Část lesa patřící k paláci

Má právo, on nechtěl děti, víš? Nechtěl se starat o nikoho jiného, než o sebe a o mamku, tudíž jsem pro něj byla jenom hloupá přítěž. *V očích se jí zalesknou slzy, avšak ani jedna nevyjde napovrch.* Také nechci, aby ti někdo ubližoval. *Vydechne a pousměje se, načež přikývne.* Myslím ale, že už vše víš. Možná tak nevíš, že jsi první muž, kterého jsem kdy měla ráda. *Zasměje se stydlivě, načež se na něj podívá.*

To ma mrzí. *Povedal a prvý krát v živote bol rád, že nemôže plakať. Keby mal slzne kanály začal by revat ako malé decko. Velmi mu záležalo na citoch ostatných. Rýchlo ju objal aby nevidelo, že to s nim pohlo.* Som rád, že ťa poznám. Nechcem ta stratiť. *Povedal a usmial sa.* Počkať, takže práve ja mam tu cest. *Usmial sa ešte viac a objal ju znova.*

To nemusí, zvládla jsem to dvacet dva let, tak to zvládnu i dál. *Pousměje se, i Crystal byla velmi citlivá, proto se divila, že nezačala plakat. Když ji Hans objal, trošku se k němu přitulila a znovu vdechla jeho vůni.* Neztratíš, neboj se. *Pošeptá mu tiše, přičemž ho pohladí po zádech, aby ho ujistila, že to myslí vážně. Poté se na chvilinku odtáhla, aby mu řekla, že on je její první.* Ano, ty máš tu čest být můj první. *Zasměje se tiše, přičemž se znovu schová do jeho objetí. Byla tak moc šťastná.*

*Držal ju v objatí. Radosť, ktorú pociťoval bola neopísateľna.* Ja viem o tebe všetko ale ty o mne nevieš nič, aj tak ti to neprekáža? *Pozrel na ňu. Prvé čo bolo keď sa z niekym zoznámil vždy ten niekto chcel o ňom vedieť viac. Chcel poznať jeho minulosť.. Zacal pomaly kráčať aby ich prechádzka neskončila hneď pri prvom strome.*

*V jeho objetí ji bylo opravdu krásně, že se ani nechtěla odtáhnout.* No, je pravda, že o tobě nic moc nevím.. Ale myslela jsem, že když jsi mi o své minulosti neřekl, když jsme se poznali poprvé, tak že o ní nechceš mluvit. *Pousměje se na něj a nakloní jemné hlavu do strany.* Ale tedy.. Řekneš mi prosím o tvé minulosti? *Poví a chytí ho opatrně za ruku, mezitím co druhou drží Lampiona za otěže, aby s nimi také šel. Našlapuje pomalu a potichu, aby měl Hans šanci mluvit, kdyby ji o sobě začal povídat.*

*Pozrel sa s úsmevom na Crystal. Keď padla otázka na minulosť, nevedel ako jej to povedať.* No.. Vždy som sa viac rozprával z nižšími kastami.. *Povedal a na chvíľu prestal. Bol rád, že drží jej ruku.* Našiel som osobu, s ktorou som chcel zostarnut. No.. *Povedal a nadýchol sa. Takmer sa mu zlomil hlas. Znova ďakoval, že nemôže plakať.* Išli sme autom a ja som.. *Prestal. Nemohol pokračovať. Pozrel sa na ňu a potom sklonil hlavu. Nedokázal to.*

*Poslouchala jeho vyprávění, mezitím co ho držela za ruku a po ruce ho i jemně palcem hladila. Chtěla, aby věděl, že tu pro něj je, i když nevěděla, co se jí chystá říci. Tiše poslouchala a když viděla a slyšela jeho zlomený hlas, zastavila se. Opatrně ho objala, došlo ji, co se nejspíše stalo. Jemně ho pohladí po zádech, aby opravdu věděl, že je tu, s ním.* Jsem tu s tebou, je mi to moc líto. *Šeptne, ani si nevšimla toho, že se o sebe opírali tvářemi. Nechtěla, aby byl smutný. Teď, když bude smutný on, bude i ona.*

*Cítiť jej prítomnosť a vedieť, že je tu s nim boli to, čo teraz potreboval.* Nikdy som neveril, že sa ešte raz zamilujem. Crystal, ďakujem ti. *Povedal a objal ju. Chvíľu bol ticho.* Nemusí, stalo sa to čo sa stalo a ja už to nezmením, vtedy som mohol. *Povedal a držal ju ešte v pevnejsom objatí* Ale mal som v živote aj pekne chvíle, na ktoré budem spomínať navždy. Napríklad naše prvé stretnutie. *Povedal a jeho oči znova žiarili radosťou.*

*Chtěla tu pro Hanse být, aby věděl, že se na ni může spolehnout. Bude tu pro něj jak v dobrých chvílích, tak v těch špatných. Bude držet při něm, podporovat jej, ať se stane cokoliv. Tak silné byly její pocity. Ten muž ji naprosto očaroval, nechápala, jak se mohla tak rychle.. Zamilovat. Ano, nejspíše to byla láska, kterou již zažívala prvně, konečně. Byla ráda, že to byl zrovna Hans, protože s ním se opravdu cítila krásně a výjimečně. Nešlo to popsat ani slovy.* Já ti děkuji. Upřímně, jsem tomu nevěřila ani já, že se zamiluji. *Vydechne, ale přišlo to. To bylo to hlavní, že se našli a teď jsou opravdu, nejspíše spolu. Poté se ocitli v pevném objetí, kde mu Crystal sdělovala její podporu. To, že je tu pro něj.* Naše první střetnutí je zajisté můj nejlepší okamžik v životě. *Zaculí se, celá zářila radostí. A vzhledem k tomu, že v životě neměla tolik dobrých chvilek.. Jejich chvilka vše předhonila.* Přesto to byla taková náhoda, že? *Usměje se.*

*Usmieval sa ako šialenec. Byt s nou bol úžasný pocit.* No, tak už tomu môžeš veriť. *Pobavene sa usmial a objal ju.* Všetko sa pre niečo deje, Crystal. Nič v živote nie je náhoda. *Povedal a usmial sa.* Počuj nechceš zmeniť miesto? *Zasmial sa. Mohli by sme ísť zaniesť kone a ísť na nejaké miesto v paláci, môžeš mi to tuj trochu ukázať, aké miesta máš rada a aké naopak nie. *Navrhol s úsmevom a pozrel sa do jej nádherných oči. Boli tak nevinne a krásne.*

*Na tváři měla úplně stejný úsměv, jako on. S ním byla každá chvilka výjimečná,proto si i každé chvilky naplno užívala.* Už tomu věřím, díky tobě. *Zaculí se a objetí mu oplatí. Už teď, za tu chvilinku si jeho objetí zamilovala.* Myslím, že naše setkání byl osud. *Pohladí jej s úsměvem po tváři, přičemž se mu podívá do jeho lákavých očí.* To je dobrý nápad, mohla bych ti ukázat pár mých nejoblíbenějších míst. *Zaculí se a chytí Lampiona za otěže.* Tak, jdeme tedy zpátky? *Nakloní s úsměvem hlavu do strany.*

*Usmeje sa.* Určite to bol osud. *Povie a ešte viac sa usmeje.* Tak fajn poďme teda. Som zvedavý na tie tvoje obľúbené miesta. *Povie a chytí ju za ruku, pričom sa na ňu zvodne Usmeje. Potom ju pustí a vyskočí na Tonyho.* Takže? Kam pôjdeme? *Spýta sa zo zvedavostou v hlase a prezrie si ju. Ako rád s ňou trávil čas. Bol vďační, že sem prišiel a, že ju spoznal.*

Také si myslím. *S úsměvem s ním souhlasí, že to byl osud. Protože co jiného by to bylo, než osud?* Je jich mnoho, tudíž si myslím, že palác budeme procházet do večera. *Zasměje se, přičemž se usměje, když ji chytí za ruku. Na tom místě ji proběhla příjemná, teplá elektřina. Poté si vyleze na Lampiona, přičemž ho pohladí po hřívě.* Teď do stájí a poté uvidíš, nech se překvapit. *S úsměvem na něj mrkne, načež pobídne Lampiona ke klusu.*

*Usmeje sa.* No neviem, asi ti bude ten osud. *Zasmeje sa a vyskočí na Tonyho.* /Preco som tak zvedavý? Veď to nevydržím./ *Túžil tu poznať všetky miesta. Najradšej by už chodil po zámku a spoznával s nou tento palác. Držal ju za ruku a užíval si jej prítomnosť. Kým sa spamätal sedela na koni.* Tak fajn. *Povie a vyberie sa na Tonym po boku Crystal a Lampiona do stajní, kde už hádam zisti kam ďalej.*

Trochu dál za zahradami se nachází královský les. Skvělé místo na pořádání honů. Přes den je volně přístupný a v noci na jeho okraji hlídají strážci, kteří nepouští nikoho dovnitř. Les je totiž strašně rozlehlý a i přes den se v něm jde ztratit. Natož v noci..

*Dnes už měla Noora po směně, tudíž se rozhodla využít volného času a jít se projít někam ven, na čerstvý vzduch. Jelikož už tu nebyla úplně krátce, zvolila les patřící k paláci, jelikož to tam už znala a nehrozilo to že by se tam ztratila. Právě na sobě má černé kalhoty a světle modrou halenku, přičemž své blonďaté, až skoro bílé delší mikádo má normálně rozpuštěné, jako vždy. Na tváři má jemný úsměv, když vejde do lesa. Občas bříšky prstů přejede po kůře stromů, či se podívá kolem sebe. Ráda se tu prochází a prohlíží si to zde, jako kdyby tu byla poprvé.*

*do Illey přiletěl včera večer a uz teď se tady nudí. Během noci si zjistil, který bar ve městě je nejlepší a má v plánu tam zajít dnes večer. V noci toho moc nenaspal kvůli časovému posunu a taky nemohl spát kvůli tomu pomyšlení, že někde tady v tom baráku je pravděpodobně i jeho snoubenka. Brzy ráno už vypadl z komnaty, protože ho to tam nebavilo a vydal se prozkoumat palác. Na sobě má obyčejné černé roztrhané džíny a černou mikinu. Vlasy mu trčí všude možně, ale nijak to neřeší. Došel až k lesu, který se taky rozhodl prozkoumat. Prochází se mezi stromy a všimne si, že kousek od něj je nějaká dívka. Hned ho zaujmou její světlé vlasy. Chvíli tam jen tak stojí a pozoruje jí a v hlavě se mu začnou honit představy, co všechno se zde dalo dělat. Po chvilce zamíří za ní.* Neruším? Nebo máte rande s těma stromama? povytahne jedno obočí a na rtech mu hraje menší úsměv.*

*Tady v paláci pracovala jako ošetřovatelka, takže vlastně pracovala téměř každý den,jelikož na ošetřovně byla potřeba být, kdyby tam kdokoliv přišel. Do téhle práce se dala jen díky své tetě, která si ji vzala z dětského doma do péče. Díky ní si pořádně uvědomila, že chce pomáhat lidem a zanedlouho se jí naskytla tato příležitost, pracovat v paláci, což musela hned přijmout. Práce se hledá docela těžko, zvlášť když je z šesté kasty. Proto se dnes po směně šla odreagovat do lesa, kde se začala normálně procházet, dokud ji nevyrušil něčí hlas. Maličko sebou trhla, přičemž se rychle otočila, jelikož nevěděla, o koho se jedná, ale když vypadalo, že je to 'jen zahraniční host', zase se uklidnila. Není to žádný rebel.* Vlastně ano, narušujete nám tady velmi hezkou chvilku. *Roztáhne rty do úsměvu.* Ne, nerušíte.*Povi chvilku poté, aby věděl, že to předtím myslela z legrace,i když to šlo dost jasně slyšet.* Vás jsem si zde ještě nevšimla, asi tu nejste dlouho, že? *Zeptá se jej, za tu dobu si zapamatovala dost tváří a věděla, že teď začali přiletávat zahraniční hosté.*

*v noci moc nespal kvůli časovému posunu, takže teď podle toho taky vypadá. Ležel jen tak v komnatě a projížděl Illeagram, kde sdílel i jednu fotku a poté svou komnatu opustil. Nebavilo ho to tam. Rozhodl se prozkoumat palác a došel až do lesa. Chvíli se tam jen tak procházel a zastavil se, až když uviděl dívku se tak světlými vlasy, jaké snad nikdy neviděl. Chvíli ji pozoroval, přičemž si vzpomněl na vyprávění rodičů, že i tohle udělal jeho táta, když poprvé spatřil mámu.*/Geny../*pomyslí si. Tady je rozdíl ale v tom, že oni se do sebe zamilovali a byli zasnoubení. Jeho zajímá jen zábava na noc.* Tak to se hluboce omlouvám. Mrzí mě to, ale ty stromy vám to určitě vynahradí. *Pobaveně na ní mrkne.* Už nemám výčitky svědomí. *Uchechtne se.* Ne, přijel jsem včera večer. *Odpoví ji na otázku.* Jsem Kaden, mimochodem. *Představí se jí a podá ji ruku.* Vy tady žijete?

*Často se bezdůvodně toulala po pozemcích paláce, nebo také i vevnitř, ovšem dnes to bylo zase venku, protože v paláci dnes už strávila docela dost času, vzhledem k noční směně. Ani nevěděla, jestli někoho potká, ale docela o tom pohybovala, protože bylo brzké ráno a takhle brzy tu snad nikdy nikoho nepotkala, ovšem dnes tomu bylo jinak.* Odpouštím Vám, jelikož nepochybuji o tom, že by mi to stromy nevynahradily. *Poví s pobaveným úsměvem, přičemž si prohlédne toho muže, s kterým se teď potkala. Oproti ní byl dost vysoký.* Ah, tak. Odkud jste přijel a jak se vám zde líbí? Pokud vám nevadí, že se ptám. *Pousměje se, málokdy si s nikým takhle uvolněně povídá.* Noora, těší mě. *Usměje se, přičemž si s Kadenem potřásne rukou. V hlase ji i jde slyšet její jemný, norský přízvuk.* V paláci? Ano, jsem zaměstnankyně, takže tu pracuji. *Pousměje se.* I když to není tak dlouho.

*šel se projít po paláci a když došel do lesa, tak ho zaujala jedna dívka. Chvíli ji jen tak pozoroval. Z vyprávění ví, že tohle udělal i jeho táta, když potkal mámu, Po chvíli se rozhodne narušit její rande se stromy, za což se jí později i omluví a v jeho hlase jde znát pobavení. Všimne si, jak je oproti němu maličká. Přijde mu roztomilá.* Děkuji, velice si toho vážím. *řekne přehnaně vděčným hlasem a v očích mu pobaveně zajiskří.* Nevadí, ptejte se. Jsem z Austrálie a ještě to tady pořádně neznám, ale už se mi tu rozhodně líbí více než před pěti minutami. *mrkne na ní. Rád s holkami flirtuje. Jednodušeji si jich pak získá a dostane co chce. *Poté se jí představí a lehce ji stiskne ruku.* Noora. To je hezké a neobvyklé jméno. *polichotí ji. Poté se jí zeptá, jestli žije zde v Illee.* Aha, tak to na sebe určitě ještě někdy zarazíme. Budete mě tu muset někdy provést, jinak se ztratím. *uchechtne se.*

*Byla docela ráda, že se jí dnes naskytla společnost, protože s někým vše bylo hned zábavnější. Nevadila ji samota,avšak jelikož byla přátelská, společnost ji vždy vyhovovala více. Ráda vyhledávala nové přátele, i když zde v paláci neměla co se týče tohoto nějaký úspěch, protože stále je to jen zaměstnankyně.* Nemáte za co. *Zazubí se pobaveně, přičemž si lehce spojí ruce na prsou.*V Austrálii musí být krásně. *Poznamená s menším úsměvem. Ona vyrůstala v Norsku, tudíž si také zvykala na jiné prostředí, právě tady v Illey.* To jsem ráda. Myslím si, že si to tu brzy oblíbíte. *Poví mu s úsměvem, když ji řekne, že se mu to tu zde líbí už o něco více. Nebyla zvyklá na lichotky, ale tohle ji těšilo.* Děkuji, neobvyklé se může zdát nejspíše proto, že jsem z Norska. *Objasní mu.* Jinak, vaše jméno je také pěkné. *Oplatí mu lichotku, jelikož to myslela vážně. Jeho jméno jí znělo vážně hezky a i když možná bylo obvyklejší než to její, stále bylo originální.* Rada vás tu někdy provedu, ze začátku jsem se zde také ztrácela, takže vám rozumím. *Zasměje se.* Přijel jste sem jen kvůli Selekci? *Popojde blíže k němu, aby nebyla tak daleko.*

*je rád, že na Nooru narazil protože mu zpestřila den. Přijde mu sympatická a taky samozřejmě hezká. Neodolá menšímu popichování, protože mu neuniklo to, jak se před chvílí dotýkala jemně stromů.* Je tam hezky. Ale časem vám to ani tolik nepřijde. *Takhle to má on. Má Austrálii rád, ale už mu to prostě nepřipadá tak krásný tím, jak ji zná jako vlastní boty. Poté ji zalichotí, protože díky ní se mu tady opravdu líbí více. Usměje se na ní po jejích slovech. Rád s dívkami flirtuje. Poté se jí představí a řekne, že má hezké a neobvyklé jméno. A říká to upřímně.* Aha, Norsko je krásná země. *V Norsku párkrát byl kvůli nějakým obchodům.* Díky. *Lehce se uchechtne, když mu také zalichotí.* Pokud mě provedete vy, není žádná možnost, že bych se někdy ztratil. *Mrkne na ni.* /Aspoň bude vědět, kde je moje komnata, což může přijít vhod./*napadne ho, ale nahlas to neříká.* Mám se tu setkat se svojí snoubenkou. *Řekne a jde jasně poznat, jak ho to vytáčí a štve. Nechce ji poznat. Už teď ví, že jí nikdy milovat nebude. Jediný, co má v plánu je, že si s ní užije, a pak zasnoubení nějak zruší.*

Když mluvila s Kadenem, musela mít hlavu trochu zakloněnou, protože byla alespoň o třicet centimetrů nižší, než on a chtěla mu koukat do obličeje. Bylo jí fuk, že ji na začátku konverzace začal popichovat, vlastně se k ejmu přítel a tak se začali popichovat navzájem.* To asi ano, protože to pro vás za chvíli začne být okoukané. *Pokýve hlavou, přičemž si prohrábne vlasy a jemně se usměje. Illea ji přišla stále nádherná, ale už ji neobdivovala tolik, jako když sem přijela poprvé. To bylo pro ni vše nové a neokoukané, kdy se tu ještě pořádně učila anglicky.* Byl jste tam? *Pousměje se, když řekne, že Norsko je krásná země. Ona třeba byla jen právě v Illee a Norsku, nikde jinde nebyla, protože k tomu nemá příležitosti.* Myslíte? Ono je to tu vážně velké. Trvalo pár měsíců, než jsem se zde pořádně orientovala. *Zasměje se.* Ach, tak. *Soucitně se na něj podívá, když zmíní, že se tu má poznat se svou smoubenkou. Šlo vidět aji slyšet, že jej to nějak netěší.* Třeba nebude tak špatná. *Usměje se na něj, i když to sama nemůže vědět.*

*chvíli ji popichuje, protože tomu neodolá. Rád si z lidí dělá srandu a to hlavně z jeho dvou sester. A navíc Noora nevypadá jako ta dívka, která by se urazila. Taky se k němu přidala.* Přesně tak. Po chvíli to začne splývat všechno dohromady. Každej bar je stejnej, všude ty samý holky.. takhle to mají asi všichni bych řekl. *Pokrčí rameny. Řekne, že Norsko je krásná země. Opravdu mu tak připadá. Byl tam sice jen kvůli obchodům, takže viděl hlavně zdejší palác, ale i tak mu to přijde jako hezká země.* jednou. Ale to byly královský povinnosti, takže jsem toho moc neviděl z okolí. *Odpoví ji na otázku.* Aspoň otestuju svůj orientační smysl. A navíc mi bude stačit vědět, kde je kuchyně, pár komnat a kudy se dostanu ven. *Uchechtne se. Poté se zmíní o své snoubence, což ho okamžitě dost vytočí. V životě tu holku neviděl a nesnáší ji.* Ne. Já s nikým nechodím a už vůbec si nehodlám vzít nějakou princezničku, kterou ani neznám. *Řekne vzdorovitě.*