Ulice v LA

*Přitaká. Klidně se i kvůli Eathenovi titulu vzdá, i když jejich syn má asi pravdu. Nemohou to udělat Sawyerovi. Nahals si povzdechne. Začne mluvit na Eris na kterou se i pousměje.*Jo, je mi to jasný.*Uchechtne se.*Pokud s ní jsi šťastný, nebudu vám v tom bránit a ani tvůj táta.*Podívá se na Jaspera.*Přejeme vám to.*Poděkuje i dívce za to, že Eathen neodjel. Připadá jí i trochu povědomá, i když neví odkud.*Prospěchářská strážkyně? Myslíš, že je s ním jenom kvůli penězům *Potřese hlavou.*Takže jsem podle tebe taky jen prospěchářská dcera bývalého rádce?*Zeptá se svého syna. Přijde jí to stejné. A zabolí ji to, že by jsi to mohl skutečně Eathen o ní myslet.*Klidně ji zvi, jak jsem řekla.*Pak zamrká očima a cítí, jak jí něco teče z nosu. Uvidí, že se jedná o krev a rychle odstoupí dále od Jaspera a i těch dvou. Podívá se na svého manžela.*To bude dobrý lásko, neboj.*Snaží se ho uklidnit, i když ji samotnou to dost vyděsí.*Jistě..*Přikývne. Sama i nemyslí, že by to bylo jen kvůli tlaku. Tohle se jí ještě nestalo. A k tomu neviděla rozmazaně, což je další příznak.*Nashlednou..*Rozloučí se s dívkou.*/Snad bude v pořádku../*Nemusíš jezdit.. Nechceš tam. Nechci, abys tam byl jen kvůli mě a byl nešťastný. Zůstaň tady Eathene. Já to zvládnu.*Jen chce, aby byl šťastný a jak řekl, v paláci nebude.*Pojedu vzadu.. Nevím se k tobě přibližovat.*Ji samotnou to bolí říct Jasperovi.*Nesmí se ti nic stát.. Bude to dobrý.*Pak se vydá k autu s uctivou vzdáleností. Nasedne na zadní sedadlo a nechá Eathena, který se k jejímu překvapení připojí taky, sednotu si dopředu. Nechce být blízko u nich.*Nemusíš jezdit.. Chci, abys byl šťastný a tam nebudeš.. Táta ti zařídí nějáký bydlení a ochranu strážných třeba.. *Podívá se prosebně na Jaspera. Jediné o co jí jde je, aby byl Eathen šťastný a myslí na to i teď, na ošetřovně, kam se dostala a kde potvrdili, že je nakažena.*

*Snažila se utéct, ale nemá jak. Jídlo jí nosí pravidelně třikrát denně, v pokoji ani není okno a dveře jsou zamčené. Nemůže se o to ani nijak pokusit. Už několik dní je jen v tomhle jednom pokoji. Vypadá docela dobře. Čistě. Má tu i vlastní koupelnu a skříň s oblečením, ale to je tak všechno. Co může dělat je jen zírání do stropu a pak se obávat nad tím, jak je na tom její rodina. Bojí se o Jaspera a své děti. Co ji překvapilo je, že ji vyléčili. Už není nakažená a vypadá skutečně dobře. Aspoň, co se týče toho viru. Teď je jí špatně kvůli něčemu jinému. Je znovu těhotná. Nečekala to a ani další dítě neplánovala. Brala antikoncepci, aby se chránila. No, není to nikdy sto procentní. Nebojí se teď jen o sebe, ale i o své dítě. Ano, sice ho neplánovala, ale už teď ho miluje. *Doufám, že budeš co nejvíce po svém tatínkovi. Je to totiž ten nejúžasnější člověk na světě, víš? *Pohladí se lehce po břiše, které jde vidět trochu. Je asi jen ve čtvrtém nebo spíše pátém týdnu, jak odhaduje. Zhruba od poloviny května byla na ošetřovně, takže spolu s Jasperem nespali. A už byla těhotná dvakrát, takže ví, jak dlouho to zhruba bude.*Hlavně doufám, že budeš zdravý nebo zdravá. Pokud se z toho nedostanu, ty musíš být v pořádku, rozumíš mi?*Na sobě má černé džíny a obyčejné bílé tričko. Najednou uslyší hluk. Zvedne pohled ke dveřím. Docela se bojí, co přijde.*

*Prakticky nespí. Buď je venku a hledá svou ženu, nebo na ošetřovně a snaží se uklidnit Eathena. Když už se dostane do komnaty, nemůže usnout. Hrozně se o ně bojí. O Char, o který už plno lidí mluví jako o mrtvé princezně. Dokonce už zvažují, že pohřbí prázdnou rakev. A o Eathena, který jako kdyby počítal s tím, že to nepřežije a za pár dnů bude mrtvý. Skoro každé jeho slovo zní jako loučení. Nepřežil by, kdyby měl ztratit své dítě. A nepřežil by ani, kdyby se jeho manželka oficiálně prohlásila za mrtvou a nenašla se. A už vůbec by nezvládl přijít o oba dva. Svoje tmavé kruhy pod očima, zmuchlané oblečení a to, že dost znatelně zhubnul, protože nedokáže moc jíst, se už naučil ignorovat. Do zrcadla se nedívá a radši s nikým jiným, než svou nejbližší rodinou a pár strážci nekomunikuje. Teď je opět venku a už potřetí obchází ta samá místa. Neví, jak je to možné, ale toho opuštěného domu si předtím nikdo nevšiml. Prý ho nikdo předtím neprohledával. Takže cíl jejich kroků je jasný. Už jenom to, že museli vypáčit dveře je podezřelé a moderní vybavení uvnitř jen potvrzuje jeho domněnku. Buď tady opravdu cítí přítomnost své ženy a nebo už začal bláznit z toho, že jí nemá u sebe. Nervózně stepuje venku, protože strážci musí nejdříve dům prohledat a pustí ho dovnitř, až ho uznají za bezpečný. Když ven přijde strážce s tím, že uvnitř není vůbec nikdo, je to jako rána do břicha. Věřil, že je vevnitř. Odmítá uvěřit tomu, že jí nenajde. Vydá se do domu a celý ho sám projde. Strážci si předtím nevšimli skříně, která stojí u stěny a za kterou je vidět, že tam něco je. S jejich pomocí jí odtáhne a objeví dveře. Ví, že je to jedna z posledních šancí, takže ani neposlouchá strážce a sám dveře vykopne. Odmítá počkat na ně, než to nějak zajistí a pak je rozšroubují.* Charity. *Hlesne, když jí uvidí naproti sobě a rychle se k ní vydá. Nedokáže uvěřit tomu, že je doopravdy skutečná.* Našel jsem tě. *Oči mu zalijí slzy štěstí. Chytne opatrně její obličej do dlaní, jako kdyby se bál, že se rozplyne a pak jí políbí.* Už tě nikdy nepustím z očí. *Zavrtí hlavou a po dlouhé době se mu na tváři objeví úsměv.*

*Několik dní je tu zavřená. Upřímně neví, kolik. Pár z nich byla mimo. Hádá, že se léčila z toho viru a oni ji drželi mimo schválně. připadá jí to tu ale věčnost. Ani neví, kolik je hodin a jestli je ráno neb večer. Jídlo jí nosí třikrát, ale nikdy jí nic neřeknou. S nikým nemluvila. Ale sama tu přece jen není. Už týden jí bylo špatně, zvracela a bylo jí to podezřelé. Navíc měla opoždění a začalo se jí rýsovat těhotenské břicho. Tohle už zažila, takže ví, o co jde. Nic jiného by to snad ani nemohlo být. Navíc pociťuje chuť klasicky na palačinky s okurkovým krémem. Který jí naučila připravovat Brikssi. */Možná se zase brzy uvidíme../*Pochybuje že se odtud dostane a spíše očekává, že ji tu brzy přestanou držet a ona se potká se sou tchýní, kterou brala jako svou mámu. Hádá, že je ani nezastaví to, že je v jiném stavu, i když jim to řekne, pokud by na to přišlo. Zkusila by to. Za pokus by nic nedala. Najednou uslyší nějakej hluk, chvilku ticho a následně další hluk, ale tentokrát jiný. Předtím jí to přišlo jako rychlý útěk, teď ale slyší jen klidné procházení po domu a tlumené hlasy. Následně i známý zvuk, hádá, že odstrkování nějáké skříně, za kterou se schovává tahle místnost. Stoupne si a jako by instinktivně si položí ruce na břicho, jako by to něčemu mělo snad pomoci. Někdo ale dveře vyrazí, to samo o sobě ji překvapí. Když se podívá, o koho jde, zalijí jí oči slzy štěstí. Skoro ani nedoufala, že ho někdy uvidí. Jde mu naproti a sama ho obejme.*Ahoj lásko.*Pousměje se na něj. Oplatí mu polibek, který tak prodlouží. Nechce se od něj odtahovat.*Neboj, už to bude dobré.*Pohlad ho po tváři. Až teď ho sjede pohledem a zamračí se.*Musíš se najíst, zhubl jsi a taky vyspat.*Poukáže i na kruhy pod jeho očima-*Jinak.. jsi v pořádku? A co děti?

*Sám se vydá do domu, i když mu strážci řeknou, že je prázdný a Charity v něm není a objeví za skříní schované dveře. Ty plně odkryje a pak je vykopne, protože odmítá čekat i minutu dýl, než strážci vyhodnotí situaci. Už čekal dost dlouho a potřebuje hned teď vědět, jestli tu Charity je, nebo ne. Jakmile jí za dveřma uvidí, ze srdce mu spadne obrovský kámen. Rychle k ní dojde a pevně jí obejme. Bojí se, že se mu rozplyne, takže jí opatrně pohladí po tváři.* Ahoj. *Usměje se na ní a políbí jí.* Myslel jsem, že už tě neuvidím. Říkali, že jsi mrtvá, že jsi to nemohla přežít. *Zavrtí rychle hlavou a rychle zamrká, protože od doby, co tuhle spekulaci slyšel prvně, mu to leželo v hlavě a bylo to jako nůž v jeho srdci. Když ho sjede pohledem, mírně protočí očima.* Nemusím nic. Když mám u sebe tebe, tak nemusím nic. *Vydechne šťastně, ale úsměv mu povadne, když se ho zeptá na děti.* Eathen... je nakažený. Nevypadá to s ním dobře. *Řekne jí pravdu, protože asi nemělo smysl jí to nějak zatajovat. Zjistila by to sama ještě během dneška.* Já, Wells a Tessa jsme v pořádku. Žádný příznaky. *Doplní pak hned stav zbytku jejich rodiny.* Co ty? Jsi v pořádku? Vypadáš...daleko líp, než kdokoliv čekal. *Sjede jí starostlivým pohledem, jako kdyby chtěl odhalit nějaké její zranění a jejího o něco víc vybouleného břicha si vůbec nevšimne. Teď je až moc šťastný z toho, že jí našel, než aby si všiml něčeho takového.* Slíbil jsem jim, že napíšu, jakmile tě objevíme. *Vytáhne z kapsy mobil a rychle tam vyťuká zprávu pro celou jejich rodinu. Pak zase rychle mobil schová a podívá se pozorně na obličej Charity. Nemůže se na ní vynadívat.* Ani nevíš, jak rád tě vidím. *Vydechne a znovu jí pevně obejme.*

*Jakmile někdo vykopne dveře a ona následně zjistí, že se jedná o Jaspera, o kterém nedoufala, že ho uvidí. Moc se bála, že se odtud nedostane a že svého muže nikdy nepolíbí a své děti neobejme, ale teď věří že to bude v pořádku. Obejme ho a zaboří si hlavu do hrudníku. Na chvilku jen zavře oči a vdechuje jeho vůni. Uklidňuje ji to. Dokazuje jí to, že je skutečně tady a jí se to jen nezdá.*Jsem v pořádku lásko. Živá a kupodivu i zdravá.. úplně.*Řekne a věří, že mu to i dojde. Sjede ho starostlivým pohledem. Nelíbí se jí, jak vypadá. Jde vidět, že zhubl a je očividně vyčerpaný.*Musíš. Musíš se najíst a odpočinout si. Vypadáš jako zombie.*Řekne mu popravdě.*Neboj, já už budu v pořádku. A pohlídám si, aby sis odpočinul.*Jasper ví, jak je tvrdohlavá a jak o něj má strach. Když je potřeba, dupne si a nedovolí mu prostě nic dělat, jen ležet. Už se to párkrát stalo, že mu nebylo nejlépe a většinou neopustil postel. Taky nikdy nebylo moc těžké ho přesvědčit.. Zeptá se na děti, o které si taky dělá starosti. Když slyší, že nejmladší jejich syn je nakažený, prudce se nadechne.*Neboj, teď už by neměl problém najít lék. Eathen bude v pořádku./Musí./Jsem v pořádku.Nakažená už nejsem. Oni mě.. vyléčili.*Jde to na ní vidět. Je naprosto v pořádku. Když ji sjede pohledem, napůl čeká, žes si všimne jejího břicha, al nediví se, že ne. Je to jen nepatrné. Nechá ho napsat rodině. A pak ho obejme.*A já tebe. Strašně jsem se o tebe a děti bála.*Nemyslela tady ani na sebe, ale na ně. Když svůj stisk ještě trochu zesílí a obejme ji pevněji, lehce se od něj odtáhne.*Bacha lásko. Přece bys nechtěl umačkat naše čtvrté dítě. *Vezme jeho ruku a položí ji na své břicho, které je trochu zakulacené.*

*Přivine si jí k sobě a nadechne se vůně jejích vlasů. Když jí ucítí, rozbuší se mu srdce. Je to něco jako jeho droga a nechápe, jak to bez ní mohl tak dlouho vydržet. Ví jenom, že už jí nikdy nechce ztratit.* Úplně? Žádný příznaky? Vážně se cítíš dobře? Jak ... jak je to možný? *Těká nechápavým pohledem po jejím obličeji. Když vyjádří nespokojenost s tím, jak vypadá, neubrání se protočení očí. Jemu teď vůbec nepřipadá důležité to, jak je na tom on sám.* Jsem v pořádku. O mě si nedělej starosti. Teď jsi důležitá ty. *Pohladí jí po tváři a pak se potichu uchechtne, když mu řekne, že si ho pohlídá.* Leda když budeš odpočívat se mnou. *Zamumlá s úsměvem a políbí jí jemně na čelo. Pak jí řekne, jak jsou na tom děti, přičemž jí řekne i pravdu o tom, že je Eathen nakažený a nevypadá to s ním dobře.* Musí ho najít hodně rychle. *Snaží se polknout knedlík v krku, který se mu tam udělal. Jednak chce brečet bezmocí kvůli stavu Eathena a jednak štěstím, že právě našel svou ženu. Napíše dětem, že jí našli a pak si jí k sobě pevně přitáhne a obejme jí. Když se od něj odtáhne, nechápavě se zamračí. Když slyší o dalším dítěti a Charity položí jeho ruku na své břicho, má pocit, že se mu zastavilo srdce. Těch šoků je už nějak hodně, takže mu trvá asi čtvrt minuty, než mu dojde, že mu vlastně Charity oznámila, že je těhotná.* Char, já.... To vážně? *Sleduje ohromeně její břicho, po kterém jí pohladí a cítí, jak ho má o něco vyboulenější a pak se podívá do jejího obličeji.* My budeme mít další dítě? *Zeptá se pro ujištění, protože to pořád nedokáže pobrat.*

*Řekne mu, že je úplně v pořádku. Není už nemocná. Vyléčili ji tu.*Úplně. Žádný příznaky nemám.. Kdyby jo, už bych tu nebyla. Oni mě.. vyléčili. Nevím proč. Asi chtěli jen výkupný.*Pokrčí rameny. Nic víc ji nenapadlo.*Dávali mi nějáký léky.. Ten vir pravděpodobně udělali oni. Už ale týden nic neberu.. Pochybuju, že bych v sobě ještě od nich něco mělo a asi nic nezjistíme, ale mohli bychom to zkusit.*/Jednou mi odeberou krev, aby to zjistili, to přežiju. Za pokus to stojí./*Pak řekne, že on sám nevypadá dobře a lehce se nad tím zamračí.*Jenže přesně tak moc, jak jsem já důležitá pro tebe, ty jsi pro mě. Pochop to. A momentálně vypadáš hůř, jak já.*Řekne mu, že si ho pohlídá, donutí ho odpočívat a najíst se.*Neboj, nehnu se od tebe. Stejně hádám, že ty mě neplánuješ pustit snad ani na chvilku do koupelny.*Nedivila by se, kdyby se ani tohle Jasperovi nezamlouvalo. Zamilovaně se na něj usměje. Stejně zamilovaně, jako před dvaceti lety.*Snad ho najdou.. Můžou začít rovnou tady. Podle mě je to jejich práce, když mě i vyléčili.. Třeba tu bude stopa a nebo i ten samotnej lék.*Podívá se ze dveří, do docela dobře zařízeného pokoje. Pak ho taky obejme, ale když jeho stisk ještě zesílí, odtáhne se a varuje ho. Až přijde do paláce, půjde ihned na ošetřovnu. Aby ji zkontrolovali, kvůli viru, odebrali krev a zjistili, jak je na tom to dítě a jestli je v pořádku. Takže by se to Jasper stejně dozvěděl. A raději mu to řekne sama a teď. I když to taky není nejvhodnější, teď jaksi nemá jinou možnost.*Tipuju, že ano. Takhle jsem se cítila vždycky, když jsem byla těhotná. Navíc.. Mám tři týdny zpoždění, chuť na palačinky s okurkovou šťávou a ranní nevolnosti a to břicho takže.. Hádám, že budu tak v pátém týdnu? *Od poloviny května jsem byla na ošetřovně, takže to vychází jedině takhle.*Jindy spolu už nespali od té doby a ona nespala s nikým jiným. Je Jasperovi věrná, miluje ho. Chvilku mlčí a čeká, až se k tomu nějak blíže vyjádří Jasper. Doufá, že mu to nebude tolik vadit a že z toho spíše bude šťastný.*

Viděla jsi je? Nevíš, kdo to byl? *Přijde mu divné, že jí jen tak vyléčili, ale je to jedině dobře. Nedokázal by o ní přijít.* Vědci a doktoři v paláci jsou skvělí. Třeba něco objeví. Třeba díky tobě dokážeme ten vir porazit. *Ví, že šance nejsou vysoké, ale to nebyli ani v případě jejího nalezení a i přesto jí teď může konečně držet v náruči.* Tak to teda pěkně děkuju. *Zasměje se.* Ale je to jenom tím, že ty vždycky vypadáš dokonale. *Dodá a pohladí jí palcem po tváři. Ne, do koupelny budu chodit s tebou. Hlavně pokud se půjdeš umýt. *Usměje se na ní a skloní se k ní, aby jí mohl s neskrývanou touhou políbit.* Jo, už je na cestě tým vědců z paláce. Snad něco najdou. *Má o Eathena dost strach a doufá, že se doktorům podaří ho vyléčit. Když se pak odtáhne z jeho objetí, zmateně se zamračí, ale než stihne být nějak dotčený, Charity mu oznámí, že čeká jejich dalšího potomka. Překvapeně jí sleduje a zatím to uvnitř pomalu zpracovává.* K tomu doktorovi jdu s tebou. *Rozhodne hned, protože chce být u toho, když jim to doktor potvrdí.* Eathen nám něco omlátí o hlavu, až zjistí, že už nebude nejmladší. *Zasměje se a pak se k Charity skloní a políbí.* Tak moc vás oba dva miluju. *Pohladí jí znovu po břiše.* Připravena jít domů? *Nadzvedne obočí, když se za nimi ozve hlas strážce, že je připravené auto, které je odveze do paláce.*

*Přikývne.*Jo, vím. Najdeme ho a získáme ten lék. Všechno se napraví.*Doufá, že teď už to půjde snadněji.*Jo. Za pokus nic nedáme. Snad doktoři něco najdou.*Skutečně v to doufá. Pak řekne, že on nevypadá dobře. Jde na něm vidět, že je dost hubenější a unavený. Dohlédne na to, aby si odpočinul. Zasměje se.*Vždyť víš, že pro mě jsi dokonalý. Ale kruhy pod očima a dost viditelná kila dole.. *Potřese hlavou.*Musíš se pořádně najíst a odpočívat, jak jsem řekla.*Pak potřese hlavou.*Nevypadám.*Nesouhlasí s ním.*Návštěvy v koupelně, když se umývám jsou u tebe dost běžné. To není nic neobvyklého.*Usměje se pobaveně. Oplatí mu polibek, se stejnou touhou. Chybělo jí to.*Snad ano. Musí ale dávat pozor.. Otevřít každou poličku, podívat se na všechno podezřelý.. stejně jak tenhle pokoj byl skrytej, může být i něco dalšího.*Hlavně ať jsou pozorní.*Vážně doufá, že se jim podaří něco najít a nebo dopadnout pachatele. Aby zachránili ostatní a především jejich syna. Trochu se odtáhne z jeho objetí, aby ji neobjímal tak silně a ještě se něco nestalo miminku. Musí být teď o trochu více opatrní. Hned mu to vysvětlí, aby nebyl nijak ublížený a trochu nervózně čeká na jeho reakci, ale bere to podle ní skutečně dobře.*S tím počítám. *Řekne mu. Pak se zasměje.*Už nebude no.Jen doufám, že to dítě bude zdravé. A jo, vím, že je dost brzo.. Ale kdyby to byl kluk, ráda bych ho pojmenovala Keenan a kdyby holčička, tak Brikssi.*Mrzí ji, že to neudělali už předtím.. Minimálně v případě Tessy, ta měla nést jméno své babičky. Oplatí mu další polibek, do kterého se i usměje.*A my tebe.Neskutečně moc. Už se těšíme, až nám zase bude tatínek vařit. Palačinky s okurkovou šťávou.*Zazubí se na něj. Podívá se na strážce a pak zase na Jaspera a přikývne.*Připravena. Už chci obejmout své děti, teda aspoň Wellse a Tessu. Za Eathenem taky zajdu.*Chytne ho za ruku a s menším úsměvem vyjde z toho pokoje až do auta, které je odveze do paláce.*

Kdo to byl? *Stáhne trochu obočí a sleduje její výraz. Pak jí řekne, že je pro něj dokonalá a tím pádem vedle ní samozřejmě vypadá daleko hůř.* Nějak jsem neměl chuť k jídlu a nemohl jsem spát. Ale není to se mnou tak hrozný. Je to pár kil a menší spánkovej deficit. *Pokrčí nad tím letmo rameny.* Neboj, v paláci se najíme a vyspíme spolu. *Mrkne na ní a nijak neskrývá v posledních slovech zamýšlený dvojsmysl.* A budu v nich velice rád pokračovat. Jak mám odolat, když vím, že jsi jenom za tou tenkou zdí nahá? *Koukne na ní, jako kdyby nechápal, že jí to nemůže být jasné. Pak jí s touhou políbí a po jejím doporučení, kde všude hledat, pokýve hlavou.* Neboj, jedou sem ti nejpozornější. /Ne ta banda, co mi říkala, že tu nejsi a já si tě musel najít sám./ *Proběhne mu hlavou, ale radši si ironické poznámky nechá na někdy jindy. Pak už ale rozdýchává, že bude otcem dalšího dítěte. Když slyší, že by to dítě chtěla pojmenovat po jeho rodičích, musí rychle zamrkat, protože ho to dojme. Ztráta mámy ho pořád bolí.* To je skvělej nápad. Myslím, že by z toho oba dva měli radost. *Usměje se na ní.* Někdy bysme mohli udělat zase rodinnou večeři. Pamatuju si, jak se Wells a Tessa nedokázala nabažit kakaa a pak neměli ani hlad. *Zasměje se nad tou vzpomínkou.* Oni se tě nemůžou dočkat. *Stiskne jí ruku a spolu s ní vyjde z domu, kde nasednou do auta a dojedou zpátky domů do paláce.*

*Na akci samozřejmě nesmí chybět. Zvlášť, když jde o něco takového. Ví, že na dětský domov mohli i přispět a přesně to udělala. Dala sem všechny peníze, které doposud dostala od paláce za účast v paláci a ještě více.  Chce, aby se ty děti měli co nejlépe.*/Když se na ně rodiče vykašlali a nebo o ně přišli.. Ať mají aspoň dobré oblečení, jídlo a hračky./*Na sebe si vzala modré šaty, dlouhé ke kolenům. Celý její outfit je sladěná do modré. I lodičky, nalakované nehty a oční stíny také modré, trochu třpytivé. V uších má náušnice. Vlasy má v culíku a na jedné straně i ponky. Tři. Na akci ji odveze auto z paláce, jako i ostatní účastnice. *

*Dnešní akce není zrovna moc častá, ale docela se na ní těší. Jednou za čas se takhle obyvatelé paláce vydají za dětmi buď do nemocnice nebo do dětského domova. Děti má dost rád, i když z těch svých má spíše nervy. Ale ty cizí jsou ve většině případů zlatíčka. On sám se teď těší na nového upírka, kterého čeká jeho skvělá žena. I díky ní se na dnešní akci dosti těší. Bude to další čas strávený s ní. I když by radši zůstal v posteli, ale stačí mu být jednoduše někde s ní. A ona stejně pořád chtěla do města, takže dnes s ní do města půjde (za doprovodu plno lidí a ochranky, takže bude více v klidu) a tím pádem to má zase na nějakou dobu odbyté. Ona ale nejspíš neví, že až bude chtít do města na zmrzlinu, využije tuhle akci jako výmluvu, proč jí udržet v bezpečí domova. Teď už ale rychle míří z pracovny do komnaty, kde svou ženu přivítá polibkem.* Promiň, trochu jsem se zdržel. Dneska bylo nějak moc papírů. *Omluví se jí a hodí na sebe čistou bílou košili, u které si vyhrne rukávy až k loktům. Sako dneska nepotřebuje.* Můžeme? *Nadzvedne mírně obočí a jakmile můžou, dojde s ní na nádvoří k autu, kde jí podrží dveře u spolujezdce a odveze je oba k dětskému domovu, kde z auta vyleze.* Tak kde jsou ostatní? Zase zdržujou. *Postěžuje si.*

*Dlouho, hodně dlouho na žadné akci nebyl, protože byl nějakou tu dobu pryč a pak ho ani žádná akce nějak nelákala. Protože je mu lépe s jeho snoubenkou někde mimo lidi. Před zrcadlem si ještě upraví hnědou košili a vlasy si jen tak prohrábne rukou a to považuje za účes. Pak se usměje na Nav a nakloní hlavu na bok.* Můžeme? *Zeptá se jí s úsměvem a následně nastopuí do auta, které je odveze k dětskému domovu. Z auta vystoupí jako první, aby pomohl Nav a pak se na ni zase pousměje.* Jdeme dovnitř? *Rukou mávne ke dveřím dětsého domova a trošku nervozně si prohrábne vlasy, jelikož dlouho neby v obklopení tolika dětí, ale aspoň to může brát jako menší zkoušku, než se narodí to jejich škvrně.*

*Dneska ji čeká návštěva dětského domova a to si nemohla nechat ujít. Od mala má ráda děti a vždy když může, tak se jim věnuje. Možná je to i tím, že nemá žádného mladšího sourozence, a tak ji nemá kdo otravovat a lézt na nervy. Celý outfit má sladěný do červena. Vlasy má rozpuštěné a má jemné nenápadné, líčení. V paláci nastoupí společně s ostatními účastnicemi do auta. Netrvalo to dlouho a dorazili na místo. Usměje se a vystoupí z auta ven.*

*Těší se na návštěvu těch dětí. V tom domově byli několikrát a pokaždé si to alespoň ona užila. Ty děti tam jsou naprosto zlaté. Na sebe si vzala modré šaty, dlouhé ke kolenům a s krátkými rukávy. Je přece dost teplo na dlouhý rukáv. Vlasy má jen tak rozpuštěné. V uších má náušnice, perly. Líčení jen jemné. Nechybí ani lodičky v modré barvě. Čeká na Jaspera v jejich komnatě, má trochu zpoždění, ale to nevadí. Aspoň si ještě trochu poupraví makeup. Když se otevřou dveře, otočí se na něj a okamžitě se usměje a oplatí um polibek.*V pořádku. *Ujistí ho a pak přikývne.*Můžeme.*Dojde s ním až k autu, do kterého nastoupí a jakmile dojedou k dětskému domovu, vystoupí.*Očividně je taky něco zdrželo.*Pokrčí rameny.* Tak na ně prostě nebudeme čekat..*Chytne ho za ruku a táhne dovnitř.*Pojď, už se na ty děti moc těším. Zase jim budeš dělat koníčka a pak nadávat na klouby jako nějáký starý dědeček.*Poškádlí ho trochu.*

*Má sto chutí zůstat u sebe v komnatě, zalejzej v posteli s flaškou nějakýho alkoholu, ale moc dobře ví, že jeho nepřítomnost na takovýhle akci by veřejnost vůbec nevzala dobře. A on už si to u všech posral dostatečně, aby ještě poslouchal, že je necitelná stvůra, co se vysere na opuštěný děti. Takže se zvedne a aspoň se pokusí ten "smrad", na který si včera stěžovala Alessia, zaplácat voňavkou a deodorantem, jak mu radila Polaris. Včera večer se totiž opil a na sprchu vykašlal. Aspoň se obleče do čistých černých kalhot a šedé košile a v tý se vydá na nádvoří, kde na něj čeká jeho auto. Je tu připraveno i plno limuzín pro účastnice Selekce a zahraniční hosty, kteří auto nemají, aby se všichni pohodlně dopravili do dětského domova. Dojede tam a zaparkuje na parkovišti. Ještě ale zůstane sedět v autě, pevně svírat volant a zuby a u toho se dívá předním sklem před sebe. Chce aspoň trochu uklidnit, než půjde dovnitř.*

*Docela se těší na ty malé špunty,protože ji docela chybí její sourozneci, takže je ráda, že aspoň za nějakými dětmi může a ještě za takovými, který nemají domov a rodinu. Na sebe si vzala tmavě modré šaty, které mají volnější rukávy, tmavě modré lodičky a vlasy si nechaa převážně rozpuštěné, i když pár pramínků má vzadu sepnutých. No a poté má trochu tmavší rtěnku a také tmavší oční stíny. Když jí auto odveze před dětský domov, vyleze ven a pohled upře napřed na dům, přičemž se poté rozhlédne i kolem sebe a ještě trochu skloní pohled, aby si viděla aspoň trošku na krk, přičemž se ujistí, že má všechny červené flíčky, které ji tam ještě zůstaly zakryté.*

*Dnešní akce pro ni působila opravdu výjimečně, jelikož měla moc ráda děti. To už prokazovalo i to, jak každé léto jezdila na dětské tábory, kde dělala lektorku ostatním dětem. Proto se opravdu na dnešní akci těšila, byla nedočkavá už od rána. Na sobě měla světle modré společenské šaty, vlasy měla volně rozpuštěné, akorát trochu navlněné a líčení měla jemné, skoro až nenapadné. Když jela společně společně s ostatními dívkami ze selekce, zdálo se jí, že je ta cesta nekonečná. Avšak, když už byly dívky na místě, co nejklidnejším krokem vyšla ven, musela se držet, aby z auta nevylítla. Skrz své brýle se dívala na dům před ní a na tváři ji poletoval široký úsměv.*

*na dnešek zvolila červené šaty, které ji sahají těsně pod kolena. Přední pramínky vlasů má seplé vzadu. Líčení i doplňky má sladěné do zlaté barvy a na nohou červené lodičky. Celkem se těší, že vypadne z paláce a uvidí taky něco ve městě. Ještě tam nebyla. Jako všichni ostatní přijede do dětského domova autem z paláce. Moc neví, jak tuhle akci vnímat. Těch dětí je jí samozřejmě líto a je naštvaná, že jich je v domovech tolik. Chce se trochu krotit...přeci jen nechce být hnusná na děti, ale díky tomu, jak ní tahle situace štve neví, kolik toho vydrží. Jakmile přijde do dětského domova, začne se bavit s jednou holčičkou a snaží se být co nejmilejší. Aspoň v jejich měřítkách.*

*dnešní akce jí vyvedla z míry ...ona to s dětmi neumí. Nedokáže si představit že by jich měla kolem sebe plný dům. Komorné jí pomohou s oblečením a líčením. Rozhodli se pro co nejsvětlejší barvy a jemné líčení. Chce působit mile. A rozhodně ne zbohatle a přeplácaně. Nechá se odvést na misto. Cestu moc nevnímá a když zastaví před dětským domovem chvíli se zdráhá vystoupit. Nakonec ale vystoupí ale zůstane jen koukat na dům. Přijde jí to depresivní.

*Na akci jdou trochu se Zaydenem se zpoždění, ale snad to nevadí. Upřímně na ty děti se strašně těší. Vzala si na sebe stříbrno-bílé šaty. Vršek je stříbrný, třpytivý a sukně jen čistě bílý. Lodičky jsou taktéž třpytivé. I její líčení. Nehty jsou nalakované stejnou barvou, jakou má i sukně šatů. Vlasy má stažené vzadu. Vzala si set šperků - náušnice a náhrdelník.* Moc se na ty těším. děti mám ráda, jsou roztomilé, nemyslíš?*Zeptá se ho s úsměvem.*Těším se, až je někdy budeme mít my.*Zazubí se na něj. Chce vidět jeho reakci, jestli třeba znervózní nebo tak. *Viděla bych to tak na dvě dětí. Ideálně holčičku a chlapečka. Abychom měli od každýho jedno.*Auto je doveze až na místo a oni společně vystoupí.*

*Bez Clavia na žádnou akci nešla, protože by tam neměla co dělat a když se vrátil, ani jednomu z nich se nikam nechtělo. Radši spolu doháněli ztracený čas. Na sobě má tmavě modré šaty pod kolena s ladícími lodičkami. V tmavě modré barvě má i oční stíny a nehty. Její těhotenské břicho je už docela dost vidět, takže ani volnější sukně šatů jí ho už nezakrývá. Šaty moc nekrývají ani prsa, která se díky těhotenství jí dost zvětšila oproti normálu. Právě u ní začíná druhý trimestr, takže i nevolnosti jsou na ústupu a celkově si těhotenství začala více užívat.* Můžeme. *Přikývne s úsměvem a pak už s ním nastoupí do auta a pohledem sjede dětský domov. Ten je jí dost známý. Často sem chodila hrát dětem na kytaru, když sem přijela, takže se těší, až je uvidí znovu.* Jasně. Jen ať se připravíš na otcovství. *Mrkne na něj pobaveně a pak vystoupí z auta a vydá se s Claviem ruku v ruce do domova. Jakmile se objeví vevnitř, pár dětem se hned rozzáří oči a přiběhnou k nim. Hned se začnou vyptávat, jestli přinesla kytaru a jestli jim dneska zazpívá.* Promiňte, dneska kytaru nemám. Ale určitě vám sem někdy zase přijdu zahrát. *Omluví se jim a na všechny z nich se usměje.*

*Omluví se Charity za zpoždění a potom se s ní vydá k autu. Jakmile dojedou k dětskému domovu, zjistí, že jsou tady první, na což si samozřejmě musí postěžovat.* Nějaká moc natěšená. *Zasměje se a nechá se jí dotáhnout dovnitř.* Ani náhodou. Na nic nadávat nebudu. Jsem ve skvělé formě. O čemž svědčí taky tvoje chutě na zmrzlinu. *Zazubí se na ní a pohledem sjede k jejímu bříšku. Víc, než na děti v domově se těší na toho upírka, který se za pár měsíců má narodit. Jakmile se ocitnou mezi dětmi, pár jich hned obklopí s nadšenými úsměvy a začnou se jich vyptávat na různé věci, na které jim začne odpovídat. Během chvilky přejdou děti od dotazů k žadonění o společnou hru. Všimne si jedné nesmělé holčičky, která stojí kousek stranou a oba dva je pozoruje jiskřícíma očima. Stiskne Charity ruku a pak se vydá k ní a sedne si před ní na bobek.* Ahoj, jak se jmenuješ? *Zeptá se jí s milým úsměvem. Holčička mu odpoví, že je to Lydia. Všimne si, že v ruce žmoulá nějakou knížku, tak se podívá, co to je.* Máš tuhle pohádku ráda? *Po jejím přikývnutí mu ale dojde, že nejspíš ještě nebude umět číst, takže jí vezme, posadí se do jednoho křesla a Lydiu si dá na klín a pak jí začne z knížky předčítat.*