Domek na stromě

To ho nejdřív musíme k tomu oltáři dokopat. *Uchechtne se a potřese nad tím pobaveně hlavou.* Není to o tom, že bych si myslela, že bys to nedával, nepodceňuju tě, ale aspoň bysme se naučili spolupracovat, já o Polsku zjistila víc, víc bysme se u toho třeba i poznali a tak. Volného času mám tolik, že mi to už leze na mozek. *Pokrčí rameny a pak poznamená, že Justice není žádný vraždící maniak, ale po jeho odpovědi jí dojde, že možná malinkato ano.* Svoje city si v naší rodině neumí uvědomit skoro nikdo, v hrobce tě pohledem nevraždil, to vypadá daleko hůř a schovávám se, protože... je trošičku impulzivní.. Nic by mi neudělal, ale nechci se hádat. *Nesnáší hádky v rodině a teď mají jednu dost velkou za sebou, takže to nepotřebuje opakovat.* Asi necham ségru, aby si podala Jace. Nechci v tom být sama. *Zasměje se.* Kdybych se u tebe někdy vyskytla... Zahrál bys mi něco? Hraješ skvěle. *Zeptá se ho s menším úsměvem.*

*Uchechtne se.*Neboj, když tak ti pomohu.*Nabídne jí ochotně z legrace, ale v koutě své myslí se trochu bojí, aby to nevzala vážně a zítra mu nepsala, jak potřebuje, aby jejího bratra, kterého uspala nějakým práškem v jídle svázali, odvlekli do kostela a oženili s tou holkou.*No.. možná máš pravdu. Spolupracovat se budeme muset naučit takže.. Když budeš chtít, klidně se stav, pomoc uvítám. *Pousměje se na ni. Stejně toho na ní neplánuje nechat moc a většinu práce udělat sám. Řekne, že i když její bratr není možná vraždí maniak z toho, jak o něm zatím mluvila a co viděl, tak trochu působí.* Nevraždil pohledem? k, tak se trochu setkání se tvými bratry začínám bát.*Uchechtne se.*Třeba nebude ani tolik naštvaný, ale spíše rád. Pokud si uvědomí, co k té holce cítí. *Pokrčí rameny.*Pořád je tu i takhle možnost, byť je o něco méně pravděpodobná jak ta, že tu Angel bude její bratr nahánět.*Jste si bratry takhle rozdělily? Aha. /Asi mohu být rád, že nemám sestry./Klidně ti něco zahraju. A díky. *usměje se na ni. Potěšilo ho, co řekla.*Pokud mi tedy zase někdy ukážeš svoje sochy. Pracuješ na něčem novém?

Fajn, počítám s tebou. Můžeš být jeden ze svědků, až to spácháme někdy o půlnoci, kdy bude Justice rozespalej a neuvědomí si, co se děje. *Je docela jasné, že ho budou muset k oltáři dostrkat, když nebude plně při smyslech, protože jinak by je asi všechny pozabíjel.* Super, tak já se stavim. Kdy se ti to hodí? Zase nechci nějak moc otravovat, tak si sám řekni. *Pokrčí rameny, protože si uvědomuje, že někdy může být její přítomnost dosti otravná a nechce Cassiuse od sebe odehnat ještě než odjedou do Polska.* Jakmile na ně narazíš, napiš mi a já se k vám přidam. Když tam budu i já, tak se budou ovládat. *Je připravená oba dva své bratry uklidnit, aby jejího snoubence nechali na pokoji, protože si je jistá, že jí od něj nic nehrozí. Od Coreyho by se povahově nemohl více lišit.* V to doufám, ale zase se snažím nemít takovou naději, abych nebyla zklamaná a nešla nakonec já přiškrtit jeho. *Uchechtne se, protože jestli to bude pokračovat tak, jako doteď, tak už se k tomu opravdu uchýlí. Třeba nedostatek kyslíku podnítí ty Justicovy zakrslé mozkové buňky, aby bojovaly o život a začnou konečně nějak fungovat.* Tak trochu. Obě dvě se je snažíme nějak popostrčit k tomu, aby jim došlo, že jsou zamilovaní. Navíc Jace teď bude ode mě něco čekat, až to uslyší od Justice, takže Eady bude míň nápadná. Ještě to musíme doladit. *Je ráda za všechny své sourozence, protože podle ní tvoří naprosto skvělý tým, i když se chtějí často pozabíjet, ale to k tomu patří. Proto jí ale také o to víc mrzí, že odsud bude muset za chvíli odjet. Jakmile si její bratři najdou manželky.* Za pravdu se neděkuje. *Potřese hlavou, protože opravdu není nic, za co by musel děkovat.* Jo, teď jsem akorát jednu začala, ale ještě to ani zdaleka nepřipomíná to, jak to má ve finále vypadat, nějakou chvíli to zabere. Každopádně tě klidně někdy zase do toho ateliéru vezmu. *Přikývne s úsměvem.*

*Uchechtne se.* Dobře, stačí jen zavolat a já hned vyběhnu, pomohu ti unést ženicha nevěstu a dostat je do kostela. Ještě se samozřejmě stavíme pro prstýnky do klenotnictví, ty nesmí chybět. *Řekne s naoko vážnou tváří. Uzná, že spolupracovat se asi budou muset naučit. Mají spolu přece jen jednou vládnout. A ne zase za tak dlouhou dobu.* Ty neotravuješ. Klidně můžeš přijít hned zítra, nebo kdykoliv jindy. *Je zvědavý a zároveň se trochu bojí, co by na něj mohli bratři Angel vytáhnout. Ale doufá, že to nějak zvládne a oni nebudou zase tak agresivní, jak vypadají díky popisu Angel.*Snad to nějak zvládnu. Když tak.. dovedu docela rychle utíkat. *Zazubí se na ni. Nechce zase působit jako úplný strašpytel.* Uvidíš, třeba to vážně pomohlo a když ne.. počkej. Pokud mu na tý holce vážně záleží, už snad dlouho nebude trvat, než se to skutečně přehoupne v něco více. *Stačí mít trpělivost.*Když takhle slyším ty vaše plány, jaké pro vaše bratry máte.. jsem na jednu stranu docela rád, že nemám žádnou sestru.*Přizná pobaveně. Takhle o tom slyšet je vtipné, ale neví jak moc by mu přišlo vtipné, kdyby ho jeho sestra pořád dávala do kopy s Angel a předhazovala mu, že je od ní zamilovanej už po jejich prvním setkání. Poděkuje jí za kompliment, že podle ní krásně hraje. Potěší ho to.* To budu rád. A na čem to přesně teď děláš?

Ty bych mohla koupit rovnou předem. Ať už takhle narychlo, nebo potom doopravdy budou potřeba, takže se budou hodit. Jak znam Jace a Justice, ty by je zapomněli pořídit, i kdyby to byla jejich jediná povinnost. *Zasměje se, protože přeci jen své bratry moc dobře zná a neumí si je představit v klenotnictví, jak vybírají prstýnky.* Tak já se zítra stavim. Aspoň nebudu muset vymýšlet další schovku. Po noci tady se budu potřebovat ohřát. *Zasměje se, protože do komnaty se jí úplně vracet nechce. Bude to nejspíše první místo, kam Justice půjde, až skončí své rande s Chels, jestli už neskončil a právě jí nehledá po celém paláci.* To je dobře. *Zasměje se a pokýve hlavou, protože občas je to nejlepší řešení problému. Utéct.* Jo.. Bacha, mají dvě lišky. Můžou působit hrozivě a tak, ale jsou to vlastně přítulní troubové, co by ti neublížili. *Varuje ho, kdyby náhodou její brášky napadlo použít své mazlíčky pro nahnání strachu.* Jo, asi máš pravdu. *Přikývne a doufá, že to přeci jen dopadne všechno dobře a Justice bude šťastný. O to jí v prvé řadě hlavně jde, aby byli šťastní její blízcí.* Máš vůbec nějakého sourozence? Tedy..... Myslím kromě Coreyho. *Upřesní rychle, protože na svého předešlého snoubence rozhodně nezapomněla.* Sice to takhle může znít strašidelně, ale já je mam všechny hrozně moc ráda a myslím, že takovýhle potyčky k tomu všemu patří. Lepší sourozence jsem si přát nemohla. Akorát mě trochu mrzí, že toho nejmladšího moc nepoznám. *Když mluví o své rodině, tak se jí nevědomky na tváři objeví úsměv, který trochu pohasne při zmínce o sourozenci, kterého teď její matka čeká a který se narodí, když už bude v Polsku. A sice jí Cassius přijde sympatický a rozumí si, ale kdyby měla být upřímná, tak jí hrozně mrzí, že bude muset opustit celou svou rodinu, kterou nadevše miluje, kvůli sňatku s někým, koho může sotva považovat za dobrého kamaráda.* Snažím se vytvořit dárek pro rodiče. Aby jim tu po mě něco zůstalo. Často vypráví o tom, jak měli první rande v mučírně, kde si dali večeři, takže se snažím ztvárnit to. Bude to jako obraz, akorát vytesaný do kamene, takže trochu plastický. Nic moc extra. *Pokrčí nad tím rameny.*

Jde vidět, že mezi vám skutečně panuje velká důvěra.*Zasměje se. Jeho neotravuje, klidně může přijít kdykoliv. Dobře se mu s ní povídá, je teď momentálně asi jediná s kým se baví, takže mu její společnost nevadí.*Klidně můžeš přepsat i u mě v komnatě. Neboj, nechám ti postel a vezmu si gauč. *Ví, že spolu jednou budou muset spát v jedný posteli, vždyť budou muset mít i děti, ale sotva se znají a teď by jí to asi vážně nebylo příjemné a nechce, aby se Angel cítila nějak nepříjemně. Doufá, že setkání s jejími bratry přežije ve zdraví, při nejhorším jim zdrhne. *Lišky? Dost netypičtí mazlíčci. *Ještě nepoznal někoho, kdo by choval jako domácího mazlíčka zrovna lišku.*Kromě Coreyho mám ještě jednoho nevlastního bratra, myslím, že se jmenuje Acel, je ještě malej. *Viděl se s ním asi jednou.* Matka si s nikým jiným už nikdy nezačala, potom, co jsem se narodil já. Do mého otce byla skutečně zamilovaná a asi pořád ještě je.. *A že by s někým byla jen na jednu noc říct nemůže. Taková jeho matka není. V tom je po ní. I to je asi důvod, proč se tolik liší jeho chování od chování Coreyho. Mohou za to jiné geny a hlavně taky výchova. Jelikož jeho matka nechtěla, aby kvůli němu skončila nějaká holka, jako ona sama. S dítěte na krku, zlomená a i přes to pořád zamilovaná do toho blbce, který jí to udělal. Usměje se, když ji poslouchá, jak mluví o svých sourozencích, když posmutní, sklopí pohled.* Tvoji rodiče i se všemi tvými sourozenci budou v Polsku kdykoliv vítáni. A my sem budeme jezdit tak často, jak jen to půjde, to ti slibuju. Budeš se s nimi vídat jak nejčastěji to půjde. *Slíbí jí a je rozhodnutý tenhle slib dodržet. Ví, že to pro ni bude těžké, opustit rodinu s praktiky cizím člověkem, kterého si bude muset vzít, stát se královnou v zemi, která k ní minimálně ze začátku nebude zrovna přívětivá..* Randě v mučírně? Zajímavé. Svatba byla na hřbitově? *Zeptá se pobaveně. *Ale je hezký, že to pro ně děláš. *Usměje se na ni.* Nebo, v Polsku ti taky zařídím ateliér, kam si klidně i můžeš nechat převést svoje oblíbené sochy, které máš tady. Zvlášť toho nahýho chlapa, ten tam nesmí chybět. Bych ho možná dal v Polsku rovnou do vstupní haly paláce.

Jde spíš o zkušenosti. *Poznamená pobaveně, protože zrovna v tomhle opravdu svým bratrům moc nevěří a tipuje, že prstýnky na zásnuby budou shánět ona a Eady. Nebo budou určitě minimálně pomáhat, protože ty dvě polena by jinak nejspíše skončili s kroužkama od plechovek.* Nebudu tě vyhazovat z postele, to ani náhodou. *Zavrtí hlavou, protože kdyby kvůli ní musel spát na gauči, hrozně by si to vyčítala. To radši přetrpí noc klidně v mrazáku. Nijak jí ani nedojde, že jednou bude muset mít s Cassiusem děti, snaží se tuhle myšlenku zapudit co nejhlouběji do své mysli, protože z toho má upřímně docela dost strach a nervy.* Jo, to je pravda. Ale v minulosti tady lidi chovali i třeba jaguára jako mazlíčka. Můj strejda má lva. Takže lišky jsou ještě v pohodě. *Jenom doufá, že teď Cassiuse nevyděsila a on jí nepředvede svůj rychlý běh v přímém přenosu.* Je v Polsku nebo tady? *Zajímá se, protože od Coreyho nevěděla, že by měl mladšího bratra, takže tohle je pro něj docela novinka. Ale těší se na něj, protože děti má ráda.* To je mi líto. *Řekne upřímně, když slyší o jeho matce. Obdivuje jí, že zvládla sama vychovat takhle dobře syna, který se navzdory očekáváním stane králem.* Nemusíš na mě brát takové ohledy. Důležitý je, aby bylo o obě země postaráno. Tady bude díky Justicovi nebo Jacovi a pomoci od táty a v Polsku bude zase dobře postaráno díky tobě. To je to hlavní. Moje city nejsou to podstatné. *Pokrčí rameny, protože moc dobře zná své povinnosti a už se na to tak nějak psychicky připravuje.* Ne, to nakonec ne. Během Selekce totiž pak umřel děda, takže i když o tom předtím táta vtipkoval, tak mu to potom přišlo až moc pochmurný. Ale doteď tráví výročí v mučírně. *Pousměje se pobaveně nad tímto jejich neobvyklým zvykem.* Snažím se. Možná to dopadne hrozně a já to radši vyhodim. *Už pár takových kousků dopadlo, když s nimi vůbec nebyla spokojená. Po jeho další poznámce se zasměje.* No taaak. *Dloubne ho loktem do žeber a jako na povel zčervená. Jenže jak se směje a přesune váhu, tak to nevychytá a ze sedacího vaku sklouzne přímo na Cassiuse.* Sakra, promiň. *Zčervená ještě o trochu víc a odhrne si vlasy za ucho, aby náhodou nesklouzly Cassiusovi do obličeje. Nějak se nedokáže přimět k tomu, aby se zvedla, i když ví, že by měla, ale jenom sleduje jeho oči a uvědomí si, že krásnější snad ještě neviděla.*

Ale já nechci, abys spala tady, v zimě. A kdybychom spali v jedné posteli, třeba by ti to nebylo pohodlný a to taky nechci. Vždyť ta pohovka je velká dost i pohodlný, mě to nevadí. *Nechce, aby se jí ještě něco stalo, kdyby skutečně chtěli přespávat tady a navíc, jemu by nevadilo se vyspat na pohovce. Když slyší, že její bratři mají lišky jako domácí mazlíčky, překvapí ho to. Nikdy o něčem podobném neslyšel.*Lva? *zeptá se pro jistotu, že se nepřeslechl.*Ok, takže ty chováš ve vaně ve svý koupelně velrybu nebo žraloka? *Pomineme to, že by se tihle tvorové do vany nevešli.* Je tady, aspoň myslím. Pozor na něj dávají chůvy z většiny času.. teď prakticky pořád. Asi pojede zase do Polska, když tu není Corey a my dva se prakticky neznáme.. *Chce to změnit. I když jsou jen nevlastní bratři, pořád mají něco společného. Jenže teď má mnoho věcí, o které se musí postarat.* Jo, mně taky. Hlavně.. jsem si to vždycky tak nějak vyčítal. Přece jen, kdo by chtěl ženu s malým dítětem? Moc chlapů, kteří jsou tak dobří, že by klidně vychovávali dítě někoho jiného se nenajde. A zrovna ona nebyla tou výjimkou, že by přesně někoho takovýho našla. *Vyčítá si, že i kvůli němu je jeho máma sama.*To neříkej Ang. Tvoje city jsou důležitý, ne že ne. O Illey bude dobře postaráno, díky tvým bratrům a jejich manželkám a o Polsko, díky nám dvěma, zvládneme to společně přece. *Připomene jí o čem se bavili, když se potkali poprvé.*A vážně, kdykoliv bude tvoje rodina chtít přijet, bude moci. *Ujistí ji ještě jednou.*Aha, to je mi líto. Tvůj táta to musel mít dost těžký. * Nedovede si představit, že by se teď mělo ještě stát něco jeho otci nebo i jen mámě. *Určitě se ti to povede. Nepodceňuj se tolik. Vzpomene si na jednu konkrétní sochu, s kterou ji popichoval už minule a popichovat ji s ní bude i nadále, jako třeba dneska. Zasměje se.*To budeš mít na talíři ještě dost dlouho. Když sklouzne na něj, zůstane se na ni dívat. Když si odrhne jeden pramínek vlasů za ucho, odrhne jí ještě jeden druhý. Dívá se jí do očí, ale po chvilce jeho pohled sklouzne k jejím rtům. Ruku, kterou jí odrhnul pramínek vlasů za ucho, jí položí na tvář. Poté se obličejem pomalu přiblíží k tomu jejímu. Chce jí dát dost času na to, aby ho zastavila, než spojí jejich rty. *

Já si najdu něco, kde bude teplo. Nechci tě zatěžovat. Máš právo na vlastní postel a já tě o to nechci obírat. A prý se v noci rozvaluju, jednou u mě zůstala Eady, když mi bylo blbě a po pár minutách se prý radši odstěhovala na křeslo, protože jsem jí třikrát málem kopla. Ještě bych tě zranila. *Uchechtne se sama sobě a trochu jí zrůžoví tváře, protože si vybaví, že přeci jen v budoucnu budou muset jednu postel sdílet. Rychle se to ale snaží zaplašit a povede se jí to díky jejich konverzaci o netypických mazlíčcích.* Jo, má ho prakticky od narození. Je děsně rozkošnej. *Většina lidí se rozplývá nad štěňátky, ale ona je schopná se rozplývat i nad dospělým lvem. Jejich rodina opravdu moc normální není.* Ne... Já chovám malého chlupatého králíčka. Před nedávnem jsem si ho pořídila. Do naší rodiny zas tolik nezapadám. *Poznamená se smíchem.* Kolik mu vůbec je? Ráda bych se s ním seznámila, děti mám ráda. *Pousměje se, i když chápe, že kdyby měl přeci jen Acel odjet zpátky do Polska, seznamování počká po jejím přestěhování. Nijak na tom netrvá, ale mohla by se tu pokusit Acela trochu zabavit, kdyby chtěl.* Není to tvoje vina. Jestli je někdo na vině, tak tvůj otec. A přeci jen... tvoje máma nezůstala sama. Měla tebe. *Pousměje se na něj povzbudivě. Hrozně ráda by mu pomohla a dokázala mu, že nemá proč si to vyčítat, protože opravdu nemá.* Snad se to někdy povede. *Pokrčí jedním ramenem, protože vždy se snažila neupínat na žádnou naději, aby potom nebyla zklamaná a přesně tenhle postup uplatní i na případnou návštěvu její rodiny v Polsku.* Jo, to jo. A teď skončil na vozíčku a nevypadá to, že by se měl ještě někdy postavit na nohy. Je to celý šílený. *Posmutní trochu, ale hned potřese hlavou.* Tím se ale nezatěžuj. *Usměje se na něj, protože nechce, aby si přidělával nějaké starosti. Když jí pak začne popichovat ohledně té sochy, dloubne ho loktem do břicha a během toho se jí nějak povede skončit na jeho klíně, když sjede ze sedacího vaku. Odhrne si pramínek vlasů za ucho a letmo nadzvedne koutky, když to gesto Cassius zopakuje u jejího druhého ucha a dotkne se její tváře. Sleduje jeho oči a nic jiného momentálně v hlavě nemá. Dokonce se snaží i co nejméně dýchat, aby tuhle chvíli nijak nenarušila. Pár molekul při vědomí na ní křičí, že by se měla zvednout, protože je to docela trapas, ale po chvíli utichnou i ty a v její hlavě zůstane prázdno, když se k ní Cassius přiblíží. Trochu trhaně vydechne a pootevře rty. Momentálně je jeho polibek něco, po čem touží ze všeho nejvíce, takže nakonec sama překoná zbývající prostor mezi jejich rty a lehce ho políbí. Nechce to uspěchat a nechce, aby od ní ještě utekl.*

Nezatěžuješ mě Ang. Jinak bych ti to ani nenabídl. Nechci, abys spala tady nebo případně někde v salónku. Mně přespat na gauči nevadí. No tak. *Vážně nechce, aby se jí ještě něco stalo.*A i nějaké to zranění bych přežil. Při nejhorším jsem si všiml, že tu máte pár rytířských zbrojí na výstavu, tak bych si vzal to. *Pokusí se o menší vtip.* Stejně je to docela zvláštní.*Stojí si v tomhle pořád za svým.* To, že máš normálně zvíře a ne nějaké, které jsi musela ukrást ze ZOO přece neznamená, že nezapadáš do rodiny.*Uchechtne se.*Jak se jmenuje? Ten králík. *Zeptá se jí zvědavě. Sám mazlíčka nikdy neměl. Kdyby si nějakého měl zvolit, pravděpodobně by si pořídil psa.*Je mu osm. A určitě se s ním seznámíš. Až budeme v Polsku, pokusím se s ním sblížit i já.. Teď to musí mít dost těžký. Když přišel o staršího bráchu. /No, přišel, nepřišel../Vím, že mu Coreyho nenahradím, prakticky se s Acelem ani neznám, ale rád bych si s ním rozuměl. I když nevlastní, jsme pořád bratři. *Pousměje se. To, že si vyčítá, jak je jeho matka sama, snad asi nikomu neřekl. Jenže Ang se mu zdá skutečně milá a i když se znají jen krátce, začal jí docela věřit.*Děkuju. *Pousměje se na ni. Rád to slyší, opravdu, ale asi pořád si to bude tak nějak vyčítat a dávat si to za vinu.*Určitě. V Polsku v palác budou kdykoliv vítáni. Vím, že mezi Polskem a Illeou byly neshody.. Ale ty snad brzy zmizí. Vždyť si to vezmi. Můj otec mě nemusel vůbec přiznávat, má ještě jednoho syna, kterému mohl dát korunu, stačilo by pár let počkat . Jenže to byste se vy dva nemohli vzít a tady v Illey není jinak žádná menší princezna. Podle mě mě z části přiznal protože má sám dost těch válek a chce nastolit mír. Což se podaří, až se vezmeme. *Je mu líto jejího táty a zároveň ho obdivuje, jak to všechno zvládl, tu jeho Selekci, nástup na trůn.* Jo, na vozíčku skončil, kvůli rebelům, že? *Něco o tom zaslechl.*To je mi taky moc líto, ale víš co.. Sice je na vozíčku, ale aspoň ej pořád tady. A i kdyby by byla malá, pořád je tu šance, že se úplně uzdraví. *Potřese hlavou. Ateliér jí prostě zařídí.* Ang, přestěhuješ se do jiné země, budeš si mě muset vzít, stát se královnou v zemi, která s Illeou válčila hodně roků, budeš odtržená od rodiny.. Vím, že sochy děláš ráda a proto mi prosím tě dovol ti aspoň zařídit ateliér a převoz nějakých tvých oblíbených soch. To e vážně to nejmenší, co pro tebe mohu udělat. Takhle budeš mít aspoň nějaký kousek Illey i v Polsku a snad to pro tebe bude jednodušší, když si kdykoliv budeš moci zajít do ateliéru a odreagovat se tvořením nějaké sochy.*Začne ji popichovat, kdy čemuž ho ona drcne loktem do břicha a jelikož ztratí balanc, skončí na jeho klíně. Odrhne jí pramínek vlasů z obličeje a sleduje její oči. Asi ani jeden z nich neví co přesně udělat. Brzy mu sjede pohled na její rty a jako ta nejlogičtější možnost se najednou zdá políbit ji. Ví, jak se k ní choval její bratr a že se prakticky neznají, takže na to jde pomalu, aby se mohla odtáhnout, pokud by si to rozmyslela. Nakonec je to ale ona, která jejich rty spojí a on si nemůže stěžovat. Jednu ruku má na její tváři a tou druhou ji chytne za pas a přitáhne si ji trochu blíže k sobě. Polibek přitom nepřerušuje, až po chvíli, kdy se oba potřebují pořádně nadechnout.* V pohodě? *Ujišťuje se že jí to nevadí a nelituje toho.*

Tobě to nevadí, ale mě vadí, že bys tam musel kvůli mě spát. *Stáhne trochu starostlivě obočí, protože ho nechce vidět, jak si blokne nějak krk a nebo ho budou bolet záda. I když jak už ho tak poznala, ať by ho to bolelo jakkoli, snažil by se to skrýt, což by jí štvalo nejvíc.* Jo, geniální nápad. *Pokýve se smíchem hlavou.* Jo, to jo. Ale my to tak už nevnímáme. Jsme na to zvyklí. *Pokrčí rameny, protože přítomnost lva bere prostě normálně, i když v přírodě by na něj asi narazit nechtěla.* Theon. *Řekne mu jméno svého chlupatého mazlíčka, který si nyní nejspíše hoví v její posteli.* Je hezký, že se na to takhle koukáš a myslím, že když vydržíš, za budete si skvěle rozumět. Sice ho neznám, ale jsem si jistá, že mu brácha chybí a potřebuje ho. *Pokrčí jedním ramenem a věří, že z nich nakonec bude skvělá dvojka, která jí nakonec bude pomalu přivádět do blázince, jestli to bude probíhat tak, jak si to představuje.* Neděkuj. Není za co. *Usměje se na něj mile, protože řekla přeci jen pouhou pravdu a za tu jí nemusí děkovat.* Jo, máš pravdu. *Přikývne. Jenom doufá, že to opravdu bude celé úspěšné a uklidní se jak celý tento konflikt, tak i obyvatelé jednotlivých zemí. Pořád z toho má trochu strach, ale ten začíná pomalu ustupovat čím víc poznává Cassiuse.* Jo, odpálili podium, na kterém stál, když zahajoval ples. *Upřesní, jak se to jejímu tátovi stalo a potom pokýve hlavou.* To ano a sám táta na to takhle kouká. Ale je to těžký. Vědět, že má problémy a nemoct mu nijak pomoct. *Klidně by to vzala na sebe. Snášela by to daleko líp, než takhle vídat jeho. Nesnáší rebely za to, co mu způsobili. Všem jim. Jace kvůli nim byl také v bezvědomí. Když jí pak Cassius prakticky poprosí, aby jí mohl zařídit v Polsku ateliér a přesunout několik jejích soch, její pohled trochu zjihne a usměje se na něj. Teď už mu nejspíš odporovat nedokáže.* Dobře. Jestli to pro tebe nebude nějaká velká starost, tak klidně. *Přikývne nakonec a pak se jí podaří skončit na jeho klíně, kde zůstane jak hypnotizovaná jeho očima. Nakonec vyjde jeho rtům vstříc a lehce ho políbí. Když jí polibek začne opětovat, jednou rukou se opře o jeho hruď a druhou mu dá za krk, aby si sama mohla jeho obličej letmo přidržovat u svého.* V největší. *Přikývne, když dostane možnost se nadechnout a krátce se ještě podívá na jeho rty, než pohled stočí opět k jeho očím.*

A mě zase vadí představa, že bys měla přespat tady, nebo případně někde v salónku. No tak Ang. Já budu v pohodě, vážně. *Povzdechne si. Řekne, že i kopání by nějak přežil, když tak by si vzal rytířskou zbroj.* Bez pochyb jeden z nejlepších, které jsem kdy vymyslel. *Řekne s pobaveným úsměvem.* Já v okolí co se týče mazlíčků vídám psi a nebo kočky, to je tak všechno. I kdybych si sám měl zvolit mazlíčka, bral bych asi psa.*Zapřemýšlí nad tím. Psa si docela dlouho přál.*Theon.. hezký jméno. Ukážeš mi ho někdy? *Rád by ho někdy viděl.* Zkusím se s ním sblížit, až budeme v Polsku. Musí to teď mít dost těžký. *Sice Coreyho neznal a jsou jen nevlastní bratři.. je mu ho docela líto. Nikdo si nezasloužil skončit takhle. Ujistí ji, že kdykoliv bude chtít, její rodina může do Polska přijet a oni je určitě tay budou navštěvovat. V, že jí bude chybět. Jak rodina, tak Illea. On je z Polska pryč pár dní a taky mu to tak už trochu chybí. Pousměje se, když uzná, že má pravdu. Je mu líto, co se stalo jejímu otci, ale aspoň žije. Sice být na vozíčku není nejpříjemnější, raději by byl tam, než mrtvý.*Jo, to chápu. *Chápe, že se Ang musí teď cítit docela bezradně. *Ale pořád je šance, že se to zlepší. Illea má prý jedny z nejlepších doktorů a ti jsou zrovna tady v paláci. Tvůj táta se zase postaví na nohy. *Chvilku se spolu dohadují, zda má nechat zařídit ateliér pro ni v Polsku a převést tam pár jejích oblíbených soch a nebo ne. Chce to pro ni udělat, ví jak to bude mít těžké a aspoň by tam takhle měla něco, co má ráda. *Ne, udělám to rád. *Usměje se na ni. Potěší ho, že mu to dovolí. Když skončí na jeho klíně netrvá dlouho a jejich rty se spojí v polibku, během kterého si ji k sobě o něco blíže přitahuje za její pas, kde má položenou ruku. Neví, jestli nějak nepřekročil čáru a neudělal něco, co by jí nebylo příjemné, proto se jí raději zeptá a po ujištění, že je v pořádku, ji pohladí po tváři. *Jsi vážně nádherná. /Zvlášť, když se červenáš./

*Trochu zmučeně se na něj podívá, protože se nerada dohaduje a je v pokušení ustoupit, ale opravdu si vyčítá, že by měl kvůli ní spát na gauči.* Dobře. *Souhlasí nakonec trochu neochotně a sama netuší, jestli se rozhodla dobře, nebo ne.* Tohle je jeden z nejlepších? Tak s tebou bude sranda. *Zkonstatuje se smíchem. Samozřejmě ho jenom popichuje a dělá si z něj srandu.* O psovi jsem taky přemýšlela, když jsem uvažovala o mazlíčkovi, ale když jsem pak viděla tu chlupatou kuličku, tak jsem si vybrala jí. Ale třeba by sis mohl pořídit psa, až budeme zase v Polsku. *Navrhne s úsměvem, i když neví, jak to mají v tamějším paláci se zvířatama. Už na cestách do zahraničí narazila i na paláce, kde nechtěli žádné zvíře ani vidět, kromě například koní ve stájích.* To určitě, ale třeba zrovna ty bys mu to mohl aspoň trochu ulehčit. Bude to v pohodě. *Ujistí ho, protože na něm vidí, že mu není lhostejný stav jeho nevlastních bratrů a to je ani nezná, což na něm naprosto obdivuje.* Jo, máme tady skvělé doktory. Doufám, že jednou zase uvidím tátu na nohou. *Ví, že to nemusí nastat a ona může doufat zbytečně, ale stejně se té naděje nevzdává a doufá dál.* Dobře. *Souhlasí nakonec s tím, že jí v Polsku zřídí ateliér, kam převezou i nějaké její sochy. Právě popichování ohledně jedné sochy je dostane až k tomu, že mu sedí na klíně a nakonec ho i políbí. Když se od sebe odtáhnou, ujistí ho, že je vše v pořádku a on se nemusí bát toho, že by mu třeba přiletěla facka. Na to se jí to až moc líbilo a sama to chtěla. Pod jeho dotekem jí zahoří tváře a ona se na něj pousměje.* To ty taky. *Hlesne potichu a opatrně mu prstem přejede po tváři a trochu i po spodním rtu, jako kdyby čekala, že se pod jejím dotykem rozplyne.* /Ani nejlepší sochař světa by nedokázal vytvořit něco tak nádherného./

*Potěšeně se usměje.*Děkuju. *Je rád, že nakonec souhlasila, protože kdyby měla spát tady a nebo někde v salónku, bál by se o ni. A jemu spát na gauči skutečně nevadí. *Se mnou je sranda vždycky.*Řekne až přehnaně sebevědomím hlasem. *Dost jsem o tom v posledních dnech uvažoval. Uvidím. *Pousměje se. Je mu líto, jak se asi musí cítit jeho mladší nevlastní bratr. Neví, jaký měli s Coreym vztah, ale on by si s ním rád rozuměl a blíže ho poznal, až zase budou v Polsku. Možná i teď v Illey by mohl začít pracovat na zlepšení jejich vztahu, ale neví, jestli jeho bratr přece jen neodjede zpět. Je mu líto, co se stalo jejímu tátovi, ale věří, že jejich doktoři ho zase zvládnou postavit na nohy.*Určitě ano. Z toho, co jsem slyšel od tebe, tvůj otec vypadá jako silný chlap. Ten se určitě jen tak nevzdá. * Chce jí dodat aspoň trochu naděje a zařídit, aby nebyla tak skleslá. Po té, co se chvilku dohadují, nakonec prosadí svou a hned jak se vrátí do komnaty má v plánu začít zařizovat v Polsku ateliér pro Ang, kam i později nechá převézt její sochy. Popíchne jí kvůli té jedné, která mu nejvíce utkvěla v paměti, kvůli čemuž skončí na jeho klíně a oni se políbí. Jelikož se vidí teprve potřetí , chce se ujistit, že jí to nevadilo. Kdyby jí to vadilo, asi by mu polibek neopětovala a jejich rty sama nespojila, ale chce to prostě slyšet, aby se ujistil. *Nádherná a roztomilá, zvlášť, když se červenáš, rajčátko. *Zase ji trochu popíchne a na tváři se mu objeví úsměv, který přetrvává, když mu ona přejede prstem po tváři.*Studuješ mě, abys pak podle mě mohla udělat nějakou sochu? To by byla škoda toho kamene.

*Nakonec teda souhlasí s tím, že přespí u něj, i když z toho nijak extra nadšená není, protože nechce, aby kvůli ní spal na gauči.* Hlavně, že si veříš. *Pokýve pobaveně hlavou a mírně našpulí rty v ironicky souhlasném výrazu. Potom navrhne, že by si mohl pořídit psa v Polsku, až budou spolu. Nic by proti tomu nenamítala, naopak by za to byla ráda, protože o psovi i sama uvažovala, takže by ho takhle mohla mít se svým, již brzo, manželem.* Máš pravdu. Děkuju. *Usměje se na něj vděčně, protože se mu opravdu docela dost povede jí uklidnit, což není nic zas tak jednoduchého, vzhledem k tomu, co všechno se momentálně děje. Když se pak nakonec domluví na tom, že jí v Polsku zařídí ateliér, povede se jí skončit na jeho klíně, kde se políbí. Poté ho ujistí, že jí to vůbec nevadí a začne si trochu více prohlížet jeho obličej.* Nekaž to. *Napomene ho pobaveně, když jí nazve přezdívkou, kterou pro ní vymyslel a která se jí nijak extra nelíbí, protože přece není žádné rajče a prsty mu lehce sama přejede po tváři.* Jo, to byla. Protože ať už bych se snažila jakkoliv hodně, vytesat tebe bych ani náhodou nezvládla. Vždycky bys byl daleko krásnější. *Pousměje se na něj.*

*Uchechtne se, když Angel našpulí rty, jako nějaké malé dítě, kterému jste sebrali oblíbenou hračku. Líbí se mu její návrh, že by si mohl pořídit psa, až budou v Polsku. Dlouho si nějaké zvíře přál, vlastně ani neví, proč si ještě nějaké nepořídil. *Nemáš zač. *Je rád, že jí aspoň trochu zvedl náladu. Ví, jak bezradně se musela cítit, když ví, že pro svého tátu nemůže nic udělat.* Poté, so se chvilku popichují, nebo on spíše popichuje jí, protože to je něco, co dělá rád a často a nejen u ní, ale u kohokoliv. Dělá si legraci i sám ze sebe, jako když předtím řekl, že nejlepší jeho nápad, který kdy měl bylo vzít si zbroj a spát v ní. Jemu ten polibek rozhodně nevadil a klidně by ho i zopakoval, ale prvně se chce ujistit, že to nevadilo jí, jak se později ujistí, nevadilo. Pobaveně se usměje poté, co ji nazve její přezdívkou. Tu ji dal už při jejich prvním setkání a oslovovat ji tak bude často, když ji bude chtít popíchnout. Má to totiž dobrý účinek Ještě by jí mohl říkat celým jménem, to se jí taky moc nelíbí.* Spíše by jsi mě vyobrazila lépe, než jak ve skutečnosti vypadám. Viděl jsem tvé sochy a i když se v tomhle zrovna moc neorientuju.. Fakt se mi líbily, máš talent a nezkoušej ani říkat, že přeháním. *Zazubí se na ni. Všimne si, že je docela pozdě, kolem nich je už tma.*Nepůjdeme už? Nebo tu chceš ještě zůstat?

*Pobaveně mu řekne, aby to nekazil, když jí nazve opět tou přezdívkou, kterou nijak moc nemusí a pak mu řekne, že jeho tvář by vytesat nedokázala.* Stejně to řeknu, protože přeháníš. Zkus věřit někomu, kdo už pár let dělá. Protože ať už se lidi snaží jakkoli ztvárnit dokonalý obličej, nikdy se jim to nepovede tak dobře, jak to umí příroda. *Při těch slovech se zadívá na jeho tvář, aby mu dala najevo, že mluví o něm a lehce se na něj pousměje. Až po jeho další otázce odtrhne pohled od něho a zadívá se oknem domku ven, kde vidí jenom tmu.* Klidně můžeme jít. *Souhlasí s přikývnutím a následně jí dojde, že na něm pořád sedí.* Promiň... za no.. za tohle. Jsem těžká. *Omluví se a rychle z něj sleze, aby mu uvolnila nohy. Pak ještě založí knížku, kterou si předtím četla, zpátky do knihovničky a když se ujistí, že Cassius stojí na nohou a ty mu kvůli ní nevypověděly službu, vydá se k východu z domku a k žebříku vedoucímu zpátky na pevnou zem.*

*Uchechtne se.*Asi si v tomhle každý budeme stát za tím svým. *Podle něj je Angel nadaná dost na to, aby ho vyobrazila tak, jak skutečně vypadá, nejspíše i lépe, než jak vypadá. Jelikož je už docela pozdě, zeptá se jí, jestli už nechce jít. Ale pokud by tu ještě chtěla zůstat, neměl by s tím taky problém. Nechá to na ní. Uchechtne se.*To vážně? Jsi lehká jako pírko. V pohodě. *Poté se zvedne a počká na Angel, než si založí stránku v knize, společně slezou dolů a vydají se do paláce. Cestou by jí i chytl za ruku, ale asi nebude pokoušet štěstí dvakrát. Navíc vážně nechce, aby se cítila nějak nepříjemně.*

*Pořád nemůže uvěřit, že se stalo o, co se stalo. Bála se, že by si to třeba Jace mohl na poslední chvíli rozmyslet a nechtěl by s ní být.. Ale důkazem toho, že ji vážně miluje a zítra se dokonce berou je prstýnek na prsteníčku její levé ruky. Pokaždé, když se na něj podívá na tváři se jí rozlije šťastný úsměv a vybaví si tvář svého snoubence. */Zítra touto dobou už manžela../* Lhala by, kdyby řekla, že není nervózní. Je to přímo uzlíček nervů. Bojí se, že se něco pokazí a taky toho, kolik lidí je při svatbě bude pozorovat. Ale zároveň se strašně moc těší. Sice je už trochu pozdě, potřebuje si prostě provětrat hlavu a trochu se uklidnit a k tomu jí vždycky pomůže procházka. Na sebe si vzala šedé džíny, bílé tričko a přes to ještě tmavě červenou mikinu. Své blond vlasy má v ledabylém drdolu. Prochází zahradami a až po chvilce narazí na domek na stromě. Vyjde nahoru a rozsvítí pár světel, aby viděla. Lehne si do jedné ze sítí, které tu jsou a pozoruje hvězdy na obloze. Při tomhle konečně dokáže vypnout a nechat myšlenky volně plout. Aby se ještě více uvolnila začne si pro sebe zpívat svoje písničky, které napsala nedávno. Jelikož má hlavu plnou jen Jace a toho co k němu cítí, i ty písničky jsou pro zamilované.*

*zítra se má ženit, a tak se asi není ani čemu divit, že je celý den nervózní. Snažil se ale nějak zaměstnat - hlavně prací -, což mu vždycky pomohlo nějak izolovat emoce. Ale kromě toho, že je nervózní, se také samozřejmě těší. Nemůže se dočkat až uvidí Misty procházet tou uličkou. Před chvílí byl ještě u táty v pracovně a dodělával nějaké papíry, ale nakonec vyrazil ven na čerstvý vzduch. Na sobě má černé džíny a modrou mikinu. Vlasy má klasicky rozcuchané. Procházel se lesem, dokud nenarazil na domek na stromě, kam zamířil. Když uslyšel nějaký hlas, hned poznal, že je to Misty. Její hlas by poznal vždycky. Chvilku jen v tichosti poslouchá tak, aby si ho nevšimla a na tváři mu přitom hraje zamilovaný úsměv. Po nějaké době zamíří za ní.* Ahoj. *Vtiskne ji rychlý polibek a lehne si vedle ní.* To bylo krásný. Je to tvoje písnička? *Zeptá se a koukne na ní.* Jak se máš? *Teď už jde v jeho hlase slyšet trochu více starostlivosti, protože od toho, co se dozvěděli, že přišli o dítě, má o ní větší starost.*

*Aby přišla na jiné myšlenky šla se projít ven. Ráda by byla i s Jacem, jenže ten nejspíše dělá nějakou práci. Sice by se taky ženich s nevěstou neměli den před svatbou vidět, jak se aspoň říká, na tuhle tradici by se ráda vykašlala. Potřebuje se uklidnit a k tomu by jí snad pomohlo jen to, kdyby se právě se svým snoubencem vidět mohla a ujistila se, že zítra ještě neplánuje útěk a nebo ji bude chtít, i když třeba cestou k oltáři zakopne, strhne na sebe nějakou vázu s květinama, popadají i družička a totálně se ztrapní. Ano většina jejích myšlenek je takových. Odehrává se to různě ale na konci minimálně jeden z nich skončí na ošetřovně. Mezitím co se dívá na hvězdy na obloze, začne zpívat. I to jí pomáhá k tomu, aby se uklidnila. */Už vlastně nikdy nebudu mít koncert../*Přijde jí to na mysl během zpěvu. Je jí to líto, vždycky vystupování milovala, jenže.. Za to aby mohla být s Jacem to stojí. A zpívání bude vždycky aspoň jejím koníčkem. Třeba později bude i své děti vést k lásce k hudbě, která je z velké části její součástí. Když ji někdo pozdraví, trhne sebou a na dotyčného se podívá. Při zjištění, že se jedná o Jace se usměje a oplatí mu polibek. *Takhle mě děsit.. *Uchechtne se a potřese hlavou. Když si lehne vedle ní, trochu více se k němu přitulí.*Děkuju, jo byla. Napsala jsem ji nedávno, díky tobě. *Usměje se. Opře si hlavu do ruky a dívá se na něj.* Nervózně, částečně smutně.. *To si ví kvůli čemu. Povzdechne si.*Ale hlavně nadšeně a natěšeně. *Zamilovaně se na něj usměje.* Jak se máš ty? *Zeptá se jej starostlivě.*Měl jsi moc práce?

*když dojde po schodech až k sítím, uslyší hlas Misty, a tak chvíli v tichosti poslouchá. Mohl by jí takhle poslouchat klidně cleé hodiny. Po chvilce ale přijde za ní, protože mu chyběla a chce jí vidět. Omluvně na ní koukne, když vidí, jak se lekla.* Promiň. *Pousměje se a lehne si vedle ní. Když se k němu přitulí,dá jí ruku kolem pasu, aby si jí přitáhl ještě blíže a nadechne se její vůně.* Páni, to je pocta. *uchechtne se a poté se s dávkou starostlivosti v hlase zeptá, jak se má.* To je mi líto. *taky si povzechne.* Klidně se vypovídej nebo cokoliv, jsem tu pro tebe.*pohladí jí po tváři. Když pak dodá, že se má natěšeně a nadšeně, pousměje se. To slyší rozhodně raději jak to, e se má smutně.* Asi tak nějak jak ty. *poslední dobou cítí také převážně tyto emoce.* Vzal jsem si nějakou tátovu a bráchovu práci a tak.. sice moc nadšení nebudou, ale musel jsem se nějak zaměstnat. *pokrčí rameny a očekává, že jakmile to táta nebo Justice zjistí, oba dva se na něj naštvou.* Je neuvěřitelný, že se zítra bereme. Konečně. *řekne se zamilovaným pohledem v očích.* Hrozně rychle to uběhlo.

Zpívá svoje písničky a dívá e na hvězdy. Díky tomu se z části i uklidnila, ale pořád je dost nervózní. Zítřek je velký den a bojí se, co všechno by se mohlo stát a pokazit to. Když uslyší nějaký hlas, trhne sebou.* V pořádku. *Usměje se na Jace. Je ráda, že ho vidí, takže za vteřinu i zapomene, jak se lekla. Když si lehne vedle ní, přitulí se více k němu. Spokojeně se usměje, když si ji za pas přitáhne ještě blíže. Potvrdí mu, že to co zpívala napsala ona.*Jsem ráda, že se ti to líbí. *Dodá ještě k tomu. Když se jí zeptá jak se má, odpoví upřímně. Pořád je smutná z toho, že přišla o jejich dítě. Vyčítat si to bude do konce života, to je jasné. Ale snaží se myslet na něco jiného, protože ať už si to vyčítá a je jí to líto jakkoliv moc, na tom co se stalo nic nezmění.*Já vím a děkuju.. Jenže už ani nevím co bych k tomu měla dodat. Tohle za námi oběma už bude prostě navždycky. *Povzdechne si.* Vím, že se kvůli mě snažíš chovat statečněji.. Ale nemusíš. Bylo to stejně jak moje tak i tvoje dítě. Klidně se mi vypovídej. *Lehce se opře do jeho ruky, když ji pohladí po tváři a do dlaně jej políbí. Usměje se, když jí řekne, že se cítí stejně a ze zítřka je taky nadšený.* Klasický ty. *Uchechtne se, když zjistí, že si vzal i nějakou práci svého bratra a táty. Na jednu stranu se jí to nelíbí, protože chce, aby taky chvilku odpočíval, už tak toho má dost, ale na druhou stranu.. právě kvůli i této starostlivosti, kdy se snaží ostatním něco ulehčit jej miluje.* Jo, jako by to bylo včera, co jsme se poprvé potkali v letadle. To jsi tolik nadšený z vidiny svatby nebyl a určitě bys tehdy neřekl, že se zítra konečně bereme, co? *Trochu ho popíchne a pak políbí.* Ale je vážně hustý, že tu jsem u více jak čtyři měsíce. *Potřese hlavou. Taky jí to připadá jako strašně krátká doba.* V letadle jsem čekala, že budu jedna z prvních dívek, která pojede domů.

*Když se k němu přitulí, tak si ji přitáhne ještě blíže, protože miluje, když jí má takhle u sebe. Vždycky se cítí lépe.* Líbí se mi všechno, co zpíváš. *uchechtne se a myslí to upřímně. Občas poslouchá několik hodin v kuse její písničky, ale to by asi jen tak někomu nepřiznal. Pak se jí zeptá, jak se má a je rád, že mu dala upřímnou odpověď. Mrzí ho, že se stále cítí smutně, ale to i on a asi oba ví, že s tím moc nenadělají. Ani jeden si nepřál, aby se něco takového stalo.* To je pravda. *uzná tišším hlasem.* Chci tu být hlavně pro tebe, já to zvládnu.. ale děkuju. Jenže taky pořádně nevim, co k tomu říct. *pokrčí jedním ramenem a pousměje se, když ho políbí do dlaně.* Za to nemůžu... to jsou geny po tátovi. *uchechtne se. Je zvyklý dělat více práce než musí.. stejně jako táta a každý jeho předek nebo příbuzný. Ani mu to tolik nevadí. Práce se pro něj stala poslední dobou takovou menší formou odpočinku... většinou tak zapomene na okolní svět a emoce. Sice ho občas něco vytočí, ale je to lepší, než ležet v komnatě, hledět do stropu a trápit se výčitkami svědomí.* To bych spíše řekl, že brzo skočim z toho letadla. *uchechtne se a oplatí jí polibek, který trochu prodlouží. Tnekrát nenáviděl jen pouhé pomyšlení na svatbu.* To jo.. za tu dobu se stalo tolik věcí. *vážně mu to nepřijde jako čtyři měsíce.* V letadle jsem věděl, že mě děsíš a že domů nepojedeš. *opáčí pobaveně. Tenkrát ho opravdu trochu děsila tím, jak do něj viděla jako do otevřené knihy, i když se nikdy předtim neviděli. Ale toho dne jí taky nemůže vyhnat z hlavy a pořád na ní myslí.*

To vážně ráda slyším. *Usměje se. *Kdybys chtěl autogram nebo tak, stačí říct, víš co.. *Pohodí hlavou a pak se sama sobě uchechtne. Myslela to z legrace, samozřejmě. Odpoví mu upřímně na to, jak se má. Kdyby to šlo ze sebe prostě vypovídat a pak by to bylo v pohodě a nemusela se nad ničím trápit a hodit to za hlavu, udělala by to, ale.. Přišla o dítě. Až jednou budou mít třeba další, je jí jasné, že to teprve se jí to bude pořád připomínat. Už teď, třeba vždycky ráno, když se obléká ji napadne, jestli kdyby byla těhotná se do tohohle ještě vcházela a nebo by na to její bříško bylo už moc velké.* Jenže já tě miluju a chci tu být pro tebe. Tak to ve vztahu je, jsme tu jeden pro druhého. A když tě vidím se trápit, vidím že tě něco sžírá, trápí mě tohle ještě více. *Chápavě přikývne.* Ale vážně, kdyby něco, prosím řekni mi to, dobře? Jsme na to dva a já nechci, aby ses trápil sám, když mi to taky nedovoluješ. *Políbí ho do dlaně.* Já vím. A na jednu stranu se o tebe bojím, když tak moc pracuješ, ale na tu druhou.. tě kvůli tomu miluju ještě více, když vidím, jak se o ostatní staráš a snažíš se jim to ulehčit.*Zamilovaně se na něj usměje. Uzná, že i když je v paláci tak dlouho, ve skutečnosti to strašně rychle uteklo. Jako by se přijela teprve minulý týden. Jako by se v pondělí nekonaly zásnuby, ale jejich první oficiální schůzka nebo rande v parku.* Milé.. *Řekne pobaveně a políbí jej. Nenamítá, když polibek prodlouží a ráda spolupracuje. Uchechtne se.* Že nepojedu domů, protože tě děsím? Ses bál, že na tebe uvrhnu nějakou kletbu nebo co? Snad mě zítra před oltářem nebude čekat vymítač ďábla, protože bych tam ráda viděla tebe.