Gondola ve městě

*Nadzvedne obočí. To, že o tom neslyšela je fakt zvláštní a neví, ve kterém vesmíru dívka žije. Nevěděla, že krále unesli rebelové? Bude o tom článek v Illea news, bylo to všude po internetu, v paláci se nemluvilo o ničem jiém.* N.. rebelové ho postřelili a unesli. Společně s jednou komornou, tu si spletli s mojí matkou, protože její moc podobná. A v ghettu se jednoduše zjistilo, že ta komorná a jeden z těch rebelů jsou moji sourozenci, dvojčata o kterých se myslelo, že je má matka potratila. *Dost to zkrátí, ale aby to pochopila není ani potřeba, aby jí to vyprávěl do největších podrobností. Zeptá se, zda mu tu píseň zahraje a na její pobídku přikývl a podíval se na noty.* Vlastně rád. Ale zpěv nechám jen na vás. Určitě to umíte lépe než já. *Pousměje se na ni.*

*Sama se divila, že o tom neslyšela. Tedy je možné, že slyšela, ale třeba zapomněla, avšak o tom pochybovala. Tuto ošklivou událost by přece nemohla zapomenout. Nebo mohla? Evelyn se kromě etikety a tance učila i normálně online do školy, což na ni bylo docela moc. Přiznejme si, kdybyste se vy učili etiketu a ještě k tomu teorie hudby taky byste zapomínali. *Kriste pane...to musela být katastrofa. Ačkoliv myslím si, že jsem skutečně o tom slyšela, ale kvůli učení jsem to nejspíše zapomněla. *Přiznala pak a položila před prince noty.*Dobře, když říkáte. *Usmála se a začala hrát.*Každý den, dál a dál, uprostřed cesty jako král seděl tulák boty starý na nohou , ať byl déšť, nebo mráz chodil po těch cestách zas, cílem byl mu obzor střetlý s oblohou*zazpívala pomalu první sloku.*

*Nechápe, jak to dívka mohla neslyšet. Palác poslední skoro týden neřešil nic jiného. I teď se o tom dost baví, teda hlavně o jho starším bratrovi a sestře. Dost se spekuluje o tom, zda nevezmou korunu po něm, ale očividně o to ani jeden nestojí a on na to byl vychovaný. I rádci jsou proti, takže korunním zůstává pořád on. Ne, že by mu vadilo, kdyby se na sebe rozhodl břímě koruny vzít jeho bratr.* Ano, všichni jsme ho hledali.. Naštěstí je živý a je už zpět. *To je přece to hlavní Od této konverzace upustí a podívá s na noty, které před něj dívka položí. Tu píseň, kterou zmíní vážně nezná. Prvně chvilku brnká na kytaru jen takže, když dívka začne skutečně hrát, chytí se a přidá se k ní. Když zpívá, dívá se na ni a pousměje se. Podle něj je vážně dobá. Sám nezpívá až tak hrozně, ale dívka je rozhodně lepší.* /Kdo by to řekl, když je studentka hudby, že ano?/ *V duchu se sám nad svou překvapeností musí uchechtnout.*

*Sama nechápala jak o tom mohla neslyšet. Pokud se to rozhlašovalo i po celém paláci. Avšak něco jí to, co jí momentálně princ vyprávěl říkalo. Holt však všechno zapomněla. Ano, trápí jí to, ale co se stalo stalo se. Jak je známo...nikdo to nezmění. *To je hlavní, otec přeci hraje v životě velkou roli. *Už chtěla říct dítěte, avšak mohla by tím prince urazit, proto to zkrátila a začala pak hrát na ukulele. Byla ráda, že si to nehraje znovu jen pro sebe a navíc úplně sama. Navíc vzhledem k tomu, jak to hrál princ na kytaru úplně bez problémů, si vlastně potvrdila, že to není úplně těžké jak si myslela. *Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy, a když hrál a zpíval hlas byl slyšet na několik mil, když byl s námi jen se smál, se mnou si na tuláka hrál, já bych dal co mám za vrácení těch chvil*hrála dál v klidu. Byla zkrátka ve svém živlu.*

*Přikývne.* To ano. *Navíc, kdyby se mu něco stalo, korunu by převzal už Xavier, což není něco, co by se mu dvakrát zamlouvalo.*/Králem bych se mohl stát tak za pět a více let?/*Necítí se na to a nemyslí si, ž by byl dobrým králem, i když mu i dokonce jeho bratr, bývalý rebel, začal tvrdit opak a to je už co říct. Vezme kytaru a začne hrát podle not. Musí uznat, že dívce to jde velice dobře a i písnička, kterou zpívá se mu docela líbí. Sice to není úplně jeho styl, ale nevadí mu to. Občas odtrhne oči od not, aby se na Evelyn podíval a pousmál, ale vždycky jen na okamžik, protože to zpaměti nezná, hraje to poprvé, takže se zase musí podívat na noty, aby věděl, co zahrát.*

*Řekne svůj názor. Ztráta krále by byla skutečně katastrofa.Přeci jen je těžké žít bez otce, ale ona už na to byla zvyklá. Netušila však jak by na tom pak byl princ. Zkusila to ale odhadnout . Nadále se však už jen věnovala hře na ukulele. Byla ráda, že to zvládl zahrát bez chyby. Ačkoliv to ani nebyla moc těžká písnička. Sama jí zvládne zahrát z paměti jako spoustu dalších. Nedělalo jí to žádný problém. Hrála tedy chvíli i se zavřenýma očima*V jeden krásný letní čas přijít domů měl k nám zas, avšak celé léto nikdo nepřišel. A pak pošťák přijel k nám, černý dopis předal nám a v něm bylo psáno : "Já rád jsem vás měl."*Když zazpívala toto už jí slzely oči. Ale zvládla to zadržet.*Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy, a když hrál a zpíval hlas byl slyšet na několik mil, když byl s námi jen se smál, se mnou si na tuláka hrál, já bych dal co mám za vrácení těch chvil*znovu zazpívá*

*Je rád, že je jeho táta už v paláci. Přirozeně se o něj bál. Je to jeho táta. Sám lítal po městě ve snaze ho najít a stejně tak i většina dalších členů jeho rodiny. No a nakonec se vrátil docela brzo a to ještě s dalšími lidmi, že kterých se vyklubala jeho sourozenci. Raději nad tím potřese hlavou a dá se s dívkou do hraní eji oblíbené písničky. Musí uznat, že je vážně dobrá. Když píseň skončí, usměje se na ni. *Hrajete vážně skvěle, lady. Dokážu si vás představit na velkém pódiu, před vyprodaným stadionem. * Řekne a myslí to zcela upřímně. Jen málo věci, které účastnicím řekl myslel vážně, ale tohle je určitě jedna z nich. * Mimochodem, nebudeme si tykat? *Evelyn je první dívka, které to nabízí, ale je to kvůli tomu, že je prostě první, kterou pozval na rande. Během jeho to plánuje nabídnout všem těm holkám. Vykání si za den užije dost a rád by tedy aspoň u nich od toho upustil. *

*Pro někoho, s nímž byl otec už od malička by nebyla jeho ztráta zrovna dobrá. Navíc ještě když to byl král. Muselo to být vážně hrozné. K tomu kdyby se král vážně už nevrátil by musel jít na trůn princ, což by pro něj bylo určitě velké břímě, k němuž by se připočítala Selekce. Evelyn už na to nechtěla myslet a tak hrála dál. Nakonec, když píseň skončila vyslechla si princovy slova. Hodně jí to potěšilo, dokonce se jí ve tvářích objevily i slabší rumněnce. Upřímně moc nevěděla co mu na to říct, proto mu jen poděkovala a vyslechla si jeho otázku. Nad důvodem se jí moc nechtělo přemýšlet. *Jistě.*Přikývla s úsměvem. *

*Poslouchá zpěv a hru Evelyn a musí říct, že se mu to vážně líbí. Dívka má bez pochyb talent. Když písnička končí, lady samozřejmě pochválí.*/Je docela roztomilá./*Zhodnotí v duchu, když vidí dívčiny tváře, které jsou teď rudé, kvůli těm jeho lichotkám. Nabídne jí i tykání a když přijme, jen se usměje. Ani nenastane další ticho, protože loďka se zrovna objeví u břehu, jejich jízda skončila. Vstane a nabídne Evelyn ruku, aby jí pomohl vstát taky a ještě do druhé ruky vezme svou kytaru. "Šoférovi" gondoly mu poděkuje, finančně se už vyrovnali předtím, takže jen společně s Evelyn vystoupí a přejde k autu.*Doufám, že se ti projížďka líbila aspoň trochu. *Řekne, když dává kytaru na zadní sedadla a jí otevře dveře, aby se mohla posadit do auta. Sám si sedne na místo řidiče a vyjede směrem k paláci, u kterého když zastaví, tak si znovu vezme svou kytaru a Evelyn otevře dveře a nabídne jí rámě. Ještě jí doprovodí do komnaty.* Dneska jsem si to s tebou vážně užil. *Řekne, když se zastaví před dveřmi její komnaty.* Brzy se zase jistě uvidíme, ale pro dnešek, dobrou noc. *Rozloučí se a s ní a počká, než zajde do komnaty a až potom se vydá do té své.*

*To co se stalo už raději neřešila. Nebyl to zrovna moc dobrý námět na konverzaci. Proto tedy dál hrála, dokud už nebyl konec písničky. Nadále si vyslechla lichotky, jež jí do tváře nahrnuly červeň. Proto jen poděkovala a na princovo nabídnutí tykání kývla. Pak už však ani nebylo co říct a popravdě na to nebyl ani čas. Loďka už zastavila. Vzala si tedy texty a schovala je do pouzdra společně s ukulelem. Následně vylezla společně s princem z loďky. *Ano, líbila*přikývla. Byla úplně zrelaxovaná, narozdíl od těch pár večerů předtím. Žádné učení, jen hudba a zvuk vody. Zkrátka nádhera. Celou cestu až k její komnatě byla ticho a nenápadně se červenala. Ještě když jí princ nabídl jeho rámě. *Já s tebou taky*pravila, přičemž mu jeho bundu vrátil a kývla.*Dobrou noc*usmála se, načež už zmizela ve své komnatě. *