Letiště v Illey

*Hned jak má možnost jít do letadla, okamžitě tam zapluje a sedne si na sedačku u okna, přičemž nohy si opře o sedačku naproti ní. Už by si z kebalky vytáhla sluchátka a mp3, jenže to zjistí, že je tady člověk, kterého by nečekala. Pozorně si prince prohlédne a povzdechne si.* /Nedělej si naděje, Polaris. Po týdnu tě stejně vykopne dom./ *Zavrtí hlavou, ale to už si všimne i reportérů a nahlas zaskuhrá, když zjistí, že jedna míří k ní. Posadí se tak jak yb měla, přičemž si zapne pás.* /Bože, proč já? Co jsem kdy v životě udělala špatneho?/ *Drží se, aby si znovu nepovzdechla a donutí se se usmát. Aspoň trochu.* Dobrý den. Jo, určitě se nemám čeho bát. /Jak bych mohla? Jste strašně nevinní a hodní! Já zapomněla./  Abych začala nový život. Byla tady k tomu příležitost, tak jsem jí chytla. *Poví jednoduše a víc to nijak nerozvádí.* Asi že mu to sluší? /Je to tl co chce slyšet?/ *Drží se, aby neprotočila očima a docela nervózně se napne.* A nemůžu mít na něj názor, když jsem a nim nemluvila. A podle toho co píšete nebo jsem o něm slyšela si názor odmítám udělat. *Poví  a pousměje se na ni, i když je to ten neupřímný úsměv. Poté se ale zamračí a pohledem sjede ke svým šatům a pohled krátce stočí na okno.* /Už to začíná, super, kritika dřív, než jsem čekala./ A proč vy máte to, co máte na sobě? Ty šaty se mi líbily, tak jsem si je vzala. *Zamumlá a pohled odvrátí zase k oknu.* /Tak to nevím jak to přežiju v paláci./

* Když se jí princ zeptá, odpoví mu* Já upřímně ani nevim...jsem stejně nervozní jako tady..? * podívá se na tu dívku a čeká až jí řekne svoje jméno...

*Dívčině odpovědi si pečlivě zapisuje do svého bločku. Má u některých co dělat, aby se nezasmála.*/Že mu to sluší? S tímhle tahle dívka v palác dlouho nezůstane./*Proběhne ji hlavou a sjede ji pohledem.*Děkuji za vaše odpovědi slečno.*S tímto se zvedne a rozhlédne se po letadle. Všimne si další dívky, lady TALLULAH. Vydá se k ní.*Dobrý večer zlatíčko. Jen se tě zeptám na pár otázeček, neboj nekoušku.*Mrkne na ni a zase se vedle ní usadí, aniž by se neptala a otočí bloček na druhou stránku.*Takže, proč jsi se vlastně přihlásila do Selekce?*Zeptá se jí na první otázku a následně si i zapíše její odpověď.*Kdyby tady teď byl s námi princ, co byste mu řekla? *Podívá se na ni.*A co si o něm myslíte?*Pak přijde i poslední otázka, kterou jí chce položit.*A proč jste si na sebe vzala tento svetr?/Vypadá, jako by jej pletla babička../

*Poslouchá ji a zajímá ji co řekne. Její odpověd ji celkem překvapila. Čekala, že řekne něco za sebe. Úplně zapomněla, že se ani neseznámily. Podívá se na ni a doplní její větu.* Já jsem Raylee Watling. *Představí se a dodá* Ty? Ani jsme se nepředstavili. *Usměje se na ni. Na okamžik se podívala z okna. Nikdy neletěla letadlem, a tak ji to přišlo strašně zajímavé. /Ten výhled je úžasný/

*s úšklebkem na rtech zamíří do letadla a sedne si úplně dozadu. Pak ignoruje svět kolem sebe dokud se tady neobjeví princ Wyatt. Sjede ho pohledem a povytahne obočí* /Ale ne, princátko se uráčilo přijít? A kvůli tomu jsou všechny červené jako kdyby jim tady dělal striptýz?/*zeptá se sama sebe a zase rychle raději odvrátí zrak, protože jinak by asi chytla záchvat smíchu. Pak se u ní ale objeví nějaká ženská, takže musí ukončit své ignorování zbytku světa. Už jen kvůli tomu ji nesnáší. Kritický ji projede pohledem a neodpustí si ušklíbnutí.* /Tohle má být mini sukně, nebo ji přes noc poskočila velikost o 2 čísla a ona už se nevlezla do normální sukně?/ Jasně, jasně. A já jsem něco jako tvůj obětní beránek, který tě za kamarádku rozhodně nepovažuje.*tváří se přitom stejně jako ona.* Dobrý, dobrý, dobrý. Už asi 3× jste řekla, že se nemám bát. Nebojím se, ano? Takže po čtvrtý už to potřeba není.*protočí očima a odfrkne si.* Protože za to dostanu odměnu, kterou potřebuju. *Řekne pravdu. Nemá v plánu ji nějak lhát. Za své názory se nestydí...právě naopak, ráda je propaguje.* No.. pravděpodobně bych ho pozdravila. /A pak ho poslala za nějakou, která o jeho přítomnost stojí./*na konci zvedne hlas, takže to zní trochu jako otázka.* Žádnej strach, nežárlim.*nakloní hlavu na bok a usměje se. Milý úsměv to ale není.*/Za to ty vypadáš, že bys mu nejraději skočila kolem krku. Nebo možná rovnou kolem pasu./*uchechtne se pro sebe.* Upřímně? To je moje osobní věc.*tohle ji říkat nebude. To má připravený pro samotneho prince.* Víte, ne všichni mají dost prostředků na to, any chodili oblékaní v drahých šatičkách a botičkách. *ušklíbne se. nemá ji na to co více říct.* Ne, nedávám. *Odpoví stroze a čeká, jestli ji bude muset pořád dělat obětního beránka.*

*Dívala se z okna a snažila se nevnímat, co se kolem ní děje. Jenže to už se k ní přihnala nějaké cizí ženská a ona si začala v duchu nadávat, proč jí sakra otravuje, však nic neudělala. Jen jí akorát z letu nebude dobře, když se pokusí více mluvit a to se jí zrovna dvakrát nelíbí.*I já vám přeji dobrý večer./Prosím neříkejte mi už zlatíčko./ *Odvětí opatrně na její slova a nechápavě nakloní hlavu na stranu.Stejně nemá na výběr a musí jí odpovídat na její otázky. Něco takového četla v té hromadě lejster, které dostala od funkcionáře. Takže se rozhodne odmlčet, jenže už první otázka jí zarazí. *Kvůli sobě, kvůli lásce, kvůli svojí matce. Nechce, abych dopadla jako otec./Mám  matku ráda, ale tahle odpověď správná a korektní, než kdyby řekla své city./*Pokývne hlavou, jenže překvapením vykulí oči a zamrká nad další otázkou.*Co bych mu řekla? Já nevím, vždy jsem si ho přála poznat, ale nevím.*Zamumlá nejistě a zavrtí nad tím hlavou, už teď se jí ty otázky rozhodně nelíbí, ani ta ženská.*Je pohledný, má hezký úsměv, dokonalé tělo, úžasné oči ve kterých by se dalo ztratit hlavu....a..*Uvědomí si, že se rozpovídala, a její tváře přitom zčervenájí. Zarazí se při svých slovem a povzdychne si.* Ten svetr je jeden z mých oblíbených, celkově je hodně pohodlný.*Odpoví i na poslední otázku a už se radši dál věnuje pohledu z okna*

*Pobaveně se usměje, když slyší, jak jsou nervózní.* Nebojte, nemusíte být nervózní. V paláci najdete všechno k zabavení a Selekci si spolu všichni užijem. /Asi jako Arénu Smrti na vlastní kůži./ *Doplní v duchu skrytý smysl té věty.* Raylee a ... Davina? *Odhadne jméno druhé dívky, protože se přeci jen musel jejich přihláškami probrat a musel si jejich jména zapamatovat. Když si všimne, že se Raylee dívá z okna, taky nakoukne ven.* Pod námi je právě Angeleské jezero. Druhé největší v Illey. *Poinforumje je s menším úsměvem.* Co děláte ve volném čase? *Zeptá se jich, protože netuší, na co se jich ptát.*

*Zapisuje si odpovědi dívky do sešitu a přikyvuje na náznak že ji poslouchá, pak se zvedne.*Děkuji vám za odpovědi, lady.*Poděkuje jí a vydá se za poslední dívkou, kterou chce dneska vyzpovídat RAYLEE. Všimne si, že je zde u ní princ, takže udělá pukrle.*Vaše Výsosti. Snad vám nebude vadit, pokud si na pár minutek ukradnu lady Raylee.*Usměje se na něj a poté počká, než se dívka sedne a poodejde s ní dále. Posadí se na sedadlo naproti ní.*Dobrý večer lady, položím vám jen pár otázeček, nebojte, hned se budete moci vrátit za princem.*Mrkne na ni.*Takže.. Proč jste se přihlásila do Selekce?*Položí jí první otázku.*Kdyby tu teď s námi byl princ, co byste mu řekla?*Dá jí prostor, aby odpověděla.*A co si o princi myslíte? Jaký je vás názor na něj?*Zapíše si odpověď.*A poslední otázka, proč jste si na sebe vzala tento hrozný top?*Zkritizuje jí oblečení a pak se zvedne.*Děkuji za odpovědi. *Poděkuje a pak se vrátí na své místo, její práce pro dnešek skončila.*

*Přicupitá ke své první dnešní oběti a začne jí ujišťovat o tom, že se nemusí bát, protože je její kamarádka.* Ehm... Tak dobře. *Zadrhne se, když slyší od Ayleen okamžité odmítnutí kamarádství.* Fajn, tak začneme. *Pořád trochu zaraženě zapne diktafón a začne jí klást otázky.* Dobře, děkuji ti za rozhovor, zlato. *Usměje se na ní se znovu získanou sebejistotou a obejme jí.* Určitě se ještě uvidíme v paláci, tak se zatím měj. *Rozloučí se s ní a odcupitá ke své druhé a poslední dnešní oběti, LADY DAVINA. Vidí, že je akorát ve společnosti prince a nějaké jiné dívky, ale ani to jí nezastaví.* Dobrý večer, všichni. Promiňte, princi, že ruším, ale musím s Davinou probrat trochu mezi děvčaty pár otázek. *Usměje se na něj jako největší andílek a fanynka na světě a pak se posadí vedle Daviny.* Ahoj, zlatíčko, já jsem Cetkie. Vůbec se mě a rozhovoru neboj, jsme tvoje kamarádka, která tě chce představit celičkému světu. *Rozmáchne rukama, aby ukázala, jak veliký svět myslí.* První otázka. Proč jsi se do Selekce přihlásila? *Strčí jí pod nos diktafon.* Co si myslíš o princi? *Položí jí druhou otázku.* Asi ti stouplo sebevědomí, že jsi spolu s Raylee mohla s princem mluvit jako první ze všech, co? *Zamžiká obočím.* A ještě poslední otázka.... Zlato, proč jsi celá v černém? Jedeš přeci do paláce, ne na pohřeb. Navíc k tobě se hodí barvičky. Třeba žlutá. *Rozzáří se nad představou Daviny celé v žlutém.* Díky za rozhovor, zlatíčko. Určitě se uvidíme ještě i v paláci. *Rozloučí se s ní jako s Ayleen objemutím a pak už letadlo přistane a ona vystoupí z letadla.*

*po tom co nastoupila do letadla se smířila s tím že je tu princ....a reportéři. Naštěstí se k ní žádný nevydal a tak si vytáhne telefon zapojí sluchátka a pustí si písničky. Vytáhne si knížku a jelikož celý den nejedla z nervozity jí je trochu nevolno. Rozbalí si proto čokoládovou tyčinku a začne jí ke čtení ukusovat*

*Celou dobu sedí vepředu v letadle a protáčí očima, když zaslechne nějaký z hlasů reportérů. Naštěstí dostane za chvíli zprávu od pilota, že pár chvil budou přistávat. Postaví se mezi sedačky a párkrát zatleská.* Poprosím o pozornost. Za chvíli budeme přistávat, takže Vás poprosím, abyste se připoutali a jakmile dosedneme v Angles na letiště, nějak se po dvojicích vměstnali do limuzín. Určitě nebude muset jet nikdo na střeše. *Usměje se na všechny a pak si sedne, připoutá se a počká, než přistanou. Jakmile se tak stane, vystoupí z letadla, aby mohl dohlédnout na to, že všechny dívky nasednou do limuzín.

/Selekci si užijeme, jo?/ Jo, snad *Odpoví na to polohlasně. Druhé největší jezero v Illey a zezdola vypadá celkem malé. Líbí se jí to. Podívá se znova na prince.* Když se někdy ten volný čas najde, /když se nemusím věnovat bratrovi, i když ti dělám ráda/ tak si většinou čtu, nebo jezdím na koni. Nemusím při tom na všechno myslet a baví mě to. I když na koně nemám poslední dobou tolik času. *Zamyslí se, co by ještě mohla říct. Nechce začít vyprávět nějaké dlouhé příběhy. Tak se na něj usměje a podívá se na Davinu. Je zvědavá, co baví ji.Poté si přisedne za reportérkou a odpoví ji na první otázku* Do Selekce jsem se přihlásila, protože mám možnost zkusit něco nového, poznat nové lidi a hlavně poznat korunního prince.*usměje se, neví co má odpovědět, a tak prostě něco řekla* Co bych teď řekla princi? Netuším, co bych mu řekla právě teď../To je chytrý, fakt/ *odmlčí se a lituje, že neodpov|děla něco chytřejšího.* Princ mi zatím připadá milý a je pohledný. Ještě jsem ale neměla možnost ho nějak poznat. *Podívá se na svůj top* Je celkem pohodlný a je bílý, bílá barva mi připadá taková decentní. *Pokrčí rameny. Když uslyší funkcionáře, poslechne ho a zapne si pás a čeká na přistání.* /konečně/ *Když přistanou, vystoupí z letadla společně s ostatními a rozhlédne se kolem. Nasedne si do jedné z limuzín. Je ji celkem jedno, kdo si k ní sedne, ale mohla by ti být Davina, protože tu už aspoň trošku zná.*

*poté, co mu poskytne odpovědi i lady April, zamíří za poslední dívkou, kterou má dnes na seznamu. Je celkem zklamaný, protože by si nejraději popovídal se všemi, a nejlépe pokládal své vlastní otázky a ne ty, které pokládat musí. Jeho poslední oběť je LADY DESTINY. Něco málo si o ní zjistil a ví, že je stydlivá.* Dobrý den, lady Destiny.*pozdraví ji a s úsměvem přes celou tvář se posadí vedle ní.* I s vámi jsem si přišel trošku povídat.*mrkne na ní.* Jaký je pravý důvod toho, proč jste se přihlásila do Selekce? Je to kvůli princi, penězům, nebo máte jiný důvod?*vybalí na ní první otázku a dá jí prostor odpovědět* Kdybyste nyní mluvila s princem, co byste mu řekla? *zamžiká obočím.* A jaký je váš upřímný názor na něj? Připadá vám jako namyšlený princ, nebo naopak jako milý člověk? *Její odpověď si zapíše.* Proč jste zvolila zrovna tenhle outfit? Jsou ty perly pravé?*položí ji poslední otázku a po její odpovědi se na ní zářivě usměje* Moc vám děkuji lady. Určitě se zase brzo uvidíme.*zase na ní mrkne a pak už se vydá pryč. Pro dnešek má hotovo. když letadlo přistane, spolu s ostatními vystoupí*

Ano, jsem Davina Claire..*pousměje se a nad jeho otázkou s volným časem se pozastaví *Noo..já ráda jezdim na koni stejně jako Raylee, pak ráda hraju na klavír, cvičim a to je tak vše...* V tom momentě uslyší fukcionáře, tak si zapne pas. Po chvíli vystoupila s letadla a nasedla do stejné limuzíny jako šla Raylee, zrovna neměla náladu se s někým seznamovat tak si sedla za ní a podívala se z okna. / Ten let nebyl zas tak špatný, a možná jsem si našla i kámošku. / * potichu se zasmála a přemýšlela nad princem, myslela si že bude jiný..Ale je to vážně stejný kluk jako jiný kluci.

*Sedí celou cestu v letadle sama. Není ten typ dívky, která by sama k někomu šla a protože k ní nikdo sám nepřišel, jen tam tiše seděla. Jakmile vešli reportéři, snažila se splynout se sedačkou a doufala, že si jí nevšimnou. Zaslechne, že se blíží k cíli a už si myslí, že má vyhráno, ale pak se u ní jeden z nich objeví. Nesměle se na něj usměje. Ihned se jí začnou potit ruce.*Dobrý den.*Pozdraví jej. Po jeho slovech přikývne. Ví, že se rozhovoru nevyhne.*/Klid, to vládneš Des../*Uklidňuje se.*/Kdybych skočila, asi bych nepřežila, že?/*Hodí pohled k okýnku, kterým by se ani neprotáhla.*/Je to kvůli matce./Byla jsem zvědavá, jak ta soutěž bude probíhat, jaký bude princ a tak. Navíc je to jedinečná příležitost, kdybych se nepřihlásila, říkala bych si "Co by kdyby". A to nechci.*Odpoví mu na první z jeho otázek a doufá, že to není tak hrozná odpověď. Zamyslí se nad další otázkou.*Upřímně.. Moc nevím. Asi jen, že se těším, až jej poznám.*Pokrčí lehce rameny.*/Poznám ho tak, že mě po prvním setkání vyrazí../Nechci na první pohled člověka soudit. Podle vzhledu by se soudit nemělo, takže na tuto otázku vám bohužel neodpovím.*Odmítá soudit jen podle vzhledu. Pak se podívá na svůj outfit.*Perly pravé nejsou. Podle mne by bylo zbytečné mít pravé perly na obyčejném topu. A proč jsem si jej vybrala.. Prostě mi to všechno k sobě ladilo a líbilo se mi to.*Je ráda, že je to za ní a možná to ani nebylo tak hrozné.*Dobře nashledanou.*Rozloučí se s ním a pak se zase připoutá, protože letadlo právě přistává. Společně s ostatními dívkami se vydá k limuzínám, díky které se dostane až do paláce.*

*když k ní přijde reportérka, hned odmítne její kamarádství. Pak ji popravdě odpoví na otázky. Nemá duvod lhát. Na názoru ostatních ji nezáleží a nerada lže. Když ji pak obejme, zarazí se.* Kamarádíčkování už bylo dost, nemyslíte?*zeptá se a odtáhne se.* Už se těším!*řekne jí s hraným nadšením těsně předtím, než reportérka odejde.*/Co jsem komu udělala?/ *Pak se vrátí k ignorování a okolí, a když letadlo přistane, vystoupí. Následně zaměří do paláce. Nijak si ho neprohlíží. To má v plánu až později, kdy už tu nebude tolik lidí, jako teď. Teď by se jí totiž nepodařilo něco nepozorovaně přivlastnit. Pak už poslušně a bezeslova zamíři za svými komornymi, které ji dovedou až do její komnaty*

*i přes písničky a snahu ignorovat svět slyší výzvu k výstupu z letadla. Telefon se sluchátky hodí do batohu a knížku si nese v ruce a tyčinku dojí cestou k limuzíně. Do jedné nastoupí a celou cestu do paláce si čte*

* je stále dost naštvaný kvůli tomu, jak chce Cheynne odjet do Egypta, ale i tak ji na to letiště odveze. Ví, že ma Remuse rada. Chvilku se dohadoval s Chrysane, ale nakonec ji přesvědčil, aby zůstala v komnatě a nejezdila s nimi. Přeci jen musí odpočívat. Má na sobě obyčejné černé triko a černé džíny s dírami na kolenou. Vlasy mu trčí do všech stran, protože si je nenamáhal učesat poté, co vstal z postele. Dojde až ke komnatě své sestry a zaklepe na dveře.* Čau, můžem jet?*řekne, jakmile mu otevře dveře. Nechal si dovést své auto do Illey trajektem. Přeci jen nenechá svoji lásku doma samotnou.*

*Mrzí jí, že Remus odjíždí a je ráda, že se s ním bude moct rozloučit. Zároveň je vděčná Zaydenovi, že se díky němu dostane na letiště. Nebo spíše nebude umírat strachy. Tolik. Na sebe hodí rychle džíny, košili a koženou bundu a čeká, než dojde Zayden. Během toho ještě odepisuje Remusovi na zprávy. Je jí ho hrozně líto. Jakmile Zayden dojde, vděčně se na něj usměje.* Ahoj. Jo, můžeme. *Přikývne a vydá se s nim k autu.* Páni. Tohle je tvoje? Nenabouráš? Umíš to fakt řídit? *Nadzvedne obočí, ale spíš ho jenom trochu popichuje. Nasedne na sedadlo spolujezdce a sleduje silnici před nimi.* Děkuju, že to pro mě děláš. Hodně to pro mě znamená. *Pousměje se na něj a nevědomky podupává nohou, protože jí ta cesta přijde hrozně dlouhá. Stejně tak je nervózní, když se musí prodírat mezi lidmi v hale letiště a nevidí nikde Remusův obličej.* /Neodletěl, že ne? Přece slíbil, že počká. Nebyla jsem pro něj jenom hrou?/ *Honí se jí hlavou během toho, co ho hledá a nervózně těká po obličejích všech, protože je z tolika neznámých lidí dost nervózní. Pak ho ale konečně uvidí. Na tváři se jí rozlije menší úsměv a ona přidá znatelně do kroku. Když dorazí k němu, obejme ho.* Je mi to hrozně líto, Reme. *Zamumlá během objetí.*

*Hned jakmile si dopsal s CHAYNNE, NAPSAL JESTE RCHLE SMS SVEMU OTCI, ZE SE V IIeyi jeste hodinku zdrzi, protoze nusi heste vyridit jednu vec. Nenapsal mu, ze se chce rozdliucit s divkou na ktere mu za ty posledni mesixe, co zde je zaxalo zalezet a hodne mu prirosta s kedci. Koukne se na letusky a v jeho rodnem jacice jim rekne, aby jehi zavazasla uz donesli do letadla a , že maji jeste hodnu cas a pilot tak nemusi na nic zpechat. Nasledne se sam odebere do letistni haly, kde u jednoho z oken vykava, dokud nesptri oblicej cAHYNNE. kOUKA SE VEN VELKYM PROSKLENYM OROSTOREM A POHLED MU PASNE NA NEBE.* /Omlouvám se, ze jsem tam nebyl dedo./ *Pomyslii s vydechne a ksilt od sve ksiltovky si narazi jeste vice do obliceje, protoze, co, kdyby zde byli nejaci ti paparazzi a poznali jej. Clovek nikdy nevi. Pohledem se rati do davu a v nadeji vyhlysim za uz zde neni Chayne a jeho tuseni se potvrdi hned, jakmile spatri jeji tvar kousek od sebe v davu, jak k nemu jde smesnym krokem a on ji jede naproti a jakile jeu ni, sam ji vtahne do obeti a svou bradu si opre o jeji hlavu a jen pevne sevre vicka k sobe a nadechne se nsem jeji vune.* Bude to.. dobry vimto.. Bolest prejde.. *Zasepta a potom jen jemne chytne do svych dlani jeji oblicej akoukne se do jejich oci.* Jsem rad, ze jsi sem prisla. Opravdu mne mrzelo, ze jsem to nestihl se s tebou rozloucit a kdybys nenapsala... Nejspis bych nenapsal, protoze jsem byl jeste stale v oku z tohom co se stalo a.. Nejsis byh si o uvedomil az by bylo letadlo ve vzduchu.. *Mluvi rychle a skoro se ani nenadechuje mezi vetama.* Dekuju, zes napsala. *Palcem jemne hlasi jeii tvar a potom az si vsimne jejiho bratra stojiciho nedaleko nich a tak jeji tvare pusti a poodstoupi a koukne na Zaydene.* Dekuji, ze jsi ji privezl. Vazim si toho i kdyz mi neveris... Jsem opravdu rad. *Rekne mu a otom koukne zse na Chaynne.* Citis se tady dobre? muzeme jit klidne do meho letadla a kavu si dat vsichni tri tam. Bude tam sice par etusek, ale nemusela by ses tam citit tolik neprijemne, nez v kavarne tady na letisti. *Rekne a pohledne i na Zaydene, aby vedel, ze pozvai plai i pro nej.*

*hned jak mu napsala Cheynne, tak vyrazil do její komnaty, aby ji vyzvedl. Prvně se tedy ještě chvíli dohadoval s Chrysane, protože nechce, aby se s nimi tahala v noci po letišti, když je těhotná. Po cestě ještě Cheynne odepisuje na zprávy, kdyby náhodou změnila názor. Jakmile dorazí až ke dveřím její komnaty, zaklepe a počká, až mu otevře. Poté se společně vydají k jeho autu, které si nechal dovézt z Austrálie.* Páni, tomu říkám důvěry. *řekne ironicky a protočí očima.* Jo, je moje. *podívá se na svého modrého Jaguára F-Type.* Je to čtyřválec 300 k po vidlicový osmiválec o výkonu 575 k, motor s výkonem 450 k, objem 2,0l. Je to nejnovější model, dostal jsem ho k osmnáctinám od rodičů. *začne básnit o svém autě, i když je mu jasné, že to Cheynne vůbec nezajímá. Nemůže si to ale odpustit. Poté nasedne na místo řidiče a vyjede z paláce směr k letišti.* Neděkuj. je to maličkost. Napiš kdykoliv budeš potřebovat. *všimne si, jak nervózně podupává nohou a zamračí se nad tím.* Klid, bude tam. A nic se ti nestane. *pokusí se ji uklidnit. Ví, že tam asi bude dost lidí, ale nepustí Cheynne z dohledu a nedovolí, aby se jí něco stalo. Zajede na parkoviště u letiště a spolu s ní zamíří do haly. Také se rozhlédne po Remusovi, ale Cheynne ho spatří dříve.* Já na tě počkám tady.*řekne, ale není si úplně jistý, že to slyšela. Chce jim dopřát trochu soukromí, takže zůstane stát v bezpečné vzdálenosti tak, aby na ně viděl, ale zároveň jim nestál hned za zadkem.* Jo, to je v pohodě. *prohodí směrem k Remusovi. Pak už jen s povytaženým obočím čeká, jestli bude chtít jít Cheynne do letadla, nebo zůstat tady.*

*Pohledem sjede Zayovo auto a pak se na něj nevinně zaculí, když slyší jeho ironii.* Docela pěkný. *Pochválí mu ho, aby se neřeklo, že pořád jenom kritizuje. Když pak na ní vychrlí všechny ty údaje, nadzvedne obočí a tenroktlrát protočí očima ona.* Kdybys mluvil čínsky, rozuměla bych víc. *Poznamená s uchechtnutím a pak mu poděkuje, že jí veze na letiště.* Jet se mnou v noci na letiště kvůli někomu, koho nemáš rád, maličkost rozhodně neni. *Stojí si na svém a usměje se na něj. Ani si neuvědomí, že poklepává nohou.* Jsem v pohodě. *Ujistí Zaydena i sebe. Pak už je na letišti, kde hledá Remuse. Konečně ho najde a rychle se k němu rozejde. Jakmile je u něj, obejme ho.* I tak je mi to líto. *Stojí si na svém a pak se mu podívá s úsměvem do očí, když jí chytne obličej do rukou.* Není za co. Děkuju, žes počkal. *Pohladí ho krátce po tváři. Pak se podívá na Zaydena a usměje se na něj, aby mu dala najevo, že je v pohodě.* To letadlo zní asi líp. *Přizná a nervózně se rozhlédne po lidech okolo sebe.*

*rozhidne se na Chaynne a jejiho bratra pockat uvitr letiste, kde se postavi k jednomu z velkych pprosklenych okem a kouka se ven a mysli na to, ze nemyl se svym dedou, kdyz naposledy vydechl a nemohl se s nim rozloucit. Potom uz se otoci, aby zjisil zda nekde v tom davu lidi nespatri tvar divky, ktera si ej okazala za tak kratkou obu ziskat a ma pocit, ze ji musi neustale chranit.* /Jen nebim, jak tomu pocitu bude, kdyz ja budu od ni miliony kilometru daleko. Psani a volani mi neda jistotu, ze je v poradku./ *Pomysli si, ale potom uz vidi jeji oblicej a tak se za ni ozejde nasledne ji pevne obejme stejne, jako jej obejme i ona.* Mne mrzi jen, ze jsemmu nemohl rict sbohem. *Rekne a potom uz se diva do jejich oci.* Mrzelo by mne i kdybyh se nerozloudil pro zatim s tebou... Nerekl bych ti sbohem, protoze te chci videt. /Nejradeji kazde rano pri probuzeni... Sni dal troubo./ *Pousmeje se na ni a potom, kdyz vezme na vedomi, ze je nedaleko nich ji jeji bratr, ktery jej zrvna vlasce nema, odtahne se od ni i kdyz by nejradeji vtiskl drobny polibek do jeji dlane, ale neudela to. Nabidne jim, ze by na tu kavu mohli do jeho letadla, kde neni moc lidi, protoze chce, aby se Chaynne citila dobre. Jakmile Chaynne souhlasi, usmeje se.* Tak pojdte za mnou. *Rekne a vede je ke svemu spikro,e,u letadlu, ktere stoji na jedne z ranweyi a nasledne spolu s nimi bejde do luxusne vypaveneho komplexu letadla.* Posadte se tamhle na sedačku vzadu a ja vse zaridim dobre?* Rekne jim a nasledne zmizi, aby se domluvil s letuskama a po chvili se vrati a posadi se kousek od Chaynne.* Jeste jednou dekuju, ze jste tady.

*nechápe, jak s Cheynne může myslet, že neumí řídit.* Díky. *Začne ji básnit o jeho autě a neřekne ani půlku z toho, co by byl schopný říct.* No tak Cheynne, to jsou základní věci. To přeci musíš znát! *řekne zhrozeným hlasem, protože jeho sestra neví něco tak základního. Poté už oba nasednou do auta a zamíří na letiště.* Je to maličkost. *protočí očima a stojí si za svým. Všimne si, jak neklidně poklepává nohou, a tak se jí pokusí trochu uklidnit.* Vážně neumíš lhát, víš to? *koukne na ni s povytaženým obočí, ale zachvilku pohled vrátí zpět k cestě před nimi. Poté už dojedou na letiště a když Chrynne zrychlí, pochopí, že zahlédla Remuse. Zůstane stát od nich trochu dál, aby těm dvěma hrdličkám dopřál trochu soukromí. Po očku je sleduje, jak se objímají, ale pozornost se spíše snaží věnovat okolí a ne jim. Odpověď na nabídku, dát si kávu v soukromém letadle, nechá na Cheynne, protože jde tady hlavně o její pocit. Jemu osobně je to jedno. Pousměje se, když se na něj usměje ona, aby mu dala najevo, že je v pohodě. Poté se vydá za nimi do soukromého letadla a po cestě se rozhlíží po lidech okolo.* Fajn. *posadí se na sedačku a rozhlédne se po interiéru letadla.* Uznávám, že to tady má hezký. *prohodí a poté už se vrátí i Remus.* Mrzí mě, co se stalo. Kdybys potřeboval jakoukoliv pomoc, tak se vždy můžeš obrátit na nás. *řekne upřímně a popravdě tím překvapí i sám sebe.*

*Když jí vyčte, že nezná tak základní věci, protočí oči a zaboří se více do sedadla. Pohled radši stočí z okýnka, aby nebylo slyšet, co si potichu zamumlá.* Ty zase neznáš základní mučící techniky. *I tak je ale Zayovi vděčná za to, že se takhle rychle sebral a odvezl jí.* Paličáku. *Poznamená, když se s ní furt dohaduje.* Mohl bys to třeba přehlížet. *Navrhne a doufá, že se někdy v tom lhaní zlepší. Přes chat je to daleo snazší. Na to všechno ale zapomene, jakmile v letištní hale uvidí Remuse. Pevně ho obejme a pak se smutně pousměje.* On určitě věděl, že ho máš rád. *Snaží se ho nějak povzbudit.* Vážně? Takže to, že se po tomhle ještě uvidíme, platí? *Zeptá se ho a nakloní u toho hlavu mírně na stranu, jako kdyby opravdu nevěřila, že to myslel vážně, když o tom mluvil. Pak odsouhlasí kafe v letadle a tam se posadí naproti Zaydenovi.* To je jediný, co uznáš? Že má hezký letadlo? *Uchechtne se. Když za nimi pak Remus dojde, pousměje se na něj. Překvapí jí Zayova slova, ale je za to ráda a to mu dá najevo úsměvem.* Napiš nebo zavolej klidně v noci, jsem tu pro tebe. *Chytí ho za ruku a tu povzbudivě stiskne. I tak ale dává pozor na jeho reakci, aby se mohla odtáhnout, kdyby mu to bylo nepříjemný.* Já děkuju, žes na nás počkal. *Pousměje se na něj.*