Část lesa patřící k paláci

*Rozhodně nevydrží jen tak vevnitř paláce, takže se rozhodl vystřelit aspoň na pozemky paláce, jelikož ve městě by zase mohl potkat někoho z jeho rodiny a to on nechce. Takže teď běží skrz zahrady, v ruce drží meč a míří do lesa. Na sobě má modré tepláky a zelenou mikinu, protože si na sebe vzal to první, co mu padlo pod ruku a vlásky ma rozcuchané do všech stran. Když doběhne až do lesa, začne nadšeně mlátit do stromu a pak zase běží dál. Zastaví se ale když spatří nějakou dívku a přihmouří očka. Dojde k ní pomalu a následně ji obejde, aby k ní byl čelem a namíří na ní meč, což doprovází jeho nadšený skřek.* Mam tě! *Zazubí se na nina nakloní hlavu na bok, protože si není jistý, jestli tuhle dívku někde viděl.* Potřebujete svýho strážce! Tady v lese není bezpečno, jsou tady příšery! *Zazubí se na ni a hrdě se napne.* Takže vás ochráním já! A nikdo vám neublíží! *Nadšeně začne skákat na místě, přičemž se u toho na ni zvědavě dívá.*

*V lese je úžasný klid a je tu sama. O to jí šlo hlavně. Jde lesem a ani nevnímá cestu, takže počítá s tím, že cestou zpět bude bloudit. Ale nejde nim moc daleko, takže snad se vymotá ještě před večeří. Nevnímá moc své okolí a proto, když před ni někdo skočí a namíří meč, lekne se a trhne sebou. Okamžitě zastaví na místě a dívá se na toho klučinu. Pozná, že on jí si nic neudělá a oddechne si. A dokonce se na něj i usměje.*Když chceš někoho chránit, měl by jsi ho prvně přestat lekat tak, že skoro chytne infarkt.*Uchechtne se.*Já jsem Destiny a ty? *Představí se a zeptá se na jeho jméno.*Často takhle děsíš lidi na potkání? Musí z tebe být v paláci nadšení.

*Do lesa zabíhá skoro pořád, není snad den kdyby tam nebyl, protože se tam dá nejlíp hrát si, i když často potom skončí s odřeninami a špinavým oblečením. Když v lese narazí na někoho, koho nezná, i hned se s úsměvem od ucha k uchu vydá zjistit, kdo to je.* Já nikoho nelekám! Já lidi překvapuju! *Zazubí se na ni a pak se na ni zkoumavě a zvědavě dívá.* Já jsem Cameron! *Zubí de na ni dál a po její další otázce lehce nakrčí obočí a našpulí rtíky.* Já nikoho neděsím. Ja děsím jen příšery. A svýho bratra, toho děsím rád. *Když zmíní svého bratra, očka se mu rozzáří jak se mu něco vybaví.* Nechceš mýho bratra? Určitě je sám smuntej. Teda myslím, že je sám. Tak moc smutnej, že mě z toho zavírá do mražáku. *Založí si ručky na hrudi a zamyšleně se koukne na strom za ní, ale hned potřese hlavičkou a zazubí se na ni.*

*Když na ni někdo vybafne, lekne se a na toho človíčka se dívá. Naštěstí je to jen malý kluk, ale i tak díky němu málem chytla infarkt. Uchechtne se.*Ne, ty lidi lekáš.*Stojí si za svým. Nevyčítá mu to. Ví, že je to jen malé dítě a ty vylomeniny prostě dělají. Představí se mu a zeptá se i na jeho jméno.*Těší mě, Camerone./Asi syn nějákého rádce nebo tak./Hádám, že tvůj bratr je z toho vždycky nadšenej.*Řekne mu.*Ale lidi děsíš.*Stojí si pořád za svým.*Cože?*Zeptá se zmateně a pak potřese hlavou.*Ne, díky.. Tvého bratra ani neznám. Navíc jsem v Selekci, takže.. Budeš muset hledat někde jinde.*Tohle ji docela překvapilo, ale zároveň i docela pobavilo.*/Malý bratříček si hraje na dohazovače.. Můj bratr nesnášel, když jsem já dělala to stejné, jak Cameron jemu./Závírá tě do mrazáku?/Asi se ani nedivím../*Proběhne jí hlavou.*

*Vybafne na nějakou dívku, i když by tomu vybafnutí neříkal. Spíše překvapení nebo odhalení své přítomnosti tady.* Nelekáám! To jsou překvápka. Prostě nic netuší a já se odhalím a pak jsou překvapení! *Vesele se na ni usmívá a nadšeně se zazubí.* Mě taky. *Zamrká na ní a pak se na ni zašklebí.* Můj brácha z toho nadšenej je! Sice mi pak vynadá a vypadá naštvaně... Ale jo, je nadšenej. *Pokrčí ramínky a následně už doufá, že by dívka třeba mohla mít zájem o jeho bratra. Když však uslyší, že je ze selekce, nahlas zaskuhrá a naštvaně si dupne nožkou.* Proč jsou tady všichni ze selekce? Už jsi druhá! Ale ta první prince nechce, protože mu smrdí nohy. *Našpulí zamyšleně rtíky a zavrtí nad tím hlavou.* Vážně nechceš mého bráchu? *Udělá psí očka, ale hned má zase na tváři rošťácký úsměv * Jo! Když jsme dělali jídlo, tak mě zavřel do mrazáku! *Rozhodí ruce a zase zvědavě nakloní hlavičku na bok.* A nevíš o někom, kdo by ho chtěl? I když je fakt někdy hroznej, je vlastně i fajn, což dává smysl. Nebo ne? Prostě je fajn, ale štve mě, takže je hroznej když mě štve. Ale mám ho rád. *Soustředěně se na ni dívá a pak jen zavrtí hlavou, protože se stejně do toho zamotal.*

Ale těma překvápka lidi děsíš./Aspoň mě jsi vyděsil./*Stejně jak on, se i ona na něj usmívá. Sice o společnost moc nestála, tahle je jí příjemná. Cameron se jí zdá milý, veselý. Navzájem se představí a ona řekne, že ji těší, že ho poznává. Zná prakticky jen účastnice a své komorné. a samozřejmě i Wyatta, kvůli kterému je tady. Pak se uchechtne.*Jistě, určitě je z toho nadšenej../Bože.. proč jsem byla jako malá stejně jako Cameron? Chudák můj bratr../*Pak mu řekne, že zájem o jeho bratra nemá, protože je v Selekci a skončit o hlavu kratší vážně nepotřebuje. A navíc ho ani nezná.*Tak se omlouvám..*Uchechtne se, když slyší, že Wyattovi smrdí nohy.*Vidíš, tak když prince Wyatta nechce, můžeš ji zkusit získat pro svého bratra./I když já o Wyatta taky nestojím, ale to je jedno./Jak jsem řekla, jsem v Selekci a nechci skončit bez hlavy. Navíc tvého bratra neznám. *Zopakuje mu.*Vsadím se, že jsi se mu zrovna pokusil někoho dohodit, co?*Nadzvedne obočí.*To nevím. Mnoho lidí tu neznám. Vlastně jen účastnice a ty by si s nikým neměly začínat. A pak ještě znám Alessiu. Tak to můžeš zkusit s ní a tvým bratrem.*Dá mu z legrace tip. Nemyslí to vážně, i když tak to asi i Cameron vezme.*/Snad jen Aless neřekne, kdo mu to poradil../

*Odfrkne si, ale na tváři má pořád úsměv.* To není pravdáá! Jsou nadšení! A hlavně když je to rebel! To jsem pak nadšenej já! *Zazubí se na ni a hrdě se napne. Stále si ji zvědavě prohlíží s hlavičkou nakloněnou na bok. Přikývne s úsměvem na rtech.* Je nadšenej, vždyť to říkám. *Pokrčí ramínky a pak vykulí očka.* Proč se omlouváš? *Zamrká překvapeně a nechápavě.* Ale já už to zkoušel! Taky nechce! *Ohrne spodní ret, ale pak ho zaujme to, co řekne dál.* Bez hlavy? Člověk bez hlavy musí vypadat zajímavě. A děsivě. Kdyby k paláci dali bezhlavé stráže, tak by žádný útoky příšer nebyly! *Chytře se usměje a při zmímce o příšerách naznačí ručkama drápy a skřek, i když samozřejmě ted myslí rebely.* Jo, cjci mu někoho dohodit. A kdyby mě ségra zavírala do mrazáku, tak budu někoho dohazovat i jí, ale ta mě do mrazáku nezavírá, takže to není potřeba. *Rozhodí ruce a následně ji pozorně poslouchá.* Myslíš princeznu Aless? Té jsem taky osobní strážce! *Usměje se od ucha k uchu, ale nadšený úsměv se mu změní v rošťácký, jak už plánune dohazování číslo tři.*

*Uchechtne se. Asi si dovede představit to jejich nadšení.* Pak ironicky řekne, že musí být nadšený. Po jeho komentáři zvažuje, zda mu říct, jestli to myslela ironicky a nebo ne. Ale nechce se jí to vysvětlovat, kdyby nevěděl, co to znamená. Má pocit, že by si to Cameron vzal nějak jinak, po svém.*To bylo jen.. z legrace../To snad pochopí lépe, jak ironicky./Třeba změní názor, lidé ho mění.*Pokrčí rameny.*/Jestli ta holka zjistí, že jsem ho k tomu navedla, jsem mrtvá./Jo, bez hlavy. Kdyby si účastnice začaly s někým jiným, hrozí nám to.*Řekne um, co se píše v pravidlech.*Zkus to navrhnout. Dát do paláce bezhlavé strážce. Třeba to řekni princi Wyattovi. A pak mi řekni, co na to říkal, ano?*Trochu ho navede, aby Wyatta někdy otravoval.*Takže to dohazování je spíše z pomsty, než aby byl tvůj bratr šťastný?*Nakloní hlavu na stranu.*Ano, princeznu Alessiu.*Přikývne.*Tu taky chráníš? Vidíš, tak třeba už ji trochu znáš a budeš vědět, jak na ni.*Usměje se.*Nechceš se projít se mnou?*Kývne na cestičku a pak se vydá pomalu do kroku.*Když jsem byla malá byla jsem stejná jako ty. Mám staršího bratra a snažila jsem se mu pořád někoho dohodit. U jedné dívky se i to i podařilo. A on si ji pak vzal.*Vždycky, když se baví doma o rodinných historkách a ona vytáhne tohle. Její bratr nikdy nebyl nadšený z toho, jak se jej s někým snaží seznámit, ale teď už nic neříká, protože bez ní by nepotkal svou manželku. Byla to její něco jako kolegyně. Taky byla baletka a vždycky si rozuměly.*

*Rád lidi vždycky překvapí tím, že na ně vybafne, hlavně to rád dělá svým sourozencům a rodičům. A nebo třeba i rebelům, ale to měl zatím možnost jen u jedné rebelky. Přihmouří oči a zvědavě nakloní hlavu na bok.* Z legrace? Áhááá. *Protáhne a na tváři má zamyšlený výraz.* To je ale krutý. Ty pravidla psal někdo, kdo se dívá na krváky! Protože chce, aby nám po paláci chodily mrtvé účastnice bez hlavy!  *Vykulí se smíchem očka a nad tou myšlenkou se zašklebí.* Dobře, dám vědět. *Zasalutuje a následně zase pokrčí rameny.* Je to proto aby byl šťastný, protože když nebude šťastnej, bude dál naštvanej a kvůli tomu mě bude zavírat do mrazáku. Takže je to pro jeho i moje dobro. *Opět pokrčí rameny a následně už ma na tváři rošťácký výraz, protože hned plánuje princeznu jít hledat.* Dám ji sušenku. Sušenku mají všichni rádi a sušenkami ji nalákam k bráchovi. *Zazubí se na ni a pak nadšeně přikývne a vydá se s ní se projít, přičemž spíš misto toho aby normálně šel, tak pohopsává.* Nejsem malej! *Namítne, ale poslouchá ji dál.* Mně se to povede taky! *Usměje se zase od ucha k uchu a pak na ní hodí zvídavý pohled.* Taky tě brácha zavíral do mrazáku? *Přihmouří oči a čeká na odpověď.*

*Přikývne na to, že to myslela z legrace. Nechce mu vysvětlovat, co znamená ironicky, pokud to neví. Tak nějak tuší, že s Cameronem by to nebylo vůbec jednoduchý. Zasměje se.*Jo, docela jo. Ale účastnice tu mají správně být kvůli princi Wyattovi a jdeme sem s tím, že víme, co se stane, pokud porušíme to pravidlo.*Pokrčí lehce rameny. Sama s tím nemá problém. Ona nepodvádí. Ani by to nezatajila. Na ní jde poznat snad všechno a neumí lhát. Pak řekne, že tohle musí někdy říct Wyattovi a pak jí říct, jak reagoval. Usměje se, když on zasalutuje.*Asi ano. Pro tvoje i pro jeho. Výhodné pro obě strany.*Uzná.*Položíš sušenky na zem až ke tvému bratrovi a princezna po nich půjde až k němu? Skvělý plán..*Uchechtne se. Pak se zeptá, jestli se s ní nechce projít a pomalu se vydá dále, aby jí Cameron stačil.*Ale jsi. Kolik je ti? Sedm? Osm?*Sjede ho pohledem a jen tak tipuje.*/I svým chováním to zhruba na ten věk odpovídá.*Držím ti palce. *Pak se musí zase zasmát.*Ne, naštěstí ně do mrazáku nezavíral. I když nadšený z toho taky nebyl.

*Nejvíce ho zaujme to, že účastnice můžou být o hlavu kratší a tak to hned samozřejmě začne rozvádět víc.* A můžete se dotknout někoho jiného? Nebo nemůžete udělat ani tohle? *Zeptá se zvědavě, příčemž zvedne prstík a dloubne ji do paže. Zvedne k ní rošťácký pohled a zase poslocuhá dál. Pak se na ni zazubí a přikývne.* Přesně tak. A když někoho bude mít, třeba se nebude starat o líče a to lvíče si budu moct vzít já. Já chci klokana, víš? Ale nikdo mi nechce klokana pořídit. Ale malinký klokaňátko by se šiklo. *Nafoukne tvářičky a nespokojeně našpulí rty.* Jo, přesně tak. Nebo najdu něco, co maj rádi oba a pak na sebe narazí. *Pokrčí s úsměvem rameny, ale pak protočí očka a povzdechne si, přičemž si jakoby zoufale promne rukama obličej.* Proč se mě na to každý ptá! Je mi osm! Ale jsem velkej! *Nakrčí obočím a zase se musí přemáhat aby si nedupnul nohou.* To není féér! *Ohrne spodní ret a zavrtí hlavou.*

*Když se zeptá, jestli se mohou někoho dotknout, samozřejmě ji prvně napadne něco trochu jiného, ale děkuje bohu, že Cameron není tak zkažený, aby myslel na to. Proto, když ji dloubne prsten do paže, rozesměje ji to.*/Tenhle klučina je úžasnej./*Takhle můžeme. Řekne a schválně ho pocuchá ve vlasech, nemůže tomu odolat.*Klokaňátko? V paláci už je tygr, lev a jaguár, ne? Za chvilku si tu budete moci otevřít i Zoo.*Zkonstatuje.*A taky papoušci, koně a psi.. Vážně, už teď je to tu jako mini zoo. *O tomhle jí řekly její komorné, ty ví o všem.*Skvělý plán.*Uzná.*Ale nebylo by lepší jim třeba někdy během plesu zařídit tanec? Klidně ti s tím pomohu. Já bych zašla za Alessiou, až bude v davu a ty se svým bratrem přišel k nám a pak je společně odtáhneme na parket.*Spiklenecky na něj mrkne.*Je ti osm, vidíš. Jsi malej. Úžívej si to. Malým dětem projde víc věcí, jak dospělým. *Pak se usměje.*Ale často mi vyprávěl strašidelný historky. Pak si vždycky počkal, než usnu a vlezl si u mě v pokoji pod postel. Pak začal dělat divné zvuky a já se vždycky bála, že je to nějáká příšera. Jendou jsem ho ale takhle napálila i já a on se skoro rozbrečel strachy. Z toho jsem měla Vánoce. Vždycky dělal, jak je statečný a provokoval mě a tohle byl pocit zadostiučinení.

*Nechápe, proč to ají ty dívky tak těžký a zajímá ho, jestli se vůbec můžou dotknout i někoho jiného. Vyjekne když mu rozcuchá vlasy a zamračí se na ni, přičemž si schválně vlasy zakryje rukama a vyplázne na ni jazyk. Pak začne skákat na místě ve snaze jí taky vlasy rozházet.* Jo, jsou tady, ale klokan tu není. A ani jedno není moje. Brácha má lva! A já nemůžu mít klokana. *Zase orhne spodní ret ruce si založí na hrudi. Pak zvědavě nakloní hlavu na bok a našpulí rty.* Tancování jsou jen křečovitý pohyby. *Zazubí se na ni, ale nakonec přikývne.* Jo, to by šlo. Ale musíš mi s tím pomoct! Ne že to necháš na mě! Dva neutáhnu! *Zazubí se na ni zase a násleně vykulí oči jakoby snad byla duch.* To není pravda! Plno věcí mi neprochází! Třeba... Klokan! Nebo sám nemůžu chodit do města, sice tam chodím, ale to je tajemství, jo? *Zaculí se a nakrčí obočí, když uslyší o jejím bratrovi.* Bych ho probodl. Příšera nepříšera. Bratr nebratr. Neá co pod tou postelí být! *Pak se na ni ale omluvně usměje a prohrábne si vlásky.* Asi už budu muset jít, musím se jít kouknout, jestli tady nejsou další příšery. *Zazubí se na ni a pomalu se otočí, pak se ale zarazí a podívá se na ni.* Helé, trefíš vůbec zpátky? *Nakloní hlavu na bok a prstem ukáže na východ z lesa, kdyby náhodou zpátky netrefila. Pak ji nadšeně zamává a odskotačí pryč z lesa.*

*Rozcuchá Cameronovi vlasy, aby ho trochu pozlobila. Když na ni ještě vyplázne jazyk, zasměje se. Fungovalo to perfektně.*Třeba až budeš větší, budeš si moci pořídit klokana.*Pokrčí lehce rameny. Pak zkonstatuje, že je tu skutečně malá mini zoo. */Za chvilku už si to tu budou plést se skutečnou, která je v Angeles./Ne, nejsou. Tancování je super. Hlavně teda balet, tomu se věnuju já a žádný křečovitý pohyby tam skutečně nejsou. Nějáký moderní tance tak mohou vypadat, to uznávám, ale jak co.*Podle jí to ani není špatný nápad a klidně mu s tím někdy pomůže.*/Sice mě pak Aless zabije.. No uvidíme./Neboj, pomůžu ti. Slibuju. Sice po nás asi pak půjdou, ale snad stihneme utéct. Dříve, než nás tvůj bratr zamkne do mrazáku.*Uchechtne se.*Klokan ne a do města bys sám neměl. Však víš, jsou tu rebelové, teď virus.. Je to nebezpečný. Prostě dost lidí, kteří by se ti pokusili ublížit jen kvůli tomu, aby nějak ublížili královské rodině, kdyby věděli, že bydlíš v paláci.*Vysvětlí mu.*Jo,, tomu i věřím./Chudák jeho bratr./Dobře, ráda jsem tě viděla. A nezapomeň na příštím plese.*Mrkne na něj spiklenecky znovu.*Neboj, ven trefím.*Zamává mu a sleduje, jak skotačí pryč a stejně tak se vydá do paláce i ona.*

*Po boku Crystal a Lampiona išiel aj on na Tomym. Pozorne sledoval okolie. Tento palác a miesta v okolí ho neustále prekvapovali. Bolo tu toľko nádherných miest... Po chvíli prišli až ku lesu. Pozrel na Crystal a veselo sa usmial. Trochu popohnal Tonyho a vošli do lesa. Bol všade rovnaký.. Tak ako lesy zvyknú bývať.* Dúfam, že sa budeš vedieť vrátiť, lebo inak sa stratíme. *Povie so smiechom a po chvíli zo skočí s Tonyho.* Čo tak trochu prechádzka? *Spýta sa smerom ku Crystal a venuje jej jeden z jeho typických úsmevov.*

*Mezi Hansem a Crystal bylo chvíli ticho. Ovšem bylo to takové to příjemné ticho, kdy se každý kochal přírodou a užíval si ten výhled. K tomu nebyla potřeba slova. Vesele mu oplatí úsměv a když sleze on z Tonyho, také z Lampiona sleze, načež ho chytí za otěže, aby se nesplašil a pohladí jej po krku.* Neboj, neztratíme se. Prolezla jsem to tu už hodněkrát a už vím, kudy kam. *Zasměje se, čímž ho i uklidní, aby se opravdu z toho zbytečně nestresoval.* Procházka bude super. *Usměje se na Hanse, načež se pomalým krokem rozejde.* Je to tu krásné, že? *Zeptá se jej s úsměvem.*

*Sleduje Crystal a nespúšťa z nej zrak. Po chvíli si to uvedomí a pozrie sa inam.* No to dúfam, aj keď stratiť sa s tebou by mi neprekážalo. *Druhu časť vety povie takmer necujne a usmeje sa.* To áno, všetko tu je tak nádherne. Nechápem prečo som tu nebol nikdy pred tým. *Podotkne a prejde okolo veľkého stromu, ktorý na chvíľu obijime. Keď sa od neho odlepi pozrie na Crystal.* Stromy ukludnuju. *Povie s tlmenym smiechom a pokrci ramená.*

*Bylo docela roztomilé, jak oba po sobě pokukovali, ale když si druhý toho všiml, odvrátil vždy zrak. Už nemohla Crystal popřít to, jak se jí Hans líbí, protože on se jí opravdu líbí. Tak milého prince nepotká jen tak někdo a věc, která se Crystal líbí snad nejvíce je ta, že ji Hans neodsuzuje. Ví, odkud pochází, ale přesto se s ní baví, přestože je to jen hloupá komorná, alespoň tak se brala ona.* Mně by to také nevadilo, ale vážně se neztratíme. *Jemně se zaculí a dál Lanpiona vede. Poté se podívá, jak Hans obejme strom a da si ruku přes pusu, aby potlačila smích.* Víš, že ti to s tím stromem slušelo ještě více? *Usměje se, načež sundá Hansovi větvička z rukávu košile. Šikovnými rukami mu i košili uhladí, přičemž se mu chvilkově podívá do očí, otočí se až tehdy, jakmile začne červenat.*

*Obijima strom a keď uvidí reakciu Crystal tiež sa zasmeje. Keď k nej príde a pocíti jej ruku na rukáve Usmeje sa a sklopi zrak. Keď mu začne uhladovat košeľu Usmeje sa ešte viac. Crystal sa mu páčila. Bola úžasná, chapava, múdra a nie namyslená ako väčšina, s ktorými mal tu cest. Crystal mu nesmierne pripomínala Charlotte. Rozhodol sa preto urobiť krok Vpred. Bál sa toho ako to Crystal zoberie no nabral v sebe poslednú odvahu. Chytil ju za ruky a chvíľu jej hľadel do očí. Potom ju objal a pošepol jej do ucha.* Chcem ta mať pri sebe.

*Nechala se unést. Udělala to tak automaticky, že ji to nepřišlo ani špatné, zakázané. Avšak ona si měla od královských rodin držet odstup. Neměla jim ani tykat, natož je objímat! Jenže u Hanse to nešlo. Bylo strašné se držet dál, přestože se neznali tak dlouho. Jenže ji k němu stále něco táhlo, ten pocit Crystal neznala, ale teď to cítila. Když už mu upravila košili a odtáhla se, teprve až tehdy ji došlo, co udělala. Už se mu chtěla začít omlouvat s tím, jak to přehnala, kdežto v tom ji Hans chytil za ruce a tak si oba hleděli do očí. Tam, kde se jí dotknul, se jí rozlévalo příjemné teplo a málem ji vyrazilo dech, jak ji objal. Jemně nasála jeho vůni, objala ho nazpět a zavřela oči.* Já to cítím stejně. *Šeptne a schová si obličej do jeho ramene.*

*Ešte pred chvíľou obijimal strom a teraz obijima ju. Bol to neopísateľný pocit.* /A že stromy ukludnuju. Pff čoby. Toto je ukludmenie./ *Pomyslel si, keď mu Crystal povedala ze to cíti rovnako obrovský balvan mu zo srdca zletel a jeho napätú tvar vystriedal usmev a radosť.* Odpusť Crystal. *Povedal jej a pozrel jej do očí.* Odpusť, že som ťa nenašiel skôr. *Povedal a venoval jej ďalší zo svojich úsmevov. No tento bol len pre ňu.*

*Cítila jeho vůni, jak se jí po celém těle rpzlévalo příjemné teplo, jen kvůli němu. Take slyšela, jak mu bije srdce, byla velmi ráda, že on neslyšel to její, protože právě teď měla pocit, jako by ji mělo srdce vyskočit z hrudi. Bylo neuvěřitelné, co s ní Hans dělal, co v ní probouzel. Cítila se, jako kdyby poletovala, přestože stála nohami pevně na zemi. Jakmile poví, aby mu odpustila, zvedne zrak a podívá se mu do očí.* Nemám ti co odpouštět, Hansi. Hlavní je, že si mě vůbec našel, nezáleží na tom, kdy. Horší by to bylo, kdybys mě nenašel vůbec. *Věnuje mu stejný úsměv, jako věnoval ji. Ani si nevšimla, že šeptá, bylo to, jako kdyby mu povídala veliké tajemství.*

*Hans na chvíľu zavrel oči a užíval si jej prítomnosť a jej vôňu. Bola jedinečná. Vonala ako kokos ale sledsie, ako fialky ale jemnejšie, ako med ale krajšie. Bola to neopisatelna vôňa, ktorá v ňom prebudzovala akúsi istotu a radosť z toho, že ju má a ze môže byt s nou. Len s nou dokázal zabudnúť na všetko zlé v jeho živote. Bola jeho nádej.* Som vďačný, že som ťa našiel, ak dovolíš nenechám ta robiť komornú. *Povedal s úsmevom. Na chvíľu zablúdil myšlienkami k tomu ako bude niekto robiť komornú jej. Ale na toto všetko ešte bol čas. Teda hlavne ona musela súhlasiť. Všetko zaviselo od nej. Jediny strach aký mal bol ten, že ju stratí. Alebo, že ho odmietne. Veril však, že to neurobí, možno si len namýšlal.*

*On voněl jako mentol, smíchaný právě s Hansovou specifickou vůní, což se jí opravdu moc líbilo. Cítila se vážně příjemně, nedokázala to ani popsat, jak moc. Cítila se s ním bezpečně, což bylo přesně to, co potřebovala. Netušila, že by se jí vůbec mohl někdo líbit, ale poté do jejího života vstoupil Hans a vše se změnilo.* Hansi. *Vydechne a položí mu opatrně její drobnou, hebkou ručku na tvář.* Jsi vážně moc hodný a jsem ti vděčná za to, co pro mě chceš udělat, avšak.. Víš, mám rodinu stále nechráněnou v šesté kastě a můj otec mě už od mého narození nenávidí, byl by tolik naštvaný, kdybych jim přestala posílat peníze a kdyby zjistil, že nepracuji. *Vydechne a ještě trochu pevněji ho obejme. Vůbec ho nechce pustit.*

*Pozrel sa na ňu.* Tvoj otec nemá právo, byt na teba naštvaný. Ak chceš pošlem mu nejaké peniaze ja. Crystal, ja nedovolím aby ti niekto ubližoval. Je ti to jasné? *Pozrel sa na ňu a objal ju.* Keď tak rozmýšľam neviem o tebe veľa vecí, čo tak mi o sebe niečo povedať. *Usmial sa. Chcel co najskôr zmeniť tému. Nechcel aby bola Crystal v jeho prítomnosti co i len na chvíľku smutná.*