protože jen málokdo o tomto místě taky ví. Vodopád je až více vzadu v zahradách, skrytý za několika stromy a keři. Na sobě dneska má černé džíny společně s červeným tričkem. Vlasy má v ledabylém drdolu, ze kterého jí padá pár pramínků ven. Na líčení se vykašlala. Moc se nikdy nelíčí. Nepřipadá jí to přirozené. Navíc ona má rty krásné růžové, jako by na nich skutečně měla rtěnku a vlasy dlouhé, jako by na ně použila řasenku, ale nic z toho neudělala. Nepotřebuje na sebe patlat makeup, je se sebou spokojená taková jaká je. Navíc společnost teď nečeká, bude jen sama. Sedne si na jeden z kamenů, za kterým je i strom, o jehož kmen se opře zády. Otevře knihu, jeden z románů, které ak moc ráda čte a okamžitě se začte tak moc, že přestane vnímat svět okolo sebe.*

/Ďalšia noc bez spánku, skvelé./ *Odvtedy ako mu otec povedal, že jeho matka, kráľovná Crystal má problémy so srdcom a nebude môcť dlho vládnuť mal čo robiť aby sa dal do poriadku. Mal zasnubenie ale svoju snúbenicu ešte nevidel.. Nevedel ju nájsť. Od zúfalstva už nevedel co robiť. Rozhodol sa pre prechádzku po prírode, ktorá mu ešte nikdy neublížila. Mieril až ku skrytému vodopádu. Uvidel nejakú osobu čítať knihu. Prišiel k nej.* Netuším? *Usmial sa a pozrel s ana osobu. Hneď v nej spoznal tu jemu žiadanú dievčinu. Bola to jeho snúbenica Eadlyn.*