Velký Taneční sál

No tak ti to teda neřeknu. *Odsekne mu. Normální lidi přeci chodí tak, že na ně druzí vidí a neplíží se zezadu.* /Idiot./ *Možná se trochu styděla za svou reakci, ale poslední dobou byla jednoduše roztěkaná. Část její mysli neustále zaměstnávala touha po droze. Byla stále přítomná, někdy silnější, někdy více v pozadí, ale rozhodně jí neusnadňovala soustředění na okolí. Sleduje ho s podobným zaujetím jako pářící se delfíny na discovery channel a v klidu odpije ze své sklenky, když se do ní obočí a přimhouří oči.* Pila jsem z ní taky, vzpomínáš? Nemůžu za to, že jsi suchar a nerozumíš legraci. *Odsekne mu. Vždycky byla ze svých sester ta nejvíc emotivní, takže naštvat ji nebyl problém, ačkoliv neměla na Essiiny dětinské záchvaty vzteku.* Nechci tě poučovat, ale v tom případě jsi právě že nečekal všechno. *Podotkne vzhledem k tomu, že si v té větě v zásadě odporuje. A ona není hluchá, stojí celkem blízko, a i když si mumlá pod nos, kupodivu celkem dávala pozor, co za blbosti z té pusy vypouští. V následující vteřině však ohromeně zírá, když se prostě sebere.* /Prosím?!/ Oh, ten zmetek. *Zanadává si tiše.* /Vrať se a bojuj, srágoro./ *Upřímně ji to urazí. Vždyť přece neudělala nic tak strašného. Ani neví, proč to dělá, ale vydá se z plesu za ním. S tím, jaký je suchar, nejspíš neumí pít, takže ho ta whisky položí a on ji ještě odprosí s omluvou, až ho bude konejšivě hladit po zádech, zatímco se vyblije z podoby.* /Možná./ *Při své nynější náladě by si to spíš natočila.*

Ty myslenky se už zrealizovaly a ne, tvoje přítomnost nevadí. Prohodí ještě předtím, než dojde Remi. Má co dělat, aby se udržela. Jasně, její brácha byl v pubertě, ale takto se vytahovat? Nenápadně sevře rty a zatne ruce v pěst a požaduje po něm skleničku zpátky. Jenže tu sice dostane, ale prázdnou. Jasně, jejich máma v jejich věku taky nebyla svatá, ale než jim umřel táta, držel to tak nějak v normálních mezích, občas si dali něco malého s mamkou na uvolnění, ale jim alkohol nedovolil se slovy, že ho budou moct pod dozorem v osmnácti. A toho se držela, dokud mohla. Ale jelikož si to Remi nemá šanci pamatovat, nedrží se toho a mamka na ně nemá čas, aby je věčně hlídala, nebo spíše jeho.* Spíš tebe se člověk bojí najít po ránu. Ten alkohol jde cítit ještě druhý den na chodbách. A ty vypadáš, jako by tě přejel tank. *Prohodí. I ona sem tam vyšla ven, ale aby se takhle zřídila, to neměla za potřebí. A mámě o Remim neříkala, jelikož má práce až nad hlavu a možná by s tím ani nic nedělala. Napřímí se a aniž by se omluvila, vydá se k baru, kdy po cestě vypije svoji sklenku šampaňského. Na baru si ale objedná něco silnějšího. Brandy. Ráda by si ho ale vypila v klidu, což ji zamezí dloubnutí z jedné, i druhé strany. Nepodívá se ani na jednoho, ani na jednoho nepromluví. Už tak jich má plné zuby, jeden nezodpovědný jak druhý. Ani nechápe, jak Aaron dokáže s Beou v jedné místnosti a mít ji ještě rád a u Remiho je spíš zklamaná, že ze sebe dělá něco, co není, puberta nepuberta. Vezme si skleničku, kopne ji do sebe a usměje se na barmana.* Děkuju moc. Vy dva, dobrou. *Prohodí jen, sleze se stoličky, na které seděla a rozejde se rychlým rázným krokem z místnosti ven.*

Ale tak vaření mě baví docela taky a i ty domácí práce ujdou. *Uchechtne se. Je zvyklá je dělat, doma je na to teď už rok sama, jelikož její sestry jsou malé, jeden bratr pracuje a práce má dvě a druhý studuje. Nechce to nechávat na ně. Začalo ji to i docela bavit. Samozřejmě by se našel lepší koníček který by možná dělala ještě raději, ale tohle jí nevadí.*/Jen abych tady v paláci nezpohodlněla../*Má pocit, že už začala být více líná a to se jí nelíbí. Musí si najít nějakou práci. Pobaveně se zasměje.* Měli bychom navrhnout, aby další akci pořádali třeba v nějakém velkém mrazáku a nebo jsme podnikli výlet na Antarktidu. *Asi by se spokojila i s obyčejnou párty u bazénu a nebo jedním jediný větrákem, kdyby tu byl.* Já jsem se tedy vydala jen k těm bazénům, kde jsem se chtěla schladit, jinak taky nemám na to vylézt někam ven. Možná tak navečer, to ej už trochu chladněji. *Brzy si asi někdy odpoledne skočí zase do skleníku, tam delší dobu nebyla. A třeba narazí na někoho kdo bude zrovna potřebovat pomoc s aranžováním nebo spíše přesazováním kytek! Kdyby jí nebylo líto těch krásných šatů a toho nechat tu Artemis samotnou, hned by se rozeběhla do skleníku a zůstala tam do konce večera.*Já jen doufám, že se to už nebude opakovat.. I když tohle je asi dost naivní. *Rebelové so nedají jen tak pokoj. Bylo by skvělé, kdyby ano, ale šance je velice malá, spíše nulová. Taky trochu zrudne, ale přikývne. * Ráda si s tebou zatančím. Ale neručím za to, že neskončíš s bolavými nohami na ošetřovně pro změnu ty. *Pokud ano, samozřejmě by ji tam aspoň dotáhla a poté navštěvovala.*

Zrealizovaly? *Zvědavě se zeptá, ale odpověď nedostane, vzhledem k tomu, že dojde Remi, což ji trochu mrzí. Opravdu ji zajímalo, jak to myslela. Nechápe moc, proč tak Luna vyletí kvůli Remimu. Nemá ponětí o slibu otci nebo o tom, že se blíží výročí jeho smrti. Není však hloupá, aby jí nedošlo, že Lunu něco žere. Znala ale jen málo lidí, kteří byli tak uzavření jako Luna. Ještě jednou se pokusí z ní tu špatnou náladu setřást, ale marně, protože Luna se naštvaně zvedne a odchází.* No to jsme to vymňoukli. *Zhodnotí to a povzdechne si. Sama si objedná whisky a Remimu taky jednu. Není to její oblíbené pití, ale když jeho jo, jednou to snese.* Jedna poslední, a pak si se mnou zatancuješ a půjdeme, co ty na to? Ale Luně ani muk. *Ponoukne ho. Bude si s jeho sestrou muset promluvit. Ačkoliv by to asi měla nechat být, Luna jí v tom salonku opravdu pomohla a očividně teď není ve své kůži. Dluží jí to. Alespoň se musí pokusit jí zlepšit náladu. Napije se whisky a věnuje se ještě chvíli Remimu, ale z plesu nakonec odchází poměrně brzy.*

*Na nějaké akci se dlouho neobjevila, taky jich moc teď nebylo, zřejmě si královská rodina potřebuje odpočinout. Ani ona nemá náladu. Nečekala, že by se to stalo, ale začala mít ráda svého syna a vzhledem k jeho diagnóze se o něj bojí. Je u něj co nejčastěji, obzvlášť, když s ním není třeba Chayton, protože zrovna dělá práci. Její city vzrostli k synovi, ne k snoubenci. A přestože moc náladu nemá, uznává, že je na čase, aby se na plese objevil aspoň někdo zastupující Belgii. Její sestřenice je taky pryč, unesli ji rebelové a oni nemají žádnou stopu, podle které by ji mohli najít a jak zjistili, ani její sestry se na plesech moc neukazují. Na sobě dneska má zlaté šaty, které se třpytí a stejně tak i lodičky. Oční stíny jsou kupodivu světlé a stejně tak i nalakované nehty. Vlasy má v normálním drdolu. Aby aspoň trochu splňovala zadání dresscodu, jelikož se jedná o ples na téma znamení, má v uších náušnice, které představují znamení lva, v kterém se narodila.*

*Nasadila si náhrdelník a upravila zapínání, aby ho neměla vepředu. Šaty byly jednoduché, žádný složitý design, zbarvené do modra. Rissa se hodně na tuto událost těšila. Proto si taky vše pečlivě promýšlela. Od lehce nazlátlého makeupu po téměř nenápadně zbarvené podpatky. Vyšla nakonec s vřelým úsměvem z pokoje směrem do nádherně vyzdobeného sálu. Jako vždy měla chuť si vzít fotoaparát, avšak to by se moc neslušelo, zkrátka by to nebylo moc slušné. Mít na akci na krku foťák, kdo to kdy viděl. Na tvářích jí stále pohrával úsměv. Každá dívka a její outfit by stála za fotku. Avšak víc ji zajímalo, jestli princ tentokrát přijde. Dlouho ho neviděla, ale možná jen nebyla moc pozorná.*

*Strašně ho mrzí, že se o svého syna nezajímal, ještě něž se narodil nebo ho více nehlídal, když s ním byl. Bere to jako to, že si za to může on s jeho snobenkou, že kvůli nim má jejich syn problémy se zdravím. Našěstí už nemusí být pořád na ošetřovn+, takže ho dneska nechal u komornné, které řekl, že kdyby cokoliv, má s ním jít na ošetřovnu a hned mu zavolat. Dlouho na žádné akci nebyl, proto se rozhodl, že by to měl napravit, a tak šel na ples, i když šaty nemusí. Vzal si na sebe tmavě modrý oblek a na kravatu upul znak vodnáře, což je jeho znamení. Dojde do sálu a rozhlédne se kolem, když spatří snoubenku, rozohodne se vydat za ní, i když se mu moc nechce. Cestou si vezme whiskey, kteou hned do sebe hodí.* Wesley je u mě v komnatě s komornou, kdyby tě to zajímalo. Dneska byl na kontrole na oštřovně a už se lepší. *Prohodí to jen tak mimochodem.*

*I přes to, že se snažila hrát ledovou královnu, jde vidět, že jí na jejím synovi záleží a jeho stav ho trápí. Dává si to za vinu. Měla být opatrnější během těhotenství, třeba by pak byl zdravý. Často k němu chodí, když tam není Chayton, který stejně určitě o jejích návštěvách ví, pochybuje, že by mu to všichni zatajili. Párkrát se u něj dokonce rozbrečela. Bolí ji ho vidět na ošetřovně, kde s ním taky už několikrát byla. Tedy dneska to výjimečně zanedbala, protože se musela připravit na ples. Má povinnosti k Belgii, kromě Wesleyho. Stojí na kraji sálu a sleduje ostatní, v ruce drží jen obyčejnou sklenku s vodou, alkohol už neriskuje, pořád kojí, takže by to nebylo vhodné. Nechce svému synovi ještě nějak přitížit. Koutkem oka uvidí svého snoubence, který k ní přišel.* To je dobře. Jsem za to ráda. *Pousměje se a přesto si povzdechne.* Nejlepší by tedy bylo, kdyby se nemusel lepšit.. kdyby byl prostě v pořádku, zdravý. *Potřese hlavou.*/Je to moje vina./ *Mlčí, nic neříká. Z jejího výrazu je dost čitelné, na co asi myslí.*

*Není úplně nadšený z toho, že jde ke své snoubence, ale s někým se bavit chce, když se nemůže ani pořádně opít a vyspat se s náhodnou holkou, protože co kdyby mu volala komorná, že se něco děje s jeho synem. To by asi těžko řekl uprostřed zábav v posteli "pardon, musím jít umírá mi syn". Takže radši chce zůstat střízlivý kdyby náhodou něco. Když dopije skleničku, vezme si ale i tak hed další, jen tak se neopije, na tohle je odolný dost.* I tak musíme třeba dva dny někdy na té ošetořvně být, aby jim bylo jasný, že už nemusí být v jejich péči každý den nebo nějaký takový nesmysly říkali. Docela se diví, že se jeho snoubenka pousmála, neuvědomuje si, že by ji vůbec někdy viděl se usmívat. Obzvlášť v jeho přítomnosti.* Ne každé dítě se narodí zdravé. A prostě to zrovna odneslo to naše, protože prostě co si budeme, nebyli jsme nejlepší rodiče. Ale nemusí to být zrovna naše vina, co já vím. *Pokrčí rameny, na proslovy zrovna není.* Chceš pak za ním jít? *Zeptá se ji radši.*

*Už neví, co by v paláci dělala, obzvlášť když má ještě obvzázanou ruku, do které se snaží získat všechen cit, o který díky probodnutí dlaně skrz na skrz přišla. Něco málo se jí vrátilo, ale není o nejlepší, takže čas tráví při malování, kdy se snaží trénovat cit při malování a pak havně při cvičení. I tak už neví co v paláci dělat byla snad všude. Naposled zašla tak do hloubi zahrad, že se tam ztratila a trvalo ji, než našla cestu zpátky do paláce. Na sobě má zlaté šaty, které mají širší sukni, zlaté lodičky i oční stíny má zlaté, stejnak jako nehty. Kolem krku má řetízek se znamením lva a naučnice má velké, kde má hlavu lva. Vlasy má zapletené v nízkém drdolu. Lva si vybrala, protože se v něm narodila. Což ji připomíná, že bude mít ona i její sestra narozeniny. Nikdy narozeniny moc neřešila, ale tohle budou narozeniny, které bude mít po dlouhé době v době, kdy se vídá se svou sestrou. Dojde do sálu a dojde hned k občerstvení, kde se zakousne do dortíku a vezme si sklenici vína.*

Jo.. já vím. *Podívá se na něj krátce a pak pohled odvrátí. O malého se začala více zajímat, sám to musí vědět. Když je na ošetřovně delší dobu, většinou je tam s ním, když spí tak si třeba vyřazuje pár papírů, které musí udělat a když je vzhůru, tak ho chová, snaží se ho zabavit. Pokud tam teda není Chayton, který by si ho ukradnul. Pousměje se, když slyší, že se stav Wesleyho zlepšil, ale jen krátce. Hned na ni zase padne vina. Mohl být zdravý, kdyby si během těhotenství dávala pozor? Zřejmě se to nedozví, ale ta vina ji bude navždycky sžírat. Vlastně i kdyby se to vyvrátilo, tak by si to všechno vyčítala, už jen to, že se o něj prvně nezajímala, neměla ho ráda jako máma má svoje dítě ráda mít. Sakra, vždyť se ani nepodílela na vybíraní jeho jména.* Tvoje vina by to nebyla. To spíše moje. Vím to a denně mě užírá vina, pokud ti to nějak zlepší náladu. *Odmlčí se.* Možná kdybych byla opatrnější během těhotenství, nemusel by trávit už jako miminko tolik času v péči doktorů. Nemuseli bychom se tolik bát, že se nám každou chvilkou ozve doktor a řekne, že.. *Potřese hlavou. Nebude to dokončovat.* Je mi to líto a moc. To jak jsem se chovala. Ale na tom to nic nezmění.

*Když měla čas, trávila ho se svým psem. Mohla si projít zámek, ale přednost stejně dala svému čtyřnohému příteli. Do teď nevěděla, jak by se za toto měla princovi odvděčit. Rozhodně by měla zvýšit svoji aktivitu, proto taky přišla dnes na akci. Tedy nejen kvůli své aktivitě. Celkově se jí i chtělo. Vyrazila hned po posledním upravením, přímo spěchala. A zase si nevzala foťák, zase toho litovala. Stejně ve většinu času pak trávila u stánku s občerstvením. Přesně takto to bylo i dnes. Ale nemohla si nevšimnout, za dívka, co si momentálně dávala dortík s vínkem, měla na sobě taky hodně zlaté. Ona sama měla ovšem modré šaty, ale všechno jiné sladěné do zlatobílé. Vzala si makronku a nakousla ji. Zapřemýšlela nad tím, jak začít konverzaci.* Máte nádherné šaty. *Usměje se na hnědovlasou dívku, než si pak všimne její ruky.* /Ou./

*Je rád, že se o něj začala víc zajímat, že už to není jen aby se o ní neříkalo, že na svého syna kašle, ale i tak... Začala se starat až se něco začlo dít. Ale i on se začal teď více starat, takže ji to nemůže mít za zlý, ale i tak. Kdyby byli lepší rodiče, třeba by se mu to nestalo. Je mu líto jeho syna za to, že když až bued větší, ostatní děti si budou říkat, jak je jejich rodiče měli vždycky rádi a chudák jejich syn by mohl říct, že o něj se rodiče nestarali dokud neonemocněl.* Moje vina by to taky mohla být. Mohl jsem si ho všímat víc, třeba bych přišel dřív na to, že je s ním něco špatně. A neumře, není to rakovina, je to nádor, ale ne rakovina, navíc sám doktor říkal, že se to našlo včas. Sice se to mohlo najít rychleji, ale včas.*Povzdechne si a následně se na ni koukne trochu skepticky.* Prosím, havně se i tady nerozsypej, naučil jsem se ukldinit plačící dítě, ale uklidnit řvoucí ženskou ještě neumím. *Pokrčí obočí a pak lehce protočí očima.* Chceš pak z plesu jít za ním se mnou? Já se pak lině zdejchnu.*Navrhne ji. Ví, že je chyba i to, že nikdy u něho nejsou oba dva, ale to by asi nedopadlo dobře, vzhleem k tomu, že si pořád lezou po krku.*

*Ví, že se o svého syna měla zajímat i předtím, začala s tím až poté, co se dozvěděla o jeho nemoci a to není dobře, jistěže ne. A vyčítá si to. Měla tu pro něj byt od začátku, měla ho milovat stejně jako ho miluje teď od doby, co zjistila, že je těhotná. Jenže tehdy byly její priority jiné, byla jiným člověkem, než kterým ej teď. Samu sebe by nepoznala, kdyby jí někdo před rokem řekl, co se stane a jak se změní, vysmála by se mu do obličeje.* Ne, tvoje vina to není.. Staral jsi se o něj, když já na něj kašlala. To ty jsi si všiml, že není v pořádku, já u něj nebyla. Dost možná jsi ho zachránil. A vím, že to není rakovina, ale pořád mám o něj stejně strach. *Odmlčí se.*/Změkla jsem../* Nerozsypu se.. Už tak jsem ti tu dneska řekla, že jsi ho zachránil a dost jasně naznačila, že vím, že jsi z nás dvou ten lepší rodič. Potěšení z tohohle už ti neudělám. Budu v pohodě. *Z nějakého důvodu, její slova nezní tak přesvědčivě, jak by si přála, aby zněly.*Jo.. půjdu za ním ráda. A pokud chceš, klidně můžeme být u něj oba.. Potřebuje nás spolu. Já tě nemiluju, ty mě taky ne a je asi jasné, že k sobě nikdy nebudeme nic cítit, ale kvůli Wesleymu bychom se spolu měli naučit aspoň nějak komunikovat.*

*Vychutnáva si víno a dort k tomu, protože ještě před plesem byla cvičit, takže ji dost vyhládlo. Přemýšlela, jestli nema chuť i na silnější, třeba whiskey nebo tak, ale nakonec se spokojí s vínem, které dlouho neměla a nepotřebuje nic tlumit větším alkoholem. Tím, že tady nevidí nic moc nikoho z královské rodiny, doufá, že celá rodina nevyhynula a ještě tu někde žijí. Když ji osloví dívka, otočí se na ni. Pozná, že je účastnice, protože si všechny účastnice zkoumala, učila se jejich jména. Až tak se na ošetřovně nudila. A že tam je častěji než v komnatě. Jednou otrava, po druhe probodnutá ruka.* Díky, ty taky. *Usměje se na ni a chvíli čeká, jestli ještě něco řekne nebo ne.* /Asi budu muset pokračovat já./ Jsi Idrissa, že? Maš zajímavý jméno, to slyším poprvé. *Usměje se na ni a u toho na ni mrkne.*

*Ačkoliv si foťák skutečně vzít chtěla, nakonec od toho upustila. No a jako vždy toho litovala u stánku s občerstvením. Nevěděla moc, co si vzít. Nakonec se rozhodla hmátnout po makronce. Lehké to jídlo, ale zároveň dobré. Už se smiřovala s tím, že asi nikdo k ní nepřijde, všimla si Lyo, popíjející alkohol vedle ní. Nejprve jí pochválila šaty, než se pak zarazila u ruky. Nevěděla, jestli se má ptát nebo ne, nakonec se však rozhodla pro druhou možnost.* Děkuju. *Kývne. Očividně byla druhá z účastnic ochotná se bavit.* Ano, sama se divím jak to rodiče napadlo. Všichni si pak na základce ze mě utahovali. *Uchechtne se.* Kdo by řekl, že si někdo na Idris a Alicante z knížek od Cassandry Clare někdo vzpomene.