Velký Taneční sál

*Dojdr s kyticí v ruce a pohledem vyhledá Kasey. Není si jistý, jestli by se nelekla, kdyby udělal to co vždy. Tedy chytil ji ze zadu jako vždy. Proto jde normálně aby ho viděla a čím blíže je, tim větší má úsměv. S úsměvem ji předá kytici a hned se nestalo více usměje, když vidí její výraz.* Nemáš zač, jsem rád že se ti líbí. *Poškrábe se nervózně na zátylku a sleduje ji jak otevírá krabičku. Nebyl si jistý, jestli ji spíše nekoupit něco jednoduššího, ale nakonec vybral tenhle.* Že se ptáš. *mrkne na ni a převezme si ten řetízek, aby ji ho mohl zapnout. U toho ji nezapomene pohladit a nakonec se přeci jen k jejímu uchu nakloní.* Jsem rád, že jsem tě tu našel a ru kytku si mi neomlátila o hlavu. *Zašeptá pobaveně a potom zas přejde před ní. Když i ona mu dá dárek, překvapeně vykulí oči.* /Dárek na Valentýna mi nikdo ještě nedal. Pokud tím nemyslím ty upřímné dárky a nemyslím ti něco v posteli./ To jsi nemusela. *Zavrtí hlavou ale i tak krabičku otevře.* Kasey, to... Nemám slov. Moc děkuji.To je nádherné. *Poví upřímně a při pohledu na pranicko si uvědomí, že ji napsal pozvání na po Valentýnskou večeři. Z pod saka vytáhne menší papírek z ohnutým rohem, který se snaží ještě narovnat. To písmo taky není zrovna krasopis, ale snaha byla. Předá jí to a přičichne si k sušenkách.* To je škoda sníst. *Zamumlá s pořád s nosem v krabičce. Když pohled zvedne, neunikne mu pohled na královský pár a při tom pohledu se zastydí.* /Dobře, můžu po tomhle říct, že jsem s mým dárkem pro ni snažil?/

*Občerstvení jí pro dnešní den zajímalo nejvíc. Možná by se mohla přejíst a prasknout, přece kdyby z ní byla velká koule, vypadala by podivně. Skoro jakoby nevnímala co se děje, do doby než se zhasnou světla a nastane ona tma. Její pohyb totálně strne, a jediné co dokáže, je se otočit a pozorovat co se to tam děje. Muž po muži přicházející ke královně s růžemi, dokonalé romantické gesto. Takové, že jí z očí při celém tom sledování žádnou téct slzy po tváři, které si sama neuvědomuje. Než nakonec do sálu příjde i samotný král, který udělá to co udělá. To už i jí samotnou donutí se posadit na nejbližší židli. Netuší co se to dělo, ale poslední dobou se zdá být citlivější na všechny podněty kolem sebe. I ty které se jí samotné netýkají.*

*Dojde do sálu, kde hned najde Vic, které dá květinu a pak sjede nedůvěřivým pohledem Jaspera.* Zatím jsem mu neurval žádnou část těla. *Odpoví potichu Vic a pak zareaguje na omluvu Jaspera.* Je to v tvym vlastnim zájmu. *Pokrčí rameny a nadzvedne obočí, když slyší o dvojčatech.* Rovnou dvojčata, jo? Páni. *Oplatí Charity objetí a po jejích slovech si povzdychne.* Dávám mu další šanci. Proto ještě dejchá. *Odpoví jí tichým hlasem, aby to slyšela jenom ona a pak je nechá odejít na parket a povzdychne si, když vidí reakci Vic, která od něj odstoupila. Prohrábne si nervózně vlasy a pak udělá krok směrem k ní.* Vic... Promiň, já vím, o čem jsme mluvili.. Ale já to nedokážu.. Ne, dokud neuvidím, že ten jejich vztah je stabilní. Od začátku tohohle roku vypadal Charity spokojená tolikrát a on jí stejně zlomil následně několikrát srdce. Chci si být jistý, že se to už nebude opakovat. Víš, že nedůvěřuju lidem bez důkazů. A zvlášť lidem, který mě už podrazili. *Řekne jí a jeho pohled zjihne, když se jí podívá do očí.* Nezlob se na mě.

*Usměje se, když jí Bastien přinese dárek. Vážně je za to ráda a ty květiny jsou nádherné a i krásně voní. Poděkuje mu za to a pak si všimne krabičky, kterou hned otevře. Sice má ráda spíše jemnější šperky, tenhle řetízek se jí neskutečně moc líbí. Vyndá ho z krabičky opatrně a požádá Bastiena, jestli jí ho nezapne. Vděčně se na něj usměje, když ten řetízek vezme a přistoupí k ní zezadu. Když ji u toho ještě pohladí, usměje se a jakmile se skloní k jejímu uchu trochu se začervená.*Proč bych to dělala? To, že jsem zapomněla na to, co mezi námi bylo předtím neznamená, že bych ti ji o hlavu měla omlátit.*Usměje se pobaveně. Ona sama pro něj má dárek, který mu taky předá. Doufá, že se mu to bude líbit. Jí se dárek od něj líbí.*Já vím, ale chtěla jsem ti udělat aspoň trochu radost.*Řekne mu.*Nemáš zač, jsem ráda, že se ti to líbí.*Šťastně se usměje. Sleduje, jak vytahuje papírek, kterému se ještě snaží narovnat roh. Nadzvedne obočí a pak si ho od něj vezme a přečte.*Moc ráda s tebou půjdu na večeři.*Přijme jeho pozvání. Na rande ještě nebyla.*/Nebo možná ano, ale nepamatuju si to./Když tak udělám další, když budeš chtít.*Slíbí mu. Když pak zhasnou světla poskočí a přitiskne se k Bastienovi, protože se lekla a první co ji napadlo bylo, že útočí rebelové. To se ale naštěstí nestalo a ona si oddychne.*Málem jsem chytila infarkt.*Zamumlá a trochu se od něj odtáhne.*Promiň.

*Sleduje reakce všech v sále a i svých dětí na novou barvu jejích vlasů a na jednu stranu je pod tíhou těch pohledů trochu nervózní a na druhou je ráda, že je všechny překvapila. Nedokáže ovládat své oči, které pořád sjíždějí ke vstupu do sálu. I když moc dobře ví, že Keenan má práci a chápe to, stejně by si přála, aby tady byl, když po sále sleduje ty zamilované páry. Po nějaké chvíli se v paláci setmí. Hned se napne a ztuhne, protože si vzpomene na jeden z posledních útoků, který začal tím, že se v paláci zhaslo a následně se ozvaly výstřely a celý sál vzplál. Jenže nic takového se nestane a do sálu vejde jeden sluha s pugétem růží. Zmateně ho sleduje a když se k ní přiblíží postaví se a vezme si od něj pugét. Když zjistí, že jsou od Keenana, přikývne a poděkuje mu. Stejně by ale byla radši, kdyby tu byl Keenan s ní. Nemá moc času nad tím uvažovat, protože do sálu vejde další sluha s pugétem a ona nechápavě sleduje, jak se postupně pugéty hromadí u svých nohách. Toto gesto jí samo o sobě dojme a když pak uvidí ve dveřích stát Keenana, její oči se zalijí slzami dojetí a sleduje ho, jak se k ní blíží. Poslouchá jeho slova týkající se pugétů a znovu se po těch květinách rozhlédne a překryje si pusu rukou. Je to naprosto dokonalé. Vezme si od něj dvě růže za tento rok a pak přikývne a rychle si setře pár slz, které jí stekly na tváře.* Miluju tě, Keenane. *Vydechne a snaží se rozmrkat další slzy, které se jí vhání do očí. Jenže pak si Keenan klekne a ukáže jí šperky a ona vykulí překvapeně oči. Pak si Keenan všimne jejích vlasů a ona se potichu uchechtne.* Změna je život, lásko. Ale jedna z věcí, které se nikdy nezmění je to, že tě miluju. *Usměje se na něj zamilovaně a pak k odloží květiny, které měla v rukou na trůn a dojde ke Keenanovi.* Jsi dokonalý. Tohle je .. perfektní. Děkuju. *Podívá se na něj dojatě a pak si od něj vezme šperky a pousměje se.* Černá... Máš pořád stejně skvělý vkus. *Usměje se na něj s menším pobavením a v jejích očích je vidět všechna ta láska, kterou k němu cítí a to překvapení z toho všeho, co se teď odehrálo.*

*Valentýn nikdy nějak neslavila a tento rok to taky neměla v plánu. Nicméně když ji přišlo pozvání od Mionela bylo jí trapné odmítnout, takže teď sedí před zrcadlem a doděláva poslední úpravy. Jakmile se ozve zaklepání na dveře její komnaty, vydá se otevřít a když uvidí Mionela s úsměvem na tváři ho pozdraví. Pak ho sjede pohledem a řekne, že se sice vyfiknul, ale na prince Krasoně to nemá. Po jeho slovech se pousměje. Pak se trochu začervená a vezme si od něj růži* Děkuju.*odmlci se a odchytne jednu komornou a dá ji růží se slovy, aby sehnala vazů a následně to dala do její komnaty.* Jasne, jdeme.*prijme jeho ramne a v tichosti spolu dojdou do sálu. Stihnou to těsně předtím, než se setmí. Nevi o co jde a lekne se, že opět zaútočili rebelové. Pak se ale začnou objevovat komorníci a ji dojde, o co jde. Zatáhne Mionela stranou aby nezavazeli a sleduje celou scénu včetně maminy reakce.* To je krásný.*řekne potichu* Asi bych měla jít na chvilku za nima. Jdeš taky?*řekne jakmile se rozsvítí zpět světla*

*Je rád, že mu nedala kopačky a vše si od něj převzala bez problémů. A taky že se ji asi řetízek líbil, protože sam nemohl vybrat jaký ji dá a tenhle mu padl do oka. Samozřejmě, že ji řetízek zapne ale nakonec neodolá k naklonení se k jejímu uchu.* Ja nevím, jen jsem se připravoval vážně na vše. Človek nikdy neví. *Odpoví ji pobaveně a pokrčí rameny. Následně si od ni taky převezme dárek, ze kterého je moc nadšený.* Udělala jsi mi velkou radost. Vážně. Vážím si toho. *Věnuje ji úsměv a potom ji ještě předá papírek s pozvánkou.* To jsem rád. *Zamumlá potěšeně a už se té jejich společné večeře nemůže dočkat. Když se zhasne a Kasey se k někomu natiskne, nevadí mu to. Však je tu od toho, aby tu byl pro ni. Rukou ji obejme a sám se začne trošku ohlížet. Když se ale rozsvítí, na Kasey se usměje a nechá ji trochu odstoupit.* V pohodě. Jsem tu pro tebe, kdykoliv. *Zamumlá zamilovaně a není scbopný od dotáhnout zrak.* /Ještě že to rebelové nebyli, nechtěl bych aby se bála a něco se jí hase stalo až bych ji jalo vždy nedokázal ochránit./ *Pohled radši přesune na zem, aby se zas necítil špatně, že ji nedokázal chránit.*

*Je nadsena z toho, ze ma kosik plny bonbonku a muze je rozdavat jinym. Cestou k trunum se u par lidi zastavi a nabidne im a potom uz jde k trunum, kde sedi jeji starsi braska Sawyer a samam mu nabidne a poradi, jaky bonbon by si mel vzit a usmeje se.* Jo! Ja jsem to rikala, ze jsou dobre! *Rekne nadsene a jakmile slysi, ze pro ni ma braska darek, odlozi kosik na zem a nadsene zatleska a hopsa jako maly hopik. Rozzari se ji ocka, kdyz vidi zabalenou krabici a hned ji da na trun kde sedava jeji tatka a rozbali jej a nadsene ji sviti ocka a hned vezme sprej na vlasy a nadsene vypiskne a dekuje svemu braskovi, ktereho nakonec obejme a potom uz chce nadsene ukazat darecky i mamce, ale zarazi se stejne, jako vetsina lidi a kouka se na miamcine vlasky a nakonec ji je nadsene pochvali a po mamcinych slovech se zasmeje.* Ne! Ariel uz je mami, takze nemuzes byt aiel mami" *Zasmeje se a nakloni hlavu n stranu.* Ale jsou moc krasne mami! a vypadas tak tak jinak, ze jsem si chvilku myslela, ze nejsi ani moje mamka. *Rekne a potom koukne na Sawyera a schova ruku se sprejem za zada.* Ne! Ne! Nemsis nic vymenovat! Kdyz nebudu mamka budu aspon Keira! Ta z Barbie! *Mluvi nadsene a potom chce mamce ukazat, co jeste dostala, kdyz se setmi a ona rychle hupsne k Sawyerovi a obejme ho.* Co se deje?.. *Zamumla zmatene a potom s diva, jak k jejich mamince jde komornik a nese ji kyticky a zaujate to sleduje a cim vice je kyticek tim vice ji zari oci.* Ju.. tolik kyticek mami" *Potom sama vezme od posledniho puget a nadsene se zubi a potom jen vykoukne z oza kytice a vidi tatku a stridave se diva, jak na mamku tak na tatku a potom dohopsa k sawyerovi i s tim pugetem.* Mamka ma narozeniny? Tolik kyticek a tatka ma pro ni daek. Ma i pro me darek? *Zajima se.* Ja chci taky neco. *Zacne nafukovat tvaricky,*

*Když se nakloní k jejímu uchu a zašeptá do něj, trochu zčervená. Zeptá se nechápavě, proč by mu to měla omlátit o hlavu. S úsměvem zavrtí hlavou.*To bych nikdy neudělala.*Ujistí jej. Pak mu dá dárek, který pro něj měla ona a je ráda, že se mu líbí. Ví, že to dělat nemusela, ale chtěla. Přijme i jeho pozvání na večeři. A popravdě se na to těší. Pak zhasnou světla a ona se díky tomu natiskne na něj, lekla se. Rozhlíží se kolem, aby zjistila, o co jde a pak, když to zjistí, uleví se jí a oddychne si. Omluví se mu a trochu se od něj zase odtáhne. Teprve teď zjistí, že ji objímá rukou, pousměje se nad tím.*Děkuji.*Zase k němu přistoupí blíže, aby ji mohl objímat lépe a nemusel tolik natahovat ruku, navíc je jí to příjemné. Když vidí, jak sklopil pohled k zemi lehce se nad tím zmateně zamračí.*Co se stalo?*Zeptá se jej. Ani si to neuvědomí a položí mu ruku na tvář, aby se na ni podíval a zároveň ho i trochu pohladí. Bojí se o něj, neví, co se stalo, že se najednou zatvářil takhle. Nechce ho vidět, jak se trápí, chce ho vidět se usmívat.*

*Nelíbí se jí slova ani jednoho ani druhého z nich, tušila že tohle příjde, ale aspoň dnes se mohl trochu krotit. Kazit svátek lásky negativními myšlenkami se sem prostě nehodilo. Ona sama se z toho necítí, kdoví jak nejlíp. Překvapená vykulí oči, když Charity svého bratra opraví. Dvojčata, tak to ani ona samotná nečeká. Doufá, že to ti dva zvládnout a ona ráda kdykoliv vypomůže, děti má ráda. Ohlédne se zase zpátky na Jonase . S tím, že si založí ruce na hrudi.*Jenže, měl bys někdy naslouchat tomu co říkám, né to jen vypouštět jedním uchem ven.*Našpulí naštvaně spodní rtík, málo co se jí znelíbí, ale zrovna tohle to vážně je. Zadívá se mu do očí než si zase povzdychne. Nečekala, že tohle mezi nimi příjde tak moc brzo, rozepře, nepohodnutí. *Možná, tohle byl špatný nápad.*Zamumlá šeptem a skloní pohled do země. Musí to říct nahlas, i když jí samotnou to trhá uvnitř.*

*Je rád, že tím dárkem Edelynne očividně potěšil. Mámu ujistí, že ta barva vydrží jen pár dní, aby jí dovolila si ji na vlasy i dát a usměje se, když se to tak stane. Navrhne Edelynne, že tu barvu může i vyměnit, pokud chce být jako máma.*Neboj, nevyměním ji.*Ujistí ji, nemusí ji schovávat za zády. Najednou zhasnou světla a on se napne, lekne se, že zase útočí rebelové a automaticky, když k němu Edelynne přiskočí, ji schová za sebe. Ale pak sleduje prvně zmateně co se děje. Po chvilce mu to dojde a on si oddychne.*/Díky tati, za působený infarkt./*Poděkuje mu ironicky v duchu. Když Edelynne vezme poslední pugét potřese nad tím hlavou.*Ne, nemá narozeniny. Je Valentýn.*Připomene jí.*To nevím.*Řekne upřímně.*Vždyť jsi dostala ode mě, to ti nestačí?*Zeptá se pobaveně.*Ale mám pro tebe nabídku. Plánuju rozdávat ještě pár dárečků, pro účastnice Selekce, nechceš je rozdávat se mnou?*Zeptá se jí.*Pomoc by se mi hodila.*Doufá, že ji tím potěší. Když se světla rozsvítí a táta dá mámě dárek, vzpomene si na to, co pro ně kromě už poslaného oblíbeného vína má a to je zařízený pobyt, kde si mohou odpočinout. Přejde k nim a prvně se podívá na tátu.*Tati, prosím tě, jestli ještě něco budeš plánovat, můžeš mi to říct? Já mámě nic neřeknu, ale rád bych se vyhnul tomu infarktu.*Uchechtne se pobaveně a pak jim podá obálku.*To je pro vás.*Usměje se.*Můžete tam zadělat na nového Sawyera, protože jsem ze srandy něco pořídil i Jasperovi a až to uvidí, asi mě zabije.. Jdeme?*Zeptá se Edy.*

*Stále se na ni pobaveně dívá a ze srandy povysune obočí nahoru.* No jen aby. Takže ti klidně, nevím... Můžu dát k příštínu Valentýna pavouka nebo hada a nezabiješ mě? *Usměje se na ni nevinně. Je spokojený i po jejím přijmutí pozvání na večeři a už je celý nedočkavý. Nejradši by ji zařídil už dnes. Potom ale zhasnou světla a Kasey se k němu natiskne. Mu to teda vůbec nevadí, obejme ji jednou rukou a dívá s ekolem sebe. Když se rožne, překvapeně se podívá na královský pár. Pak si ale uvědomí, že kdyby to vážně byli rebelové, určitě by zas zklamal a nedokázal by ji ochránit. Pohled zabidne do země, ale stále ji jednou rukou objímá.* Vše je v pořádku. *Pohled zase zvedne a pousměje de na ni.* Jen jsem se zamyslel. *Vezme její ruku, kterou má u jeho obličeje do ruky a krabičku od ní položí vedle nich na stůl.* Jen jsem se zamyslel. *Zopakuje to, co řekl, ale potišeji neż předtím. Tou rukou, kterou ji drží tu její, proplete jejich prsty a pousměje se o něco víc.*

*Vytřeští oči.*Hada nebo Pavouka?*Ujišťuje se, že správně slyšela Zamrká a potřese hlavou.*No, tak jako nezabiju tě, ale nevím, jestli budu zrovna nadšená..*Uchechtne se.*Prosím tě, to nedělej.*Požádá jej. Je ráda, že ji pozval na večeři a nemůže se dočkat. Pak se lekne a natiskne se k němu. Přijde jí, že on ji ochrání, proto to udělá. Objímá ji jednou rukou, což je jí upřímně příjemné. Usmívá se, ale ten úsměv zase zmizí, když vidí, jak sklopil pohled. To se starostlivě zamračí. Zeptá se, co se stalo a přitom mu položí ruku na tvář, aby ho přiměla se na ni podívat. Když ji ujistí, že je v pořádku, usměje se na něj. Když chytí její ruku do té své, trochu mu ji stiskne na znamení, že je tady pro něj. Dívá se mu do očí, když proplete jejich prsty a jeho úsměv se rozšíří se usměje ještě více také ona. Ráda ho vidí takhle, šťastného. Po chvilce se podívá více dolů, na jeho rty a pak zase jemu do očí a trochu nervózně vydechne. Doufá, že teď nebude vypadat směšně nebo tak, ale nakloní se k němu a políbí ho na rty. Po chvilce se odtáhne. Protože cítí, že se červená, sklopí pohled, aby to zakryla.*/Kuci nečervenej se, přestaň, nedělej to../*Opakuje si v duchu.*

*To, co řekl Jasperovi myslel vážně. Opravdu mu nehodlá dávat další šanci, pokud to zase posere. Oplatí Charity objetí a momentálně se nedokáže radovat tolik z toho, že bude strejdou dvojčat, jako za jiných okolností. Když Charity s Jasperem odejdou, přejde blíž k Vic, která se od něj předtím odtáhla a trhá mu srdce, že je na něj naštvaná.* Já tě poslouchám a nevypouštím to. *Namítne.* Jenom prostě.... Nejsou to ani dva měsíce, co jsou spolu a on jí ublížil už tolikrát..... Je snad lidský, že se o svojí sestru bojím a nedůvěřuju mu, ne? Navíc jsem mu nic neudělal. Varoval jsem ho, to je všechno. *Snaží se jí to vysvětlit a po jejích dalších slovech na ní kouká a chvíli přemýšlí, jestli slyšel správně.* /Očividně máme s Jasperem něco společnýho.../ Jestli to tak cítíš... *Řekne potichu a nechá tu větu nedokončenou. Dokončení nepotřebuje, aby bylo jasné, co tím chtěl říct. Sklopí pohled k zemi a pak vydechne.* Promiň za zkažení dne. Měj se. *Rozloučí se s ní nakonec potichu a pak se otočí a se sklopenou hlavou se vydá k východu ze sálu, než stihne pokazit daleko víc věcí.* /Jestli si myslí, že to byl špatný nápad, tak to prostě musim respektovat... Nemá smysl jí přemlouvat.. To se radši budu klidit z cesty, aby našla štěstí jinde../

*Jen co se k ní rozhodl přiblížit, jenom zamručí. Sice chápe, to co jí říká, ale v žádném případě se jí to nelíbí. Ona se s ním nechtěla dohadovat, o tom jak on nemá rád Jaspera. Ti dva spolu nedokázali snad být ani v jedné místnosti.*Lidi si ubližují i nevědomě. Nevaroval, spíše jsi mu doslova vyhrožoval...v tom je rozdíl.*Zavrtí nad tím jednoduše hlavou. Tohle její slova, jeho slova...trhají jí zevnitř na kousky.*Já... *Chce něco namítnou, jenže to už je k tomu očividně pozdě.*Jonasi, né!*Vyjíkne poměrně nahlas, z očí jí přitom vytrysknou slzy, je jí možná více než do breku. Přitom se sesune k zemi do sedu. * Udělal to...řekl, že to neudělá. *Mumlá jedinou větu pořád dokola, rozhodně není v pořádku.*

*sleduje události v sále. Od té doby co přišla se nic moc nedělo. Princ si povídal se sestrou a pak všechna světla zhasla. To co se dělo poté bylo jako z romantického filmu. Začínala být trochu ospalá a valentýnka v její ruce vyloženě vybízela k ožmoulávání okrajů.*

*Dneska je oslava narozenin jeho nejmaldší sestry. On jde do Velkého tanečního sálu v černém obleku s tmavě modrou kravatou.*/Edelynne by byla nejraději, kdybych na sobě měl asi růžovou, ale do toho mě nepřinutí../*Pomyslí si. Jde na ples bez dárků, ty mu přinesou služebné, až dá pokyn. Chce počkat na jeho malou sestřičku. Když vejde do sálu všimne si, že je vyzdobený jak si Edelynne přála. Raději to nekomentuje. Sedne si na trůn a dívá se po sále. Mezi hosty, kteří zde už jsou přítomní hledá známou tvář. Sál je vyzdobený ve stylu barbie, ledového království a berušky a kocoura. Všech pohádek, které má ráda. A on sedí uprostřed toho všeho na trůně, na kterém jsou taky pověšené balonky.*/To si ze mě dělá fakt někdo srandu../*Nějak se mu nelíbí, že tady sedí vedle růžových balónku, které mu létají nad hlavou.*/Ty šňůrky na kterých je to pověšený jsou nebezpečný, ještě se mi to obmotá kolem krku a já se oběsím./

*Dneska má něco jako její sestřenice Edelynen narozeniny. Samozřejmě pro ni má i menší dárek, vlastnoručně upečené koláčky, jahodové a pak taky plyšáka, Olafa z pohádky Ledové království. Doufá, že se jí bude líbit. Na sebe si pro tuto příležitost vzala červené šaty. K tomu má ladící lodičky a lak na nehty má také podobnou barvu. Líčení je jen jemné, jako vždycky. Náušnice jsou do zlatova. Má vysoký drdol a u obličeje jeden schválně uvolněný pramínek. Jakmile vejde do sálu, pozastaví se nad tou výzdobou. Pak nad tím potřese hlavou a raději si stoupne bokem. Uvažuje, jestli půjde Edy popřát osobně a nebo jí ten dárek dá jen na stůl, kam se dárky také mohou odložit.*/Ještě uvidím, co později./

*Narozenin Edelynne se upřímně dost obává. Zná svou sestřenku a je připravená na naprosto šílenou výzdobu, ale jakmile vejde do sálu, i tak ji to jak to tam vypadá překvapí. Chvilku to zpracovává, než si stoupne k oknům. V ruce má dárek, který pro Edelynne koupila. Jsou to šaty, menší kopie šatů, které má Elsa. A ne jen tak nějáké levné, které koupíte v obchodě, jako normální šaty na ples. Pak taky ještě menší náušnice, ve tvaru motýlků. Ale stejně více počítá s tím, že se jí budou líbit ty šaty.*

*Několikrát se podívá na komorné, jestli skutečně myslí její šaty vážně. Nebyly ošklivé, ale ta barva jí připomíná cukrovou vatu. A cukrová vata slova, která jí Sawyer jednou řekl. Musí se nad tím začervenat, dnes se za své vlasy schovávat nemůže, když je má pečlivě učesané. Proto počká než červená úplně z jejich tváři zmizí, potom se rozhodne vydat rovnou do sálu. Cestu tam si pamatovala, jediné co se jí přehrávalo v hlavě, že neměla žádnou možnost sehnat malé princezně dárek. Z paláce nemohla nikam, a pověřit tím někoho cizího jednoduše nemohla. V sále se rozhlédne kolem sebe, vypadalo to tu rozhodně zajímavě. Pohled jí padne na Sawyera na trůnu,  Pobaveně se  usměje, když ho vidí v obklopení tolika růžové.*

*Dneska jsou narozeniny její mladší sestřičky Edelynne. Jednu polovinu dárku nechala komornym, které ji to přinesou až je zavolá a druhou, malou krabičku s náušnicemi stejnými jako má Beruška ze její oblíbené pohádky, drží v rukou. Dokáže si živě představit, jak bude sál vypadat. Chtěla se tam jít podívat už dřív, ale nakonec se nechala překvapit. Má na sobě sedo-modre šaty poseté trpytkami, které mají na zádech výstřih. Líčení má jemné a na krku má náhrdelník ladící s náušnicemi. Zrovna míří do sálu když zahlédne Mionela, jak postává jen kousek od dveří do sálu* Ahoj.*řekne jakmile k němu dojde a její hlas zní jinak než normálně.* Jdeš dovnitř?*zeptá se ho s úsměvem a jakmile ji odpoví že ano, vydá se spolu s ním do sálu. Jakmile jsou uvnitř vykulí oči. Tohle je ještě horší, než si představovala. Jakmile si všimne, že Sawyer sedí na trůnu s růžovými balonkami má co dělat, se aby se nerozesmala. Po boku Mionela zamíří k trunum a koukne na Sawa* Pani, Edelynne výzdobou vážně nešetřila. Na tvém trůnu si dala obzvlášť záležet.*řekne pobaveně*

*Když si přečetl nejnovější číslo Illea News, měl co dělat, aby nerozmlátil celou komnatu. Všechny ty fotky, které tam dali ho dost vytočili. Konečně to s Charity urovnal a vypadalo to, že budou konečně šťastní a oni prakticky napíšou, že jí podvádí. Četl to chvíli předtím, než šel do sálu, takže s ní ještě neměl šanci mluvit. Jeho pevně zatnutá čelist a napnuté svaly v zádech dost jasně mluví o jeho momentálním rozpoložení.* /Asi bych měl mít úsměv na tváři a radost kvůli Edelynne, ale teď to prostě nejde./ *Honí se mu hlavou, ale ví, že se bude muset na akci přemoct a usmívat. Dojde do sálu a radši se moc nerozhlíží po výzdobě i když jen díky perifernímu zraku má pocit, že z toho oslepne.* /Lepší je i ta ošetřovna./ *Pomyslí si, když míří k trůnům, kde je už jeho starší bratr. Pozdraví ho kývnutím hlavy a pak se posadí na svůj trůn a prsty zatne ho opěrek. Pořád s ním cloumá vztek a upřímně se bojí, jak to všechno vezme Charity.* /Ta z toho stresu za chvíli potratí.../ *Nejraději by sklopil hlavu do dlaní a povzdychl si, ale ví, že jsou tady reportéři, kteří určitě čekají na jeho reakci, proto se to snaží co nejlépe skrývat.*

*Na dnešní akci samozřejmě nesmí chybět. Není jí sice úplně dobře a nejradši by zůstala v komnatě, kde by nehrozilo, že omdlí kvůli motání hlavy. Ale jsou to narozeniny její dcery, která pro ní, stejně jako ostatní její děti, znamená celý svět a pro ní se přemůže, i kdyby měla hned na to umřít. Barvu v obličeji se pokusila aspoň trochu dohnat makeupem a pak se vydá do sálu, kde na ní opět dost lidí kouká díky nové barvě jejích vlasů. Ví, že bude trvat delší dobu, než si na to všichni zvyknou, ale i tak by dneska uvítala, kdyby všechny ty pohledy směřovaly jinam. Dojde ke trůnům, kde už vidí sedět své dva syny a v sále zahlédne Liu s Mionelem. Na všechny se pousměje a pak se posadí na svůj trůn dřív, než se jí stihne kompletně zatmít před očima. Dárky pro Edelynne má připravené v malé místnůstce hned za trůny a je opravdu zvědavá na její reakci.* Ahojte, zlatíčka. *Pozdraví Jaspera a Sawyera. Ráda by je objala, ale teď radši nebude riskovat další chvíli na nohou.*

*Před chvilkou dočetla Illea News a neví, co si o tom myslet. Viděla tam hodně fotek Jaspera a zase si připadá, jako nikdo.*/Byl s tolika holkama a co já?/*Pomyslí si. Musela se docela přemlouvat, aby se od komorných nechala nalíčit a vzala na sebe šaty, které jsou v béžové barvě a obepínají její tělo. Líčení má jako vždy jen jemné. Nehty jsou také nalakované béžovým lakem, který přesně ladí k šatům a lodičkám, které jsou v barvě též podobné. Náušnice má stříbrné, malé. Vlasy má v klasickém drdolu a jeden pramínek má schválně uvolněný, takže jí lemuje obličej. V ruce nese dárek pro Edelynne, náhrdelník se srdíčkem, šatičky pro Barbie a gumídky. Doufá, že se jí to bude líbit. Když vejde do sálu, podívá se směrem ke trůnům, kde uvidí Jaspera, jeho bratra a královnu. Rychle přejde k oknům, kde plánuje zůstat než se ples zahájí a pak dá nejspíše rychle svůj dárek na stůl a pryč.*

*Sedí chvilku sám na trůně a trpí. Možná se už i začíná modlit, aby se na těch provázcích od balónků oběsil, než tohle. Podívá se na ně jako na ty největší nepřátele a pak svůj pohled stočí na Merliah, která přijde spolu s Mionele. Nad tímhle nadzvedne obočí, ale pak se rozhodne to nekomentovat.*/Jsou to přátelé a asi na sebe náhodou narazili./Čau.*Pozdraví je a ušklíbne se na svou sestru.*Právě uvažuju, že asi nějak svážu ty provázky a někde se tu na nich oběsím.*Řekne a podívá se zase na ty balónky. Pak přijde i Jasper, kterému na pozdrav taky kývne hlavou. Dívá se na něj.*Nevypadáš dobře..*Řekne. Ví, co ho asi tak naštvalo, Illea News.*Neboj, určitě to bude dobrý.*Snaží se ho uklidnit. Usměje se na mámu.*Ahoj mami. Jak se cítíš?*Pozná na ní že se necítí úplně nejlépe.*