Velký Taneční sál

Vidíš? Kvůli mě teď budeš v topkach. *Zazubí se na ní. Pak se jí zeptá, jestli bude říkat brambora jejich dítěti, až vyroste a po jejích slovech se uchechtne.* Tak to ne. To bych mu nedovolil v žádným případě. *Poté dojdou do sálu, kde se ohlédnou po svých sestrách. Je celkem rád, že Cheynne nevidí, protože je tak ve větším bezpečí.* To mi teď budeš vyhrožovat svou vlastní sestrou pořád? *Zaúpí a poté si proplete prsty s těmi jejími a dojde s ní ke stolu z občerstvením. Oběma jim nalije pomerančový džus. Nechce ji provokovat alkoholem a navíc ani nemá v plánu pít. Od toho dne, kdy se Cheynne ztratila a on byl tenkrát opilý už nepije, pokud k tomu nemá důvod. Za dobu, co je v Illey pil asi jen dvakrát. Zeptá se jí, jak dlouho už to ví a poslouchá její odpověď.* mělo mi to dojít. Jsem vážně slepý i hluchý. *Potřese hlavou.* Malém jsi mi přivodila infarkt. První to s Chey, Pak sexy surfaři a výslech od tvý sestry a nakonec zjistím, že jsi těhotná. *Uchechtne se.* Malém jsi přišla o snoubence. *Řekne pobaveně. Když vidí, že na sebe vylila džus, chce už vyjet po tom člověku, který do ní vrazil, ale zjistí, že je to jeho sestra. Takže si jen povzdychne a protočí nenápadně očima.* V komnatě bys byla ve větším bezpečí. *Řekne směrem k Cheynne a probodne ji pohledem.* Tss ještě to sváděj na mě. To tys to navrhla jako první, lásko. *Uchechtne se a pohledem sjede kostým Cheynne.* Hezký kostým. Oheň k tobě sedí a vystihuje tě. Vždycky jsi byla rebelka a měla v sobě ďábelského ducha. Stejně jako oheň. *pousměje se. Pamatuje se na všechny ty lumpárny, co Cheynne provedla.* Chceš si to jít převléct? Klidně odsud můžeme vypadnout, jestli chceš. *Zeptá se tichým starostlivym hlasem Chrysane. Samozřejmě pochopí, pokud bude chtít odejít.*

*Začne s ním tančit na parketu a když se pak nakloní k jejímu uchu, přejde jí po zádech příjemné mrazení. S růžovými tvářemi se na něj usměje.* A v mých očích jsi nejnádhernější ty, zlato. *Opáčí potichu, ale během toho se jí malinko zadrhne dech v krku, když ucítí, jak se rty otřel o její ušní lalůček. Pak se ho zeptá, jestli nechce jít za svou rodinou a po jeho přirovnání k napnutým Wyattovým trenkám po ránu jen nadzvedne obočí. Nakonec zhodnotí, že radši nechce vědět, jak ho tohle napadlo a jestli někdy zkoumali, kdo je má po ránu těsnější.* Tak to jsem ráda, že mě tvoje tělo takhle vnímá. Já se o něj vždycky ráda postarám. *Zamžiká na něj obočím a koutky rtů jí zacukají do pobaveného úsměvu, protože nechápe, co to na akci mezi tolika lidmi rozebírají.* Neboj, nepochybuju. *Ujistí ho pobaveně a nechá se od něj navést do otočky a po jeho otázce nakloní hlavu mírně na stranu a pousměje se.* To se ještě uvidí. Teoreticky bysme mohli o půlnoci pláchnout spolu. *Pokrčí rameny s nevinným úsměvem.*

*Vydá se na ples, přičemž sál pořád obíhá celý pohledem, aby se ujistila, že tu není někdo, kdo by jí zatáhl zpátky do té děsivé tmy, ve které strávila poslední tři roky. Pochybuje, že ještě někdy bude schopná fungovat bez věčného ohlížení se a nervózního mnutí. Díky ohlížení se jí podaří do někoho vrazit. Rychle se dotyčnému omluví a pak zjistí, že vrazila do snoubenky svého bratra.* Vážně promiň, to jsem nechtěla. *Omluví se jí znovu, když vidí, že se kvůli ní polila. Všimne si, jak Zayden protočil očima a musí to po něm zopakovat, protože jeho reakci očekávala.* Myslíš, že je mi líp být zavřená v nějaký čtvercový místnosti? Sama? Nezáleží na tom, jak je to tam zařízený. Vězení jako vězení. *Opáčí a uhne u toho pohledem.* Sluší vám to. *Usměje se na oba, když pak vidí, jak se dohadují.* Skrytý význam toho, že v sobě máš dítě, jako má v sobě pytel brambory? *Odhadne s pobaveným úsměvem.* Mimochodem, gratuluju. *Řekne jí upřímně a podívá se na svého bratra.* A tobě gratuluju k tomu, že ti to došlo. Sice o nějakou hodinu později, jak ostatním, ale důležitý je doběhnout do cíle. *Neodolá menšímu rýpnutí, kterým se mu snaží ukázat, že je v rámci možností v pořádku a není nijak nervózní. Pak se pousměje, když jí Zay pochválí kostým.* Díky. *Jí samotné přijde ten kostým naprosto dokonalý.* Vážně promiň. To jsem nechtěla. *Omluví se znovu Chrys, když zaslechne Zaydenovu poznámku.*

*Uchechtne se.*Jo, určitě tam skončím.*Řekne z ironie. Spíše by se nedivila, kdyby ji nechali zavřít kvůli takovému módnímu zločinu. Řekne, že teď je jejich dítě brambůrek a až bude velké, bude o brambora. Začíná si myslet, že ji jednou udusí v noci polštářem. Usměje se na něj. Společně vejdou do sálu, kde se rozhlíží a hledají své sestry.*Jo, budu. Konečně vím, jak na tebe.*Zazubí se na něj. Je ráda, že i on si nalije jen pomerančový džus. Zamyslí se nad tím, jak dlouho to ví a pak mu to řekne, doufá, že se nespletla. Musí se uchechtnout.*Jsi jen trochu pomalejší drahý..*Pokrčí rameny.*Musím v tom být od poloviny května.. Vždycky když jsme spolu spali, měli jsme ochranu až na tu vířivku.. /O tomhle musíme pomlčet../Chtěla bych vidět v té chvíli tvůj výraz, musel být komický. *Lituje, že mu to neřekla spíše osobně, ale co už. Poté do ní někdo vrazí a ona na sebe vylije džus. Ne všechen, jen trochu a to si ihned utře.*To je v pořádku, nezlobím se na tebe, klid.*Usměje se na Chen. Za to, že do ní vrazila na ni nebude hnusná, stane se to.*Zaydene, chápu, že o ni máš strach i i určitě Cheynne.*Podívá se krátce na ni.*Ale přece nemůže být po zbytek života zavřená v komnatě, nebo jak by jsi si to představoval. A když se cítí dobře, je dobré, že jde sem, do společnosti, třeba se trochu uvolní a přijde na jiný myšlenky..*Zase se podívá na Chen.*Nedovedu si ani představit, čím jsi si tam musela projít.. A je mi to líto. Kdyby něco, klidně za mnou můžeš kdykoliv přijít.*Pousměje se na ni. Chce s ní mít dobré vztahy. Myslela si, že v Austrálii bude prvně znát jen Zaydena, ale teď by bylo fajn, kdyby se kamarádila i s Cheynne.*Já to myslela ironicky.*Protočí očima, ale na tváři jí hraje pobavený úsměv.*Jo, tak nějak.*Uchechtne se.*Díky. A jemu to nedošlo.. Řekla jsem mu to nakonec.*Uchechtne se. Moc ti to sluší.*Přikývne.*To je v pohodě, vážně, nezlobím se. Občas se to stane. A převlíct se nepotřebuju, je to jen trochu a skoro suchý. Tohle mě nezabije.

*dojde na ples a rovnou zamíří ke trůnům. Tam by neměla narazit na Edwarda a pochybuje, že on by za ní šel právě tam. Posadí se na své místo a všechny pozdraví. Překvapí ji, že tady vidí i mámu a nijak to neskrývá. Ani neví, kdy ji viděla naposledy. Natož tak s ní mluvila. Zkonstatuje, že je tady divný ticho a zeptá se, jak se mají. Už jí štve, že se úplně vytratila komunikace mezi nimi.* Já vím, to je ta pointa tati. *Protočí očima. Když pak začne vyprávět její historku z dětství, na rtech ji sice hraje úsměv, ale vraždí tátu pohledem.* Zapomněl jsi ale zmínit, že jedna kostka dopadla tobě do pití, který se tím pádem vylilo přímo na tebe. Pak to vypadalo, jak kdyby jsi měl problémy s močovým měchýřem. Výraz anglické vévodkyně stál fakt za to. *Doplní jeho vyprávění. Až tak malá nebyla, takže si to pamatuje.* Pokud potřebujeme válku, stačí říct. Něco vymyslím. *Zazubí se na ně. Nedělalo by to až takový problém.* Přežívám. *Odpoví jim na otázku. Všimne si, jak ji Wyatt sjel pohledem a obrátí oči v sloup. Ani ji nepřekvapí, když ji máma úplně ignoruje a Camille vesměs taky. Asi by si už měla zvyknout.*

*Zeptá se jí, jestli si s ním zatančí a je rád, když přijme. Mrzí ho, jak to mezi nimi pokazil. Kdyby to nepokazil, tak by se teď Kat nejspíš víc usmívala a nedělalo by jí problém se mu podívat do očí. Pamatuje si, jak jí vždycky nosil své košile, pokud jí teda rovnou nějakou nenechal, když tam přespával.* Dobře. Tak já se po plese s nějakou stavím. *Slíbí jí s úsměvem. Vždycky mu připadala hrozně roztomilá, když na sobě měla jeho košili.* Nejradši bych vedle tebe zase usínal, ale.. chápu, že to na tebe může být brzo. *Nechce udělat něco, co by jí bylo nepohodlný, takže je připravený počkat, než na to sama bude připravená.* /Pokud to mezi námi bude vůbec někdy jako dřív... Já jsem takovej idiot.. Zničil jsem tu nejlepší holku pod sluncem a můj vztah k ní../

*Uchechtne se.*To je podpory.. Děkuju.*Řekne pobaveně. Když přijde Camille, pozdraví se s ní a pak i se svou manželkou, jejíž kostým se mu moc líbí. Když vidí svou nejmladší dceru, jak má na sobě kostým Elsy, vzpomene si na to, jak si na ni když byla malá hrála a odvypráví jim i jednu historku.*Já se tomu upřímně taky divím.*Uchechtne se.*Nejspíše je to díky mým skvělým politickým přesvědčovacím schopnostem.*Řekne s dávkou sebevědomí, ale už jen jeho výraz napovídá tomu, že si dělá jen legraci.*Jo, to mě vážně potěšilo. Ta vévodkyně tehdy málem chytla infarkt./Jak mohl palác jejich dětství přežít? /*Diví se, že se už dávno nerozpadl v prach.*Žádný válka nebude.*Zatrhne to ihned než se jeho dceři rozvine v hlavě nějáký plán. *Teď by jsi plesy měl zahajovat ty. Jde ti to navíc lépe, jak mě.

*Většinu času, co je u své rodiny jen mlčí a rozhlíží se po sál  po Chrisovi. Doufala, že přijde, ale nikde ho zatím nevidí. */Bez něj to asi nemá smysl.. Po zahájení se vytratím a půjdu ho najít./*Odpoví Aless na otázku jen krátce a dále se do jejich konverzace nezapojuje. I když ta historka jí taky vykouzlila úsměv na tváři.*/Aspoň, že já jsem byla normální dítě../*Taky nebyla zlatíčko, ale tak hrozný to s ní na druhou stranu nebylo. Aspoň doufá. Sice ano, párkrát skoro podpálila kuchyň.. Nikomu se nic nestalo. Usměje se, když si vzpomene, že o tomhle právě říkala i Chrisovi, když spolu vařili.*

*uleví se mu, když tady nevidí ani Cheynne ani Freyu. U Cheynne kvůli jejímu bezpečí a u Frey...kvůli jeho bezpečí.* Nemůžeš mi vyhrožovat svou vlastní sestrou! To je pěkně hnusný! *Řekne pobaveně. Poté už ruku v ruce dojdou ke stolu s občerstvením, kde jim oběma nalije džus. Protočí pobaveně očima, když řekne, že je pomalejší.* Výhřivku si někdy zopakujeme. *Mrkne na ní*Takže nějaký 8. týden? *Zeptá se jí a doufá, že počítá správně.* Mám jediný štěstí, že jsi ho neviděla. *Řekne pobaveně. Je opravdu rád, že ho v tu chvíli Chrysane neviděla. Poté už se k ním přidá i Cheynne způsobem, jakým to dokáže asi jen ona. Povzdychne si a protočí nenápadně očima. Neujde mu, že Cheynne udělala to samý a potřese pobaveně hlavou. Pak už poslouchá, jak se do něj obě pustili a pohled přitom zavrtává do země.* Tak mám o ní strach. Stejně jako o tebe. *Koukne na Chrysane.* Jen nechci, aby se vám něco stalo. Ale dobře no...když chceš. *Pokrčí rameny a uhne pohledem.* Slib mi, že na sebe budeš opatrná. *Podívá se na Cheynne.* Za mnou taky, ale to doufám víš. *Pousměje se. Vždycky tady byl pro ní a vždycky taky bude. Poté se začne dohadovat s Chrysane.* Vidíš, ponaučení do života...nemluv předemnou ironicky. *Zazubí se na ní.* Díky, sis. Cením si tvý podpory. *Řekne pobaveně a když to okomentuje Chrysane, zaúpí a potřese hlavou.* Jasně.. pusťte se do mě obě. *Zamumlá si spíše pro sebe. Poté pochválí Cheynne kostým a zeptá se Chrys, jestli se chce jít převléct. Poté jen kývne hlavou.* Vždycky byla nemotorná. Jednou chtěla mámě udělat ke dni matek snídani. Vypadalo to fakt dobře a kdybych nevěděl, že to dělala Cheynne, tak bych to i snědl. Ale pro mý vlastní dobro..*větu nedokončí a uchechtne se.* No nicméně když mamce to jídlo donesla, tak zrovna byla ve společnosti jedné zahraniční princezny a Cheynne to samozřejmě spadlo přímo na tu princeznu. Malém ji pak matka zabila. *Tenkrát se nemohl přestat smát. Byla to skvělá podívaná.*

*Souhlasí s nabídkou tance. Tancuje ráda, ale pamatuje si, že po tom, co spolu tančili minule, ji odvedl Wells do zahrad a požádal o ruku a v duchu se modlí, že tentokrát to neudělá. Předtím to na ni bylo brzy, proto řekla ne a stejné odpovědi by se dočkal i dneska. To zase z toho důvodu, že momentálně to mezi nimi není ideální a ona si není jistá, jestli někdy vůbec bude. Když jí nabídne svou košili, souhlasí s tím. Miluje jeho vůni a tak je za to jedna její část ráda a ta druhá si vyčítá, že na to kývla, protože pak to pro ni bude těžší.*Dobře.*Souhlasí s tím a pousměje se na něj.*No.. jo. To by asi bylo.*Přikývne a podívá se na chvilku jinam.*Ale taky mi to chybí. Ty mi chybíš.*Řekne potichu.*/Všechno jsem to pokazila. Je to moje chyba. Ublížila jsem mu a to jsem si slíbila, že to nikdy neudělám. Ale stalo se to. Zničila jsem náš vztah./*Vyčítá si to úplně stejně, jako i Wells.*

Není za co. Kdykoliv tě nějak podobně podpořim. *Zazubí se na něj a pak pozdraví svojí mámu i své dvě sestry a radši se snaží ignorovat tu napjatou atmosféru. Nechápe, co se to s jejich rodinou stalo. Úsměv na tváři mu vyvolá až vzpomínka na Alessiino šílenství týkající se Ledového Království. Často ho k tý pohádce posadili taky, aby byl aspoň dvě hodiny v klidu, takže to znal nazpaměť. Po pár shlédnutích ale nevydržel v klidu ani u tý televize a spíš u toho dělal blbosti.* Už chápu, proč s Anglií nemáme tak dobrý vztahy jako kdysi. *Uchechtne se a pak zamžiká obočím na Aless.* Jakou zemi hodláš urazit tentokrát? *Zeptá se jí s pobaveným úsměvem a pak jí sjede starostlivým pohledem a protočí očima, když vidí, že to udělala i ona.* Chceš si o tom potom promluvit? Můžu se za tebou po plese stavit, jestli chceš. *Nabídne jí s pokrčením rameny a pak začne přemlouvat tátu, aby to dneska zahájil on.* To teda nejde. Navíc dneska už tak moc vzpomínáš na starý dobrý časy, že by i zahájení plesu byla skvělá připomínka, ne? Ty lidi mě maj už plný zuby. Rádi tam konečně uvidí a uslyší někoho jinýho. *Uchechtne se a znovu zamrká jako naprostý andílek.*

*Pozorně ji poslouchá a u toho znechuceně krčí nos.* To je nechutný. Ale jich je už míň! Dřív jich bylo hodně, ale teď už jich je míň. *Našpulí rtíky a stále trošku u toho znehuceně krčí nosáenk, díky představě jak ze slizu vzniká nějaká další příšera. Když uslyší o tom, jak má chuť někomu pod nohy nastrčit kostičku od lega, nadšeně se rozzáří a zazubí se.* Udělej to! Podstrč jim to tam a pak uteč. *Zazubí se na ni nevinně. Poté zase našpulí rtíky a nakloní hlavu na bok, načež pokrčí rameny a přikývne.* Proč ne, ale na ně mám svůj dřevěný meč, s tím jsem už jich zabil mooc. *Zazubí se na ni, čapne ji za ruku a dotáhne ji až ke stolku s jídlem, kde si hned narve pusu sušenkami. Nadšeně zavrtí hlavou a narve si do pusy další sušenku.* Hihdy hevíš! *Zamumlá sotva srozumitelně, protože s pusou plnou sušenek se těžko mluví. Když je po chvilce všechny spolkne, zaculí se na ni.* Kdykoliv mi je může někdo sníst! Tak je lepší je všechny sníst sám. *Pokrčí nad tm s úsměvem rameny.*

*Omluví se Chrysane, když do ní vrazí a pak se omluvně pousměje, protože jí to vážně mrzí. Zaydenovi řekne, že komnata jí připadá jako vězení a je ráda, že se jí Chrysane zastane.* Zayi, já vím, že máš strach, ale neboj. Tam jsem se cítila hůř, jak tady. Budu opatrná. *Uklidní ho a pak se podívá krátce na Chrys a po jejích slovech sklopí pohled.* Díky. *Pípne a nervózně si zamne ruce. Ani Zaydenovi neřekla o všem, co se dělo a nedovede si představit říkat to Chrysane, kterou vidí podruhé v životě.* Před Zayem se ironicky mluvit nedá. Jednou jsem ironicky navrhla, že jestli se chce pomstít tátovi za domácí vězení, může mu dát depilační krém do šampónu. Nakonec z toho byla paruka a domácí vězení na měsíc. *Uchechtne se, když si vzpomene, jak jejich táta vyběhl prakticky plešatý z komnaty a byl rudý vzteky.* Vlastně jo, pravda. Já mu psala gratulaci k dítěti a on se ptal, jak kdyby nevěděl, že je schopný nějaký dítě udělat. *Zasměje se a pak se znovu omluví Chrysane za to polití šatů. Když Zayden vytáhne historku s její nešikovností, probodne ho pohledem.* Aspoň jsem se snažila. Ty sis nevzpomněl ani na jeden den otců a ani na jeden den matek. *Uchechtne se a podívá se na Chrys.* Radši nepočítej, že si někdy vzpomene na vaše výročí nebo nějaký narozeniny. *Doporučí jí, aby se vyhla zklamání.* Ale daleko lepší jak moje snídaně bylo, když někdo zkomolil Zaydenovo jméno a řekl mu, že je hezký Zadek. On to pochopil tak, že má hezký zadek a ten den se měl účastnit s tátou nějaký schůze s králem Řecka a Anglie a uprostřed skočil na stůl, stáhnul si kalhoty a všem svůj zadek ukázal. *Zamrká jako neviňátko, aby jí náhodou její bratr neuškrtil.*

Když se klubala na svět a u toho klubání mi dala pěstí, připravená do života. *Zasměje se a zavrtí nad tím hlavou.* Až ji ublíží, pochopí, že je stejný jako každý jiný. A pak ublížím já mu, aby ji už němel šanci ubížit znovu. *Pokrčí rameny, ale tváří se u toho docela vážně, jelikož by dokázal ublížit někomu, kdo ublíží jeho rodině. Když zmíní ten jeho slib, na oko zděšeně polkne a poškrábe se na zátylku.* Dáva jsem si pozor patnáct let, to je víc než bych čekal. *Uchechtne se a pak se zasměje.* Taks libuji teď, že po tomhle drobkovi už se budu hlídat ještě víc. *Zazubí se na ni a po její poznámce se neubrání protočení očí. Pak se na ni usměje a uchehctne se.* A já se ale při těch vystoupení bál, že zabiješ všechny, kteří se na mě dívali. *Následně přikývne a pousměje se na ni.* Přemýšlel jsem, že bych si zase nějaký koncert domluvil. Ale tobě teď pár měsíců budu dělat zase maimálně tak domácí koncerty. Bez trička. *Mrkne na ni, jelikož by ji teď vážně nikam takhle nepustil.*

*Zamrká na něj jako ten největší andílek pod sluncem, který přece nic neudělala.*Budu ti jí vyhrožovat i nadále. Baví mě to a konečně na tebe něco taky mám.*Uchechtne se. Vezme si od něj džus a následně mu řekne, kdy se to dozvěděla, a jak dlouho zhruba je těhotná.*Jo, tak na ten osmý týden to souhlasí.*Přikývne.*Je to škoda. Jestli budeme mít ještě další dítě, čemuž bych se v budoucnu nebránila. Už ti to musím říct osobně, abych o to nepřišla.*Teď toho vážně lituje. Když sem přijde i Zaydenova sestra, snaží se ho uklidnit, aby Chen taky nechával trochu volnosti a jen ji nezavíral v komnatě.*Já vím a chápu tě. Ale Cheynne není malá, zvládne to. Navíc tady je dost lidí, kteří by ji ochránili.*Pousměje se na svého snoubenec a i na jeho sestru. Té pak i nabídne, že ji vyslechne, když bude potřeba, je jí jasné, že si musela projít strašnými věcmi.*Nemáš zač. *Taky tipuje, že to jen tak nebude, přece jen se taky vidí asi podruhé v životě, ale chce, aby věděla, že jí může věřit. To, že půjdou za pytel od brambor a bramboru myslela ironicky, čímž se taky brání. Zasměje se po jeho historce.*Jako vážně? Tak jo, teď se budu bát..*Řekne pobaveně. Znovu ji ujistí, že se kvůli těm šatům nezlobí a poslouchá další historku, tentokrát od Zaydena a taky se nad ní zasměje.*Dobře, raději si nebudu dávat falešné naděje.*Uchechtne se.*Zadek mu říkám taky. Protože on mě zase nazývá Brepto a trpasličí brepto..*Ty přezdívky nesnáší.*Tak dobře..*Dostane ze sebe mezi smíchem.*Díky tomuhle jsem se vzdala té poslední naděje, že by naše dítě mohlo být alespoň trochu normální.

*Začne s ní tancovat do rytmu písničky a během toho jí nabídne, že by jí mohl začít zase nosit své košile. Hned jak odejde z plesu, tak má v plánu skočit pro nějakou svojí košili a donést jí ji. Nejradši by tam u ní rovnou zůstal a spal tam, ale chápe, že by to na ní mohlo být brzo a to jí také řekne.* Chápu to. A až budeš připravená, stačí říct. *Pousměje se na ní a jeho úsměv se o něco rozšíří, když přizná, že jí také chybí.* Ty mě taky. Hodně. Ale nechci nic uspěchat. /Potom, co jsem to posral posledně./ Ale nemusím ti chybět, protože nikam nejdu a ani se nechystám. Jsem tady pořád pro tebe. Stačí říct nebo napsat a já k tobě zajdu, i kdyby byly tři ráno. *Slíbí jí s úsměvem a pak už písnička skončí, takže přestane tancovat.* Chceš ještě tancovat, nebo si chceš něco dát? *Kývne hlavou směrem ke stolu s občerstvením.*

*Ledové království byla její oblíbená pohádka, když byla menší, takže právě proto jde za Elsu. Poté začne táta vyprávět jednu starší historku a ona ho přitom vraždí pohledem, i když ji na rtech hraje hraný úsměv. Doplní jeho vyprávění, protože se přeci nenechá jen tak ztrapňovat. Nebyla až tak malá, takže si to pamatuje* já jsem schopná zničit vše. Stačí říct co a s radostí to udělám. /Miluju tuhle vlastnost.../ *Zazubí se na ně. Sice to vypadá, že to říká jen tak pro nic za nic, ale uvnitř ji to trhá na kusy, protože se tak opravdu cítí. Zničí všechno a všechny. Vždy. Teď to ale skrývá za dobře nacvičenou maskou.* Hmm, nevím. Možná Řecko nebo Itálie. Ještě se rozhodnu. *Uchechtne se.* Ale no tak. Jenom taková maličká. Neboj, vždyť já jsem andílek. Nedokázala bych vymyslet něco, co by rozpoutalo opravdovou válku. *Zazubí se na tátu a tváří se přitom jako andílek. Když vidí, jak se na ní starostlivě Wyatt podívá, protočí očima. Všimne si, že udělal to samý.* Není o čem mluvit. Jsem v pohodě. Nic se neděje. *Řekne s kamenným výrazem tu nacvičenou frázi, za kterou se schovává.* A co to uvést spolu? A samozřejmě zkusit se přitom nepohádat? *Navrhne jim a koukne na ně.*

*Souhlasí s tím, aby jí přišel předat košili. Ale neví, jestli v ní bude i spát, jak to dělala předtím.*/Ani bych si ji neměla brát../ *Pak řekne, že by na to, aby byl u ní zase moc brzo. Není to mezi nimi ideální a nejspíše ani nebude. Neví, jak se to všechno ještě vyvine.*Jo.. řeknu.*Pousměje se na něj. Pak potichu přizná, že jí taky chybí. Je hrozné bez něj usínat. Prvních pár dní to pro ni byl i velký nezvyk. Přikývne. *Jo.. díky. Kdyby jsi potřeboval něco i ty, klidně mi taky můžeš kdykoliv napsat.*Chce tu pro něj taky být. Když přestane hrát hudba, tak přestane tancovat a podívá se k občerstvení a přikývne.*Jo, spíše bych se chtěla napít.*Souhlasí s ním a přejde s ním ke stolku s občerstvením, kde si vezme jen nějáký džus. Nechce pít, moc nepije a ani by v paláci neměla.*

Už od malička byla rebelka a dávala lásku najevo svým způsobem. Já naštěstí dostala vždycky pusu na tvář a ne pěstí. *Zazubí se na něj vítězně.* Neboj, poklepnem si ho a kdyžtak ho někde jednoduše zakopeme. *Pokrčí rameny, protože je připravená ho podříznout, pokud řekne cokoliv, co se jí nebude líbit.* Dobře, uznávám, že je to víc, než co jsem čekala i já. *Uzná se smíchem a nevinně na něj zamrká.* No to doufám. *Zasměje se.* Už nejsem nejmladší, abych rodila další špunty. *Uchechtne se.* No co? Tak prostě nesnášim, když někdo okukuje něco, co je jenom mýho. *Pokrčí rameny, jako andílek a pak se spokojeně usměje.* Dobře, s tím souhlasím. *Uzná nakonec, protože už si zvykla, že během těhotenství jí nikam moc nepouští.*

*pobaveně potřese hlavou nad jejími slovy a poté ji nalije džus. Pokusí se vypočítat, v jakým je zhruba týdnu a sám pro sebe v duchu zajásá, když se mu to podaří.* Rád bych měl další dítě. A podruhý už můj výraz nebude stejný, lásko. Dám si na to pozor. *Uchechtne se. Poté se k nim připojí i Cheynne svojím úžasným nemotorným způsobem. Poté si jen povzdychne a znovu protočí očima.* No jo..*zamumlá tiše. Usměje se na Chrysane, když nabídne Cheynne, že za ni může kdykoliv přijít. Je rád, že vztah mezi němi je zatím hezký. Poté se začnou bavit o kostýmech a když Cheynne řekne nějakou historku, uchechtne se a obrátí oči v sloup.* Táta byl pořádně naštvanej. Ale naštěstí mi uvěřil, že to připravila Cheynne spolu se mnou, takže měla domácí vězení i ona. Byli jsme tak hodné děti. Rodiče z nás museli mít vážně radost. *Řekne a myslí to ironicky.* Vím, tě jsem schopný udělat dítě! Tak mi to prostě nedošlo no..*řekne naoko uraženě. Poté řekne jednu historku, která se týká vztahu mezi Cheynne a nešikovností. Když ho probodne pohledem, zatváří se jako úplný andílek, protože to on přeci je.* To není pravda. Vzpomněl jsem si. Občas..*brání se.* Tak hele, tohle je něco jinýho. Náhodou si přesně pamatuju ten den, kdy jsme se potkali a Chrysane mě začala nesnášet. A i den, kdy se nesnášenlivost změnila na něco jinýho. *Zase se musí bránit, pobaveně se přitom usměje a mrkne na Chrysane. Potom začne Cheynne vraždit pohledem.* Bylo mi možná 11! A náhodou tenkrát to vážně znělo tak, že mám hezký zadek. A taky určitě mám. *Zazubí se na ně.* Ale Brepta k tobě sedí, kvůli tvým nadpřirozeným mluvícím schopnostem. A trpaslík zase, protože jsi maličká. *Řekne pobaveně, obejme ji jednou rukou kolem pasu a přitáhne blíže k sobě.* Nezáleží na tom, jestli bude normální, ale na tom, že bude naše, ne? *Nadhodí. Pokud bude jejich dítě po Chrysane, tak ale asi opravdu normální nebude.*

*Uchechtne se a potřese nad svým synem pobaveně hlavou. Když přijde i jeho manželka a dvě dcery, usměje se při vzpomínce na to, jak Aless byla blázen do pohádky Ledové království a nezapomene odvyprávět všem její trapnou historku, kterou ještě doplní o to, že on měl v klíně poté i flek, a jedna vévodkyně málem měla infarkt. Nechápe, jak to, že to se svými dětmi přežil. A hlavně jak to, že ještě stojí palác.*Já taky.*Přitaká pobaveně. Nechce opravdovou válku, takže to hned zatrhne, ale jeho děti dělají, jako by nic.*/Jak sjem asi mohl čekat./Esme bude skutečně ráda..*Poznamená, když Alessia zmíní Řecko ke zničení. Jeho neteř se ta, nedávno přivdala, tajně a Aless ho plánuje zničit..*Třeba bys to dokázala.. jen tě nechci podcenit.*Pokrčí s úsměvem rameny. Pak ji taky sjede starostlivým pohledem.*Mně můžeš taky cokoliv říct..*Rád ji vyslechne. Odmítne uvedení plesu, protože si to už sám dost užil.*Ale jde, skutečně. Moje uvádění je tragický.*Za tím si bude stát i nadále. Potřese hlavou, ale nad návrhem Aless se zamyslí.*To nezní vůbec špatně, co říkáš Wyatte?

*narazí nechtěně do Polaris a omluví se jí. Všimne si jejiho povytažého obočí, ale nějakou tu poznámku si odpustí. Pro jednou. Poté ji také pochválí kostým. Celkem se jí líbí, ale přiznat to nahlas by jí asi dělalo větší problém. Poté si všimne kostýmu Wyatta a tentokrát už si poznámku neodpustí. Po očku koukne na Polaris, protože je zvědavá na její reakci.* Kdybych nevěděla, že je to zrovna Wyatt, možná bych to po delším přemlouvání i uznala. *Uchechtne se.* Ale podle tvého výrazu se to asi líbí tobě, co? *Nakloní hlavu na bok a napodobí její výraz. Samozřejmě slyšela o klepech, že mezi Polaris a Wyattem něco bylo.* Nebo byl lepší v posteli? *Rýpne si do ní. Nemůže ji přeci nechat jen tak.*

*Ujistí jí, že kdyby se na to cítila, stačí říct a on kdykoliv přijde, i kdyby právě byly tři ráno. Vždycky je tu pro ní a nedělá mu problém kdykoliv přijít. Každou noc mu chybí její blízkost a vůně.* Dobře. *Přikývne, když ho ujistí, že on může taky kdykoliv napsat. Pak už skončí písnička, na kterou tancovali a on se jí zeptá, jestli chce tancovat dál, nebo si chce dát něco z občerstvení. Po jejím rozhodnutí přikývne a dojde s ní k občerstvení. Sám si vezme panáka, kterého do sebe kopne a pak se lehce pousměje na Kat. Za poslední dobu si dost na alkohol přivyknul, když ho pil skoro denně.* Chybí ti hodně rodina? *Zeptá se jí potom.* Já no.. Vypadá to, že ten návrh na návštěvy rodin strážců opravdu projde. Za chvíli bys je mohla zase vidět. *Pokrčí jedním ramenem.*

To není fér, taky jsem párkrát dostal pusu na tvář, nebyla to jen pěst. *Na oko uraženě si odfrkne a následně přikývne.* Pokud teda neuteče hned jak nás uvidí. Pokud jo, vyjde to na stejno a ten spratek zůstane pod zemí. *Zamumlá a také pokrčí rameny.* Jak dlouho si čekala? Doufám, že jsi mi aspoň trošku věřila a nebude to nějaké nízké číslo. *Uchehctne se a následně malink povytáhne obočí.* Ale pořád jsi mladší než já. *Uchechtne se a pak se na ni usměje.* Ale s tím musíš počítat, lásko. Je to koncert. Dívá se tam na mě plno lidí. Teda úplně plno ne, ale pár jo. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem na tváři a následně se na ni zazubí.* Aspoň neprotestuješ. *Pobaveně se na ni zazubí a mrkne na ni.*

*Po její omluvě povytáhne obočí, protože to přece jen není normální omluva, ale nerozvádí to, není to její starost, tak proč by měla. Překvapí ji ale další poznámky, když se koukne k trůnům a docela by byla ráda, když by radši mlčela.* A když víž, že to je Wyatt, tak bys to neřekla? *Povytáhne tázavě obočí a následně obočí povytáhne spíše překvapeně.* To ti snad může být jedno, ne? *Zamumlá a lehce protočí očima. Když uslyší její další otázku, zhluboka se nadechne a chvíli nic neříká.* /Čekala jsem, že to bude vědět celý palác, ale ne, že mi to řekn někdo, koho sotva znám./ I kdyby jo, žárlíš snad? *POušklíbne se, protože uznala, že nemá cenu to nějak obkecávat, když by se jejích poznámake stejně nezbavila.*