Spolecenska terasa Hotelu Diamond Illeá

*V Illei je spolu se svou manzelkou uz o nedele. Jejich nejstarsi syn uz je zde delsi dobu a prave on mel za ukol sjednat mu setkani s vladcem Illeyi. Se Sawyerem, ale bouzel se sgtala nestastna udalost, ktera jej taky velice a hlavne hluboce zasahla. Od sveho syna se dozvedel, ze dnesni serkani se tedy  uskutecni s nejstarsim synem krale, ktery se ma za apr dni ujmout vlady za sveho zesnuleho otce. On sam nikdy nebyl vychovavany na roli krale a nebyt toho, ze se seznamil se svou nadhernou zenou, nidy by se kralem nestal. Na sobe ma cerny oblek, bilou kosili s dlouhym rukavem a na hlave ma svou korunu a sedi na jedne ze sedacek a vyckava na prichod sveho syna a Wyatta.* /Druhorozeneho, ale prvorozeneho, naslednicke linie./

*I když je to týden od toho, co jeho otec zemřel a on na tom není nijak lépe, ví, že se musí ujmout svých povinností a to znamená i účastnit se schůzek, které si jeho táta domluvil, když byl ještě naživu. Na dnešek měl domluvenou schůzku s Egyptským králem. Nechápe, proč je domluvená v hotelu a ne v paláci v kruhovitém salonu, jak je zvykem, ale jednoduše na sebe hodí nějaký oblek, upraví si vlasy, nasedne do auta a nechá se do toho hotelu dovézt. Jakmile tam je, Egyptský princ ho odvede na terasu, kde už na něj čeká král.* Dobrý den, Veličenstvo. *Pozdraví ho a pozorně si prohlédne jeho tvář.* Promiňte, já...někoho mi připomínáte. *Potřese hlavou, aby na něj nečuměl jako idiot a nějak ho neurazil.*

*sedi na jedne z pohodlnych sedacek a nerovozne vyckava na rchod sveho syna Remuse a budouciho krale Illei, syna jeho synovce... vnuka sveho bratra. Keenana. jal dlouho se s nim nevidel.. Napoledy kdyz zemrela Brikssi, kdyz se sesli ve meste kdyz este zil v Illei.* /To uz je taky let.../ *Tuhle schuzku si somluvil se Sawyerem, ale diky nestastnym okolnostem misto jeho synovce se dostavi jeho syn, ktereho videl jen na fotkach na inernetu. Nikdy se s nim nevidel primo. Kdyz se narodil on nesmel uz davno prekrocit prah palace.* /S Thylane jesm se videl napopsledy den pred rozsudkem./ * Promne si dlani oblicej a vydechne. Nechce na tohle myslet. Pokud jde o Jacoba, ktereo zde ma s jednou z dvornich dam se kterou se zapletl pred lety, toho naposledy videl, kdyz mu byly tri roky.* /Mel bych se mu ozvat.. Dat mu vedet, ze jsem tady.. Videt jej./ *Z techle myslnek, jej vsak vythne zaklepani na dvere a nasledne uz vidi Remuse, se kerym se privita a nasledne se podiva na Wyatta.* /Caly Sawer v jeho věku./ I Vám Výsosti. *Oplati mu nasledne se zvedne a potrese si snim rukou.* Nebude vselky problem, kdybychom si tykali? *Zepta se jej a po Wyattovych slovech se na nej jen rekvapene podiva.* Nekoho ti pripominam? Tak to mne zajima, koho. Posad se. *Pobidne jej a sam se posadi na sve mito.* Vim, ze jsi ejspis nemel moc naladu a energii na tohle setkani potom, co se stalo vai rodine a ver mi, ze i mne a mou rodinu tahle udalost velice zasahla. *Rekne uprimne.* Kdybych nemel od tveho otce to omezeni a mohl prekrocit brany palace, ver mi, ze bych se dostavil i na pohreb. Takhle tam byl aspon muj syn. *Koukne se na Remuse, ktery sedi po jeho levici a potom se podiva zase na Wyatta.* /A nemohl sem byt se svym bratrem v jeho druhy nejhorsi den jeho zivota. Nemohl jsem tam pro nej byt./

*Dojde do společenské místnosti hotelu, kde pozdraví krále Egypta a potřese si s ním rukou.* To určitě problém nebude. *Ujistí ho s úsměvem a pak si ho pozorně prohlédne a rychle se omluví a vysvětlí to tak, že mu někoho připomíná.* No... Jednoho příbuzného, ale já ho nikdy nepotkal, viděl jsem jenom fotku. *Odmávne to rukou, protože nevěří tomu, že ten člověk na fotce v jejich rodokmenu je skutečně ten, naproti kterému se teď posadil. Když pak slyší o smrti svého otce, úsměv mu povadne a on sklopí pohled.* Je to moje povinnost, zvládnu jí. *Odpoví mu nakonec a pak se zmateně zamračí, když slyší o omezení, které mu dal jeho otec a znovu si ho pozorně prohlédne.* Počkat... Cože? Můj táta za celou svojí vládu vykázal z paláce jenom jednoho člověka... Svýho strejdu Rhyse. Ale nevím proč. *Potřese nechápavě hlavou a při dalším pozorném prohlédnutí egyptského krále mu blýskne v očích poznání.* Ty jsi Rhys. *Vydechne a pořád úplně nechápe, co se tady teď děje.*

*Z jeho myslenek jej vytrhne jeho syn Remus, ktery privedl budouviho krale Illeyi, nejstariho syna Sawyera a Thylane k nemu a s usmevem si s nim potrese rukou. Videl jej a jeho sourozence jen na fotkach a tohle je pro nej ted dost zvlastni. Nabidne mu tykani a usmeje se jeste vice, kdyz slysi, ze to mladikovi nebude delat problem.* Tak to jsem rad,, ze to neni problem. Preci jen je to takhle vice uvolnenejsi. *Rekne nakonec a posadi se zse na sve misto a poslechne si slova Wyatta.* Vypasam jako nekdo z fotek ve vasem rosinnem albu? /Cim to asi bude?/ *Rekne mu, ze lituje, o se stalo Sawyerovi, coz je pravda. Nikdy jej nenvidel za to, jak tehdy rozhodl. Byla to preci jen vina jeho samotneho, co se stalo a v tom sidle podlehl jen jednomu momentu a nechal za sebe spis mluvit sve srdce, nez hlavu a to nemel delat a moc dobre to vi.* /Byl jsem blbej a mladej./ *Potom mu rekne, ze jej mrzi, ze nemohl na potbu byt on sam, ale byl tam za nej a jeho zem jeho syn Remus a potom, kdyz to Wyattovi dojde jemne se pousmeje.* Jsi bystry muz. Vim, ze sve povinnosti krale budes plnit stejne dobre, jako tvuj otec Wyatte. Mas kus neho sam v sobe. *Rekne a nasledne vstane a do tri sklenicek nalije wiskey a nasledne je donese zpet a jednu da Wyattovi, dtuhou Remusovi a ro svou se vrati a potom se vrati na sve misto.* Ano Jsem bratr tveho dedy Keenana, strejd tveho otce Sawyera, strejdy Jaspera a tvych tet Merlii a Edelynne, ktere vzdy bylo vsude plno jeste dve hodiny potom, co opustila mistnost. *Uchechtne se.* Kdyz jsem ji videl naposledy, bylo ji Osm. *Napije se ze sve sklenicky a nakloni hlavu na stranu.* Asi je dobre, ze nevis proc tohle musel tvuj otec udelat a ja mu to nevycitam a nikdy jsem mu to nevycital, protoze byl v pravdu. Ja byl ten, kdo chyboval. *Rekne mu a potom vydechne, sunda si korunu a da ji na stolek ke sve sklenicce a procisne si prsty vlasy.* Je pravda Wyatte, ze jem sem prile hlavne proto, abych nabidl vasi zemi obchodni spojenectvi, ale rad bych nejspis naposledy videl sveho bratra a objal ho v tyhle.... chvili, Nevim, zda by byl schopen prijit za mnou sem a tak jsem chtel i tveho atu poprosit, aby jej nekdy v pribehu tydne tavedl sem ke me, protoze, jak jsi spravne pochopil ja se v palaci bohuzel nemuzu ukazat za svuj prestupek za ktery jsem byl potrestan pravem.*Koukne se na Wyatta.* Ale tveho dedu, bych strasne rad visel, potoze nevim, kdy jej uidim naposledy. *Sklopi pohled.*

Ano, to je. *Přikývne. Sám dává přednost tykání, ale je mu jasné, že zbytek jeho života bude při různých jednáních hlavně o vykání.* Ano, ale...to je jedno. Jsem poslední dobou trochu více..sentimentální. *Odmávne to rukou, protože pochybuje, že zrovna tohle je něco, co bude chtít egyptský král rozebírat. Pak mu ale blýskne v očích poznání a dojde mu, že před ním sedí strýc jeho otce, Rhys.* Bude těžké se mu aspoň částečně vyrovnat. Byl to skvělý král a hlavně úžasný člověk. *Poznamená se sklopeným pohledem a zatne pevně zuby, protože mluvit o tátovi a nedat na sobě nic znát je pro něj stále dost těžké. Kývnutím hlavy poděkuje za skleničku, ze které hned upije.* Je zpátky v Illey. Vládne Dánsku a má dvě malý děti. *Pousměje se, když slyší, jak byla jeho teta živá. Dost toho o ní slyšel i od táty, Jaspera a Lii. Pak poslouchá Rhysova slova a trochu se zamračí, když slyší o svém dědovi.* Není na tom dobře. Nevím, jestli by to zvládl. *Přizná a pak se na něj podívá.* Já...Nevím moc ještě jak tohle funguje, ale... Není možnost, jak bych já mohl tátův rozsudek odvolat? Aby ses mohl s dědou vidět? *Zeptá se ho, protože on bude přeci jen v těchto věcech víc zběhlý, jak on sám.* /Proč tu nemůže být táta, aby mi poradil?/

*Koukne se na Wyatta a nasledne se jen jemne usmeje.* Treba jsem opravdu tonu nekomu podobny. *Rekne jen nakonec a necha tohle tema zatim tak pozdeji uz to stejne Wyatt pozna, protoze je to bystry mlady muz, ktery si vsima detajlu. Kdyz slysi, jak o soobe syn jeho synovce pochybuje jen se v duchu uchechtne.* /Jo, zdedil Schreaveovsky geny pochybovacnosti/ Urcite budes stejne skvely, jako byl tvuj otec, protoze cast tveho otce je i uvnitr tebe. *Rekne mu s jemnym usmevem.* Kdbych nevedel, ze mam setkani s tebou misto neho, pak bych prisahal, ze predemnou sedi mlada verze Sawyera, kterou jsem videl naposledy, kdyz mne odsuzoval na dozivotni zakaz navstevy palace a sebral mi muj titul. *Rekne mu uprimne.* Vypadas, jako jeho mlada kopie a to znaci jen jedno a to to, ze jsi zdedil po svych rodicich jen to nejlepsi. *Pousmeje se a potom mu rekne, ze duvodem jeho navstevy Illei je ziskat obchodnni partnerstvi mezi Illeou a Egyptem, ale hlavne to, ze by chtel videt sveho bratra. jemne se zasmeje a napije se ze sveho poharku.* Takze ma dve deti? To neni ani mozne. *Zakrouti hlavou a potom mu rekne, ze by rad sveho batra rad videl a mluvil s nim, protoze to muze byt i klidne naposledy, co by mel moznost s nim mluvit a obejmout jej. Po Wyattovych slovech, co by mohl udelat, aby trest sveho otce, ktery trva nekolik let odvolal, jen na nej chvili kouka a mlci, nez se nakonec nadechne.* Pokud byh se s bratrem chtel videt co nejdrive, treba zitra, nebo v sobotu , musel by ses domluvit jeste dnes nebo behem zitrejsiho dbe vpripade soboty se svou mtkou, aby na nejblizsi porade pronesla proslov, kterym by ten trest zrusila, prooze ona je stale kralovnou a pouze ona ma tuhle pravomoc. *Vydechne a procisne si nervozne prsty sve vlasy.* No a potom je zde dalsi varianta a ta je ta, ze bych musel pockat, az korunuji na krale tebe a ty tak budes mit tu moc zrusit vyrok sveho otce. *Dokonci to.*

Díky. *Pousměje se na něj, když mu řekne, že bude tak skvělý jako jeho otec, ale stejně tomu moc nevěří.* Vážně jsem mu tolik podobný? *Nadzvedne obočí, protože sice často slýchával, že je kopie svého otce, ale nikdy si to nijak moc nepřipustil. Teď by dal cokoliv za to, aby mohl být co nejvíce jako on. Pak mu řekne i o Edelynne, kterou potkal během jedné z prvních akcí během Selekce nebo snad poslední před Selekcí. Úplně si nevzpomíná. Jenom ví, že jí tam potkal i s jejím manželem.* Neviděl jsem je, jenom je zmínila. Stihl jsem se seznámit pouze s jejím manželem. *Pokrčí rameny a pak se ho zeptá, jestli je nějaká možnost, aby on mohl zrušit rozhodnutí svého otce. Po jeho odpovědi sklopí pohled a chvilku mlčí.* Moje máma...od toho plesu nepromluvila. Sotva jí a spí, nebyla ani na pohřbu. Ona to nezvládne. Nekomunikuje ani s námi. A děda..nevím, jestli by zvládnul dojít sem. Pár dnů byl napojený i na umělou výživu. *Upije trochu se skleničky a podívá se na něj.* Jestli dokážeš počkat do neděle.. Ještě na mé korunovaci pronesu proslov. *Nabídne mu.* Ale také respektuji rozhodnutí svého otce. A ty sám jsi uznal, že měl oprávněný důvod, proč to udělal. Takže ti bude povolený přístup do paláce do té doby, než dědovi nebude dobře. /Nebo dokud neumře./ *Proběhne mu hlavou druhou možnost, kterou ale nahlas neřekne. Věří, že to Rhysovi došlo.* Obchodnímu spojenectví s Egyptem jsem otevřený a rád ho uzavřu. Ale až se vyřeší situace s dědou, do Angeleského paláce ti bude přístup zase zakázán. Zákaz se však dál nebude týkat tvých potomků. *Koukne rychle na jeho syna a čeká na Rhysovu reakci. Moc dobře ví, že jeho táta měl důvod, proč to udělal, jinak by mu vstup do paláce nezakázal, ale také ho celý život učil, že rodina je to nejdůležitější a on ho nechce zklamat.*

*Pousmeje se.* Samozrejme, ze jsi cely Sawyer. I tim, ze si moc neduverujes. V tomhle byl stejny. *Rekne mu.* Jak jsem rekl pokud bych nevedel, ze tvu otec byl starsi zhruba v mem veku, myslel bych si, ze mluvim s jeho mladsim ja a ze vubec nestarne. * Uchechne se lehce a potom se dozvi neco malo o Edelynne, kterou naposledy videl, kdyz demolizivala palac, jako beruska a umeje se.* Jsem rad, ze se ma dobre a ze je stastna. *Kyvne nakonec hlavou a pak uz mu jen rekne zpusoby, kterymi by se dalo zprostredkovat to, ze by se zase idel se svym bratrem a bude jej moci obejmout a rict mu, ze i kdyz s nim neni fyzicky, v jeo sedci je stale s nim a muze se u kdykoliv ozvat. Poslechne si slova ohledne Thylane a sklopi pohled.* Vim, ze to ma tezke stejne, jako vy vsichni. Pozdrav ji odemne dobre? Vzkaz ji, ze mne mrzi, jak to dopadlo a ze mne mrzi to vsechno a byla to jen moje vina. * Potom jen zakrouti hlavou.* Ona bude vedet, co tim myslim. Vzkaz ji, ze ji preju husne sily. *Nasledne si poslechne jeho navrh a kyvne souhlasne hlavou. Se vsim plne souhlasim a budu respektovatt vse, pro, vo se rpzhodnes chlapce. *Rekne a potom se podiva na Remuse.* /Vsem mym potokum bude umoznen svobodny pohyb po palaci... Jacoba se to tedy nejak nedotkne... To bych si vycital./ a usmeje se na nej a da ruku na jeho rameno a nasledne se podiva zase na Wyatta.* To rad slsim, ze jsi ohledne spojenectvi s nasi zemi otevren. Pokud budete cokoliv potreovat na mne se muzes kdykoliv obratit. *Ujisti jej a zase se napije ze sve sklenky.* Uz tohle svedci, ze budes delat cest svemu otci Wyatte. *Potom se jemne usmeje.* Jak vypada tva volba nevesty a budouci kralovny zeme? Uz jsi si stihl u nektere z tech slecen vsimnout jiste vyjmecnosti? *Zajima se.*

Byl hodně nejistý. Nikdy nevěřil, že je dobrým tátou. *Potřese nad tím hlavou, protože pro něj to byl ten nejlepší možný táta, jakého si mohl přát.* Díky. Cením si toho, že to říkáš. *Pousměje se na něj a ohledně Edelynne už jen pokýve hlavou, protože k tomu nejde moc nic dodat. Místo toho začnou rozebírat možnosti zrušení zákazu vstupu do paláce, který mu dal jeho táta. Zmateně se zamračí, když slyší vzkaz pro mámu.* Ty jí znáš? Myslel jsem, že ten rozsudek byl uvalen během Selekce.. *Poznamená, protože během Selekce se většinou účastnice zas tak důvěrně s rodinou korunního prince neznají.* Každopádně, jakmile jí uvidím, vzkážu jí to. Snad bude vnímat. *Vyřídit nějaký vzkaz své matce je to nejmenší, co může udělat. A třeba by to mohlo pomoct jí nějak rozmluvit, protože on už opravdu neví, co má dělat a začíná z toho být zoufalý. Za pár dnů se má plně ujmout vlády a nezvládne být králem, vybírat si manželku a do toho se sám starat o své čtyři sourozence. Už teď se mu to dosti sype pod rukama a má štěstí, že Camille má Chrise a Stefan Elsie, takže aspoň tihle dva nepotřebují jeho přítomnost až tolik. Je rozhodnutý v den své korunovace umožnit Remusovi vstup do paláce, ale jen do doby, než se stav jeho dědy zlepší, nebo do doby, co už nebude co zlepšovat, protože jeho děda bude pryč. A doktoři mu moc šancí na to, že to zvládne, nedávají. Poté je odhodlaný ctít rozhodnutí svého otce a Remusovi opět vstup do paláce zakázat. Ví, že jeho táta by to tak taky chtěl, protože pro něj byla rodina vždy důležitá a umožnil by Rhysovi, aby tu pro svého bratra v jeho nejhorších chvílích byl.* Dobře, děkuju. *Pousměje se na něj a po jeho dalších slovech úlevně vydechne.* Díky. *Dopije svou skleničku a po jeho dalších otázkách se uchechtne.* Tuhle otázku slýchávám pořád, ale pořád nevím, co na ní odpovědět. *Přizná.* Je jedna, na kterou dost často myslím a když Camille začala mluvit o mých dětech, hned jsem zmínil jí. Ale bojím se, že se to nějak sesype. Že ona ke mě necítí to stejný. A navíc se sám v sobě nevyznám. *Pokrčí rameny a sleduje dno skleničky.*

Jeho nejistota myla vsak neopodstatnena a verim, ze hlavne i spomoci tve matky byl skvelym rodicem. Kazdy o sobe pohybuje, jen ti, co v some maji kousek Schreave genu o sobe pochybuji fakt hodne. *Uchechtne se. I on mel sve pochyby, kdyz zjistil, ze jedna z dvornich dam tady ceka jeho dite a potom mel tyhle obavy jeste u Remuse. U Nefertiti uz si byl preci jen jistejsi.* Nemas za, co dekovat. Jen jsem rekl pravdu. *Pokrci jemne s usmevem ramenem a nasledne se jen kratce pobavi o Edelynne a potomse spolu bavi o tom, jak by se mohl po nekolika letech zase sejt se svym bratrem, protoze ohle muze byt posledni prilezitost jej videta mluvit s nim a hce, avby vedel, ze je stale s nim. Poprosi Wyatta, aby od nej sve matce vzkazal pozdav a, ze se ji za vse omlouva, a kdyz slysi chlapcova slova, koukne na nej.* Ano, znam tvou matku. /A ona byla duvodem toho, ze mne tvuj otec navzdy vykazal z palace a zbavil mne titulu... Byl jsem slaby./ Poznali jsme se jednoho dne, kdyz jsem prisel zraneny do palace, kdyz jsem sjel po betone iky my vlastni nepozornosti na skateboardu. Ona mi pomhla. *Rekne klidne.* /A potom jsme se videli jeste parkrat a potom v jednom ze sidel, kde uz jsem nedoakazal se svyma citama bojivat./ *Uchechtne se.* Bly neodbytna, takze jsem ji musel nechat aby mi pomohla protoze mne jinak odmitalazakrvaveneho pustit pryc. *Dokonci to a nasledne se koukne jak na Remuse , tak na Wyatta a napije se ze sve sklnky. * ne ja dekuji tobe, ze diky tobe budu moci byt zase se svym bratrem aspon na chvili. Nebudu delat zadne problemy a budu v palaci jen tak dlouho, jak to jen bude mozne, pokud me bude muj bratr potrebovat a dokud neuzname, ze je na tom lepe. Potom uz budes vse resit jen s mym synem. *Koukne na Remuse a potom se jen usmeje a kyvne hlavou.* Nedekuj porad. *Potom se jej zepta na jeho selekci a poslechne si jeho slova zaim, co se zvedne a donese lahev na stolek a vsem jim zase dolije.* Rid se svym pocitem. Rid se tim, co ti naseptava tve srdce. Jsem si jisty, ze ta divka je na tom stejne, jako ty a stejne tak i pochybuje. Tva matka o sobe take pochybovala a neustale tvrdila, ze neni tou doubrou volbou pro tbneho otce, ale ja jsem ji ujistoval, ze se myli. Byli pro sebe stvoreni a jsem si jisty, ze takhle to bude i v tvem pripade s tou slecnou.

To je pravda. Poznávacím znakem Schreave je tvrdohlavost, podceňování se a nevěření si. *Uzná a menším pobaveným úsměvem na rtech.* I za pravdu by se mělo děkovat. *Pokrčí jedním ramenem a pak se zmateně zamračí nad vzkazem pro jeho matku.* Skateboard? To jsem nikdy nezkoušel. *Pousměje se.* Ano. Je hodně starostlivá. /Když nemlčí a nečumí do stěny zrovna ve chvíli, kdy jí nejvíc potřebujeme./ *Proběhne mu hlavou a pak vymyslí, jak to udělají s návštěvou jeho dědy, který to teď také nemá vůbec lehké.* Dobře. Není za co. Rodina je důležitá. A byla i pro mýho tátu. *Sklopí zase pohled a pak mu řekne o Selekci a o svých pocitech z ní. Kývne hlavou na znamení díků, když mu dolije skleničku a pak si ho poslechne a pokrčí rameny.* Schreave se ale vyznačují také tím, že poserou skoro všechno, co jde. Bojim se, že si to s ní pokazím. Už tak jsem si to pokazil s jednou holkou, kterou jsem bral jako skvělou kamarádku a ona se do mě zamilovala. /I přesto, že jsem důvod toho, proč je mrtvá její sestra./

*Nad jeho slovy se jemne pousmeje, protoze on sam ma tenhle gen a nekdy je vazne na zabiti, jak mu nekdy dava jeho milovana zena najevo. potom jen mavne rukou.* Za tohle dekovat nemusis *Rekne mu a dale tohle necha tak a potom uz jen po nem posle vzkaz Thylane a to hlavne to, ze jej to vse mrzi i kyz vi, ze je pozde litovat svych cinu ktere pred lety udelal, Kdyby semohl vratit v case, udelal by vse jinak a rozhodne by ji tenkrat v tom sidle nepolibil. Rekne mu tedy, jak se sjeho matkou poznal a nad jeho otazkou ohledne skateboardu se zasmeje.* Fakt ne? Ja jsem na nem stal v jednom kuse s klukama z mesta. *Redkne s usmevem a potom jen pokri ramenem.* Jak vidis je i nebezpecnej, takze je asi fajn, ze jsi na tom nestal. *Potom uz mu jen podekuje za to, ze mu da moznost se dopalace podivat a to hlavne na sveho bratra a mozna tam najde i Jacoba, kteremu konecne rekne, ze on je jeho otcem.* Vazim i toho Ver mi. *Rekne a je to skutecne tak. Nasledne jim dolije whiskey a zejima se, jak probiha jeho Selekce a potom se jen lehce zasmeje.* To mas pravdu, ze timhle se taky dost vyznacujeme, ale nakonec udelame ty spravne veci. Verim, ze ta divka bude tve city opetovat. *Usmeje se na nej povzbudive* Takze s tou divkou, co do tebe je zamilovana a ty ji beres jako kamaradku, uz nekomunikujete? *Zajima se.* Vsadim se s tebou, ze se to mezi vama srovna a buddete skveli pratele jen ona potrebuje cas se srovnat s tim, ze od tebe vice, jako pratelstvi nemuze ocekavat. *Kyvne hlavou a potom do mistnosti vejde jedna z jeho sluzebnych a rekne mu, ze jej shani nekdo jiny pres mobil a tak jen kyne hlavou a koukne na Wyatta.* Takze, jsem radm ze jsme se domluvili a jise se jeste sjdeme, aby jsme podepsali dokumenty, diky kterym nase zeme uzavrou partnersvi mezi sebou. *Vtane a odlozi svou sklenku a natahne ruku k Wyattovi.* Rad jsem te videl. *Usmeje se na nej a potom koukne na Remuse, kteremu rekne, aby Wyatta vzal zpet do palace a nasledne opusti mistnost.*

Tato společenská část se nachází na samotné střeše jednoho z nejluxusnějších hotelů v Illei..

*V hotelu Diamond Illeá se dnes pořádal gala večer, jenž pořádala nezisková organizace, která mimo jiné spolupracovala s mezinárodní charitou, v níž se sama často angažovala v rámci africké pobočky. I proto se rozhodla potvrdit svou účast. Na podobné události byla zvyklá. Člověk se oblékl formálněji, muži oblek, ženy dlouhé šaty, většinou hrála živá hudba, na stolech bylo plno jídla, u baru alkohol, tančilo se, ale především diskutovalo a všichni si hráli na veledůležité. Nemohla říct, že by si podobné věci užívala, ale považovala za svou povinnost se na podobných akcích objevovat. Její bratr řešil spíše praktické věci, politické otázky, zatímco ona Afriku reprezentovala a hodně se starala právě o sociální systém. Ten se díky práci její matky a teď i jí dost zlepšil, následky války konečně nebyly v Africe tak znatelné, ale stejně jí přišlo, že je pořád, co zlepšovat, a když ne v Africe, tak ve světě určitě. Bylo až příliš mnoho lidí, co potřebovalo pomoc, a pokud kvůli tomu, aby se mohla podobným projektům věnovat, musela strávit pár večerů v přítomnosti lidí, kteří občas jen předstírali, že je tato problematika zajímá, holt to hodlala přetrpět. Na sebe si vybrala oblíbené šaty v tlumeně růžové barvě, poseté drobnými flitrovými kamínky, díky kterým se na nich zachytávalo světlo. Takhle určitě nezapadne. A to i díky poměrně hlubokému výstřihu, který měla naštěstí jak vyplnit. Nejvíc se jí však líbila odhalená záda. Nechala si vlasy vyčesat do poměrně slušivého drdolu, její komorné už měly nějakou praxi v tom, jak je krotit, aby nevypadaly jako sláma. Díky tomu mohly fáze měsíce jež měla vytetované do kůže podél páteře. Šperky sladila se šaty, přičemž jako základ volila stříbro, které jí přišlo, že se k jemnější barvě hodí více, lodičky pak byly v též matně stříbrné. Co se týče líčení, nepotřebovala makeup, na svou téměř bezchybnou pleť mohla být hrdá. Vybrala si tak rtěnku a oční stíny, aby byl look kompletní, ale nezapomněla na oční linky, které jí zvýrazňovaly oči, stejně tak řasenka. Když se naposledy shlédla v zrcadle, spokojeně se usmála. Rozhodně jí to slušelo. Správný mix nevinně sladkého a zároveň pokušitelského vzhledu, její odstín pokožky celkový dojem jen vylepšoval. Na místo se pro jednou nechá odvézt řidičem limuzíny. Její auto už sice bylo opravené, taky se s ním v garáži náležitě pomazlila a dobrou půl hodinu se jen válela na zadním sedadle a vdechovala povědomou koženou vůni potahů. Jenže plánovala pít a rozhodně nepatřila k lidem, kteří by opilí sedali za volant. Nehodlala tudíž riskovat. Nejraději by byla, kdyby ji řidič doprovodil na ples. Patřil i mezi její osobní ochranku a byli spolu v zásadě kamarádi. V Africe jí často doprovázel na akcích a nikdo už to neřešil a ona nemusela být sama a zároveň mohla mluvit s někým inteligentním. Jenže tady v Illey o ní tolik nevěděli a nechtěla, aby si zdejší média smlsla na nějaké vymyšlené historce, že má románek se svým bodyguardem. To raději vydrží pár dotěrných týpků, co si budou myslet, že s nimi půjde do postele. A vlastně...* /Proč by taky ne?/ *Byla v Illey v zásadě na dovolené. Mohla by si zkusit najít nějaký dočasný románek a v lepším případě tu najde i pár použitelných exemplářů. Velice brzy je stržena do víru představování a formalit, jak už to tak bývá. Dokonce má štěstí a zakecá se s příjemným spolumajitelem studentské umělecké galerie ve městě. Je poměrně mladý, i když už mu možná přeci jen táhne na třicet, ale o to víc působí vyspěleji a dobře se s ním povídá. Navíc není vůbec k zahození. Tmavé rozcuchané vlasy, hnědé oči s náznakem zelené, výrazné rysy, i když nos možná až příliš a ten hrbolek naznačuje, že ho měl alespoň jednou zlomený. Ale pod tím oblekem určitě nebyl k zahození. Cítí se klidně až do chvíle, kdy má pocit, že zahlédla v davu povědomou osobu.* /Hloupost, proč by tu byl?/ *A hlavně, proč by kvůli tomu její nálada nejdříve prudce stoupla a následně klesla? Ohledně Marcuse byla chvílemi opravdu zmatená a to navzdory tomu, že se v zásadě shodli ohledně toho pokusu o kamarádství. Nikdy však nevěděla, s čím z jeho strany počítat. Opravdu zde na malém podiu hraje živá hudba. Vždy však jen půl hodiny, pak má čtvrt hodinu pauzu. V rohu terasy je postavený i klavír, na který můžou hosté klidně zahrát, jak hlásí tabule postavená na něm, která též vyzývá k tomu, že pokud to neumíte, neměli byste ostatní “hraním” obtěžovat. Když tudíž její společník navrhne, že by jí mohl zahrát, souhlasí. Potřebuje se rozptýlit. Sama hraje na více nástrojů. Piano a housle patří k jejím neoblíbenějším. Velmi ráda poslouchala klasickou hudbu, a tak bez problémů pozná i úvodní tóny melodie Labutího jezera. Dost klišé volba, ale zdvořile naslouchá, i když si všimne několika přehmatů. Mile mu poblahopřeje k výkonu, a pokusí se mu poradit ohledně prstokladu u téhle skladby, aby se mu opakované přehmaty vyhnuly. Jenže místo toho, aby s ní debatoval, anebo poděkoval, se zdá, že se urazil. Odešel si pro pití a nechal ji tam samotnou, naštvanou kvůli tomu, jak ji odbyl a též kvůli tomu, jak nemožní jsou někteří muži egoisti, že nesnesou ani nejmenší kritiku.* /A že do toho nejspíš tak úplně nevidím? Proč, protože on studuje uměleckou a já jsem princezna?/ *Odfrkne si v duchu. Sama se posadí k pianu, teď ji motivuje spíš zarputilé semínko vzteku. To se ale postupně začne rozplývat, když spustí svou oblíbenou skladbu od Čajkovského. Labutí jezero bylo možná známější, ale jí Louskáček přišel vždycky mnohem tajemnější a zajímavější. Terasou se proto brzo linou tóny Květinového valčíku. Prsty jí sebejistě lítají po klávesách, tuhle skladbu hrála tolikrát, že by ji nejspíše zahrála i poslepu. Podráždění se rozplývá, jak se soustředí jen a jen na klavír a hudbu, která je jí často únikem z reality. Když zazní poslední teskný tón, spokojeně vydechne. Neudělala ani jednu chybu. Zvedne se ze stoličky a od procházející obsluhy ukořistí sklenku červeného vína. Sekt jí nikdy nesedl, bývalo jí z něj zle. Vydá se pryč, přičemž pohledem s náznaky zadostiučinění šlehne k baru, kam předtím odešel její společník, jenže díky nepozornosti do někoho vrazí. Okamžitě dá instinktivně ruku před sklenku a zachytí díky tomu těch pár kapen vína, které se vylily přes okraj, aby neskončily na košili neznámého.* /Sakra./ *Nikde nebyl ubrousek a ona nechtěla, aby jí víno steklo po ruce nebo si ho snad otřela o ty skvostné šaty, a tak zvedla prsty ke rtům a na vteřinu si je u nich přidržela, aby těch pár drobných kapek z vršku ukazováčku a prostředníčku olízla.* Dobrý ročník. *Prohodí žertovně a konečně se zahledí neznámému do tváře. Díky podpatkům nemusí tolik zaklánět hlavu jak obvykle, aby zjistila, že neznámý vůbec není neznámý. Podařilo se jí vrazit do Marcuse. Snad po sté byla velice ráda, že na ní téměř nešlo poznat, když se červenala.* Ah, to jsi ty. *Prohlásí. Vidí ho poprvé od onoho polibku na terase a jejich rozpačitého rozloučení. Sice si poté psali, ale to nebylo to stejné. Skoro se jí podařilo zapomenout na to, jak zmateně se v jeho blízkosti cítí. O krok ustoupí, aby nevnímala jeho přítomnost tak intenzivně. Pohledem zalétne zpět ke sklence.* Hmm, a to je moc hezká košile... *Podotkne, když oči stočí zpět k bílé látce. Její úsměv je nyní téměř ďábelský.* To jsem se nemusela snažit. Ty jsi na polité košile zvyklý. I když tady je mnohem víc lidí, které můžeš zkusit pobouřit tím, že se budeš svlékat. Položí mu volnou dlaň na rameno a nakloní se k němu, aby mu mohla spiklenecky pošeptat.* A některé dámy by takové představení dozajista braly jako vítané zpestření nudného večera. *Podotkne. Pak však ustoupí a jen se něj otře ramenem, když ho mine a zamíří pryč. Chtěla se podívat k tanečnímu parketu. Brzy zase začne hrát muzika a malý taneční prostor se zaplní. Máloco milovala tolik jako tanec. Zbožňovala muziku, proto taky hrála na tolik hudebních nástrojů a též ji prostě jen poslouchala. Zpívat ale neuměla, dělala to snad jen proto, aby někoho naštvala a mučila ho. Nevychytá hlasem při zpěvu snad každou druhou notu. Tanec však poskytoval možnost hudbu procítit a vyjádřit ji způsobem, který jí byl blízký, který jí šel a kterému rozuměla. Už pár let se věnovala hlavně contemporary dance, ale i tradiční klasické tance pro ni byly samozřejmostí. Když bude mít štěstí, možná ji někdo vyzve. A kdyby ne, stejně to alespoň mohla sledovat. Všimne si však, že k ní míří onen arogantní muž, s nímž předtím mluvila. Jeho pýcha asi spolkla ponížení, anebo prostě věřil, že má stále zájem a vyhlídka na společně strávenou noc byla lákavá. Ona však ztratila zájem. Zvlášť potom, co ji rozhodilo setkání s Marcusem, jakkoliv se to snažila nedávat najevo. Bylo téměř rozčilující, že jí dával ony legendární motýlky v břiše právě on. Bylo to kvůli tomu pitomému polibku? Možná... líbal rozhodně dobře. Ale ani o něj přeci neměla zájem. Chtěla se jen kamarádit, nikdy jí nepřišlo na mysl, že by si s ním začala nějak jinak, jak by taky, když se k sobě chovali tak hnusně? A on to pak takhle zkazil. A stejně nebylo o co stát. To šimrání v podbřišku bylo spíše nepříjemně rozptylující než cokoliv jiného. A ona se potřebovala soustředit a vymyslet, jak se rychle vypařit, aby se vyhnula dalšímu rozhovoru s panem “nevidíš do toho, tak bys neměla kritizovat”.*