Velký Taneční sál

*zamračí se nad tím, co řekl a snaží se na sobě nedát najevo to, jak se jí nad tou představou zvedne žaludek.* Aha.. fuj.*neví co jiného na to říct. Pak ztuhne, když jí odhrne vlasy z tváře. Není na takové dotyky zvyklá a touží po tom, aby to dělal někdo jiný.* Ne, to je v pohodě... já jen nejsem na to zvyklá. *pousměje se a lehce zčervená. Pak se uchechtne nad jeho odpovědí.* Italský princ? ALe já jsem si jistá, že by chtěl tebe. Už tě zná. *nevinně se na něj zazubí. Trhne sebou, když se ozve výkřik a udělá od něj krok dál, když začne křičet i on. Nechápe, co se to děje, ale děsí jí to.* A-aha.. *zamumlá zmateně a stále trochu vyděšeně. Pak už jí fred zmizí z dohledu. Chvilku ta ještě zaraženě stojí, než se rychle vydá pryč ze sálu.* /Neměla jsem sem chodit/ *na tohle hodlá zapomenout a dělat, že to nikdy neviděla. Je to jeho soukromí a jeho problémy, který řeší očividně dost temperamentně. Do toho se nehodlá míchat.*

Je to malá nevinná holčička, přestaň to tak dramatizovat. *Uchechtne se nad tím, protože jí připomíná sebe, když dojde oblíbená rtěnka. A to je skutečný problém.* Musim chodit, Easte. Je to jedině dobrý. Říkal to i Lucien a chytřejšího člověka neznám. Procházky jsou pro mě jedině dobrý. Ty procházky, kde používam vlastní končetiny. *Vysvětlí mu to polopatě, aby ho nenapadlo pořídit kočárek pro dospělý a jednou denně s ní objet zdejší zahrady. I z tohohle důvodu se těšila na nákupy s Lucem. Konečně by po dlouhý době mohla sednout za volant a vypadnout odtud. Teď sice odbíhá skoro denně k autům a motorkám, ale jen z důvodu různých oprav a vychytávek. Daří se jí u toho odreagovat, zatímco East musí pracovat. A moc dobře ví, že kdyby jela na nějakou projížďku, chytnul by ho infarkt. Takže vzhledem k tomu, že jí na něm docela dost záleží, tak ho nechce ztratit.* Neboj, nebudu. Pokud budeš i ty chodit oblečenej. *Zazubí se na něj a rychle ho líbne na našpulené rty.* Takže se mě chceš snad zbavit? *Nadzvedne jedno obočí, když slyší že ani nemá potřebu komentovat její vtip o protiatomovém krytu.* /Však já se taky klidně můžu odstěhovat. Třeba k Lucovi a Nyneve. Eh… I když… To radši ne./ *Rychle zavrhne tenhle nápad, protože zrovna k nim do komnaty se bojí páchnout, takže návštěvy u Luca zkrouhla jen na případy, kdyby hořelo, nebo hodně krvácela. A i tak by se bála, čeho bude svědkem, až se otevřou dveře.* Mám pocit, že dřív přizabije sebe. *Poznamená pobaveně a uchechtne se, když jí oba dva odpoví na otázku, jestli jsou v pořádku.* To byla sice otázka pro May, ale díky za odpověď i tobě, miláčku. *Usměje se pobaveně a Mayven pak řekne o živém Kenovi. Na Eastona se podívá varovným pohledem, když zaregistruje ten jeho zděšený. Mayven si nějaký tanec zaslouží a moc dobře ví, jak své brášky obdivuje. Hádá, že jí i musí někdy mrzet sledovat všechny, jak tančí na parketu a sama nemít s kým si zatančit. Takže doufá, že se její milovaný manžel zdrží komentářů.* Nevypadáš jako blbec. *Uklidní ho pobaveně, i když na jazyku měla poznámku o tom, že jeho momentální oblek na vzhledu blbce nic nezměnil, zas tolik jí dneska neštve, aby měla potřebu to říkat nahlas.*

Slaví, ale slaví ho jen ten, kdo chce. *Pokrčí rameny.* /Což já teda určitě nejsem!/ *Moc se to nebere způsobem, že by děti vážně chodili po domech, ale existují různé večírky. Nad tím pokrčí rameny.* Možná si nemáme, co vyčítat. *Uzná pobaveně a ušklíbne se nad tou zmínkou.* No jo, přecenil jsem se. *Zasměje se. Byla až moc neodolatelná. Vezme ji na parket a začne s ní tančit. Ačkoliv není zrovna nadšenec do tance, s ní mu to jako vždy nevadí. Stačí mu, že je spokojená.* Ne víc, než já. *Vydechne si. Dokonce si to pomalu ale jistě přestává vyčítat.* Já upřímně nevím. Ale spíš jsem si logicky spočítal, že je lepší, když je poznáš obě naráz, než každou zvlášť. *Zaškubou mu koutky.* Aspoň to budu mít rychleji za sebou. *Pokrčí rameny. Ani moc nevnímá, co povídá, je prostě upřímný. Plánoval jí to říct jinak, ale moment mu přišel prostě správný. Jasně, nebylo to žádné velké gesto, což by si možná zasloužila, ale myslel to naprosto upřímně. Jen doufal, že tím nic nepokazil, když se zarazila v tanci. Místo toho, aby mu ale něco vyčítala, ho políbí a ne zrovna zdráhavě. Překvapí ho to, ale polibek jí bez váhání opětuje. Zamrká a zdráhavě se pousměje, když se odtáhne a oplatí mu ta slova.* Vážně? *Cítí se iracionálně šťastný a nemůže si pomoc, aby ji k sobě nepřitáhl ještě blíž. Opře si čelo o to její a spokojeně vydechne.* Vypadněme odsud... momentálně jsi tak nádherná, že mám chuť ti ukázat, jak moc tě miluju. A říkat ti to pořád dokola, pokud se budeš dál takhle usmívat...

Jo, takže mic chce jako říct, že je vlastně nemocnej nebo co? Rozhodně tě budu kontrolovat. Nechci abys mi umřela, s tím se smiř. *Poví ji to s nečitelným výrazem. Vlastně by se dalo říct, že ve tváři ani žádný výraz nemá, jestli je to vůbec možné.* To jsem rád. *Zazubí se na ni, načež se k ní nahne a políbí ji na krk. Pak se ji snaží donutit sníst aspoň jednohubku, i když po jejích slovech protočí očima.* Fajn, nutit tě nebudu.*Povi to ledovým hlasem a sám tu jednohubku sní, zatímco se u toho na ni dívá.* Fajn, jdeme tancovat. *ZA uku ji chytne už více jemněji než úřed tím a odvede ji na parket, kde ji začne vést do rytmu hudby.* Co kdybychom odjely do Polska co nejdřív? A nčekali na konec Selece? Mně to stejně přijde jako blbost a tady jsem jen kůli tobě. *Ppohladí ji palcem po zápěstí, načež se k ní nahne políbí ji na rty.* Ale teď mám lepší nápad, nechceme jít do komnaty? Já bych řekl, že chceme. *Sladce se na ni usměje a jednou rukou ji pohladí o boku.*

Podle mě je to dobrý jméno i na luka, Aideen. Budu na něj volat "Aideene", takže se to aspoň odliší od toho jak volám na tebe. *Uchechtne se. Tuší, že se jí to nebude líbit, ale naštěstí jen vtipkuje a takhle by svého syna nepojmenoval.* Hele, ona odešla z komnaty, aniž by něco řekla, zablokovala si mě, včera jsem jasně řekl, že mi může napsat, pokud chce a nic. Já to vidím tak, že se mnou komunikovat nechce a nejspíše mi to, co se stalo i vyčítá, jako by to byla moje vina.. Ona vypla notebook a chtěla si to se mnou rozdat. Tohle bylo snad poprvé, co jsem se držel, nijak jsem se holky, který ležela vedle mě nedotýkal a ani ji nesváděl. *Byl zkrátka ochotný počkat a sakra že lituje toho, že si to rozdali. Šlápne jí na špičku, samozřejmě nechtěně a zasyčí, když mu to oplatí kopnutím do holeně.*Možná jsem.. A aspoň si to přiznám, na rozdíl od někoho. *Začne s ní probírat to, jestli ho miluje Jaye miluje a nebo ne. Podle něj je to jasné.* Aideen sakra nebuď srab a přiznej si to. Chápu, že se lásky bojíš, ale stojí to za to. Přece nechceš být nešťastná jen kvůli své tvrdohlavosti. Připusť si co cítíš. Udělejme to oba dva. *Navrhne jí to. Najednou se u něj objeví dívka, kterou v životě neviděl, co jej zarazí je, že drží dítě.*Nemusíte se uklánět.. *To jí teď musí dělat problémy. Pořád nechápe pořádně, co se děje. Prvně si přečte dopis, který mu dala. Prakticky stačí, aby se podíval jen na ten podpis. V hlavě mu začne šrotovat a nějak se vše spojí dohromady a spočítá si, že je to už devět měsíců, co jeho přítelkyni, bývalá, najednou odjela. Beze slova. Podívá se na dítě, očividně novorozeně a pak přikývne.*Pojďme.. *Zamíří s ní rovnou na ošetřovnu. I když dívce, od které je dopis věří, pořád si to potřebuje potvrdit a zjistit, co se vlastně stalo. Nevěděl, že je těhotná, nic mu neřekla, nevěděl, že je to ten důvod, proč tak najednou zmizela. Je to pro něj ok stejně jako pro všechny ostatní.*

Ne úplně nemocnej. Má svý představy o světě a lidech okolo sebe. Není to nemoc jako nemoc. Může za to dost možná výchova, nebo co já vím. *Pokrčí naoko lhostejně rameny, aby mu dokázala, že Nick pro ní není nijak důležitý a on neměl potřebu ho opravdu sprovodit ze světa, i když souhlasila s jeho předešlými podmínkami.* Nepotřebuju kontrolovat, vážně. Jsem v pořádku. Neztratíš mě. *Usměje se na něj, i když přesně tohle je to, čeho chce docílit. Ona sama už smysl svého života ztratila. Ztuhne, když jí políbí na krk, ale nijak se neodtáhne, ani nedá najevo, že by jí to bylo nepříjemné.* Děkuju. *Usměje se na něj vděčně a sklopí pohled, když vidí, jak sám tu jednohubku jí. Pak s ním dojde na parket, kde začne tančit a snaží se soustředit hlavně na rytmus hudby a ne přímo na Zacha. Jeho dotaz jí to ale dost ztíží.* Chápu tě, vážně, ale... *Nechce se jí odsud odjet. Být s ním v Polsku bude znamenat být i pod dohledem rodičů a to by jí dost ztížilo nejedení a snahu díky tomu nadobro zkolabovat.* Musím tady reprezentovat Polsko, to přece víš. Je to jedna z mých povinností, proto tu jsem. Bratr to tu nevydržel a odjel, sestra ani nevím, kde je a zbyla jsem tu jenom já. Musím tu zůstat. Ráda bych byla s tebou doma, ale teď to nejde. *Vymyslí rychle lež, která je vlastně i pravdou. Nechá se od něj políbit, i když se jí u toho zvedne žaludek a sevřou všechny vnitřnosti.* Ještě jeden tanec? Prosím? Ráda s tebou tancuju, jsi skvělý tanečník. *Usměje se na něj a v očích má prosebný pohled. Chce co nejvíc oddálit to, co v komnatě potom nastane, i když ví, že se tomu nevyhne.*

Pojmenuj ho třeba po sobě nebo po Austinovi. Adieen na kluka je divný. *stále si stojí za svým.* Tak za ní prostě zajdi. Vážně, čeká na to. A promluv si s ní. *bude na něj naléhat do té doby, dokud to vážně neudělá.* Omg tys to fakt přiznal! *řekne nadšeně a zazubí se na něj. Taky mu to trvalo. Ani se jí tomu nechce věřit.* Ale.. já mu nechci pak ublížit. Vždycky se to tak stane. Neumim být s někym ve.. vztahu. Ty to udělej, Chris tě miluje. A já s Jayem bude zasnoubení kamarádi a potom kamarádi v manželtví. *Pokrčí rameny. Přijde jí to jednoduché. Lásku si odmítá přiznat, nechce ji. Pak už se tady objeví nějaká ženská a jen zmateně kouká střídavě na ní a na Xava. Nechápe, co se děje a už vůbec nechápe, proč jdou na ošetřovnu. Ale nechce se tu zdržovat sama, takže ze sálu také hned odejde.*

*Šampaňské jí trochu stouplo do hlavy. No, možná trochu víc. A znovu porušila pravidlo, že se na Xaviera nebude koukat. Všimla si, když Aideen šlápl na špičky a zacukaly jí nad tím koutky. Minule ji překvapilo, že je lepší tanečník, než o sobě tvrdil. Anebo nevnímala, jak špatně tančí, protože dokázala vnímat jen to, jak byl blízko. A ten pocit jí chyběl. Víc než to. Bylo to jako všudypřítomná úzkost, sevření kolem jejího srdce. Bála se toho, co to znamená. Tolik, že ten večer odešla, ale pomalu ji vyčerpávalo čekat na to, zda mu bude stát za zprávu. Účastnice by přeci neměla žádat prince o tanec, ale možná... Jeden rozhovor. Jen aby věděla, proč se jí neozval. Co když toho vážně měl jen celý týden moc?* /ANi na ahoj?/ *A co když si to nepotřebovala srovnat jediná? To byla odvážná myšlenka.* /Až moc./ *Ale naděje nikdy nebyla racionálním pocitem.* /Jeden rozhovor./ *Ujistila se.* /Jen jeden./ *A pak další.* /Zvládla by sis s ním povídat celý život a nikdy se nezačala nudit./ *Ten alkohol jí vážně lezl do hlavy.* /Možná s pauzou pro jiné činnosti./ *Potřese hlavou. Všimne si však dívky, která do sálu přinese dítě.* /Počkat.../ *Nechápavě svraští obočí a sleduje ho odejít s onou dívkou.* /Vypadal... ustaraně./ *Už ho trochu znala. Vždycky se tvářil neproniknutelně, když měl trable. Co když ji potřeboval?* /Nebuď hloupá./ *I tak opustila sál krátce po něm. Rozhodně byla sama až moc plná starostí na to, aby se mohla bavit.*

Asi nemáme. Prostě uznejme, že tvrdohlaví jsme oba dva. /Ty ale více../*Uchechtne se, když uzná, že se přecenil a pak s ním odejde na taneční plochu. Ráda s ním tančí. Tanec miluje, o má po babičce jak zjistila a Lucien to umí skvěle. * To je asi samozřejmé. Jsi přece jen její bratr. *Ano, je vážně ráda, že bude Astrid v pořádku, ale on je její bratr a tudíž je za to vděčný více. Navíc ona ji ani nezná, nikdy s ní nemluvila. * Jo takhle ty to bereš.. Hmm.. ale zase na tebe budeme tři. Dvěma bys nám třeba ještě utekl, teď ale stěží. A ještě s Livií a s jejím hormony..*Usměje se. Lucien prostě nemá šanci oproti nim, když z něj budou tahat historky a tak. Nečeká, že jí řekne, že ji miluje. Dost ji to zarazí a kvůli tomu přestane i tančit. Pohledů několika lid si nevšímá a Luciena prostě políbí. Pousměje se, do toho polibku, když jí ho oplatí. Rozhodně mu nebude vyčítat, že pro ni neudělal nějaké velké gesto. Tohle jí úplně stačí. *Jistěže ano. *Zazubí se na něj nadšeně. Jak by ho mohla nemilovat? Vždycky je tu pro ni, stará se o ni, pomáhá jí s vyrovnáním ohledně toho km je.. Miluje ho tak moc jak nikdy nikoho předtím. Ochotně k němu přistoupí blíže a zavře spokojeně oči, když si opře svoje čelo o to její.*Ani to nebudeš muset říkat tak často, tenhle úsměv mi pokaždý vydrží tak týden, když mi to jednou řekneš. *Teď jí náladu zkazí asi jen útok rebelů.. Ten se naštěstí ale teď nekoná.* A taky jsem pro to, abychom okamžitě vypadli. *Chytne ho za ruku a v podstatě ho nutí vyběhnout ze sálu. *

*Ze svého bratra který na ni křičí, si nic nedělá, ale když ji někdo jiný strhne z tyče, jen zamrká a podívá se na svého snoubence, na kterého vyplázne jazyk.* Tancuju. Chtěls mě vidět tancovat, neeee? *Řekne mu, ale jak se jí motá jazyk, jde to slyšet hůř. Když ale na dohled uvií svého bratra dvojče, hned se za ním vydá. Boty tam nechá, sukni taky, sako ze sebe strhne, hodí ho na zem, ruce si dá v bok a bratra praští do hrudi ukazovákem.* Nekřič na mě! *Vykřikne na něj, jako by jí bylo jedno, jestli tam jsou jen oni dva nebo celý zbytek paláce.* JÁ TĚ NEBUDU POSLOUCHAT! NE KDYŽ MI ŘEKNEŠ, AŤ JSEM ZTICHA, A PAK VŠEM ŘEKNEŠ O TOM, ŽE NÁS OTEC MLÁTIL! A SE MNOU SPAL! *Začne ječet přes celý sál.* TYS MI ŘÍKAL, ŽE JSEM OSTUDA. PAK TO SÁM VYTAHUJEŠ! *Ječí jako smyslů zbavená a začne ho pěstmi mlátit do hrudi.* VÍ TO TEĎ CLEÁ OŠETŘOVNA! *Ječí dál a pak se v hysterii sveze na zem na kolena, kde se začne třást a brečí.* NEMŮŽU TI ŘÍCT, ŽE JSEM ZASNOUBENÁ! PROTOŽE CHCI UTÉCT! OD TEBE! *Ječí dál a pak se jen v kvílejících stenech stáhne do polohy embrya.*

Tak jo. *Přikývne pobaveně. Kompromis je ochoten udělat. Vytáhne ji na parket už protože se zařekl, že jí každý ples věnuje alespoň jeden tanec. Měl rád, když byla spokojená a věděl, že tanec ji baví. Kroky znal dobře, nepovažoval tanec za něco těžkého, ale ani zábavného, jenže jako vždy, s ní to bylo snazší, užívat si i úplné hlouposti. Jen se pousměje. Nemyslel to zle, občas prostě jen recitoval prosté fakty. To pro něj bylo úplně typické.* Oh, já nějak nepočítám, že vyváznu živý nebo minimálně ne příčetný. *Zasměje se. To, že ji miluje, z něj vypadne v zásadě omylem. Ví to už nějakou chvíli a tak často si to myslí, že se najednou zdálo, že je normální vyslovit to nahlas. Do té chvíle ani netušil, že se bojí, že by jeho city snad neopětovala. Přeci jen bylo celkem brzy, pochopil by to, proto nechtěl spěchat. Jenže věděl jistě, že pro něj prostě jiná něž Nyv není. Žádná jiná ho nedokázala takhle uklidnit, se žádnou jinou se nikdy necítil takhle šťastný. A představa, že by od ní měl být někdy oddělen? Podivně nesnesitelná. Její polibek a slova ho ale uklidní, přesto se nedokáže hloupě nezeptat o potvrzení.* Jistěže ano... *Zopakuje nevěřícně a oplatí jí úsměv. V tu chvíli vypadá Nyv tak nádherně, že by ji nejraději znovu políbil, ale neví, jak by pak přestal.* Co takhle každý den, jen pro jistotu? *Zkusí to.* /Já to totiž chci taky slýchat./ *Nikdy lásku neodsuzoval. ALe nemyslel si, že ji najde tak brzy. A už vůbec ne to, že ji obdrží od té nejlaskavější ženy, kterou kdy poznal. Možná si ji nezasloužil, ale může se snažit, aby jednou snad ano.* Díky bohu... *Úlevně se zasměje. Není vůbec proti, když ho táhne ze sálu, brzy je to spíš on, kdo nedočkavě pohání ji, než si ji na chodbě zvedne do náruče a zbytek cesty odnese.*

*Pozoruje svojí přiopilou sestru na tyči a doufal že jí tohle nějak přejde a že jí Lorenzo odsud stáhne. Bohužel se situace nijak nelepší a do všeho se přimontuje ještě Fred.* /Tohle mi byl čert dlužný./ *Dojde k Roze a tyči kde vykřikuje všechny věci, které tak dlouho držel pod pokličkou. Jejich rodina, všechny ta tajemství ze kterých jeho vynechali byli najednou venku. To že dvojčata otec týral a jeho sestru znásilňoval. To všechno bylo najednou venku. Nevěděl co má dělat, ale pomalu došel k tyči a podíval se na Rozu.* Notak tímhle si nijak nepomůžeš.*Natáhne za ní ruku a podívá se na Freda.* Frede možná bys měl chvíli mlčet. *Podívá se na něj a pak na Lorenza.* /Jestli jí po tomhle nenechá plavat tak se mu divím./ *Čeká co udělá a zatím ignoruje okolí sálu a ví že zítra bude muset odstraňovat všechny škody po tomhle fiasku a určitě ho čeká nějaký rozhovor s novináři a nějaké oficiální prohlášení o tomhle incidentu.* Roza pojď dolu. *Podívá se na ní prosebně a snaží se být pro tentokrát chápající starší bratr. Nakonec musel tu pro ní být.*

Jasný... A nebo je psychicky narušenej. Což taky tak dost vypadalo. Navíc tu ránu, co mi dal si budu pořád pamatovat. Ale rozhodně mi nepřijde v pohodě. *Zašklebí se. Mu samotnému nedochází, že to on je, kdo je narušený. Spíš mu na toho narušence sedí NIck.* Jen aby, stejně ti budu nosit aspoň snídaně. *Poví trvdohlavě a neústupně. I kdyby ji měl přivázat na postel a krmit jí, stojí si zatím, že něco jíst musí.* Nojo pořád. Tak to tady přetrpím. Neříkám, že tu je nějak hnusně, je tu fajn, ale domov je domo. *Pokrčí rameny. Kvůli ní je schopný to tady ještě přežít.* nejsem skvělej tanečník. Navíc, mi tahle blízkost úplně nevyhovuje, radši bych tuhle blízkost měl v komantě. Neboj, dneska budu něžnější vážně. Užiješ si to To prní... Ber to tak, že to bylo vátování. *Hodí po ní phled s úšklebkem a hodí si ji do náruč, aby jen tak neprotestovala.* Můžeme tancovat i v komantě, kdybys chtěla. Pro tebe vše, lásko. *Dá důraz na slovo "lásko" a jde s ní v náruči ž ke dveřím, kde i postaví na zem.* Jdeme? *Zeptá se jí.*

*Je překvapený, jak na něj sestra reaguje.* /Vždyť jsem jen křičel, aby mě slyšela./ Nic takového nedělám jen mi to uklouzlo přes Lorenzem. /A Channary./ Nejsi ostuda. Jen jsi to nejvíce odnesla. *Hlas se mu třese. Bojuje mezi pocitem smutku a vzteku a nechává Rozu mlátit ho. Nemá takovou sílu, aby mu opravdu ublížila Fyzicky. * NEVĚDĚLA. ALE TEĎ TO DÍKY TOBĚ VÍ CELÝ SÁL. DĚKUJI. TOHLE JSEM SI CHTĚL NECHAT PRO SEBE. *Zakřičí na ní zpátky. Pak se rozhlédne okolo, aby zjistil, kde je Channary. Nechtěl aby věděla i tohle. Naštěstí pro něj už v sále nebyla. Pak jen sleduje, jak se jeho sestra hroutí k zemi. Do očí se mu nahrnou slzy.* /Proč na ni zase křičím./ Zasnoubená? *Zeptá se už normálním hlasem. Podívá se na italského prince a zpátky na ní.* /Můžu za to já. Jen úplně stejný jako on. Jako otec. Ničím životy ostatních, protože ten můj stojí za nic./ *Zkousne si ret a rukama si vjede do vlasů. Slzy už padají a on je nemůže zastavit. Začne couvat zpátky k východu.* /Ty za to můžeš. Kdyby jsi se k ní choval slušně už od začátku, k tomuhle nemuselo dojít./ *Otočí se a jde přímo ven. Přitom si psychoticky trhá svoje hnědé kudrlinky.* /Tohle všechno je tvoje vina./ *Nehty - drápy mu sjedou z vlasů na obličej, kde zanechají krvavé rýhy. Umělými zuby stiskne ret a drží ho, dokud neucítí kovovou chuť krve. Vyjde že sálu a jakmile se dostane že dveří rozeběhne se ke svému pokoji. Na obličeji se mu mezitím misí krev se slzami.*

Vždyť jsi mu jí oplatil. *Namítne potichu, protože zaregistrovala, že i on dal pak Nickovi pěstí. Samozřejmě, že nechce, aby se jejímu snoubenci něco stalo. Proto dělá všechno tohle. Chce ho ochránit od všech Zachových pokusů mu něco udělat.* Vážně. Přece... Teď jsme spolu, jsme šťastní. Pojďme oba hodit Nicka za hlavu a zapomenout na něj. *Navrhne mu, i když ona na něj zapomenout odmítá. Teď jde hlavně o to, aby Zach neplánoval nějakou pomstu za to pěstí.* Cože? Ale to nemusíš. Já to nepotřebuju, vážně. Zvládnu si něco udělat sama, nemusíš si dělat starosti. *Usměje se na něj co nejvíc důvěryhodně dokáže.* Varování jsem pochopila, neboj. *Ujistí ho potichu. Spíš než o to šlo o zlomení Nickova srdce, to věděla dost dobře. A pochybuje, že doopravdy bude nějak jemnější. I kdyby byl, stejně se jí u toho bude zvedat žaludek a bude mít chuť akorát tak brečet. Vyjekne, když jí vezme do náruče. Bojí se toho, co má v plánu. Naštěstí se trochu uklidní, když zjistí, že jí nechce házet z okna.* D-dobře. *Vykoktá. Ale i tanec v komnatě bude aspoň nějaké zdržení.* Ne, že bych měla na výběr, že? *Ušklíbne se trochu, když jí postaví na zem a po svých se pak vydá pryč ze sálu zpátky do jejich komnaty a celou cestu se snaží zahnat slzy.*

*Přiřítí e k Eastonovi a Liv jako hurikán, taky tak dopadne, jelikož se usadí na nhách jejího brákšky. Když ji vytáhne na nohy, nespokojeně našpulí rty, chtěla tam sedět dál. Když Eat odpoví na otázku, která byla mířena na ni, nafooukne tváře.* Neber mi otázky! Odpovídej i na svý! *Pokárá ho s s našpulenými rty a nafoukne i tváře.* A nezabiju tě. Já to slyšela. To ty zabiješ mě. Protože mi nedovolí sedět na tvch nohách. Je to vážně pohodlný, měla bys to někdy zkusit. *Zazubí se na Liv. Pak ho začne kritizovat očkem kritika a specialistou na pohádky.* Jsi... Ucháející Ken. Ale postě promiň, Ken je hezčí. Ken je prostě Ken, víš? Nikdo nemůže být jako Ken. Navíc nebylo by divný, kdybych říkala, že ti to sluší jako Kenovi? Jsi můj brácha! A já slyšela, že je divný, když se toto říká bráchovi! *Trošk se rozkecá, al nijak ji to nevadí.* Jde se tancovat! *Čapne Easta za ruku a za druhou čapne Liv.* Jde se trancovat ve trojici. *Ysvětlí, jako by to snad nepochopili.*

*Zamračil se ještě víc, když z jejího dechu ucítil chlast. Ne že by mu nebylo jasné, že pila už jen z toho tance.* Já ano, ale ti lidi určitě ne. *Zamručel naštvaně odpověď a konečně ji nasoukal do saka. Rose se ale vydala za jejím bratrem a sako ze sebe zase hned strhla. Lorenzo by se vydal za ní, ale jednu nohu měl stále nefunkční, takže se ohnul a sebral své sako. Když se ale Rose rozkřičela na Freda, vykulil překvapeně oči a dokulhal i pro její sukni, která se nacházela na zemi opodál.* Jestli mi pan Nedůveřivý a pan Rozbiju-ti-držku-Lorenzo neuvěří, že ji nechci nic udělat ani po tomhle, tak to vzdám. *Mumlal si pro sebe otráveně, co sbíral její boty. Dávno by za ní běžel, ale noha mu to nedovolovala a navíc tam byli její bratři, tak čekal, že to snad zvládnou. Pak ale padla slova mlátil, spal a snoubenec. To už opravdu zpozorněl a pustil její boty. Se svým sakem a její sukní se vydal rychle jejím směrem, i přesto, že ho noha bolela, když si nepomáhal berlí.* Oni jen nacvičují divadlo! Zatleskejte Švédům a jejich výkonu! *Křikl směrem do sálu, když viděl, že se několik lidí dívá. Konečně se dobelhal k Rose. Nějak jí přetáhl sukni přes hlavu, ne že by to teda něčemu pomohlo. Pak ji chytil v podpaží a vytáhl na nohy tak, aby byla čelem k němu. Stále ji držel, kdyby náhodou padala.* Tak hele, Rose..teď ti řeknu, jak to bude. *Mluvil k ní naštvaně, ale pořád s jakýmsi klidem, který ho sám překvapil, protože se klidně opravdu necítil.* Ty teď přestaneš hulákat a půjdeš se mnou ven ze sálu, jinak mě pěkně zklameš a sama sebe ztrapníš ještě víc než do teď. *Řekl důrazně, načež se rozešel k východu a ji táhl s sebou. Moc rychle teda nešel kvůli té noze. Možná na ni byl teď trochu drsný, ale nechtěl nic řešit přede všemi v sálu.*

Nevinná rozhodně není. Fakt nevím, o kom mluvíš, ale o Mayven určitě ne, když používáš termín "nevinná". *Jeho sestra je mnoho věcí, ale "nevinná" rozhodně ne.* No jo furt.. Tak choď, ale nemůžeš si vzít s sebou třeba strážce? Když já nebudu moct a ani třeba Lucien? *Bojí se ji nechávat samotnou a stačilo by bohatě, aby ten strážce byl třeba deset metrů za ní.* Já budu chodit oblečený, když ty budeš chodit oblečená. *Uchechtne se.*Prostě.. Oba dva budeme nosit oblečení, platí? Teda v komnatě, kde budeme jen spolu ho můžeme shodit. *Kdyby se tam procházela nahá, rozhodně by mu to nevadilo. Oplatí mu ten polibek na rty a pousměje se.* Ne! Jistěže nechci. Jen jsem měl pocit, že ať už řeknu cokoliv, nebude to správně.. Kdybych zažertoval, mohla bys to vzít vážně a být smutná a to nechci. Prostě.. Nikam tě zavírat nebudu neboj. /Se tam zavřu sám a předhodím ti Luciena jako návnadu, aby tě to odlákalo na chvilku./ *Odpoví jí na otázku, jestli je v pořádku. Mylně si myslel, že je to na něj.*Pff a o vlastního manžela se nezajímá. *Naoko uraženě si odfrkne, ale pak se uchechtne a potlačí chuť na Mayven vypláznout jazyk. Nechce se ale chovat dětinsky jako ona. Poraženě skloní hlavu. Jak se zdá, tanci se nevyhne. V duchu se začne modlit, aby to nějak přežil.* Ale vypadám.*Stojí si stejně ze svým.* Co? Proč by bylo divný říkat bráchům, že je jak Ken? Co mi uniká? *Zmateně se podívá na Liviu, jestli chápe, o čem to jeho sestra mluví.* Dobře.. *Pořád zmateně dojde na parket. Ani se nepokouší namítat.*

Ale jojo. Když si zkouší mý oblečení, snaží se vykouzlit nějakej účes nebo oční stíny, tak je nejvíc nevinný dítě na světě. Vážně jsi trochu zaujatý. *Uchechtne se, protože na to, jak moc se zezačátku Mayven bála, si jí skutečně oblíbila a je ráda, že se s ní mohla seznámit. Tak nějak díky ní pochopila, že dítě není jiný název pro ďábla. I když Easton to tak nejspíš pořád bere.* Strážci jsou skoro všude, jako hlídky, přece. Nemusím si žádného brát. Budu třeba jenom v zahradách, kde na mě vidí. To, že jsem těhotná přece ještě neznamená, že se ze sekundy na sekundu někde sesypu. *Podle ní je až moc starostlivý. Sama sice není moc spokojená s různými omezeními, které jí těhotenství přineslo, ale chápe to a nechce riskovat, že by se něco jednomu z jejích malých Eastonů stalo.* Myslím, že se chápeme. *Pokýve pobaveně hlavou, když se nějak snaží vymotat z konverzace o oblíkání se.* Dobře. *Přeměří si ho trochu nedůvěřivým pohledem, když jí řekne, že jí nikam zavírat nebude a nakonec ho obejme okolo pasu a políbí ho.* Promiň, já vim, že je to se mnou teď těžký. *Jenže samotnou jí ty nálady a nevolnosti štvou a nic s tím nenadělá.* Protože vím, jak jsi statečnej a silnej a že tohle ti nic jen tak neudělá. Ale dobře… Jsi v pořádku, drahoušku? *Zamrká na něj nevinně a potlačí komentář o tom, že si nevzpomíná, kdy se upsala k výchově čtyř dětí. Nebo možná pěti. Easton vydá za dva a to mluvíme jen o jeho mentalitě a ne tělesné konstituci.* Dobře, někdy to zkusím. *Slíbí Mayven s pobaveným úsměvem a pak se zasměje tomu, jak se do slov o Kenovi zamotá. Jen pokrčí rameny, protože sama moc neví o co jde a překvapeně vykulí oči, když je najednou taky tažena na parket.* Já myslela, že si chceš zatančit jenom s bráchou. *Namítne pobaveně. Sama čekala, že si půjde May zatancovat s Eastem a ona půjde oxidovat k Lucienovi a Nyneve, aby jí taky konečně o něco lépe poznala. Ale když se teď rozhlédne, tak je stejně vidí, jak akorát mizí, takže jí ani nezbývá nic jiného, než na parketu zůstat a začít s Mayven a Eastonem tancovat.*

*Dlouho je tam s vykulenýma očima sledoval. Pořádně tomu nezvládl ani uvěřit. Litoval nejen sám sebe, ale i její příbuzné. Nechápal jak jí vůbec toto mohlo napadnout. Navíc jak ještě mohla pít, když je těhotná. Tedy pamatoval si to tak, nevěděl jak je to nyní. Jakmile byla ale alespoň trochu oblečená oddechl si.* Ježiš to je trapas.*Zašeptal, ale musel se nad tím uchechtnout. Vskutku... něco vtipného na tom skutečně bylo. Nad tím však jen zakroutil hlavou a vydal se k Lorenzovi s Rose. Když viděl jak se s ní tahá ještě s poraněnou nohou bylo mu jej líto.* Promiňte, vezmu jí na pokoj, jde vidět, že vás ta noha bolí. *Řekl zdvořile a vzal si Rosamund do náruče. Jeho samotného docela bolela ruka, ale zvládl to snést.*

*S úsměvem poradí Liv, že by si někdy měla sednout na Eastovi nohy, jelikož je to pohodlné, i když kdyby měl nějaké hodně tvrdé boty, asi by to moc pohodlné nebylo. Pak se zamotá do toho o Kenovi a zakoulí nad něma očima, jelikož nechápe, co na tom oni nechápou.* Prostě. ken je ken. Hezkej Ken. Hezkej... chlapp? Říká se to tak? A prostě Ken je hezkeej. Ale kybych řekla, o Eastovi, že je to hezkej chlap, tak by to znělo zvlátně, protože jsem četla, že to je pak prostě divný. *Pokrčí rameny a nepsokojeně nad nimi zavrtí hlavou. Pak ale oba dva odtáhne na parket, protože i když chce tancovat s Eastonem, nemůže tam necat Liv samotnou, jelikož by ji třeba něco mohlo sežat Třeba upír, kdo ví.* Nojo, ale ty jsi důležitá. East tě má rád a bylo by mu bez tebe smutno. Ajá tě mám ráa taky. *Široce se na ni zazubí, než se zase nespokojeně zamračí.* Heléé, myslíte, že je tady mezi těma maskama i téén? Éďa? Edward? Z upírů? *Zkoumavě našpulí rty a posaví se na špičky a začne se rozhlížet všude do kola jen aby potkala nějakýho upíra.*

Nosíš tři děti lásko, ne jednou a proto je to mnohem riskantnější.. *Prostě se mu nelíbí představa, že by se měla Livia procházet jen tak sama a to, že tam jsou stráže ho neuklidňuje. Nejraději by byl, kdyby nějakého měla přímo u sebe. Trochu se zamotá do toho ohledně toho oblečení, ale nakonec řekne, že prostě oba dva budou na sobě mít oblečení, když nebudou v komnatě. Za pas si ji k sobě přitáhne ještě více a polibek prohloubí a i prodlouží. Vážně ji nikam zavírat nehodlá. Zavře tam sebe, to bude jistější. Jako návnada, aby se dostal do toho úkrytu včas a stihl se tam pořádně zabarikádovat poslouží Lucien a on vyleze až z Livie vylezou ti tři prckové.*/Blbý je, že chci být celou dobu u toho, vidět je na ultrazvucích, hladit Liv břicho, když budou poprvé kopat.. Sakra, tak asi žádný úkryt./ Není, je to v pohodě. *Políbí jí do vlasů. Je to těžký, ale samozřejmě jí to neřekne. A navíc má plné právo se takhle chovat. K těhotenství to patří a ona čeká rovnou tři děti.. Sám se diví, že má ještě koule a neudělala mu vasektomii.* Jo, jsem v pořádku, díky za optání. *Uchechtne se, když se teda Livia zeptá i jeho, jestli je v pořádku, když do něj najednou Mayven tak vrazí. Vážně je to učiněný hurikán. Poslouchá svou sestru jak básní o Kenovi a nějak nepochopí, co mu vlastně chce říct. *Dobře, dobře.. Raději tohle téma nechejme být, ano? *Ani její vysvětlení moc nepomohlo, kdyby měl být upřímný. Nenamítá, když je Mayven táhne na parket.*Jo, měn by bez tebe bylo smutno. *Výjimečně souhlasí s něčím, co řekla Mayven, mezitím, co s nimi tančí.*No to vážně nevím. Ale mohli jsme jít za ně my.. Lepší ten upír a Bella nebo jak se jmenovala než Barbie a Ken.

Já to moc dobře vím, zlato. Na tom ultrazvuku jsem byla taky, na tu fotku koukám dost často a na rozdíl od ostatních ženských už teď nezapnu kalhoty, takže neboj, toho, že čekam trojčata, jsem si vážně všimla. A dávám na sebe pozor, vážně. Jenom…taky potřebuju nějaký čas pro sebe. Jasně, jsem s tebou ráda, jsem ráda i s Lucem, ale každý občas potřebuje být chvilku sám. A budu opatrná, neboj, slibuju. *Snaží se ho nějak uklidnit. I když mu to ještě neřekla, tak je pravda, že ho miluje a ráda s ním tráví čas. To ale nic nemění na tom, že sem tam nějakou chvilku jenom pro sebe daleko od všeho potřebuje, aby si věci mohla urovnat v hlavě. Protože pak to jinak skončí opět ztřeštěným útěkem jako před odjezdem na hory. Pousměje se do jeho rtů, když polibek prohloubí.* Aspoň nelži. *Uchechtne se, když jí řekne, že to s ní není těžké a uculí se, když jí políbí do vlasů.* Není za co. *Zasměje se, když vidí, jak je Easton spokojený s tím, že se zeptala i jeho, jestli je v pořádku. Po vysvětlení Mayven jí trochu svitne a už asi chápe, o co jde, takže jí koutky rtů zacukají do pobaveného úsměvu, ale radši to nijak nerozvádí a jde s nimi tancovat.* Neboj, ty bys mi taky chyběl. *Ujistí ho s úsměvem a když pak slyší o tom, že měli jít za Bellu a Edwarda ze Stmívání, protočí očima.* Bella se oblíkala naprosto příšerně, za tu bych nešla ani náhodou. Vždyť se ani nemalovala a nedělala si nehty. *Ušklíbne se nad tím. Ona je spokojená s Barbie a Kenem. Sama má ráda růžovou a je ráda, že Mayven tím udělala radost.*

Ale já to téma chci řešit! Proč to téme máme nechat být? Toto není fér Easte. *Nespokojeně zamručí a na oko naštvaě nafoukne tvářičky jako balon. Někdy se sice sama do svých myšlenkových pochodů strašně zamotá, ale i tak si za němi stojí.* Vidíš? Proto bys nemohla být daleko od něj, protože on by pak smutně kňučel jako pes. *Zazubí se na Livii, zatímco s němi nadšeně tancuje.* Ken je fajn. A ty jako Barbie jsi skvělá. *Zazubí se na Liv, načež se zase otočí na Easta.* A navíííc too... Ten upíír, Edward, se... třpytil! Ve stínu. Ne, na Slunku? Prostě se třpytil. Takže bys musle mít na sobě třpytky. ALe to by ti slušelo víc než Ken. *Zazubí se na něj. Potom se snaží co nejvíc skrát zívnutí, ale nakonec ji to nevyjde a stejně zívne nahlas. Ví, že jí eď bráška pole do postele, takže se rozhodne jít sama od sebe, aby se mohla ještě potulovat po paláci.* Já už půjduu, musím nakrmit Fluttersy, jelikož bude mít asi hlad. *Našpulí rty a vrne se na Esta, aby ho ohla obejmout, než se odlepí a přilepí se k Liv, aby mohla obejmou i ji.* Dobroou! *Zahvízdá na ně, než se otočí a rozeběhne se ven ze sálu s tím, že se zase párkrát málem přerazí o své vlastní šaty a nohy.*

*Předala Maxe chůvě dle domluvy. Musela se přichystat na ples a to komorným chvíli zabere. Upřímně by ale klidně pokračovala v hlídacím sezení. Její život začínal dostávat určitý rytmus. Škola, na které trvala, že ji dokončí, i kdyby jen dálkově, hlídání Maxe a čas, který vyplňovaly akce Elity, anebo, když měla štěstí, Xavier. Nebylo to vůbec špatné. Zlé byly snad jen ty šaty, do kterých ji dnes navlékly. Sice byly nádherné, ale neměla ve zvyku nosit takové róby a nebylo to ani zdaleka tak pohodlné jako obyčejné šaty. Poprvé se odhodlala pro červenou, ale měla pocit, že zvolila správně. Vlasy jí komorné spletly do složitějšího účesu a na boku zastrčily hřebínek s drahými kameny, který ladil ke šperkům, jež zvolila. Líčení si též mohla dnes dovolit výraznější. A přestože jí ta myšlenka připadala po pohledu do zrcadla nemístná, vypadala... jaksi královsky.* /Zvykej si./ *Napadlo ji a lehce se pousmála, než poděkovala komorným a zamířila do sálu. Obezřetně se rozhlédla, přestávala mít velký sál ráda. Přišlo jí, že do téhle části paláce se rebelové dostávali až moc snadno. Ale možná měla jen nervy na pochodu, z jejich posledního útoku si odnesla slušnou jizvu a netoužila si to zopakovat. Potom, co vyváděla po párty, se rozhodne dnes alkohol oželet a raději se postaví bokem a rozhlíží se po ostatních hostech.*