Domek na stromě

*Snažila se z hlavy vytěsnit slova své sestry, jenže tím že jí teď celkově chybí, nedokázala by je z hlavy dostat ani kdyby dělala kdoví co. Kdyby jí navštívila na ošetřovně, musela by se pravděpodobně rozbrečet, už jen ty želvy jí připomínají, že s ní něco je. Právě se vracela zpátky z města do paláce. V černém, celá od bahna, s větvičkama ve vlasech a kapucí na hlavě. To že by sé do té mikiny vešla tak třikrát byl pro ní momentálně jen detail. Společně s její světlou pletí, by se jí akorát kdekdo mohl polekat. Nechtěla jít takhle do dovnitř do své komnaty, mohla by potkat svého bratra a už to nebylo vůbec dobrý protože, by měl otázky. Rozhodla se vydat k jednomu z mála míst, do kterého se jako malá zašívala, když byla malá a chtěla být sama. Teda aspoň, když tu byla s rodiči na návštěvě.Ani si nevšimla malého světla a vyšla až nahoru. Tam si všimla osoby sedícího v křesle, až když se přiblížila si uvědomila kdo to je. Překvapeně zamrkala a sundala si kapuci, aby se jí ještě víc nepolekal.*Ahoj, omlouvám se...že narušuji tvé soukromí, ale chtěla jsem se trochu dát do pořádku než půjdu...dovnitř do paláce.*Pokývla hlavou a prohrábla si opatrně vlasy, z těch pár větví vypadlo, ale na její dlani se ocitlo bahno.*Nevadí ti, nachvilku má společnost?*Zamumlá už o něco rozpačitěji a upře na něj své modré oči.*

*Vi, ze by se nemel moc potulovat venku, kdyz je vsude ten vir, ale chce taky nekdy na certvy vzduch a dnes se rozhodl zustat na pozemku palace. Prochazi se jim, dokud se nerozhodne zajit si do nedalekoho domku na strome, kam rad chodiva i s Raylor a nekdy tam spolecne dokonce pracuji na pisnickah. Dned tam jde, ale sam a jakmile vidi, ze se am nesviti, je za to rad. Vejde dovnir, kde nahmata malou lampicku a rozsviti ji a nasledne se posadi do kresykla, ktere tam je a pohled nakonec upre z okna kousek o nej. Uz je tma a dokonce jdou videt i hvezdy. Kouka se na cernou oblohu a jakmile uslysi, e se dvere domku otevrely , trhne k nim hlavou a nastrazi usi. Jakmile vsak spatri, ze pred nim stoji sama princezna, vstane a jako kazdemu vysoce postavenemu se ji ukloni.* Vase Vysosti. /Jak , ze se jmenuje?/ *Nervozne zamrka a potom jen zakrouti hlavou.* Ne ne to spis ja byxh mel odejit, abyste mela vice soukromi Vysosti. /Ja tady stejne ani nema, co pohedavat. Jsem jen ovycejny obyvatel palace./ *Chvili se na ni jen kouka, ale potom sklopi pohled a rozejde se ke dverim .* Omluvte mne. *Zamumla, kdyz ji miji a natahuje se po klice domku.*

*Z města se do paláce vrátit nemohla, né s tím jak momentálně vypadá. Proto se rozhodne navštívit domek na stromě a zůstat v něm po nějaký čas. Jenže kdyby si všimla, že se tam svítí, možná by se tam ani poté nevydala. Jenže, když spatří kdo tam je, a ten se jí začne opět klanět. Snaží se ho vrtěním hlavy zastavit, už posledně mu přece řekla, že tohle nemusí. Dokonce mu i nabídla tykání. Možná pro něj vážně je jen princezna..přesně tak jak ona řekla své sestře.*Minule jsem tě požádala, abys mi tykal...*Připomene mu klidným hlasem a nakloní hlavu na stranu..*A když řeknu, že bych byla ráda..*Odmlčí se, přičemž její tváře zčervenají.* kdybys zůstal?*Dokončí svou větu, nenutí ho k tomu...ale jestli se má konečně k něčemu rozhoupat..Mělo by to nějak začít a je si jistá, že na královských akcích ho jen tak nenajde. Udělá k němu několik kroků a opatrně položí svou ruku na tu jeho na klice, jeho ruku následně trochu stiskne.*Zůstaň prosím..*Zašeptá ještě, než druhou dlaň položí na jeho tvář, aby tak jeho obličej zase zvedla a on se na ní mohl dívat.*Nemusíš se ke mně chovat jako k princezně. I když jí jsem...pořád jsem člověk a taky je pro mě nehorázně těžké tohle.*Kývne hlavou ke svým dlaním, kterýma se jej pořád dotýká. Snaží se mluvit snad co nejvíc opatrně. Tohle jí jednoduše nikdy nešlo, vyjadřovat své pocity a emoce.*

*celý den trávila zavřená ve své komnatě. Přemýšlela nad tím, že by se odpoledne vydala do města, ale nakonec ten nápad zavrhla a zamířila do venkovních prostorů paláce. Chvíli se procházela v zahradách a došla až k lesu. Tam objevila domek na stromě. Jako malá se tam ráda chodívala schovávat před všemi. Už od malička jí bavilo utíkat a schovávat se. Ale teď už to má jiné meze, než když byla menší. Na sobě má černé džíny s dírami na kolenou a světle růžový top s vázáním ve výstřihu. Vlasy má rozpuštěné a dokonce se po pár týdnech zase více namalovala, i když nemusela, takže nejsou tolik viditelné její kruhy pod očima. Taky po delší době vyměnila kroužek v nosu za obyčejnou kuličku a líbí se jí to ještě víc. Když došla do domku, posadila se do jedné sítě a začala si bezmyšlenkovitě broukat melodii Heart made up on you.*

*Nedokáže přestat myslet na Aless. Nejradši by jí řekl, co k ní cítí. Kdyby to znamenalo, že by jí mohl políbit. Že by jí mohl hladit po vlasech nebo po tváři, kterou spoustykrát sledoval a má jí prozkoumanou zrakem do detailů. Jenže ví, že nic z toho by se nestalo, kdyby jí to přiznal. Spíše by ho poslala do háje. Má pocit, že se ještě pořádně nepřenesla přes Cola, takže říct jí něco takového by k ní nebylo fér. A on jí bude mít radši jako kamarádku, než aby jí úplně ztratil a akorát jí ublížil. Dnes plánoval zůstat celý den zalezlý v posteli, ale jeho lvíče hrozně chtělo ven, takže se nakonec zvedl a vydal se do zahrad. Tam bylo lvíče nejvíce spokojené a nadšeně skákalo vedle jeho nohy. Jenže jeho samotného pak zaujal spíše domek na stromě, kam už párkrát utekl, aby se tam schoval. Taky se mu tam skvěle píšou písničky. Svůj blok plný písniček má v zadní kapse kalhot. Většina z nich jsou zamilované písničky právě o Aless, i když v žádné nezmínil její jméno, kdyby se to dostalo do rukou někomu dalšímu náhodou. Lvíče vezme do jedné ruky a pak vyleze do domku. Jakmile vejde, všimne si Aless a bodne ho u srdce. Pozná písničku, kterou si brouká.*
My mind says, no you're not good for me
You're not good but my heart's made up on you
My heart you can't take what you get to me
What you get, got my heart made up on you
*Zazpívá, nebo spíše zarecituje potichu slova písničky a lehce povytáhne koutky rtů nahoru.* Ahoj. Schováváš se? *Pozdraví jí a pak položí kroutící se kouli chlupů na zem a ta si odkotačí právě k Aless, která ho zaujme stejně, jako jeho majitele.* Dost si tě oblíbil. *Zkonstatuje lvíče, který si jeho vůbec nevšímá, ale veškerou pozornost upíná pouze k blondýnce.*

*byla se projít v zahradách a došla až k domku na stromě, kde se posadila do jedné sítě. Už jako malá se tu dost často schovávala, což ji zůstalo doteď. Začne si pobrukovat melodii Heart made up on you. Je to jedna z jejich nejoblíbenějších písniček. Dokonce se jí naučila i hrát na kytaru, i když už delší dobu na ni nehrála. Naposledy v hudebním salonku, kde se potkala s Destiny, ale to stejně zase rychle odešla, protože ji to moc připomínalo Cola. Pořád se přes něj uplně nedostala.*/Na první lásku se nezapomíná../*pomyslí si. Počáteční smutek už přešel ve vztek. Je na něj naštvaná. A ještě více ji štve, že si u něj doma nechala svou milovanou kytaru. Ale vracet se pro i nebude. Stejně už se tomu tolik nevěnuje. Uslyší, jak někdo doplnil její broukání slovy a podle hlasu hned pozná, že je to Edward. Přejde od broukání taky ke zpívání. Zpívat umí už od malička, jen se tomu nikdy nevěnovala nějak více.* Ahoj, jo, tak nějak.*pousměje se. Je ráda v jeho společnosti. Vždycky se ním cítí o něco lépe. Vlastně o hodně lépe. Strašně moc jí na něm záleží a nedokáže si představit, že by ho měla někdy ztratit. Uchechtne se, když k ní přijde jeho lvíče a pohladí ho. Přijde ji roztomilé.* To určitě bude tím, že se mu nevěnuješ. Jiank by se ke mně ani nepřiblížilo a bylo s tebou. *popíchne ho, ale nemyslí to vážně. Ví, že si jeho lvíče u Edwarda žije v luxusu.* Taky se schováváš? *povytáhne jedno obočí. Poté si lvíče lehne vedle ní a položí ji hlavu do klína a ona ho začne drbat za ušima.*

*Vydá se s lvíčetem na procházku do zahrad, ale po chvilce ho zaujme spíše domek na stromě, kde se rád schovává a rád zde píše své písničky. Jakmile ale do domku vejde, zjistí, že společnost tu nemá jen ve lvíčeti, ale také v dívce, která si ukradla jeho srdce. Pozná, co si brouká za písničku a hned se chytí a doplní slova. Pobaveně se usměje, když se k němu připojí a spolu písničku dozpívají.* Stalo se něco? Pohádali jste se zase se sourozenci? Nebo máš chuť na drogy? *Zeptá se starostlivě a pak sleduje pobaveně lvíče, které je z ní nadšené.* Spíš jsi daleko hezčí jak já. *Zasměje se a pak dojde blíž k ní a posadí se do sítě kousek od ní.* Ten malej pošuk chtěl ven, tak jsem s nim byl v zahradách. Když jsem si všimnul domku, vzpomněl jsem si, kolik času jsem tu dřív trávil a vydal se sem. /Ale jo, jinak se schovávám, abych nemusel potkat tebe a být v pokušení ti říct, že tě už přes rok miluju a tím zničit naprosto všechno./ *Dopoví v duchu.*

*začne si pobrukovat melodii Heart Made Up On You. Tu skupinu miluje a tuhle písničku taky. Po chvíli dojde i Edward, který její broukání doplní zpěvem, také se k němu přidá. Pak se na něj také usměje, když spolu písničku dozpívají. Pak přizná, že se tady schovává. Dělá to už od malička. Když ji začne vyslýchat, protočí očima.* Nic se nestalo. Kupodivu ne, jen se stále vzájemně tak nějak ignorujeme. A drogy..na ty mám chuť pořád, ale to nestojí za řeč. *ušklíbne se. Pak pohladí jeho lvíče, které k ní dojde a začne ho popichovat ohledně toho, jak se o něj stará.* To nejsem. A nemyslím si, že zrovna jemu záleží na kráse.*uchechtne se.* Neříkej mu pošuk! Je to jen zvíře. Chudák malej, to si nezaslouží. *napomene ho a zalituje lvíčete a také se zasměje.* Proč jsi tady přestal chodit? *zajímá se.*

*Když přizná, že se tady schovává, starostlivě se začne vyptávat, jestli se něco nestalo a poškrábe se na zátylku, když vidí, jak protočila očima.* Promiň. *Omluví se jí a pak poslouchá její slova a přikyvuje. Dojde k ní a posadí se vedle ní. Potom se na ní podívá a potichu si povzdychne.* Stojí to za řeč. Chci ti pomoct. *Namítne a sleduje lvíče, kterému se Aless opravdu hodně líbí.* /Ne tolik, jako mě./ *Proběhne mu hlavou při pohledu na lvíče.* Kdo ví, jak nás všechny vnímá. *Uchechtne se potichu a když ho napomene ohledně oslovení "pošuk", zasměje se.* Ale vždyť se na něj podívej. Je to takovej malej roztomilej pošuk. Navíc nám stejně nerozumí. *Pokrčí se smíchem rameny.* Začal jsem trávit skoro všechen čas ve městě. *Odpoví jí. Přestal sem chodit, když začali hrát častěji s kapelou a on byl v paláci třeba jenom dvě noci v týdnu.*

*přizná, že se tady schovává a když jí začne Edward vyslýchat, protočí očima.* Nemusíš se omlouvat.* uchechtne se. Přijde ji to trochu divné. Celkově se jí Edward zdá posledních několik týdnů nějaký jiný. Neví, jak přesně, ale něco jí na něm nesedí. Pak mu tedy odpoví na otázky a řekne, že drogy ani nestojí za řeč.* Nestojí. Stejně nevím, jak bys mi mohl pomoct. Tohle je jen o mě a mojí vůli, která je na tom btw dost mizerně..*řekne upřímně a pokrčí rameny. Usměje se, když vidí, jak se o ni začalo zajímat Edwardovo lvíče a pohladí ho. Taky si nemůže odpustit nějakou tu poznámku k tomu, jak se o lvíče Edward stará.* Není to pošuk. Vždyť je to jen malý mládě. Nemůžeš mu říkat pošuk! Co kdyby říkali rodiče pošuk tobě? Určitě by ti to taky vadilo. *zasměje se. Pak se ho zeptá, proč už tady nechodí a po jeho odpovědi kývne hlavou.* Kvůli kapele? *odtrhne oči od zvířete a podívá se na něj. Mrzí ji, že jejich kapela skončila tak, jak skončila.* /Kvůli mě../

*Nedokáže se vedle ní chovat tak uvolněně jako dřív. Tehdy byl pořád pod vlivem něčeho a díky tomu se tak dokázal chovat. Jenže mu nepřijde fér být vedle ní sjetý, když se z toho ona snaží dostat.* Tvojí vůli ale může pomoct, kdybys byla s někým, kdo tě .. pohlídá, nebo tě prostě jednoduše odreaguje, abys na to zapomněla aspoň na chvíli a nic si nevzala. Potřebuješ někoho, kdo tě podrží, když na tom budeš nejhůř, aby sis nic nevzala a dostala se z toho. /A to já budu pro tebe vážně rád./ Možná by mi to vadilo, ale nic bych s tim neudělal. Táta mi tak občas řekl, když jsem dělal kraviny. *Uchechtne se a pak jí řekne, že sem přestal chodit kvůli tomu, že začal trávit skoro všechen čas ve městě.* Nejen kvůli kapele. I kvůli .. jiným zájmům. *Chvilku zaváhá, jak to nazvat, protože tím myslí odreagování se v barech, kde se vyspal s nějakou holkou, jenom proto, aby na ní na chvíli zapomněl.*

*všimla si, že se poslední dobou chová Edward jinak. Něco jí na něm nesedí, jen neví co. Ale nechtěla se vyptávat. Pak pozorně poslouchá jeho slova a začne si trochu připadat jako kdyby potřebovala chůvu.* Ty mi pomáháš dost. Nikoho dalšího nepotřebuju a ani nechci. Nejsem malý dítě. Navíc už tak s tím otravuju tebe a občas trochu sourozence, hlavně Wyatta. Nechci dělat starosti ostatním. Pak se někde někdo prokecl a vyšlo by najevo, že to nejsou jen drby, ale pravda. Víš jak by pak táta vypadal? Ví, že bereme drogy a nic s tím neudělá. To se nesmí stát. Musí to zůstat jen jako drby. *dokáže si představit, že kdyby se to potvrdilo, média a Illea News by z toho měli druhé Vánoce.* Chudáku. *polituje ho a uchechtne se. Pak kývne hlavou. Došlo jí, co asi budou ty jiné zájmy. Poté chvíli mlčí a drbe přitom lvíče za ušima.* Pořád mluvíme jen o mě, ale nikdy ne o tobě. *uvědomí si.* Jak se máš? Poslední dobou mi přijdeš trochu divnej. Trápí tě něco? *zeptá se ho starostlivě.*

*Řekne jí, že potřebuje někoho, kdo s ní bude a pomůže jí a po její odpovědi mírně přikývne.* Mě neotravuješ. A jsem si jistý, že ani Wyatta. A ohledně těch drbů... musel by to být někdo, komu důvěřuješ. Já bych třeba nikomu nic neřekl. *Pousměje se na ní lehce a pokrčí u toho rameny.* Dostaneš se z toho a bude to v pořádku. Věřím tomu. *Ujistí jí povzbudivě a pak přizná, že jeho táta ho občas nazval pošukem a po jejím politování se jenom zasměje a potřese hlavou. Jeho to nijak netrápí. Pak už jenom v tichosti sleduje lvíče.* Na mě není nic moc zajímavého. *Zavrtí hlavou a po jejích dalších otázkách se na ní podívá a polkne.* /Buď teď nebo nikdy.../ No.. Já.. /Já tě teď ztratim./ Prostě je tu jedna holka... Kterou mam už dost dlouho dost rád.. Jenže ona mě ne. *Začne opatrně a prohrábne si u toho nervózně své delší vlasy.* A no... Ono totiž.. *Nahlas polkne.* Tou holkou jsi ty. *Řekne to konečně a ještě vteřinu se jí dívá do obličeje, ale potom rychle sklopí pohled a radši se dívá na lvíče.* Jenže jsi měla Cola. A potom, co se stalo.. A hlavně, když je to tak krátce... Tak jsem ti to nechtěl říct.

*po Edwardových slovech si trochu přijde jako malé dítě, které potřebuje chůvu.* Díky za to všechno, co pro mě děláš. *pousměje se na něj.* To neni tak jistý..*potřese hlavou. Tohle téma rozebírají snad pokaždé a ona si stále bude stát za svým. Polituje ho, když řekne, že mu táta občas řekl, že je pošuk. Pak jsou oba chvíli zticha, až nakonec ona to ticho prolomí. Pak poslouchá jeho poněkud zmatená slova. Překvapeně se na něj podívá. Neměla o tomhle vůbec žádné tušení, až teď zpětně si uvědomila, kolik tady bylo náznaků.* Edwarde..*vydechne. Jen doufá, že se třeba přeslechla nebo v tom vidí jiný význam.* Cítíš..cítíš ke mě něco víc? Měl jsi mi to říct.. *tim, co ji teď řekl se jí vybavila vzpomínka na to, jak spolu byli kdysi na vyhlídce. Byla tenkrát dost mimo, takže si skoro nic nepamatuje, ale tímto si vzpomněla na jednu věc.* Počkej..když jsme byli na vyhlídce, tak jsi mi něco takovýho řekl, ne? A pravdu prosím. *cítí, jak ji v očích začínají pálit slzy. Edwarda má strašně moc ráda a nechce ho ztratit, ale je to na ní moc brzo.* J-já..omlouvám se, ale..já nemůžu. Ne teď. Je to m-moc brzo. Promiň mi to. *ví, že pokud k ní Edward něco cítí, tak mu teď musela zlomit srdce.* Omlouvám se.*naposledy se mu omluví a zvedne se, přičemž uplně zapomene, že si z ní lvíče udělalo polštář, takže teď odskočilo pryč. Pak už se rychle vydá k odchodu, protože nedokáže být vedle člověka, kterému teď udělala tohle.* /Perfektní..teď jsem určitě odehnala i toho posledního člověka, který mi zbyl/

Za to nemusíš děkovat. Nestojí to za řeč. *Pousměje se na ní a pak už se dostanou k tomu, že se odhodlá jí říct, co k ní cítí. Snaží se mluvit co nejvíce smysluplně, ale zrovna moc mu to nejde. Nakonec to ze sebe ale konečně dostane. Ani nestihne pocítit nějakou úlevu, že je to venku, protože Aless začne mluvit a on už dopředu ví, že jí ztratil.* Nevěděl jsem jak. Měla jsi Cola a pak plno dalších problémů. *Řekne tiše a pak polkne, když zmíní vyhlídku.* Byli jsme oba opilí. Já to moc nevnímal a doufal, že si to nebude pamatovat. *Přizná, ale pořád se na ní nepodívá.* Neomlouvej se. *Zavrtí hlavou a pak k ní zvedne pohled, když najednou vystřelí ze sedu pryč. Nic neříká. Nijak na ní nevolá. S tímhle počítal, ale i když se na to připravoval, na tu bolest v jeho hrudi se připravit nedalo. Má pocit, jako kdyby se mu stáhli všechny dýchací trubice a on se nemohl nadechnout. Jako kdyby mu vypálila do hrudi díru.* /Můžeš si za to sám. Věděl jsi, že je to na ní brzo. Měl jsi mlčet, kurva./ *Proběhne mu naštvaně hlavou a pak se rychle zvedne, vezme lvíče, které donese do komnaty, v garáži nasedne na motorku a vydá se do baru otupit všechnu tu bolest. Už dopředu ví, že jenom u alkoholu nezůstane.*

*od toho dne, kdy se Chrysane vrátila z ošetřovny ji drží jen v komnatě. Nechce, aby se jí něco stalo. A navíc si jejich společné trávení času užívá. Včera si z ní začal utahovat na Illeagramu ohledně želv a štve ho, ze ho od té doby ignoruje. Vždyť jsou to jen želvy. Ví, kolik pro ní znamenaji, ale přijde mu to trochu přehnané. I tak se jí to ale rozhodl nějak vynahradit a omluvit se. Zhruba před hodinou odešel z komnaty a nechal ji vzkaz, aby přišla do domku na stromě v tuto dobu. Rozhodl se, že to tady trochu připraví. Je tady zásoba sladkého, protože ví, že by se jim mohla Chrysane živit 24/7. Venku už je celkem tma, takže rozsvítil ozdobná světýlka. Na menší terásce pod širým nebem připravil na zem deku, u které je i to občerstvení, takže mohou pozorovat i hvězdy. Chce ji ukázat, jak moc jí miluje a jak moc mu chyběla. Když už bylo všechno hotové a připravené, posadil se na jednu pohovku a čekal na ní. Doufá, že přijde.*

*Na Mickeym a Raphaelem jí moc záleží a che Zaydena trochu potrápit, proto ho i ignoruje. Ale jak tuší, dlouho jí to nevydrží a plánovala, že ještě večer s ním zase začne mluvit. Ale on před hodinou zmizel. */Možná jsem to trochu přehnala../*Na vzkazu, kterého si všimne ale je, že má přijít za ním do domku na stromě. */Tam jsme se taky jednou potkali../*Na sobe si dala zelené šaty, jen lehké, letní. Vlasy si nechala rozpuštěné. Na líčení se vykašlala. Už nevypadá tak hrozně a nechtělo se jí s tím patlat. Dojde na domek na stromě a když vystoupá po schodech, všimne si světýlek, která krásně svítí ve tmě. Na tváři se jí okamžitě rozlije úsměv. Rozhlédne se po místě a až pak si všimne Zaydena sedícího na jedné z pohovek.*Zaydene.. Já tě miluju.*Vydechne a přejde k němu. Okamžitě ho políbí.*Kdy jsi to všechno zařídil? Je to tu dokonalé.*Vydechne.*

*před hodinou odešel z komnaty a zamířil do domku na stromě, kde nachystal pro Chrysane menší překvapení. Doufá, že našla jeho vzkaz a přijde. Chce se jí takhle omluvit a taky ji ukázat, jak moc pro něj znamená. Klidně pro ní bude tohle dělat pořád. Jakmile Chrysane přijde zvedne se z pohovky, na které seděl a zamíří za ní stejně tak, jako ona za ním. Přitom důkladně zkoumá rysy její tváře, protože mu v tomhle menším osvětlení připadá snad ještě krásnější. Na tváři se mu rozlije úsměv když vidí, že se jí to líbí. Chytne její tvář do dlaní a oplatí ji polibek.* Taky tě miluju. Strašně moc.*řekne, jakmile se odtáhne a pohladí ji po tváři. Ani nedokáže říct, jak strašně moc mu chyběla.* Napadlo mě to dneska v noci, přes den jsem to domyslel a teď udělal. Doufal jsem, že se ti to bude aspoň trochu líbit. *Usměje se. Opravdu v to doufal.* Pojď, chci ti ještě něco ukázat. *Chytne ji za ruku a odvede ji do zadní části domku, kde je menší terasa, na které je připravené občerstvení a deka, aby si měli kam sednout. Posadí se na deku a přítulí si ji k trochu více k sobě.* Jak se cítíš? *Zeptá se starostlivě.*

*Chtěla Zaydena jen trochu potrápit. Aby věděl, že její želvy nebude urážet. Skutečně se na něj moc nezlobí. Najde jeho vzkaz a tak se vydá k domku na stromě. Líbí se jí, jak to Zayden zařídil. A udělalo to na ni i dojem. Že se tak moc stará. Přejde k němu a okamžitě ho políbí a do toho polibku se ještě usměje.*Líbí se mi to moc. Je to tu prostě.. nádherné.*Vydechne a rozhlédne se po tom místě, ale hned pak se zase vrátí pohledem k němu. Proplete si s ním prsty a pak se vydá do zadnější strany domku, kde je ještě deka.s občerstvením. Sedne si s ním na deku a přitulí se k němu. Přitom se pootočí, aby mu viděla do obličeje.*Jsem v pořádku. Už si o mě nemusíš dělat starosti. Je mi skvěle.*Zamilovaně se na něj usměje.*Vidíš, zase jsme se spolu nepodívali na toho Večerníčka. *Připomene mu jejich konverzaci před pár dny, když ještě byla na ošetřovně.*A už je i po deváté. Měl jsi už dávno spinkat, se mnou v posteli.*Zajiskří jí v očích a pak ho prostě povalí na tu deku, donutí ho si lehnout a sama si lehne na břicho vedle něj, takže má obličej nad tím jeho.*Ale to vstávání v devět neporušíme. *Políbí ho na rty.*Musíš si totiž pořádně odpočinout.*Pak polibky sjede až na jeho krk, kam mu jich pár taky dá. Pak se odtáhne a podepře si hlavu rukou. Pořád se na něj tak dívá a hladí ho zároveň jemně po jeho hrudi.*

*když Chrysane dojde do domku na stromě, pozná na ní, že se jí to líbí. Doufal v to. Také přejde k ní a chytne její obličej do dlaní a oplatí ji polibek.* Jsem rád, že se ti to líbí. *Řekne upřímně. Pak ji chytne za ruku, proplete si prsty jejími a odvede ji do jiné části domku. Sedne si na deku a přítulí si ji k sobě. Zeptá se jí, jak se cítí. Má o ní strach a nechce, aby se jí něco stalo. Důkladně si prohlédne její tvář, aby se ujistil, že je opravdu v pořádku.* Budu si dělat starosti. Nechci, aby se ti něco stalo. Kdyby ses cítila nějak blbě nebo tak něco, tak mi to řekni, ano? *Řekne vážně. Když pak zase začne Chrysane mluvit o večerníčku, zaúpí a zakloní hlavu.* Nebudu se dívat na večerníčka. *Řekne a pak se vrátí pohledem zpět k ní.* Spinkat s tebou v posteli budu potom. *Pak mu zajiskří v očích, když ho donutí si lehnout.* To ty ale taky. *Oplatí ji polibek, do kterého se usměje. Pak nakloní hlavu tak, aby měla lepší přístup k jeho krku a přivře oči. Rukou ji pohladí má zádech. Pak se na ní podívá a oba chvíli jen mlčí.* Chyběla jsi mi. *Pousměje se a vtiskne ji jemný polibek na rty.* Miluju tě.*zašeptá a pohladí ji po tváři. Pote ji jemně přetočí na záda a přitáhne si ji do náruče.*

*Sedne si na deku a přitulí se blíže k Zaydenovi. Chce u něj být co nejblíže. Konečně se dostala z Ošetřovny a oni teď mohou být spolu a šťastní, protože si i předtím uvědomila své city k němu. To, jak se o ni bojí ji přijde roztomilé, ale jí už nic není. Momentálně se clít skvěle. Hlavně jí k tomu pomáhá on.*Neboj lásko. Kdyby něco, řekla bych ti. Nechci zase pokoušet to, že bych musela být na ošetřovně a my se mohli vidět jen přes plexisklo, to už nikdy. Bylo to mučení, nemoct tě políbit.*Na krátký moment spojí jejich rty.*Ale cítí se skvěle, skutečně. Však to vidíš i sám, ne? Vypadám o dost lépe. Sice nejsem pořád ta modelka, na což máme každý jiný názor.. Ale kruhy pod očima jsou bledší, neteče mi krev, nechce se mi zvracet, kůže má už taky nějakou barvu. *Snaží se ho uklidnit. Nechce, aby si dělal starosti. Dnešek si s ním chce jen užít. Pak ho zase popíchne večerníčkem a přitom jí pobaveně jiskří v očích. Donutí ho lehnout si, aby ona sama byla nad ním. Prvně ho políbí na rty a pak se chvilku věnuje i jeho krku. Cítí, jak jí pohladí po zádech a pousměje se. Po chvilce se odtáhne a jen v tichu se mu dívá do očí.*A ty mě. Doufám, že teď se už nic nestane a my budeme moci být v klidu spolu. Zanedlouho se vezmeme, budu konečně Collard a pak odjedeme do Austrálie.*Oplatí mu jemný polibek a lehne si na záda. Pořád se ale tulí k němu. Zadívá se na oblohu nad nimi.*Je to tu skutečně nádherné. Doufám, že v Austrálii je něco podobného domečku abychom tohle občas mohli zopakovat tam.*Tázavě se na něj podívá. Přece jen, v Austrálii ještě snad nebyla. Nebo si to nepamatuje. Neví, co všechno tam v paláci nebo jeho okolí mají. Ale tohle by se jí líbilo.*

*zeptá se jí, jak se cítí. Má o ní strach a doufá, že kdyby se necítila dobře, řekla by mu to.* To bylo mučení. A pro mě to bylo mučení už od toho, co jsme se poznali. Už tenkrát jsem tě chtěl políbit. *Přizná se. Už kdo prvního setkání ji přitahovala, ale všechny své pocity potlačoval.* Vidím to na tobě. Teď jsi modelka ve zdravější verzi. *Zazubí se na ní. Starosti si i ní ale bude dělat i nadále. Když ho pak začne popichovat ohledně sledování večerníčka, zaúpí a zakloní hlavu. Pak mu zajiskří v očích, když ho donutí si lehnout. Spokojeně zavře oči, když se začne Chrysane věnovat jeho krku a pohladí ji po zádech. Poté oba chvíli mlčí a dívají se tomu druhému do očí.* Už se nic nestane, neboj. Brzy odsud vypadneme a už nás nic nerozdělí. Nedovolím to. *Slíbí jí a jemně ji políbí na rty. Poté si ji přítulí do náruče.* Jsou tam tropické Deštné lesy, kde je několik takových domečků, ale jsou dobře ukryté. A občas je místo lidí obývají spíše koaly. *Uchechtne se. Koala je jedno z nejrozšířenějších zvířat v Austrálii a jsou téměř v každém lese.* Až tam budeme, tak pojedeme k Velkému bariérovému útesu. Kousek od něj vlastníme sídlo, takže můžeme zůstat tam. Bude se ti tam líbit. *Sám tam už párkrát byl a vždy se mu tam líbilo.* Ještě mám připravenou jednu věc. Jen doufám, že ti to nebude vadit, protože vím, jak se pořád podceňuješ atd. i když k tomu nemáš důvod.

*Ujistí ho, že se cítí dobře. Vážně jí nic není. Léky naštěstí zabrali a ona je ráda, že je už v pořádku a může být se Zaydenem.*Vážně? I u toho vodopádu, kdy jsi si stěžoval, že moc mluvím?*Nadzvedne obočí. Na tváři má přitom pobavený úsměv. Tenkrát ji to docela vzalo, ale teď si z toho už dělá jen legraci. A doufá, že se on s tím jejím mluvením i smířil. Pak se uchechtne, ale nedohaduje se s ním. Nemyslí si, že by byla modelka, ale na to mají každý jiný názor a nepřesvědčí se o názoru toho druhého. Chvilku ho popichuje a pak přiměje lehnout, aby ona byla nad tím a jeho krk zasypala polibky. Vidí, že se mu to líbí a jí zase, jak ji hladí po zádech.* Poté se mu jen dívá do očí a skutečně doufá, že to všechno zlé je za nimi. Ví, že jejich vztah nebude růžový, občas se budou trochu dohadovat a na některých věcech se neshodnou, ale už nechce, aby to bylo tak vážné jako za většinu té doby, co byli v Illey.*/Spolu to vždycky zvládneme vyřešit./Já vím, že to nedovolíš, ani já. Nepřijdu o tebe. A ty se mě jen tak taky nezbavíš.*Oplatí mu polibek a pak se k němu přitulí. Dívá se na hvězdy a zeptá se jej, jestli je v Austrálii něco podobného. Po chvilce jeho vyprávění přesune pohled z oblohy zpět na něj.*Tak tam mě rozhodně někdy musíš vzít, hned jak tam přijedeme.*Zazubí se na něj.*U Velkého bariérového útesu? Tam je přes šest set ostrovů. V období březosti i velryby a plejtváci, jsou tam často mláďata. A taky je tam šest druhů želv. Tam se mi bude líbit rozhodně.*Uchechtne se.*Prý se tam hezky potápí, zkoušel jsi to někdy? Až tam budeme, musíme si to někdy zkusit.*Je nadšená z toho, že na takové nádherném místě bude už brzy bydlet. Zdá se jí to i trochu neuvěřitelné. Nadzvedne obočí.*Jakou věc?

*řekne, že už od toho, co ji viděl poprvé ji chtěl políbit. Pak protočí očima a povzdychne si.* Vím, že jsem se k tobě nechoval hezky a opravdu mě to mrzí. Ale už tam jsi mě přitahovala. Jen jsem si to nechtěl přiznat. *Pokrčí jedním ramenem. Mrzí ji to, jak se k ní ze začátku choval, ale už to bohužel nezmění. Pak řekne, že modelka je. Ví, že na tom se neshodnou, takže je rád, když se s ním pro jednou nedohaduje. Když ho začne líbat na krku, přivře oči a pohladí ji po zádech. Líbí se mu to. Poté jeden druhému v tichosti hledí do očí, až on nakonec ticho prolomí.* V to doufám. *Uchechtne se.* Ty se mě taky jen tak nezbavíš. Což už jsi vlastně jednou teoreticky zažila. *narazí na to, jak vypadal jejich vztah v minulosti a poté ji lehce políbí a přítulí si ji do náruče. Následně se začnou bavit o Austrálii.* Vezmu tě kamkoliv jen budeš chtít. Klidně i na měsíc. *Zazubi se na ní.* Želvy jsou skoro všude. Zachvili ti z nich hrábne *popíchne ji.* Nebo možná spíše hrábne mě, pokud si jich budeš chtít pořídit ještě víc. *uchechtne se.* Nikdy jsem to nezkoušel, ale spolu to zkusíme.*slíbí jí. Pak se zmíní o další věci, kterou pro ní má.* Počkej tady, hned jsem zpátky. *Řekne a odtáhne se od ní, aby mohl vstát. Pak zamíří k jednomu stolu, kde má položený skicák a tužku. Už od malička uměl kreslit a později se začal věnovat právě portrétům. Moc lidí to nevi.. vlastně jen jeho nejbližší rodina. Poté zamíří zpět za ní.* Budeš moje modelka? *Zazubí se na ní.*

*Připomene mu, jak se k ní choval ze začátku. Ví, že ho to teď mrzí.*To je v pořádku. Já se nezlobím, odpustila jsem ti to už dávno. A důležité pro mě je, že teď se chováš úplně jinak. Jsi dokonalý, pro mě.*Pohladí ho po tváři. Minulost se změnit nedá, ale ona ví, že už jí skutečně nikdy neublíží. Zaydenovi věří. Začne ho líbat na krku a pak se odtáhne a dívá se mu do očí. Musí se uchechtout.*Jo, to jak jsi neodbytný jsem už zažila. Tehdy jsi mi s tím přišel strašně moc otravný.*Svěří se mu a přitom má na tváři úšklebek, ale takový milý.*Na Měsíc to být vážně nemusí.*Uchechtne se.*Pro mě je nejdůležitější to, že budeme spolu. Více méně je jedno, kde. Když budu s tebou, půjdu kamkoliv.*To, že by měla být na místě, kde je šest druhů želv jí ale přijde skvělé.*Nehrábne. Želvy jsou krásná zvířata.*Tohle jí nikdy nerozmluví.*Další želvu? Mickey a Raphael jsou zvyklí jen na sebe a jsou už docela velcí, to by si s menšími želvami nemuseli rozumět. Obzvlášť, kdyby byly ještě jiného druhu. Takže zatím bych to nechala takhle.*Uchechtne se.*Už se těším.*Taky se nikdy nepotápěla, ale jednou to chtěla zkusit a na Bariérovém útesu to bude pro ni kouzelné. Zeptá se, jakou další věc a zvědavě ho pozoruje. Když se odtáhne, nespokojeně zamručí.*Už se mi to nelíbí, protože jsi musel ode mě vstát.*Našpulí rty. Prohlédne si skicák v jeho rukách.*Snad jsi mi ani neřekl, že umíš kreslit. *Když se jí zeptá, jestli bude jeho modelka přikývne.*Beztak mě uděláš krásnější, než jsem. Ale moc ráda.