Angelské jezero

*Dneska si domluvil schůzku ze Zoellou. S touto dívkou snad mluvil jen jednou a to při prvních setkání. Proto doufá, že se o ní dneska dozví ještě více. Na sebe si vzal modré džíny a bílé tričko. Míří k její komnatě, kde jí plánuje vyzvednout a poté s ní teprve půjde do stájí pro koně. Na vyjížďku se skutečně moc těší. Dlouho si nezajezdil, teď hlavně kvůli všem těm povinnostem, které musí plnit místo svého táty. Nechce se mu nad tím přemýšlet. Potřese lehce hlavou a nasadí úsměv. Zaklepe na dveře od komnaty dívky, kterou dneska pozval na schůzku a čeká, až mu otevře.*

*Dneska má domluvenou schůzku s princem. Pořád jí v hlavě šrotuje, čeho to byla včera svědkem mezi Matthewem a Dominicem a nedokáže na nic přijít. Nechápe, o co tam šlo a dělá si o Matthewa starosti, když viděla jeho reakci po Dominicově pozdravu. Teď se tím ale nemůže dál zabývat, protože se ozve klepání na dveře její komnaty. Na sobě má jezdecké kalhoty a bílé tričko s výstřihem do V. Nahodí na tvář svůj nacvičený úsměv a otevře dveře.* Ahoj. *Pozdraví ho a vyjde před komnatu, aby se mohli vydat do stájí. Na společnost koní a projížďku se docela dost těší.*

*Dneska si vyjede se Zoellou na koních. Oblékl na sobě má modré džíny a tričko. Nechtělo se mu jít od komnaty a ještě se převlékat a jemu nevadí, že pojede v tomhle. Zaklepe na její dveře a když otevře, může dívka vidět jeho úsměv, kterým se snaží zakrýt to, jak je vyčerpaný a jak se trápí tím, že se nijak nezlepšil stav jeho rodičů. *Ahoj.*Pozdraví ji a přejede ji pohledem.*Moc ti to sluší./Uplé jezdecké kalhoty.. Až se otočí budu mít pěkný výhled na její zadek. Skvělá volba./*Proběhne mu hlavou.*Můžeme jít?*Zeptá se a po jejím souhlasu jí nabídne rámě a vydá se s ní do stájí.*Jak jsi se měla?*Začne konverzaci. Pak dojdou do stájí. On pojede na svém koni, ale na kterém pojede ona je na ní.*Vyber si na kterém koni chceš dneska jet a já ti pomůžu ho osedlat, dobře?.*Jeho kůň je už osedlaný, aby neztrácely čas.*

*Ví o tom, že stav krále a královny se nijak nelepší a Sawyer má teď hodně povinností. Proto se docela diví tomu, že stejně pořád pokračuje ze schůzkách a nedá si od toho na chvíli pauzu. Pochybuje, že má čas na spaní. Nahodí svůj nacvičený úsměv a pozdraví ho, když vyjde na chodbu.* Díky, ale jsou to jenom jezdecký kalhoty a triko. *Potřese pobaveně hlavou a pak přikývne.* Jo, jasně. *Přijme jeho rámě a rozejde se s ním ke stájím. Po jeho otázce hned posune koutky o trochu víc.* Jo, skvěle. Máte úžasnou tělocvičnu, kde jsem poslední dobou byla víc jak v komnatě. *Odpoví pobaveně. O Matthewovi se nijak nezmiňuje. Proč taky? Není naprosto pitomá. Všechny blondýny nemusí být tupé.* Jak ses měl ty? Máš teď asi hodně práce, co? *Zeptá se ho trochu starostlivým tónem a pak spolu s ním dojde do stájí a nadšeně se usměje, když vidí všechny ty koně. Nakonec si, po kratším přemýšlení a obchůzce po stájích., vybere jednoho fríského černého koně, který se jí zdá naprosto nádherný.* Mám vybráno. *Oznámí s úsměvem a pak vyvede koně z boxu, aby ho mohli osedlat.*

*Skloní jí poklonu o tom, jak vypadá. To, že má upnuté kalhoty se mu líbí, protože bude mít perfektní výhled na její pozadí. Je to muž, jasně že se zajímá i o tyhle věci. Nabídne jí rámě a když ho za něj chytne a souhlasí s tím, že mohou jít, vydá se tedy spolu s ní ke královským stájím. Zeptá se, jak se měla v posledních dnech.*Jo, tělocvičnu máme skvělou.*Přitaká. On tam nebyl dlouho, neměl kdy.*Na čem nejraději cvičíš? Já osobně mám nejradši boxovací pytel a nebo často využívám činky a pak ještě plavu.*Řekne jí něco o sobě.*Šlo to.. Měl bych si na spoustu práce zvykat.*Řekne o něco míň vesele, než jak mluvil předtím. Když jsou ve stájích, pobídne ji, ať si vybere koně, na kterém pojede. Sám se mezitím vydá do boxu pro svého koně, kterému dá připravenou mrkev a vyvede ho ven. Uslyší Zoellu a pak ji i uvidí vedle fríského koně.*Garen.*Pozná ho a usměje se.*Dobrý volba. Je dost rychlý, ale krotký.*Vyndá mrkev a podá ji Zoelle, aby mu ji mohla sama dát. Pak vezme sedlo a dá se do odsedlávání koně. Netrvá mu v tom dlouho, dělá to často. Stejně tak i nandání uzdy mu zabere jen chvilku. Pka všechno zkontroluje a podívá se s menším úsměvem na dívku.*Zvládneš nasednout? Máme tu i schůdky.*Zmíní pro případ, že by to nezvládla.*

*Přijme jeho rámě a po cestě do stájí mu odpoví, jak se měla a zároveň pochválí palácovou pracovnu.* Boxovací pytel a běhací pás jsou podle mě nejlepší. *Odpoví s úsměvem.* Ale ani plavání a činky nejsou špatný. *Uzná a zeptá se ho na práci. Smutně se pousměje.* Neměl by sis na ní ale podle mě zvykat pod takovým tlakem. Selekce, tvoje povinnosti, stav tvých rodičů... Jak jsou na tom vůbec? Zlepšilo se to aspoň trochu? *Zeptá se ho a pak si ve stájích vybere po chvíli fríského černého koně, kterého vyvede z boxu.* Ahoj, Garene. *Zašeptá a pohladí ho po nozdrách.* Díky. *Pousměje se na Sawyera, když jí podá mrkev, kterou obratem nabídne Garenovi. Ten se na ní šťastně vrhne, což jí přiměje k veselému úsměvu. Než se naděje, je Garen osedlaný, i když s tím chtěla Sawyerovi pomoct. Po jeho otázce se na něj podívá tázavým pohledem, jestli tuhle otázku myslí vážně, protože přece každý musí být schopný vylézt na koně, zvlášť, když má sedlo, ne? Vyhoupne se na koně a zazubí se na prince stojícího na zemi.* Schůdky si klidně využij sám. *Odpoví mu pobaveně.*

*Usměje se.*Byla jsi na pláži nebo v bazéně?*Zeptá se jí. Když zmíní plavání je mu jasný, že minimálně na tom jednom místě být musela, když zmínila plavání. Kde jinde by taky plavala? Ve vaně asi moc ne. Když pak zmíní práci, vzpomene si u toho na své rodiče. *Jo to je asi pravda.*Pousměje se smutně. Na chvilku na něm jde vidět i to, jak je unavený.*Nic novýho..*Vydechne.*S každým dnem se jejich šance snižuje.*Dodá tichým hlasem. Pak to nechá být. Nebude jim kazit rande. Když si vybere za koně Garena, řekne, že je to dobrá volba. Tento kůň je krotký a taky rychlý, kdyby chtěli závodit.*Nemáš zač.*Mávne nad tím rukou a s úsměvem se dívá na ni a na Garena, kterému dá mrkev. Přitom rychle osedlá koně. Zeptá se, jestli nechce schůdky, aby mohla nasednout. Vidí její pohled a pokrčí rameny.*Nevím jak přesně na tom jsi a honě lidí je potřebuje.*Vidí, že na Garena se vyhoupne bez problémů. Pak se na ni více zazubí a sám se vyhoupne do sela Cartea.*Tak jedeme./Zavelí, vyjede z stájí a pak se i spolu s ní vydá na cestu k jezeru.*Někdy budou i závody v jezdectví. Zúčastníš se pak?*Zeptá se jí. Neví kdy přesně budou, ale ví, že takový návrh už byl, takže někdy určitě budou. A na ní vidí, že nemá problém jezdit.*

V bazénu. Pláž mám v plánu někdy v blízký době. *Odpoví mu a pak se začnou bavit o jeho práci a ona na něm vidí všechnu tu únavu.* Kdy jsi se naposledy pořádně vyspal? *Zeptá se ho a starostlivě stáhne obočí. Pak se ho zeptá na jeho rodiče a po jeho odpovědi si uvědomí, že je to daleko horší, než si doteď myslela. Nakonec ho pohladí po rameni, aby ho trochu povzbudila. Nevidí na tom nic špatného.* Budou v pořádku. Musíš tomu věřit. Tak jim můžeš pomoct. *Pousměje se na něj povzbudivě a pak si ve stájích vybere koně a když se jí zeptá na schůdky, podívá se na něj tázavým pohledem a pak se bez problémů vyhoupne na koně.* Podle mě na tom neni nic těžkýho. Zvlášť, když máš sedlo. *Uchechtne se s pokrčením ramen a pak sleduje jeho, jak si sedá na svého koně a přikývne. Pobídne svého koně a vydá se vedle Sawyera na cestu k jezeru.* Závody v jezdectví? To jsem netušila. Určitě se zúčastním. *Usměje se nadšeně.* Zúčastníš se i ty, abych ti mohla přede všema natrhnout zadek? *Zazubí se na něj pobaveně.*

*Zeptá se, jestli byla na pláži a nebo v bazéně, když plavala, někde musela být.*Na pláž určitě zajdi, je co tam vážně nádherné.*Pousměje se.*/Skoro jako na opravdové./Asi před Selekcí.*Odpoví odhadem na její otázku, kdy se naposledy dobře vyspal. Neví to jistě, ale za poslední týden rozhodně ne. Vlastně od toho útoku spí denně asi tři hodiny. Většinu noci jen zírá do stropu. Docela jej překvapí, jak ho konejšivě pohladí po rameni, ale nevadí mu to. Vděčně se na ni pousměje.*Já vím, musím věřit a snažím se./Ale s každým dnem kdy se šance na probuzení mých rodičů snižují je to těžší a těžší./*Pak jí nabídne schůzky, aby se mohla na koně dostat snadnější, ale jak se ukáže, to vážně není potřeba, protože ona se na něj vyhoupne bezproblémově. Pak se i on vyhoupne na svého koně a vyjede spolu s ní k jezeru. Zeptá sejí na závody, které se určitě budou konat. Když uslyší, že se bude účastnit, usměje se a pak se pobaveně uchechtne.*Já se účastnit budu určitě a vyhraju to.*Řekne sebevědomě. Pak se dostanou k připravenému místu. On zas sleze z koně a podívá se na ni, jestli bude potřebovat pomoc, ale tuší, že ne.*

To věřím. Určitě si tam zajdu co nejdřív. *Usměje se a pak se ho zeptá, kdy naposledy pořádně spal. Jeho odpověď jí trochu překvapí. Čekala kratší časovej úsek.* Páni. To už je nějakou dobu. *Zkonstatuje potichu, i když mu to musí být jasné. Pohladí ho konejšivě po rameni a pousměje se na něj.* Já vím. A taky vím, že je to těžký. A ty bys měl zase vědět, že za tebou stojí strašně moc lidí. Tvoji sourozenci například. A nebo já. *Pokrčí rameny s úsměvem a pak se ve stájích vyhoupne na koně bez potřeby schůdků a vydá se s ním k jezeru. Začnou se bavit o závodech, kterých se mileráda zúčastní, zvlášť pokud bude moct porazit samotného prince.* Zas tak jistá bych si tím nebyla, princi. Přeci jen máš poslední dobou z té vší práce ztuhlé snad všechny svaly a budeš rád, když se v tý vyšší rychlosti udržíš v sedle. *Dobírá si ho pobaveně a pak dojdou k připravenému místu a ona se překvapeně usměje.* Páni. *Vydechne a pak si všimne jeho pohledu.* Ne, nepotřebuju schůdky, ani rameno šlechetného prince. *Zasměje se a seskočí z koně, kterého pak pohladí po hlavě.*

*S úsměvem přikývne a dál to už nekomentuje. Když se zeptá, kdy pořádně spal, odpoví odhadem, že před Selekcí. Pokrčí rameny.*Jo asi.*Ani neví, jak přesně dlouho trvá Selekce.*/Musím co nejdřív všechny pozvat na schůzku a pak dát první vyřazování./*Když ho pohladí po rameni, překvapí jej to, ale není to nepříjemné.*Díky. Jsem ti za to vděčný.*Řekne. Pak se na koních vydají směrem do města, konkrétně k jezeru, kde si dají menší piknik, který tam už na ně čeká. Řekne jí o závodech a je ještě více po její slovech odhodlaný vyhrát je.*Závody budou za ještě dlouhou dobu a do tý doby se snad všechno zlepší a já budu mít více času si zase zajezdit a pak tě hravě porazím i všechny ostatní. Ale neboj, druhý místo, je taky super.*Uklidňuje ji pobaveně. Pak dojedou na místo, on sesedne z koně a podívá se na Zoellu, jestli ona nepotřebuje pomoc. Jak správně odhadoval, dostane se z jeho hřbetu sama a bez problémů. Když slézá a je k němu zády, nenápadně si prohlédne její zadek. Přece jen je to muž a díky těm kalhotám má skutečně skvělý výhled.*Takže líbí?*Zeptá se.*Posaď se.*Pobídne ji a sám si sedne na zem.*Chceš něco k pití?*Zeptá se jí a sám si nalije pomerančový džus.*

To je v pohodě. Nemusíš děkovat. *Usměje se na něj a pak už jedou na koních směrem k jezeru a baví se o závodech.* Jo? Pak mi povíš, jak super druhý místo je. *Zazubí se na něj a pak se překvapeně usměje, když ten piknik uvidí. Seskočí bez problémů z koně, kterého pak pohladí po nozdrách.* Je to nádhera. *Otočí se zase k Sawyerovi a usměje se na něj. Pak se vedle něj posadí na zem.* Jahovovej džus máš? *Zeptá ho na její oblíbený druh džusu.* Ale klidně se spokojim i s tim pomerančovym. *Dodá hned s úsměvem.*

*Ještě jednou se na ni pousměje a na to téma nic neříká. Pak se baví o závodech a on sebejistě říká, že to vyhraje a ona bude nejlépe na druhém místě. Protočí nad ní očima.*/Musím vyhrát. Nebudu pak poslouchat, jak se mi bude posmívat. Když jsou u jezera a ona může vidět to všechno jídlo a pití prostřené na klasické červenobílé kostkované dece zeptá se, jestli se jí to líbí.*To jsem rád.*Řekne upřímně. Sám se posadí na deku a zeptá se jí, jestli chce něco k pití a sám sobě nalije džus.*Máme tu pomerančový, jablečný.. a jahodový.*Vezme poslední do ruky a nalije jí do sklenice, kterou jí i podá. Pak se pohodlně posadí, rukama se zapře o zem a dívá se na klidnou hladinu jezera.*Jako malý jsem se tohohle místa bál. Ani nevím kdo, ale někdo mi nakecal, že se tu schovává vodník.*Uchechtne se.*A že stahuje pod hladinu zlobivé děti a protože jsem o sobě sám věděl, že nejsem andílek, kdykoliv jsme sem šli s rodinou na piknik, dostal jsem panický záchvat.

*Chce ty závody vyhrát a pak s cenou zamávat Sawyerovi před očima se slovy "Já ti to říkala. Kdo je nejlepší?" a u toho se na něj vítězně usmívat.* /Od teď budu pravidelně trénovat v jízdárně./ *Slíbí si a pak už jsou na místě a ona je z pikniku naprosto nadšená. Sedne si vedle něho a pak se ho zeptá, jestli má i jahodový džus, který je jejím nejoblíbenějším.* Super. *Usměje se nadšeně a pak si od něj džus vezme a s úsměvem se napije. Sleduje ho, jak se rukama zapře o zem a pak poslouchá jeho vyprávění a u toho se podívá na jezero.* Tys nebyl andílek, jo? Tebe si ani jako andílka nedovedu představit. *Řekne mu pobaveně.* Já se jako malá bála hrozně sov. U nás doma vždycky v noci houkali a máma mi jednou řekla, že každý dítě má za oknem na stromě sovu, která hlídá, jestli je to dítě hodný. Když neni, vyklove mu v noci oči. Radši jsem pak už sekala latinu. *Ušklíbne se pobaveně.* Jo, máma nebyla moc na mírnou a láskyplnou výchovu. *Uzná s uchechtnutím.*

*Podívá se na tři druhy džusů, které tu jsou. Mezi nimi je i jahodový, o který požádá Zoella, a tak jí ho i nalije a pak jí skleničku i podá. Pak si sedne více pohodlněji a zapře se i rukama. Přitom se dívá na hladinu jezera a vzpomene si na dobu, kdy byl malý. Jeho rodiče byli v pořádku a oni byli šťastná rodina. Řekne jí příběh, jak sse sem vždycky bál chodit, kvůli vodníku, o kterém si myslel, že jej stáhne do vody, protože jak mu někdo nakecal, stahuje pod vodu děti, kteér zlobí. Což byl přesně jeho případ. *Do andílka jsem měl vždycky daleko.*Uchechtne se. Poslouchá ji a pak se zasměje.*Zrovna jsem chtěl poznamenat, že tvoje máma měla velice zajímavou taktiku výchovy dítěte../Já mám vážně skvělý rodiče./*Zase si na ně vzpomene. Po rande ještě dneska zajde na ošetřovnu, sice tam byl ráno, ale chce je navštívit ještě teď. Doktor říká, že pacient v komatu může slyšet hlasy, proto tam chodí a doufá, že ho slyší. Vypráví jim o tom, jak jde Selekce o sourozencích a několikrát se omluvil za své chování.*

*Vezme si od něj sklenici s džusem a pak si poslechne jeho vyprávění o tom, jak se bál chodit k jezeru, protože věřil na vodníka, který si bere pod vodu zlobivé děti. Nedokáže si ho představit jako hodné dítě, takže chápe, proč byl tak vyděšený.* Vypadáš na to. *Uchechtne se pobaveně a pak mu řekne, jak se ona bála sov, protože jí její máma řekla, že zlobivým dětem v noci vyklovou oči.* /To je jeden z důvodů, proč mi máma vůbec nechybí./ A tohle nebylo všechno. Podobný historky jsem slýchala od často a nejen o sovách. Horší je, když tomu fakt jako dítě uvěříš, máš z toho mindráky a pak se toho nemůžeš zbavit ani v tomhle věku. *Potřese pobaveně hlavou. Ona to zná moc dobře. Pořád se bojí dost věcí, které jí matka navykládala během její "láskyplné" výchovy.*

*Řekne jí příběh z dětství a poznamená, že on andílek rozhodně nebyl, cože je taky důvod, proč se tak bál sem chodit. Věděl to o sobě a když sem tedy měli jít, brečel a vždycky se držel dále od vody.*Vypadám jako andílek jo? To jsi asi první člověk, který mi to řekl.*Uchechtne se. Když pak zjistí, že se bála sov, protože jí její matka vykládala, že jí vyklovou oči, pomyslí si o její matce něco ve stylu, že je to bbláznivá ženská, ale nahlas to neříká, přece ji nechce nějak urazit. Ale zmíní, že má vážně zajímavé výchovné praktiky a je osobně vážně rád, že on má rodiče normální. I když.. normální je dost silný slovo, spíše ne tak šílené, aby svým dětem říkali podobné věci.*Věřím, že to musí být hrozný, ale neboj, soby ti vážně nic neudělají.*Usměje se na ni. Pak si vezme jeden koláček, který tu je, si ho a pak se postaví. Přejde blíže k jezeru, vezme plochý kamínek a pokusí se hodit žabku, což se mu jako vždy nepodaří. Nahlas si povzdechne.*Házet žabky je strašně těžký.*Postěžuje si. Nikdy mu to nešlo.*

*Po jeho slovech se zasměje.* Ne. Myslela jsem to tak, že vypadáš na to, že máš do andílka hodně daleko. Promiň za zklamání. *Omluví se mu pobaveně a pak mu řekne o výchově, jakou měla ona, týkající se vyklování očí, utržení rukou a podobných historek, na které si přeje zapomenout.* Těch už se tolik nebojim. *Potřese pobaveně hlavou.* Neni to ale vtipný? Že rodič ti něco říká, abys byl hodnej a neštval to a funguje to na tebe i v dospělosti? /Pojďme poděkovat všem rodičům, co způsobují svým dětem doživotní traumata./ *Uchechtne se v duchu a pak sleduje, jak si bere koláček a jde k jezeru. Když vidí jeho nepovedenou žabku, se smíchem se postaví a dojde k němu. Cestou sebere plochý kamínek a hodí dost povedenou žabku. Vítězně se na něj zazubí.* Pokud závodíš na koni stejně jako házíš žabky, tak jsem v klidu. *Prohlásí pobaveně.* Nesmíš tolik natáčet tu ruku dolu, musíš jí mít vzpřímeně. *Poradí mu.*

*Uchechtne se.*To je v pohodě, máš pravdu. Andílek rozhodně nejsem a ani si nedělám o tomhle falešné naděje.*Řekne popravdě. Ví jaký je a že jestli existuje něco jako peklo a nebe, skončí jednou v tom horším. Pak zjistí, co říkala Zoelle její matka a sám to nechápe. Jak to mohla udělat? Dívky je mu i celkem líto a je rád, že on má rodiče, kteří mají ještě rozum.*/Jestli se vzbudí, musím se jim za všechno omluvit, jestli ještě není pozdě a oni na mě nezanevřeli./Máš to v sobě prostě vsugerovaný. Osobně když projdu občas kolem toho jezera taky mám trochu divný pocit.*Přizná. Vezme si jeden koláček, který sní a pak se vydá k jezeru, kde se pokusí hodit žabku. Nikdy mu to nešlo, i když se jej to táta snažil naučit. Je na tohle prostě levej a tuší, že se to asi nikdy nenaučí a všem bude svýma žabkama jen pro smích. Sleduje, jak Zoella hodí povedenou žabku a otráveně zamručí.*Já jsem dobrý jezdec.*Uchechtne se.*/Však jen počkej a uvidíš./*Vezme si další kamínek a poslouchá její radu. Chápavě přikývne. Ruku drží více vzpřímeně a pokusí se hodit další žabku.*Odrazilo se to!*Vykřikne šťastně jako malé dítě. Sice se to odrazilo jen jednou, ale i to je úspěch.*Tohle mi nikdo neuvěří.*Zasměje se.*

*Pobaveně přikývne a nijak už konverzaci ohledně toho, jaký je a není Saw andílek, nekomentuje. Řekne mu, jaké historky si vyslechla během svého dětství od své matky. Ona je na to zvyklá a naučila se s tím žít, i když se vždycky v noci s trhnutím probudí, když uslyší sovu nebo další věci, týkající se jiných historek. Tohle se s ní asi bude táhnout celý život. Snaží se to brát s humorem a nestěžovat si. Zvlášť ne před Sawyerem, který má už i tak starostí nad hlavu a nepotřebuje ještě zatěžovat hlavu jejím strachem ze sov.* Jo, vsugerovaný. *Přikývne a pak sleduje jeho neúspěšný pokus o žabku a následně sama přejde k jezeru a jednu bez problému hodí.* Jo, a já jsem Santa Klaus, co si po nocích hraje na vlkodlačí veverku. *Mrkne na něj pobaveně a pak mu poradí, aby měl ruku při házení více vzpřímenou a když vidí, jak se kamínek po vodě jednou odrazil usměje se. Její úsměv se ještě víc rozšíří, když vidí Sawyerovu nadšenou reakci. Vypadá jako malé dítě.* /Je to roztomilý./ *Proběhne jí hlavou.* No vidíš. Jsi skvělej. Zkus to ještě jednou, tentokrát se odrazí určitě víckrát. *Usměje se na něj.*

*Poznamená, že je to prost už vsugerovaný strach. On taky často přemýšlel o tom jezeře až má z něj taky divný pocit, když je takhle vedle něj. Pak se pokusí hodit žabku, což skončí tím, že kámen dopadne na dno jezera, protože se neodrazí ani jednou.*/Jako vždycky./*Uchechtne se po jejích slovech.*Dobře, vlkodlačí veverko, mám pro tebe přezdívku.*Zazubí se na ni. Poslechne její radu. Nedá nic za to, aby to zkusil a kamínek se skutečně odrazí o vodní hladinu a jemu se poprvé v životě podaří hodit menší žabku. Je z toho nadšený jako malé dítě o Vánocích.*Já vím, nejlepší..*Pohodí nafoukaně hlavou a pak se sám sobe uchechtne. Zvedne další kamínek a zkusí to znovu. Zase se odrazí jednou. Pokrčí na to pořád s úsměvem rameny.*Aspoň něco. To se ještě dopiluje. Budu sem chodit trénovat žabky. A vždycky si u toho vzpomenu na tebe.*Mrkne na ni s úsměvem.*

*Pobaveně poznamená, že jestli je on dobrý jezdec, tak ona je Santa Klaus, který se po nocích vydává za vlkodlačí veverku a po jeho slovech se zasměje a protočí očima.* Do zítřka jí zapomeneš. /Snad./ *Doplní si v duchu a je odhodlaná pro něj taky něco vymyslet. Rozhodně neplánuje zůstat pozadu. Pak mu poradí jak házet žabky a usměje se, když vidí jeho nadšenou reakci potom, co se kamínek jednou odrazil od vodní hladiny. Po jeho nafoukaném pohození hlavou nadzvedne obočí.* Páni. A já si doteď říkala, že nejsi tak namachrovanej debil, co je schopnej jenom nosit korunku. *Založí si ruce na hrudi, ale v jejích očích jsou pobavené jiskřičky, které prozrazují, že to nemyslí vážně, ale jenom ze srandy. Sleduje ho, jak to zkusí znovu a pak se usměje.* Páni, tak to je mi ctí. *Dojde za něj a cestou vezme další plochý kamínek.* Tenhle je ideální. Teď se ti povede hodit pořádnou žabku. *Oznámí mu a pak mu dá kamínek do ruky a stoupne si za něj, aby mu ukázala, jak má ruku správně držet.* Spolu, dobře? *Pak chytne zezadu jeho ruku, kterou nasměruje a pohybuje s ní tak, jak je potřeba pro pořádnou žabku.* A teď už jí jenom stačí hodit. *Pořád drží jeho ruku, aby mu jí držela ve správné pozici a vyhlíží žabku, která se jistojistě odrazí od vodní hladiny vícekrát.*

*Potřese hlavou.*To si nemyslím, vlkodlačí veverko.*Zazubí se na ni. Tohle se snad zapomenout nedá. Pak se pokusí hodit žabku, což se mu nikdy nepodařilo. Vždycky se ten kámen hnedka potopil ke dnu jezera. Když mu ale Zoella poradí, podaří se mu to, třebaže se na to prvně díval také skepticky. Ale k jeho překvapení se mu to podaří Jeho obličej se rozzáří jako malému dítěti o Vánocích. Je z toho vážně nadšení, jak dlouho z ničeho.*Tss.. právě jsi mě nazvala debilem jo?*Nadzvedne obočí.*Abych tě nenechal popravit.*Řekne co nejvíce vážným tónem, ale protože nedokáže potlačit pobavený úsměv, jde na něm vidět, že to jen myslí z legrace. Pak se tomu i krátce zasměje se nechá to být. Zkusí to znovu a kamínek se zase jednou odrazí. Je odhodlaný sem chodit trénovat u toho si vždycky vzpomene na ni, jako na dívku, která jej to naučila. Když mu dá kamínek do ruky a stoupne si za něj, pousměje se nad tím. Nechá, aby ho navigovala, jak na to.*Dobře.*Řekne a pak chvilku počká, než se zase pokusí o žabku. Ta se tentokrát odrazí třikrát. Zase se usměje a otočí se na Zoellu.*Za chvilku budu moct na mistrovství v házení žabek, díky mé skvělé trenérce určitě vyhraju zlato.

*Potřese nad ním pobaveně hlavou a pak sleduje jeho pokusy o žabku, přičemž se mu snaží poradit, aby jí dokázal hodit dobře a ona se pořádně několikrát odrazila od vodní hladiny. Když vidí jeho nafoukané pohození hlavou, nadzvedne obočí a založí si ruce na hrudi. Po jeho otázce se její pobavené jiskřičky v očích zablýsknou ještě více.* Ano, přesně tak. *Přikývne a pak se sebevědomě pousměje a přejde k němu.* To by si na to vaše Výsost musela nejdříve troufnout. *Řekne mu a jeden koutek rtů jí povyleze nahoru, při potlačování úsměvu. Chvilku se mu dívá do očí, jakoby tam hledala, jestli by toho byl doopravdy schopný, protože přece jen tak trochu porušila pravidla Selekce a ví, jaký je za to trest. Pak přejde za něj, chytne jeho ruku a spolu s ním hodí žabku, která se od vody třikrát odrazí. Usměje se a když se k ní otočí čelem, jeho ruku pustí.* Aby mohl nějaký učenec na mistrovství musí nejdřív překonat svého učitele. A pak to mistrovství musí taky existovat. *Pronese pobaveně.* Ale jo, zlepšuješ se. *Uzná nakonec.*