Domek na stromě

*Hned jakmile si uvedomil diky bolesti tvare stipai dlani a bolesti kolene, ze plachtil na zem, zvedne se a podekuje tem, co mu chteli pomoct a kulhavou chuzi se skatem v ruce se vydal smerem k palaci, ale vedel, ze takhle se am nemuze ukazat, protoze kdyby na nej naazil tata, nebo máma, nebo brácha, nebo Brikssi, dostal by prednasku a to nehodla poslouchat. Navic je malinko v nalade a oznali by to na nem a to taky nehodla riskovat a proto se tedy rozhidne zajit na jedine misto, kde chodi, kdz je v takove situaci.* /Je tam mnohem bezpecneji./ *Doklha se zatnityma zubma po schidech nahoru a vejde do domku a nastvany sam na sebe si nadava. Nevnima ani to, ze tam neni sam, ale zajima jej jen , aby se postaral o sve krvacejici rany a bolave koleno. Sedne si na sedacku se zasycenim a snazi e si vyhrnout nohavici, aby videl lepe na ranu na koleni. Skubne s sebou, kdyz uslysi neznamy hlas a meskne modryma ocima po nezname divce, kteru vzal na vedomi teprve ted.* V pohode, zvladl bych to i sam. *Rekne ji potom sleduje jak hleda lekarnicku a desimfekci a potom sleduje, jak se k nemu zase vraci.* Bylas tady uz driv? Nevsiml jsem si te. *Zajima se a prohlizi si tvar divky, ktera mu na koleno da hadrik s desimfekci a zatne zuby a sykne.* Zatracene... *Strasne to stipe a potom se uchechtne.* To mam jeste podreny dlane a pulku oblceje. *Otoci hlavu tak, aby videla na jeho odreny oblcej.* Mimochodem.. co jsi zac? Zahranicni host? jedna z tech holek Sawyera?... au...*Sykne a potom vydechne.* Takhle se nemuzu vratit dopalace. Bracha me zabije, kdyz zt jsem se nezabil sam na tom prkne na koleckach.* Zchechtne se.* Jak ti rikaji neznama lecitelko? *Zajima se, kdo je tahle divka, co se rozhodla mu pomoct i kdyz se na nej mohla uplne v klidu vykaslat a pokracovat v tim, co delaa , at uz to bylo, cokoliv.*

*Tím, že jí příchozí vlastně vyrušil od toho co dělala, byla jen maličkost, když jsem šla protože chtěl být sama. Jenže to teď rozhodně díky němu není. Mohla utéct, ale všimla si jak je zraněný a v tom se v ní ozvalo její starostlivá část osobnosti. * Nedělá mi to problém. *Přizná jednoduše na jeho slova, když se k němu vrátí s dezinfekci, kterou mu s varováním začne čistit koleno.* Byla jsem tu.*Potvrdí mu s milým úsměvem a přitom s jistou opatrností pokračuje. Zahihňá se když uslyší jeho stěžování si, věnuje mu omluvný pohled. Bez štípání to jednoduše nedokáže. Po jeho slovech se mu zadívá na obličej, skousne si spodní ret a povzdechne si.* Zvládnu s tím něco udělat. *Zamumlá když zase vstane a rozhodne se zajít pro vodu, se kterou se vrátí zase zpátky k němu. Přitom se nepatrně zastaví a trhne sebou při jeho slovech. Jedna z těch holek. Její výraz v ten moment stuhnul, s povzdechem na jeho slova jen přikývne. Čistý hadřík opatrně ponoří do vody, než se  s ním dotkne jeho zkrvavené tváře. Konečky prstů se jej tak nejspíš sama nevědomky dotkne.*Na skatu jsem nikdy nestála, ale netušila jsem, že je to tak nebezpečné.*Poznamená klidným hlasem a věnuje mu krátký úsměv, aby vyhnala z hlavy to zlé.*Thylane.*Představí se mu svým jménem a sklopí oči. Ruku s hadříkem stáhne z jeho obličeje a znovu jí ponoří do misky s vodou, před sebou.*

Dokulha do domku na strome, kde se bude snazit se nejak dat do kupy. Vi, ze jeho odreniny a kulhani sice da jasne najevo, e se neco stalo, ale aspon se pokusi si to sam nejak vydesinfikovat.* /Na osetrovnu nejdou. Jsou tam sestricky drbny a fakt nejstojim o to, aby tam na me nalitli nasi a bracha./ *Jakmile je uvnitr zabouchne za sebou dvere a hodi skateboard na zem v domeni, ze je tam sam si sedne se syknutim na sedacku a snazise si vyhrnout nohavici kalhot, aby zjistil, jak moc zle na tom je jeho koleno. Krvaci a boli. Cukne s ebou, kdyz na nej najednou promluvi nejak divci hlas a koukne se o majitelce hlasu. Tmavovlaska, kterou si nejak nedokaze nikam zaradit, ale podle jejich satu to tipuje na zahanicni princeznu, nebo na jednu ze Sawyerovych holek.* Fakt je to v pohode. Nechci te nejak zdrzovat od toho, co jsi delaala, nez jsem sem tak vkulhal. *Uchechtne se na ni a sleduje, jak vzala lekarnicku. Sleduje kazdy jeji pohyb a jakmile cii na svem zranenem koleni ucinky desinfekce, sykne a postezuje si jak to stipe a ze lituje, ze na to prkno s kolecky vubec vlezl, kdyz se podiva do jeho obliceje, podiva se i on do jejiho. Vypada vazne roztomile a ten usmev to jen podtrhuje.* Fakt te nechci nejak zdrzovat. cos ady vlastne delala, nez jsem te tak... nevhodne vyrusil? *Zajima se a sykne, kdyz se mokry hadrik dokne jeho porane tvare. Na okamzik se ji zadiva do oci a lehce se na divku s tmavymi vlasy pousmeje.* Je to o neco lepsi. Dekuju. *Rekne ji, kdyz da ruku s hadrkem stranou z jeho obliceje a nadechne se nodem.* Takze jsi tedy lady? Jak to vlastne vypada se Selekci? Doufam, ze se k tobe Sawyer nechova nejak nevhodne. *Zjima se. On sam Selekci nejak nesleduje, takze ani nevi kolik holek tady Sawyer jeste vubecma. Nd jejimi slovy ohledne skateu se tise uchechtne.* Myslim, ze tohle vsechno, co momentalne vidis te od toho, aby jsi jej nekdy vyzkousela spolehlive odradi. *Sykne.* Ono to ani neni nebezpecne, kdyz v some nemas par piv. *Prizna a potom se na divku usmeje. Potom se zajima, kdopak je tahle neznama lecitelka a jakmile slysi jeji jmeno kyvne hlavou.* Thylane. Tesi me. Ja jsem Rhys. Strejda tvého mozna nastavajiciho. *Predstvi se ji a kdyz ona ruku sahne sleduje jeji pocinani a potom se zamysli.* Necekala jsi tady nahodou na Sawyera? Nemeli jste tady mit schuzku, nebo tak neco a ja jsem sem proste padnul , jako vetrelec, zaim, co ty tady cekas az synovec prijde? Pokud je to tak. *Pomalu a se syknutim se snazi vyhrabat se n nohy.* Pak delej, ze tady vibec nejsem a ja se nejak dokulham pryc. Nerad bych vam neco kazil. *Rekne hned.*

*Nečekané vyrušení jí ve skutečnosti nijak nevadí. Aspoň to odvede její myšlenky někam hodně daleko od tohohle všeho kolem. Od všech ostatních, od toho chovat se tak jak se má.* Nezdržuješ mě.*Tím si je  víc než jistá, proto jen zavrtí hlavou. Kdyby jí rušil, určitě by mu to řekla okamžitě, jenže to nemá zapotřebí.  Přitom se snažím mu pomoct a vyčistit rány, to je snad to nejmenší co mohla v tenhle moment udělat. Zadívá se na něj, těma svýma modrýma očima a věnuje mu jeden milý  úsměv. Nakloní k němu hlavu a skousne si spodní ret.* Vlastně jsem přemýšlela o tom, jestli tu ještě chci zůstat.* Poví mu popravdě a radši se soustředí na jeho zkrvavené skoro všechno. Po jeho slovech následuje další nejistý úsměv. *Je to jen maličkost, ještě bych ti měla aspoň to koleno převázat.*Kývne nad tím hlavou, rozhodně se to aspoň dodělat. Přitom odloží misku s namočeným hadrem. Vezme si pár gázových čtverečků, na které ještě nastříká trochu desinfekce, opatrně mu to přiloží na koleno a to také začne docela jistě obvazovat. Při jeho slovech má co dělat, aby zase nebyla akorát smutná. *Korunní princ se ke mně chová hezky, je milý. Brzo má být další vyřazování. Bude z něj dobrý král.*Slova která skoro odrecituje jako naučenou básničku, znamenající, že se o tom zrovna moc bavit nechce. Na tváři se jí mihne pobavený úsměv nad jeho slovy.*Spíš jsi jen příliš nešikovný a já pivo rozhodně nepiju.*Zaculí a nevinně nad tím zamrká. Dávalo jí teď větší smysl proč na tom byl tak zle, alkohol. Dováže mu i to koleno a připevní to tak, aby se obvaz nemohl uvolnit při jakákoliv větši činnosti. *Já vlastně vím kdo jsi, ale nechtěla jsem rušit tu...příjemnou atmosféru tím, že jsi princ.* Skousne si spodní ret a skloní od něj své oči. Nechápe to, proč sakra i on musel mít tak dokonalé modré oči jako Sawyer, možná to je rodinné prokletí. Rozhodně začne nad jeho slovy vrtět hlavou.* Spíše jsem chtěla být co nejdál od něj a nebýt pořád zavřená u sebe, kde mě může lehce najít. Nejspíš teď někde randí s kýmkoliv jiným.*Pokývne nad tím a jednoduše také vstane, s tím že se postaví před něj, aby nemohl odejít. Zapříčiní tím akorát to, že se na něj zase zadívá. *Zůstaň prosím, neměl bys to koleno namáhat a já ti dočistím i ten obličej.

*Myslel si, ze je v domku sam, jak je tomu vetsinou vzdy, kdyz zd je, pokud s nim tady nejsou jeho kamosi. Proto jej zaskoci, kdyz uslysi neznamy dvci hlas.* Fajn, ale aspon se omlouvam zeto, ze jsem te nejsis vylekal mym prichodem. Myslel jsem si, ze tady nidko neni. Sem chodo malo lidi a ja sem chodim vzdy, kdyz vim, ze doma by to bylo k nesneseni, jako ted. *Uchechtne se.* Fak nestojim a kecy, tipu, o jsem delal a maminy promluvy do duse, jak mam byt oaptrnejsi a jak je skate nebezpecny a proc na nej lezu, kdyz potom domu chodim takhle. *Rekne s lehkym totocenim oci. Thle neni poprve, co se diky skateboardu znicil. ma sposty malych jizev, ale tohle je si nejetsi sedreni, ktere si poridl.* /Uz nikdy nebudu pit pivo, nez na to prkno vlezu./ *Kdyz je Thylane u nej a cisti jeho koeno a szejne jako ona se i on zadiva svyma modryma ocima do jeji tvare a na jeji tmave vlnite vlasy a neunikne mu ani to, jak si skousne spodni ret. Poslehne si jeji slova a nadzvedne oboci.* Myslis odejit z tohohle domku ne? nebo myslis opustipalac? *Zeta se ji.* Nelitovala bys toho potom, kdybys opustila pala a promarnila ak sanci na to se stat budouci princeznou a kralvnou Illei? *Nakloni hlavu na bok a nasledne sykne, kdyz jej stie, jak se voda dostava do jeho cerstvych ran na obliceji, ale neni to ak strasny jako desinfekve.* Zvladnu si to klidne pevazat i sam. nejak. *Zamumla, kdyz zvedne dlane vzhuru a vidi, jak jsou zarudle, usklibne se.* /Stalo mi to za to,/ *Pomysli so a nasledne s sebou trhne, jak se lkene, kdyz jej koleno zase diky desinfekci zastipe. Posloucha jeji slova ohledne Sawyera a usklibne se.* Mlucis o nem, jako bys s nim snad nechtela mit nic spolecneho. Udelal ti neco, nebo tak? Jo o tom, ze bude dobry kral nepochybuju. *Pokrci ramenem.* Ted uz muzbyva jen osledni krok a to je te, aby si nasel manzelu, kterou bude milovat jak on tak i nase zeme. *Rekne a uadiva se do jejich modrych oci a pousmeje se.* Treba to bude i ty. Nemela by ses vzdavat sance na lasku. Aice nevm, jk to mezi vama je, jestli preskoila ta pomyslna jiskra, nebo ne a do toho me nic neni, protpze je to ciste jen vase vec, ale nemela by sis upirat tuhle moznost. *Rekne a koukne se pak na koleno, ktere mu ona zavazala.* Kazdopadne tobe i jemu drzim palce. *Rekne a potom se bavi o skatu a po jeich slovech se posumeje.* Nepijes? Nerikej mi, ze jsi to nikdy aspon nezkusila? Kazdej to jednou zkusil. *Zadiva se na ni a potom se ji zpta ana jmeno a on sam ji rekne to sve. Po jejich slovech se zazubi.* Popravde, bych se divil, kdybys nevedela kdo jsem, ale znas me jen diky tomu, ze jsem nositelem toho tiulu. *Uchechtne se.* Kdybych nebyl princ a ani z rod Schreave, nebyl bych nikdo a nikdo by neznal me jmeno. *Porci rameny. Potom mu dojde, ze Thylane tady nejsois ceka na Sawyera a on sem proste vpadl a tak jim mozna zkasi jejich setkani, pokud se sem Sawyer dostane a tak pomalu vstane se slovy, ze se omlouva a ze by mel nejspis vypadnout, protoze, kdyby jej tady Sawyer videl , jak mluvi s jednou z jeho lady, mohl by si to spatne vynalozit a nechce delat problemy, hlavne ne Thylane. Ona vsak zase stoji pred nim a on se diva do jejich oci do kterych by se nemel divaz ani nahodou a tak pohledem rychle ucukne bokem. Posloucha jeji slova.* Takze jsi sem sla, aby jsi utekla pred Sawyerem? *Zepta se ji a nakonec si zase sedne a sykne, protoze to koleno mu nedovoluje stat dele. a prohrabne si vlasy.* Pripadam si fakt blbe, ze jsem tady v omhle stavu. *Chytne mezi prsty tricko od krve.a uchechtne se.* Mel bych sepokusit aspon nejak dostat ty krvavy skvrny z toho tricka, abych ned kazdyho nedesil.

Po setkání s rebeli, je  tohle oproti tomu vážně maličkost. Jaké štěstí, že už se dlouho neukázali.*Zatřese nad tím hlavou, ta vzpomínka jí stačila na to, aby dosud nebylo její spaní tolik klidné jako předtím.* Na tohle místo jsem natrefila náhodou, šla jsem se jen projít...abych pročistila myšlenky.* Po jeho slovech se uchechtne a uvědomí si, že jí to pořád připadá absurdní.* Skutečně je podivné, slyšet jak o paláci mluvíš jako o domově. Nemyslím to ale špatně.*Řekne hned vzápětí, když se jí v hlavě zase vybaví to co jí říkal Sawyer, že bude jeho královnou. A tenhle ten před ní si očividně myslel to stejné, že má nějakou šanci na to, aby jí byla. *Neměla jsem se předtím nijak špatně, než jsem se dostala sem do paláce. Nemyslím, že se na něco takového vůbec hodím.* Povzdychne si nad tím, nejspíš by si i schovala obličej do dlaní, kdyby se nesnažila pomoct mu od krve. Proto ho také nenechá, aby si to převázal sám. Jeho ruce viděla, ještě by se do rány dostalo více nečistot a to nechce. Kolenu mu tak bez větších problémů zcela zaváže.* A to je právě to o co jde...už si moje srdce získal, nechápu proč tohle celé ještě je.*Vypískne možná trochu rozhořčeně na ní, většinou se nezlobí, ale tohle jí štve moc, jen to nedává znát kolik by mohla.* Bolí to, když nevím co s nimi dělá...může to být úplně to stejné. Díky lásce jsou lidi zranitelní*Zakňučí nespokojeně, oči se jí zalesknou pod slzami, které se v nich odrážely. Vypadá v ten moment vážně nešťastně a nejistě. Zranitelně, jako malé štěně*Zkusila, ale spíš jen kvůli přípitkům, ještě pít nemůžu..*Odvětí jakoby to snad bylo důležité, věk některým v pití nebránil. Jí jen dodával naději v tom, že ještě pít nemusí, kdyby to po ní někdo žádal.*Jenže nebýt toho, že jsi tím kým jsi. Bychom si jinak nepotkali.*Namítne tiše k jeho slovům, jakoby snad byla skutečně ráda, že jej zná. Přitom co jej nakonec zastaví v odchodu se mu dívá do očí, proto si všimne...když on pohledem uhne. S povzdychem si prohrábne vlasy a jeden pramínek si tak nechá spadnout do obličeje. *Jen jsem chtěla přemýšlet.*Odpoví klidně a zase si jej začne prohlížet, nakloní hlavu na stranu.* S tím tričkem...můžu se pokusit ho vyčistit, ale to ho nesmíš mít na sobě.*Skousne si spodní ret, její tváře ale zčervenají, když si uvědomí, co vlastně řekla. Opatrně se za ně chytí a zavrtí hlavou.* Promiň, to já...přinesu čistej hadřík a můžeš to udělat i sám.*Začne povídat, aby svá předchozí slova zahnala. *

*Od rána se všem pro jistotu vyhýbá. Nerada slaví narozeniny, teda ty její. Ostatní má ráda. Ale nerada je středem pozornosti, což na narozeniny je a tomu se snaží vyhnout. Proto se dá se říct schovávala různě v zahradách s knížkou, kterou si vzala ráno v knihovně. Má s sebou i sáček s karamelovými bonbóny, na které dostala chuť. Na sobě má černé džíny a šedé tílko. Vlasy má v culíku. Po tom procházení se v zahradách se rozejde směrem k domku na stromě, který je docela dobrým útočištěm a nikdo sem nechodí. Vydá se do místnosti, které je úplně nahoře. Ne zemi jsou tu jen polštáře a v rohu poskládané deky. Sedne si k velkému oknu, které tu je a ona z něj dokonale vidí na ples. Vezme si jednu deku, kterou se lehce přikryje a opře se o zeď. Nalistuj stranu ve knížce, kde skončila a pokračuje ve čtení.*

*Prášky, který bere, aby ho tolik nebolela rána, fungují jako docela dost dobré uspávadlo, a proto byl schopný spát až doteď. Zvlášť potom, co se stalo včera na Sawyerově korunovaci. Illea možná nevybuchla, ale on měl spolu se svojí mámou nůž na krku. Možná se Arowen nepodařilo zlomit Sawa a ostatní, ale on si je jistý, že bez prášků by už měl noční můry. Po probuzení mu chvíli trvalo, aby si uvědomil, co je za den a kde vůbec je a hned zaregistroval, že Charity tu není. Až teprve po chvilce mu došlo, že dneska má narozeniny, což její zmizení vysvětlovalo.* /Dobrej pokus../ *Protočí nad tím očima a pak na sebe navlékne džíny a černé triko a při navlíkání mikiny už je v chodbách, kterými míří do zahrad. Nasucho polkne, když prochází místem, kde se včera konala oslava. Přemýšlí, kde by mohla Charity být a po chvilce ho napadne domek na stromě. Vyleze tam a pousměje se, když vidí Charity opět začtenou do nějaké knížky.* Myslel jsem, že na schovku si budeme hrát až s dětma ne spolu. *Poznamená s úsměvem a pak k ní dojde a sedne si za ní.* Copak to čteš? *Zajímá se a předem v hlavě tipuje, že půjde o jednu z knížek o těhotenství. Mezitím jí obejme lehce okolo pasu a přitulí si jí k sobě.*

*Včera měla o Jaspera strach, když ho rebelové drželi a je ráda, že se mu nic nestalo. Když od něj ráno, nebo spíše dopoledně, kdy vstala odcházela, políbila ho jen lehce na rty, aby ho neprobudila a od té doby s zašívá. Nakonec se jejím útočištěm stane domek na stromě, kde se začte do její knihy, kterou si vzala s sebou. Ani nevnímá, že k ní někdo leze, dokud na ni nepromluví. Trhne hlavou směrem němu a když uvidí Jaspera, v duchu zakleje. Zrovna jemu se chtěla vyhýbat jak jen bylo možné. Nechce, aby jí její narozeniny připomínal.*/Klid, asi to ani neví../*Sama si nevzpomíná, že by mu řekla, kdy je slaví.*Já se neschovávám.*Namítne, i když ví, že lhát moc neumí.*Je to i můj život.*Řekne název knihy, které tentokrát není o těhotenství. Potřebovala už změnu. A tohle má skutečně silný příběh, zjistila to díky pár stránkám. Usměje se, když ji obejme okolo pasu a přitulí si ji k sobě.*Raději to rovnou zavřu, stejně bys mi to za chvilku vytrhával z ruky, že?*Uchechtne se a dá si tam záložku a knížku odloží. Podívá se zase na něj.*Jak je ti? Všechno v pořádku?*Ujišťuje se. Včera ji to hodně vyděsilo.*

*Když se probudí a všimne si, že Charity s ním v posteli není, hned mu dojde, že má dnes narozeniny a chce se všem vyhnout. Při pohledu na hodiny mu dojde, že vzhůru asi bude už nějakou tu chvíli. Rychle se obleče a vydá se do zahrad, kde jí hledá. Nakonec jí najde v domku na stromě.* A já jsem lesní víla. *Ušklíbne se pobaveně. Charity opravdu neumí lhát a je snadné jí prokouknout. Sedne si za ní a zeptá se jí, jak se knížka jmenuje.* Je to dobrý? *Zeptá se jí a pak si jí k sobě přitulí a obejme jí okolo pasu.* Jenom kdybych na tebe mluvil a tys nevnímala. *Opáčí a zasměje se, když knížku fakt odloží.* Jsem v pohodě. Promiň, že jsem spal tak dlouho, to ty prášky. *Omluví se jí. Na jednu stranu je ale rád, že je bere a nemusí prožívat noční můry, který by určitě bez prášků měl.*

*Řekne Jasperovi, že se neschovává, i když to není pravda a ona neumí lhát, takže to na ní stejně pozná. Uchechtne se, když od něj slyší, že je víla.*To je zajímavé drahý. Já si nevšimla, že by jsi tu byl v růžovoučkých šatičkách a poletoval zvenčí chaloupky na svých křídlech, se kterých by padaly třpytky.*Usměje se nad tou představou.*Al aspoň vidíš.. Máš vymyšlený kostým na Halloween. Ale na tvůj kostým na maškarní to mít nebude.*Řekne nevinným hlasem. Řekne mu, jak se jmenuje ta kniha.*Jo, je dobrá. Má to docela silný příběh. Vlastně to je psaný z pohledu mladší sestry, jedné dívky, která má leukémii. Rodiče si ji pořídili jen kvůli tomu, aby měli kostní dřeň pro tu starší. A ta mladší teď bojuje za to, aby se s ní začalo zacházet trochu lépe a ne jen jako s dárcem orgánů.*Vysvětlí mu obsah knihy. Sama se k němu více přitulí a knihu odloží, protože by jí ji stejně vytrhl z ruky.*Jo a to přesně by se stalo, takže..*Nechá s pobaveným úsměvem nedokončenou větu. Zeptá se, jak se mu daří.*To jsem ráda.*Řekne upřímně a chytne ho za ruku.*Mě to nevadí. *Navíc jsi vypadal, že si potřebuješ odpočinout. Nevadí mi to.*Ujistí jej. Ví, že má díky nim klidný spánek a nemá noční můry. A o to jí jde, aby se měl co nejlépe. Jí nevadí, že byla sama a on odpočíval. Stejně narozeniny neslaví.*

*Jemně protočí očima a uchechtne se.* Leda v tvých představách. *Opáčí a pak se zasměje.* To se ti to až tak líbilo? Zopakovala by sis to ráda? *Nakloní hlavu na stranu a jemně jí políbí zezadu na krk, když si za ní sedne.* To zní zajímavě. Je to zfilmovaný? *Zeptá se pobaveně, protože on číst asi nebude. Ale na film by se rozhodně kouknul.* Takže si tam dej radši záložku. *Dokončí větu za ní a pak jí řekne, jak mu je. Rovnou se jí i omluví za to, že spal tak dlouho.* Ale mě to vadí. *Zašeptá a znovu jí políbí na krk.* Jsou to tvoje narozeniny, lásko a já jich polovinu prospal. *Řekne potichu a znovu jí lehce políbí.* Přece jsi nečekala, že bych to jen tak přešel a ty by ses tomu vyhnula. Vstup do dospělosti je obzvlášť důležitý. *Usměje se.*

*Řekne, že on přece nevypadá jako víla, protože na sobě nemá růžové šatičky a křídla, ze kterých by padaly třpytky. Musí se zasmát nad tou představou.*Určitě by ti to slušelo.*Namítne. Ale pak řekne, že to stejně nemá na ten jeho kostým, co měl na maškarní.*Ano, ten se mi líbil skutečně moc.*Řekne a lehce si skousne ret. Když jí políbí zezadu krk, spokojeně se usměje. Řekne mu, o čem je ta kniha a pak pobaveně přikývne.*Ano, je to zfilmované. Ale na knihu to nemá. Ale jak tě znám, tu nepřečteš, takže bychom si mohli pustit večer film, co ty na to?*Zeptá se jej. Když se jí omluví za to, že tak dlouho spal, odvětví, že jí to nevadí. Jde jí o to, aby se měl dobře on. A jemu ty prášky pomáhají.*Ale mě ne.*Uchechtne se a spokojeně zavře oči, když ucítí další polibek na jejím krku. Pak ale zaúpí.*Ale já je stejně nechci slavit a ani se o nich zmiňovat. Kruci měla jsem se schovat jinde.*Zanadává.*No, doufala jsem v to.*Přizná se mu.*A je to jedno, nemusíme se o tom ani bavit. Tak je mi osmnáct, no na? Budeme dělat, jakože nic a raději normálně pokračovat v hovoru.*Řekne a zrak jí padne na sáček s bonbónama.*Dneska mají dvojčata chuť na karamel, dáš si?*Zeptá se ho a nabídne mu, ať si poslouží ze sáčku. Zároveň se tím snaží odvést téma někam jinam než od jejích narozenin.*

Jo, jasně. *Ušklíbne se a nad tou představou sebe v růžových šatech a s křídly se otřese.* Tak já ti to pak v komnatě připomenu, co ty na to? *Usměje se do její pokožky a políbí jí jemně na krk.* To zní dobře. *Přikývne, když navrhne, že by si film mohli pustit večer, protože má pravdu, on by tu knížku nepřečetl. Pak se jí omluví za to, jak dlouho spal a nakonec mu to nedá a zmíní její narozeniny.* Stejně bych tě našel. *Uchechtne se a pak potřese hlavou.* No tak, Char. Je ti osmnáct a dneska jsi oficiálně dospělá, to není jen tak něco. *Namítne a pak protočí očima a nakonec si s povzdechem vezme jeden bonbón.* Díky. *Poděkuje jí.* Takže... jestli chceš normálně pokračovat k hovoru, tak.... *Nadechne se a pak vytáhne z kapsy prázdnou sklenici a podá jí ji.* Tak to neber jako dárek k narozeninám, ale jen jako normální dárek z lásky. *Pousměje se a sklenici jí podá. Je v ní lísteček, na kterém je napsáno: "Kdybych se tě zeptal, co bys chtěla, řekla bys, že nic, takže tady máš sklenici plnou ničeho." O tom schovaném překvápku, které může objevit nalepené ze spodní straně víčka, mlčí a žádnou nápovědu jí k tomu nedá. Je tam nalepený druhý lísteček, který jí říká, že pokračování najde v pandě, kterou jí koupil v ZOO.*

*Usměje se na něj.*To zní jako dobrý nápad.*Souhlasí s tím, aby jí to připomněl u nich v komnatě a spokojeně zavře oči, když ji políbí na krk. Takhle se jí to líbí a klidně by přesně takhle zůstala asi navždycky. Navrhne, že si ten film, který je na motivy knihy, kterou právě čte, mohou pustit v komnatě. Je jí jasné, že by tu knihu nepřečetl. Odpoví, že jí nevadí, že spal až do teď. Stejně se plánovala celý den schovávat a aspoň jí to takhle prošlo o něco déle. Když zmíní její narozeniny povzdychne si. Nechtěla to vytahovat.*Jak to vůbec víš? Já ti to schválně neříkala.*Zeptá se jej.*Ale jo je to jen tak něco.*Oponuje mu a snaží se svést rozhovor jinam. Nabídne mu karamelový bonbón a pak si jeden taky vezme.*Nemáš zač.*Odpoví a pak nadzvedne obočí a podívá se na něj. Pak si od něj vezme sklenici s pobaveným úsměvem. Vezme lísteček, který si přečte a uchechtne se.*Už tak jsi sehnal sklenici.*Na tváři má pobavený úsměv.*Děkuji drahý, ale to nemuselo být. Žádné dárky nepotřebuje. Není s ním kvůli tomu, aby ji zahrnoval dárky. Už tak byly Vánoce a před měsícem Valentýn. Sklenici odloží a otočí se na něj, aby si mohla ukrást polibek.*

Já mám samé dobré nápady. *Zazubí se na ní a po chvíli už vytáhne její narozeniny.* Mám svoje zdroje, lásko. Jasně, že jsem si zjistil, kdy máš narozeniny. Na něco takového by se zapomínat nemělo. *Potřese hlavou a pak si od ní vezme s povzdychem bonbon a nakonec jí podá sklenici se vzkazem.* Pořád jsem mohl nahnat celej palác pod domek, aby pak zavolali překvapení a přinesli ti dort se svíčkama. *Namítne.* Takhle tu máš jenom mě. *Usměje se na ní.* Není za co, zlato. *Odpoví jí a pak jí opětuje polibek a po chvíli se odtáhne.* A aby ses necítila blbě, že dárky jenom jen tak dostáváš, udělal jsem to pro tebe interaktivní. *Mrkne na ní a hlavou kývne k víčku sklenice.*

*Uchechtne se.*No tak o tom bych se hádala.*Řekne, když od něj slyší, že má samé dobré nápady.*/Utíkání z paláce, žádání o ruku při hádce.. Nejlepší, fakt../*Pomyslí si ironicky. Zeptá se, odkud ví o jejích narozeninách a pak potřese hlavou.*To jsi vůbec nemusel, mě by to nevadilo.*Narozeniny slaví nerada. Teda ty svoje. Dá mu bonbón a sama si jeden dá do pusy a pak si od něj vezme dárek v podobě sklenice. Docela jí to pobaví a přijde jí to hezké. I když jak řekne, i tak sehnal tu sklenici a ona nechtěla nic. Zamračí se po jeho dalších slovech. Tenhle nápad se jí nelíbí ani za nic.*To máš jediné štěstí.*Kdyby tam někdo byl, skákala by z okna, vedle kterého sedí. Poděkuje mu za dárek a políbí jej, protože to je stejně nejlepší. Nadzvedne obočí a s obavami se podívá na víčko pod kterým najde další vzkaz. Rozloží jej a přečte si ho.*Já ale žádný další dárek nechci ani takhle. *Řekne tvrdohlavě.*

Navrhuji pro dnešek příměří bez hádek. *Zazubí se na ní a pak jí řekne, jak se dozvěděl o jejích narozeninách.* Já vím, že tobě ne, ale mě ano. Nechceš snad abych byl šťastný? *Zamžiká obočím s pobaveným úsměvem a pak jí podá sklenici. Brání se tím, že taky mohl svolat velkou a hlasitou oslavu, ale neudělal to.* Já vím. *Přikývne a pobaveně potřese hlavou nad její tvrdohlavostí. Pak jí opětuje polibek a po něm jí navede ke schovanému lístečku na víčku sklenice.* A pak, že já se chovám jako trucující mimino. *Povzdychne si a pak se podívá směrem ke dveřím, kterými vejde komorná nesoucí plyšáka pandy.* Díky. *Usměje se na ní a komorná se letmo pokloní a odejde. Pandu, která drží v tlapách vzkaz: "Obejmi mě." nechá sedět na zemi.*

*Uchechtne se.*To říkáš protože víš, že to co jsi sám řekl nebyla pravda.*Jen tak ho nenechá být a ještě ho trochu poškádlí. Řekne, že jí by nevadilo, kdyby o jejích narozeninách nevěděl, už jen kvůli tomu, jak je slavila, když bydlela ještě s otcem. Nic příjemného to nebylo. Od té doby nemá narozeniny ráda. Povzdechne si nahlas. Tohle se jí nelíbí.*Chci abys byl šťastný.*Uzná. Vezme si od něj sklenici a řekne, že ani tu nemusel sháět a když zmíní lidi před domkem, které mohl svolat ta představa ji ani trochu nenadchne. Koukne se na lísteček, který je na víčku sklenice a řekne, že žádné dárky nechce. I když řekl, ať to nebere jako k narozeninám, jí to prostě nejde brát takhle. Podívá se na služebnou, která nese pandu a upřímně si přeje proběhnou dveřmi s ní a zmizet. */Proč musí existovat narozeniny?/*Nezbyde jí nic jiného, ne se zvednout a obejmout pandu. Pak se tázavě podívá na Jaspera. Doufá, že je to konečně všechno.*

Proč mi tak kazíš můj pokus o mír? *Zeptá se jí pobaveně a pak už jí dá sklenici a navede jí ke skrytému vzkazu na víčku sklenice.* Ta vidíš. *Zazubí se na něj, když mu potvrdí, že chce, aby byl šťastný. Pak už přijde komorná, která pouze přinese pandu a zase odejde.* Neboj. *Pousměje se na Charity a pak jí sleduje, jak se zvedne a jde obejmout pandu. Tímto tlakem aktivuje spouštěč v pandě, díky kterému začne z pandy hrát písnička, na kterou spolu poprvé tancovali na plese. Chvíli hraje jenom hudba, během které se přesune k Charity a pak se z pandy ozve jeden krátký vzkaz, nebo spíše otázka: "Vezmeš si mě?" V tuhle chvíli si Jasper klekne na jedno koleno před Charity.* Když tě žádal o ruku posledně, kývla jsi. Od té doby se toho stalo strašně moc a já se ti za to asi nikdy nedokážu dostatečně omluvit. Ale můžu ti slíbit, že už ti nikdy neublížím a nikdy tě neopustím. Ani tebe, ani naše děti. Miluju tě tak, jako nikdy nikoho a chci s tebou strávit zbytek svého života. A rád bych tě oficiálně nazval svou ženou, Charity. *Jeho matka je zastáncem toho, aby se děti rodily do úplných rodin a s tímto názorem sympatizuje i on.* Slibuju, že se o tebe a o děti postarám jak nejlépe budu moct. Takže se tě ptám, Charity Ash Horn, staneš se mojí ženou a princeznou? *Zeptá se jí a otevře krabičku s prstýnkem, kterou vyndal z kapsy kalhot a do toho pořád hraje z pandy písnička. Už když spolu byli tehdy v ZOO, nechal tam tu písničku vložit, proto mu tehdy trvalo trochu déle, než se vrátil. A teď se konečně dočkal toho, aby toho mohl využít.*

*Zasměje se.*Protože je to pravda.*To nemůže Jasper popřít. Většina jeho nápadů nejsou skvělé, ale spíše kraviny. Podívá se na vzkaz a řekne že žádný dárek nechce. Ale pak zase, že chce, aby byl šťastný a nad jeho zazubením pobaveně protočí očima. Podívá se na komornou, která přinese pandu. Zvedne se a přejde k ní. Podle vzkazu ji obejme a pak se lekne a uskočí, protože z ní začne něco hrát. Dívá se upřeně na toho plyšáka, ze kterého hraje píseň, na kterou spolu poprvé tančili. Po chvíli ji rozezná a usměje se. Přijde jí to hezké a upřímně jí tenhle dárek potěšil. Po chvíli ale slyší otázku, která vyjde taky z plyšáka a šokonavě zamrká.*/To ne. Že ne? To jsem se přeslechla?/*Docela doufá, že ano. Necítí se na to bojí se, že nezvládne být princeznou. Navíc je tu její další část, která o tom s Jasperem ještě pořád pochybuje. Podívá se za sebe na Jasper, ale toho najde, jak klečí na jednom koleni. Do očí se jí nahrnou slzy, ze štěstí. Poslouchá ho a musí se začít usmívat. Když se jí na to konečně zeptá začne přikyvovat.*Ano.*Odpoví po chvilce s velkým úsměvem.*

No jo, no jo. *Protočí nakonec očima a pak už komorná přinese pandu a on sleduje, jak jí jde Charity obejmout. Pak už se z pandy ozve písnička a on dojde za ní. Jakmile se z pandy ozve otázka, klekne si před Charity na jedno koleno a po pár slovech, která si sice předem promýšlel, ale nakonec je stejně všechna zapomněl a jenom doufal, že to dává smysl se jí zeptá, jestli se stane jeho ženou. Nervózně čeká na její odpověď a u toho se mu potí nervozitou ruce. Nespouští z ní zrak a nevnímá nic jiného než jen a jen její obličej. Když mu odpoví, široce se usměje a pak vstane a na prst jí navlíkne prstýnek.* Ty jsi řekla ano. *Zkonstatuje nadšeně a pak jí vezme okolo pasu, zvedne jí do vzduchu a i s ní se zatočí. Úsměv mu teď z tváře nedokáže nic smazat. Opravdu hodně se mu ulevilo.* Řekla jsi ano. *Vydechne a pak přitiskne své rty na ty její. Teď je z něj ten nejšťastnější člověk na zemi.*

*Uchechtne se, když to uzná a následně se i vítězně usměje. Jde obejmout pandu, ze kterého začne hrát písnička. Prvně se toho lekne, přece jen plyšáci obvykle nezačnou hrát a ona o tomhle neměla tušení. Když se jí panda zeptá na otázku, podívá se na Jaspera, protože není jistá, jestli se nepřeslechla. Vidí, jak si kleká na jedno koleno a když začne mluvit, usmívá se víc a víc. V očích se jí objev i slzy dojetí. I když se toho docela bojí, ví jaká bude její odpověď. Začne přikyvovat a pak se konečně zmůže na odpověď, která je kladná. Když vidí, jak se usměje, usměje se sama ještě více. Nechá jej, aby jí navlékl prsten na prsteníček. Ani si jej nestihne prohlédnout, protože se musí chytnout jeho ramen, protože ji chytí za oky a zvedne do vzduchu.*Ano, řekla jsem ano.*Zasměje se.*A polož mě, ublížíš si.*Přece jen je těhotná a on by se neměl namáhat, kvůli ráně. Oplatí mu polibek, do kterého se usměje. Odtáhne se až když se potřebuje nezbytně nadechnout.*Miluju tě.*Řekne mu se zamilovaným úsměvem. Pak se podívá na prstýnek. Ale hned zase na něj.*Je nádherný.*Moc se jí líbí.*

*Když od ní slyší ano, je z něj ten nejšťastnější muž na světě, rychle jí navleče prstýnek na prst a pak jí chytne za boky a zatočí se s ní ve vzduchu. Položí jí na zem a pořád se široce usmívá.* Promiň. *Až teď zpětně si uvědomil, že mohl ublížit dětem. Hladově a šťastně jí políbí.* Já tebe taky. *Dneska se s ní nechce dohadovat o tom, kdo koho miluje víc.* Jsem rád, že se ti líbí. Klidně by se mohl vyměnit za nějaký hezčí... *Navrhne jí, protože chce, aby byla maximálně šťastná.* Mám takovou radost. *Vydechne šťastně a opře si svoje čelo o to její.*

*Řekne mu ano a když jí pak navleče prstýnek, nestihne se na něj ani podívat a on ji hned zvedne do vzduchu- Bojí se, aby si něco neudělal. Protože ona není nejlehčí a ještě je těhotná a on byl zraněný. Usmívá se na něj šťastně a pak zavrtí hlavou.*To je v pořádku drahý. Nechci, aby sis ublížil. Přece jen, měl by ses šetřit.*Připomene mu. Oplatí mu hladový polibek, do kterého se usměje. Pak se odtáhne a řekne, že ho miluje. Stejně jak on, tak ani ona se s ním nechce dneska o ničem dohadovat. Jen si dnešní den užít. Od teď bude mít své narozeniny ráda, kvůli tomuhle. Řekne, že ten prstýnek je nádherný.*Ne. To není potřeba. Líbí se mi. Je vážně nádherný.*Ujistí jej. Hezčí prsten nikdy neviděla. Dívá se pořád na něj, když si opře čelo o to její.*Já taky. Nikdy jsem nebyla snad tak šťastná jako teď.*Řekne mu. Má i tak nějak potřebu ho ujistit že je skutečně šťastná.*Jen jedno mě mrzí.. A to je to, že si s tebou nebudu moct na naší svatbě připít. Ale. vezmu si dětský šampus, aspoň Edy nebude jediná. A až se dvojčata narodí, můžeme to pak ještě oslavit spolu.*Mrkne na něj.*