Domek na stromě

Jen jeden autogram? Chci jich několik. Možná bych si ho nechal vytetovat, nebo aspoň tvý jméno. A taky můj požadavek zahrnuje strávení celého zbytku života s tebou a každodenní vášnivý sex. *uchechtne se a je odhodlaný si toho nárokovat ještě více. Je rád, že mu odpověděla upřímně na jeho otázku. Rád by jí nějak pomohl, ale ví, že asi moc není jak. I on se cítí mizerně a je mu jasné, že ani jemu by nic nepomohlo.* Taky tě miluju. Nechci, aby ses trápila. *zamumlá.* Dobře, řeknu. *souhlasí nakonec. Není moc zvyklý se se svými emocemi nebo problémy svěřovat jiným, takže si nemyslí, že by to bylo až tak jednoduché.* Nemusíš se bát, vim, co dělám. *ujistí jí. Pak se oba shodnou na tom, že ten čas, co se znají, uběhl hrozně rychle. Poté se políbí a oba dva polibek prodlouží.* Ne, to ne.. no dobře, možná jen trošku. *uchechtne se.* Prostě jsi tam nakráčela s růžovými vlasy, pořád jsi mluvila a viděla do mě jak nikdo jinej. Bylo to děsivý, ale zároveň jsi mě hrozně fascinovala. Jak kdybys mě viděla úplně jinak než ostatní. A věděl jsem, že nepojedeš domů, protože jsem na tebe furt myslel. *usměje se na ní.* Vymítač ďábla tam nebude, budu tam já. Spíš aby pak tou uličkou neprošel nějakej sluha, který oznámí, že sis to rozmyslela a seslala toho pravýho ďábla na mě.

*Uchechtne se.* To přání strávení zbytku života společně splním velice ráda. *Usměje se.* A i ten každodení vášnivý sex by mi nevadil, ba naopak. Jenže to bys taky pořád nemohl být se svou prací.. *Trochu ho popíchne a schválně vášnivěji políbí, načež se odtáhne.* Já vím a já nechci, aby ses trápil ty. *Pokrčí rameny. Když jeden druhého miluje je logické, že nechtějí, aby se trápili, ale byli naopak co nejvíce spokojení a šťastní.* Děkuju.. Vím, že to pro tebe není jednoduchý se takhle svěřovat, když zrovna vypíchnu to jak jsi ze začátku Selekce pořád skrýval svoje pocity, ale přede mnou vážně nemusíš. Slibuju, že tě kdykoliv vyslechnu, budu pro tebe oporou a pokusím se zajistit, abys byl co nejvíce šťastný. *Pousměje se na něj.* Až taky budu mít nějakou práci, což bude brzy. *Jako princezna taky bude muset plnit nějaké svoje povinnosti.* Ty se beztak budeš bát stejně. *Uchechtne se.*/Ale brát mi moji práci nebudeš.. Budu jim muset říkat, ať mi ji předávají osobně do rukou./ *Společně vzpomínají na to jak se poprvé potkali v letadle.* Jak víš, prvně jsem sem ani moc nechtěl, ale když už jsem tě potkala v tom letadle.. byla jsem ráda, že tu jsem. Chtěla jsem ti prvně pomoct najít tvoje štěstí a nějakou účastnici ti dohodit.*Svěří se mu pobaveně s tím, co plánovala.* To bych neudělala. I když se občas budeme dohadovat, zažijeme třeba těžší časy.. *Přece jen žádný vztah není bez těch občasných hádek, důležité je to vžcyk nějak překonat, což doufá, že oni zvládnou.* Těším se na to, až budeme manželé.

To si jako myslíš ,že mám raději práci než sex a tebe? *zeptá se s povytaženým obočím a oplatí jí vášnivý polibek, přičemž ji lehce skousne spodní ret.* Děkuju. A to stejný platí pro tebe, víš to, že? Vždycky jsem tady pro tebe a můžeš se mi svěřit se vším. *pousměje se.* To je dost hodně pravděpodobný, ale to je něco jinýho. *uchechtne se a protočí očim.* Tak to se ti povedlo skvěle. Dohodila jsi sebe a moje štěstí jsi ty. *zamilovaně se na ní usměje.* Ale vždycky to zvládneme. I moji rodiče se občas pohádají a pak táta spí na gauči nebo rovnou někde na chodbě, ale pak se zase usmíří. Důležitý je to, že se milujeme a každá hádka a následný usmíření náš vztah jen zpevní. *pamatuje si, jak občas máma vyhodila tátu z komnaty, takže aby nemusel spát na chodbě nebo v nějakem salonku, spal v jeho komnatě nebo některého ze svých sourozenců.* Já taky. Nemůžu se dočkat až budeš konečně Schreave. *políbí jí do vasů.* Miluju tě.

*Potřese hlavou.*To zase ne. Jen, kdyby sis třeba občas taky nechal pomoct, tak bychom na sebe měli taky více času. *Pokrčí rameny. Nemůže říct, že tohle není pravda. Ona by mu ráda pomohla, kdyby ji nechal. Políbí jej a tiše do polibku vzdychne, když jí skousne spodní ret.* Za tohle neděkuj. *To co řekla je pro ni naprostou samozřejmostí. Udělala by pro něj všechno, jen aby ho viděla šťastného.* Já vím. /A na rozdíl od tebe ti vše říkám./*Doplní v duchu. Ví, že by ji jen tak nenechal a dále to z ní tahal, stejně jak ona z něj.* No to tedy není. *Uchechtne se.*Jen se ti to momentálně moc nehodí do krámu. *Zazubí se na něj. * Podle mě to taky opadlo přímo skvěle. *Zamilovaně se na něj usměje.* Přesně tak. I moji rodiče se hádají, to asi všichni a je to normální. Přece jen na vše nemůžeme mít stejný názor, aniž by nikdy nedošlo k nějakýmu dohadování. Už to vidíme teď.. *Připomene mu jejich předchozí konverzaci, která se týkala práce a toho, jak si toho na sebe bere moc a ona se o něj bojí.* Ale jak si řekl, milujeme se a díky tomu se zase usmíříme. *I když se zítřku trochu pořád bojí, taky se neuvěřitelně těší.*A já tebe. *Uchechtne se.* Jinak doufám, že máš sbaleno. Zítra hned p o obřadu bereme nohy na ramena a utíkáme před mou sestrou.. Od pondělí, kdy jsme se zasnoubili mi poslala už stovky věcí na svatbu, takže zítra bude úplně šílet. Navíc na tebe má milion otázek.. Stejně tak táta si s tebou chce promluvit, co mi řekla mamka.. Hlavně to přežij, ano?

Pro odvážlivce, kteří se nebojí a vstoupí do lesa, čeká po delší chůzi i překvapení. A tím je malý a útulný domek v lese. Prakticky by se tu dalo žít, protože se v něm nachází všechno základní k životu, co potřebujete.

*Zrovna se prochází po zahradě. Ano, teď, když je skoro půlnoc. Vždycky byla trochu šílenější než ostatní a tohle by asi jen tak normální člověk nedělal. Na sobě má černé džíny a šedou mikinu. Nic zajímavého a ani výrazného, tudíž opak toho, co nosí běžně. Ale nejde ani nikam do klubu anebo do jiné společnosti. Naopak čeká, že dneska potká už maximálně tak strážce kteří mají hlídat a nebo nějaké sloužící a před nimi nemusí vypadat jako nějaká modelka. Před sebou uvidí velkou budovu, domek na stromě. Zvědavost ji přinutí vystoupat několik schodů a vejít dovnitř, musí se ušklíbnout. Na podobném místě před více než dvaceti lety začal její život. Co ví, její matka si to s jejím otcem rozdala poprvé a naposledy právě v domku na stromě. Ne v tomhle, ale v tom, co je v Angeles. Tam byl totiž původně palác Schreave rodiny. Lehne si do jedné houpací sítě, která je tu zavěšená a zadívá se na výhled do zahrad, který se jí tu naskytl. Musí uznat, že je to nádhera.*/Tady bych mohla bydlet, v tomhle paláci../*Dost se jí tu líbí. Domek na stromě, výhled z bazénu na město, pláž, kterou tu mají.. Ale nestojí jí to za to, aby si musela vzít Wallace.*

*Ani dnes nemohla usnout. Měla s tím na nových místech vždycky problémy, ale přesto ji to začínalo rozčilovat. Vyhrabala se z postele, šortky na spaní vyměnila za legíny, přes tílko si hodila teplou černou mikinu a obula si pohodlné tenisky. Vlasy si stáhla do nedbalého drdolu. Trochu se cítila jako kriminálník, když se plížila palácem, ale nebylo vyloženě zakázané mířit v noci na pozemky, přestože jí to bylo vymlouváno. Nu, ona zase varovala ohledně svého nulového pudu sebezáchovy a věřila, že jí noční procházka udělá dobře. Venku bylo chladno, ale ne nesnesitelné, když zvolila svižné tempo chůze. Obloha byla jasná, a tak si ani nemusela svítit na cestu, záře měsíc posloužila dostatečně až do doby, než došla pod stromy, kde již musela zapnout svítilnu na mobilu. Nohy se jí zde bořily do měkké půdy, možná nedávno pršelo a země se ještě nestačila zbavit vláhy, ale ani to ji nezastavilo. Vůně hlíny a jehličí byla v zásadě uklidňující. Překvapilo ji, když zahlédla světlo. Zamířila k němu a konečně rozeznala poměrně velkou stavbu.* /Tak tohle je onen slavný domek na stromě?/ *Byl to spíš opravdový dům. Nevšimla si, že by se svítilo v nějaké místnosti, ale schodiště a verandy osvětlené byly a vzhledem k tomu, že byly volně přístupné, neměla důvod, proč se ostýchat a začala po schodech vstoupat vzhůru. Dostala se téměř až nahoru, téměř se nezadýchala, pravidelný pohyb měl něco do sebe. Přesto po dechu zalapala, když jí pohled v zásadě náhodou padl na dívku v houpací síti.* Do pr...kýnka. *Zaklela, ale včas se zastavila. Málokdy klela nahlas, nehodilo se to k ní.* Omlouvám se, netušila jsem, že tu někdo bude. *Odhrnula si z tváře uvolněné pramínky a zaměřila se na dívčinu tvář. Nepřišla jí povědomá.*

*Prochází se v zahradách, aby si pročistila hlavu. Dost přemýšlí o svém zasnoubení a plánu. Pořád se jí zdá ten plán lepší než to, aby si vzala Wallace. Te si ní jen utahoval. Když byli mladší, nebyla zrovna nejhezčí. Byla trochu při těle, měla rovnátka, akné.. Prostě těžká puberta. Rovnátka jí dávno sundali a zuby má rovné a bílé jako perličky. Na akné už naštěstí taky netrpí a zda je při těle? Dost si hlídá svoji váhu a být tak o kilo hubenější, už by měla podváhu. S jídlem má dost problémy. Naštěstí se o ni nikdo nezajímá. Sourozence nemá žádné. Občas si na ni vzpomene sestřenka s bratrancem, ale těm vykládá, že je v pořádku. Projde zahradami až se dostane k domku, kde se rozhodne na chvilku zastavit. Už zde byla a ví, že je tu krásný výhled. */V takovým domku začal můj život.. Asi neměl./*Nepřipadá jí, že by tu měla být. Prostě se neměla narodit. Byla jen omyl, nic víc. Z přemýšlení ohledně těchto věcí jí vytrhne ženský hlas, rychle se otočí, když slyší jak někdo zanadává a tento prudký pohyb způsobí to, že spadne ze sítě na zem.* Sakraa... *Zaskučí ze země a chvilku jít trvá, než se posbírá. Pak se podívá na dívku.* To je v pořádku, nemohla jste to vědět, ani jsem nesvítila. *Prohrábne si vlasy.* Já jsem Kelaya. *Představí se dívce.*

*Vzhledem k tomu, že o domku mluvila královna a ona se sem náhodou připletla, byla by škoda domek neprozkoumat. I když se tedy dost divila, že tomu někdo doopravdy říká domek na stromě. Ona si pod tím pojmem představovala dřevěnou bednu, kam se sotva vejdou dva lidé, se čtvercovými okny, starým kobercem na podlaze a křivým žebříkem jako přístupovou cestou. Tohle naproti tomu bylo v zásadě luxusní sídlo.* /Vážně by tu člověk mohl zůstat dny./ *Vzhledem k pozdní hodině nečekala, že na někoho narazí, proto téměř sprostě zakleje, když jí pohled padne na dívku v houpací síti. Tu ale chudáka vyděsí ještě víc.* Ah! Omlouvám se, pardon, pardon, pardon... *Zasténá nešťastně a přiběhne k ní připravená podat pomocnou ruku při vstávání.* Není Vám nic? To jsem nechtěla, většinou jsem to já, kdo padne na obličej, když se s někým seznamuje. Když je dívka konečně na nohách, může si ji konečně prohlédnout, přesto jí není povědomá. Můžou být tak stejně vysoké, až na to, že ona má onen éterický vzhled vhodný pro modelky, hubená postava, ale nápadné křivky, záplava vlasů a obrovské průzračné oči. Momentálně, byť obě oblečené neformálně, si přišla trochu nepatřičně oblečená do té velké neforemné mikiny.* I tak mě to mrzí. *Ujistí ji naposledy. Ani jméno jí bohužel nic neříká.* Já jsem Chris. Moc se tu zatím nevyznám, nejsem si upřímně jistá, zda bych se Vám neměla klanět? Je tu tolik zahraničních hostů, a další členky Selekce, personál. Připadám si jako ztracená v moři tváří. *Problém pro někoho, kdo má špatnou paměť na jména, ale je odhodlaná se s tím poprat.* Co Vás se vůbec takhle pozdě přivádí? *Vážně doufá, že jí nenarušila nějaké plánované dostaveníčko. V tom případě by se okamžitě otočila a mířila pryč. Má pevné nervy, ale kdyby měla náladu na porno, zůstane v komnatě. Slyšela komorné, jak žertují o podobných věcech, jako že od sebe někteří zahraniční hosté nedokáží udržet ruce, a že ta a ta služebná přišla s cucflekem na krku. Palác byl v tomhle podobný univerzitě, drby kam se jeden podívá, ani je nemusí vyhledávat a stejně se k němu donesou.*

*Leží v jedné ze sítí, které tu jsou a užívá si výhled na zahrady. Přemýšlí o svém životě, ktery by se dal popsat dokonale jediným slovem - omyl, protože podle sebe tu být neměla. Když na ni najednou někdo promluví, dost se lekne a spadne ze sítě. Že země bolestně zástena, protože se bouchla přímo do hlavy. *To je v pořadku, klid. * Není zvyklá si od někoho pomáhat a odmítne i teď pomoc dívky která vyděsila a sama si stoupne. * Nic mi není, teda tak akorát kromě pochroumaného ega z toho ztrapneni. *Uchechtne se pobaveně. Jinak ke vážně v pořádku. Samozřejmě ji tedy bolí hlava, ale že by to bylo třeba na otřes mozku, to určitě ne. Je dost "šikovná" Sama a tohle se jí taky stává často. Je zvyklá na padání. Dívku si prohlédne od zhora dolů. Přijde ji nějak povědomá, ale neví odkud.* /Asi nějaka princezna.. /* Není dobrá v prirazovani členů královské rodiny je jednotlivým rodům. Je ráda, že si pamatuje jak se ty rody jmenují a jakž takž kdo kde v tuhle v chvíli vládne. * Vazbě v pořadku, naštěstí se nic hrozného nestalo. Já padám docela často, takže jsem zvyklá. *Přizná ji a pobaveně se usměje. * Nemůžu spát. Přemýšlím o životě a tak. *Odpoví ji s pokrcenim ramen. Doufá, ze se ji nebude vyptávat dále. Odpovědi by se asi nedočkala, protože vy se z té odpovědi vykroutila. Nebude se svěřovat náhodným kolemjdoucím se svými životními trablemi. Nesvěřuje se pomalu ani vlastní rodině. * Co tu dělate vy? *Oplatí ji otázku a nadzvedne svoje dokonalé obočí. * Neznamená se? Mám pocit, ze jsem vás někde viděla..

/Klid?!/ *Ta rána zněla jako úder kladivem, to jí na klidu prostě nepřidá ani když je dívka očividně při vědomí. Ani si nenechá pomoci ze země, a tak Chris jen opodál nervózně přešlapuje.* Oh, to vůbec ne, samotné se mi dějí podobné věci. Jednou jsem na prvním rande spadla z mola. *Tu nešťastnou událost si pamatuje. Onoho mladíka nenapadlo nic lepšího, než skočit za ní, místo toho, aby jí pomohl ven, takže se pak na molo vyškrábali jen ztěží. Navíc byla polovina listopadu. Domů došli celí mokří a promrzlí. Nezařadila by to na seznam deseti nejmilejších vzpomínek.* A navíc Vaše ego určitě nemůže dojít újmy, sluší Vám to, i s tou boulí, co Vám raší na čele... *Mávne neurčitě.* /Ach jo, to musí bolet./ *Očividně za sebou bude v Selekci nechávat katastrofy. S tím už se nějak smíří. Po stopadesáté už se raději neomlouvá, ale její lítostivý výraz mluví za vše.* /Přemýšlí o životě bez lahve alkoholu? Tak to bude depresivní./ *Ne, že by to s flaškou bylo méně depresivní, ale člověk si to díky zamlžené mysli méně uvědomoval.* S tou nespavostí jsme očividně dvě. *Pokrčí rameny. Ona to tak ale měla často.* Řekla jsem si, že si budu hrát na ducha a strašit náhodné kolemjdoucí. Půlnoc je na to prostě dokonalá doba. *Zatrylkovala zvesela se svým typickým sarkasmem, jež pro jednou ale nebyl útočný, sloužil pouze k pobavení. Zamíří ke kraji plošiny, je zvědavá na ten výhled.* Myslela jsem, že mi noční procházka udělá dobře, možná se trochu unavím, a pak lépe usnu. *Pokrčí rameny, když nakonec dodá upřímnou odpověď. Dolů k zemi je to teď několik pater a ona se spokojeně pousměje. Bez námahy se elegantně vyšvihne na zábradlí, je tak akorát široké, aby se usadila, jednu nohu natáhla po jeho délce a druhou pokrčenou opřela o druhou příčku zábradlí. Jednou rukou se vzadu opírala o kov, spíše kvůli pohodlí. Svému smyslu pro rovnováhu věřila, roky gymnastiky na tom měly svůj podíl. A závratěmi z výšek netrpěla už vůbec, proto jí nevadilo takhle balancovat na hraně. Zamyšleně pohlédla na Kelayu, než zavrtěla hlavou.* Myslím, že ne. Jsem tu krátce, patřím do Selekce. *Potlačila povzdech. Byla si jistá, že druhá dívka musela být buď člen personálu, nějaká diplomatka anebo zahraniční návštěva. V posledním případě bohužel neznala všechny členy královských rodin. Sice studovala mezinárodní vztahy a pamatovala si všechny zahraniční vládnoucí rody, poznat někoho ale podle prvního jména nebo tváře by se jí mohlo stát jen zřídka.*

*Snaží se dívku uklidnit, protože se jí vážně nic nestalo. Je úplně v pořádku. Zdá se, že hůř je na tom ona druhá dívka, která tu snad každou chvilku odpadne.* Dobře.. *Uchechtne se. Znovu, již po několikáté ji ujistí, že je v pořádku a utrpělo maximálně tak její ego vzhledem k tomu, že tu spadla a ztrapnila se. Když se jí dějí takové věci nemá to ráda, nesnáší to. No, asi na celém světě není nikdo, kdo by se radoval z toho, že se nějak ztrapnil. Sáhne si na čelo a zakleje.* Děkuju.. /Sakra, sakra.. Proč já?/*Fialová jí dle jejího názoru nesluší, aby se aspoň mohla sladit*/Snad to ale nebude tak hrozné.. A pokud ano, brzy to třeba zezelená jak se to bude hojit, ne? Zelená mi už sluší../*No, je jen dobře, že tu není moc lidí, kteří by se s ní bavili, takže to nebude muset moc vysvětlovat. A nějak tu bouli zamaskuje. Buď díky pudru nebo tak a případně si udělá nějaký účes, který by jí zakryl to čelo. Nemůže mít přece bouli. Vzhledem k tomu, co zažila v dětství se teď, v dospělosti, pořád snaží o dokonalost. Nechce zase vypadat tak hnusně a poslouchat poznámky. Teď by mohla poslouchat poznámky typu "Konečně ti z čela rostou ty rohy, já věděl, že je tam máš.." Ale to není zase tak hrozné. Řekne jí, co tu dělá. Jednoduše nemůže spát. Je tu už měsíc, ale pořád si moc nezvykla na ten posun času a navíc na to, aby v klidu usnula ji trápí až moc věcí. Má dost věcí o kterých musí neustále přemýšlet. Měla jste si vzít nějaké bílé šaty, jako bílá paní. To pro příště vylepšete. *Poradí jí pobaveně.*/Mohla by jít strašit pod okna komnaty mého snoubence.. Třeba by dostal infarkt a umřel. Pak by se to zasnoubení zrušilo../*Znovu si líně lehne do sítě a na slova dívky chápavě přikývne. Tak to má stejně. Taky doufala, že jí procházka pomůže pročistit hlavu a uklidnit se. Docela ji překvapí, kam e dívka posadí a vzhledem k tomu, jak jí říkala o své nešikovnosti při jedním jejím rande, tak jen doufá, že nespadne. Nechtěla by to pak vše vysvětlovat a být podezřelá z vraždy nebo tak. Zeptá se, jestli ji náhodou nemůže znát a když jí řekne, že je ze Selekce, informace se jí v hlavě spojí.* Připadala jste mi povědomá a vzhledem k tomu, že jste ze Selekce to už chápu. *Viděla tam všechny ty holky. Selekce je dost velká věc a většina lidí tu to extrémně prožívá. Jí se to zdá jako pitomost. Jak by si někdo takhle mohl najít lásku? Když už pomine to, že láska snad ani nemůže být reálná. I když ve svým okolí vidí nějaké ty zaláskované párečky, pořád tomu nevěří.* Nebudeme si tykat? *Navrhne jí. Tykání je jí osobně příjemnější a doufá, že ani dívce to nebdue proti srsti.*

*Doufala, že se ta modřina moc nevybarví. Zčásti by navíc nejspíše byla schovaná pod vlasy. Nakonec by vždycky mohl pomoci makeup, sama ho měla jako jednoho z nejlepších přátel vzhledem k tomu, jak často musela maskovat kruhy pod očima.* Děkuji za typ, určitě ho využiju, přemýšlela jsem taky o sérii kvílení a skučení, ale nějak nevím, zda mi to stojí za to, aby mě ráno bolelo v krku. *Nadhodí a pokrčí rameny. Upřímně se hodlá něčemu, jako jsou bílé šaty, vyhýbat jako čert kříži. Nestojí o to, aby pak někde v časopise četla, že už si asi pomýšlí na svatbu a podobné bláboly. Obdivuje odvahu Kelayi, že si lehne zpět do té smrtonosné sítě, ale asi už neočekává další návštěvníky.* /Na druhou stranu i já byla neohlášená. A ono by to možná chtělo druhou podlitinu kvůli symetrii./ *Posadí se na zábradlí, jedná se o sílu zvyku. Často ji naleznete posedávat i na parapetech nebo třeba okraji střechy či útesu. Miluje výšky a onen drobný adrenalin z toho stát “na hraně”. Ačkoliv měla talent na špatná uvedení, nevztahovalo se to na nic jiného. Co se týkalo pohybu a vlastního těla, byla poměrně sebejistá. Občas měla pocit, že k ní znamení blížence sedí až moc. Dvě osobnosti v jednom těle. Na jedné straně dívka, co má tendence se okamžitě jakkoliv ztrapnit před někým, na koho by raději zapůsobila. Na druhé straně nadšená sportovkyně s dobrým pohybovým nadáním. * No jo, divím se, že všude po městě nevisí naše plakáty. *Ušklíbne se lehce a zavrtí hlavou.* A Vy jste? *Pozvedne obočí a lehce se pousměje. Kelaya jí sice řekla své jméno, ale nikoliv svůj status.* Ah, a já si to vznosné vykání ták užívala. Ale když na tom trváš. *Zaškubou jí koutky. Natočila se směrem k ní, chodidla nyní obě opřená o spodní příčku zábradlí, jeden loket si opřela o stehno a dlaní složenou v pěst si podložila hlavu.* Co tě vlastně straší? Když nemůžu spát a jdu se projít, většinou mám hlavu plnou myšlenek, kterých se potřebuji zbavit. *Její výraz je upřímně vstřícný, ale samozřejmě by to mohla hrát, nečeká, že by se jí dívka dopodrobna svěřila se svým trápením.* A já si tajemství beru do hrobu, jsem přeci jen duch, který tu straší. *Naváže pobaveně na předchozí vtip, kdyby snad Kel bylo vyptávání nepříjemné. Z jejího případného odmítnutí si nic nedělá.*

*Tu bouli si bude muset zamaskovat. Vzhledem k tomu, jak byla v dětství šikanovaná za to jak vypadala si teď na vzhledu dost zakládá a mít na čele bouli? To by pro ni byl učiněný konec světa armagedon. Pobaveně se usměje, když jí dívka řekne, že tu plánovala strašit ostatní a navrhne jí, aby si příště zkusila zahrát na bílou paní.* Můžeš si vzít mobil, nějaký zvuky kvílení a skučení tam určitě najdeš a půjdou ještě lépe slyšet díky přenosnému repráku. *Uchechtne se.* Hned bych pro tebe ale našla práci na vystrašení jedné osoby, kdybys měla zájem. *Ušklíbne se pro sebe. Lehne si znovu do sítě. Doufá, že teď už nespadne. Možná by se pro jistotu měla jen někam posadit, ale předtím to ležení v síti bylo pohodlné a vidí tak dobře na ten výhled. Z nich dvou spíše považuje za blázna Christophinu, když si sedne na zábradlí. To raději ani nezkouší, protože jak se zná, spadla by. A dělá jí starost pád z takové výšky z hlediska přežitelnosti. */Ale taky by to vyřešilo dost starostí../*No, ale umírat se jí zrovna nechce. Pochopí, proč je jí dívka tolik povědomá. Viděla všechny dívky, které přijely o víkendu do paláce, kvůli Selekci. Prince Xaviera v tomhle upřímně lituje. Nevěří, že by si našel lásku. Byl by to zázrak. Sama v lásku nevěří a nechce se zamilovat, takže je jen ráda, že si ničím podobným nemusí projít. Lidi by pak byli zklamaní, protože u ní by Selekce nebyla jako z pohádky. Tohle je snad jediný důvod, proč je ráda za domluvené zasnoubení.* Hmm.. *Zamručí. Někdy byla dost hovorná ale dneska to zrovna tak není. Má dny, kdy se chová více jako introvert a někdy zase jako extrovert.* Princezna z Austrálie. *Odpoví jí jen mimoděk. Na jejím titulu jí nezáleží, nejraději by se ho zbavila. Nesnáší být princeznou, nesnáší vše, co to obnáší. Všechno to přetvařování se, chození na plesy, ta společnost.. Při pomyšlení, že za pár dní je další ples, kterého se bude muset účastnic jí naskočí husí kůže.* Jestli ti to nějak extra vadí, vykat si můžeme. *Uchechtne se. Pro ni j to už otravné. Ale chápe, že dívka tohle vše bere asi jinak, když je v paláci poprvé a teprve tak krátce. */Však jí to začne po měsíci taky lézt na nervy./ Dost věcí. Nejvíce ale nechtěné zasnoubení. *Je zázrak jen to, že se jí svěří s tímhle. Pokud se jí zeptá na podrobnosti, nemusí ani očekávat odpověď. Neřekne jí svou historii s Wallacem.* Co straší tebe? Snad ne princ, o kterýho tu bojuješ.

/Ta se mi líbí./ *Očividně měla Kelaya smysl pro humor.* To není vůbec špatný nápad! *Upřímně by nejraději něco podobného zkusila na Xaviera. Ale to by z účastnic už nejspíše vážně dostal infarkt.* Koho bys vystavila takovému utrpení? *Odfkrla si pobaveně. Asi to nebyl někdo, kdo držel její sympatie. Na zábradlí se nesedí sice tak pohodlně jako by se leželo například v té houpací síti, ale pro ni to má opačný účinek než pro většinu lidí. Místo aby měla závratě a bála se, že spadne, ji ona výška uklidňovala, protože si byla jistá, že nespadne. Jistě, byl to stejně zbytečný risk, ale byla už taková. Zdá se, že Kel neměla na rozhovor tak úplně náladu. Zařekla se zkusit konverzaci ještě párkrát zapříst a jinak může mlčet. Osobně nebyla člověkem, který potřeboval mluvit za každou cenu. V mlčení bylo cosi poklidného a příjemného. Upřímně by se ráda jednou zamilovala do člověka, s kterým si nejen že bude mít co říct, ale s kterým bude mít i o čem mlčet.* /Naivko./ Vzhledem k neformálnímu seznámí, můžu vynechat pukrle? *Zaškubou jí koutky. Kel jí nepřijde jako někdo, kdo by lpěl na titulu, ale třeba se mýlí. Zdá se, že její další ironická poznámka minula cíl, a tak jen zavrtí hlavou.* Tykání je fajn. *Ujistí ji. Sama si je dost jistá, že vykání bude mít za pár dnů plné zuby. Upřímně nečekala, že se jí dívka svěří. Zarazila ji její odpověď a v očích s její mihla lítost. O něco takového však Kelaya asi nestála, a tak svůj výraz od téhle emoce pečlivě oprostila.* Asi tady není cesta, jak to zrušit, že? *Povzdechla si. V tomhle se příliš nevyznala, ale vzhledem k tomu, že princezna se nezdála jako někdo, kdo by si tohle nechal líbit, tak musí být zrušení zasnoubení složitější, než se zdá.* Asi ani třeba říkat, že ti to nezávidím. A hádám, dle tvého nadšení, že to ani nebude zrovna milý a decentní člověk. *Něco jako domluvené sňatky jí bylo hrubě proti srsti. Ačkoliv se tak někdy netvářila, byla v jádru romantik a věřila, že by si každý měl najít partnera dle svého uvážení a využít šanci na onu nereálnou pravou lásku. Některým lidem to vyjde.*Oh, ten? Nene, ten figuruje v mých nočních můrách, ale to bych nejdříve musela usnout. *Zasměje se trochu. Přeháněla. Setkání s princem nebylo ani zdaleka tak zlé, jak se obávala. Naopak ji téměř vyděsilo, jak přirozeně s ním dokázala konverzovat. Nebyl jen atraktivní. Uměl být taky okouzlující. Dost na houby kombinace, vzhledem k tomu, že se zařekla ho nemít příliš ráda, když má za pár měsíců zase vypadnout.* Řekněme, že mě straší všechna špatná životní rozhodnutí. A bylo jich dost. *Svěří se na oplátku neurčitě. Stejně jako Kel není typ, který by své problémy vyjevoval druhým.*

Můj snoubenec. Toho se nějak musím zbavit. Tak kdybych ho vystrašila a řekla, že když si mě vezmeš tak budeš jako rodinnej duch žít s náma, tak by se třeba tolik lekl, že by se to zasnoubení zrušilo. *Uchechtne se. Nepočítá s tím jako se skutečným plánem. Má už vymyšleného něco lepšího, mnohem lepšího. Jen se modlí, aby to vyšlo. Vzhledem k tomu, že se o tom zmínila i před Wallacem bojí e, že by se jí v tom mohl pokusit zabránit. */Tak pitomej snad není. Taky si mě přece nechce vzít./*Připomene si v duchu. Do toho druhého není ani jeden z nich zamilovaný. Měli by spolupracovat, aby se to zrušilo. Ale co je v Illey a to je to skoro měsíc, mluvila s ním jen jednou. Když se jí dívka zeptá na postavení, odpoví jí upřímně. Nemá důvod jí lhát, ale na jejím titulu jí nezáleží. Uchechtne se.* Můžeš. Upřímně bych raději byla bez titulu. *Pokrčí rameny. Nesnáší být princeznou. To většina lidí pochopí už po pár minutách konverzace s ní. Vždy se chovala jako taková "rebelka". Je ráda, že přijme tykání, protože vykat si s lidmi musí pořád, většinu svýho života a dost ji to unavuje. Zvlášť, když vede takhle přátelský rozhovor s někým skoro ve svém věku.*/Jí bude tak dvacet? Vypadá docela starší.* Pod dvacet by ji asi netipovala. Jí samotný je dvacet-tři a je jedna z nejstarších z hostů, kteří sem přijeli. Upřímně se jí svěří, co ji tak poslední dobou štve a kazí jí to náladu. Bližší podrobnosti ale ohledně jejího vztahu s jejím snoubencem čekat nemůže.* Oficiální cestou nejspíše ne. Nebo.. možná. Ale mám pár nápadů jak to zrušit i neoficiálně, sama. Tak mi můžeš držet palce a snad to vyjde.*Kdyby Christophina věděla o co jde, asi by jí palce vážně nedržela. Plánuje totiž předstírat svou smrt. Má až vše naplánované do nejmenších detailů. Jako princezna má svoje finance a místo toho aby je utrácela, šetří si je a má je na kontech o kterých nikdo neví. Některé peníze má i v hotovosti. Chtěla by jednou jet do města, okolo útesů, vede tam cesta, takže by to nebylo podezřelé. Pak by slezla z motorky a tu shodila z útesu, vypadalo by to, že se vybourala. Předtím by třeba zašla do baru, kde by si objednala pití, co by ale pak nepozorovaně vylila nebo někomu podstrčila. Pak by to prostě vypadalo, že pila. A cestou zpět by právě mohla jak opilá jet na motorce a vybourat se. Ví, kde u útesu je místo, kde jsou proudy, které by její tělo měli odnést na moře, takž by se vysvětlilo, proč ho nenašli. A ona by mezitím odešla do Angeles, což je provincie, kde byl předtím palác. Teď je chudší a moc lidí tam není. Změnila by vzhled, třeba by si obarvila vlasy, dala čočky. Dokáže se dobře líčit, takže by si dokázala trochu změnit i tvar obličeje. Sice by pak byla v osmé kastě, ale dal by se někdo podplatit, aby ji dostal třeba do páté a tam by si našla práci. Případně by třeba po roce, kdy by ji už moc nehledali by mohla odjet do jiné země. Potřese hlavou, aby tyto myšlenky vyplašila z hlavy a zase se raději soustředila na Chris, která na ni mluví.* Ve zkratce.. máme za sebou už minulost a raději bych si vzala tříokého, stoletého, hrbatého, dědečka, který by byl bezdomovec, než jeho. *Ušklíbne se.* Četla jsem, že není zlatíčko. Ale, že až tak? *Nadzvedne obočí a pobaveně se usměje.* Něco mi říká, že se k tomu u vás řadí i vaše přihlášení do Selekce a pobyt tady. Nebo se pletu?

*Vážně pokývne hlavou.* V tom případě se ještě pořádně vyparádím, rozcuchané vlasy, potrhané šaty a budu věčně blábolit o tom, že mě zradil můj milý a každého muže hodlám stáhnout z kůže a poslat do horoucích pekel. *Navrhne ochotně. Vlastně by to nebyl špatný nápad na halloween. Jeho nucené zasnoubení ji mrzí, vzhledem k tomu, že ke svému snoubenci nechová žádné očividné sympatie.* To se nedivím. *Trhne lhostejně rameny. Ji samotnou titul princezny neláká. Chtěla by jednoho dne pomáhat lidem, doopravdy, ale nevěřila, že by byla dobrým materiálem pro princeznu. Na to v minulosti nasekala až moc chyb a nedá se považovat za vzorovou ukázku elegance, empatie a laskavosti. Ani za prototyp vůdce. Skloní se a sevře špičky bot.* Budu držet i ty na nohou. *Prohlásí pobaveně.* Asi nemůžu moc nabídnout, ale kdybys přeci jen potřebovala pomoc, třeba alibi na vraždu a tak, jsem vždy k službám. *Myslela to samozřejmě jako vtip, alespoň onu vraždu a vážně doufala, že něco takového Kelaya neplánuje, ale ohledně pomoci to mínila doopravdy. Byla člověkem, který neuměl říkat ne a vždy nabídla ruku k dílu. Vyslechne si její popis a zacukají jí koutky.* Tak to ta minulost musí být ošklivá. *Uzná. Nevyzvídá, nechává konverzaci plynout, s čím se jí Kel svěří je čistě na ní. Uměla naslouchat.* Ale když si to tak zmínila, jednoho takového stařečka znám, fousy až po pás, možná nějaká plíseň na nohou, ale jinak je to zlatíčko a otravovat se s ním nebudeš muset dlouho, když má na kahánku, klidně ti ho dohodím. *Zazubí se zvesela. Přitáhne si mikinu blíže k tělu. Tady nahoře celkem fouká a noci v tuhle roční dobu nebývají zas tak teplé, jak by se jí líbilo. Z Itálie však byla zvyklá na podobné počasí, její škola se nalézala poblíž pobřeží, kde panovalo celý rok mírnější teplé podnebí. Koutky jí zacukaly nad zmíněným zlatíčkem. To by o Xavierovi určitě neřekla. Ovšem ani nemohla zmínit nic vyloženě špatného. Choval se k ní přátelsky, navzdory tomu, že mu Selekce očividně nebyla po chuti. Něco u toho nejspíš hrál, ale s tím byla smířená, ani ona neukazovala vždy svou pravou tvář. Pokud zvládne dále ignorovat to, že je atraktivní, možná se vyhne problémům a později opustí Selekci v přátelském duchu.* /Doufat můžu./ Princ je... Vlastně ani nevím. Zatím ho pořádně neznám. *Nechtěla soudit. A nechtěla na něj myslet. Jakmile si člověk někoho pustí do hlavy, dostat ho odtamtud je mnohem těžší. Stále však lepší, než někomu otevřít srdce. Druhé zmíněné téma bylo bezpečnější.* Pleteš. *Vyvede ji z omylu a pokrčí rameny.* Přihlásit se do Selekce bylo možná impulzivní a nerozvážné, ale zatím bych to omylem nenazvala. Po pravdě... *Zarazí se.* /Ale komu by to tak princezna povídala?/ Nejsem tu ani kvůli princi ani kvůli koruně. Potřebovala jsem čas srovnat si nějaké věci, ohledně sebe sama, mimo normální život s důsledky všech mých minulých špatných rozhodnutí. Selekce možná nenabízí klid, ale dává mi možnost se tím chaosem probrat a zjistit, kam vlastně chci, aby se můj život dál ubíhal. *Podělí se aspoň o něco. Nehledě na to, že zoufale chtěla přijít na to, kým vlastně je. Neustále se cítila rozpolcená, nejistá, nikdy ne v bezpečí. Málokdo to na té milé sympatické holce, jakou se prezentovala být, mohl vidět. Skryla to pečlivě. Jenže byla ztracená a ta maska na tom nic neměnila.*

To bylo úplně nejlepší. *Přikývne s vážným výrazem na tváři, ale pobavením jí cukají koutky. Kdyby bylo tak snadné se zbavit zasnoubení! Tohle by udělala už dávno. Prostě by se jeden den nenalíčila, neučesala, vzala si na sebe něco starého a začala před Wallacem zpívat, což zní jako nějaké skřeky u ní. Ujistí jí, že nějaké pukrle může vynechat, stejně už si i tykají a ona na takových formálnostech netrvá. Nechce být princeznou a je ráda, když se k ní lidé chovají normálně. Chvilku se zamyslí nad jejím plánem jak se zbavit zasnoubení. Doufá, že by se to mohlo zrušit ještě jinak, protože kdyby musela přistoupit k tomuhle, už nikdy by se asi neviděla se svou mámou. Možná po čase, když by byla starší, Wallace by byl ženatý a tak. Ale když pomine to, že by se jí stýskalo po mámě, jinak by byla mnohem šťastnější. Chce svoje vlastní bydlení, chce práci, nestojí o chození na plesy a další podobné akce. Přikývne.* Ano, ano to je. *Potvrdí její slova, ale nic více jí k tomu neřekne. Nemusí vědět všechno. Nerada se svěřuje, dělá jí to problém už jen u její rodiny, ještě by se měla svěřovat dívce, kterou dneska vidí poprvé v životě? Uchechtne se.* Brala bych raději i jeho. *Připustí. Ví, že to říká z legrace, ale ona se z toho zasnoubení chce vážně zbavit. A udělá cokoliv proto, aby se jí to podařilo. Ať už to bude muset být fingování smrti a nebo jen vdaní se za úplného cizince. Zeptá se na prince Xaviera, zda snad on nemůže za to, že ona nemůže spát. Je snad strůjcem jejích nočních můr? Věděla, že je princ trochu jako ona, ale že by byl až tak špatný?* Už jsi s ním jednou mluvila, musíš na něj přece mít nějaký názor. *Pobídne ji, aby pokračovala a svou předchozí myšlenku rozvedla, dotáhla do konce. Dost jí zajímá jaký je podle ní princ.*/Nevypadá ale, že by to byla nějaká zaláskovaná husička, nebo nafrněná nána, co touží jen po koruně./*Z jejích slov jí vyplyne, že ke svým špatným rozhodnutím momentálně zařazuje i přihlášení se do Selekce a její pobyt tady v paláci. Dívka to ale odmítne, tak nadzvedne obočí a tím ji vlastně pobídne, aby pokračovala a vysvětlila jí, jak to tedy je. Když mluví, mlčí a pozorně ji poslouchá. Pak jen chápavě přikývne.* Snad se ti všechno podaří srovnat a bude to dobrý. *Pousměje se na ni.* Ale přesto.. ten princ taky není k zahození, že? *Popíchne ji.*

Tak to hned začnu trénovat, aby byl můj výkon uvěřitelný. *Ujistí ji s úsměvem. Měla možnost přihlásit se do dramatického kroužku, ale nikdy to neudělala. Sveřepě se vyhýbala čemukoliv, co ji spojovalo s matkou, ať už šlo o barvu vlasů anebo herectví. Přesto by to nejspíš měla v genech. Rozhodně to ale nehodlala využívat na nic jiného, než pro nevinnou zábavu. Mrzelo ji, že jí s jejím problémem nijak pomoci nemůže, vždycky ji tenhle pocit bezmoci štval, a tak se ji alespoň snažila pobavit, aby se v té mizérii dál neutápěla.* /I když dle toho výrazu spíš kuje nějaké pikle./ *Do čehož se sice zaplést nepotřebovala, ale zároveň by jí pomoci neodmítla. Více informací z ní netahá, zvlášť ne o minulosti, mohlo by se jí to ještě vymstít.* Hned ráno mu zavolám. *Zasměje se krátce.* /I když teoreticky ráno už je./ *Vůbec by jí nevadilo zůstat tu do svítání. Jak hezké by to tu muselo být, až by se skrz jehličí začaly prodírat první sluneční paprsky a mlha se jen líně plazila po zemi zanechávajích za sebou orosený mech? Ta představa byla lákavá. Nejistě se ošije. Nechce teď myslet na prince. Zatím věřila tomu, ze Selekce nebyla špatné rozhodnutí a ráda by tomu věřila i nadále. Díky čemuž se musela od prince držet trochu dál.* Jak podrobný může mít člověk názor po jednom setkání? *Nadhodí jen obecně a pokrčí rameny.* Má smysl pro humor. A nejspíš z něj bude dobrý král. *Zvolila odpovědi, které by klidně řekla i tisku, ale své pocity si nechala pro sebe. Kelaya z jejího zdráhání asi měla pocit, že Selekce lituje, ale tak to nebylo.* Hodlám tomu věřit. *Bezstarostně se usměje. Ani o pochyby se nehodlala dělit. Svým způsobem umělá být úděsně tajnůstkářská.* To není. *Povzdechne si bez přemýšlení.* /A sakra./ Tedy je... Myslím tím asi jak pro koho. *Zaplete se do vlastních slov. Může být ráda, že v přítmí nejspíše není poznat, že se červená.* Dost se o něm povídá. Kdo ví, co je pravda. Jestli jsi na tyhle okatě atraktivní případy, co se vyplíží, než vyjde slunce, tak jasně, člověk by si řekl, že stojí za hřích. /Mlč už proboha./ Ale já nejsem. /Asi. Možná jo, ale nechci být a to se počítá, ne?/ *Zajímalo by ji, proč její vnitřní hlas nezní přesvědčivěji. Přesně proto si do budoucna hodlala držet určitý odstup. Muži jako Xavier Schreave uměli nahlodat dobrý úsudek. A ona o problémy přeci nestála.*

*Musí se usmát, když jí Christophina navrhne, že jí někoho dohodí. Ví, že to myslí z legrace, ale ona by ho brala asi i skutečně. Raději se vdá za nějakého stařečka, než za Wallace. Toho nenávidí. I kdyby byli oni dva poslední lidé na zemi.. Možná to zní sobecky, ale raději by nechala lidstvo vymřít, než s ním něco mít. To prostě nedopustí.* Doufám, že mi půjdeš za družičku, když nás dáš do kopy. *Uchechtne se. Jen s málo lidmi dokáže takhle vtipkovat. Většinou je uzavřenější. Tato dívka je vzácná výjimka. Začne se s ní bavit o Selekci, což je pro ni příjemnější téma. Nerada se baví o svých pocitech. Poslouchat jak ten druhý vypráví o sobě je pro ni příjemnější.* Asi ne moc dobrý, ale nějaký už ano. Možná se časem tvůj názor změní, možná ne. *Pokrčí rameny. Na její odpověď přikývne. Doufala v trochu něco více, ale nic moc z dívky asi už nevytáhne. Doufá, že dívka si vše v hlavě utřídí a taky, že to stejné se podaří i jí. Brala by, kdyby se jí nějakým zázrakem najednou vyřešily všechny problémy, ale tak jednoduché to hádá nebude. Pro to, aby se to vyřešilo bude muset něco udělat. Má asi tři možnosti. První je, že promluví jak se svým strýcem, který to zasnoubení zařizoval, tak i se zdejším králem a podaří se jí to zrušit. To by bylo ideální. Ví, že její strýc jen chtěl jistotu pro Austrálii, kdyby se něco semlelo a nějaká smlouva by mohla stačit, ne? Wallace je bratr zdejšího krále a ten pro něj určitě bude chtít štěstí a s ní ho rozhodně Wallace nenajde. A pak jí zbývají jen ty dva extrémy - vzít si někoho random a ideálně zadělat na děcko, kdyby pak Wallace řekl, že nebude chtít vychovat bastarda, bylo by to ideální. A nebo to zadruhé - předstírat svou smrt. Prvně to zkusí u svého strýce a krále. Pokud to nezabere.. Uchechtne se.* Mně osobně se dost líbí. Ale na vztahy nejsem, nebojte, neukradnu ti ho. *Mrkne na dívku. Zvedne se ze sítě.* Už půjdu. Ráda jsem tě dneska potkala. Třeba zase někdy. *Rozloučí se s ní a pomalu se vydá směrem k paláci.*

No samozřejmě, nebo raději rovnou za svědka, nemyslíš? Nerada zastávám druhořadé role. *Protočí očima. Snad se jí povedlo princeznu alespoň trochu rozveselit. Ona sama vždy říká, že je lepší se nad věcmi smát než plakat. Snaží se tak svůj život brát, jenže její psychika vůči tomuhle vrozenému optimismu dost protestuje a hází jí klacky pod nohy. Zavrtí hlavou, ale nemá, proč jí brát naději.* Možná. *Zamumlá proto. Milovala romantické knihy, ty, kde si arogantní hrdina uvědomí, že si nemusí hrát na tvrďáka, kde se bad boy polepší pro svou vyvolenou a děvkař změní svou povahu, protože nalezne lásku u té pravé... Byly to nádherné pohádky. Ale zdálo se, že v životě to takhle prostě nefungovalo a ona musela vyrůst dost rychle na to, aby to pochopila dost brzy. Jí by stačil někdo, s kým by se mohla cítit v bezpečí, s kým by měla pocit, že říct, co si myslí a cítí, není nepředstavitelný problém. Podlehnout Xavieru Schreavovi se zdálo spíše jako risk, slastný adrenalin, asi jako pohybovat se poblíž otevřeného ohně či balancovat na okraji útesu. Uspokojivé, to zajisté. Ale ne bezpečné. Zdálo se však, že s Kelayou v tomhle obě došly tichého porozumění, ani jedna z té druhé více netahala, přestože obě věděly, že si většinu věcí nechaly pro sebe. Vyhovovalo jí to.* Nemůžeš ukrást něco, co není moje. *Protočí očima pobaveně si odfrkne nad tím drobným náznakem, jako by byl snad Xavier majetek. Co by s ním dělala, kdyby ho Kel i tak chtěla svést? Připoutala ho k posteli a nosila mu vodu a jídlo, aby ji nikdo nenařkl z týrání zvířat? Není divu, že měl princ obavy, zdálo se, že si na něj zuby brousí víc žen než jen dívky ze Selekce.* Já tebe. *Odpoví zdvořile.* Jasně, půjdu ti strašit pod okna. *Zamává jí a sama se rozhodne ještě zůstat na místě. Noční zvuky lesa pomalu nahrazuje štěbetání ranních ptáků, zatímco nechává myšlenky plynout. Proto se rozhodne zvednout a vrátit se do komnat. Nejspíše se pomalu ale jistě blíží svítání a ona by se měla pokusit něco naspat. Nebo alespoň hned z rána nezpůsobit komorným infarkt, když by zjistili, že není ve své komnatě.*

*Dozvěděl se o tom, že se podnikne výlet do hor, kam on nemůže, ať už kvůli tomu, že je to rebel, tak i kvůli tomu, že by si to ani nemohl dovolit, vzhledem k jeho stavu. Ví, že tam nejspíše Ricky bude muset odjet, s rodinou. A obává se toho, že tam bude i ten její snoubenec. Je naštvaný a trošku začíná plánovat to, že zkrátka Ricky řekne pravdu, aby si vše nechala v horách projít hlavou. Má jí hrozně rád a ví, jaké je to riziko, jenže si to zaslouží vědět, i kdyby s ním poté neměla promluvit.. Kvůli těmto myšlenkám se rozhodne projít ven, s flaškou alkoholu, ze které upíjel ještě v komnatě. Jakmile je v lese, už se trochu motá, protože nezvolil úplně lehký alkohol, naopak whisky, z které má už dost upito. Jak se tak prochází, dostane se až k domkům na stromě, které ho zaujmou a rozhodne se do jednoho z nich před vším schovat. Rozejde se do schodů, avšak jakmile vyjde dvoje schody, zamotá se mu krapet hlava, proto si sedne a zády se opře o zábradlí, načež zakloní hlavu k obloze a opět si lokne z flašky. Neví, kdy půjde pryč, ale asi tady dnes přečká noc.*

*Momentálně ji štve snad všechno. Štve ji, že v rodině mají rebela a ona tam nemůže ani projevit svůj názor, aby hned nebyla za špatnou. Když jí její bratranec napsal, že se chová hůř, tak ji to dost naštvalo, že nemohla vydržet v paláci, takže se šla projít do města. Ve městě byla celou noc, i dopoledne a teď se vrací do paláce, ale i tak se zdržuje o nejdéle může, nechce se jí tam, protože je šance, že by potkala někoho ze své rodiny a na to ona nemá náladu. Na sobě má černou mikinu, která ji ale jen sahá do půlky břicha, pod tou má síťované tričko a černé rifle, při čemž má na hlavě i čepici. Když dojde až do zahrad, hned zamíří k domku na stromě, kde se schovává už od malička. Když vyjde schody nahoru, ale zastaví se, když tam uvidí někoho sedět. Překvapeně zamrká, když rozezná kdo to je. Hned se usměje a zamíří k němu, přičemž si hned sedne vedle něj a vezme mu flašku z ruk a napije se, pak mu ji vrátí.* Jak si jako dovoluješ pít beze mě? *Na oko raženě si odfrkne a zvědavě se na něj koukne.*

*V paláci se nudí, navíc ho užírá tak trochu svědomí, proto se všechno rozhodne zahnat alkoholem, na který má dnes větší chuť, než na nějaké drogy. Celý v černé, tedy v černých džínech a černé volnější mikině se rozejde i s flašku do lesa, přičemž asi ani neví, kam má namířeno. Asi jen co nejdále od paláce. Po chvilce motání se a upíjení se dostane hlouběji do lesa, než plánoval, proto se mu naskytne pohled na domek na stromě, kam se i po schodech vydá. Jenže nedostane se daleko, protože po chvilce si sedne na zem a opře se zády o zábradlí, aby se mu přestala motat hlava. Jen si tak popijí, dokud mu někdo nevytrhne flašku z ruky. Zamračí se a podívá se vedle sebe, načež mu pohled přeci jen zjihne, když uvidí Ricky.* Bylas pryč, já to potřeboval takže.. Jsem se napil. Maličko. *Vysvětlí a rozhodí rukama.* Kdes byla? Beze mě? *Pozvedne obočí, aby ji to vrátil s tím, že ona bez něj odešla a on zase bez ní pil.*

*Když dojde do zahrad, hned má jasno kam jde dál. Nemá náladu se bavit se svou rodinou. Akorát by to skončilo stejně, hádkou. Navíc potřebuje být sama, jelikož už se sama nevyzná ve svých myšlenkách, potřebuje si dát vše dohromady. Když dojde k domku a na schodech uvidí Cardana, usměje se a sedne si vedle něj a hned mu vytrhne flašku z ruky a napije se. Pořád neví jestli to, co udělala na ošetřovně nezkazilo jejich vztah a jestli vůbec on u toho cítil to co ona, jestli se mu to líbilo. Nemá ráda když je nejistá, proto ty myšlenky hned zaplaší do pryč.* Maličko? Vypadáš už pěkně na šrot, ale fajn, napil ses maličko.... *Zašklebí se na něj a po jeho otázce pokrčí rameny.* Potřebovala jsem být chvilku sama. Byla jsem ve městě a ne, nepila jsem bez tebe, jak piješ ty. Mně samotnou pití nebaví. *Zakření se a zase mu vytrhne flašku z ruky a napije se.*