Venkovní terasa

*téměř celý den strávila zavřená ve své komnatě a navrhovala. Už několik týdnů, přesněji řečeno od toho, co se dozvěděla o zasnoubení, tráví nejraději čas sama. S rodiči si nerozumí a Esme s ní nemluví a vyhýbá se ji. Což nechápe. Nakonec se rozhodla, že potřebuje na chvíli na čerstvý vzduch, a tak zamířila na terasu. Dá se odsud dostat i jednoduše do zahrad, takže má v plánu plánu zajít i tam. Teď ale stojí u zábradlí, o které se opírá, a pozoruje slunce, které brzy zapadne. Na sobě má uplé džíny a bílý top, přes který si přehodila černou koženou bundu. Vlasy má rozpuštěné a make-up jen jemný.*

*Nedávno přijel do Illey. Většinu času strávil ve své komnatě a myslel na Esme.*/Mám jít za ní nebo ne? Ví o tom zasnoubení? Asi ano./*Přemýšlí, jak se z toho dostat, ale nic jej nenapadá. Začíná být docela zoufalý. Nechápe, proč jej rodiče museli zasnoubit a proč zrovna se sestrou Esme. Proč nemohl mít to štěstí, aby jej zasnoubili s Esme? S dívkou, kterou miluje. Nehodlá se jí vzdát a udělá cokoliv, co bude potřeba, aby mohl být s ní. Klidně se i vzdá trůnu, pokud to bude potřeba. Ví, že Thaddea a nebo Cleo by vládnutí zvládly. On si nenechá vzít Esme. Povzdechne si a podívá se na hodiny. Vidí, že už je docela pozdě, ale chce si ještě provětrat hlavu. V černých džínách bílém tričku, zpod kterého jde vidět jeho docela dobře vypracovaná postav, se vydá pryč. Pomocí služebných najde východ do zahrad, Terasu, ze které se tam dostane snadno. Ale když tam dojde, zarazí se. Vidí dívku a protože jen jedné patří jeho myšlenky, prvně se jeho oči rozzáří nadějí, že by to mohla být jeho princezna. Ale když přijde blíže, dojde mu, že ona to není. I tak tu dívku ale dosti dobře zná, je to právě jeho snoubenka a sestra jeho lásky, Aspen. Odkašle si za jejími zády.*Ahoj.*Pozdraví ji.*

*stojí na terase a při tom sleduje západ slunce. Už od dětství měla tyhle chvíle ráda. Ani si nevšimne, když na terasu někdo vstoupí, a tak když uslyší něčí hlas, trhne sebou a otočí se. V první moment ho vůbec nepoznává. O pár sekund později si ale uvědomí, kdo před ní stojí. Je to její snoubenec Petros. Od pohledu ji přišel jako milý člověk, a tak se lehce pousměje.* Ahoj. *pak uhne pohledem, protože neví co říct. Nesnáší rodiče za to, že ji zasnoubili.* Petros, že? *vrátí se pohledem zpět k němu*

*Dojde na Terasu, odkud se chce vydat do zahrad, ale zarazí se při pohledu na dívku, která k němu stojí zády a po chvilce, kdy doufá, že jde o Esme zjistí, že je to její sestra, se kterou je zasnoubený. Zná ji jen od vidění, moc se s ní nebavil nikdy. Miluje její sestru, neměl k tomu důvod. Nicméně ji ale pozdraví a pousměje se na ni.Přistoupí k ní pomalu blíže a opře se o zábradlí ve slušné vzdálenosti od ní. Přikývne.*Jo, promiň. Asi bych se měl představit.*Prohrábne si vlasy. Tak nějak si neuvědomuje, že je to skutečně Aspen a ne Esme.*Petros Leo Lindwood.*Představí se jí. Podívá se na západ slunce.*Je to nádherné, že?*Usměje se trochu a kývne hlavou k zapadjícímu slunci. Neví, co říct a jak se s ní vůbec bavit.*

*když za sebou uslyší něčí hlas trhne sebou a otočí se tím směrem. Svého snoubence Petrose pozná až po chvíli. Také ho pozdraví a pak uhne pohledem, jelikož neví co říct. Tohle pro ni není příjemná situace a pravděpodobně ani pro něho.* To je v pohodě. *usměje se* Aspen Marlowe Schreave.*také se mu představí a pak se otočí zpět k západu slunce.* Jo, je to krása. Už od malička mám ráda západy slunce.*jemně pokrčí rameny* Tak jak se ti líbí v paláci?*pokusí se o nějakou konverzaci a pohledem se vrátí k němu*

*Pozdraví svou snoubenku. Je pro něj zvláštní, že pod pojmem snoubenka by si správně měl vybavit Aspen, zatímco si vybaví právě její sestru Esme, kterou i plánoval skutečně požádat o ruku, tady v Illey během Selekce a doufal, že mu řekne ano a poté spolu odjedou do Řecka, ale před jeho odjezdem mu rodiče oznámili jeho zasnoubení s Aspen. Krabičku s prstýnkem, který byl určený pro Esme nosí pořád u sebe v kapse. Omluví se, že se jí nepředstavil a pak svou chybu ihned napraví. Pousměje se, když je ujistí, že je to v pořádku. Možná ji nemiluje, ale má slušné vychování a nemá důvod být k ní nějak hrubý či nepříjemný.*Těší mě.*Dodá a pak se dívá na západ slunce, který se mu zdá nádherný.*Já docela taky.*Řekne tichým hlasem a pak se podívá na ni.*No.. ujde to. Velkou část své návštěvy jsem prospal, kvůli tomu posunu času.*Přizná a uchechtne se, načež si zase prohrábne vlasy.*Ale z toho co jsme zatím viděl, mohu říct, že se mi tu líbí. *Zase mlčí.*Asi bychom si o sobě měli něco říct, že?*Neví, jak v tomhle má chodit. S Esme to šlo samo, zatím co tady si absolutně neví rady.*Co tě třeba.. baví?

*pozdraví jej a pak se mu stejně jako on představí.* Mě taky.*usměje se. Přijde ji jako hodný člověk, ale i tak se necítí dobře, a asi nikdy nebude. Tohle není život, jaký by si představovala.  Pak se začnou bavit o západu slunce. Už od malička je má ráda. Pak se pokusí navázat konverzaci tím, že se ho zeptá, jak se mu v paláci líbí. Ona už se tady necítí tak dobře, jako dříve. Po jeho odpovědi kývne hlavou.* Je to tu hezké.*uzná a pokrčí rameny. Po jeho otázce chvíli mlčí, protože moc neví co říct.* No, od všeho něco. Ráda hraju na klavír a zpívám. Taky dost často fotím nebo čtu knihy.*pokrčí rameny. Návrhářství vynechá, protože s tím se jen málokdy někomu svěří. Pak si odkašle.* Takže..co baví tebe?*zeptá se ho na to samé. Vůbec neví, o čem by se měli bavit a jak by se měla chovat.*

*Chvilku se baví o západu Slunce, což je dost možná dost chabé téma a zvláštní, ale tak nějak neví, co říct. Pak mlčí a než se ho zeptá, jak se mu líbí v paláci, toto ticho neprolomuje, neví ani jak. Neví, o čem se s ní vůbec bavit. Moc toho z paláce moc neviděl, protože dospával ten posun času, čímž se pokusí i o menší vtip. Pak poznamená, že by si měli něco o sobě říct, aby se lépe poznali. Nejspíše si na sebe budou muset zvyknout, jestli se mu nepodaří nějak to zasnoubení zrušit. Není z toho nadšený a jak vidí, Aspen taky ne.*Co nejčastěji fotíš? Přírodu nebo snad lidi?*Snaží se nějak navázat hovor. Možná je i to, na co se ptá docela divné. Ale prostě neví.*No.. rád hraju na kytaru, už pár let. Pak surfování na pláži u nás v Řecku, posilování, pravidelné běhání..*Pokrčí rameny.*Jak dlouho hraješ na klavír?*Hudba je zřejmě to, co mají společné. Občas si taky něco přečte, ale nezařadil by to mezi koníčky.*

*baví se spolu o západu slunce, což je dost divné téma, ale na druhou stranu to může být horší. Pak se ho zeptá, jak se mu líbí v paláci, protože chce začít nějak konverzaci a uchechtne se jeho vtipu. Uzná, ze je to tady hezké, i když už  se tu necítí tak dobře, jako dříve. Dříve s ní mluvila sestra a jejich vztah byl hezký. To samé s rodiči. Teď je ale vše jinak. Pak mi řekne, co ho baví. Je pravda, že by se měli asi více poznat.* Přírodu. Ráda se zaměřuju na detaily. Na něco, co není na první pohled viditelné a lidí tomu nevěnují tolik pozornosti.*odpoví mu na otázku a pokrčí rameny. Přijde ji, že lidé se zajímají o to hlavní a o to, co je vidět na první pohled, ale nikdo už si nevšímá věcí, které nejsou tak viditelné, ale přesto jsou důležité. Pak poslouchá jeho koníčky a pochopí, že alespoň v oheldu hudby si asi budou rozumět.* Surfování mně jako menší jednu dobu zajímalo, ale pustilo mě to.*pokrčí rameny.* Jak dlouho se tomu věnuješ?*nadhodí.* Uz od malička. Myslím, že jsem začala když mi bylo tak 6. Máma hraje taky na klavír, takže mně to naučila.*opět mu odpoví na otázku a pak sklopí pohled a nastane další trapné ticho. Chvíli mlčí a přemýšlí, co teď.* Tohle je fakt divný.*řekne na rovinu a ušklíbne se. Říkat věci tak jak jsou, a jak je cítí, ji nikdy problém nedělalo. Podle ní je lepší promluvit, než tiše mlčet.*

*Ví, že by se měli více poznat, tak navrhne, aby si o sobě něco řekli. Zeptá se jí na koníčky a asi jediné, co mají společného bude hudba. I když ani nehrají na stejný nástroj, nevadí. Aspoň něco. Nemuseli mít společného absolutně nic. Zeptá se jí ale i na fotografování, protože to jej taky docela zajímá.*Byl bych rád kdybys mi něco ukázala.*Řekne a pousměje se. Snaží se být milý. Ví, že tahle situace není příjemná ani pro jednoho z nich, navíc Aspen asi ani netuší o jeho vztahu s Esme.*Zkoušela jsi to? Že by tě to pustilo, protože jsi často padala?*Popíchne ji a na tváři má přitom lehce pobavený úsměv.*Asi tak nějak od narození. Můj táta rád surfuje, stejně tak děda. Všichni jsme společně chodili na pláže, od doby, co jsem byl malý. Někdy i se sestřenkama. *Pokrčí rameny. Pousměje se, když zjistí, že ji na klavír naučila hrát její máma.*Je hezké, když máš s rodiči koníčky. pak si utvoříš hodně vzpomínek.*Řekne jí, jak to vidí on. On sám má hodně vzpomínek právě ze surfování s tátou. Pak je zase ticho a když jej ona prolomí svou poznámkou uchechtne se a přikývne.*Upřímně netuším, jak se ostatní.. nevím seznámili a zamilovali prostě..*Vydechne a prohrábne si vlasy.*Je to prostě divný. Potkat takhle člověka, se kterým jsi v životě snad nemluvil s tím, že jste zasnoubení.*na tohle má stejný názor jako ona.*Je mi líto, že nás zasnoubili.. Doufám, že jsem ti tím neponičil nějáký vztah nebo tak.*Vyčítal by si to, i když vlastně za nic nemůže a niajk to neovlivnil.*

*řekne, jaké jsou její koníčky, ale vynechá návrhářství, a pak mu odpoví na otázku, co nejraději fotí. Ráda zviditelňuje to, čeho si ostatní nevšímají. Když zjistí, že mají alespoň jeden společný koníček, a to hudbu, potěší ji to. Když ji řekne, že by byl rád, kdyby mu něco ukázala, omluvně se pousměje* Není to dost dobré na to, aby to někdo mohl vidět.*řekne a pokrčí rameny. Stejně tak jako své návrhy, i fotky nerada ukazuje lidem. Pak se přizná, že v jednu dobu se o surfování zajímala, a po jeho slovech se ušklíbne.* Vtipné.*řekne ironicky* Ale nikdy jsem to nezkoušela. *Pokrčí rameny a usměje se. Pak se ho zeptá, jak dlouho se surfování věnuje.* To je pěkný, trávit takhle čas s rodinou. *Řekne upřímně a pak mu odpoví na to, jak dlouho hraje na klavír* To je hezky řečeno.*uzná. Nikdy nad tím takhle nepřemýšlela, ale teď, když to slyší, přijde ji to pravdivé. Pak zase oba mlčí a ona se rozhodne prolomit ticho tím, že na rovinu řekne, že je tohle divné.* Není to tvoje chyba. Ani jeden z nás za to nemůže. Zařídili to naši rodiče.*vrátí se pohledem k němu.* Nic si neponičil. A já doufám v to samé.*řekne upřímně, protože by nerada, kdyby takhle nějaky vztah zničila. Pak si uvědomí jednu věc, a zamračí se, ale přitom se pobaveně usměje.* Hele, neber si to nějak osobně ale.. pořád si hraješ s vlasy, to máš vši, nebo co?*popíchne ho pobaveně a povytáhne jedno obočí. Nemyslí to vážně, ale jelikož on si z ní taky předtím utahoval, vrací mu útok.* Víš, možná kdyby sis vlasy myl, tak bys je tam teď neměl. Ono to není zas tak náročné, a měl bys to zvládnout i sám. Ale pokud s tim máš problém...tak to je pak těžko no.*dal si z něj pobaveně utahuje a doufá, že to není nějaký snob, který se teď urazí a odejde.*

*Zeptá se jí na focení, což jej docela zajímá a pak řekne, že by některé její fotky chtěl vidět.*Podceňuješ se. Neuvěřím ti to, dokud je neuvidím.*Snaží se být více milý. Když pak zmíní i surfování, neodolá menšímu popíchnutí a je rád, že to nevezme moc osobně a neurazí se hnedka.*Já vím, díky.*Zazubí se na ni, když uzná, že je to vtipné, i když slyšel du dávku ironie v jejím hlase. Odpoví, že se surfování věnuje nějak od dětství, protože tam vždycky chodili prakticky s celou rodinou.*Jo, to bylo.*Přitaká. Pak se pousměje a zase mlčí. Chytne se toho, když řekne Aspen, že je to divné. Je rád za její upřímnost.*Jo, to zařídili.*Přitaká.*Ale i tak je mi o líto. Nechci nic ničit.*Pokrčí rameny. Po její otázce, když mu řekne, ať si to nebere osobně. Nadzvedne obočí. Po jejích slovech se rozesměje a potřese hlavou.*Ne, vši nemám, to se nemusíš bát. Já si jen prohrabuju vlasy, protože jsem nervózní, cítím se trapně a nebo nějak tak. *Vysvětlí jí, proč si často prohrabuje vlasy.*Ale hezký, vracíš útok. jsem rád, že aspoň nejsi žádná namyšlená fiflena.*Řekne jí upřímně. Zase se zasměje. Toho se skutečně bál. Pravděpodobně s ní stráví zbytek života a nechtěl by jej strávit s nějakou snobkou nebo tak.*/Pořád se mi může najít způsob, jak z toho ven, aniž bych se musel vzdát koruny../*Jemu by to nijak nevadilo, ale nechce svou odpovědnost převádět na svou nejstarší sestřenku.*

*s omluvným úsměvem ji řekne, že její fotky nejsou dost dobre na to, aby je viděl někdo jiný.* Nepodceňuju, jen konstatuju fakta. *Ušklíbne se a pokrčí rameny. Pak začnou téma o surfování a když ji popíchne, ironicky řekne, že je vtipný. Nad jeho poznámkou protočí očima a uchechtne se. Pak zmíní, že je hezké, trávit takhle čas s rodinou. Následně oba zase mlčí do té doby, než ona řekne, že je to divné. Je ráda, ze má  Petros stejný názor jako ona, akorát mu vytkne, že za to může, protože to není pravda.* Já bych taky byla raději, kdyby žádné zasnoubení nebylo, ale nemyslím si, že se z toho někdy dostaneme.*řekne a v jejím hlase je znát náznak smutku. Pak si všimne, že si často Petros prohrabuje vlasy a to jí perfektně nahraje do rány, a tak mu oplatí útok. Když se rozesměje, taky se trochu zasměje a pak se na něj zazubí.* Ráda vracím útoky a nejlépe s dvojtou silou.*zatváří se jako andílek* A co se té fifleny týče, taky jsem ráda že nejsi namyšlený grázlík.*upřímně ji odlehlo, protože Petros ji přijde milý.*

*Řekne, že se podceňuje, protože podle něj ty fotky prostě nemohou být tak špatné, aby je nikdo nemohl vidět. Potřese hlavou.*Podle mne se podceňuješ. Dokud je neuvidím, nepřistoupím na to, co říkáš ty.*Chce je prvně vidět a sám si na ně udělat názor. Pak se baví o surfování a když ona ironicky řekne, že je jeho poznámka vtipná, odvětví, že to ví a zazubí se na ni. Bere i jako malé vítězství, že se i ona později uchechtne. Shodnou se, že tohle je prostě divné a on ani nechápe, jak se někdo takhle mohl do sebe zamilovat, když jemu přijde, že si s ní nemá, co říct. Možná, kdyby nemiloval její sestru bylo by to jiné, ale je to jak to je. A on nedokáže zastrčit to, co cítí k Esme, do pozadí. Povzdychne si.*Jo, já taky.. Nevím, možná ano.*odpoví neurčitě. Postřehne i smutek v jejím hlase.*Nebuď smutná.. I kdybychom se s toho nedostali.. já bych tě nijak neomezoval. V Řecku. Klidně se tam stýkej i s někým jiným. Nebudu ti v tom bránit.*Ujistí ji. Když se jej pak zeptá, jestli si vlasy prohrabuje kvůli tomu, že v nich má vši, což nemá. Zasměje se tomu.*Tak to možná ještě bude docela legrace. Já rád lidi provokuju a jestli mi všechno budeš vracet..*Nechá tu vět nedokončenou. Snaží se tady udržet trochu té pozitivity, i když je to pro něj nesmírně těžké.*Jsem rád, že si o mě tohle nemyslíš.*Usměje se na ni.*

*vytkne mu to, že se podceňuje, protože podle jejího názoru to není pravda.* A já nepřistoupím na to, co říkáš ty. *ukončí to, protože tohle jí nikdo z hlavy nevymlátí. Pak se baví o surfování, a ona ironicky řekne, že jeho poznámka byla vtipná, ale pak se přeci jen uchechtne. Pak řekne, že tohle je divné, a když Petros souhlasí, je ráda, že to takhle nevidí sama. Nechápe, jak se takhle někdo dokáže zamilovat. Přijde ji to jako nucená láska a nevidí v tom nic dobrého. Poté řekne, že by byla radši, kdyby se tohle nedělo a v jejím hlase jde slyšet smutek. Taky zmíní, že se z toho nejspíše nedostnou. Po jeho slovech se pousměje* Já ti taky nebudu v ničem bránit. Stýkej se s kýmkoliv chceš.*pokrčí rameny a myslí to vážně. Pak si všimne toho, jak si často Petros prohrabuje vlasy a tak ho popíchne a zeptá se, jestli nemá vši. Nemyslí to vážně. Chce mu jen oplatit to, jak si z ní před chvílí utahoval on. Dodá taky, že ráda vrací útoky a po jeho slovech se usměje a v povytáhne obočí.* Vyhlašuješ tím snad válku? Kdo koho více a častěji bude urážet a provokovat? *nadhodí.* Já taky. *taky se usměje.* Byl jsi v Illee už někdy dříve, nebo jsi tady poprvé? *zeptá se, aby udržela nějakou konverzaci.*

*Potřese hlavou a dále se s ní o tom raději nedohaduje, protože tak nějak vidí, že to nemá smysl. Pka se baví o surfování a když od ní slyší ironicky, že to bylo vtipné, odvětví, že to ví a zazubí se na ni. Stejně jak ona i on to vid, jako divnou situaci a nechápe, jak to někomu mohlo vyjít, když je někdo jiný zasnoubil a byli ve stejné situaci. Teda asi nikdo ještě nebyl zamilovaný do sestry toho, se kterou je zasnoubený. Možná i proto s tím má takové problémy. Doufá, že se z toho nějak dostanou, bude se o to snažit, protože nechce být s Aspen, ne že by nebyla podle něj milá, je, ale on miluje Esme, její sestru. Řekne, že jí případně ale nebude bránit, aby měla jiný vztah a na její slova přikývne.*/Jo, ale kdybych se já stýkal s tím, kým chci, bylo by to divné, protože miluju tvou sestru./*Odpoví jí na to v duhu. Když jej popíchne, jestli nemá naši, zasměje se tomu a je rád, že s ní třeba aspoň bude trochu legrace.*Možná?*Odpoví jí otázkou.*Párkrát jsem tu byl. A docela se mi tu líbí.*Odpoví jí. Uvědomí si, že je už celkem pozdě.*Už půjdu zpět, rád jsem tě tu dneska potkal.*Vezme pomalu její ruku a lehce ji políbí na její hřbet.*Tak zase někdy Aspen.*Rozloučí se s ní a vydá se k sobě do komnaty.*

*všimne si, že si často prohrabuje vlasy, a tak ho popíchne a zeptá se, jestli náhodou nemá vši a pak se taky zasměje. Následně se ho zeptá, jestli vyhlásil právě válku, kdo koho více a častěji bude provokovat.* Nevíš, do čeho jdeš, Petrosi. Tohle bude drsná válka.*řekne jak nejvíce vážným tónem, ale i tak ji na tváři hraje pobavený úsměv. Je tvrdohlavá a když do něčeho jde, tak naplno a vždy to dotáhne do konce. Takže tohle bude zajímavé. Pak se ho zeptá ,jestli už někdy byl v Illee. Neví, co si s ním říct a tohle byla první věc, která ji napadla. Na jeho odpověď kývne. Když ji pak políbí hřbet ruky, lehce se na něj pousměje.* Taky jsem tě ráda poznala, měj se. *rozloučí se s ním a chvíli po té, co odejde on, zamíří do své komnaty také.*

*S bratom pricestovala do paláca len nedávno, ale v izbe sa jej trčať nechcelo. Hodila na seba jednoduché čierne šaty, keďže viac ako polovica jej šatstva ešte nedorazila a vybrala sa na prehliadku paláca. Prechádzala dlhšími, ale aj kratšími chodbami, míňala ponáhľajúce sa služobníctvo, cestou nahliadala do rôznych zákutí a prezerala si obrazy visiace na každom kroku. So záujmom nakúkala do každých otvorených dverí a zisťovala, kde sa to vlastne ocitla. Bola rada, že sa už konečne nachádza na pevnej zemi, pretože lietanie zo srdce neznášala. Pred nikým však nedokázala priznať, že výšky a nedôvera voči kovovým lietajúcim strojom jej naháňa smrtiaci strach. Neisto vyšla najbližšími dverami von a zrazu sa ocitla na vonkajšej terase. Výhľad, ktorý sa jej pred očami naskytol jej vyrazil dych. Pozerala sa na more zelene, stromov, kerov a kvitnúcich rastlín. Ľutovala, že pri sebe nemá fotoaparát, pretože táto fotka by určite scenéria určite stála za zvečnenie. Neistými krokmi sa priblížila k tej dychberúcej kráse. Človek by si pomyslel, že v očiach jej tancujú hviezdičky očarovania. Nadýchla sa.* /Pobyt tu asi nebude taký strašný, keď budem môcť každý deň prejsť sa po okolí paláca./ *A to ešte netušila, aké nádhery ukrývajú ulice mesta.*

*Posledni dobou se nejak nevzdaloval ze sve komnaty, rotoze jeho otec mu zasilal doumenty i sem. Tedy aspon cast, jak rikal, takze pres den spal a v noci pracoval, ale dnes konecne dolumenty poslal zase otci, takze ma par dni klid a muze si delat, co chce. S Tessou se naposledy videl na akci, kde byl rebelsky utok. Byl rad, ze svou nejlepsi kamaradku a vlastne i snoubenku dokazal ubranit a i se tak nic nestalo a byla brzy v bezpeci. Vycital by si to do smrti, kdyby se ji neco stalo. Je pro nej jako sestra, kterou nikdy nemel. Ma na sobe bile tricko, tmave modre driny a vlasy ma trochu rozcuhane. Tozhodl se , ze se projde, protpze preci jen cele dny sedel v komnate a pracoval, nebo spal a tak pohyb potrebuje. Vyda se na terasu, kde se mu vzdy libilo pri kazde navsteve Illeyi zde byl spolu s Tessou a jejim bratrem. Vjde tedy dvermi na terasu a vsimne si, ze nekdo jej uz predbehl a ten nekdo je divka.* /Selekce uz zacala? Byl jem mimo tak dlouho?/ Ja.. Omlouvam se, Nevedel jsem, ze zde nekdo bude. /Mel jsem to tusit./ Hned Vas zde necham o samote. *Rekne a couva ke dverim, aby nezaclanel.*

*Očarovaná pohľadom si ani nevšimla, že medzi tým niekto prišiel, až kým sa neozval. Vyľakane nadskočila a prudko sa otočila. Zahryzla si do líca, aby potlačila vystrašený výkrik. Vzápätí jej vlasy padli do tváre, čiže nevidela záhadného cudzinca. Roztrasenými rukami si ich odhrnula z očí a pohľad jej spočinul na mladom strhanom mužovi s unaveným výzorom na tvári. * Ach to nie, prepáčte, moja chyba. *Rýchlo zahovárala. Zatiaľ jej myseľ pracovala na plné obrátky a hľadala, kde tú tvár už videla. Keď si uvedomila, že pred ňou stojí sám princ Archibald, vystrúhala dokonalú poklonu. Pohotovo dodala.* Ešte sme nemali možnosť zoznámiť sa. Volám sa Lotte de Croy-Solre. S bratom sme dorazili ešte len včera a zatiaľ som nemala možnosť porozhliadnuť sa tu. *Po chvíli zamyslenia dodala.* Ospravedlnťe ma prosím, o chvíľu pôjdem ďalej, ak si prajete mať súkromie, Vaša Výsosť. *Rozpačito sa obšívala nevediac čo teraz. Bolo to jej prvé stretnutie s človekom, ktorý má rovnaké postavenie ako ona.*

*Rozhodl se zajit si na terasu, kde byl jako maly a dspivajici kluk diky navstevam zde casto s Tess a jejim bratrem a ma to tam rad, ale jakmile vejde a vsimne si, ze zrejmne nebyl jediny, kdo tenhle napad dostal, nevi, jestli nevyouvat jen tak, aby si jej nevsimla, nebo se ji ozvat. Tozhodl se pro u druhou moznost, ale v momente, kdy divka pred nim nadskocila vydesenim s sebou skubne i on. Boze ne, ne... Ja ja jsem nevede, ze vas takhle vydesim. To jsem nechtel. Omlouvam se...*Vyhrkne ze sebe hned.* Ja Vam neublizim, nemusite se bat. *Ujisti ji a jakmile si divka evidentne uvedomila , kdo je procine si prsty sve vlasy, ktere stoji snad vsude a zakrouti hlaou.* Zane poklpny, zasny ttul a hlavne ne zasne vykani dobre? *Rekne ji a jde k ni blize a po jejeim predtaveni s usmevem kyvne hlavou.* Tesi me Lotte ja jsem Archibald a ne zasna vysost dobre? Ty jsi pro me od ted taky jen Lotte. *Usmeje se na princeznu a vidi na ni, jak je nervozni a zakrouti hlavou.* kam bys chodila? Byla jsi tady prvni a myslim, ze je zde dost mist na to, abychom zde byli oba. *Rekne a posadi se na labicku, ktera tam je.* Navic, rad si s nekym popvidam. Podsledni dny, jsem byl spis v pracovnim modu, takze budu rad pokud zustanes. *Usmeje se na ni.*

*Čakala rozhodne všeličo, ale že jej začne princ tykať, tak o tom nesnívala ani v tom najdivokejšom sne. Brat jej síce už spomínal, že je zvykom, že si pri prvej príležitosti princovia a princezné potykajú, ale aj tak ju to zaskočilo. Pokúsila sa o uvoľnený úsmev, ktorý sa jej zrejme nepodaril, ale nech.* Teší ma, Archibald. Ste... ehm teda si prvý, koho som tu stretla. *Rýchlo sa opraví, keď mu chce vykať a zahryzne si do jazyka, keď mu už chcela povedať titulom. Nevedela, čo si myslela, keď si predstavovala, že prvýkrát jej niekoho dôležitého predstaví jej brat, ale v každom prípade, toto stretnutie dnes musela zvládnuť sama.* Úprimne asi by som sa naďalej ponevierala po okolí. Všetko tu vyzerá úplne inak ako u nás v Belgicku. *Povie popravde. Sadne si na lavičku oproti tak, aby udržala slušnú vzdialenosť.* Samozrejme aj od práce treba niekedy oddych a odstup, inak by sme sa asi zbláznili.

*dneska vstala dost pozdě, protože jí její komorné včera připravily malou narozeninovou oslavu. Zůstaly spolu vzhůru dlouho do noci. Probudila se s nutkavou potřebou jít se projít. Na sobě má světle růžové šaty se sukní pod kolena.*/ Vypadají jako šaty Marilyn Monroe která je vyptala s něčím červeným/* pousměje se. Vlasy na rozpuštěné a přední pramínky má zastrčené za ucho. Na líčení si vzpomněla až když byla daleko od komnaty, a vyděla svůj odraz v jednom ze zrcadel.*/ Hmmm alespoň že nemám kruhy pod očima tak velké a výrazné jako Wyatt/* stejně nepočítá s tím že by někoho potkala. Cestou hodbou se dívá z oken na které dopadají kapky deště. Dojde až k místu kterému její komorné říkaly venkovní terasa. */ Nevím co bych dělala kdyby nabyly tak trpělivé a nenaučily by mě jde co v paláci je/*dojde ke kamennému zábradlí, které terasu lemuje a posadí se na něj. Komorné jí upozornili že je to místo kde bude mít soukromí. Hlavu a bok si opře o sloup a nohama houpe směrem do zahrady na kterou má odsud krásný výhled.

*Jde z ošetřovny od Chrise ven. Vzala s sebou i Lokiho, aby se trochu provětral.Chodí ven pravidelně okolo druhé a pak se vrací na večeři, většinou ještě před ní a jde zase za Chrisem na ošetřovnu. I když jev kómatu, je pořád u něj. Občas mu i něco říká. Pořád doufá, že doktoři konečně najdou lék a vyléčí ho. Chce už být konečně s ním. Neskutečně jí chybí. Konečně se do něj zamiluje a řekne mu to a stane se tohle? */Co když se už nevyléčí?/*Tohohle se bojí nejvíce. Neví, co by dělala. Nechce se jí zůstávat v Illey, takže by se pravděpodobně vrátila do Francie. Její dítě by stejně bylo poté korunní princ a nebo princezna. Možná by tam i musela. Ale stejně, nechce tu už být, pod jednou střechou se svými sourozenci. Distancuje se od nich a je takhle spokojená. Na sobě má černé džíny a bílé tričko. Vlasy má jen rozpuštěné. Všimne si, že venku prší, což jí trochu zkazí plány jít se projít do zahrad. Ale zamíří aspoň na trasu. Ta je velká a pod střechou, takže se tu Loki bude moci proběhnout. Dojde na místo a nechá Lokiho, ať se proběhne. Chvilku ho sleduje ode dveří, než si všimne někoho dalšího, kdo je tady. Dívka. Sejde ji pohledem a pozná v ní jednu z účastnic Selekce jejího bratra. Ví, že je to ta, se kterou si dopisoval Wyatt. Nebo spíše ona psala jemu.*Ahoj.*Pozdraví ji.*