Ulice v LA

*jakmile slysi z povzdali hudbu zt se nemuze dockat az budou na miste a on bude moci tancovat a vnimat kazdy rytmus hudby, ktera bude hrat. Netesi se jen na tanec a hudbu, ale taky na to, az se s klukama napije.* /Jen dofam, ze ta nenarazim na nikoho z rodiny a budu se moct poradne napit./ *Pomysli so a nasledne jsou na festivalu a davem se prodoraji k nejakem podiu, kde hraje momentalne tanecni hudba a tak se od kluku odpoji a zacne tancovat. Netancuje sice nejak divoce, jak je jinak zvykly, ale, co uz. Hlavne, ze tancuje. Ze zadu do nej, ale nekdo narazi a on se hned ohledne pres rameno a vsimmne si fialovych vlasu. Hned se mu za brylemi zablyskne v ocich a jeho usmev se rozsiri.* Lukostrelkyne z parku? *Zpta se ji i kdyz je tim jisty.* A v pohode nic se nestalo. *Zatoci se na pate.* Tancovat stale muzu, takze jsem klidnej.

*Řekne, že si určitě někoho najde. Nějakou princeznu nebo nějak tak. Se kterou bude šťastný, což si podle ní i zaslouží. Wells je moc milý a líbí se jí, ale ví, že někdo jako ona by si na něj myslet neměl. Po jeho slovech, když ještě řekne, že chce příjemnou společnost, jak několikrát řekl, že je jí ona a když se jí ještě podívá do očí, zase zčervená. Neví, jestli si jen něco nalhává nebo jí chtěl něco naznačit. Nechce si dávat falešné naděje. Ale raději to nechá být a mluví s ním o knihách.*Můžeš si přečíst Pýchu a Předsudek a já Na větrné hůrce a můžeme společně probrat, jak se nám to líbilo.*Navrhne.*Jo, to by bylo nejlepší*Nemá útoky rebelů ráda a samozřejmě by si taky přála, aby nebyly.*Nechápu, jak si ale mohou myslet, že tím něco zlepší.. Ať už uděláte cokoliv vždycky tu bude někdo, komu se to nebude líbit.*Pokrčí rameny.*Nemůžou být spokojení všichni a vždy tu bude někdo, kdo bude takhle protestovat, to by si měli uvědomit.*Nelíbí se jí kasty, ale kvůli tomu nebude vraždit nevinné lidi. Poslouchá jeho historku o tom, jak rodiči přišli k jeho jménu a na konci se zasměje.*Fakt? To bych ráda.*Řekne nadšeně.*Věřím ti, že nikomu neublíží. Jak je vůbec starý? Dvacet let? *Ví, že Wellsovi bude tak nějak a když jeho máma Boswell věnovala jeho otci jako mládě, vycházelo by to tak.*

*Vykoukne ze zákulisí a všimne si Aless. Z toho pohledu ho píchne u srdce. Pak si ale všimne někoho dalšího, svého bratra Camerona. Vyjde ze zákulisí a hned k nim zamíří.* Fajn. Tak udělej čelem zad a pěšky se dostaň zase zpátky než tě zaškrtim já nebo táta. *Doporučí mu a pak se koukne na Aless a nadzvedne obočí.* A kde k němu přišel? *Zeptá se jí, ale nedokáže s ní mluvit tak naštvaně, jako s Cameronem. To prostě nejde. Když vidí, jak se za ní Cameron schová a chytne jí za ruku, zabolí ho na hrudi.* /Takhle jí chci držet já.. Být její ochránce, držet jí za ruku, aby se na mě usmívala.../ *Honí se mu hlavou a pak si povzdychne. Jakmile slyší o druhém ochránci, trochu ztuhne. Ví moc dobře, koho myslí.* Cole snad dorazí, za chvíli hrajem. *Kývne hlavou směrem k pódiu a pak si prohrábne vlasy.* Jestli tě teda neotravuje.. Pohlídáš ho? *Zeptá se jí.* Nebo klidně můžete oba do zákulisí. *Navrhne jí.* /A když tady Cole neni, mohl bych tam s ní být sám.. Cama nějak zaměstnam lvíčetem./

*Ma vztek na jeho sestru a zároveň sám na sebe. Nejradši by jí nic nikdy neříkal, jelikož tohle by se pak nemuselo stát. Poté však zase dojde k Navyi a je překvapený tím, co řekne. Přece jen by nečekal, že mu odpustí. A když jo, tak ne hned teprve po druhé, co se vidí. Chytne ji za ruku a pousměje se, když mu ji stiskne. Poté ji přiloží ruku na tvář a neodolá a prostě se k ní nahne a políbí ji. Není si ale jistý, jestli udělal správný krok, takže pohled sklopí zase k zemi. Pohled ale zvedne, když ho chytne za bradu a věnuje ji další menší úsměv.* Pořád na to nedokážu přestat myslet. Na to, že jsem ti byl schopný ublížit. Sice každý děláme chyby, ale taly se ty chyby snažíme napravit. A nejlíp hned. A já byl zbabělý a nic jsem pro to nedělal. *Zamumlá a smutně se na ni usměje. Je neskutečně vděčný za to, že mu odpustila, ale sám sobě si bude odpouštět dlouho.*

*Začne na festivale tancovat do rytmu hudby a na tváři jí přitom hraje šťastný úsměv. Pak ale omylem vrazí zády do někoho jiného. Hned se k němu otočí a omluví se mu. Zdá se jí povědomý, ale nedokáže ho zařadit. Jakmile se jí, ale zeptá na park, dojde jí, s kým mluví.* Akorát dneska bez luku. *Zazubí se na něj a pak se usměje, když ho sleduje, jak se zatočí na patě.* A jde ti to. *Uzná.* Jsi tu inkognito? *Nakloní pobaveně hlavu na stranu, protože díky kapuci a brýlím mu nejde skoro vidět do obličeje.*

*Je docela nervózní, proto tak jako před každým koncertem, co hrají si dá aspoň jednoho jointa. Ale to mi nestačí, jenže potřebuje vnímat, takže se rozhodne se projít a dojde aż ke stánku s občerstvením, kde si dá pivo, ze kterého hned upije když mu ho dají. Pohledem taky stále zkoumá dívku vedle sebe.* Jo, to asi dokáží. Ale když jsou tu sami? *Nakloní hlavu na bok a zase se z kelímku napije. Po jejím úsměvu se na ni usměje ještě víc a po jejích slovech přikývne, přičemž se koukne tím stejným směrem jak ona.* Jo. Vlastně za chvíli dokonce hrajem. Ale hraju na klávesy, taková ne moc potřebná součást kapsly. *Ušklíbne se a začne si hrát a řetizkem, co má kolem krku, zatímco se na ni zvědavě dívá.*

*Naznačí jí, že už našel někoho, koho má rád a podívá se jí do očí, aby pochopila, že myslí jí. Nedokáže to říct ale narovinu, protože se bojí, že by o něj nestála.* Jo, to zní dobře. *Souhlasí s jejím nápadem ohledně čtení a pak přikývne, když se baví o rebelech.* Mám pocit, že už jim nejde o to, něco v zemi změnit. Je to prostě zakořeněná nenávist a pomsta zato, že to v životě neměli lehké. Takhle to aspoň připadá mě. *Pokrčí rameny a pak jí odvypráví historku týkající se jeho jména a nabídne jí, že jí svého tygra někdy ukáže. Usměje se, když vidí její nadšení.* Tak jo, stačí říct kdy, já mám čas prakticky vždycky. *Pousměje se na ní a pak přikývne.* Jo, dvacet let. Už neni nejmladší. *Uzná a prohrábne si u toho vlasy. Trochu se bojí, že to brzo prostě zabalí na stáří, protože ho zná celý život a má k němu blízký vztah, ale snaží se nad tím moc nepřemýšlet.*

*řekne Chrysane, že by si měla dohazování více nacvičit, ale to si neuvědomí, jak šílená je, takže toho hned lituje. Řekne ji, že není pokusný králík.* Chrysane já to myslím vážně. Mně nikoho nebudeš dohazovat. *řekne a podívá se jí zpříma do očí, aby pochopila, že to myslí vážně.* Já nejsem žádná opice do háje! *přimhouří oči* Hlavně že ty máš co říkat, Brepto.*ušklíbne se. Pak se tedy podívá do davu, ale stejně nenajde žádnou dívku, která by se mu líbila.* To je v pohodě hele. Raději budu osamocená duše, než si nechat někoho dohodit od tebe. *ušklíbne se. Jakmile se Chrysane vydá do davu, chvílí zaraženě stojí na místě. Pak se dá na útěk. Má v plánu se co nejrychleji dostat do paláce. To se mu ale moc nepovede, protože Chrysane už se vrátí i s nějakým chlapem.* Já tě zabiju, Brepto.*zavrčí výhružně* Hele, tohle je omyl. Běžte si po svým, nashle.*prohodí rychle k Williemovi a vydá se do davu najít Chrysane.* Tohle si přehnala Chrys. *řekne, jakmile k ní dojde.* Taky bych ti mohl někoho dohodit. *zazubí se na ni a rozhlédne se kolem sebe. Pak ho ale napadne ještě i něco jiného. Chytne ji za předloktí a dotáhne ji až k podiu, na které i spolu s ní následně po schůdcích vyjde a zamíří k přichystanému mikrofonu uprostřed pódia. Pak si odkašle a Chrysane popostrčí před sebe* Tady Brepta je taková osamocená duše, která hledá někoho, kdo by jí s tim trochu pomohl. Bere kohokoliv a bude čekat dole pod pódiem.*řekne do mikrofonu a zazubí se na Chrysane. Pak pustí její ruku a vydá se dolů z podia.*

*Nakonec mu řekne, že mu odpouští a pak mu oplatí polibek. Hned pozná, nad čím bude nejspíš přemýšlet, když vidí, jak sklopil pohled k zemi, takže mu zvedne obličej, aby se na ní podíval a pak zavrtí hlavou.* Nebyl jsi při smyslech. A navíc ... zmizela jsem a ty jsi ani nevěděl proč. To spíš já ublížila tobě. *Pokrčí letmo rameny.* Přestaň na to myslet a koukej si odpustit, jinak skočim za tvojí sestrou a pošlu jí na tebe. *Usměje se na něj a pak ho obejme okolo krku.* Netrap se, prosím. Nechci tě vidět smutnýho. *Zamumlá mu do ucha a pak mu vlepí pusu na tvář a odtáhne se od něj.* Nemysli na to už.

*Pousměje se a stále pohledem zkoumá davy lidí, jestli nenajde jejich děti, které by přeci jen chtěl aspoň vidět, jestli jsou v pořádku. Když vidí pohled Arowen a poté poslouchá její poznámku k holce s šátkem, ušklíbne se, ale hned si neodpustí poznámku o jejich věku.* Neříkal bych tomu starý. Říkal bych tomu, že máme zrovna nejlepší léta. *Pokrčí rameny a poté přikývne.* Klidně. *Řekne a pohledem už z dáky zkoumá bary přičemž si nakonec dá nějaký drink.* Stejně je to zvláštní, jak jsme před chvílí ještě museli měnit Eris plínky a u toho hlídat Romea a teď tu oba dva jsou a nepotřebují náš dohled. *Uchechtne se, ale nezmíní Heddu, jelikož už jenom při vzpomínce na ni ho zabolí, že ji už čtyři roky neviděli.*

*Neví, jestli to řekl jenom tak všeobecně a nechce si dělat falešné naděje. Zčervená a nejistě sklopí zrak. Nemyslí si, že se pro něj hodí. Vždyť by si našel i někoho lepšího. Navrhne, že by si mohli přečíst oblíbenou knihu toho druhého a pak by si řekli své názory. Usměje se, když souhlasí. Ráda s ním tráví čas a tohle bude tak nějak výmluva pro ni.*To je pravda. Ale za to vy podle mě nemůžete. I když to nemají v životě lehké, což chápu, být z nízké kasty je těžké, mohli si zvolit lepší cestu.*Řekne svůj názor. Pak poslouchá jak mluví o tygrovi, kterého má jako mazlíčka a který měl mít původně jeho jméno. Ráda by jej viděla jen ta představa ji nadchne.*Já mívám většinou směny ráno a dopoledne. Když se to teda náhodou nepřehodí. Takže stačí třeba jen poslat vzkaz.*Pokrčí rameny.*ojíš se, že o něj přijdeš.*Odhadne.*Tygři se dožívají něco mezi dvaceti až třiceti lety, že?*Povzdechne si.*Neboj, určitě tu ještě s tebou bude dost dlouho.*Natáhne a pohladí ho po paži. Nechce, aby byl smutný a asi by jej i objala, ale zas tak moc si nevěří a asi by to nebylo vhodné.*

Říkej si tomu jak chceš, stejně si jednou budeš muset přiznat, že jsi starej. *Zasměje se a pak s ním dojde k jednomu baru a stejně jako její manžel si objedná drink. Po jeho slovech se pousměje a přikývne. Hned se jí vybaví jejich nejstarší dcera a má co dělat, aby se jí oči nezalily slzami. Její odchod a zmizení jí nikdy nepřestane bolet. Krátce sklopí pohled ke skleničce a pak se donutí povytáhnout koutky úst výš a znovu se na Roryho podívá.* Neřekla bych, že nepotřebují dohled, protože občas se pořád chovají jako malí, ale aspoň už umí sami chodit, nepotřebují měnit plíny a dokážou se sami najíst. *Uchechtne se, ale pořád to nezní tak pobaveně, jak by nejspíš mělo, protože má v hlavě Heddu.*

*Rozhodně domů neplánuje jít, protože se mu tady přece jem trošku líbí, i když nechápe, co dospěláci vidí an tom se divně kroutit do rytmu zvláštní hudby.* Tak počkat. Ja ale vidím dobře. Jak by mi hudba měla vadit na oči? To je nějal propojený? Že když začnou bolet uši, začnou bolet oči a oslepneš? *Vykulí oči, ale poté si trošku uraženě založí ruce na hrudi.* Je mi osm. A jsem chytřejší než oba dva mí sourozenci dohromady. *Ohrne spodní ret a ještě si dupne nohou, aby tomu dodal nějaký ten efekt. Následně ho už zaujme ten kelímek, co drží v ruce a rozzáří se, když mu kelímek dá. Opatrně se napije a když do spolkne, zamračí se, vyplázne jazyk a začne si ho utírat do rukávu.* Co to nechutná jako džus. *Zamumlá, ale i přes to, že se mu ta chuť nezamlouvá, se znovu napije. To už ale přijde jeho brácha, na kterýho se snaží nevinně usmívat.* Já nikam nepůjdu! Nikdo mě škrtit nebude. *Zase si dupne nohou a po slovech o kelímku se hase jenom zazubí.* Dal mi ho takový pán. Stráášně smrděl. Ale já jedl sušenky a neměl je čím zapít. A málem jsem se udusil! Tak mi to pití nabídl. *Kulí u toho oči, jakoby to znovu zažíval, i když se to samozřejmě nestalo. Poté si z batůžku vytáhne sušenky a nacpe si jich plnou pusu, než je zase schová do batůžku.* Hste hmá hohá hahádka, hýhosti. *Zahuhlá přes plnou pusu a pracně sušenky spolkne. Po otázkách Edwarda se koukne na Aless s tázavým pohledem, který naznačuje, že půjde tam, kam půjde ona.*

Jo, to mohli. *Přikývne a nic víc k tomu neříká. Tuší, že zrovna skupinka lidí, připravená zabít jeho a jeho rodinu asi není to úplně nejlepší téma na konverzaci s někým, kdo se mu líbí. Začnou se bavit o jeho neobvyklém mazlíčku a pak přikývne.* Dobře. A kdyby ho chtěli vidět tvý sourozenci, stačí, když pošleš vzkaz ty mě. *Usměje se na ní a pak jí potvrdí, že Boswellovi je 20 let a hlavou mu proběhne, že už není rozhodně nejmladší. Překvapí ho, když jí dojde, nad čím uvažuje. Krátce na její konstatování přikývne.* Jo, přesně tak. *Trochu ho překvapí, že o nich ví, kolika let se dožívají. Vděčně se na ní pouměje, když ho pohladí po ruce.* Patří do mýho života od mýho narození. Neumím si to bez něj moc představit. *Zkonstatuje a pak se usměje směrem k její ruce a udělá krok k ní. Lehce jí pohladí po tváři.* Jak jsem předtím říkal... nepotřebuju princeznu. *Připomene jí a podívá se jí přitom do očí, které mu přijdou naprosto nádherné. Párkrát zatěká pohledem mezi jejíma očima a rty a pak se odváží k ní sklonit a lehce jí políbit na rty.* Myslel jsem tebe. *Přizná jí, když se o pár milimetrů odtáhne a nervózně se jí podívá do očí, přičemž i nasucho polkne, zatímco se bojí její reakce.*

*Uchechtne se.*Přestaneš mi říkat Brepto a já tobě nebudu říkat opice.*Pokrčí rameny. Podle ní je to fér obchod. Řekne, že nechce, aby byl sám a někoho mu najde. Když si nikoho nevybere, rozhodne se mu najít někoho sama a když uvidí někoho, kdo nemá rád dívky, ale chlapce, je jí jasné, že ho musí představit Zaydenovi. Williamovi namluví, že se s ní chce Zayden seznámit a dovede jej k němu. Opustí je, aby na sebe měli čas a když je v davu schovaná, rozesměje se.*No taak. Nelámej Williemovi srdce.*Zamračí se na Zaydena. Pak se zamračí s než stihne něco namítnout, je odvlečena na podio.*/Já ho zabiju.. Raphael a Mickey se stanou masožravými a pošlu je na něj. Je mrtvý./*Propaluje ho nenávistným pohledem a potřese hlavou. Když pustí její ruku a vdá se pryč, zůstane sama na podiu a přejde k mikrofonu.*Nikoho nesháním, tady Opice si to jen vymyslel jako menší vtípek. Sám je zklamaný, že mu to s jeho velkou láskou nevyšlo, pochopte to prosím. Kdyby jej někdo chtěl utěšit, aby jej přivedl na jiné myšlenky, byla bych mu vděčná. Upřednostňuje mužskou společnost. A nenechtě se odradit. Rád si hraje na nedostupného.*Zazubí se na ně a pak seskočí z podia a vydá se zase k baru.*

*Pořád nedokáže vstřebat to, že mu odpustila, jelikož jeho myšlenky lítaj všude možně, hlavně kolem toho, jak moc veliký zbabělec je.* Neublížilas mi. *Namítne, ale po její výhružce se na ni upřímně a za dlouhou dobu taky vesele, usměje.* Jen to ne prosím. Setkání s mojí sestrou mě teď ušetři. *Usměje se na ni a poté zase přikývne.* Nebudu se trápit. Teď když tě mám zase u sebe, tak si tě budu hlídat a bude snažit ti neublížit, abysme se netrápili ani jeden. *Zase letmo pohled zabodne do země a zvedne ho, aby jí mohl věnovat polibek. Odtáhne se když uslyší v mikrofonu hlas nějakého muže, takže pohled otočí tím směrem a zjistí, že vedle něho stojí jeho sestra.* Myslím, že teď má odměnu za její snahu vše spravit. *Poškrábe se na zátylku a u toho mána tváři pobavený pohled.* Mám takový pocit, že je to její snoubenec. *Pořádně si ty dva prohlédne, ale zase radši pohled stočí k Navyi.* Schválí mi rodiče žádost na to, aby ji vydědili?

*Řekne, že ona má čas většinou odpoledne a pak přikývne.*Alex a Axel by byli nadšení. Takže pokud si na nás uděláš čas, budu ráda a oni určitě taky. *Řekne mu s úsměvem. Když pak zjistí, kolik tomu tygrovi je let, dojde jí, že je už docela starý a proč se najednou Wells zatvářil tak nějak sklesle. Ráda četla už jako malá a hlavně o zvířatech. Ví toho o nich dost. Pohladí jej po ruce, aby ho tak nějak podpořila, protože jej nechce vidět skleslého.*Jednou přijde čas, kdy se budete muset bohužel rozloučit, ale snad to nebude v nejbližší době. *Doufá v to. Nechce ho vidět smutného. Když k ní přistoupí blíže a pohladí ji po tváři, dívá se mu přímo do očí.*/Ale měl by si najít princeznu nebo tak.. Já nejsem dost dobrá./*Proběhne jí hlavou. Stejně jak on i na se podívá na jeho rty a pak zpět do jeho čí. Polibek je lehký, ale i tak ji přinutí, aby se její tváře zbarvily do červena. Po jeho slovech polkne. Docela se bojí, co všechno by se mohlo stát.*/Mohla bych přijít o místo, kdyby se to někdo dozvěděl./*Ale i tak jí to nedá a sama se k němu trochu natáhne a sama jej teď lehce políbí. Po chvilce se od něj odtáhne.*Nikdo mě nikdy nedonutil se červenat. To až teď ty.*Řekne mu a tím mu naznačí že samotné jí není lhostejný.*

Ublížila. Vypařila jsem se, aniž bys věděl proč. *Pokrčí letmo rameny a pak použije jako výhružku jeho sestru, se kterou dneska měla tu čest se seznámit.* Pokud tě uvidim smutnýho, odtáhnu tě za ní. *Zazubí se na něj a pak ho obejme a políbí na tvář.* Už mi neublížíš. Zvládneme všechno. Spolu. *Ujistí ho s úsměvem a pak mu oplatí polibek a nadzvedne obočí, když slyší nějaký mužský hlas z mikrofonu. Podívá se na pódium a potichu se uchechtne, když tam uvidí Chrysane a slyší, o čem se baví.* Je .... milá. *Chvíli přemýšlí, jak to shrnout a pak překvapeně přikývne.* Vychází spolu. Už je vidím, jak spolu běží ze svatby rovnou do západu slunce. *Zasměje se a pak potřese hlavou.* Pochybuju, ale můžeš to zkusit. *Mrkne na něj, ale pak trochu zvážní.* /Schválí mu rodiče potetovanou bezvýznamnou holku, která je nikdo?/ *Proběhne jí hlavou. Přeci jen, od doby, co opustila Španělsko se docela změnila v tom, že má potetovaný skoro celý hrudník a ruce. Moc dobře ví, že tohle asi nebude vhodné pro korunního prince, který má být králem. Najednou si nepřipadá tak dobře ve skoro průsvitné halence, která všechna její tetování odhaluje.*

Ja to nikdy nepřiznám, protože vždycky budu ve skvělým stavu, i když mi bude třeba osmdesát. Takže to stářím nazývat nebudu, ale přiznávat to taky nebudu. *Uchechtne se a starostlivě se na ni podívá. Potom přikývne a zase se pousměje.* A neříkej, že za to nejsi ráda. Rozhodne bych je nechtěl krmit i teď, když jim táhne pomalu ma dvacet. *Pousměje se a vyklopí do sebe obsah skleničky a zase se na ni starostlivě koukne.* Zlato, co seděje? Vypadáš jakoby tě něco trápilo. Za ty roky už to poznám. *Svraští obočí a položí ji ruku na tu její a druhou ji pohladí po tváři, přičemž se na ni stále starostlivě dívá.*

*trochu se zamotá do věty ohledně toho, že hudba zhoršuje zrak, ale je jí to jedno.* Jo, přesně tak. A pak se objeví démoni, kteří ti utrhnou obě ruce, aby ti nebylo líto, že jsi přišel o oči.*zazubí se na něj. Pak se začnou dohadovat o tom, jestli se o sebe dokáže postarat, nebo ne.* To, že seš chytřejší asi sice pravda bude, ale to neznamená, že se o sebe zvládneš postarat.*uchechtne se.* A tímhle jenom dokazuješ, že se ani neumíš chovat na svůj věk.*narazí na to, jak ohrne spodní ret a dupne si nohou. Pak mu dá svůj kelímek ale jen za podmínky, že nikomu neřekne, že ho má od ní. Pak sleduje pozorně jeho reakci a když vidí jeho výraz, zasměje se. Celkem ji překvapí, že se napije znova.* V tomhle seš po bráchovi.*narazí na Edwarda a ušklíbne se. Následně i Edward přijde a ona se zatváří jako andílek a řekne mu, že od ní kelímek s alkoholem nemá. Když Cameron dodrží své slovo a neřekne, že má kelímek od ní, spiklenecky na něj mrkne.* Taky to musíš brát tak, že všechno je holt jednou poprvý.*podívá se na Edwarda a pokročí rameny. Když pak Cameron chytne její ruku a schová se za ní řekne, že ho teď nikomu nedá, protože potřebuje ochránce.* On tady ještě není?*myslela si, že je Cole někde v zákulisí, a tak ji to překvapí a trochu znervózní.* Jo, jasně.*prohodí ledabyle směrem k Cameronovi, protože mu sotva rozuměla a její myšlenky jsou teď někde jinde.* Půjdeme do zákulisí. *Rozhodne a pak se otočí na Camerona* A tohle mi vrať.*vytrhne mu kelímek z rukou a pak se společně s nima vydá do zákulisí.

Jasně, že si na vás udělám čas. *Ujistí jí.* /Na tebe vždycky./ *Proběhne mu hlavou a pak už zapřemýšlí nad tím, že Boswellovi nejspíš nezbývá už moc dlouhá část života. Pousměje se na ní, když ho pohladí po paži a pak přikývne.* Taky doufám. *Přistoupí k ní blíž a pak zatěká pohledem z jejích očí na rty a zase zpátky. Nakonec se prostě odváží a políbí jí. Jenom lehce. Sám s tímhle nemá moc zkušeností a nechce na ní tlačit. Když se odtáhne nervózně sleduje její oči a pak jí oplatí další lehký polibek.* Což znamená....? *Zeptá se pro ujištění, aby zjistil, jak to ona přesně vnímá. Jemně jí pohladí po tváři.* Jsi pro mě důležitá, Kathiko. Hodně důležitá. Nedokážu na tebe přestat myslet a udělal bych cokoliv, abych tě viděl usmívat se. *Řekne jí s pohledem upřeným do jejích očí, zatímco v těch jeho je vidět nejistota, nervozita a strach z toho, že jeho city nebude opětovat.*

Dobře. *Zasměje se a potřese u toho hlavou. Pak si vzpomene na Heddu, takže její úsměv hned povadne.* Jo, to je pravda. *Uchechtne se a pak se na něj podívá a trochu se pousměje. Ví, že před ním nedokáže nic zamaskovat. Opře se trochu do jeho ruky, kterou jí pohladí po tváři a pak pokrčí rameny.* Jenom ... už jí nejspíš nikdy neuvidíme. Ráda bych jí aspoň jednou objala. Chybí mi každej den. Uteklo ode mě vlastní dítě... Jsem příšerná matka. *Zavrtí hlavou a pak si prohrábne vlasy a rychle zamrká, aby se jí nedostaly do očí žádné slzy.*

*Usměje se na něj nadšeně. Ona Boswella ráda uvidí a ví, že to nadchne určitě i její sourozence. Je jí líto, že už mu nezbývá asi moc času, ale doufá, že se dozije těch třiceti let minimálně. Pohladi jej po paží a když k ní pak přistoupí blíže, diva se mu střídavě do očí a na rty. Netroufá si udělat krok jako první. Naštěstí ten udělá on. Když se odtahne, chvilku se na něj dívá a v duchu přemýšlí, co dělat. Bojí se, aby neztratila práci, ale tohle bylo moc příjemné a ona jej chce políbit znovu, což poté i udělá. Po jeho otázce se na něj pousmeje.*Zalezi mi na tobě. Tak moc jak na nikom jiném, kromě rodiny. Mám tě ráda, víc než to. /Nejspíš./*Lehce se opre do jeho ruky, když ji pohladi po tváři. *Taky pro mě znamenás moc. Dokázal jsi si mě získat, rychle. Obvykle si k tělu nikoho nepouštím.,*P Přizná mu. *Moc mi na tobě záleží. Když jsi mluvil o Boswellovi, viděla jsem, jak jsi byl smutný a nechci tě tak vidět.

*Všimne si, že si jí někdo pohlíží a ten někdo je blonďatý kluk. Kterého v žádném případě nezná a není si jistá, jestli ho i znát chce.*Samota není vždy špatná.*Pokrčí nad tím rameny, pohybovala se v jiných poměrech a uvědomila si, že to tak skutečně je. Protože lepší mít žádné přátele než falešné, kteří jen ubližují. Jen co svůj pohled věnuje podiu a položí mi otázku, pousměje se nad jeho odpovědí.*Klávesy špatné nejsem, bohužel na hraní asi talent nemám. Ale můj bratr ano, možná Edwarda znáš.*Napadne jí v momentě a znovu se na něj otočí, její oči se ale zastaví na jeho ruce u jeho řetízku, který si prohlédne. Sama pak natáhne ruku k té jeho, které se nepatrně dotkne a usměje se na něj.* Je skutečně hezký. *Zašeptá tiše a skousne si spodní ret .* A já bych neměla zdržovat pokud máte hrát.*Svou ruku pomalu stáhne dolů a zase se otočí tak, aby k němu stála bokem a dívala se před sebe.*

*Dojde k Aless a Camovi a na svého bratra se zamračí.* Jsi si tim tak jistej? *Usměje se andělsky zase on, když narazí na škrcení a pak protočí očima po jeho historce o starym pánovi, ale stejně si myslí, že to má od Aless.* Tak příště nežer sušenky a bude to. *Protočí nad nima oči a pak kouká na to, jak jí Cameron chytne za ruce a on začne prakticky žárlit na svého osmiletého bratra.* /Má tak jemný ruce, jak si myslím?/ *Honí se mu hlavou a nakonec jim nabídne, že můžou jít s nim do zákulisí.* Ne, ještě ne. Ale ostatní tam taky ještě nejsou, takže snad ještě dorazí. *Pokrčí rameny a pak se vydá do zákulisí a jakmile vidí, že Aless vytrhla Cameronovi kelímek z rukou.* Prozradili jste se. *Oznámí jim a pak už dojdou do zákulisí a on se tam posadí na gauč, přičemž mu lvíče vyskočí do klína a on ho podrbe mezi ušima.*