Romantický most

*počká, než mu Lindsey otevře, a když se tak stane, pozdraví jí a zeptá se, jak se má. Když se ho následně zeptá na to samé, popravdě jí odpoví.* Určitě ano. *pousměje se.* Asi ne, už je to vážně lepší, ale díky. *Dost mu pomáhá Misty a taky se dneska s Angie usmířili, takže jeho nálada se zvedla. Poté se ujistí, že se jí nic při posledním útoku nestalo, protože má Lindsey rád a bere ji jako kamarádku, takže mu na ní záleží.* Všichni byli vyděšení.. rebelové udělali to samé před 21 lety, když měl můj táta selekci, ale tenkrát to dopadlo podstatně hůř a většina účastnic byla zraněná, kdežto teď nebyla zraněná naštěstí ani jedna. Ale kdyby ses kdykoliv necítila dobře nebo měla strach, tak mi napiš a já za tebou zajdu nebo klidně u tvé komnaty může stát strážce, pokud se tak budeš cítit lépe. *Poznal na ní, že je z toho stále trochu nesvá.* Já jsem v pohodě. *Přikývne. Naštěstí se nikomu z jeho rodiny nic nestalo. Teda až na Angie, kterou ale naštěstí rychle zachránil strážce, takže se k ní rebel nedostal blíže. Po chvilce dojdou až k jeho autu, kde ji otevře dveře spolujezdce a následně se sám posadí na místo řidiče.* Bohužel s námi musí být 2 strážci, kdyby náhodou někde byli novináři kvůli tomu, že se zjistilo, že mám bratra. *Kývne k autu, které stojí za nimi.* Jsou ale v převleku, aby neupoutali pozornost a budou se držet dost daleko, takže o nich nebudeme ani vědět. *Řekne, načež vyjede ven z paláce a druhé auto jede hned za ním.*

*Doufá, že dnes přijde Jace na jiné myšlenky a bude mu ještě lépe. Nemá ráda, když se někdo, na kom ji záleží, trápí. Přesně proto se ho i zeptala, zdali nemůže nějak pomoct.* Není za co, vážně. Ale kdybych nějak pomoct mohla, ráda pomůžu. *Ujistí ho s úsměvem, načež ho ujistí i o tom, že se jí při posledním útoku vážně nic nestalo.* To je hrozný. *Lehce zavrtí hlavou nad tím, když jí řekne, že se tohle už někdy stalo a skončilo to i hůře.* Tak je štěstí, že se tentokrát nikomu nestalo nic vážného. A děkuju, vážím si toho, že mi takhle nabízíš svou pomoc. Kdyby se něco dělo, kdyžtak se ozvu. *Lehce se zaculí, načež se ho sama zeptá, zdali i on je v pořádku. Viděla v hrobce jak Jace, tak i Justice a nevšimla si, že by byli zraněný. Ale i tak se musela zeptat a případně se ujistit.* To jsem ráda, že jsi v pořádku. *Řekne upřímně, načež mu poděkuje za otevření dveří a posadí se na místo spolujezdce.* Jasně, chápu. Novináři neznají meze. *Uchechtne se pobaveně a přikývne.* Kam vlastně jedeme? Měla jsem se kouknout, ale nějak jsem se chtěla nechat překvapit. *Zazubí se a otočí se na něj.*

*poděkuje jí, protože si váží toho, že jí chce pomoct, ale dneska už je mu trochu lépe.* Ještě jednou díky. *Usměje se na ní. Poté se začnou bavit o trochu více nepříjemném téma a to posledním útoku. Řekne jí, že se to stalo už jednou při tátově selekci a tenkrát to bylo snad ještě i horší.* Je..*potřese hlavou. Ta celá záležitost s rebely ho štve snad ještě více od té doby, co zjistil, že Raelynn je rebelka.* Není za co, je to maličkost. *Pousměje se. chce, aby se tu cítila příjemně a ne se někde v koutě klepala strachy.* Taky jsem rád, že jsi v pohodě. *Když dojdou k autu, otevře jí dveře na místě spolujezdce a následně se posadí na místo řidiče.* To neznají, ale naštěstí už to není tak hrozný, jako ty první dny. *Uchechtne se. Tenkrát to bylo opravdu šílené a bylo to úplně všude.* Ty to nevíš?*zeptá se trochu překvapeně.* Jedeme do parku, kde je ukrytej jeden most, kterýmu se říká romantický most. *Řekne jí tedy, kde se koná jejich schůzka.* Bývá tam hezký západ slunce.

*Když ji znovu poděkuje, jen se na něj usměje, aby mu dala najevo, že opravdu není za co děkovat. Nabídnutí pomoci bylo teď to nejmenší, co mohla pro něj udělat. Přejdou na docela nepříjemné téma, jelikož se začnou bavit o posledním útoku, který se stal. Hlavně jí překvapí, že se podobný útok už stal. Ale bylo štěstí, že se to tentokrát obešll bez nějakých vážných ran. Ještě se na Jace vděčně usměje, když ji řekne, že je to maličkost.* Pro tebe možná, ale pro mě to hodně znamená když vím, že se na někoho ve špatné chvíli můžu obrátit. *Pokrčí s úsměvem rameny, načež nastoupí do jeho auta a posadí se na místo spolujezdce.* Jojo, to museli být novináři snad všude. *Zasměje se, protože když odlétala, i na letišti bylo pár novinářů z její provincie.* Ne, promiň, jestli tě to nějak.. Naštvalo. Jen jsem se chtěla nechat překvapit s tím, kam se podívám o druhou schůzku. *Usměje se, načež se zazubí.* To zní moc hezky. *Sice neměla ze západů slunce takové požitky jako většina ostatních lidí, jelikož byla barvoslepá, ale i tak se jí líbily.*

*začnou se bavit o posledním útoku, což není dvakrát příjemné téma. Naštěstí to tento rok dopadlo ještě celkem dobře a většina lidí se stihla před rebely ukrýt. Všimne si na ní ale, že se stále trochu nesvá. Upřímně to chápe. Když byl malý, také měl každý den strach z toho, že zaútočí rebelové a občas měl i období, kdy nechtěl vycházet z komnaty. Byl ale opravdu ještě malý.* Vždycky se na mě můžeš obrátit. *ujistí jí. Má Lindsey rád, takže jí kdykoliv s něčím pomůže. Pot= u nastoupí do auta a vyjedou směrem k parku, kde je romantický most.* Byli. Nemohli jsme prakticky vycházet s paláce. *uchechtne se. Je rád, že už je tohle pryč.* Ne, nenaštvalo mě to. Je to tvý rozhodnutí. Spíše mě to překvapilo. *pokrčí rameny. Když po chvíli dojedou až k parku, vystoupí a otevře jí dveře. Poté jí nabídne rámě a zamíří společně k romantickému mostu.* Vím, jak jsi mi říkala, že jsi úplně barvoslepá, což mě mrzí. Probíral jsem to s Justicem a shodli jsme se na tom, že ti chceme aspoň trochu pomoct. Asi víš, že existují ty speciální brýle. Nikdy ses nezmínila, jestli nějaké máš nebo si je můžeš.. dovolit, takže bys mohla zajít za doktorem v paláci, který by ti nějaký navrhnul přímo na míru. Pokud bys chtěla samozřejmě. Taky se začalo zkoumat, jestli by se daly vyrobit i kontaktní čočky na stejném principu, které by si mohla používat a je to na dobré cestě. Brýle jsou svým způsobem taky v některých chvílích omezením. *odmlčí se.* Řešili jsme to, jestli se to dá řešit i třeba nějakým zákrokem, ale nikdo nikdy nepřišel na to jak a používají se akorát ty brýle. Ale mluvil jsem s pár vědci, kteří na tom pracují. Nechci tě ale nějak zklamat.. bohužel možnost, že by někdy na něco přišli, co by fungovalo a nezpůsobilo akorát ještě větší potíž je.. dost malá. *koukne na ní s lítostí v očích.* Ale i tak na tom budou dál pracovat... chceme ti nějak pomoct. *opravdu by jí rád pomohl a mrzí ho to, čím si prochází.* Samozřejmě tě do ničeho nenutím a rozhodnutí je jen na tobě. Jen chci, abys věděla a brala na vědomí, že palác ti vždycky pomůže.

*Sice je stále z útoku rebelů na palác nesvá,ale nezmiňuje se o tom, protože si stále říká, že to není nic neobvyklého. Každého to muselo vyděsit, někoho více, někoho méně.* A ty zase na mě. *Usměje se, byla ráda za to, jaký měli mezi sebou vztah. Vždy chtěla takového kamaráda, i když nečekala, že jím bude právě Jace. I když ani neví, jak to cítí on.* Tak ještě, že je tohle už pryč a oni si dali alespoň nějaký odchod. *Zazubí se, načež se ho zeptá na to, kam jedou. Viděla, jak ho to překvapilo, ale ona sama miluje překvapení a právě proto se chtěla nechat překvapit. Když jsou na místě, s úsměvem vystoupí a přijme jeho rámě, načež se krátce rozhlédne, jelikož se poté podívá na něj a začne poslouchat vše, co jí začal říkat. Když zaslechne, že by měla možnost vidět barvy, začnou se jí do očí hrnout slzy. Ale nejsou to slzy smutku, naopak. Jsou to slzy štěstí, dojetí a naděje. Snila o tom už od miminka, kdy si chvíli myslela, že všichni vidí jako ona, ale její mamka ji musela vysvětlit, že to tak není. Bylo jí to líto, protože když měla smutné dny, její zrak ji v tom nijak nepomáhal, když všude kolem ní byl pouze černobílý svět, což jí dostávalo do úzkých. Je jí tolik, kolik je, ale stále myslí na to, jaké by to bylo, kdyby to bylo jinak. Vážně se s tím stále nesmířila, i když věděla, že na světě existují horší věci. Nyní si nevšimla ani toho, že už ji po tvářích tečou slzy a že přes slzy téměř skoro nevidí. S úsměvem se podívá na Jace.* Jaci.. *Hlesne.* Víš, že jsi mi právě nabídl něco, o čem sním téměř od batolete? *Optá se jej, radostně se zasměje a začne si hřbetem ruky utírat slzy.* Já.. Já ani nevím, co na to pořádně říct, hlavně jak ti poděkovat. Jsi strašně hodný člověk, pomáháš mi, přestože nemusíš. Staráš se, přestože by ti to mohlo být jedno. Budeš skvělý král, opravdu. *Věnuje mu co největší úsměv dokáže.* Děkuji, strašně moc ti děkuji. O těch brýlích vím a přesto, že jsme ve třetí kastě.. Nikdy jsem je nemohla mít, věděla jsem to, že asi není šance. *Dívá se na něj, přičemž stále hledá správná slova, jak mu poděkovat, přestože na to vhodná slova asi nejsou.* Můžu tě obejmout, prosím? *Možná je to stupidní otázka, jenže ona ho teď má strašnou chuť obejmout, za jeho laskavost. A také má chuť skákat tři metry do vzduchu.*

Díky. *usměje se na ní. Když poté nastoupí do auta, začnou se bavit o novinářích, kteří teď byli úplně všude kvůli tomu, že se odhalili dvojčata. Trochu ho překvapí, že si nezjišťovala, kde se koná jejich schůzka, takže jí to řekne. Když pak dojedou na místo, otevře jí dveře a společně se vydají směrem k romantickému mostu. Po cestě jí řekne to, jak se snažil zjistit, jak jí pomoci. Mluvil s doktory v paláci a s pár nejoceňovanějšími vědci. prootže mu na Lindsey záleží a je mu jí líto. Otočí se na ní a trošku se zarazí nad tím, když jí uvidí, jak pláče. Nemá rád, když vidí někoho, na kom mu záleží, brečet.* Vážně? *zeptá se a pousměje se.* Nemusíš mi nijak děkovat... dělám to pro tebe rád. *řekne upřímně. Normálně by namítl něco k tomu. že bude skvělý král, protože si v tom nevěří, ale nechce to kazit.* Jasně. *uchechtne se a sám jí pevně obejme a dlouho jí drží v objetí.* Jsi v pohodě? *zeptá se, když se po nějaké chvíli odtáhne.*

Nemusíš děkovat. *Usměje se, načež se nějakou chvilku baví o novinářích, ve zkratce o tom, jak otravní jsou. Neexistuje snad člověk, kterému by nepřišli novináři otravní, kromě právě samotného novináře. Ten by sám o sobě nejspíše neřekl, že je otravný. Poté, co jí řekne kde se bude odehrávat jejich schůzka, vezou oba z auta, ona přijme jeho rámě a rozejde se s ním k místu, přičemž se pustí do zajímavější a i veselejší konverzace, která ji dožene až k slzám. Nebylo divu, však ji Jace nabídnul něco, co jí nikdo nikdy nenabídnul a nejspíše ani nemohl. Neví, jak by mu to mohla nějak splatit, nebo mu to nějakým způsobem vrátit.* Vážně. *Pokýve hlavou s úsměvem.* Já vážně nevím, když toho pro mě děláš tolik a já pro tebe neudělala vlastně nic.. *Vydechne, načež se ho zeptá, zdali ho může obejmout. Usměje se, když ji sám obejme a tak jen okolo něj obmotá ruce. Chvíli tam tak stojí v objetí, než se odtáhnou.* Jsem, naprosto. *Zářivě se usměje, jako kdyby se jí právě rozzářil celý svět.*

*řekne jí o tom, jak mluvil s doktory a snažili se něco vymyslet s tou barvoslepostí. Mrzí ho, čím si prochází a chce jí nějak pomoct. Trochu ho zarazí, když uvidí její slzy, protože nikdy neví, jak se chovat v takových situacích.* Ale vždyť ty pro mě nic nemusíš dělat. *pousměje se na ní.* A už jen tím, že tady jsi, děláš pro mě dost. *když se ho zeptá, jestli ho může obejmout, rovnou jí sám pevně obejme a chvíli jen zůstanou takhle stát. Když se odtáhnou, zeptá se jí, jestli je v pohodě.* To jsem rád. *usměje se a pak společně konečně dojdou na ten romantický most, kde je připravený menší stůl se dvěma židlemi. Odsune jí jednu židli, aby se mohla posadit a poté se posadí naproti ní.* Nabídni si. *kývne směrem k občerstvení na sotle a sám si vezme jednu malinu.*

*Ani si nevšimla toho, že ji začaly téct slzy, i když nějak počítala s tím, když ji to začal říkat, že se rozbrečí. Tohle se nestávalo je tak, přeci ne každý den vám někdo nabídne, že s velkou pravděpodobností můžete vidět to, co jste nemohli vidět od samého narození a počítali s tím, že už to tak zkrátka zůstane. A teď měla obrovskou naději, z které byla naprosto nadšená a za kterou vděčila právě Jaceovi, kterému se alespoň slovy snažila vyjádřit to, jak šťastná momentálně je.* Kéž bych nějak mohla. *Pousměje se, načež lehce zavrtí hlavou.* Víš, že jsi někdy až moc skromný? *Optala se ho s pobaveným a zároveň šťastným úsměvem, když ji řekl, že mu pomáhá už jen svou přítomností. Následně už je v jeho objetí, v kterém i chvíli zůstává, než se oba odtáhnou a přejdou konečně na ten most.* Je to tu nádherné. *Řekne, když se rozhlíží. Posadí se, když ji odsune židli a poděkuje mu.* Děkuji. *Pousměje se, když ji nabídne občerstvení a vezme si bobulku hroznového vína.* Jak tě vlastně tohle místo napadlo? *Optá se se zasněným pohledem upřeným do té krásy kolem.*

*trochu ho překvapí a zarazí její slzy, protože nikdy neví, jak se v takových situacích chovat. Je ale rád, že jí to potěšilo. Nakonec skončí v objetí a když se od ní po chvíli odtáhne, zeptá se, jestli je v pohodě.* Většina lidí mi říká pravej opak. *uchechtne se. Myslí tím hlavně svou rodinu. Poté společně konečně dojdou na ten most a odsune jí židli, aby se mohla posadit a následně se posadí i on.* To je. *souhlasí s ní.* Vlastně ani nevim.. vím, že to místo existuje a když jsem si na něj vzpomněl, tak jsem měl jasno. *uchechtne se.* Ale je dost náročný vymyslet pro vás všechny nějaký schůzky, který byste si užili a ještě to kombinovat se schůzkami Justice.

*Málokdy se jí stávalo, že by ji někdo dojal takovým způsobem, aby ji to dohnalo k pláči, ale Jace to zvládl dokonale. Jelikož ji nabídl, co nikdo jiný ne a co nikdo jiný snad ani nemohl. Ví, že pokud jí ty brýle vyjdou, bude mu vděčná do konce života, když ji to dá šanci na to, vidět barvy. Následně se obejmou a sjou v objetí nějakou dobu, než se odtáhnou.* Teď jsi se rozhodne skromně zachoval. *Usměje se, načež jsou konečně na mostě. Posadí se, když ji Jace odsune židli a poděkuje mu.* Vaše provincie je úžasná. *Zazubí se, jejich nebyla tolik k obdivu, pokud jste nebyli milovníkem hokeje.* To chápu, odhadnout to, co by se jaké dívce mohlo líbit, nemůže být nic lehkého. *Chápavě přikývne a vezme si druhé hrozno.* Když jsem vás poprvé viděla u sebe, myslela jsem, že mám halucinace. *Zasměje se. Když se zmíní o Justicovi.*

*nakonec skončí v objetí a když se od sebe odtáhnou, zeptá se jí, jestli je v pohodě. Je rád, že ji tímto potěšil. Celkem ho překvapí, když mu řekne, že se chová skromně, protože většinou slýchává pravý opak. Uchechtne se nad jejími slovy.* Když myslíš. *pokrčí rameny, načež konečně dojdou na ten most. Odsune jí židli, aby se mohla posadit a poté se posadí i on naproti ní.* Jo, to je. *uzná, i když tím, jak tady žije celý život už tu krásu tolik nevidí.* Není to lehký, hlavně když se celej život zajímám spíš o to, co se jim může líbit v posteli. *poušklíbne se* To mě nepřekvapuje.. říká to většina lidí. *uchechtne se.* Vlastně jsi první holka ze Selekce, která nás rozeznala bez toho, aniž by se ptala. Možná i jeden z prvních lidí úplně, kteří to dosud nevěděli. *upřímně ho to dost překvapilo, ale mile. Nebaví ho pořád se představovat, jakoby toho člověka viděl poprvé.*

*Musí zmínit, že je skromný, protože z jejího pohledu je to pravda. Málo kdo by ji nabídl tak úžasnou věc, po které touží celý život a poté nic nechtěl. Stačila mu její radost, což jí zahřáko u srdce, přestože by mu nejraději nějak jeho laskavost oplatila.* Prosimtě, vím. *Opraví ho se zazubením, načež je s ním konečně na mostu. Posadí se ke stolu, když ji Jace odsune židli a s úsměvem mu poděkuje. Pochválí jim jejich provincii, která se jí neskutečně líbí. Nad jeho souhlasem se pouze pousměje.* Tak alespoň máš novou zkušenost. *Zacukají ji koutky, když ji řekne, že se spíše zajímal jen o to, co se dívkám líbí v posteli.* Já si tím byla vážně téměř jistá, chvíli mi trvalo, než mi to v tom šoku došlo. *Zasměje se, načež se na něj podívá.* Táta má sestru, která má dva syny, také dvojčata. Hodně se s nimi bavím a rozeznám je s úplným klidem. Nejspíše je to kvůli tomu, že jsem v lidských rysech hodně všímavá. *Vysvětlí a pokrčí s úsměvem rameny. Na lidech si všímá i těch nejmenších detailů, který se poté ale hodí.*

Fajn. *uchechtne se a už se dál nedohaduje, protože tohle by stejně nikam nevedlo.* /Angie, Eady a Justice by si z ní měli brát příklad. Aspoň někdo neuráží moje ego./*pomyslí si. Následně už jsou na mostě, kde se posadí naproti sobě a začnou se bavit o Selekci a o tom, jak se v hrobce s Justicem objevili oba dva.* To jo. *uchechtne se.* Byl to šok pro všechny. I pro mě, když jsem tam Justice uviděl. *tenkrát doufal, že má opravdu halucinace a že tam Justice není, protože měl dost strach, že bude táta naštvaný. Přeci jen 21 let to skrývají a teď se to jen tak nečekaně ohalí.* Aha. Už jsem si začínal myslet, že máš nějaký super schopnosti, nebo nás s Justicem tajně sleduješ, abys věděla, jak nás rozeznat. *uchechtne se.*

*Spokojeně se usměje, když už se s ní dal nehádá. Je docela tvrdohlavá, po své matce a kdyby ji to dal vyvracel, asi by to neskončilo tak dobře. Za chvíli jsou oba konečně na mostě a sedí naproti sobě, přičemž se začnou bavit o Selekci a o tom všem, co se teď dělo.* To chápu, bylo to nečekané. *Usměje se a přikývne. Chápe, že to musel být šok i pro něj, když jeho bratra skrývali tak dlouho a najednou se někde před všemi najednou objevil.* Samozřejmě, jsem si dělala srandu. Vlastně jsem vás každý den od toho útoku potají sledovala a všímala si toho, kdo je kdo. *Zasměje se, samozřejmě šlo poznat, že si dělá legraci. Rukou sáhne po sklenici a nalije si trochu vody, jelikož ji docela vyschlo v krku a napije se.*

*už se s ní dál nedohaduje, protože by to stejně nikam nevedlo. Když dojdou na most, začnou se bavit o selekci a o tom, jak se odhalilo, že má bratra. I pro něj to byl šok, když ho tam uviděl a ví, že i pro Justice. Tenkrát měl celkem strach, že naštvali tátu, ale ten to naštěstí vzal v pohodě. Je vážně rád, že už se konečně nemusí tajit, protože to nebylo úplně jednoduché.* Bože, další účastnice, co nás natajno sleduje. Jestli přibyde ještě jedna tak přísahám, že odjíždím z paláce. *Řekne pobaveně, ale myslí to jako vtip. Sice by se nedivil, kdyby ho některé účastnice sledovaly, ale z paláce odjíždět nebude. Ani nesmí. Všimne si západu slunce, na který je tady skvělý výhled.* Odsud je jeden z nejhezčích výhledů na západy.

*Jakmile dojdou na most, začnou se bavit o selekci a o jeho bratrovi, přesněji o jeho odhalení, které určitě nikdo nečekal. Ovšem nedokáže si představit, jak to muselo být těžké, někoho skrývat takovou dobu. Ale věří, že k tomu měla královská rodina velký důvod, když ho skrývali tak dlouho.* Co ty víš? Třeba vás sleduje každá účastnice a jen se vám o tom s Justicem nezmínila. To je přeci také možnost. *Zasměje se, načež natočí hlavu k západu slunce. I když ho vidí jinak, i tak je to pro ni nádherná věc, jako snad pro každého.* Nedivím se, vážně je odsud na to nádherný výhled. *Usmála se a snažila si tento obrázek co nejvíce zapamatovat. Ráda kreslila, i když pouze obyčejnou tužkou a tím se dost lidem zdálo, že kreslí pouze depresivní obrázky, i když ona v nich vždycky viděla mnohem více.*

*začnou se bavit o Selekci a o odhalení toho, že má bratra. Je rád, že jako jedna z mála nezačne mluvit o tom, jak se určitě do nějaké dívky zamiluje, protože těhle keců už má plné zuby.* Asi se stěhuju z paláce rovnou. *trochu pozmění své plány. V některých chvílích by vážně z paláce rád odjel, ale ví, že to nemůže jen tak udělat. Navíc je Angie i máma těhotná a mohlo by se jim něco stát. Poté už oba dva obrátí pozornost k západu slunce.* To je. *souhlasí s ní.* Asi bychom měli pomalu jít.. bude se ochlazovat a zachvíli bude tma. *přeci jen už není léto a tma je dost brzy. Stejně tak jako chladno.*

*Začnou se bavit o selekci, ale neříká nic, vím by mu mohla zasahovat do soukromí. Ví, že to musí být nepříjemné a proto se spíše zmiňuje jen o věcech, které ví a které se opravdu udály. Jako třeba, když se chvíli i bavili o odhalení jeho bratra. Nad jeho další poznámkou se pouze pobaveně zazubí, je ráda, že přišel na její vtip a že si z toho dokázal také udělat legraci. Bylo znát, že si dělala legraci. Nikdy by nikoho nesledovala a neobírala někoho o soukromí. Následně se pohledem přesunou k západu slunce. Vždy milovala západy, i když měla pocit, že neviděla žádný tak krásný, jako tady.* Asi měli. *Usměje se a přikývne. Postaví se a počká na něj, přičemž se s ním vydá k autu. Očima však stále pozoruje západ.*

Je to jedno z nejhezčích a nejromantičtějších míst ve městě. Jestli hledáte dokonalé místo pro sledování západu slunce a hvězd, tady jste ho našli. Též je tu klid a soukromí.

*Ranní procházka, nic častého, ale vždy něco nádherného. Pamatuje si ještě, jak takto chodil jako malý s Wyattem a Korjou, později se přidal ji Jeffrey. Dnes chtěl být ale sám. Zkrátka jen on a ranní obchůzka města. Nečekal moc, že by někoho potkal. A hlavně né v parku, tedy přesněji na romantickém mostě. Jak nádherné to místo na rande se svou druhou polovičkou či jen na pohled na západ a východ slunce. Obou dvojí je však velmi spojeno s romantikou a láskou, což Nicolas ještě nepoznal.* Proč si pokaždé vyberu takové blbé místa? *Zamrkal a přešel k zábradlí mostu.*Jaká to nádhera. *Pousmál se a upravil si culík.* Už mě to začíná štvát.*Prostě si je nakonec rozpustil a zastrčil za uši.*

*Nedalo by se říct že byl vždy ranní ptáče a chodil na nějaké ranní procházky. Vstal nějak okolo deváté a zatímco malá Kathryn ještě vyspávala šel se projít. Nějakou záhadou skončil v parku ani nevěděl že most na kterém se ocitl byl romantický. Žádnou zamilovanou dvojici tam neviděl. Jediného koho potkal byl Nicolash.* Nazdar dlouhovlásko. *Ušklíbne se a sedne si na kraj mostu.* /Stálo by to tu za fotku na illeagram/ *Z jeho strany to byla provokace. Otázka k čemu* Nevypadáš zrovna svěže. *poznamenal a napil se svého kafe, které cestou ulovil.*

*Dnes to bylo po dlouhé době. Potřeboval na čerstvý vzduch, stále v sobě měl nějaký ten alkohol, což mu nedělalo moc dobře. Měl sem a tam i chuť zvracet. No, ale tu na dobu neurčitou odehnal pohled na vodu. Ocitl se na romantickém mostě.*Jo, dobrý den vaše výsosti.*Podíval se na svou novou společnost s menším uchechtnutím. Pak se jen mírně se smíchem uklonil a vrátil se zpět k vodě. Ten pohled na sebe samotného ho i po tak dlouhé době drancoval, ničil. Nemít oko je dosti nepříjemné.* A ty moc upraveně. *Odvětil, svůj pohled opět hodil na něj, aby k němu hned na to přišel a upravil mu vlasy.* Lepší, navíc se nemusím stavět na špičky.*Zazubil se krátce.*