Jeden z mnoha útesů na pláži

*Ostražitě se na něj podívá, když se k ní přiblíží a zamračí se stejně jak on. Pak řekne, že to že jej nesnáší není vůbec pravda. On je jí nějak lhostejný, jedno.*Nemá proč. Taky bych ti měla být jedno.*Pokrčí lehce rameny. Jí je jedno, jestli ji nesnáší, nebo k ní necítí zhola nic, jak ona k němu. Je to jeho věc a ona se do jeho věcí už nehodlá míchat. Když řekne, že se v její společnosti bavil, překvapí jí to. Občas se taky bavila, ale víc ji otravoval.*Protože jsem taková.*Na rozdíl od něj si udržuje klidný tón hlasu.*Každej je nějákej.*Dodá poté.*Pokaždé ne, co já vím. A jo, uznávám, občas jsem se bavila, ale více času ne. Více času jsi mě štval, pravděpodobně jak já tebe, urážel, což mě štvalo a bolelo. Moje přítomnost ti byla jasně nepříjemná, což ses ani nepokoušel skrývat. Jak se k tobě mám asi chovat? Jako nějáká princezna husička, které tohle všechno má být jedno, protože princ se jí omluvil? A ještě když jsi mi říkal o své sestře a já se ti snažila nějak pomoci, podpořit tě a ty to totálně ignoruješ. Snažila jsem se ti dát šanci, ale nevyšlo to. Jsme jací jsme a nezměním se. Pořád k sobě chováme hnusně. Já to už vzdala, protože to nemá smysl. Nevěřím, že by ses ty mohl chovat nějak jinak, jsi prostě takový a taková jsem já. *Vychrlí směs všeho, co má na srdci.*Na začátku? Já to nezahodila na začátku. Potkali jsme se kolikrát? Třikrát nebo čtyřikrát, než jsem se rozhodla to zahodit. Nevidím důvod v tom, to zase s tebou zkoušet. Myslíš, že bych měla kvůli tomu zasnoubení? Neboj, už mám plán, jak nás toho zbavit a zřídit, že se nevezmeme.*Stoupne si na nohy a trochu se opráší, aby nebyla od hlíny a trávy. Pak k němu zvedne neutrální pohled.*Neměl jsi očekávat nic, neznáš mě. /Tvoje blbost./Když kolem sebe máš celej život lidi, kteří se ti smějí, říkají, že jsi blázen, nemluví s tebou, akorát tě pomlouvají a ubližují ti, naučíš se to. Když se snažíš začlenit do kolektivu a ten tě odstrkuje, brzy se to naučíš. Ostatní ignorovat, protože je to pro tebe snažší. A bolí tě to míň, jak jejich urážky a podobně.*Přesně tohle poslouchala pořád ona. Nikdy nebyla oblíbená. Jako s malou se ní nechtěl nikdo bavit, jak byla ukecaná a to se ostatním nelíbilo a pak ještě kvůli jejím želvám, které jsou vlastně její jediní přátelé. *Očividně jsi do teď kolem sebe neměl nikoho takovýho, kdo by se ti smál, odstrkoval tě a nebo tak.*Věří, že jinak by se taky choval jinak. Ona reaguje prostě takhle. Když jí někdo ublíží a dá důvod k tomu, že je podle ní lepší jej ignorovat, dělá to. Cítí se tak lépe. Bez dalšího slova se otočí a raději vydá pryč. Doufá, že za ní nepůjde a nechá ji prostě být. *

Jenže nejsi, Chrys. A v tom je ten problém.*prohrábne si frustrovaně vlasy. Byl by raději kdyby ho nesnášela, než ignorovala. Pak řekne, že se v její společnosti bavil a všimne si jejího překvapení. Pak už mu ale ujedou nervy a nazve ji paličákem a zopakuje jí vesměs to samé, co jí řekl minule.* To sem netahej. Víš moc dobře, že jsem byl mimo a jestli si zapomněla, tak to ty jsi byla ta, která pak ignorovala moji snahu to spravit. *odvětí. Ví, že byl minule dost mimo, takže to nemuže brát Chrysane až tak vážně. A i ona tenkrát pila* Ale můžeme se změnit! Začít se k sobě chovat hezky! Najít nějakej kompromis. Člověk nemůže být celý život stejný. Lidi se mění, dospívají.*řekne durazně. Když pak zmíní její dětství, jeho pohled i tón zjihne.* To je mi líto, Chrysane.*řekne pravdivě a po jejích dalších slovech sklopí pohled. To co řekla je pravda. Nikdy si nezažil to, co ona, takže neví, jaké to je. Všimne si, že se vydala pryč a je mu jasné, že když za ní pujde, tak se jí to líbit nebude, ale i tak to udělá. Rychlým krokem dojde až k ní a pevně jí chytne za paži, aby nemohla odejít. Dává si ale pozor, aby jí nějak neublížil.* Kdy už to do háje pochopíš Chrysane! Jo, dělal jsem si z tebe sradnu, ale nebylo to kvůli tomu, že bys mi připadal divná nebo blázen, ale proto, že to bylo jednodušší, než se nechat vytočit něčím, jako právě teď.*podívá se jí zpříma do očí. Doufá, že už ti konečně pochopí, protože už ho nebaví se za své chování pořád omlouvat.* Uvědomil jsem si, že mi na tobě záleží, i když vím, že já jsem ti ukradený. Nechci se s tebou hádat a ani si z tebe utahovat. Prostě jen chci, abys mi dala ještě jednu šanci, abych ti ukázal, že ne všichni na tebe musejí pohlížet tak, jak si mi popisovala.*jeho hlas už nezní tak naštvaně, spíše naléhavě.*

*Pokrčí rameny.*/To je ale už jen tvůj problém./Najdi si někoho jiného, na koho zaměříš svou pozornost a mě prostě nech být. Nevím, co jiného ti na to říct.*Pak poslouchá to, co jí říká a připomene mu, že ona se taktéž snažila, na něj být skutečně milá.*Jo, dobře. Promiň, já zapomněla, že je to celý moje vina.*Protočí očima. Podle ní nebyla tak mimo. Nesnažila se navíc jen ten den, ale celou dobu.*Jak změnit se? Jak se chceš změnit? Jsme jací jsme, to se nezmění.*V to ona nevěří. Ona jen tak nepřestane být tvrdohlavá, nepřestane být ukecaná. Nezačne hned všem věřit a rozdávat druhé šance.*A není důvod k tomu. Jak jsem řekla, nevezmeme se./O to se postarám./Takže než to vyřeším, do té doby se můžeme prostě ignorovat. *Zopakuje to a pak řekne, proč je taková jaká je. Je taková od dětství.*To nemusí.*Potřese hlavou. Ona o lítost nestojí. Jen mu chtěla vysvětlit, proč se chová takhle a proč se nikdy nezmění. Navíc on to nemůže chápat, protože jak řekla, on nic podobného nezažil a jeho mlčení jí to i potvrdí. Otočí se a rychle se vydá pryč. Nechce, se s ním dále bavit. Skutečně doufá, že ji nechá odejít a pokud není zabedněný, pochopil by, že o jeho společnost skutečně nestojí. Ale on ji stejně zastaví a ona musí zavřít oči a zhluboka se vydechnout a pak i vydechnout. Až poté se na něj podívá.*No a?*Zeptá se jej.*Co chceš slyšet? Dobře, odpouštím ti. Dělej si ze mě srandu, jak chceš.. Mně je to už jedno, jsem na to i zvyklá.*Řekne mu.*Říkám, chovej se jak chceš, utahuj si ze mě nebo ne, mě na tom nezáleží./Nezáleží mi na tvém názoru./*On si klidně může dělat co chce.*Proč bych měla? *Zeptá se jej.*Nemusíme spolu nijak vycházet a ani spolu mít žádný vztah. Nic mezi náma není a ani nebude. Brzy zmizím a ty už mě nikdy neuvidíš. *Řekne možná o něco víc, jak měla, ale takový je její plán. A ví, jak to udělat, by to nikomu nebylo podezřelé.*

Nemůžu tě nechat jen tak být! Ať už řekneš nebo uděláš cokoliv. /Očividně budu muset./ *Pak zmíní jejich poslední setkání a po její odpovědi si povzdychne.* Já neříkám, že je to celé tvoje vina, ale nemůžeš z toho vinit jen mě! Tohle je chyba nás obou.*řekne a jeho hlasu je slyšet náznak toho, že se ho to trochu dotklo. To že Chrysane viní jen jeho taky není fér. Ano, z většiny za to může on, ale i ona na tom nese svůj podíl viny.* Můžeš se změnit! Nikdy se nezmněníš celá, ale můžeš změnit jednu svou část. Problém je v tom, že musíš ale chtít. /Což ona očividne nechce./*pomysli si.* Jak si můžeš být tak jistá? Co když ti tvůj plán nevyjde a vzít si mě budeš muset vzít. Co uděláš pak?*povytáhne obočí. Pak řekne, že je jí líto to, co si prožila v dětství.* Ale je a lito mi to bude.*řekne tvrdohlavě. Jeho názor Chrysane nezmění. V tomhle ne. Pak sklopí pohled, protože nikdy neznal ten pocit, když se mu někdo směje a nazývá ho bláznem. Když se pak Chrysane na místě otočí a vydá pryč, rozhodne se jí zastavit. Chytne ji za paži tak, aby nemohla utéct, ale zároveň tak, aby ji neublížil. Když pak zmíní, že brzy zmizí, zůstane na ní jen hledět.* To myslíš vážně? Takže tohle chceš udělat? Utéct a nechat tady sourozence a rodinu? Všeho se vzdát?*řekne nevěřícně.* Páni, to jsem to posral ještě víc, než jsem si myslel.*řekne tiše a odvrátí od ní pohled. Tohle ho hodně překvapilo. Čekal všechno možné, ale tohle ne.*

Pak je teda ale jen tvůj problém. Zaměř se na jinou dívku a na mě zapomeň, nebude to tak těžký.*Zamračí se na něj znovu. Nedělá snad ani nic jinýho.*Já z toho tebe neviním. Vím, že ses omluvil a omluvu jsem přijala, vím, že se to snažíš napravit a že to byla i moje chyba. A tohle je moje vina, protože jsem tvrdohlavá a lidem podruhý prostě nedokážu věřit a promiň, ale ty výjimkou nebudeš.*Ví, že je to i její vina. Hlavně si to dává za vinu, protože vůbec doufala, že to mezi nima bude dobrý.*Jo, jenže já se nechci měnit. Nejsem to pak prostě já.*Pokrčí rameny.*Co bych na sobě měla změnit? Zkoušela jsem lidem více věřit, ale nejde mi to. Zkoušela jsem se více otevřít, nejde to. Jsem ukecaná a když se zase zkouším být méně ukecaná, zase je to špatně, protože pak jsem zamlklá. Nevím, jak se měnit a nemám důvod k tomu, se měnit vůbec chtít*Řekne mu, že se nevezmou, protože má plán.*Vyjde, určit a když ne, je tu pořád záložní plán.*Pokrčí rameny.*A ujišťuju ti, že ten by vyšel stoprocentně./Než se celej život s ním trápit, to si raději podřežu žíly./*To je její záložní plán. Vydá se pryč a když ji chytne, má chuť na něj začít křičet, ale snaží se ovládat.*Jo, přesně to udělám.*Přikývne.*Mám to naplánovaný a vím, kam a za jakých okolností se tam schovat. Neboj. Prostě bych počkala, dokud nebudeš ženatý s někým jiným a pak se možná zase ukážu. nebo bych rodičům napsala, že se vrátím jen pod podmínkou, že mě nedonutí si nikoho vzít. A nebo se rovnou vzdát titulu, to by mi ani nevadilo.*Zamyslí se nad další potencionální možností.*Nemysli si, že je to celé jen kvůli tobě. Plánovala jsem to ještě než jsme setkali. Tohle mě v tom jen utvrdilo.

/Jasně....nebude. Jak by taky mohlo, že? Vždyť to je tak jednoduchý./*pomyslí si ironicky a ušklíbne se nad tím.*/Stejně k ní necítím nic zvláštního. Jen mi na ní prostě záleží. Nic víc. Na tom není nic neobvyklého./*tohle si namlouvá už několik dní. Nechce si přiznat, co znamená to, že mu na ní záleží. Takže si to bude nalhávat i dál. Přestane leda v případě, že by Chrys změnila názor, ale on ví, že to nebude jen tak.* Vážně? Tak proč se chováš, jako kdybych byl ten nejhorší člověk po sluncem?*prohrábne si vlasy a pak se zarazí.* I když to už vlastně jsem, takže to není až taková novinka.*řekne spíše pro sebe. Pak se začnou bavit o tom, jestli se člověk může změnit a po jejích slovech jen potřese hlavou a povzdychne si. Pochopila to jinak, než on to myslel, ale vymlouvat ji to nebude.* A záložní plán záložního plánu náhodou nemáš? *Uchechtne se.* V čem spočívají ty plány?*zeptá se, protože to ho zajíma a jelikož se jedná i o jeho budoucnost, má právo to vědět. Pak ji zabrání v útěku a když slyší o tom, že chce utéct, nevěřícně se na ní podívá.* Chrysane nemusíš utíkat. Vždycky jsou jiná řešení. Právě tímhle lidem dokazuješ, že jich necháš, aby nad tebou měli moc. A to se ti vymstí. Vážně se chceš vzdát rodiny, titulu a domova jenom proto, že necháš ostatní, aby tě ovládali?*zamračí se.* Vím, že zrovna já o tomhle nemám co říkat, ale..tohle prostě není správný.*pokrčí rameny. Teď už nezní tak naštvaně.* Zabránit ti v tom nemůžu, ale prosím, nedělej to. *Řekne tiše a pohledne ji do očí.*

*Povzdechne si.*Promiň.. Ale takhle se nechovám jenom k tobě, ale i k ostatním, kterým jsem přestala věřit. Nehledej na tom nic neobvyklého u mě.*Pokrčí na to rameny.*Promiň, jestli to tak vyznělo. *Omluví se mu znovu. Pak řekne, že ona se změnit nedokáže a když to nechá Zayden být, je jedině ráda.*No.. mám celkem tři plány, jak se z toho dostat.*Sdělí mu.*Takže mám i záložní plán za záložní plán, který by nevyšel./Dává to smysl?/Ničeho, co by se tě týkalo. Jediné, co může zajímat tebe je, že si mě nevezmeš a už teď se klidně seznamuj s dalšími princeznami. Uvidíš, že najdeš přesně tu, kterou chceš.*Řekne a hraně povzbudivě a zároveň i trochu ironicky se na něj usměje.*A jaká jsou jiná řešení?*Zeptá se jej se zájmem.*Rovnou vynech ta, kterých je součástí naše svatba.*Je zvědavá, co jí na to teď řekne.*A čím by se mi to jako měli vymstít, když budu pryč a nikdo nebude vědět to, kde jsem?*Zeptá se jej na další otázku, na kterou jí taktéž zajímá odpověď.*Vzdám se klidně titulu to mi problém nedělá, naopak, budu ráda, když se toho zbavím. Rodiny se nikdo nevzdává. Až by se to uklidnilo, vrátila bych se. Domova.. Vrátím se do Španělska, to je můj domov. Že bych nežila v paláci mi nevadí, taky právě naopak. Spíše se těším, že budu mít třeba svůj malý útulný byt, kde budu jen já a ne hromada dalších cizích lidí, kde budu mít soukromí.*Mluví o tom tak rozhodně, že rovnou používá i budoucí čas.*Pro mě jo. *Projevuje se i nadále její tvrdohlavost. Po jeho dalších slovech si povzdechne.*Jak jsi říkal, nezabráníš mi v tom.*S tímhle stáhne ruku, za kterou ji držel k sobě.*Prostě se i nadál ignorujme, teď nám to šlo skvěle.

To je jedno.*potřese hlavou a pak se jí zeptá, jestli nemá i záložní plán záložního plánu. Když mu pak řekne, že má tři plány, jak se z toho dostat, vykulí překvapením oči.* /Že se vůbec divím? Je to Chrysane…/ Ale ono se to týká i mě. Nezapomeň, že se tady jedná i o mou budoucnost, a jakožto tvůj snoubenec mám právo to vědět.*řekne s povytaženým obočím a čeká, až mu Chrysane své plány přednese. Pak se jí snaží zabránit v útěku, ale celkem neúspěšně.* Poprat se s tím a postavit se tomu čelem. Ne utéct.*odpoví ji na otázku a když mu následně položí další otázku, opět si prohrábne vlasy.* Co budeš dělat potom, až se vrátíš? Všichni budou akorát vědět, že když v tom budou pokračovat, zase tě vyženou. Ukážeš jim tím akorát slabost. Jo, zrušíš tak nejspíše to zasnoubení, ale akorát si tim zhoršíš zbytek.*opět ji odpoví* Víš, jakej o tebe budou mít strach? Co když se ti něco stane a už se nevrátíš? To vážně chceš, aby žili ve strachu, že ztratí sestru a dceru?*povytáhne obočí. Ví, jaký je to pocit.* Pro tebe, ale co my ostatní? To myslíš jen na sebe? *ušklíbne se a pak řekne, že ji v tom zabránit nemuže a pustí její ruku.* Tobě to šlo skvěle.*uhne pohledem*

*Řekne, že nemá jen záložní plán záložního plán, ale že má rovnou plány tři, tak ať si to i sám spočítá. Promyslela to dost dobře. Odmítá mu to i říct, protože se ho to netýká. Por něj je důležité, že jej po tomhle nebude otravovat, že se nevezmou. Nevidí žádný důvod, proč by jej to mělo dále zajímat.*Jedině, jak to souvisí s tvou budoucností je, že se nevezmeme, jinak to na tebe nemá žádný vliv a ty ani nejsi součástí ani jednoho mého plánu.*Pokrčí rameny.*A nemáš právo to vědět, to že jsi můj snoubenec neznamená, že ti budu hned všechno říkat. Je to moje věc.*Nerada se lidem nějak moc svěřuje a jemu ani nevěří.*Navíc, kdybys věděl, co mám v plánu, ještě by jsi tomu mohl zabránit, což nechci.*Dodá k tomu další pro ni důležitý důvod. Když ji pak zase zastaví, zamračí se a zeptá, co má tedy dělat. Uchechtne se.*To dělám celý život. Celý život se snažím být co nejlepší princezna, všemu se postavit čelem. Proč jsem asi neutekla ještě dříve, než jsme přijela do Illey? Proč jsme nezmizela hned z letiště, co jsme sem přijeli ze Španělska? To by byla skvělá příležitost. Jenže ne, já se rozhodla zkusit se tomu postavit čelem a s tebou se seznámit a možná mít i dobrý vztah, ale jak se ukázalo, to nevyšlo. Takže teď vybírám druhou možnost. Věř mi, že touha utéct, nechat tohle všechno za mnou a oddělit to tlustou čárou mám již několik let.*Pokrčí rameny.*Aspoň budou vědět, že mě nemají zasnoubit. Navíc jsme v moderní době, ne ve středověku. Takovýhle hlouposti, jako dohodnutá manželství by se neměla dít.*Nechápe, jak se to může praktikovat ještě teď.*Budu jim pravidelně třeba psát nebo tak. *I na tohle má odpověď. Po jeho další otázce na něj zůstane překvapeně zírat a pak potřese hlavou.*Fakt díky, že ze mě děláš nějakou zrůdu, které nezáleží na ostatních. *Řekne tiše. Tohle ji docela zasáhlo.*Vždycky jsem se snažila s ostatními vyjít, být taková, jaká jsme měla být, jaká by princezna být měla, nedělala problémy, chovala se podle nich. Kdyby mi na ostatních nezáleželo, tohle bych nedělala a nesnažila bych set to v téhle masce vydržet až do teď. Kdyby mi nezáleželo na ostatních, ani na mé rodině.. Zmizela bych dávno, aniž bych někomu něco řekla. Takže jestli to, že jsem osmnáct let všechno snášela a až teď se rozhodla udělat to nejlepší, co je pro mě, ze mě dělá zrůdu, co nemyslí na ostatní, jak jsi sám řekl. Tak asi zrůda jsem.*Stáhne svou ruku k sobě a snaží se rozmrkat slzy, které se jí v očích objevili bůh ví proč. Teď se cítí vážně strašně.*Víš co? Dělej co chceš, mě je to jedno.*Hlesne a pak se vydá rychle pryč, od Zaydena.*

*namítne, že by měl vědět, co má v plánu, protože jakožto její snoubenec na to má právo.* Mám právo to vědět! Co máš v plánu?*zeptá je jí tvrdohlavě ještě jednou, i když nepředpokládá, že mu to řekne. Pak ji zastaví a odpoví na otázky. Následně si vyslechne její slova, po kterých na ní zusane překvapeně zírat.* Já z tebe nedělám zrudu. Tak jsem to nemyslel, Chrys. Tohle jsi špatně pochopila.*hlesne tiše. Připadá si strašně.* Nejsi zruda.* zamračí se a všimne si, jak zadržuje slzy.*/Skvělý Zaydene...rozbrečel jsi holku.../*pomyslí si. Nikdy neřekl ani nenaznačil, že by byla Chrysane zruda. Jen si to špatně převzala. Když pak Chrysane odejde, zustane stát bez hnutí na místě, a až teprve když mu zmizí z dohledu, vydá se opačným směrem. Připadá si ještě huř, než předtím. Jeho vinou opět ztratil člověka, na kterém mu záleželo. Má pocit, jakoby už snad nedokázal dělat nic jiného.*

*Viděl fotku na Illeagramu, kterou tam přidala Esme. Dlouho se se svou princeznou neviděl a chybí mu. Pořád jí posílá menší dárečky a doufá, že i to aspoň trochu potěší. Píše k nim vždycky i krátký vzkaz. Momentálně o ni má velký strach kvůli tomu, že v Illey řádí vir. Do Řecka se dostal taky a on kvůli tomu poslední dny moc dobře nespí Snaží se přijít na nejlepší opatření, aby zabránila jeho velkému šíření. Na sebe si vzal obyčejné černé džíny a bílou košili. Dojde na útesy, kde uvidí Esme, jak sedí na kraji a pousměje se. Doufá, že jeho kroky k ní ji dostatečně upozorní, že zde není sama a nevyleká ji.*Ahoj princezno.*Pozdraví jí s pousměje se na ni. Posadí se vedle ní do trávy.*Jak se máš?*Zeptá se jí.*Doufám.. že jsi v pořádku.

*Uz dlouho nebyla nekde mimo palac, protoze se jednoduse bala, ze kdyz vystrci nos ze sve komnaty, narazi nekde na Petrose, jak se liba, nebo obijma s jeji starsi setrou Aspen a v tn moment, by jeji srdce nejspis fakt uz nevydrzelo. Dnes i kdyz je trodku pod mrakem, tak je dusno, coz naci se prijde bourka, ale pro ni je to popud k tomu, aby vypadla z palace na plaz, kde to miluje a taky tak ucini, ale Winter necha ve sve komnate a sama se vyd na plaz pesky. Vi ze je v Illey virus, ale i tak se na plaz vyda. Mysli neustale jen na Petrose a to hlavne, kdyz ji komorne daji darky, co ji posila a ji to prijde strasne spatne, ale zaroven je to i cute. Kdyz je na plazi, chvili se coura piskem a nasledne dojde k utesu , na kery vyleze uplne nahoru. Na sobe ma jak jnak nez cerne saty po kolena bez rukavu a cerny makeup. Svlekne si saty a odhali tak sve cerne plavky, ktere jsou dvoudilne a maji bily bruh na okrajich. Nakonec si sne na okraj utesu a jen se dova na more, ktere je malinko rozbourene diky vetru. Doufa, ze prijde dest, protoze dest miluje. Chvili je tak sedi, dokud neuslysi kroky a jeji tep se zrychli, protoze si mysli, ze jsou to rebelove, ale jakmile jeji hnede oci spatri, ze se jedna o Petrose, vydechne si. Sleduje, jak si seda vedle ni.* Ahoj Petrosi. *Rekne a jemne se usmeje, ale usmev ji hned zmizne.* /Co, kdyz sem prisel s Aspen? Ta je treba nekde za nim?/ *Koukne se pres rameno, ale nikde nikdo dalsi. Koukne se na nej.* Jak se mam? Snazim se mit dobre, ale nejak mi to posledni mesice nejde.jak se mas ty? *Zepta se jej a potom se koukne dolu pod ni, kde je rozbourena bodni hladina.* Jo, jo jsem v poradku, pokud se pras ohledne virusu. *Rekne tise.* Ale nekdy... bych jej i uvitala, protoze bych aspon nemyslela na to jestli jsi s Aspen. *Rekne uorimne.* Jak jsi na tom y? Slysela jsem, ze se to dotalo i k vam do Recka? mas strach? jsi v kontaktu s rodinou? nemas v planu se vratit domu a byt s nimi?

*Viděl fotku Esme na útesech a rozhodl se vydat k ní. Neviděl ji dlouho a přirozeně mu chybí. Miluje ji a každá minuta je bez ní hrozná a on ji neviděl několik dní, týdnů. Pořád se snaží nějak zrušit jejich zasnoubení. Pozdraví svou princeznu a posadí se vedle ní.*Není tu se mnou.*Potřese hlavou.*Potkal jsem se se tvou sestrou asi jednou nebo dvakrát. Ani jeden očividně o společnost toho druhého nestojíme.Já miluju jinou princeznu.*Pohladí jí lehce po paži a zamračí se.*Jsi studená.. Okamžitě si sundá bundu, kterou si na sebe vzal a přehodí jí ji přes rameno. Pak ji obejme a přitáhne si ji blíže k sobě, aby ji mohl zahřát. Přitom ji políbí do vlasů.*Jo.. No.. ujde to. Mohlo být hůř, asi tak.*Taky se necítí zrovna dobře. Bez ní přímo hrozně.*To jsem rád.*Vydechne.*Snaž se být opatrná, dobře? Kvůli mě, prosím. Nepřežil bych to bez tebe.*Nemůže o ni přijít. Už tak ho trhá na kusy, když je to mezi nim takovéto. Chce, aby byla Esme šťastná. Chybí mu ten její úsměv.*Esme.. Já nejsem s Aspen, to ti klidně odpřísáhnu. Nemiluju ji. Nic o ní skoro ani nevím. Miluju tebe. Nechci s ní být. Chci totiž být s tebou. Celou tu dobu jsem hledal něco, jak bych mohl toto zasnoubení zrušit. Ale nic jsem nenašel. Pořád bych byl rád za tu možnost, že bychom se vzali tajně..*Vezme ji jemně za tvář a přiměje ji, aby se podívala na něj. Palcem ji pohladí po jedné z tváří a pak se k ní skloní a lehce ji políbí.*Moc bych si přál, abych tě jednoho dne mohl nazvat mou manželkou, královnou.*Řekne jí upřímně, co si přeje.*Strach samozřejmě mám. Jak o lidi v Řecku, tak o sou rodinu a především o tebe. Ale doufám, že doktoři brzy přijdou na lék. Nepracují na něm jen v Illey, ale i u nás a v ostatních zemí, mělo by to vyjít. Ptal jsem se otce, jestli chce, abych se vrátil domů, ale prý tu mám zůstat. Aspoň prozatím. Upřímně se mi tam ani moc nechce. Nechci od tebe být daleko. I když se tady moc nevídáme.

*Byla dlouho mimo deni v palaci a taky dlouho nebyla venku a vi, e by nemela i kdyz riskuje, ze by se mohla nakazit, ale stejne chce na chvili na cerstvy vzduch a tak se rozhodla pro plaz, kterou ma hodne rada. Vi, ze by mohla i na tu palacovou, ale tam se nejpis ted vysktuji spis ucastnice Selekce. Jakmile je na plazi, chvili se prochazi, ale jakmile vidi utesy, rozhodne se jit tam, protoze miluje ten vyhled na ocean. Vyjde tedy nahoru, kde si svlekne sve cerne saty a nakonec si sedne na okraj a jen se diva na hladinu more, kera je lhce rozbourene diky nejspis se blizici se bouri. Jakmile vsak za sebou zaslechne kroky, vydesi se, ze to mue byt rebel, ale jakmile vidi, ze se jedn o Petrose, ulevi se ji. Rada jej vidi, ale jakmile ji jeji mysl pripomene, ze je s jeji sestou zanobeny, pichne ji u srdce. Kdyz si vedle ni sedbe a pozdarvi se, koukne se za nej, aby se ujistila, jestli nahodou nevyjde z poza skaly i jeji starsi sestra Aspen a potom se pohledem koukne zase na Petrose.* Jen jsem se ujistovala. *Rekne nakonec a potom uz ma kolem ramen jeho bundu a zakrrouti hlavou./ Vzdyt je dusno a tobe bude zima. *Pokusi se zaprotestovat, ale vi, ze tohle je predem prohrana hadka a nakonec si necha jeho bundu a jemne se pousmeje, kdyz z ni citi jeho vuni, kterou tak miluje. Kdyz si ji k sobe privine, prituli se k nemu a vydechne. Takhle by s nim sdela navzdy. Koukne se na nej.* A ja miluji tebe. To vis. *Zasepta a je to tak. Petros je jediny a bude jediny muz jejiho zivota.* Jsem opatrna, neboj se a hlavne bud ty opatrny rosim. *Poprosi jej a potom jen zakrouti hlavou a uchechtne se , kdyz slysi o tom, ze jej stale drzi ta myslenka, ze by se vzali tajne.* Tebe to jeste nepreslo? A kde si to uzavreni snatku predstavujes? Vzdyt nemame ani prstynkya ani svedky a pocitej s tim, ze tvuj tata nebude asi nadseny, ze jsi se izenil tajne. *Rekne mu a kouka se mu do oci.* Opravdu by sis me vzal ajne? *Nadzvedne oboci.* /Protoze ja bych si te vzala klidne i na samotnym morskym dne./*Potom se zajima o to, jak je to ohledne jejich zeme, pritoze slsela, ze virus se dostal i tam a poslechne si jeho slova a polozi si hlvu na jeho ameno.* Proc je vsechno tak moc slozite? Proc se ted objevil nejaky virus na ktery neni lek a ten, kdo se nakazi je prakticky osouzeny k smrti, protoze lek zatim nebyl objeven? Proc nemuzeme jen tak nekde zmizet, ke bychom byli jen my dva a Winter samozrejme a nemuseli bychom se strachovat jak o sve zdravi tak o zdravi svych blizkych? *Koukne na nej a omota ruce kolem jeho pasu a drzi se jej tak pevne, ako y se bala, ze se rozplyne, ako pena z vln, ktere narazi o skaly pod nimi a po chvilce se zhluboka nadechne.* I kdyz vim, ze to bude nejspis prusvih , az se to dostane ven, ale... Ten napad, ze bychom se vzali.... Vzala bych si te. Chci mit tve prijmeni, budit se vedle tebe kazde rano a kazdou noc na tebe cekat, a skoncis s praci.

*Ujistí ji, že tu není s Aspen, ale jen sám. Viděl se s ní asi jednou maximálně dvakrát a žádná jiskra mezi nimi nepřeskočila. On má plnou hlavu jen jedné princezny, která ho očarovala a úplně jí propadl už před několika měsíci. A nedovede si svůj život představit bez ní. Pak jí dá svou bundu, protože nechce aby se nastydla.*To je mi jedno. Nesmíš nastydnout. Musíš být v pořádku.*Přitáhne si ji do objetí a políbí ji lehce do vlasů. Řekne, že ji miluje, což je pravda. Nedovede si ani představit, že by si měl vzít někoho jiného, jak ji.*Neboj, já jsem opatrný, ale dennodenně se bojím o tebe. Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo.* Chtěl ji požádat v Illey o ruku a vzít si ji a snaží se nějak napravit to zasnoubení, aby to mohl i udělat. A jestli to nepůjde takhle, udělá to klidně i tajně.*V kostele, ve městě. Kdybych knězovi vysvětlil naši situaci, někdo by na to snad přistoupil. Svědky.. sebereme třeba z paláce tvoje komorné a prstýnky zajdeme koupit.*Vyřeší to ihned a na tváři má menší úsměv, který je možná i lehce pobavený.*Táta by možná nebyl nadšený, al já taky nebyl, když mi oznámil, že jsem zasnoubený s tvojí sestrou.*Pokrčí rameny.*Zvlášť, když on sám se neoženil z lásky.*Ví, že sňatek jeho rodičů byl taky domluvený. Nemilovali se, ale časem se aspoň spřátelili a respektují se.*Ano vzal. Chci s tebou strávit zbytek svého života. Chci si tě vzít, chci, abys jednoho dne byla ty moje královna, kterou lid bude milovat. Jednoho dne s tebou chci mít i děti, které budou určitě tak dokonalé po tobě.*Pohladí ji jemně po tváři. Pak se baví o tom virusu, kterého se sám obává, ale doufá, že doktoři najdou lék. Pracuje jich na tom docela dost. Ví, že ne jen v Illey, ale i v ostatních nakažených zemích ale i těch, kde vir ještě není, aby měli nějakou prevenci.*To kdybych věděl lásko.. Štve mě to. Přijde tak o život několik nevinných lidí V Illey je už jich několik a včera zemřeli první dva lidé i u nás. I když jsme jim zajistili lékařskou péči..*Potřese lehce hlavou.*Snažíme se udělat nějáké opatření, ale nepomáhá to.*Je z toho dost zoufalý. Bojí se, že by se mohlo něco stát někomu, koho má rád. Rodičům, sestřenkách a nebo Esme, jeho princezně. Pak se potěšeně usměje. Ihned mu tím zvedla náladu.*Esme Maeve Lindwood.*To nezní vůbec špatně, ne?*Skloní se, aby ji mohl políbit na její sladké rty.*To já chci taky. Chci si tě vzít a v noci vždycky spěchat s papírama, abych u tebe byl co nejdříve.

*Posledni dny se pakoval z palace. Nemuze tam byt. Byt pod jednou strechou s nevlastni sestrou a vlastnim fotrem, keryho ani nezna. Nenavidi mamu za to, ze mu takhle lhala. Pripada si, jako nejaky parazit, co se nejspis nemel nikdy narodit.* /Vsem by bylo kurva takhle lepe./ *Zdrzuje se spis ted v jednom hotelu a mobil si samozrejme vypnul... No fajn rozmlatil jej v zachvatu vzteku o zed, ale to je jedno. Momentalne ma sve delsi blond vlasy volne rozpustene a na sobe ma jak jinak, nez cerne kalhoty s nekolika dirami, cerne boty, bile triko a cernou mikinu a je mu fakt jedno, ze za nekolik hodin bude horko. V jedne z jeho kapes nesmi chybet krabicka cogaret a zapalovac a nahradni mobil, ktery si poridil narychlo s nahradnim cislem. Moc dobre vedel, kam jit, protoze za posledni dny nechodil nikam jinam a pokud tam uz nekdo byl tak sel na vyhlidku. Vyjde az uplne nahoru na utes, kde si sedne na jeho okraj a sleduje skalky a vlny pod sebou, zatim, co si z kapsy kalhot vytahuje krabicku cigaret a dvema prsty si vytahne jednu cogaretu, krbicku zase schova a zapali si cigaretu ezi svymi rty.* /Jakej ma kurva ted vyznam to, ze jem na tyhle dementni planete? Proc jsem sem sakra jel? Abych si zasrane zkurvil zivot informaci, ze nejsem vubec tim, kym jsem do nedavny byl? Teda aspon tak mi to bylo vstepovano?/

*Nikdy nebyla extrovert a nikdy nebyla ani dobrá v nějakém seznamování. Vždy daleko radši seděla v komnatě a četla si nějakou zajímavou knížku. Jenže si tak nějak slíbila, že v Illey se pokusí aspoň s pár lidmi seznámit, takže občas vyrazí po městě. Zatím na nikoho moc štěstí neměla, ale aspoň objevila zajímavá místa. Doslechla se o útesech, na které se dá dostat a ze kterých je krásný výhled. Dneska se tam rozhodla vydat a strávit tak hezký den v přírodě, protože má být i celý den krásně. Vzala si na sebe tmavě zelené šortky a bílé tílko. Na nohou má tenisky, protože na útes se nebude hrabat v jehlách. Své kudrnaté vlasy má svázané ve volném copu, který se jí houpe na zádech a ze kterýho se jí vyvléklo pár pramínků a ty jí teď lemují tvář. Nijak extra se nemalovala, dala si jen trochu řasenky, protože nepatří mezi dívky, které bez makeupu nevyjdou ven. Když dojde na útes, obdivně se po tom místě rozhlédne.* Páni. *Vydechne ohromeně, protože tohle je asi to nejkrásnější, co z celého Angeles viděla. Až potom si všimne, že tady není sama.* Ahoj. *Pozdraví ho opatrně s nesmělým úsměvem.* Jestli nějak ruším, tak si klidně můžu najít jiný místo. *Zrůžoví jí tváře, když si uvědomí, že on nemusí být z její přítomnosti nijak nadšený.* /Ale vypadá docela sympaticky../

*Uvazuje nad smyslem sveho byti od doby, co se dozvedel, ze vlastne neni tim za koho se mel celych dvacet let. Lituje, ze se rozhodl ne nejake Illey vubec letet a nechal Alexis letet samotnou, protze podtom by byl nejspis stale v nevedomosti a byl by tim za koho se povazoval a nebyl by momentalne pohadny jak s matkou, tak s jejim manzilkem a se svou nevlastni sestrou.* /Kdo vlastn k sakru jdem? Vim jiste, ze nejsem korunnim princem Ruska to j jasny, ale kdo jsem? Nejdem nikdo.. jen syn nejakyho idiotskyo rebela z nejaky spelunky./ *Na jeho tvari je usklebek a on by nejradeji z toho utesu skocil dolu, protoze nehodla padnout az takhle hluboko. Byl princem a mel vsechn, co jen chtel a ted se ma smirit s tim, ze je vlastne nicka? Sedi na okraji utesu a jen se diva na vlny a skalky pod sebou a vytahne si zapalenou cigaretu z pusy a vydechne kour. a v hlave ma jen jedno a to to, ze nejlepe udela , kdyz tohle vse ukonci. Evidentne vsem jen prekazi a nici vsem zivoty, takze je cela zbytecnou osobou, Nakonec, ale usylsi hlas kus od sebe a jen se ohlidne pres rameno, kde si vsimne divky, v cernych sortkach a bilem riku a hned se koukne zse pred sebe a zase vydechne dalsi varku koure.* Je mi jedno jestli zustanes , nebo ne, ale byl bych radeji za tu druhou moznost. *Usklibne se.* Nepotrebuju zasrany publikum. *Zavrci.*

*Dojde k útesu, o kterém slyšela, že je to nádherné místo. Když tam vyjde, zjistí, že je to pravda. Nic krásnějšího v Angeles neviděla. Obdivně sleduje výhled, jaký se jí naskytl a potom si všimne, že je tu ještě někdo další. Pozdraví ho a pak mu nabídne, že může klidně odejít, pokud by mu vadila, i když je tohle veřejný místo. Po jeho slovech mírně nadzvedne obočí a sjede ho pohledem. Moc se jí nelíbí ho tu nechávat v tomhle stavu. Jestli si něco hodlá udělat, vyčítala by si pak, že se nepokusila mu pomoci.* Jsi v pořádku? *Zeptá se ho opatrně a pak k němu dojde a posadí se na okraj útesu kousek od něj. Radši mezi nimi nechá nějaký prostor. Krátce se koukne na část Angeles, kterou má najednou pod sebou a pak se podívá na dotyčného a starostlivě svraští obočí.* Já jsem Cleo. *Představí se mu a váhavě k němu s milým úsměvem natáhne ruku.*

*Sedi na uteru na samonym oraji a kouka se jen pod sebe na more a skalky, ktere jsou pod nim. Jedne na co mysli je to, ze by tohle vse mel ukoncit. Rodina kde se ciril tak sobre vlastne neni ani jeho az na jeho matku se kterou se ted proste nehodla bavit. Ma nevlstni sestru ktera je pravoplatnou dedickou Ruskeho trunu narozdil od nej, ktery tohle pravi ztratil ze dne na nden diky srazce se svou dalsi nevlastni sestou , jak tak pochopil.* /Kdo vi, kde mam jeste kolik nevlastnich sourozencu... Radeji to nechci ani vedet. Byl jsem nekdo a ted jsem nikdo.. jen syn rebela a rusky kralovny.. pecka./ *Potahne si ze sve cigarety a vydechne kour a z jeho premysleni jej vytrhne zensky hlas a jakmile se za nim otoci vsimne si nejaky holky, ale hned e zase koukne pred sebe a rekne ji, ze je mu jedno, jestli zustane , nebo ne, alepriklanel by se spis k te druhe variante. Jakmile, ale uslysi hlas vedle sebe, koukne se jejim smerem a jen se usklibne.* Pani.... nerikali ti snad doma blesku? Vypaam snad , ze jsem zatracene v pohode? *Usklibne e a jen se koukne na divcinu ruku, ale sam ji svou nepoda.* Illarion... Jen Illarion.

*Dojde na útes, kde si všimne nějakého chlápka, kterého pozdraví a nabídne mu, že klidně odejde. Nechce se mu nijak vnucovat, ale když vidí, v jakém je stavu, dojde k němu a posadí se na útes kousek od něj. Zeptá se ho, jestli je v pořádku a po jeho odpovědi jí zrudnou tváře.* Promiň. *Špitne a pak se mu představí a natáhne k němu ruku. Když jí on svou nepodá, stáhne jí a pokusí se aspoň nadzvednout trochu koutky rtů.* Těší mě. *Řekne mu upřímně pak nakloní hlavu mírně na stranu.* Chceš o tom mluvit? Klidně tě vyslechnu. Neznáme se, takže máš jistotu, že se to nikam dál nedostane. *Pokrčí jedním ramenem.* Hlavně neskákej dolů, prosím. *Podívá se pátravě do jeho obličeje, jako kdyby chtěla vyčíst, jestli to vážně má v úmyslu nebo ne. Zároveň jí dojde, kdo před ní asi sedí. Jméno Illarion je dosti nezvyklé a co slyšela, ruský princ by měl vypadat přesně jako týpek před ní. Slyšela také, že mají v rodině nějaké problémy, ale neví podrobnosti a ani čeho se ty problémy týkají. Radši mlčí a čeká, jestli jí něco řekne sám. Má pocit, že pro něj bude lepší, když si bude myslet, že ona neví, s kým mluví.*

*Chcili sedi na utesech sam, dokud jej z jeho pemysleni nevyrusi nejaky zensky hlas a to jej donuti, aby se na ni otocil a po jejich slovech jestli je v oradku ji odpovi tak jak je naladeny. Je mu jedno, ze si o nem ak muze myslt, ze je neurvaly. Momentalne je mu vse jedno. Potahne si ze sve cigarety a nasledne vydechne kour a potom se koukne zase na Cleoo, jak se jmu a holka predstavila.* Hm, jo tesi me. *Rekne jen a potom uz se kouka zae na vodu a poslechne si jeji slova a zacne se smat a nasledne krouti hlavou.* Fakt cekas, ze ti tady zacnu vypravet svuj dojemnej pribeh? Dojemny to neni. *Usklibne se.* Teda pokud ti neprijde dojemny, ze mi rodice, teda konkretne spis moje matka mi celych dvacet et zatajila jeden zasadni fakt. * Potahhne si z cigarety.* A to ten, ze me ma s jinym chlapem, ktery je naprosta nicka a ke vsemu zije tady v Illei... Dojemny , co? *Koukne na ni s usklebkem.* Je smutny, ze ze dne na den se ti tvuj svet dokaze zborit, jako by nic. Jako by ani neexostoval. *Potom se na ni koukne.* Hele nezarucuju ti, ze se o nic nepokusim. Proste ocekavej vsechno a pokud toho nechces byt ucastna, tak odejdi. *Pokrci ramenem.*

*Představí se mu a snaží se ignorovat jeho špatnou náladu. Vidí, že na to není nejlíp a tak nějak jí došlo, kdo to je. Slyšela, že mají v rodině nějaké problémy a jeho sestra se najednou stala korunní princeznou. I když ho nijak víc nezná, dělá si o něj starosti. Taková prostě je. Dělá si starosti i o neznámé lidi, když vidí, že mají nějaké problémy. A vzhledem k tomu, že on sedí na útese a vypadá, že chce skočit dolů, neplánuje ho tu jen tak nechat.* Nejde o to, jestli je to dojemný, nebo ne. *Zavrtí hlavou a pak sleduje jeho obličej a poslouchá, co se stalo.* To neni dojemný, spíš smutný. *Namítne potichu a pak si povzdychne a zavrtí hlavou.* Ty ses nezměnil. Jsi pořád stejný, Illarione. Geny svého otce jsi měl v sobě celou tu dobu. S tím, co ses dozvěděl, se možná změní tvůj stav k rodičům. Ať už té vlastní části nebo té nevlastní. Ale ty se tím neměníš. Jsi pořád stejný jako předtím. Stejné záliby, stejné názory, stejný styl. Jsi pořád stejný člověk. Rodiče neurčují naší hodnotu. *Chvilku přemýšlí, že by ho objala, ale nakonec si to rozmyslí vzhledem k jeho přístupu. Nechce skončit pod útesem.* Neodejdu, dokud nebudeš aspoň trochu v pohodě. Nenechám tě tu, když vidim, jak jsi na tom. Nikdo, kdo má srdce, by tě tady nenechal. *Pokrčí jedním ramenem a pousměje se na něj.* Zkoušel jsi o tom všem s někým mluvit? Máš někoho blízkého, o kom víš, že tady pro tebe vždycky je?

*Nepoda ji ruku, kdyz mu ji podava ona a jen se na ni ukldibne a nasledne se kouka ase pred sebe na vyhled a nakonec ji bez jakehokoliv ajmu ve strucnosti rekne, co se stalo, protpze jinak se ji nespis nezbavi.* /Znesky ti nedaji pokoj dokud jim nereknes jakou mas bolistku./ *Pomysli si a prevrati ocima.* No jo, muj zivot je nespis nejdna velka lez. *Pokrci rameny a nasledne si poslechne jji slova.* Hm to asi jo, ale stejne mam pocit, ze nikam nepatrim. Doma jsem byl vzy v Rusku a byl jsem korunnim princem a v jeden debilni vecer jsem zjistil, ze tomu tak neni? Hm uz apon chapu po kom jsem nesis tak toksockej. Myslel jsem si, ze po mamce, ale zrejme mam v sobe i neco po svym ftrovi odsud. *Usklibne se a naposledy si potahne z cigarety a zapalenou cigaretu hodi dolu do more.* Co ty jsi vlastne zac? *Koukne se na ni s nadzvedlym obocim.* Neskocim dneska skocim jiny. Neuhlidas to ligo sravedlivych. *Uchechtne se pobavene.*

*Poslechne si, co se mu stalo a pak se na něj soucitně pousměje.* Je mi to líto. *Řekne mu upřímně. Pak mu řekne, že tím, že zjistil, kdo je jeho táta, se on sám nezměnil.* Rusko je přeci pořád tvým domovem. A kdyby tě tvůj .. otčín *Chvíli přemýšlí, jak to nazvat a hned potom se na něj opatrně podívá, jestli mu tenhle pojem nebude nijak vadit.* oficiálně přiznal jako svého syna, mohl bys dál být korunním princem. *Sama je princezna, takže v těchto politických vztazích se docela orientuje.* Pořád jsi ten stejný člověk, jakým jsi byl, když jsi sem přijel. *Zopakuje mu s menším povzbudivým úsměvem. Když se jí zeptá, kdo vlastně je, sklopí pohled k moři pod nimi.* Jsem Cleo Ierotheos Lindwood. Řecká princezna. Ale nijak zvlášť důležitá. *Pokrčí rameny. Její bratranec je korunním princem a ona se svou sestrou jsou spíše takové vedlejší, takže nemají moc šanci něco v zemi zlepšit k lepšímu, což jí přijde docela líto. Když už má titul a musí žít podle pravidel a všem na očích, ráda by toho aspoň nějak využila a nějak přispěla k dění v zemi.* Nejsem žádná liga spravedlivých. *Ušklíbne se mírně.* Neskákej ani nikdy jindy. Čemu bys tim prospěl? Ničemu. Akorát by se tvoje rodina trápila. Chápu, že jsi na ně teď naštvaný, ale to jim chceš vážně takhle ublížit? *Stáhne obočí a podívá se na něj.*