Ulice v LA

*O tom, že jeho mámu unesli se dozvěděl v sobotu večer, kdy konečně po celodenní jízdě našel hotel, ve kterém se ubytoval. Nemohl vyrazit na cestu hned, byl unavený a hned věděl, že by se nejspíš vyboural, takže to nechal na neděli, vyrazil co nejdříve to šlo a dostal se skoro až k Angeles, ale od samotného města se dostal až dneska. Celou dobu mu běhali v hlavě nenávistné myšleny, které patřili jen a jen rebelům.*/Jestli jí ublíží, zabiju je, všechny do jednoho. Ještě toho všeho budou litovat./*Skřípe zuby. Ví, že je tak deset minut cesty od paláce, už ho z dálky vidí. Jede na své motorce cestou přímo k paláci.*

*Ví o pohybu všech členů královský rodiny. Rebely má po celé zemi a kdyby měli všichni z paláce pod kůží sledovací čip, vyšlo by to nastejno. Ví přesně, kde se který z nich nachází. A právě teď ví o rozzuřené jízdě korunního prince. Jedna z rebelek jí přemluvila, aby královně neudělala nic zas tak hrozného. Celá ta rebelská akce na trzích byla pouze o vystrašení a stejně tak únos královny. Jenom lehce paláci připomněli přítomnost, moc a sílu rebelů. Dneska se chce připomenout s rebely také a to právě princi. Jede na své motorce, v černém upnutém oblečení a na hlavě má helmu, ve které má schované své růžové vlasy. Na první pohled jí nikdo nepozná. Vyjede z jedné uličky hned poté, co okolo ní Sawyer projede. Rychle ho dožene a začne ho předjíždět. Jakmile je před ním, motorku stočí kolmo k silnici před Sawyera tak, aby musel opravdu tvrdě dupnout na brzdy, aby to do ní nenapálil. Dívá se na něj, i když on jí přes helmu do obličeje vidět nemůže a s dalším krokem v jejich plánu čeká, až proběhne salva nadávek na její osobu a řízení od Sawyera. Moc dobře ví, jakej umí být princ nervák.*

*Jede co nejrychleji k paláci. Absolutně ignoruje povolenou rychlost. Proto se snaží jezdit ulicemi, kde nikdo moc není, aby ho nepotkal a ještě někoho nezranil. Myslí i na ostatní, občas. Přestože v duchu pořád nadává na rebely, neunikne mu, že ho někdo začne pronásledovat a předjíždět.*/Kdo je zas doprddele tohle?!/*Dneska nebude nijak moc milej.*/Tak ej to totální blbec?/*Pomyslí si, když ho ten dotyčný předjede a on musí rychle přibrzdit. Málem do té osoby narazí. Se vztekem si sundá helmu.*Co do háje chceš?*Zavrčí.*

*Vyjede za princem z jedné zastrčené uličky, kde na něj čekala a pak ho začne předjíždět a zařídí jeho rychlé zastavení. Pobaveně se pod helmou usměje jeho naštvanému výrazu.* /Tak tohle bude daleko větší zábava jak tanec v posteli. Ne, že by to princátko v posteli neumělo dobře, ale.../ *Proběhne jí hlavou a radši nechá tu myšlenku nedokončenou a po jeho otázce si sundá pomalu helmu a prohrábne si své růžové vlasy.* Taky tě ráda vidim, Barbie. *Ušklíbne se a pak se uchechtne.* Otázkou není to, co chci já. Ale co chceš ty. *Nakloní hlavu mírně na stranu a pobaveně na něj kouká. Pak si začne rádoby znuděně prohlížet své nehty.* Nebo ten tvůj nezájem o rodinu doopravdy není hraný a tobě je úplně jedno, co bude s tvojí mámou. *Napoví mu, o co tady jde. Ví, že po tomhle přijde o tu výhodu, že jí nezná a už se tak lehko nedostane do paláce.* /Možná se mi to povede kdyžtak s tim druhym./ *Napadne jí. Ale stejně to potřebovat nejspíš nebude. Palác má zmapovaný dokonale a útoky po celou dobu Selekce se už plánují.*

*Je naštvanej dost a když ho nějakej blbec začne předjíždět a on pak musí dost silně dupnout na brzdu, aby do toho člověka nenapálil, má chuť na něj začít řvát z plných plic, ale udrží se a tak jen nenávistně zavrčí o co tomu člověku jde. Sleduje jak si sundá helmu a když uvidí její obličej, dojde mu, že je to ta holka z baru..*/Jak že se jmenovala? Sandra? Ne.. ale něco na S to bylo../*Její obličej si pamatuje, ale její jméno už ne, to by byl až moc velký zázrak. Zamračí se, když zmíní, že nejde o to co chce ona, ale co chce on. Když zmíní mámu, napne se. Jeho mozek se rozhodne asi poprvé v životě začít pracovat a jemu dojde, že je jedním z rebelů.*Jedna z rebelů, jak jinak.*Poznamená. Pka se nadechne.*Co chcete výměnou za mámu?

*Sundá si pomalu helmu a pak si prohrábne své růžové vlasy. Sleduje, jak se princovi v očích zablýskne poznání. Řekne mu, že tady nejde o to, co chce ona, ale o to, co chce on a sleduje, jak se zamračil.* /Tak žárovka poznání zase zhasla./ *Napoví mu tím, že zmíní jeho mámu a u toho si znuděně prohlíží své nehty. Když princátkovi dojde, že je jedna z rebelů, ruku dá dolů a uchechtne se.* Páni. Takže přece jen ti ten pudr nezaprášil mozkový závity. *Ušklíbne se. Jasně, mohla by mu říct, že je přímo velitelkou rebelů, ne jen jednou z nich, ale zase mu nepotřebuje vyslepičit všechno. Jí to ještě myslí.* Jak jsem si myslela. Navenek předstírá, jakej je drsňák, ale přitom svojí rodinu bezmezně miluje. *Dramaticky se chytí za srdce a hraně si povzdychne, přičemž jí na tváři hraje pobavený úsměv.* Vsadim se, že kdybych jí sem teď nechala přivést, klidně by ses mi nabídnul místo ní, co? *Uchechtne se.* Ale neboj, bude to o něco snažší. /Jak se to vezme./ *Dneska jí moc nejde o zájmy rebelů jako takových. Jde jí o její vlastní pomstu, která s tím, že je rebel nemá nic moc společného.* Vím, že máte v paláci archiv všech dokumentů, který potřebujete pro statistiky obyvatelstva. Našla jsem ho. Nenašla jsem tam ale to, co chci. A to mi obstaráš ty. Chci jména lidí, kteří odložili děti do dětského domova tady v Angeles před devatenácti lety. *Řekne mu, co požaduje výměnou za královnu.* Je mi jedno, jestli mě vezmeš rovnou teď do paláce a najdeme to tam spolu, nebo jestli teď odjedeš a budeš to hledat sám. Každopádně svojí mámu uvidíš až potom, co ty papíry dostanu do rukou. A v jakym stavu bude záleží na tom, jak dlouho ti to bude trvat. Jedna hodina, jedna jizva od nás na památku. *Vysvětlí mu vše, co potřebuje vědět o tom, za jakých podmínek dostane svou mámu zpět a rozhodnutí, jak to udělá nechá na něm.* /Snad si dovede spočítat, jak velkej archiv maj, jak dlouho mu bude trvat to najít a pak mě ještě k tomu najít tady ve městě. Na jednom místě na něj tak dlouho čekat nebudu./

*Dojde mu, že je to ta holka z baru a že je jednou z rebelů.*/Jsem takovej blbec.. Ode dneška žádné chození do barů.. Jenom občas/*Rozhodně se to bude snažit mírnit. Když se zmíní o jeho máme, pevně rukou stiskne řídítka u motorky. Na její poznámmku raději nic neříká. Nejspíš by na ni něco nepěknýho zařval, ale teď ví, že se musí krotit, kvůli mámě.*/Udělám cokoliv, abych ji dostal co nejdřív a bez horších zraněních./Miluju svou rodinu a nestydím se ti přiznat nahlas.*Pokrčí rameny.*/I když většinu času dělám věci, které jim ubližují.. proto je lepší se od nich distancovat. Pak zase mlčí, čímž potvrdí její slova. Kdyby řekla, že výměnou za jeho mámu chce jeho, klidně by si s ní vyměnil místo neváhal by ani na chvilku. Poslouchá, co po něm chce a lehce se u toho mračí.*/Na co jí to do háje bude?/*Zavrčí v duchu ale navenek jen kývne.*Dá se to najít celkem rychle.. Máme to dobře seřazený.. Pojedeš se mnou a bude to rychlejší.*Řekne.*/Bude to lepší. Raději nikomu neřeknu, kdo to je a proč jdem do archivu.. Ještě by něco udělali a ohrozili tak mamku./*Když uslyší o jizvě za každou hodinu, zavře pevně oči. Jak moc je nesnáší ani nejde vyjádřit slovy.*Jedem?*Zeptá se.*

*Když jí řekne, že se nebojí přiznat nahlas, že svojí rodinu miluje, nadzvedne obočí a uchechtne se.* Jo, přiznávej si to nahlas, jak chceš. Stejně to nic nemění na tom, že se podle toho nechováš. *Pokrčí rameny a pak se vítězně pousměje, když mlčí a tím, jí potvrdí, že by šel klidně místo královny.* /To se bude ještě hodit./ *Proběhne jí hlavou a pak mu řekne, že to bude daleko snazší, než nějaká srdceryvná oběť a že chce jen papíry z jejich archivu. Sice ho už jednou našla, ale neměla tolik času, aby tam našla konkrétně to, co hledala. Nehodlá mu vysvětlovat, na co to potřebuje. To mu může být jedno.* Takhle se mi to líbí. *Usměje se na něj sladce a pak se pobaveně uchechtne, když vidí, jak pevně zavřel oči potom, co zmínila jizvy na památku. Vzhledem k tomu, že má svůj krk ráda mu nebude říkat, že i bez tohohle odpočtu jich má po těle už pár.* Až po tobě, princátko. *Ušklíbne, nastartuje motorku, nasadí si helmu a poodjede tak, aby mohl on odjet a ona mohla jet hned za ním.*

*Jen se ušklíbne a pak svým mlčením jí potvrdí, že by si místo se svou mámou klidně vyměnil.*/I S tátou, kdyby ta, byl on.. A nebo i Merliah a Edelynne a s Jasperem taky.. I když mě štve, je to můj bratr./*Proběhne mu hlavou. Když zjistí,co chce, neví, na co to potřebuje, ale souhlasí s tím. Je to malá cena za jeho mámu. Potom co zmíní jizvy, zavře oči, aby mu z úst neunikla další salva peprnějších nadávek na rebely a tu holku, co je před ním. Nasadí si helmu, nastartuje vyjede k paláci.*/Raději ji tam dovedu nějákým postranním vchodem../*Po deseti minutách přijedou k paláci, jede schválně zadnější cestou, kde nikdo moc není. Vypne motor a sleze z motorky, přitom si sundá helmu a počká i na tu Růženku. Přejde ke dveřím, otevře je a nechá ji vejít. Pravda je, že by ji nejraději praštil těmi dveřmi do toho jejího ksichtu, ale musí se krotit. Cestu zná dobře, takže ji bez sebemenších problémů zavede k archivu.*Takže děti odložený do sirotčince před devatenácti lety..*Zamumlá.*Přejde ke správnému roku.*Bude to v některých složkách s názvem "Sirotčinec.."/Jo to je logický../*Najde ji a vytáhne tři velké knihy.*Tohle je ono.. Jestli hledáš někoho konkrétního, je dobrý vědět, kdy byl ten dotyčnej do dětského domova odloženej.. Ty knihy jdou postupně podle roku..*Otevře jednu z knih.*Vždycky tu máš napsaný od kdy do kdy se sem ty údaje psaly a pak na to navazuje kniha další.. *Ukáže jí první knihu, kde je napsáno datum 1.1 - začátek nového roku a datum 3.4. - odtud pocházejí poslední zápisy. Po ní jde kniha, kde se zase začíná 4.4*/Snad jsem jí to vysvětlil logicky../

*Nasadí si helmu, nastartuje motorku a jede za ním do paláce. Cestou se pobaveně uchechtne, když jí dojde, kam jede.* /Takže žádnej epickej příchod hlavní bránou? Ne? Škoda. Já si počkam na nějakej útok./ *Proběhne jí hlavou a zaparkuje vedle jeho motorky. Sundá si helmu, kterou tam nechá a vydá se za ním do paláce, kde orientuje stejně dobře, jako on.* Žádné 'Jako doma'? Kde jsou tvoje způsoby? *Zeptá se ho a přitom se pobaveně ušklíbne. Dojdou do archivu a pak ho následuje, když hledá ty správné papíry. Mezitím se rychle rozhlédne okolo sebe, jestli tu není ještě něco, co by se jí mohlo hodit. Pak už má před obličejem tři velký knihy a jeho vysvětlení přikývne. Knihy si od něj vezme a položí je na stůl, který tady je.* /Fajn, takže jestli si to pamatuju dobře, rodiče mě tam hodili někdy v průběhu června./ *Vzpomene si a otevře druhou knihu. Nalistuje červen a pak projíždí pohledem všechny jména, která tady vidí. Přítomnost Sawyera momentálně naprosto ignoruje, protože se blíží tomu, aby po devatenácti letech zjistila, kdo jsou její rodiče. Jestli je vyhledá, aby se s nimi mohla seznámit, nebo proto, aby se jim pomstila za to, jaký život měla, se ještě nerozhodla. Konečně najde pohledem své jméno a hned se koukne na jména lidí, kteří jí do sirotčince odložili.* Mam vás. *Hlesne šeptem, ale i tak je v tom znát vítězný tón. Stránku vytrhne, složí a strčí si jí do kapsy v bundě. Pak se otočí k Sawyerovi.* S celou tou knihou se nepotáhnu. *Vysvětlí s úšklebkem, proč vytrhla list.*

*Rychle jede spolu s tou rebelkou do paláce. Chce to mít za sebou co nejrychleji, kvůli mámě.*/Jedna hodina jedna jizva a bůh ví, co jí už stihli udělat../*Pomyslí si naštvaně. Když jsou v paláci jde rovnou k archivu, aniž by jí řekl jediné slovo. Jenom se ušklíbne na její slova. Raději se soustředí na to, co má najít a kde to najde. Je tu hodně svazků, ale on ví, kde to najít. Po chvilce jí podá tři knihy a vysvětlí, kde co najde. Když v tom začne listovat, stojí kousek od ní a se zamračeným pohledem ji sleduje.*/Bože, jak dlouho to tam hledá? Půl dne?/*Zdá se mu, jako by čas utíkal čím dál pomaleji. Sleduje ji, jak vytrhla papír a schovala si ho do kapsy. Jen na to kývne.*Jak chceš..*Řekne jen.*Teď jdem pro mou mámu.*Řekne a vydá se ke dveřím, počká až jimi projde a vydá se zase k motorkám.*

*Když jí v rukou přistanou tři knihy, začne listovat v té, která obsahuje děti odložené do sirotčince v červnu. Po nějaké době najde co hledá a list vytrhne a schová si ho do kapsy. Když vidí, jak se princ vydal ke dveřím, uchechtne.* Co kdyby sis jí jel najít a já se tu ještě porozhlédla? *Navrhne, i když je jí jasné, že to neprojde. Nakonec se vydá s protočením očí dveřmi ven z archivu a jde směrem k místu, kde nechali motorky. Zná to tu vážně jak kdyby tu bydlela.* S vaší rodinou moc zábavy fakt neni. *Zkonstatuje nakonec.* Všichni jste tak obětaví, až se mi z toho chce zvracet. Ani nevíš, co všechno si nechala tvoje máma udělat, když jsem jí řekla, že jsi vlastně ani neodjel z města, ale že tě máma my. *Zavrtí pobaveně hlavou a pak otevře dveře, vedoucí na menší postranní nádvoří, kde mají motorky.* Až po tobě, princezno. *Uchechtne se.*

/Proč jí to tak moc dlouho trvá?/*Netrpělivě postává kousek od ní. Když má to, co chtěla, rychle se vydá ke dveřím.*Jo, jasně...*Řekne ironicky a protočí u toho očima. Rychlým krokem jde k místu, kde jsou motorky. Nechce se s ní vybavovat nějak moc, takže na většinu jejích slov nic neříká. Dokud se teda nezmíní zase o jeho mámě.*Cože?*Zavrčí, i když ji slyšel až moc dobře.*/Je to moje vina.. Trpěla kvůli mě.. Jsem strašněj syn. Nezasloužím si ji. Do háje, neměl jsem se sem vůbec vracet. Beze mě bude rodině líp../*Na obličej nasadí masku. Nikdo takhle nepozná, co cítí a jak se ve skutečnosti tváří.*Díky Růženko.*Usměje se na ni sladce. Nasadí si helmu a nastartuje motorku.*Po tobě.*Řekne a pak jede za ní na místo, kde drží jeho mámu.*

*Jeho ironické odpovědi se uchechtne, ani nečekala, že by tahle její otázka stála za jeho odpověď. Po cestě uzná, že je moc velká ticho a ona ho chce pro svůj dobrý pocit ještě vytočit.* No jo, slyšel jsi. To, že jsi odjel nám to strašně usnadnilo. Nebyla potřeba nikoho unášet, kromě jí. Stačilo jí říct, že ses nedostal ani z města, než jsme tě sebrali a že je to s tebou dost zlý. Kdybych byla fakt velká mrcha a nešlo mi o něco jinýho, nechala bych jí se za tebe obětovat. *Usměje se na něj jako andílek.* Možná kdybys neutíkal jako zbabělec... *Nedokončí tu větu a pokrčí místo toho rameny. Pak už otevře dveře na nádvoří a nechá ho jít prvního. Nadzvedne obočí, když se na ní sladce usměje a nazve jí Růženkou.* /To si něco šlehnul, když šel za mnou?/ *Dojde ke své motorce a pak vytáhne z kapsy mobil, vytočí jedno číslo a přiloží si ho k uchu.* Připravte jí. Tak, jak jsme se domluvili. Ani o minutu později. *Zavrčí poslední větu do telefonu a pak ho zase schová a pak si nasadí helmu, nasedne na motorku a vyjede z paláce.* /Tak zase na další akci./ *Rozloučí se v duchu s tou zlatou klecí a pak dojede, do ulice, ze které předtím vyjela, než ho donutila zabrzdit. Tam čeká další rebel, který drží pohublou postavu s pytlem na hlavě, ze kterého ale i tak koukají královniny fialové vlasy. Má na sobě stále to oblečení, které měla na trzích a díky tomu nejsou na její kůži vidět žádné šrámy, které jí na památku udělali.* Můžeš jí pustit. *Řekne rebelovi, který královně držel u hlavy pistoli a který jí hned poté pustí. Koukne na Sawyera a kývne hlavou k jeho mámě.* Není za co. *Ušklíbne se.*

*Když uslyší, že nakecali jeho mámě že ho sebrali a nedostal se z města, začne to v něm vřít ještě více než předtím. Zatne pěsti a hluboce se nadechne. Kdyby byl fakt hajzl, už by jí dal pěstí, ale on dívky nebije, i když tahle ta nána unesla jeho mámu. Navíc by jí mohla ještě něco udělat. A ano musí uznat, že je to z velký části i jeho vina. Snaží se rodinu chránit, ale ať udělá cokoliv, ještě více jim ublíží. Nazve ji Růženkou a potom si beze slova nasadí helmu na hlavu a počká, než ta rebelka vyjede, aby ji mohl následovat.*/Pomaleji by to nešlo?/*Ptá se v duchu.*/Klid Sawyere../*Dojedou na místo, kde ho donutila zabrzdit a od tama ještě do nějáké zapadlé ulice. Zastaví a podívá se okolo sebe, podezřívavě. Pak uvidí dalšího rebela, který drží pohublou ženskou postavu. Pozná vlasy své mámy.*/Je živá../*Úlevně vydechne. I když se mu nelíbí, že má u hlavy pistoli, ta za chvilku zmizí a on se vydá k mámě.*Neboj mami, to jsem já..*Řekne. Opatrně jí sundá z hlavy pytel, aby se ujistil, že je to skutečně ona. Jakmile zjistí, že je, trochu se pousměje.*/Je to moje chyba.. Že trpěla./Pojedeme domů..*Řekne a dojde s ní k motorce. Má tu jen jednu helmu, tu dá jí, posadí se na motorku a mámu posadí za sebe. Pak se naposled podívá s nenávistným pohledem na tu Růženku a toho druhého rebela a rychle odjede do paláce.*

*Řekne mu, co nakecali jeho mámě. Kdyby byla fakt mrcha, nechá královnu, ať se za svého syna obětuje a následně si chytí a zabije i jeho. Ale ona má jiné plány, které zaručují daleko více bolesti. Dojede se Sawyerem za zády do uličky, kde na něj předtím čekala a pak řekne rebelovi, který tu stojí s královnou a drží jí u hlavy pistoli, že jí může nechat jít. Koukne se na prince s tím, že nemá za co a pak sleduje, jak si svojí mámu nakládá na motorku. Když jí sjede nenávistným pohledem, se sladkým úsměvem mu zamává. Pak už je tu jen ona a rebel, na kterého se otočí.* Jeď zpátky do ghetta. Pozor, kdyby tě někdo sledoval. Já si musim ještě něco vyřídit. *Řekne mu a pak sedne na svojí motorku a odjede dál pátrat po svých rodičích díky nové indícii, kterou dneska získala.*

*Jakmile odběhla z parku, vydala se zpátky do ghetta. Luk se šípy nesla v rukou a po tvářích se jí pořád kutálely slzy. Nemůže uvěřit tomu, že si s ní její sestra takhle hrála. Že je celou dobu přímo v Angeles, nijak jí nekontaktovala a ani dneska by jí neřekla, kdo vlastně je a hrála by si na někoho úplně jiného s dojemným příběhem o tom, jak jí opustila její vlastní rodina.* /To ona opustila nás. Mě. Zapomněla na nás a lhala mi./ *Honí se jí hlavou. Její sestra pro ní vždy byla vzorem a to, že před čtyřmi roky odešla, jí hodně bolelo, ale nebylo to nic ve srovnáním s tímhle. Do ghetta ani nedošla. Zastavila se v půlce cesty uprostřed ulice a zjistila, že domů jednoduše nemůže. Nemůže tam přijít takhle, se slzama, který jí pořád nejdou zastavit. Jednoduše si zalezla do jedné zastrčené uličky, kam není moc z hlavní ulice vidět, tam si sedla na zem a rozbrečela se naplno. Ví, že se o ní budou asi rodiče bát, ale potom nějak vymyslí, jak jim vysvětlit, kde tak dlouho byla.*

*Celý den byl pryč z ghetta. Nejdřív se jen tak procházel městem, potom se rozhodl zajít do baru, kde si aspoň mohl v klidu sedět s trávou a nebýt rušený. No a potom se zase jen tak toulal městem. Teď už je na cestě zpátky do ghetta a bere to různě obklikami, jelikož si sem tam zaleze do postranních uliček, aby se mohl chvilku zastavit na normální cigaretu. Když však teď do jedné takové zaleze, pohled mu padne na dívku sedící na zemi. Ty vlasy by poznal i v úplně tmě a úplně všude, ale i tak jde blíž, aby se přesvědčil, že je to vážně jeho malá sestřička. Když zjistí, že to ona je, zrychlí na kroku a jeho výraz se změní v ustaraný a starostlivý. Sedne si vedle ní a ruku ji položí na rameno.* Eris? Stalo se něco? Proč nejsi doma? *Nakrčí starostlivě obočí, které stáhne ještě víc, když zjistí, že brečí.* Hej, ublížil ti někdo? *Malinko se odtáhne, aby se mohl kouknout, jestli nemá nějaké zranění.*

*Dojde jí, že takhle se doma ukázat nemůže, takže zaleze do jedné ze zastrčených uliček, kam nikdo moc nechodí a tam si sedne na zem, luk se šípy položí vedle sebe, a rozbrečí se naplno. Kolena si tiskne k sobě a má na nich položenou svou hlavu, zatímco se jí ramena otřásají vzlyky. Zrada od její sestry jí bolí opravdu hodně. Jakmile ucítí něčí ruku na svém rameni, trhne hlavou nahoru a podívá se, kdo to je. Bojí se, že je to Hedda, která jí našla. Pak ale zjistí, že je to její starší bráška. Nejradši by mu řekla pravdu, chtěla by mu jí říct, ale bojí se jeho reakce a toho, že to akorát řekne rodičům. Nechce zase vidět mámu plakat. Obejme ho okolo krku a zaboří obličej do jeho ramene.* Ne, neublížil. *Zavrtí lehce hlavou a snaží se zklidnit vzlyky a slzy.* Jsem v-v pohodě. *Vysouká ze sebe, i když ví, že to moc uvěřitelně nezní.*

*Když zabočí do postranní uličky, nečeká, že by tam někdo byl, proto je ještě víc překvapený, když je tam jeho mladší sestřička, kterou by tady rozhodně nečekal. Sedne si vesle ní a hmed no začne starostlivě zkoumat, jestli není zraněná, což ho napadne jako první. Ještě když si to spojí s postranní uličkou, ve které teď jsou. Když ho obejme kolem krku, pevně ji sevře do objetí, ale jeho starostlivý výraz se nemění.* Věř mi, že ti moc lhát nejde. *Pousměje se a malinko ji od sebe odtáhne, aby ji viděl do obličeje.* Nejsi v pohodě, jako tvůj brácha to poznám. A rozhodně někdo, kdo sedí v takovéhle uličce na zemi, není v pohodě. *Uchechtne se a nakloní zkoumavě hlavu na bok.* Vždyť víš, že mi můžeš říct vše. *Pokrčí rameny a zase ni k sobě víc přitáhne, aby ji mohl lépe obejmout.*

*Jakmile uvidí svého bratra, obejme ho okolo krku a snaží se přestat vzlykat a brečet. Pokusí se zalhat, že je v pořádku, i když ví, že to vůbec uvěřitelně neznělo. Podívá se mu do obličeje, když jí řekne, že jí lhaní moc nejde a pak letmo sklopí pohled. Chtěla by mu to říct, ale má strach. Zase ho pevně obejme a pak vydechne.* Slib mi, že to nikomu neřekneš. Hlavně rodičům. *Řekne mu nejdřív a doufá, že jí to slíbí.* Po...potkala jsem Heddu. *Řekne mu potichu a z očí jí zase začnou téct slzy, když si na to vzpomene.* Nejdřív měla přes obličej šátek a já jí nepoznala. Málem jsem jí ale střelila šípem, když jsem blbě mířila a ona si se mnou pak začala povídat. Řekla mi, že je Saskia a že jí připomínam její mladší sestru. Že má šátek kvůli popálenýmu obličeji a kvůli tomu jí její rodina zavrhla a ona se nemůže se svojí sestrou bavit. A pak jí ten šátek spadnul a byla to ona, Romeo. Hedda. *Vzlykne a setře si rukou slzy z tváře, i když je hned nahradí další.* Celou tu dobu je tady. Vykašlala se na nás a lhala mi. *Řekne mu, co se stalo a pak na něj upře svoje uslzené oči a čeká na jeho reakci.*

*Nechce vidět svoji mladší sestru smutnou a rozhodně by ho jen tak neodbyla tí, že řekne, že ji nic není, když to na ni mco dobře vidí. Po jejích slovech se zamračí, ale přikývne. Zvedne symbolicky prsty do vzduchu a přikývne znovu.* Něřeknu, neboj. Maš moje slovo. *Slíbí ji, ale potom když uslyší o co vlastně jde, jeho obočí vyletí snad až ke kořenům vlasům.* Cože jsi? Heddu? *Zamračí se, zavrtí hlavou a poslouchá ji dál. Když to řekne celý, značnou chvíli mlčí a tupě zírá před sebe. To co se teď dozvěděl ho bolí víc, než dává na sobě znát. Když Hedda odešla, neuvěřitelně ho to naštvalo a zamrzelo zároveň. * Řekla ti důvod? Proč ti lhala a proč odešla? *Snaží se mít pevný hlas, ale ten se mu an konci zlomí, takže se zase odmlčí a frustrovaně si rukou vjede do vlasů.* To nemohla udělat... Nemohla být celou dobu tady. Odešla a ještě měla tu odvahu zůstat ve stejným místě, kde žije její rodina. *Zašeptá si to spíše pro sebe, protože se to snaží vstřebat. Usilovně se snaží zaplašit slzy, které se derou ven a tak radši z mikiny vytáhne krabičku cigaret a jednu si vezme a hned si ji zapálí. Druhou rukou ji obejme kolem ramen a pohled zase stočí k ní.* /Nebylo by lepší, kdyby ji nastřelila jen málem? Vždyť kvůli ní teď trpí nejvíc mamka. Odešla a v pohodičce si žije pořád tady. Hezký, ségra, to se ti povedlo./ Třeba se to nějak vyřeší, třeba se k nám zase vrátí. *Pronese potichu a byl by moc rád, kdyby to byla pravda a ona si z nich jen blbě vystřelila a zase se k nim vrátila.*

*Nejdřív se musí ujistit, že to nikomu neřekne. Obzvlášť rodičům, protože ví, jak by je to bolelo a to nechce. Když jí to slíbí, krátce přikývne a pak mu řekne, co se stalo a u toho se jí z očí koulí jedna slza za druhou.* Řekla mi, že by mi to klidně vysvětlila. Ale držela mě u toho za ruku, já ... bála jsem se.. Bolelo to.. To, že mi lhala a že si hrála na někoho jinýho.. Přitom věděla, kdo jsem.. A já.. Prostě jsem utekla.. *Začne zase vzlykat. Na jeho další slova nic neříká, protože se sama snaží zastavit pláč a když vidí, jak vytáhne krabičku cigaret, trochu se zamračí. Nemá ráda, když kouří, protože nechce sledovat, jak si někdo z jejích blízkých ubližuje. Nechá jí, aby jí objal kolem ramen a sama se o něj opře.* Víme oba, že se nevrátí. Je to čtyři roky, Ro. *Namítne potichu a pak mu cigaretu sebere a udusí jí o zem.* Neubližuj si tim. *Napomene ho potichu.* Nechci ztratit i tebe. *Špitne potom smutně.*